6.1 Léčivé a pomocné látky
Absinthii herba
Pelyňková nať
Synonymum. Herba absinthii
Jsou to usušené celé nebo řezané přízemní listy nebo kvetoucí málo olistěné vrcholky druhu Artemisia absinthium L. nebo jejich směs. Obsahuje nejméně 2 ml silice v kilogramu drogy, vztaženo na vysušenou drogu.
Vlastnosti
Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 5 % stonků o průměru více než 4 mm a nejvýše 2 % ostatních cizích příměsí.
Číslo hořkosti. Nejméně 10 000. Provádí se srovnáním s chininiumchloridem, jehož číslo hořkosti je 200 000. Číslo hořkosti je definováno jako reciproká hodnota zředění, které chutná ještě hořce.
Základní roztok chininiumchloridu. 0,100 g chininiumchloridu R se rozpustí ve 100,0 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.
Zkoušený roztok. 1,00 g práškované drogy (710) se přelije 1000 ml vroucí vody R a za nepřetržitého míchání se zahřívá 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se zředí vodou R na 1000 ml. Důkladně se promíchá, pak se zfiltruje a prvních 20 ml filtrátu se odstraní.
Připraví se řada porovnávacích roztoků tak, že v první zkumavce jsou 4,2 ml základního roztoku chininiumchloridu a v každé následující zkumavce se zředí vodou R na 10,0 ml a určí se roztok s nejnižší koncentrací, který chutná ještě hořce. 10,0 ml roztoku nejnižší koncentrace se převaluje v ústech 30 s tak, aby roztok přišel do styku s kořenem jazyka. Jestliže roztok nechutná hořce, vyplivne se a po 1 min se ústa vypláchnou vodou R. Po 10 min se zkouší stejným způsobem roztok následující vyšší koncentrace.
Korekční faktor k se vypočítá ze vztahu:
$\frac{\mathrm{5,00}}{n},$
v němž značí:
n - počet ml základního roztoku chininiumchloridu, který chutnal ještě hořce.
10/k ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku chutná hořce.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.
Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 1,0 %.
Stanovení obsahu
Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12) v 1000ml baňce s 50,0 g řezané drogy a 500 ml vody R jako destilační tekutiny, do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R. Destiluje se 3 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.
†Aceclofenacum
Aceklofenak

C16H13CI2NO4

Mr 354,19

CAS 89796-99-6

Je to kyselina 2-[2-(2,6-dichloranilino)fenylacetoxy]octová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₆H₁₃Cl₂NO₄.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a dimethylformamidu, dobře rozpustný v methanolu a lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (a). Množství sodné soli diklofenaku CRL odpovídající 5 mg diklofenaku se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 2,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (c). K 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 0,25 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 50,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem butylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze o průtokové rychlosti 1 ml/min, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R, tetrahydrofuranu R a roztoku kyseliny octové ledové R (1,2 g/l) (225 + 225 + 550), jejíž hodnota pH byla upravena na 3,5 roztokem hydroxidu sodného R (40 g/l),
- spektrofotometrického detektoru, 275 nm.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (c). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: aceklofenaku asi 4 min, diklofenaku asi 7 min. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška dvou hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem aceklofenaku a pikem diklofenaku je nejméně 8,0.
Nastříkne se odděleně 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 10násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); součet ploch všech píků, kromě plochy hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g v křemenném kelímku se navlhčí 2 ml kyseliny sírové R a postupně se zahřívá do spálení látky a dále, dokud zbytek v kelímku není téměř bílý nebo nejvýše našedlý. Vyžíhá se za teploty nepřevyšující 800 °C a nechá se ochladit. Přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové R a 1 ml kyseliny dusičné R, zahřeje se a pomalu se odpaří do sucha. Po vychladnutí se přidá 1 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (100 g/l), 10,0 ml vody destilované R a zneutralizuje se roztokem amoniaku 17,5% RS (1,0 g/l) za použití 0,1 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru. Přidají se 2,0 ml roztoku kyseliny octové bezvodé R (60 g/l) a zředí se vodou destilovanou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,300 g se rozpustí ve 40 ml methanolu R. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 35,42 mg C₁₆H₁₃CL₂NO₄.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty


Acesulfamum kalicum
Draselná sůl acesulfamu

C4H4KNO4S

Mr 201,24

CAS 55589-62-3

Je to draselná sůl 6-methyl-4-oxo-(3H)-1,2,3-oxathiazin-2,2-dioxidu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₄H₄KNO₄S.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v acetonu a v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a C.
Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 20 ml roztoku S se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.
Acetylacetamid. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. 0,80 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 50 mg acetylacetamidu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 45 ml vody R a zředí se methanolem R na 100 ml.
Porovnávací roztok (b). K 10 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 1 ml zkoušeného roztoku a zředí se methanolem R na 20 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, lihu 96% R a ethylacetatu R (2 + 15 + 74) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel. Vrstva se postříká zkoumadlem vanilinovým s kyselinou fosforečnou RS, asi 10 min se zahřívá při 120 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající acetylacetamidu není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,125 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je zřetelně oddělená skvrna a na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně oddělené skvrny.
Nečistota B a příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 20,0 mg draselné soli acesulfamu nečistoty B CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 10,0 mg draselné soli acesulfamu nečistoty B CRL a 10,0 mg draselné soli acesulfamu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (3,3 g/l) (40 + 60) s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 234 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška dvou hlavních píků byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem draselné soli acesulfamu a píkem draselné soli acesulfamu nečistoty B je nejméně 3.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající nejméně 3násobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (20 μg/g).
Fluoridy. Nejvýše 3 μg F/g; stanoví se potenciometricky (2.2.36 Metoda I) za použití indikační fluorido-selektivní elektrody a argentchloridové srovnávací elektrody.
Zkoušený roztok. 3,000 g se rozpustí ve vodě destilované R, přidá se 15,0 ml tlumivého roztoku k úpravě celkové iontové síly (1) a zředí se vodou destilovanou R na 50,0 ml.
Porovnávací roztoky. K 0,5 ml, 1,0 ml, 1,5 ml a 3,0 ml základního roztoku fluoridů (10 μg F/ml) se přidá 15,0 ml tlumivého roztoku k úpravě celkové iontové síly (1) a zředí se vodou destilovanou R na 50,0 ml.
Provede se měření všech roztoků.
Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (5 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Stanovení obsahu
0,150 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 20,12 mg C₄H₄KNO₄S.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Nečistoty


