A. Podmínky o vlastnostech nádob z hliníkových slitin pro některé plyny třídy 2
I. Kvalita materiálu
1200 (1) Materiály nádob z hliníkových slitin, které jsou připuštěny pro plyny, na které je brán zřetel v bodu 203 (1) d), musí vyhovovat následujícím požadavkům:
| A | B | C | D | |
| Pevnost v tahu Rm v MPa (=N/mm2) | 50-190 | 200-380 | 200-380 | 350-500 |
| Mez průtažnosti Re v MPa (=N/mm2) (trvalá deformace λ=0,2 %) | 10-170 | 60-320 | 140-340 | 210-420 |
| Protažení při přetržení (l=5d) v % | 12-40 | 12-30 | 12-30 | 11-16 |
| Zkouška ohýbatelnosti (průměr ohýbacího trnu) d = n × e, e = tloušťka zkušebního vzorku | n = 5 (RM ≤100) n = 6 (RM >100) | n = 6 (RM ≤330) n = 7 (RM >330) | n = 6 (RM ≤330) n = 7 (RM >330) | n = 7 (RM ≤400) n = 8 (RM >400) |
| Sériové číslo Aluminium Assoc.*) | 1000 | 5 000 | 6000 | 2000 |
*) Viz Aluminium Standards and Data, 5. vydání, leden 1976, zveřejněno Aluminium Association, 750, 3rd Avenue, New York.
Skutečné vlastnosti závisí na složení příslušné slitiny a také na konečném zpracování nádoby; ať je však použitá slitina jakákoli, musí se tloušťka stěny vypočítat podle vzorce:
kde e = nejmenší tloušťka stěny nádoby v mm
PMPa = zkušební přetlak v MPa (Pbar = zkušební přetlak v barech)
D = jmenovitý vnější průměr nádoby v mm
Re = nejmenší zaručená 0,2 %-ní mez průtažnosti v N/mm2.
Nejmenší zaručená mez průtažnosti (Re), dosazená do vzorce, smí být nejvýše 0,85násobek zaručené nejnižší pevnosti v tahu (Rm), ať již je použitá jakákoliv slitina.
Pozn. 1. Uvedené vlastnosti jsou založeny na dosavadních zkušenostech s dále uvedenými materiály nádob:
Sloupec A: hliník, nelegovaný 99,5 % čistoty;
Sloupec B: slitiny hliníku a hořčíku;
Sloupec C: slitiny hliníku, křemíku a hořčíku; např. ISO/R209-Al-Si-Mg (Aluminium Association 6351);
Sloupec D: slitiny hliníku, mědi a hořčíku.
Schéma zkoušky ohýbatelnosti
(2) Nižší nejmenší hodnota prodloužení je přípustná za předpokladu, že doplňující zkouška schválená příslušným úřadem země, v níž byly nádoby vyrobeny, prokáže, že tyto nádoby zaručují stejnou bezpečnost přepravy jako nádoby vyrobené podle hodnot uvedených v tabulce v odstavci (1).
(3) Nejmenší tloušťka stěny nádob v nejslabší části musí činit:
| při průměru nádob pod 50 mm | - nejméně 1,5 mm, |
| při průměru nádob od 50 do 150 mm | - nejméně 2 mm, |
| při průměru nádob nad 150 mm | - nejméně 3 mm. |
(4) Dna nádob musí mít tvar polokulový, eliptický nebo pánvovitý; musí dávat stejnou záruku bezpečnosti jako tělesa nádob.
2. Protažení při přetržení (l=5d) se stanoví pomocí zkušebních tyčí kruhového průřezu, přičemž měřicí délka l mezi měřicími ryskami se rovná pětinásobnému průměru tyče d. Použije-li se zkušebních tyčí pravoúhlého průřezu, vypočítá se měřicí délka l podle vzorce , kde FO se rovná původnímu průřezu zkušební tyče.
3. a) Zkouška ohýbatelnosti (viz vyobrazení) se musí provádět se zkušebními vzorky získanými odříznutím prstence z válce o šířce 3e, avšak nejméně 25 mm, který se rozřízne ve dvě stejné části. Zkušební vzorky smějí být opracovány jen na okrajích.
b) Zkouška ohýbatelnosti se provádí s ohýbacím trnem o průměru (d) a dvěma kruhovými opěrami, vzdálenými od sebe přibližně na vzdálenost (d+3e). Při zkoušce musí být vnitřní plochy od sebe vzdáleny tak, aby tato vzdálenost nepřekročila průměr ohýbacího trnu.
c) Zkušební vzorek nesmí prasknout, je-li ohnut přes ohýbací trn až vnitřní plochy doléhají na ohýbací trn.
d) Poměr (n) mezi průměrem ohýbacího trnu a tloušťkou zkušebního vzorku musí odpovídat hodnotám uvedeným v tabulce.
II. Doplňková úřední zkouška hliníkových slitin
1201 (1) Kromě zkoušek předepsaných v bodech 215, 216 a 217 je třeba ještě provést kontrolu možnosti napadnutí vnitřní stěny nádoby mezikrystalickou korozí při použití hliníkové slitiny obsahující měď, nebo hliníkové slitiny obsahující hořčík nebo mangan, činí-li obsah hořčíku více než 3,5 % a obsah manganu méně než 0,5 %.
(2) Zkoušku hliníkových slitin s mědí provádí výrobce na základě schválení nové slitiny příslušným úřadem; tato zkouška se musí opakovat při výrobě každého nového odlitku.
(3) Zkoušku hliníkových slitin s hořčíkem provádí výrobce na základě schválení nové slitiny a výrobního postupu příslušným úřadem. Zkouška se musí opakovat v případě změny ve složení slitiny nebo výrobního postupu.
(4) a) Příprava hliníkových slitin s mědí
Před korozní zkouškou hliníkové slitiny s mědí se musí zkušební vzorky očistit od vlastních mastnot vhodným rozpouštědlem a pak osušit.
b) Příprava hliníkových slitin s hořčíkem
Před korozní zkouškou hliníkové slitiny s hořčíkem se musí zkušební vzorky zahřívat 7 dní při 100 °C a pak očistit od vlastních mastnot vhodným rozpouštědlem a osušit
c) Provedení
Vnitřní stěna zkušebního vzorku o ploše 1000 mm2 (33,3 mm x 30 mm) materiálu obsahujícího měď se vystaví účinku 1000 ml vodného roztoku 3 % NaCl a 0,5 % HCl po 24 hodin při teplotě okolí.
d) Zkouška
Po omytí a osušení zkušebního vzorku se zkoumá jeho 20 mm dlouhý úsek mikroskopicky při 100- až 500-násobném zvětšení, nejlépe po elektrolytickém vyleštění.
Hloubka napadení nesmí překročit druhou řadu zrn od povrchu zkoušeného na korozi; je-li napadena celá první řada, smí být v zásadě druhá řada napadena jen zčásti.
U profilových vzorků se musí zkoušky provádět v pravém úhlu vzhledem k povrchu.
Ukáže-li se po elektrolytickém leštění nutnost obnažit naleptáním styčné plochy zrn pro další zkoušku, musí se tento postup provést metodou povolenou příslušným úřadem.
III. Ochrana vnitřního povrchu
1202 Uznají-li to příslušné zkušebny za nutné, musí být vnitřní povrch nádob z hliníkových slitin pokryt vhodnou protikorozní ochranou.
1203 -1249