8.1 Plynné přípravky (plynné směsi)
U plynných přípravků se bere v úvahu:

a) hodnocení fyzikálně chemických vlastností,

b) hodnocení nebezpečnosti pro zdraví člověka.

8.1.1 Hodnocení fyzikálně-chemických vlastností

8.1.1.1 Hořlavost
Hořlavé vlastnosti těchto přípravků se stanoví metodami specifikovanými ve vyhlášce³) a za použití kritérií uvedených v bodech 2.2.3 až 2.2.5 této přílohy.
Avšak v případech, kdy se plynné přípravky vyrábějí na objednávku v malých množstvích, lze provést hodnocení hořlavosti plynných přípravků za použití následující výpočetní metody.
Složení plynné směsi, vyjádřené vzorcem:
$A_1{F}_1+.....+A_i{F}_i+...A_n{F}_n+B_1{I}_1+...B_i{I}_i+...B_p{I}_p$
kde:
A a B jsou molární zlomky,
F_i je hořlavý plyn,
I_i je inertní plyn,
n je počet hořlavých plynů,
p je počet inertních plynů,
lze převést do tvaru, ve kterém všechna I_i (inertní plyny) jsou vyjádřena ekvivalentem dusíku za použití koeficientu K_i a kde ekvivalentní obsah nehořlavého plynu A'_i je vyjádřen následujícím vzorcem:
$A_i^{´}=A_i\times \left(\frac{100}{{\Sigma }_i(A_i+K_i{B}_i)}\right)$
Použitím hodnoty maximálního obsahu hořlavého plynu, který ve směsi s dusíkem dává složení, jež není hořlavé na vzduchu (Tc_i), lze získat následující výraz:
${\Sigma }_i\frac{A_i^{´}}{T{c}_i}\le 1$
Plynná směs je hořlavá, je-li hodnota výše uvedeného výrazu větší než jedna, přípravek se klasifikuje jako extrémně hořlavý a přiřadí se věta R 12.

8.1.1.2 Koeficienty ekvivalence (K_i) a maximální obsah hořlavého plynu (Tc_i)
Hodnoty koeficientů ekvivalence K_i mezi inertními plyny a dusíkem jsou uvedeny v tabulce č. 1 a hodnoty maximálních obsahů hořlavého plynu (Tc_i) jsou uvedeny v tabulce č. 2. Pokud hodnota Tc_i pro hořlavý plyn není k dispozici, použije se odpovídající dolní mez výbušnosti (LEL). Jestliže pro daný hořlavý plyn neexistuje hodnota LEL, stanoví se za hodnotu Tc_i 1 % objemové.
Tabulka č. 1: Koeficienty ekvivalence, K_i, mezi inertními plyny a dusíkem

Plyn	N2	CO2	He	Ar	Ne	Kr	Xe	SO2	SF6	CF4	C3F8
Ki	1,0	1,5	0,5	0,5	0,5	0,5	0,5	1,5	1,5	1,5	1,5

Poznámka:
Pro ostatní nehořlavé a neoxidující plyny, jejichž molekuly jsou složeny ze tří nebo více atomů, se používá koeficient ekvivalence K_i = 1,5.
Tabulka č. 2: Maximální obsah hořlavého plynu, Tc_i, ve směsi s dusíkem, která není na vzduchu hořlavá

