bod 1 · 1/1998 Sb.

7.1 Slovník symbolů

Symbol	Definice
b	sklon v modelu lineární regrese v závislosti na dávce nebo logaritmu dávky, společný pro všechny přípravky ve zkoušce
b_s...b_z	sklony regresních přímek v modelu poměru sklonů pro každý přípravek zvlášť
d	počet dávek pro každý přípravek ve vyvážené zkoušce
e	základ přirozených logaritmů
f	počet stupňů volnosti
h	počet přípravků zkoušky, včetně standardu
k	počet různých ošetření ve zkoušce k = dh
n	počet opakování každého ošetření
n’	počet nezávislých odhadů účinnosti
s	odhad směrodatné odchylky - odmocnina s₂
s₁, s₂, s₃	nízká, střední a vysoká dávka standardu udaná měrnými jednotkami nebo jednotkami účinnosti. U dvoudávkových zkoušek je s₂ vysoká dávka.
s²	odhad reziduálního rozptylu určený z analýzy rozptylu - někdy je označen indexem, např. $S_{\bar{M}}^{2}$ je rozptyl logaritmu účinnosti M
t	Studentova testovací statistika (tabulka 6.1)
t’	Dunnettova proměnná (tabulka 3.2.4-II)
u₁…z₃	dávky zkoušených přípravků U...Z
w	váhový koeficient v probitové analýze (tab. 4.2-III)
y	jednotlivá odpověď nebo transformovaná odpověď
y’	vypočtená odpověď nahrazující chybějící údaj
$\bar{y}$ _S… $\bar{y}$ _Z	průměrné odpovědi standardu a zkoušených přípravků
A_U…A_Z	deklarované účinnosti
B_l…B_2n	celková odpověď každého jedince (od 1 do 2n) v křížovém pokuse
B	neúplná celková odpověď v bloku nebo řádku s jedním chybějícím pozorováním
C	statistika užívaná pro výpočet mezí spolehlivosti (výraz 3.2.5-5). V některých textech o biologických zkouškách je významnost regrese označována g. Vztah mezi g a C je následující: $C = \frac{1}{1 - g}$
C_l…C_n	celková odpověď v každém sloupci (l až n) v modelu latinských čtverců
C	neúplná odpověď v modelu latinských čtverců, obsahující jedno chybějící pozorování
D	dávka
D_I, D_II	celková odpověď v čase I nebo II v křížovém pokuse
D_l	hustota odpovídající hodnotě T_l standardizované normální veličiny
E	součet čtverců regrese (tabulka 3.2.3-III)
F	podíl nezávislých odhadů rozptylů (tabulka 3.2.4-I)
G	neúplný součet odpovědí zkoušky, vyjma chybějících pozorování
I	vzdálenost sousedních logaritmů dávek
K	veličina používaná k výpočtu součtu čtverců v analýze rozptylu $K = \frac{{\sum y}^{2}}{N}$
L	délka intervalu spolehlivosti v logaritmech
L_S…L_Z	lineární kontrasty standardu a zkoušeného přípravku (tabulky 3.2.3-I a 3.2.3-III)
M	odhad logaritmu účinnosti. Ve vícenásobných zkouškách se používá index k rozlišení přípravků.
M	průměr několika nezávislých odhadů M
M	logaritmus relativní účinnosti před použitím korekce na deklarovanou účinnost
N	celkový počet odpovědí zkoušky
N_S, N_U	celkový počet odpovědí přípravků S a U
P	pravděpodobnost
Q	součet čtverců kubické regrese v analýze rozptylu (tabulky 3.2.3-II a 3.2.3-III)
Q_S…Q_Z	kvadratický kontrast standardu a přípravku (tabulky 3.2.3-II a 3.2.3-III)
R	odhad účinnosti - indexy jsou použity pro více zkoušených přípravků.
R₁…R_n	celková odpověď v každé řádce (1 až n) modelu latinských čtverců nebo v každém bloku modelu náhodných bloků
S	standardní přípravek
S	celková odpověď na standardní přípravek
S1, S₂, S₃,	celková odpověď na nízkou, střední a vysokou dávku standardu S. Ve zkouškách s pouze dvěma dávkami značí S₂ vyšší dávku.
T	standardizovaná normální veličina, s indexem její hodnota
T'	úplný součet odpovědí ošetření, vyjma chybějících hodnot
U...Z	celková odpověď zkoušených přípravků U...Z
U...Z	neznámé testované přípravky
U₁, U₂, U₃	celková odpověď na nízkou, střední a vysokou dávku testovaného přípravku U. Ve zkouškách s pouze dvěma dávkami značí U₂ vyšší dávku - podobně pro další neznámé přípravky.
W	statistické váhy používané ke kombinaci různých odhadů logaritmu účinnosti
X	logaritmus dávky; s indexem logaritmus dávky jednotlivých přípravků
$\bar{X}$	průměr logaritmů dávek
Y_l	maximální pracovní probit
Y_I	první aproximace probitu