Acetonum
Aceton

C3H6O

Mr 58,08

CAS 67-64-1

Je to 2-propanon.
Vlastnosti
Těkavá čirá bezbarvá kapalina. Je mísitelný s vodou, s lihem 96% a s etherem. Jeho páry jsou zápalné.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. K 10 ml se přidá 10 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5 ml se přidá 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 0,15 ml fenolftaleinu RS a 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je růžový. Přidá se 0,7 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 0,05 ml červeně methylové RS; roztok je červený nebo oranžový.
Relativní hustota (2.2.5). 0,790 až 0,793.
Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).
Zkoušený roztok. Zkoušená látka.
Porovnávací roztok. K 0,5 ml methanolu R se přidá 0,5 ml 2-propanolu R a zředí se zkoušeným roztokem na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kolony délky 50 m a vnitřního průměru 0,3 mm se stěnou pokrytou vrstvou (0,5 μm) makrogolu 20 000 R,
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu při dělicím poměru asi 50 : 1 a lineární průtokové rychlosti 21 cm/s,
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se udržuje na 45 °C do nástřiku a pak se zvyšuje rychlostí 5 °C/min do 100 °C. Teplota nástřikového prostoru je 150 °C a teplota detektoru 250 °C.
Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.
Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek eluují se látky v tomto pořadí: aceton, methanol, 2-propanol.
Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času acetonu, který je asi 5,3 min.
Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky methanolu a 2-propanolu nejméně 1,0.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku odpovídajícího methanolu nebo 2-propanolu není větší než rozdíl mezi plochami odpovídajících píků na chromatogramu porovnávacího roztoku a plochami odpovídajících píků na chromatogramu zkoušeného roztoku (0,05 % V/V pro každou nečistotu); plocha žádného píku, kromě hlavního píku, píku odpovídajícího methanolu a píku odpovídajícího 2-propanolu, není větší než rozdíl mezi plochou píku methanolu na chromatogramu porovnávacího roztoku a plochou odpovídajícího píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (0,05 % V/V pro každou další nečistotu).
Látky nerozpustné ve vodě. K 1 ml se přidá 19 ml vody R; roztok je čirý (2.2.1).
Redukující látky. K 30 ml se přidá 0,1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a nechá se stát 2 h ve tmě; směs se zcela neodbarví.
Zbytek po odpaření. 20,0 g se odpaří na vodní lázni do sucha a potom se suší při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 1 mg (50 μg/g).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3 g/l. Stanoví se s 10,0 ml zkoušené látky za použití 20 ml pyridinu bezvodého R jako rozpouštědla.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Nečistoty
Acidum alginicum
Kyselina alginová
CAS 9005-32-7
Je to směs polyuronových kyselin [(C₆H₈O₆)_n] tvořená zbytky kyseliny D-mannuronové a kyseliny L-guluronové. Získává se především z řas rodu Phaeophyceae. Malý podíl karboxylových skupin může být neutralizován. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 19,0 % až 25,0 % karboxylových skupin (COOH).
Vlastnosti
Bílý až slabě žlutohnědý krystalický nebo amorfní prášek. Je velmi těžce rozpustná nebo prakticky nerozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v organických rozpouštědlech. Ve vodě bobtná, ale nerozpouští se; rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Chloridy. Nejvýše 1,0 %. K 2,50 g se přidá 50 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 1 h se protřepává, zředí se kyselinou dusičnou zředěnou RS na 100,0 ml a zfiltruje se. K 50,0 ml filtrátu se přidá 10,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS, 5 ml toluenu R a titruje se za intenzivního protřepávání thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,545 mg Cl.
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce F na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 0,1000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 8,0%, počítáno na vysušenou látku; stanoví se s 0,100 g zkoušené látky.
Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10² živých aerobních mikroorganismů v gramu. Stanoví se počítáním na pevných půdách. Vyhovuje zkoušce (2.6.13) na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella.
Stanovení obsahu
K 0,2500 g se přidá 25 ml vody R, 25,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a 0,2 ml fenolftaleinu RS. Titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,502 mg karboxylových skupin (COOH).
† Acidum amidotrizoicum dihydricum
Dihydrát kyseliny amidotrizoové

C11H9I3N2O4 . 2H2O

Mr 649,95

CAS 50978-11-5

Je to dihydrát kyseliny 3,5-diacetamido-2,4,6-trijodbenzoové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₁H₉I₃N₂O₄.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A.
Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v hydroxidu sodném zředěném RS a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.
Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 17,5% RS a methanolu R (3 + 97) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 17,5% RS a methanolu R (3 + 97) na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 17,5% RS a methanolu R (3 + 97) na 50 ml.
Porovnávací roztok (b). 50 mg dihydrátu kyseliny amidotrizoové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 17,5% RS a methanolu R (3 + 97) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí kyseliny mravenčí bezvodé R, 2-butanonu R a toluenu R (20 + 25 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se suší do vytékání rozpouštědel a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %).
Halogenidy. 0,55 g se rozpustí ve směsi 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 15 ml vody R, potom se přidá 6 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (2.4.4) (150 μg/g, vyjádřeno jako chloridy).
Volné aromatické aminy. Roztoky a zkoumadla se udržují ve vodě s ledem a chrání se před přímým světlem. 0,50 g se naváží do 50ml odměrné baňky, přidá se 15 ml vody R, protřepe se, přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a ochladí se ve vodě s ledem. K ochlazené směsi se přidá 5 ml čerstvě připraveného roztoku dusitanu sodného R (5 g/l) a 12 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Opatrně se protřepe a nechá se stát přesně 2 min po přidání kyseliny chlorovodíkové. Potom se přidá 10 ml roztoku amidosíranu amonného R (20 g/l). Nechá se 5 min stát za občasného protřepání, pak se přidá 0,15 ml roztoku 1-naftolu R (100 g/l) v lihu 96% R, protřepe se a nechá se stát dalších 5 min. Potom se přidá 3,5 ml tlumivého roztoku o pH 10,9, promíchá se a zředí se vodou R na 50 ml. Absorbance roztoku (2.2.25) při 485 nm měřená do 20 min po přípravě proti kontrolní tekutině připravené současně za stejných podmínek bez zkoušené látky je nejvýše 0,30.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). 4,5 % až 7,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
K 0,150 g ve 250ml varné baňce se přidá 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 20 ml vody R, 1 g zinku práškového R a několik varných kuliček. Směs se vaří 30 min pod zpětným chladičem, pak se ochladí a chladič se promyje 20 ml vody R, které se přidají do baňky. Obsah baňky se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla, filtr se několikrát promyje vodou R. Ke spojenému filtrátu s promývací tekutinou se přidá 40 ml kyseliny sírové zředěné RS a ihned se titruje dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) a za použití vhodného systému elektrod, např. stříbrné-merkurosulfatové elektrody.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,47 mg C₁₁H₉I₃N₂O₄.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