Plyn	Tci (% obj.)	Plyn	Tci (% obj.)
vodík	5,7	vinylbromid	6,8
oxid uhelnatý	20,0	1-chlor-1,1-diíluorethan (R 142b)	5,5
methan	14,3	vinylfluorid	3,2
ethan	7,6	R 143a	5,6
ethylen (ethen)	6,0	1,1-difluorethan	4,6
butany	5,7	R 152a	1,0
propan	6,0	chlorethan (ethylchlorid)	4,3
propeny	6,5	propadien (allen)	2,1
buteny	5,5	methyl(vinyl)ether	2,7
2-methylpropen (isobutylen)	6,0	cyklobutan	2,0
butadién	4,5	pent-l-en	1,8
acetylén	4,0	fluorethan	4,3
2,2-dimethylpropan (neopentan)	4,0	vinylchlorid	4,5
n-pentan a isopentan	4,0	dikyan	7,0
n-hexan	3,5	arsin (arsenovodík)	5,6
h-heptan	2,0	diboran	1,0
n -oktan	1,8	kyanovodík	6,7
isooktan (2,2,4-trimethylpentan)	1,8	karbonylsulfid	14,0
n-nonan	1,5	karbonyl niklu	1,1
n-dekan	1,1	fosfin, fosfan	1,2
n-dodekan	1,0	monoethylamin	4,8
cyklopropan	6,8	dimethylamin	3,5
cyklohexan	2,5	trimethylamin	2,5
benzen	4,2	dichlormethan (methylenchlorid)	10,0
toluen	2,1	methanthiol (methylmerkaptan)	4,7
methanol	11.0	R 1113	10,0
ethanol	5,8	tetrafluorethen (tetrafluorethylen)	13,7
aceton	4,5	brommethan (methylbromid)	16,0
diethylether	3,4	ethyl(methyl)ether	2,5
dimethylether	3,7	tetraethylolovo (tetraethylplumban)	2,2
2,2-dimethylbutan	2,4	trifluorethen	13,1
methylamin	6,8	selenovodík (selan)	1,0
methyl-formiát	7,0	methylsilan	1,4
methyl-acetát	4,3	silan	1,0
ethyl-formiát	3,9	monochlorsilan	1,0
ethyl-acetát	4,3	dichlorsilan	4,5
ethyl(methyl)keton	2,0	german	1,0
sulfan (sirovodík)	5,2	ethylenoxid (oxiran)	3,1
sírouhlík	1,5	propylenoxid (methyloxiran)	2,0
fluormethan (methylfluorid)	3,7	ethylacetylen (but-1-in)	1,8
1,1-difluorethen (R1132a)	6,8	methylacetylen (propin)	1,4

Jestliže ve výše uvedené tabulce není uvedena hodnota Tc_i pro hořlavý plyn, použije se dolní mez výbušnosti (LEL). Jestliže pro daný hořlavý plyn neexistuje hodnota LEL, stanoví se hodnota LEL na 1 % objemové.
Poznámky:
– Výše uvedený výraz umožňuje odpovídající označení plynných přípravků, avšak nelze jej považovat za metodu nahrazující experimentální stanovení požárně-technických charakteristik.
– Tento výraz neposkytuje informace o tom, zda lze bezpečně připravit směs obsahující oxidační plyny. Při odhadu hořlavosti podle výše uvedeného vzorce nejsou oxidační plyny brány v úvahu.
– Uvedený vzorec dává spolehlivé výsledky pouze v případě, že se hořlavé plyny vzájemně neovlivňují, pokud jde o jejich hořlavost. To je nutno vzít v úvahu např. u halogenovaných uhlovodíků.

8.1.1.2 Oxidační vlastnosti
Vzhledem ke skutečnosti, že vyhláška³) neobsahuje metodu pro stanovení oxidačních vlastností plynných směsí, provádí se vyhodnocení těchto vlastností podle následující hodnotící metody.
Principem metody je porovnání oxidačního potenciálu plynů směsi s oxidačním potenciálem kyslíku ve vzduchu. Koncentrace plynů ve směsi je dána v objemových %.
Předpokládá se, že plynná směs je stejný nebo silnější oxidant než vzduch, je-li splněna následující podmínka:
${\Sigma }_i{x}_i{C}_i\ge 21$
kde:
x_i je koncentrace plynu, v objemových %
C_i je koeficient kyslíkového ekvivalentu.
V případě platnosti výše uvedené nerovnosti se přípravek klasifikuje jako oxidující a přiřadí se mu věta R 8.

8.1.2 Hodnocení účinků na zdraví člověka
Hodnocení nebezpečnosti plynných přípravků pro zdraví člověka se provádí za použití zkušebních metod podle vyhlášky.⁵)
Pokud se hodnocení nebezpečí pro zdraví provádí konvenční výpočtovou metodou popsanou v příloze č. 3, jsou jednotlivé koncentrační limity pro plyny, vyjádřené v objemových procentech, uvedeny:
– v příloze č. 1C pro uvažovaný plyn(y), nebo
– v příloze č. 3, tabulky 1 A až 6 A, pokud uvažovaný plyn(y) není (nejsou) v příloze č. 1C uveden(y), nebo je (jsou) zde uveden(y) bez koncentračních limitů.