2.4 Limitní zkoušky
| 2.4.8 Těžké kovy |
Tato metoda stanovení těžkých kovů se zařazuje na konec stati (2.4.8) publikované v Českém lékopisu 1997.
Metoda F
Zkoušený roztok. Předepsané množství zkoušené látky se převede do čisté suché 100ml dlouhohrdlé spalovací baňky (300ml baňka může být použita, pokud reakce nadměrně pění). Baňka se upevní tak, aby svírala úhel 45° a přidá se dostatečný objem směsi 8 ml kyseliny sírové R a 10 ml kyseliny dusičné R. Opatrně se zahřívá do začátku reakce, po jejím ukončení se postupně přidávají další podíly stejné směsi kyselin, po každém přidání se zahřívá, až je přidán celý objem 18 ml směsi kyselin. Zahřívá se intenzivněji dále a opatrně se vaří až do ztmavnutí roztoku. Ochladí se, přidají se 2 ml kyseliny dusičné R a opět se zahřívá do ztmavnutí roztoku. Zahřívá se, dokud po dalším přídavku kyseliny dusičné R směs již netmavne, pak se silně zahřívá, až se tvoří husté bílé dýmy. Ochladí se, opatrně se přidá 5 ml vody R, mírně se vaří, až se tvoří husté bílé dýmy a objem se zmenší na 2 ml až 3 ml. Ochladí se, opatrně se přidá 5 ml vody R a pozoruje se barva roztoku. Jestliže je roztok žlutý, opatrně se přidá 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a opět se odpařuje, až se tvoří husté bílé dýmy a objem se zmenší na 2 ml až 3 ml. Jestliže je roztok ještě žlutý, opakuje se přidání 5 ml vody R a 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R, až je roztok bezbarvý. Ochladí se a opatrně se zředí asi na 25 ml vodou R.
Upraví se pH roztoku amoniakem 32% R (amoniak zředěný RS1 může být použit, pokud je žádoucí přiblížení tomuto specifickému rozsahu) na 3,0 až 4,0 za použití indikátorového papírku malého rozsahu pH jako vnějšího indikátoru, zředí se vodou R na 40 ml a promíchá se.
Přidají se 2 ml tlumivého roztoku o pH 3,5 a 1,2 ml zkoumadla thioacetamidového R, ihned se promíchá. Zředí se vodou R na 50 ml a promíchá se.
Porovnávací roztok. Připraví se současně a stejným způsobem za použití předepsaného objemu základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Po 2 min hnědé zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku.
| 2.4.22 Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií |
Cizí oleje se stanoví jako methylestery mastných kyselin přítomných ve zkoušených olejích.
Tato metoda není použitelná pro oleje obsahující acylglyceroly mastných kyselin s epoxy-, hydroepoxy-, cyklopropyl- a cyklopropenylovými skupinami nebo oleje s velkým podílem mastných kyselin s kratším řetězcem než 8 uhlíkových atomů nebo pro oleje s vyšším číslem kyselosti než 2,0.
Provede se plynová chromatografie (2.2.28).
Zkoušený roztok. Je-li v článku předepsáno, zkoušený olej se před methylací suší. Naváží se 1,0 g zkoušeného oleje do 25ml zabroušené baňky s kulatým dnem opatřené zpětným chladičem a upravené k zavádění plynu. Přidá se 10 ml methanolu bezvodého R, 0,2 ml roztoku hydroxidu draselného R (60 g/l) v methanolu R a za míchání se pod zpětným chladičem zahřívá k varu za současného probublávání dusíkem R rychlostí asi 50 ml/min. Když je roztok čirý (asi po 10 min), pokračuje se v zahřívání ještě 5 min. Baňka se ochladí pod tekoucí vodou a obsah se převede do dělicí nálevky. Vnitřek baňky se opláchne 5 ml heptanu R, který se přidá do dělicí nálevky a protřepe se. Přidá se 10 ml roztoku chloridu sodného R (200 g/l) a intenzivně se protřepe. Po rozdělení se organická vrstva převede do nádobky, vysuší se síranem sodným bezvodým R, nechá se stát a zfiltruje se.
