IV. A ZKOUŠKA ÚBYTKU DOC

II. 1 PRINCIP METODY
Změřený objem naočkovaného minerálního média, obsahujícího známou koncentraci zkoušené látky (10 - 40 mg DOC.l^-1 ) jako jmenovitý jediný zdroj organického uhlíku, se provzdušňuje v temnu nebo v difúzním světle při 22 ± 2 °C.
Rozklad se sleduje v častých intervalech během 28-denního období analýzou DOC. Stupeň biologického rozkladu se vypočítá tak, že se koncentrace rozloženého DOC (opravená na koncentraci v kontrolní zkoušce s inokulem) vyjádří jako procento koncentrace přítomné na začátku. Stupeň primárního biologického rozkladu je rovněž možné vypočítat z doplňkové chemické analýzy, provedené na začátku a na konci inkubace.

II. 2 POPIS METODY

II. 2. 1 Aparatura

(a) Erlenmeyerovy baňky, např. od 250 ml do 2 l, podle objemu potřebného pro analýzu DOC.

(b) Třepačka pro umístění Erlenmeyerových baněk, buď s automatickou regulací teploty nebo používaná v místnosti s konstantní teplotou, a s dostatečným výkonem pro udržení aerobních podmínek ve všech baňkách.

(c) Filtrační aparatura s vhodnými membránami.

(d) Analyzátor DOC.

(e) Přístroj pro stanovení rozpuštěného kyslíku.

(f) Odstředivka.

II. 2. 2 Příprava minerálního média
Příprava zásobních roztoků viz I. 6. 2.
Smísí se 10 ml roztoku (a) s 800 ml zřeďovací vody, přidá se 1 ml roztoků (b) až (d) a doplní se na 1 l zřeďovací vodou.

II. 2. 3 Příprava a předběžná kondicionace inokula
Inokulum je možné získat z řady zdrojů: aktivovaný kal; splaškové odpadní vody; povrchové vody; půda nebo směs z uvedených typů.
Viz I. 6. 4, I. 6. 4. 1, I. 6. 4. 2 a I. 6. 5.

II. 2. 4 Příprava baněk
Je například možné naplnit podíly po 800 ml minerálního média do 2 l Erlenmeyerových baněk a do jednotlivých baněk přidat dostatečná množství zásobních roztoků zkoušné a referenční látky tak, aby se získaly koncentrace látky odpovídající 10 - 40 mg DOC.l^-1. Zkontrolují se hodnoty pH a případně se upraví na 7,4. Baňky se naočkují aktivovaným kalem nebo jiným zdrojem inokula (viz I. 6. 4), aby se získala výsledná koncentrace nejvýše 30 mg suspendovaných tuhých látek na litr. Připraví se rovněž kontrolní zkoušky s inokulem v minerálním médiu, avšak bez zkoušené nebo referenční látky.
V případě potřeby se použije jedna nádoba ke kontrole možného inhibičního efektu zkoušené látky naočkováním roztoku, který v minerálním médiu obsahuje srovnatelná množství jak zkoušené tak referenční látky.
Je-li třeba, použije se rovněž další, sterilní, baňka s roztokem dané chemické látky bez inokula (viz I. 6. 6) ke kontrole zda je zkoušená chemická látka rozkládána abioticky.
Existuje-li dále podezření, že se zkoušená látka významně adsorbuje na skle, kalu apod., provede se předběžný odhad pravděpodobného rozsahu adsorpce a tím vhodnosti zkoušky pro danou látku (viz tabulku 1). Použije se baňka obsahující zkoušenou látku, inokulum a sterilizační činidlo.
Obsah všech baněk se doplní minerálním médiem na 1 l a po promíchání se z každé baňky odebere vzorek pro stanovení počáteční koncentrace DOC (viz příloha 2, odst.4). Ústí baněk se zakryjí např. hliníkovou fólií tak, aby byla možná volná výměna vzduchu mezi baňkami a okolní atmosférou. Pak se nádoby umístí do třepačky a zahájí se zkouška.