Acidum ascorbicum
Kyselina askorbová
Synonymum. Vitamin C

C6H8O6

Mr 176,13

CAS 50-81-7

Je to (R)-5-[(S)-1,2-dihydroxyethyl]-3,4-dihydroxy-5H-fiiran-2-on. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C₆H₈O₆.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Působením vzduchu a vlhkosti mění barvu. Je snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96% a prakticky nerozpustná v etheru.
Taje při asi 190 °C, za rozkladu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B a C.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +20,5° až +21,5°; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g ve vodě R a zředěný stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Kyselina šťavelová. Nejvýše 0,2 %.
Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v 5 ml vody R. Tento roztok se neutralizuje na papír lakmusový červený R za použití hydroxidu sodného zředěného RS a poté se přidá 1 ml kyseliny octové zředěné RS a 0,5 ml chloridu vápenatého RS.
Porovnávací roztok. 70 mg kyseliny šťavelové R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml kyseliny octové zředěné RS a 0,5 ml chloridu vápenatého RS.
Oba roztoky se nechají stát 1 h. Opalescence zkoušeného roztoku není intenzivnější než opalescence porovnávacího roztoku.
Měď. Nejvýše 5 μg/g; stanoví se absorpční atomovou spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí v kyselině dusičné 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.
Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky obsahující 0,2 μg Cu/ml, 0,4 μg Cu/ml a 0,6 μg Cu/ml zředěním základního roztoku mědi (10 μg Cu/ml) kyselinou dusičnou 0,1 mol/l RS.
Měří se absorbance při 324,8 nm za použití měděné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Nula na přístroji se nastaví za použití kyseliny dusičné 0,1 mol/l RS.
Železo. Nejvýše 2 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. 5,0 g se rozpustí v kyselině dusičné 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.
Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky obsahující 0,2 μg Fe/ml, 0,4 μg Fe/ml a 0,6 μg Fe/ml zředěním základního roztoku železa (20 μg Fe/ml) kyselinou dusičnou 0,1 mol/l RS.
Měří se absorbance při 248,3 nm za použití železné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Nula na přístroji se nastaví za použití kyseliny dusičné 0,1 mol/l RS.
Těžké kovy (2.4.8). 1,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,150 g se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a 80 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 1 ml škrobu RS a titruje se jodem 0,05 mol/l VS do vzniku trvalého fialově modrého zbarvení.
1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 8,81 mg C₆H₈O₆.
Uchovávání
V dobře uzavřených nekovových obalech, chráněna před světlem.
Acidum asparticum¹)
Kyselina asparagová

C4H7NO4

Mr 133,10

CAS 56-84-8

Je to kyselina (S)-2-aminobutandiová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C₄H₇NO₄.
Výroba
Je-li vyráběna fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je těžce rozpustná ve vodě, prakticky nerozpustná v lihu 96% a v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a ve zředěných roztocích minerálních kyselin.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a C.
Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml.
Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +24,0° až +26,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,000 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.
Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve 2 ml amoniaku 17,5% RS a zředí se vodou R na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg kyseliny asparagové CRL se rozpustí ve 2 ml amoniaku zředěného RS1 a zředí se vodou R na 50 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg kyseliny asparagové CRL a 10 mg kyseliny glutamové CRL se rozpustí ve 2 ml amoniaku zředěného RS1 a zředí se vodou R na 25 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku, nechá se na vzduchu vysušit a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká ninhydrinem RS a potom se zahřívá 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g), bez dalšího přidání kyseliny dusičné zředěné RS.
Sírany (2.4.13). 0,50 g se rozpustí ve 4 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok po 30 min vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).
Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a umístí se těsně vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm zvlhčeného několika kapkami vody R. 50 mg jemně upráškované zkoušené látky se umístí na spodní hodinové sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K suspenzi se přidá 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R a rychle se promíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se ihned překlopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není zbarven intenzivněji modře než lakmusový papír u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH₄/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (200 μg/g).
Železo (2.4.9). V dělicí nálevce se rozpustí 1,0 g v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy 10 ml isobutylmeihylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a 3 min se třepe. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,100 g se rozpustí mírným zahřátím v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Po ochlazení se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1 a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do změny žlutého zbarvení na modré.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 13,31 mg C₄H₇NO₄.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.
† Acidum chenodeoxycholicum
Kyselina chenodeoxycholová

C24H40O4

Mr 392,56

CAS 474-25-9

Je to kyselina 3α,7α-dihydroxy-5β-cholan-24-ová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₄H₄O₄.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96%, dobře rozpustná v acetonu a těžce rozpustná v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A.
Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +11,0° až +13,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g v methanolu R a zředěním na 25,0 ml stejným rozpouštědlem.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografle (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok (a). 0,40 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1+9) a zředí se jí na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 40 mg kyseliny chenodeoxycholové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 20 mg kyseliny lithocholové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) a zředí se jí na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100 ml.
Porovnávací roztok (c). 20 mg kyseliny ursodeoxycholové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) a zředí se jí na 50 ml.
Porovnávací roztok (d). 20 mg kyseliny cholové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) a zředí se jí na 100 ml.
Porovnávací roztok (e). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a acetonu R (1+9) na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) na 10 ml.
Porovnávací roztok (f). 10 mg kyseliny chenodeoxycholové CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (c) a zředí se jím na 25 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonu R a dichlormethanu R (1 + 30 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min při 120 °C. Pak se ihned postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (47,6 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny sírové R a kyseliny octové ledové R (1 +20) a znovu se zahřívá při 120 °C do objevení modrých skvrn na světlejším pozadí. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a): žádná skvrna odpovídající kyselině lithocholové není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); žádná skvrna odpovídající kyselině ursodeoxycholové není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1 %); žádná skvrna odpovídající kyselině cholové není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících kyselině lithocholové, kyselině ursodeoxycholové a kyselině cholové, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) jsou patrny dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μgPb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,350 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R, předem zneutralizovaného na 0,2 ml fenolftaleinu RS, přidá se 50 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do vzniku růžového zbarvení.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 39,26 mg C₂₄H₄₀O₄.
Uchovávání
Separandum.
Nečistoty

