1301 (1) Postup zkoušky musí odpovídat buď metodě rovnovážné, nebo metodě nerovnovážné.

(2) Při postupu podle rovnovážné metody je třeba se řídit:

a) mezinárodní normou ISO 1516:1981

b) mezinárodní normou ISO 3680:1983

c) mezinárodní normou ISO 1523:1983

d) mezinárodní normou ISO 3679:1983.

(3) Postupy pro nerovnovážnou metodu jsou:

a) pro přístroj Abel viz:

(i) britská norma BS 2000:1995, část 170

(ii) francouzská norma NF MO7-011:1988

(iii) francouzská norma NF T66-009:1969;

b) pro přístroj Abel-Pensky viz:

(i) německá norma DIN 51755:1974, část 1 (pro teploty od 5 °C do 65 °C)

(ii) německá norma DIN 51755:1978, část 2 (pro teploty pod 5 °C)

(iii) francouzská norma NF MO7-036:1984;

c) pro přístroj Tag viz:
americká norma ASTM D 56:1993;

d) pro přístroj Pensky-Martens viz:

(i) mezinárodní norma ISO 2719:1988

(ii) evropská norma EN 22719:1994 v jejím současném národním vydání (např. BS 2000, část 404 / EN 22719).

(iii) americká norma ASTM D 93:1994

(iv) norma IP 34:1988.

(4) Postupy zkoušek uvedené v odstavcích (2) a (3) je třeba použít pouze pro rozsahy bodu vzplanutí uvedené u jednotlivých metod. Při výběru použité metody je třeba dbát na možnost chemické reakce mezi látkou a nádobou, v níž je zkouška prováděna. Přístroj je třeba, pokud to vyžaduje bezpečnost, umístit na místě, kde je omezeno proudění vzduchu. Z bezpečnostních důvodů smí být pro organické peroxidy a látky samovolně se rozkl ádající (známé též jako „energetické“ látky) nebo pro jedovaté látky použity pouze postupy zkoušek, u nichž se používají pouze malé zkušební vzorky o velikosti cca 2 ml.

(5) Jestliže je podle nerovnovážné metody dle odstavce (3) stanoven bod vzplanutí 23 °C ± 2 °C nebo 61 °C ± 2 °C, je třeba tento výsledek pro každý teplotní rozsah potvrdit jednou z metod rovnovážných uvedených v odstavci (2).