II. 2. 5 Počet baněk v typické zkoušce
Baňka 1 a 2: Zkoušená suspenze
Baňka 3 a 4: Slepý pokus s inokulem
Baňka 5: Kontrola postupu
Pokud možno a je-li třeba:
Baňka 6: Abiotická sterilní kontrola
Baňka 7: Kontrola adsorpce
Baňka 8: Kontrola toxicity
Viz také bod I. 6. 7.

II. 2. 6 Provedení zkoušky
Během zkoušky se ve známých časových intervalech stanoví dvojmo koncentrace DOC v každé baňce, a to dostatečně často, aby bylo možné určit začátek 10-denního okénka a procentní úbytek na konci 10-denního okénka. Pro každé stanovení je třeba odebírat pouze minimální nutné množství zkoušené suspenze.
Před odběrem vzorků se případně nahradí ztráty odpařováním z baněk přidáním potřebného množství zřeďovací vody (I. 6. 1). Před odběrem vzorků je třeba kultivační médium dobře promíchat a zajistit, aby látky ulpělé na stěnách nádob přešly do roztoku nebo suspenze. Ihned po odběru je třeba vzorky zfiltrovat přes membránu nebo zcentrifugovat (viz přílohu 2.4). Zfiltrované resp. zcentrifugované vzorky je třeba analyzovat týž den, jinak je možné je přechovávat nejdéle 48 hodin při 2 - 4 °C nebo po delší dobu při teplotě nižší než - 18 °C.

II. 3 VÝSLEDKY A ZPRÁVA

II. 3. 1 Zpracování výsledků
Procentní rozklad v čase t se vypočte, jak je uvedeno v bodě I. 7. 1. (stanovení DOC) nebo případně v bodě I. 7. 2. (specifická analýza).
Všechny výsledky se uvedou na přiložených přehledech dat.

II. 3. 2 Platnost výsledků
Viz bod I. 5. 2.

II. 3. 3 Protokol o zkoušce
Viz bod I. 8.

II. 4 PŘEHLED DAT
Příklad přehledu výsledků může být následující:
ZKOUŠKA ÚBYTKU DOC

1. LABORATOŘ

2. DATUM POČÁTKU ZKOUŠKY

3. ZKOUŠENÁ LÁTKA
Název:
Koncentrace zásobního roztoku: mg.l^-1 jako chemická látka
Počáteční koncentrace v médiu, t_o: mg.l^-1 jako chemická látka

4. INOKULUM
Zdroj:
Provedená úprava:
Předběžná kondicionace, pokud byla provedena:
Koncentrace suspendovaných tuhých látek v reakční směsi: mg.l^-1

5. STANOVENÍ UHLÍKU

	Baňka č.		DOC po n dnech (mg.l-1)
			0	n1	n2	n3	nx
Zkoušená láka a inokulum	1	a1
		a2
		a, průměr Ca(t)
	2	b1
		b2
		b, průměr Cb(t)
Čisté inokulum bez zkoušené látky	3	c1
		c2
		c, průměr Cc(t)
	4	d1
		d2
		d, průměr Cd(t)
	$C_{\mathrm{bl}t}=\frac{C_{ct}+C_{dt}}{2}$

6. VYHODNOCENÍ NAMĚŘENÝCH ÚDAJŮ

Baňka č.		% rozkladu po n dnech
		0	n1	n2	n3	nx
1	$D_1=1-\frac{C_{at}-C_{\mathrm{bl}t}}{C_{a0}-C_{\mathrm{bl}0}}.100$	0
2	$D_2=1-\frac{C_{bt}-C_{\mathrm{bl}t}}{C_{b0}-C_{\mathrm{bl}0}}.100$	0
Průměr*	$D=\frac{D_1-D_2}{2}$	0

* D1 a D2 nesmí být průměrovány,pokud je mezi nimi významný rozdíl.

7. ABIOTICKÁ KONTROLA (NEPOVINNÁ)

	Doba (dny)
	0	t
DOC (mg/l) ve sterilní kontrole	CS(o)	CS(t)

8. SPECIFICKÁ CHEMICKÁ ANALÝZA (NEPOVINNÁ)

	Zbývající množství zkoušené chemikálie na konci zkoušky(mg.l-1)	% primárního rozkladu
Sterilní kontrola	Sb
Neočkované zkušební médium	Sa	$\frac{S_b-S_a}{S_b}.100$