Acidum glutamicum¹)
Kyselina glutamová

C5H9NO4

Mr 147,13

CAS 56-86-0

Je to kyselina (S)-2-aminopentan-1,5-diová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 100,5 % sloučeniny C₅H₉NO₄.
Výroba
Je-li vyráběna fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustná ve vroucí vodě, těžce rozpustná ve studené vodě, prakticky nerozpustná v kyselině octové, v acetonu, v lihu 96% a v etheru.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 5,00 g se rozpustí mírným zahřátím v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 50,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +30,5° až +32,5°, počítáno na vysušenou látku; stanoví se s roztokem S.
Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v 5 ml amoniaku zředěného RS2 a zředí se vodou R na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg kyseliny glutamové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg kyseliny glutamové CRL a 10 mg kyseliny asparagové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně 5 μl každého roztoku. Vrstva se suší v proudu vzduchu 15 min a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí v kyselině dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g) bez dalšího přidání kyseliny dusičné.
Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).
Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a umístí se těsně vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg jemně upráškované zkoušené látky se umístí na spodní hodinové sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K suspenzi se přidá 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R a rychle se promíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se ihned překlopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není zbarven intenzivněji modře než lakmusový papír u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH₄/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (200 μg/g).
Železo (2.4.9). V dělicí nálevce se rozpustí 1,0 g v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,130 g se rozpustí mírným zahřátím v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a po ochlazení se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití modři bromthymolové RS1 jako indikátoru do změny žlutého zbarvení na modré.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 14,71 mg C₅H₉NO₄.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.
† Acidum iopanoicum
Kyselina jopanoová

C11H12I3NO2

Mr 570,93

CAS 96-83-3

Je to kyselina (RS)-2-(3-amino-2,4,6-trijodbenzyl)máselná. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₁H₁₂I₃NO₂.
Vlastnosti
Bílý nebo nažloutlý prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v ethanolu, v etheru a v methanolu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₃ (2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.
Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 17,5% RS a methanolu R (3 + 97) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 17,5% RS a methanolu R (3 + 97) na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 50 mg kyseliny jopanoové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 17,5% RS a. methanolu R (3 + 97) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.
Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 17,5% RS a methanolu R (3 + 97) na 50 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R, toluenu R a dioxanu R (10 + 20 + 20 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %).
Halogenidy. K 0,46 g se přidá 10 ml kyseliny dusičně R a 15 ml vody R, třepe se 5 min a pak se zfiltruje. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (2.4.4) (180 μg/g, vyjádřeno jako chloridy).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Do 250ml varné baňky se k 0,150 g přidá 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 20 ml vody R, 1 g zinku práškového R a několik varných kuliček. Vaří se 60 min pod zpětným chladičem, pak se ochladí a chladič se promyje 20 ml vody R, které se přidají do varné baňky. Obsah baňky se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla a filtr se promyje několikrát vodou R. K spojenému filtrátu s promývací tekutinou se přidá 40 ml kyseliny sírové zředěné RS a ihned se titruje dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití vhodného systému elektrod, např. stříbrné-merkurosulfatové.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 19,03 mg C₁₁H₁₂I₃NO₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.
Separandum.
† Acidum iotalamicum
Kyselina jotalamová

C11H9I3N2O4

Mr 613,92

CAS 2276-90-6

Je to kyselina 3-acetamido-2,4,6-trijod-5-[(methylamino)karbonyl]benzoová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₁H₉I₃N₂O₄.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustná ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A.
Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.
Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 17,5% RS z methanolu R (3 + 97) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 50 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 1 mg 5-amino-2,4,6-trijod-N-methylisoftalamové kyseliny CRL se rozpustí v 5 ml porovnávacího roztoku (a).
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R, etheru R a dichlormethanu R (1 + 1 + 1+ 5+10) po dráze 10 cm. Potom se vrstva suší do vytékání rozpouštědel a pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Halogenidy. 0,55 g se rozpustí ve směsi 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 15 ml vody R, přidá se 6 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (2.4.4) (150 μg/g, vyjádřeno jako chloridy).
Volné aromatické aminy. Roztoky a zkoumadla se udržují vévodě s ledem žehrání se před přímým světlem. K 0,50 g v 50ml odměrné baňce se přidá 15 ml vody R, protřepe se, přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a ochladí se ve vodě s ledem. K ochlazené směsi se přidá 5 ml čerstvě připraveného roztoku dusitanu sodného R (5 g/l) a 12 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Opatrně se protřepe a nechá se stát přesně 2 min od přidání kyseliny chlorovodíkové. Potom se přidá 10 ml roztoku amidosíranu amonného R (20 g/l), nechá se 5 min stát za občasného protřepání, přidá se 0,15 ml roztoku 1-naftolu R (100 g/l) v lihu 96% R, protřepe se a nechá se stát dalších 5 min. Potom se přidá 3,5 ml tlumivého roztoku o pH 10,9, promíchá se a zředí se vodou R na 50,0 ml.
Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 485 nm do 20 min po přípravě proti kontrolnímu roztoku připravenému současně stejným způsobem bez zkoušené látky. Absorbance není vyšší než 0,30.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,300 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Do 250ml varné baňky se odváží 0,150 g, přidá se 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 20 ml vody R, 1 g zinku práškového R a několik varných kuliček. Vaří se 30 min pod zpětným chladičem, ochladí se a chladič se promyje 20 ml vody R, které se přidají do varné baňky. Obsah baňky se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla, filtr se promyje několikrát vodou R. Ke spojenému filtrátu s promývací tekutinou se přidá 40 ml kyseliny sírové zředěné RS a ihned se titruje dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití vhodného systému elektrod, např. stříbmé-merkurosulfatové.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,47 mg C₁₁H₉I₃N₂O₄.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.
Separandum.
† Acidum mefenamicum
Kyselina mefenamová

C15H15NO2

Mr 241,28

CAS 61-68-7

Je to kyselina 2-[(2,3-xylyl)amino]benzoová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C₁₅H₁₅NO₂.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý mikrokrystalický prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě, těžce rozpustná v lihu 96% a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Vykazuje polymorfismus.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF₂₅₄ pro TLC R.
Zkoušený roztok. 0,125 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.
Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) na 50 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 mg kyseliny flufenamové R a 5 mg kyseliny mefenamové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, dioxanu R a toluenu R (1 +25 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a vystaví se na 5 min působení par jodu. Potom se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
2,3-Dimethylanilin.
Roztok (a). 0,250 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Tento roztok se použije na přípravu zkoušeného roztoku.
Roztok (b). 50 mg 2,3-dimethylanilinu R se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1+3) na 100 ml. Tento roztok se použije na přípravu porovnávacího roztoku.
Použijí se tři zkumavky s plochým dnem, do první se přenesou 2 ml roztoku (a), do druhé 1 ml roztoku (b) a 1 ml směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) a do třetí 2 ml směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1+3) (slepá zkouška). Do každé zkumavky se přidá 1 ml čerstvě připraveného roztoku dimethylaminobenzaldehydu R (10g/l) v methanolu R a 2 ml kyseliny octové ledové R a nechá se stát při pokojové teplotě 10 min. Intenzita žlutého zbarvení zkoušeného roztoku je mezi intenzitou zbarvení roztoku získaného při slepé zkoušce a intenzitou zbarvení porovnávacího roztoku (100 μg/g).
Měď. Nejvýše 10 μg/g. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23 Metoda I).
Zkoušený roztok. 1,00 g se naváží do kelímku z křemičitého skla, zvlhčí se kyselinou sirovou R, 30 min se opatrně zahřívá nad plamenem a potom se žíhá při 650 °C. V žíhání se pokračuje do vymizení všech černých částic. Potom se ochladí, zbytek se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku mědi (0,1 % Cu), který se zředí podle potřeby kyselinou dusičnou 0,1 mol/l RS.
Měří se absorbance při 324,8 nm za použití měděné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,200 g se rozpustí pomocí ultrazvukové lázně ve 100 ml teplého ethanolu R předem zneutralizovaného na červeň fenolovou RS, přidá se 0,1 ml červeně fenolové RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 24,13 mg C₁₅H₁₅NO₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Separandum.
Nečistoty