Porovnávací roztok (a). Podle tabulky 2.4.22-1 se připraví 0,50 g směsi kalibračních látek, rozpustí se v heptanu R a zředí se jím na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí heptanem R na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- skleněné kolony nebo nerezové ocelové kolony délky 2 m až 3 m a vnitřního průměru 2 mm až 4 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii R (125 μm až 200 μm) impregnovanou 5 % až 15 % makrogolsukcinatu R nebo makrogoladipatu R,
- dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 25 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se udržuje na 180 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 200 °C. Pokud je to nutné nebo předepsané, zvyšuje se teplota kolony rychlostí 5 °C/min ze 120 °C na 200 °C.
Chromatografický postup může být alternativně proveden za použití:
- skleněné nebo křemenné kapilární kolony (je dávána přednost koloně se stěnami pokrytými kapalnou fází) délky 10 m až 30 m a vnitřního průměru 0,2 mm až 0,8 mm, jejíž vnitřní povrch je pokryt vrstvou poly[(kyanpropyl)(methyl)][(fenyl)(methyl)]siloxanu R nebo makrogolu 20 000 R (tloušťky 0,1 μm až 0,5 μm) nebo jinou vhodnou stacionární fází,
- helia pro chromatografii R nebo vodíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 1,3 ml/min (pro kolonu o vnitřním průměru 0,32 mm),
- plamenoionizačního detektoru,
- dělicího poměru 1 : 100 nebo menšího, podle vnitřního průměru použité kolony (1 : 50 pro kolonu o vnitřním průměru 0,32 mm).
Teplota kolony se udržuje na 160 °C až 200 °C podle délky a typu použité kolony (pro kolonu délky 30 m pokrytou makrogolem 20 000 R, 200 °C), teplota nástřikového prostoru a detektoru se udržuje na 250 °C. Je-li nutno nebo předepsáno, zvyšuje se teplota kolony rychlostí 3 °C/min ze 170 °C na 230 °C (pro kolonu s makrogolem 20 000 R).
Nastříkne se 0,5 μl porovnávacího roztoku (a). Upraví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla 50 % až 70 % celé stupnice zapisovače.
Určí se retenční časy jednotlivých mastných kyselin. Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku (b) a zkontroluje se poměr signálu k šumu pro pík odpovídající methylmyristatu.
Nastříkne se 0,5 μl až 1,0 μl zkoušeného roztoku. Zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času methyloleatu. Chromatogramy se vyhodnotí, jak je uvedeno níže.
Zkoušku lze hodnotit, jestliže:
- na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je počet teoretických pater (n) (2.2.28), počítáno pro pík odpovídající methylstearatu, nejméně 2000 pro náplňové kolony a 30 000 pro kapilární kolony,
- na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je rozlišení (Rs) (2.2.28) mezi píky odpovídajícími methyloleatu a methylstearatu nejméně 1,25 pro náplňové a 1,8 pro kapilární kolony a je-li předepsáno v článku, rozlišení mezi píky odpovídajícími methyllinolenatu (C18:3) a methylarachidatu (C20:0) nebo methylarachidatu (C20:0) a methylikosenoatu (C20:1) nejméně 1,8,
- na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je poměr signálu k šumu (2.2.28) pro pík odpovídající methylmyristatu nejméně 5.
Vyhodnocení chromatogramů
Je třeba se vyvarovat pracovních podmínek, které umožňují vznik maskovaných píků (přítomnost složek s malými rozdíly v retenčních časech, jako u kyseliny linolenové a kyseliny arachidové).
Kvalitativní analýza. Sestrojí se kalibrační křivky za použití chromatogramů získaného s kalibračními látkami (porovnávací roztok (a)) a informací v tabulce 2.4.22-1:
Tab. 2.4.22-1 Kalibrační látky*
| Směs následujících látek | Ekvivalentní délka řetězce** | Složení v % | |
|---|---|---|---|
| Izometrické podmínky | Lineární teplotní program | ||
| Methyllaurat R | 12,0 | 5 | 10 |
| Methylmyristat R | 14,0 | 5 | 15 |
| Methylpalmitat R | 16,0 | 10 | 15 |
| Methylstearat R | 18,0 | 20 | 20 |
| Methylarachidat R | 20,0 | 40 | 20 |
| Methyloleat R | 18,6 | 20 | 20 |
* Pro GC s kapilární kolonou a s nástřikem s děličem se doporučuje, aby složka s nejdelším řetězcem ze zkoušené směsi byla přidána ke kalibrační směsi.
** Tato hodnota, která má být počítána pomocí kalibrační křivky, je uvedena jako příklad pro kolonu s makrogolsukcinatem R.
