(1) Dokumentace se ukládá tak, aby bylo zabráněno její ztrátě, zničení nebo odcizení a možnosti jejího zneužití.

(2) Dokumentace vztahující se k zacházení

a) s návykovými látkami a přípravky s jejich obsahem se uchovává po dobu 5 let (§ 33 odst. 1 zákona) od pořízení dokumentu, popřípadě od posledního záznamu v něm podle toho, která z těchto skutečností nastala později,

b) s prekursory a pomocnými látkami se uchovává po dobu nejméně 3 let⁵) (§ 33 odst. 1 zákona) od konce kalendářního roku, v němž se zacházení uskutečnilo.