Acidum methacrylicum et ethylis acrylas polymerisatum 1 : 1 dispersio 30%
Disperze kopolymera kyseliny methakrylové a ethylakiylatu 1 :1 30%
Je to disperze kopolymeru kyseliny methakrylové a ethylakrylatu se střední molekulovou hmotností asi 250 000 ve vodě. Poměr karboxylových skupin k esterovým skupinám je asi 1 : 1. Může obsahovat vhodné povrchově aktivní látky, jako je dodecylsíran sodný a polysorbat 80. Počítáno na zbytek po odpaření, obsahuje 46,0 % až 50,6 % jednotek kyseliny methakrylové.
Vlastnosti
Bílá opalizující velmi viskózní tekutina. Je mísitelná s vodou a s roztokem hydroxidu sodného (40 g/l). Přidáním rozpouštědel, jako je aceton, ethanol nebo 2-propanol, vzniká sraženina, rozpustná v nadbytku rozpouštědla.
Snadno dochází k mikrobiálnímu znečištění.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Zjevná viskozita. Nejvýše 15 mPa.s; stanoví se viskozita (2.2.10) za použití rotačního viskozimetru a při smykové rychlosti 50 s^-1.
Vzhled filmu. 1 ml se nalije na skleněnou destičku a vysuší se. Vznikne průsvitný křehký film.
Velikost částic. 100,0 g se zfiltruje přes předem zvážené síto (90) z nerezové oceli, síto se promývá vodou R, až je filtrát čirý, a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 1,00 g.
Ethylakrylat a kyselina methakrylová. Celkový obsah nejvýše 0,1 %, počítáno na vysušenou látku. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v 50,0 ml methanolu R a přidá se 25,0 ml vody R.
Kontrolní roztok. K 50,0 ml methanolu R se přidá 25,0 ml vody R.
Porovnávací roztok. 10 mg ethylakrylatu R a 10 mg kyseliny methakrylové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml a potom se přidá 25,0 ml vody R.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm ),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 2,0 (30 + 70), s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 202 nm.
Nastříkne se odděleně po 50 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky ethylakrylatu a kyseliny methakrylové nejméně 2,0. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu kontrolního roztoku nejsou žádné píky s retenčními časy odpovídajícími pikům ethylakrylatu a kyseliny methakrylové. Obsah monomerů v procentech se vypočítá z plochy píků na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku a z obsahu monomerů v porovnávacím roztoku.
Zbytek po odpaření. 0,285 g až 0,315 g; 1,000 g se suší 5 h při 110 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10³ živých aerobních mikroorganismů v gramu. Stanoví se počítáním na pevných půdách.
Stanovení obsahu
1,500 g se rozpustí ve směsi 40 ml vody R a 60 ml 2-propanolu R. Pomalu se titruje za stálého míchání hydroxidem sodným 0,5 mol VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátoru.
1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS odpovídá 43,05 mg C₄H₆O₂ (jednotky kyseliny methakrylové).
Uchovávání
Chráněna před mrazem. S látkou je třeba zacházet tak, aby se minimalizovalo mikrobiální znečištění.
Označování
V označení na obalu se uvede název a koncentrace povrchově aktivních látek, pokud byly přidány.
Acidum methacrylicum et ethylis acrylas polymerisatum 1 : 1
Kopolymer kyseliny methakrylové a ethylakrylatu 1 : 1
Je to kopolymer kyseliny methakrylové a ethylakrylatu se střední relativní molekulovou hmotností asi 250 000. Poměr karboxylových skupin k esterovým skupinám je asi 1 : 1. Může obsahovat vhodné povrchově aktivní látky, jako dodecylsíran sodný a polysorbat 80. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 46,0 % až 50,6 % jednotek kyseliny methakrylové.
Vlastnosti
Bílý sypký prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a v 2-propanolu a prakticky nerozpustný v ethylacetatu. Je snadno rozpustný v roztoku hydroxidu sodného (40 g/l).
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Zjevná viskozita. 100 mPa.s až 200 mPa.s. Rozpustí se množství zkoušené látky odpovídající 37,5 g vysušené látky ve směsi 7,9 g vody R a 254,6 g 2-propanolu R a stanoví se viskozita (2.2.10) za použití rotačního viskozimetru a smykové rychlosti 10 s^-1.
Vzhled filmu. 1 ml roztoku připraveného pro zkoušku Zjevná viskozita se nalije na skleněnou destičku a vysuší se. Vznikne průsvitný křehký film.
Ethylakrylat a kyselina methakrylová. Celkový obsah nejvýše 0,1%. Stanoví se metodou kapalinové chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v 50,0 ml methanolu R a přidá se 25,0 ml vody R.
Kontrolní roztok. K 50,0 ml methanolu R se přidá 25,0 ml vody R.
Porovnávací roztok. 10 mg ethylakrylatu R a 10 mg kyseliny methakrylové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml a potom se přidá 25,0 ml vody R.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 2,0 (30 + 70), s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 202 nm.
Nastříkne se odděleně po 50 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky ethylakrylatu a kyseliny methakrylové nejméně 2,0. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogram kontrolního roztoku nevykazuje žádné píky s retenčními časy odpovídajícími pikům ethylakrylatu a kyseliny methakrylové. Obsah monomerů v procentech se vypočítá z plochy píků na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku a z obsahu monomerů v porovnávacím roztoku.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 6 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,4 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
1,000 g se rozpustí ve směsi 40 ml vody R a 60 ml 2-propanolu R. Pomalu se titruje za stálého míchání hydroxidem sodným 0,5 mol/l VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátoru.
1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS odpovídá 43,05 mg G₄H₆O₂ (jednotky kyseliny methakrylové).
Označování
V označení na obalu se uvede název a koncentrace povrchově aktivních látek, pokud byly přidány.
Acidum methacrylicum et methylis methacrylas polymerisatum 1 : 1
Kopolymer kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu 1 : 1
Je to kopolymer kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu o průměrné relativní molekulové hmotnosti asi 135 000. Poměr karboxylových a esterových skupin je asi 1 : 1. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 46,0 % až 50,6 % jednotek kyseliny methakrylové.
Vlastnosti
Bílý sypký prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a 2-propanolu a prakticky nerozpustný v ethylacetatu. Je snadno rozpustný v roztoku hydroxidu sodného (40 g/l).
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Zjevná viskozita. 50 mPa.s až 200 mPa.s. Množství zkoušené látky odpovídající 37,5 g vysušené látky se rozpustí ve směsi 7,9 g vody R a 254,6 g 2-propanolu R a stanoví se viskozita (2.2.10) za použití rotačního viskozimetru a při smykové rychlosti 10 s^-1.
Vzhled filmu. 1 ml roztoku připraveného pro zkoušku Zjevná viskozita se nalije na skleněnou destičku a vysuší se. Vznikne průsvitný křehký film.
Methylmethakrylat a kyselina methakrylová. Celkový obsah nejvýše 0,1%. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v 50,0 ml methanolu R a přidá se 25,0 ml vody R.
Kontrolní roztok. K 50,0 ml methanolu R se přidá 25,0 ml vody R.
Porovnávací roztok. 10 mg methylmethakrylatu R a 10 mg kyseliny methakrylové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml a přidá se 25,0 ml vody R.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 2,0 (30 + 70), s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektom, 202 nm.
Nastříkne se odděleně po 50 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky methylmethakrylatu a kyseliny methakrylové nejméně 2,0. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogram kontrolního roztoku nevykazuje žádné píky s retenčními časy odpovídajícími pikům methylmethakrylatu a kyseliny methakrylové. Vypočítá se obsah monomerů v procentech z plochy píků na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku a z obsahu monomerů v porovnávacím roztoku.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 6 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
1,000 g se rozpustí ve směsi 40 ml vody R a 60 ml 2-propanolu R a pomalu se titruje za stálého míchání hydroxidem sodným 0,5 mol/l VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátora.
1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS odpovídá 43,05 mg C₄H₆O₂ (jednotky kyseliny methakrylové).
Acidum methacrylicum et methylis methacrylas polymerisatum 1 : 2
Kopolymer kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu 1 : 2
Je to kopolymer kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu se střední relativní molekulovou hmotností asi 135 000. Poměr karboxylových skupin k esterovým skupinám je asi 1 : 2. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 27,6 % až 30,7 % jednotek kyseliny methakrylové.
Vlastnosti
Bílý sypký prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a 2-propanolu a prakticky nerozpustný v ethylacetatu. Je snadno rozpustný v roztoku hydroxidu sodného (40 g/l).
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Zjevná viskozita. 50 mPa.s až 200 mPa.s. Množství zkoušené látky odpovídající 37,5 g vysušené látky se rozpustí ve směsi 7,9 g vody R a 254,6 g 2-propanolu R a stanoví se viskozita (2.2.10) za použití rotačního viskozimetru a smykové rychlosti 10 s^-1.
Vzhled filmu. 1 ml roztoku připraveného pro zkoušku Zjevná viskozita se nalije na skleněnou destičku a vysuší se. Vznikne průsvitný křehký film.
Methylmethakrylat a kyselina methakrylová. Celkový obsah nejvýše 0,1 %. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v 50,0 ml methanolu R a přidá se 25,0 ml vody R.
Kontrolní roztok. K 50,0 ml methanolu 9 se přidá 25,0 ml vody R.
Porovnávací roztok. 10 mg methylmethakrylatu R a 10 mg kyseliny methakrylové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml a potom se přidá 25,0 ml vody R.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 2,0 (30 + 70), s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 202 nm
Nastříkne se odděleně po 50 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky methylmethakrylatu a kyseliny methakrylové nejméně 2,0. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogram kontrolního roztoku nevykazuje žádné píky s retenčními časy odpovídajícími pikům methylmethakrylatu a kyseliny methakrylové. Obsah monomerů v procentech se vypočítá z plochy píků na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku a z obsahu monomerů v porovnávacím roztoku.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 6 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
1,000 g se rozpustí ve směsi 40 ml vody R a 60 ml 2-propanolu R. Pomalu se titruje za stálého míchání hydroxidem sodným 0,5 mol/l VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátoru.
1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS odpovídá 43,05 mg C₄H₆O₂ (jednotky kyseliny methakrylové).
† Acidum oxolinicum
Kyselina oxolinová

