2.2.3 Výpočtová metoda

2.2.3.1 Odolnost vůči vnitřnímu tlaku a další hlediska zatížení
Dovolené namáhání u tlakových zařízení musí být omezeno s ohledem na druhy poruch, jejichž výskyt za provozních poměrů je možné rozumně předvídat. Proto je nutné použít takové součinitele bezpečnosti, které umožňují zcela vyloučit jakékoli nejistoty vyplývající z výroby, skutečných provozních podmínek, namáhání, výpočtových modelů, jakož i vlastností a chování materiálu.
Tyto výpočtové metody musí poskytovat dostačující míru bezpečnosti, podle okolností, v souladu s požadavky uvedenými v bodu 7.
Výše uvedené požadavky lze splnit použitím některé z následujících metod, podle vhodnosti, popřípadě jako doplňku k jiné metodě nebo v kombinaci s ní:

a) návrh na základě vzorců,

b) návrh na základě analýzy,

c) návrh na základě lomové mechaniky.

2.2.3.2 Pevnost
K zajištění pevnosti příslušného tlakového zařízení musí být použity vhodné pevnostní výpočty.

a) Výpočtový tlak nesmí být menší než nejvyšší pracovní tlak a musí brát v úvahu vliv hydrostatického a dynamického tlaku tekutiny a rozklad nestabilních tekutin. Je-li nádoba rozdělena na jednotlivé tlakové prostory, musí být přepážky mezi nimi navrženy s ohledem na nejvyšší možný tlak v určitém tlakovém prostoru v poměru k nejnižšímu možnému tlaku v sousedním tlakovém prostoru,

b) výpočtová teplota musí být brána s příslušnou mírou bezpečnosti,

c) návrh musí brát vhodným způsobem v úvahu všechny možné kombinace teploty a tlaku, které by se mohly vyskytnout za rozumně předvídatelných provozních podmínek zařízení,

d) maximální hodnoty namáhání a koncentrace napětí musí být udrženy v bezpečných mezích,

e) při výpočtu odolnosti vůči vnitřnímu tlaku musí byt použity hodnoty, které odpovídají vlastnostem materiálu podle doložených údajů, s přihlédnutím k ustanovením uvedeným v bodu 4 a k příslušným součinitelům bezpečnosti. K materiálovým vlastnostem, které je podle okolností třeba brát v úvahu, patří:

1. mez kluzu respektive smluvní mez kluzu při 0,2 %, respektive 1,0 %, při výpočtové teplotě,

2. pevnost v tahu,

3. časově závislá pevnost, tj. pevnost při tečení,

4. únavové hodnoty,

5. Youngův modul (modul pružnosti),

6. vhodný rozsah plastické deformace,

7. vrubová houževnatost,

8. lomová houževnatost.

f) v případě svarových spojů je nutné aplikovat na materiálové vlastnosti vhodné součinitele hodnoty spoje, závislé například na druhu nedestruktivních zkoušek, na druhu spojovaných materiálů a na předpokládaných provozních podmínkách,

g) návrh musí brát vhodným způsobem v úvahu všechny rozumně předvídatelné degradační mechanismy (např. korozi, tečení, únavu) odpovídající zamýšlenému použití zařízení. V návodech podle bodu 3.4 je třeba věnovat pozornost specifickým aspektům návrhu, které souvisejí s životností zařízení, jako například:

1. v případě tečení: projektový počet hodin provozu při stanovené teplotě,

2. v případě únavy: projektový počet cyklů při stanovené úrovni namáhání,

3. v případě koroze: konstrukční přídavek na korozi.

2.2.3.3 Hlediska stability
Neumožňuje-li vypočtená tloušťka dosáhnout dostatečné stability konstrukce, je nutné učinit nezbytná opatření, která berou v úvahu rizika spojená s dopravou a manipulací.