bod 1 · 29/1998 Sb.

I. Kvalita materiálu

1200 (1) Materiály nádob z hliníkových slitin, které jsou připuštěny pro plyny, na které je brán zřetel v bodu 203 (1) d), musí vyhovovat následujícím požadavkům:

	A	B	C	D
Pevnost v tahu Rm v MPa (=N/mm²)	50-190	200-380	200-380	350-500
Mez průtažnosti Re v MPa (=N/mm²) (trvalá deformace λ=0,2 %)	10-170	60-320	140-340	210-420
Protažení při přetržení (l=5d) v %	12-40	12-30	12-30	11-16
Zkouška ohýbatelnosti (průměr ohýbacího trnu) d = n × e, e = tloušťka zkušebního vzorku	n = 5 (RM ≤100) n = 6 (RM >100)	n = 6 (RM ≤330) n = 7 (RM >330)	n = 6 (RM ≤330) n = 7 (RM >330)	n = 7 (RM ≤400) n = 8 (RM >400)
Sériové číslo Aluminium Assoc.*)	1000	5 000	6000	2000

*) Viz Aluminium Standards and Data, 5. vydání, leden 1976, zveřejněno Aluminium Association, 750, 3rd Avenue, New York.
Skutečné vlastnosti závisí na složení příslušné slitiny a také na konečném zpracování nádoby; ať je však použitá slitina jakákoli, musí se tloušťka stěny vypočítat podle vzorce:

e = \frac{P_{M P a} \times D}{\frac{2 \times R e}{1,30} + P_{M P a}} e = \frac{P_{b a r} \times D}{\frac{20 \times R e}{1,30} + P_{b a r}}

kde e = nejmenší tloušťka stěny nádoby v mm
P_MPa = zkušební přetlak v MPa (P_bar = zkušební přetlak v barech)
D = jmenovitý vnější průměr nádoby v mm
Re = nejmenší zaručená 0,2 %-ní mez průtažnosti v N/mm².
Nejmenší zaručená mez průtažnosti (Re), dosazená do vzorce, smí být nejvýše 0,85násobek zaručené nejnižší pevnosti v tahu (Rm), ať již je použitá jakákoliv slitina.
Pozn. 1. Uvedené vlastnosti jsou založeny na dosavadních zkušenostech s dále uvedenými materiály nádob:
Sloupec A: hliník, nelegovaný 99,5 % čistoty;
Sloupec B: slitiny hliníku a hořčíku;
Sloupec C: slitiny hliníku, křemíku a hořčíku; např. ISO/R209-Al-Si-Mg (Aluminium Association 6351);
Sloupec D: slitiny hliníku, mědi a hořčíku.

Schéma zkoušky ohýbatelnosti

(2) Nižší nejmenší hodnota prodloužení je přípustná za předpokladu, že doplňující zkouška schválená příslušným úřadem země, v níž byly nádoby vyrobeny, prokáže, že tyto nádoby zaručují stejnou bezpečnost přepravy jako nádoby vyrobené podle hodnot uvedených v tabulce v odstavci (1).

(3) Nejmenší tloušťka stěny nádob v nejslabší části musí činit:

při průměru nádob pod 50 mm	- nejméně 1,5 mm,
při průměru nádob od 50 do 150 mm	- nejméně 2 mm,
při průměru nádob nad 150 mm	- nejméně 3 mm.

(4) Dna nádob musí mít tvar polokulový, eliptický nebo pánvovitý; musí dávat stejnou záruku bezpečnosti jako tělesa nádob.

2. Protažení při přetržení (l=5d) se stanoví pomocí zkušebních tyčí kruhového průřezu, přičemž měřicí délka l mezi měřicími ryskami se rovná pětinásobnému průměru tyče d. Použije-li se zkušebních tyčí pravoúhlého průřezu, vypočítá se měřicí délka l podle vzorce $l = 5,65 \sqrt{F_{O}}$ , kde F_O se rovná původnímu průřezu zkušební tyče.

3. a) Zkouška ohýbatelnosti (viz vyobrazení) se musí provádět se zkušebními vzorky získanými odříznutím prstence z válce o šířce 3e, avšak nejméně 25 mm, který se rozřízne ve dvě stejné části. Zkušební vzorky smějí být opracovány jen na okrajích.

b) Zkouška ohýbatelnosti se provádí s ohýbacím trnem o průměru (d) a dvěma kruhovými opěrami, vzdálenými od sebe přibližně na vzdálenost (d+3e). Při zkoušce musí být vnitřní plochy od sebe vzdáleny tak, aby tato vzdálenost nepřekročila průměr ohýbacího trnu.

c) Zkušební vzorek nesmí prasknout, je-li ohnut přes ohýbací trn až vnitřní plochy doléhají na ohýbací trn.

d) Poměr (n) mezi průměrem ohýbacího trnu a tloušťkou zkušebního vzorku musí odpovídat hodnotám uvedeným v tabulce.