C13H11NO5

Mr 261,23

CAS 14698-29-4

Je to kyselina 5-ethyl-8-oxo-5,8-dihydro-1,3-dioxolo[4,5-g]chinolin-7-karboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₁₃H₁₁NO₅.
Vlastnosti
Téměř bílý nebo nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v dichlormethanu, prakticky nerozpustná v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se lihem 96% R na 20 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg kyseliny oxolinové CRL se rozpustí ve 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se lihem 96% R na 20 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 mg ciprofloxaciniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 2 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku. Na dno chromatografické komory se umístí odpařovací miska obsahující 50 ml amoniaku 26% R. Komora se uzavře a vrstva se vystaví na 15 min působení par amoniaku. Pak se přenese do druhé chromatografické komory a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonitrilu R, amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (10 + 20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, fluorescencí a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 0,6 g se rozpustí ve 20 ml roztoku hydroxidu sodného R (40 g/l).
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₇ (2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodné celulosy s úzkou distribucí velikosti částic.
Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se lihem 96% R na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 5,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 2 mg kyseliny oxolinové nečistoty B CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 10 ml.
Porovnávací roztok (c). 5 mg zkoušené látky a 5 mg kyseliny oxolinové nečistoty A CRL se rozpustí ve 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se lihem 96% R na 40 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku po vhodně malých dávkách tak, aby se získaly malé skvrny. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 17,5% R, vody R a 1-propanolu R (15 + 30 + 55) po dráze 6 cm (odpovídající dvěma třetinám výšky desky). Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: skvrna odpovídající kyselině oxolinové nečistotě B není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající kyselině oxolinové nečistotě B, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,4 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μgPb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,200 g se rozpustí ve 150 ml dimethylformamidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Použije se skleněná indikační elektroda a kalomelová referenční elektroda, obsahující jako elektrolyt nasycený roztok chloridu draselného R v methanolu R. Provede se slepá zkouška.
1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 26,12 mg C₁₃H₁₁NO₅.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.
Separandum.
Nečistoty



