(1) Podle pravděpodobnosti výskytu nebezpečné koncentrace hořlavých plynů a doby jejího trvání se rozlišují tyto nebezpečné prostory:

(2) V prostoru s nebezpečím výbuchu, v ochranném prostoru a v prostoru se zvýšeným požárním nebezpečím¹⁶) lze používat otevřený oheň jen na písemný příkaz zaměstnance určeného vedoucím pracovníkem, jestliže v těchto prostorech koncentrace hořlavých plynů a par je nižší než 50 % spodní meze výbušnosti a jsou provedena opatření, aby nemohlo dojít k požáru nebo výbuchu. Příkaz nesmí být vydán k použití otevřeného ohně v prostoru se zvýšeným nebo vysokým nebezpečím výbuchu.

(3) V prostoru s vysokým nebezpečím výbuchu nesmí zaměstnanci používat oděv, nářadí, zařízení nebo pomůcky z hmot, které jsou nebezpečné nahromaděním statické elektřiny nebo jiskřením, ani okovanou obuv.

(4) Rozměry a velikosti nebezpečných prostorů určí provozní dokumentace.

a) prostor s vysokým nebezpečím výbuchu – tam, kde je trvalý nebo častý výskyt nebezpečné koncentrace hořlavých plynů, tj. koncentrace přesahující 50 % spodní meze výbušnosti; tento prostor se označuje jako „zóna 0“,

b) prostor se zvýšeným nebezpečím výbuchu – tam, kde může vznikat nebezpečná koncentrace hořlavých plynů i za obvyklých provozních podmínek, avšak její trvalý nebo častý výskyt se nepředpokládá; tento prostor se označuje jako „zóna 1“,

c) prostor s nebezpečím výbuchu – tam, kde může vznikat nebezpečná koncentrace hořlavých plynů jen krátkodobě za neobvyklých provozních podmínek; tento prostor se označuje jako „zóna 2“,

d) ochranný prostor – tam, kde může vznikat nebezpečná koncentrace hořlavých plynů jen krátkodobě za zcela výjimečných a neobvyklých provozních podmínek nebo situací, například při havárii některého technologického zařízení.