Kvantitativní analýza. Používá se metoda vnitřní normalizace, při níž součet ploch všech píků na chromatogramu, kromě píku rozpouštědla, je brán jako 100 %. Doporučuje se použití elektronického integrátoru. Obsah složky je vypočítán jako procentuální podíl plochy odpovídajícího píku z celkového součtu ploch všech píků. Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05 % celkové plochy.
| 2.4.24 Totožnost a kontrola zbytkových rozpouštědel |
Zkušební postupy popsané v této obecné metodě mohou být použity:
Třídy zbytkových rozpouštědel jsou uvedeny v obecné kapitole 5.4.
Jsou popsána 3 rozpouštědla pro přípravu vzorků a použité podmínky pro head space nástřik plynných vzorků do chromatografického systému. Jsou předepsány 2 chromatograťické systémy, ale přednost je dávána systému A, zatímco systém B je normálně používán pro potvrzení totožnosti. Výběr postupu pro přípravu vzorku závisí na rozpustnosti zkoušené látky a v některých případech i analyzovaných zbytkových rozpouštědlech.
Za popsaných podmínek head space nástřiku nebývají běžně detegována tato rozpouštědla: formamid, 2-ethoxyethanol, 2-methoxyethanol, ethylenglykol, N-methylpyrrolidon a sulfolan. Pro kontrolu těchto zbytkových rozpouštědel by měly být používány jiné vhodné postupy.
Je-li postup zkoušky používán pro kvantitativní stanovení zbytkových rozpouštědel v látce, musí být validován.
Pracovní postup
Provede se plynová chromatografie se statickým head space nástřikem (2.2.28).
Příprava vzorku 1. Je určena pro stanovení zbytkových rozpouštědel v látkách ve vodě rozpustných.
Roztok vzorku (1). 0,200 g zkoušené látky se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20,0 ml.
Příprava vzorku 2. Je určena pro stanovení zbytkových rozpouštědel v látkách ve vodě nerozpustných.
Roztok vzorku (2). 0,200 g zkoušené látky se rozpustí v N,N-dimethyIformamidu R (DMF) a zředí se jím na 20,0 ml.
Příprava vzorku 3. Je určena pro stanovení N,N-dimethylacetamidu a/nebo N,N-dimethylformamidu, je-li známo nebo lze předpokládat, že jeden z nich nebo oba budou přítomny ve zkoušené látce.
Roztok vzorku (3). 0,200 g zkoušené látky se rozpustí v 1,3-dimethyl-2-imidazolidinonu R (DMI) a zředí se jím na 20,0 ml.
V některých případech není pro přípravu vzorku vhodný ani jeden z uvedených postupů, v takovýchto případech musí být prokázáno, že rozpouštědlo použité pro přípravu vzorku a podmínky statické head space analýzy jsou vhodné.
Roztok rozpouštědla (a). 1,0 ml roztoku zbytkového rozpouštědla třídy 1 CRL se zředí vodou R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml.
Roztok rozpouštědla (b). Vhodná množství zbytkových rozpouštědel třídy 2 se rozpustí v dimelthylsulfoxidu R a zředí se vodou R na 100,0 ml. Zředění je takové, aby koncentrace odpovídala 1/20 limitní hodnoty uvedené v tabulce 2.
Roztok rozpouštědla (c). 1,00 g rozpouštědla nebo rozpouštědel přítomných ve zkoušené látce se rozpustí v dimethylsulfoxidu R nebo ve vodě R, je-li to vhodné, a zředí se vodou R na 100,0 ml. Zředí se na koncentraci odpovídající 1/20 limitní hodnoty uvedené v tabulce 1 nebo 2.
Kontrolní roztok. Připraví se jako roztok rozpouštědla (c), ale bez přídavku rozpouštědla (rozpouštědel) použitých k ověření nepřítomnosti interferujících píků.
Zkoušený roztok. 5,0 ml roztoku vzorku a 1,0 ml kontrolního roztoku se odměří do lahvičky pro nástřik vzorku.
Porovnávací roztok (a) (Třída 1). 1,0 ml roztoku rozpouštědla (a) a 5,0 ml vhodného rozpouštědla se odměří do lahvičky pro nástřik vzorku.
Porovnávací roztok (a1) (Třída 1). 5,0 ml roztoku vzorku a 1,0 ml roztoku rozpouštědla (a) se odměří do lahvičky pro nástřik vzorku.