Acidum undecylenicum¹)
Kyselina undecylenová

C11H20O2

Mr 184,28

CAS 112-38-9

Je to kyselina 10-undecenová. Obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C₁₁H₂₀O₂.
Vlastnosti
Bílá nebo velmi světle žlutá krystalická hmota nebo bezbarvá nebo světle žlutá kapalina. Je prakticky nerozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96%, v etheru, v tucích a v silicích.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10.
Vázané a minerální oleje. K 1,0 g se přidá 5 ml uhličitanu sodného RS a 25 ml vody R a 3 min se vaří. Horký roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).
Kyseliny rozpustné ve vodě. K 1,0 g se přidá 20 ml vody R zahřáté na 35 °C až 45 °C a 2 min se třepe. Po ochlazení se vodná vrstva zfiltruje přes navlhčený filtr. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.
Stupeň nenasycenosti. 85,0 mg se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 30 ml kyseliny octové ledové R. Titruje se bromičnanem draselným 0,0167 mol/l s bromidem draselným VS do změny modrého zbarvení na žluté za použití 0,05 ml indigokarmínu RS1 jako indikátoru přidaného na konci titrace. Spotřeba bromičnanu draselného 0,0167 mol/l s bromidem draselným VS je 8,9 ml až.9,4 ml. Provede se slepá zkouška.
Stanovení obsahu
0,750 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,5 mol/l VS za použití 0,1 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru do vzniku růžového zbarvení.
1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS odpovídá 92,14 mg C₁₁H₂₀O₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených nekovových obalech, chráněna před světlem, na chladném místě.
† Acidum ursodeoxycholicum
Kyselia ursodeoxycholová

C24H40O4

Mr 392,58

CAS 128-13-2

Je to kyselina 3α,7β-dihydroxy-5β-cholan-24-ová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₄H₄₀O₄.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96%, těžce rozpustná v acetonu a v dichlormethanu.
Taje při asi 202 °C.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A.
Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecně zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Specifická optická otáčivost (2.2.7)+ 58,0° až+62,0°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g v ethanolu R a zředěním na 25,0 ml stejným rozpouštědlem.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok (a). 0,40 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1+9) a zředí se jí na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 40 mg kyseliny ursodeoxycholové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 20 mg kyseliny lithocholové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) a zředí se jí na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100 ml.
Porovnávací roztok (c). 20 mg kyseliny chenodeoxycholové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) a zředí se jí na 50 ml.
Porovnávací roztok (d). 20 mg kyseliny cholové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) a zředí se jí na 100 ml.
Porovnávací roztok (e). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml.
Porovnávací roztok (f). 10 mg kyseliny ursodeoxycholové CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (c) a zředí se jím na 25 ml.
Na vrstvu se nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů kyseliny octově ledové R, acetonu R a dichlormethanu R (1 + 30 + 60) po dráze 15 cm Vrstva se suší 10 min při 120 °C a ihned se postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (47,6 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny sírové R a. kyseliny octové ledové R (1 + 20) a zahřívá se při 120 °C do objevení modrých skvrn na světlejším pozadí. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a): žádná skvrna odpovídající kyselině lithocholové není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); žádná skvrna odpovídající kyselině chenodeoxycholové není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1 %); žádná skvrna odpovídající kyselině cholové není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících kyselině lithocholové, kyselině chenodeoxycholové a kyselině cholové, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) jsou patrny dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,350 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R, předem zneutralizovaného na 0,2 ml fenolftaleinu RS, přidá se 50 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do růžového zbarvení.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 39,26 mg C₂₄H₄₀O₄.
Uchovávání
Separandum.
Nečistoty

† Acidum valproicum
Kyselina valproová

C8H16O2

Mr 144,21

CAS 99-66-1

Je to kyselina 2-propylpentanová. Obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₈H₁₆O₂.
Vlastnosti
Bezbarvá nebo velmi slabě žlutá čirá kapalina, mírně viskózní. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a s dichlormethanem. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v hydroxidu sodném zředěném RS a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₅ (2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití kyseliny máselné R jako vnitřního standardu.
Roztok vnitřního standardu. 10 mg kyseliny máselné R se rozpustí v heptanu R a zředí se jím na 200 ml.
Zkoušený roztok. 0,250 g se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 5,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí heptanem R na 10,0 ml.
Porovnávací roztok. 20 mg zkoušené látky a 20 mg kyseliny 2-(1-ethylmethyl)-pentanové CRL se rozpustí v heptanu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí heptanem R na 10 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,53 mm s vnitřní stěnou pokrytou vrstvou makrogolu 20 000 2-nitrotereftalatu R (tloušťka filmu 0,5 μm),
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 8 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru,
s následujícím teplotním programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
Kolona	0-10	130	-	izotermicky
	10-30	130→190	3	lineární gradient
Nástřikový		220
prostor
Detektor		220

Nastříkne se po 1 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku rozlišení mezi píky kyseliny 2-(1-ethylmethyl)-pentanové a kyseliny valproové je nejméně 3,0. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než trojnásobek plochy píku vnitřního standardu (0,3 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku vnitřního standardu (0,1 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,1 násobek plochy píku vnitřního standardu.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí v lihu R 80% (V/V) a zředí se jím na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok (2 μg Pb/ml) se připraví zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) lihem R 80% (V/V).
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,100 g se rozpustí ve 25 ml lihu 96% R, přidají se 2 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 14,42 mg C₈H₁₆O₂
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
Separandum.
Nečistoty



Alaninum¹)
Alanin

C3H7NO2

Mr 89,09

CAS 56-41-7

Je to kyselina (S)-2-aminopropionová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₃H₇NO₂.
Výroba
Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml.
Vzhled roztoku. 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HZ₆ (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +13,5° až +15,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.
Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg alaninu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg alaninu CRL a 10 mg glycinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.
Na vrstvu se nanese po 5 jíl každého roztoku, vysuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).
Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).
Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a položí se vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o velikosti strany 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní hodinové sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se přiklopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není zbarven intenzivněji modře než lakmusový papír u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (200 μg/g).
Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
80,0 mg se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru do změny hnědožlutého zbarvení na zelené.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 8,91 mg C₃H₇NO₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Alcohol cetylstearylicus emulsificans A
Emulgující cetylstearylalkohol (typ A)
Synonymum. Alcohol cetylicus et stearylicus emulsifícans A
Je to směs, která obsahuje nejméně 80,0 % cetylstearylalkoholu a nejméně 7,0 % cetylstearylsíranu sodného, oba počítány na bezvodou látku. Může být přidána vhodná tlumivá přísada.
Vlastnosti
Bílá nebo světle žlutá voskovitá hmota, plátky, vločky nebo granule. Je dobře rozpustný v horké vodě za vzniku opalizujícího roztoku, prakticky nerozpustný ve studené vodě a těžce rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B, C a D.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0.
Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky rozpuštěné ve 25 ml dichlormethanu R.
Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 2,500 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Cetylstearylalkohol. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).
Roztok vnitřního standardu. 0,60 g heptadekanolu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 150 ml.
Zkoušený roztok (a). 0,300 g se rozpustí v 50 ml roztoku vnitřního standardu, přidá se 50 ml vody R a čtyřikrát se vytřepává 25 ml pentanu R. V případě potřeby se přidá chlorid sodný R k usnadnění oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se dvakrát promyjí 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se.
Zkoušený roztok (b). 0,300 g se rozpustí v 50 ml ethanolu R, přidá se 50 ml vody R a čtyřikrát se vytřepává se 25 ml pentanu R. V případě potřeby se přidá chlorid sodný R k usnadnění oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se dvakrát promyjí 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se.
Porovnávací roztok. 50 mg cetylalkoholu CRL a 50 mg stearylalkoholu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony z křemenného skla délky 25 m a vnitřního průměru 0,25 mm, jejíž vnitřní povrch je pokryt vrstvou polydimethylsiloxanu R,
- dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru,
- dělicího poměru 1 : 100,
s následujícím teplotním programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
Kolona	0-20	150 → 250	5	lineární gradient
Nástřikový		250
prostor
Detektor		250

