8.1.1.1 Hořlavost
Hořlavé vlastnosti těchto přípravků se stanoví metodami specifikovanými ve vyhlášce³) a za použití kritérií uvedených v bodech 2.2.3 až 2.2.5 této přílohy.
Avšak v případech, kdy se plynné přípravky vyrábějí na objednávku v malých množstvích, lze provést hodnocení hořlavosti plynných přípravků za použití následující výpočetní metody.
Složení plynné směsi, vyjádřené vzorcem:
$A_1{F}_1+.....+A_i{F}_i+...A_n{F}_n+B_1{I}_1+...B_i{I}_i+...B_p{I}_p$
kde:
A a B jsou molární zlomky,
F_i je hořlavý plyn,
I_i je inertní plyn,
n je počet hořlavých plynů,
p je počet inertních plynů,
lze převést do tvaru, ve kterém všechna I_i (inertní plyny) jsou vyjádřena ekvivalentem dusíku za použití koeficientu K_i a kde ekvivalentní obsah nehořlavého plynu A'_i je vyjádřen následujícím vzorcem:
$A_i^{´}=A_i\times \left(\frac{100}{{\Sigma }_i(A_i+K_i{B}_i)}\right)$
Použitím hodnoty maximálního obsahu hořlavého plynu, který ve směsi s dusíkem dává složení, jež není hořlavé na vzduchu (Tc_i), lze získat následující výraz:
${\Sigma }_i\frac{A_i^{´}}{T{c}_i}\le 1$
Plynná směs je hořlavá, je-li hodnota výše uvedeného výrazu větší než jedna, přípravek se klasifikuje jako extrémně hořlavý a přiřadí se věta R 12.