Porovnávací roztok (b) (Třída 2). 1,0 ml roztoku rozpouštědla (b) a 5,0 ml vhodného rozpouštědla se odměří do lahvičky pro nástřik vzorku.
Porovnávací roztok (c). 5,0 ml roztoku vzorku a 1,0 ml roztoku rozpouštědla (c) se odměří do lahvičky pro nástřik vzorku.
Porovnávací roztok (d). 1,0 ml kontrolního roztoku a 5,0 ml vhodného rozpouštědla se odměří do lahvičky pro nástřik vzorku.
Lahvičky se vzduchotěsně uzavřou pryžovým šeptem pokrytým polytetrafluorethylenem a zajistí hliníkovým uzávěrem. Roztok se zhomogenizuje protřepáním.
Mohou být použity tyto podmínky statického head space nástřiku:
| Pracovní parametry | Postup pro přípravu vzorku | ||
|---|---|---|---|
| 1 | 2 | 3 | |
| Teplota pro ustavení rovnováhy (°C) | 80 | 105 | 80 |
| Doba ustavování rovnováhy (min) | 60 | 45 | 45 |
| Teplota přechodové kapiláry (°C) | 85 | 110 | 105 |
Nosný plyn: Dusík pro chromatografii R nebo helium pro chromatografii R, při vhodném tlaku
| Doba tlakování (s) | 30 | 30 | 30 |
| Nastřikovaný objem (ml) | 1 | 1 | 1 |
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
Systém A
- křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm nebo 0,53 mm s vnitřní stěnou pokrytou zesíťovanými 6 % polykyanpropylfenylsiloxanu R a 94 % polydimethylsiloxanu R (tlouštka filmu: 1,8 μm nebo 3 μm),
- dusíku pro chromatografii R nebo helia pro chromatografii R jako nosného plynu při lineární průtokové rychlosti asi 35 cm/s a dělicím poměru 1 : 5,
- plamenoionizačního detektoru (může být použit též hmotnostní spektrometr nebo detektor elektronového záchytu pro chlorovaná zbytková rozpouštědla třídy 1).
Teplota kolony se udržuje na 40 °C po dobu 20 min, potom se zvyšuje rychlostí 10 °C/min na 240 °C, při níž se udržuje 20 min, teplota nástřikového prostoru se udržuje na 140 °C a teplota detektoru na 250 °C.
Dochází-li k interferenci stanovovaných rozpouštědel s matricí, použije se:
Systém B
- křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm nebo 0,53 mm s vnitřní stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R (tlouštka filmu: 0,25 μm),
- dusíku pro chromatografii R nebo helia pro chromatografii R jako nosného plynu při lineární průtokové rychlosti asi 35 cm/s a dělicím poměru 1 : 5,
- plamenoionizačního detektoru (může být použit též hmotnostní spektrometr detektor nebo detektor elektronového záchytu pro chlorovaná zbytková rozpouštědla třídy 1).
Teplota kolony se udržuje na 50 °C po dobu 20 min, potom se zvyšuje rychlostí 6 °C/min na 165 °C, při níž se udržuje 20 min, teplota nástřikového prostoru se udržuje na 140 °C a teplota detektoru na 250 °C.
Nastříkne se 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku (a) na kolonu popsanou v systému A a zaznamená se chromatogram za takových podmínek, aby mohl být stanoven poměr signálu k šumu pro 1,1,1-trichlorethan. Tento poměr musí být nejméně 5. Typický chromatogram je ukázán na obrázku 2.4.24-1.
Nastříkne se 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku (a1) na kolonu popsanou v systému A. Píky odpovídající zbytkovým rozpouštědlům třídy 1 musí být ještě detegovatelné.
Nastříkne se 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku (b) na kolonu popsanou v systému A a zaznamená se chromatogram za takových podmínek, aby mohlo být určeno rozlišení mezi píky odpovídajícími acetonitrilu a dichlormethanu. Systém je vhodný, jestliže získaný chromatogram je podobný chromatogramu na obrázku 2.4.24-2 a rozlišení mezi píky acetonitrilu a dichlormethanu je nejméně 1,0.
Nastříkne se 1 ml plynné fáze zkoušeného roztoku na kolonu popsanou v systému A. Jestliže na získaném chromatogramu není žádný pík odpovídající jednomu z píků zbytkových rozpouštědel na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) nebo (b), pak zkoušená látka vyhovuje požadavkům zkoušky. Jestliže kterýkoliv pík na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá některému z píků zbytkových rozpouštědel na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) nebo (b), musí být použit systém B.
