3.1.5 Akutní orální toxicitu látek a přípravků uváděných na trh lze stanovit buď metodou dovolující vypočtení hodnoty LD₅₀, nebo stanovení diskriminující dávky (metoda fixní dávky).
Diskriminující je taková dávka, která způsobí evidentní toxicitu, ale ne mortalitu, a musí být jednou z fixních dávek specifikovaných ve vyhlášce⁵) (5, 50, 500 nebo 2 000 mg na kilogram tělesné hmotnosti).
Pojem „evidentní toxicita“ se používá k označení toxických účinků po expozici zkoušenou látkou, které jsou tak závažné, že by expozice další vyšší stanovenou dávkou pravděpodobně vedla k mortalitě.
Výsledky testování při dané dávce mohou být následující:
– méně než 100 % přežití,
– 100 % přežití, ale evidentní toxicita,
– 100 % přežití, ale bez evidentní toxicity.
Zkušební metoda vyžaduje v některých případech zkoušení při nižší nebo vyšší dávce, pokud již nebylo provedeno zkoušení při odpovídající úrovni dávky. (viz vyhláška⁵) zkušební metoda B1 bis.)
U kritérií v bodech 3.2.1, 3.2.2 a 3.2.3 je uveden pouze konečný výsledek zkoušky. U látek, které mají nízkou akutní toxicitu a nejsou klasifikovány na základě akutní toxicity, se přednostně používá dávka 2 000 mg.kg^-1.