Nastříkne se 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku (a) na kolonu popsanou v systému B a zaznamená se chromatogram za takových podmínek, aby mohl být stanoven poměr signálu k šumu pro benzen. Tento poměr musí být nejméně 5. Typický chromatogram je ukázán na obrázku 2.4.24-3.
Nastříkne se 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku (a1) na kolonu popsanou v systému B. Píky odpovídající zbytkovým rozpouštědlům třídy 1 musí být ještě detegovatelné.
Nastříkne se 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku (b) na kolonu popsanou v systému B a zaznamená se chromatogram za takových podmínek, aby mohlo být určeno rozlišení mezi píky odpovídajícími acetonitrilu a trichlorethylenu. Systém je vhodný, jestliže získaný chromatogram je podobný chromatogramu na obrázku 2.4.24-4 a rozlišení mezi píky acetonitrilu a trichlorethylenu je nejméně 1,0.
Nastříkne se 1 ml plynné fáze zkoušeného roztoku na kolonu popsanou v systému B. Jestliže na získaném chromatogramu není žádný pík odpovídající jednomu z píků zbytkových rozpouštědel na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) nebo (b), pak zkoušená látka vyhovuje požadavkům zkoušky. Jestliže kterýkoliv pík na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá některému z píků zbytkových rozpouštědel na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) nebo (b) a potvrzuje závěr zkoušky za použití systému A, postupuje se takto:
Nastříkne se 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku (c) na kolonu popsanou pro systém A nebo systém B. Je-li nutné, nastaví se citlivost systému tak, aby výška píku odpovídajícího určovanému zbytkovému rozpouštědlu (rozpouštědlům) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku (d) na kolonu. Nesmí být pozorovatelný žádný interferující pík.
Nastříkne se 1 ml plynné fáze zkoušeného roztoku a 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku (c) na kolonu. Tyto nástřiky se opakují ještě dvakrát.
Obr. 2.4.24-1 Typický chromatogram rozpouštědel třídy 1 za použití podmínek popsaných pro systém A a Postup 1. Plamenoionizační detektor.
4: benzen; 10: chlorid uhličitý; 14: 1,2-dichlorethan; 15: 1,1-dichlorethylen; 52: 1,1,1- trichlorethan.
Obr. 2.4.24-2 Chromatogram rozpouštědel třídy 2 za použití podmínek popsaných pro systém A a Postup 1. Plamenoionizační detektor.
3: acetonitril; 11: chloroform; 13: cyklohexan; 16a: cis-1,2-dichlorethylen; 17: dichlormethan; 29: hexan; 30: 2-hexanon; 34: methanol; 49: pyridin; 51: toluen; 53: 1,1,2-trichlorethylen; 54: xylen ortho, meta, para; 58: chlorbenzen; 61: tetralin; 62: methylcyklohexan; 63: nitromethan; 64: 1,2-dimethoxyethan, DMSO dimethylsulfoxid.
Obr. 2.4.24-3 Chromatogram zbytkových rozpouštědel třídy 1 za použití podmínek popsaných pro systém B a Postup 1. Plamenoionizační detektor.
4: benzen; 10: chlorid uhličitý; 14: 1,2-dichlorethan; 15: 1,1-dichlorethylen; 52: 1,1,1-trichlorethan.
Obr. 2.4.24-4 Typický chromatogram zbytkových rozpouštědel třídy 2 za použití podmínek popsaných pro systém B a Postup 1. Plamenoionizační detektor.
3: acetonitril; 11: chloroform; 13: cyklohexan; 16a: cis-1,2-dichlorethylen; 17: dichlormethan; 23: 1,4-dioxan; 29: hexan; 30: 2-hexanon; 34: methanol; 49: pyridin; 51: toluen; 53: 1,1,2-trichlorethylen; 54: xylen, ortho, meta, para; 58: chlorbenzen; 61: tetralin; 62: methylcyklohexan; 63: nitromethan; 64: 1,2-dimethoxyethan.
Průměrná hodnota plochy píku zbytkového rozpouštědla (rozpouštědel) na chromatogramu zkoušeného roztoku nesmí být větší než polovina průměrné hodnoty plochy píku odpovídajícího zbytkového rozpouštědla (rozpouštědel) na chromatogramu porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka rozdílů ploch píků analytu získaných ze tří párů opakovaných nástřiků porovnávacího roztoku (a) a zkoušeného roztoku je nejvýše 15 %.
Průběhový diagram postupu je ukázán na obrázku 2.4.24-5.
Jsou-li zbytková rozpouštědla (třída 2 nebo třída 3) přítomna v koncentracích 0,1 % a větších, může být jejich obsah stanovován metodou standardního přídavku.
Obr. 2.4.24-5 Průběhový diagram pro identifikaci zbytkových rozpouštědel a aplikaci limitní zkoušky
| 2.4.26 N,N-Dimethylanilin |
a) za izotermických podmínek vynesením logaritmů redukovaných retenčních časů jako funkce počtu uhlíkových atomů mastné kyseliny; identifikují se píky pomocí takto získané přímky a „ekvivalentní délky řetězce“ pro různé píky. Kalibrační křivka nasycených kyselin je přímka. Logaritmy redukovaných retenčních časů nenasycených kyselin jsou umístěny na této přímce v bodech odpovídajících necelým číslům, která se nazývají „ekvivalentní délky řetězce“,
b) za podmínek lineárního teplotního programu vynesením retenčních časů jako funkce počtu uhlíkových atomů mastných kyselin; určení totožnosti se provede pomocí kalibrační křivky.
A. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití N,N-diethylanilinu R jako vnitřního standardu.
Roztok vnitřního standardu. 50 mg N,N-diethylanilinu R se rozpustí ve 4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 50 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100 ml. Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí ve zkumavce se zabroušenou zátkou ve 30,0 ml vody R. Přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Teplota roztoku se upraví na 26 °C až 28 °C. Přidá se 1,0 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a míchá se do úplného rozpuštění. Přidají se 2,0 ml trimethylpentanu R. Třepe se 2 min a vrstvy se nechají oddělit. Použije se horní vrstva.
Porovnávací roztok. 50,0 mg N,N-dimethylanilinu R se rozpustí ve 4,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 30,0 ml. Přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a 1,0 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS. Přidají se 2,0 ml trimethylpentanu R. Třepe se 2 min a vrstvy se nechají oddělit. Použije se horní vrstva.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kapilární kolony délky 25 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřní stěnou pokrytou filmem síťovaného polyfenylmethylsiloxanu R (tlouštka filmu 0,52 μm),
- helia pro chromatografií R jako nosného plynu s dělicím poměrem 1 : 20, vstupním tlakem na koloně 50 kPa a průtokem na děliči 20 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru,
- vstřikovací trubice se skládá z kolony dlouhé asi 1 cm naplněné křemelinou pro plynovou chro matografii R impregnovanou 10 % polydimethylsiloxanu R.
Teplota kolony se udržuje 5 min na 150 °C, pak se zvyšuje rychlostí 20 °C/min na 275 °C a při této teplotě se udržuje 3 min, teplota nástřikového prostoru se udržuje na 220 °C a teplota detektoru na 300 °C.
Retenční časy jsou: pro N,N-dimethylanilin asi 3,6 min a pro N,N-diethylanilin asi 5,0 min.
Nastřikuje se 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.
B. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití natalenu R jako vnitřního standardu.
Roztok vnitřního standardu. 50 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100 ml.
Zkoušený roztok. K 1,00 g zkoušené látky se přidá ve zkumavce se zabroušenou zátkou 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně třepe 1 min. Je-li nutno, odstředí se. Použije se horní vrstva.
Porovnávací roztok. K 50,0 mg N,N-dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml se ve zkumavce se zabroušenou zátkou přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně třepe 1 min. Je-li nutno, odstředí se. Použije se horní vrstva.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R,
- dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se udržuje na 120 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 150 °C.
Nastřikuje se 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.
1. Pro určení totožnosti většiny zbytkových rozpouštědel třídy 1 a třídy 2 v léčivých látkách a pomocných látkách, nebo léčivých přípravcích, nejsou-li zbytková rozpouštědla známa.
2. Jako limitní zkouška pro rozpouštědla třídy 1 a třídy 2 přítomná v léčivých látkách a pomocných látkách nebo léčivých přípravcích.
3. Pro kvantifikaci rozpouštědel třídy 2, jsou-li limitní hodnoty vyšší než 1000 μg/g (0,1 %), nebo třídy 3, je-li požadována kvantifikace.