Látky jsou eluovány v pořadí: cetylalkohol, heptadekanol (vnitřní standard) a stearylalkohol. Odděleně se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku (a) a 1 μl zkoušeného roztoku (b). Jestliže chromatogram zkoušeného roztoku (b) vykazuje pík se stejným retenčním časem jako pík odpovídající vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), vypočítá se poměr (r) podle vzorce:
$r=\frac{S_{ci}}{S_i},$
v němž značí:
S_ci - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (b),
S_i - plochu píku se stejným retenčním časem, jako má pík odpovídající vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).
Jestliže r je menší než 300, vypočítá se korigovaná plocha S_Ha(kor) píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) podle vzorce:
$S_{Ha\left(kor\right)}={Sˊ}_{Ha}-\frac{S_i·S_C}{S_{Ci}},$
v němž značí:
Sˊ_Ha- plochu píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
S_c - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).
Za stejných podmínek se nastříknou odděleně stejné objemy porovnávacího roztoku a zkoušeného roztoku (a). Určí se totožnost píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) porovnáním jejich retenčních časů s píky na chromatogramu porovnávacího roztoku a stanoví se plocha každého píku. Obsah cetylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce:
$S_A\frac{100·m_H}{S_{Ha\left(kor\right)}·m},$
v němž značí:
S_A - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
S_Ha(kcor) - korigovanou plochu píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
m_H - hmotnost vnitřního standardu ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech,
m - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech.
Obsah stearylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce:
$S_B\frac{100·m_H}{S_{Ha\left(kor\right)}·m},$
v němž značí:
S_B - plochu píku odpovídajícího stearylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).
Obsah cetylstearylalkoholu v procentech odpovídá součtu procentuálního obsahu cetylalkoholu a stearylalkoholu.
Cetylstearylsíran sodný. 0,300 g se disperguje ve 25 ml dichlormethanu R, přidá se 50 ml vody R a 10 ml dimidiumbromidu s modří sulfanovou RS. Titruje se benzetoniumchloridem 0,004 mol/l VS za použití ultrazvukové vibrace a zahřívání. Před každým přidáním odměmého roztoku se nechají vrstvy oddělit a titruje se do změny barvy spodní vrstvy z růžové na šedou.
1 ml benzetoniumchloridu 0,004 mol/l VS odpovídá 1,434 mg cetylstearylsíranu sodného.
Označování
V označení na obalu se uvede, kde je to vhodné, název a koncentrace přidané tlumivé přísady.
Alcohol cetylstearylicus emulsificans B
Emulgující cetylstearylalkohol (typ B)
Synonymum. Alcohol cetylicus et stearylicus emulsificans B
Je to směs, která obsahuje nejméně 80,0 % cetylstearylalkoholu a nejméně 7,0 % laurylsíranu sodného, oba počítány na bezvodou látku. Může být přidána vhodná tlumivá přísada.
Vlastnosti
Bílá nebo světle žlutá voskovitá hmota, plátky, vločky nebo granule. Je dobře rozpustný v horké vodě za vzniku opalizujícího roztoku, je prakticky nerozpustný ve studené vodě a těžce rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B, C a D.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0.
Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3,0; stanoví se s 2,00 g rozpuštěnými v 25 ml dichlormethanu R.
Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 2,500 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Cetylstearylalkohol. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).
Roztok vnitřního standardu. 0,60 g heptadekanolu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 150 ml.
Zkoušený roztok (a). 0,300 g se rozpustí v 50 ml roztoku vnitřního standardu, přidá se 50 ml vody R a čtyřikrát se vytřepává s 25 ml pentanu R. V případě potřeby se přidá chlorid sodný R k usnadnění oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se dvakrát promyjí 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se.
Zkoušený roztok (b). 0,300 g se rozpustí v 50 ml ethanolu R, přidá se 50 ml vody R a čtyřikrát se vytřepává s 25 ml pentanu R. V případě potřeby se přidá chlorid sodný R k usnadnění oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se dvakrát promyjí 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se.
Porovnávací roztok. 50 mg cetylalkoholu CRL a 50 mg stearylalkoholu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony z křemenného skla délky 25 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřním povrchem pokrytým vrstvou polydimethylsiloxanu R,
- dusíku pro chromatograjíi R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru,
- dělicího poměru 1 : 100,
s následujícím teplotním programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
Kolona	0-20	150 → 250	5	lineární gradient
Nástřikový		250
prostor
Detektor		250

Látky jsou eluovány v pořadí: cetylalkohol, heptadekanol (vnitřní standard) a stearylalkohol.
Odděleně se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku (a) a 1 μl zkoušeného roztoku (b). Jestliže chromatogram zkoušeného roztoku (b) vykazuje pík se stejným retenčním časem jako pík odpovídající vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), vypočítá se poměr (r) podle vzorce:
$r=\frac{S_{Ci}}{S_i},$
v němž značí:
S_ci - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (b),
S_i - plochu píku se stejným retenčním časem, jako má pík odpovídající vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).
Jestliže r je menší než 300, vypočítá se korigovaná plocha S_Ha(kor) píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) podle vzorce:
$S_{Ha\left(kor\right)}={Sˊ}_{Ha}-\frac{S_i·S_C}{S_{Ci}},$
v němž značí:
Sˊ_Ha' - plochu píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
S_c - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).
Za stejných podmínek se nastříknou odděleně stejné objemy porovnávacího roztoku a zkoušeného roztoku (a). Určí se totožnost píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) porovnáním jejich referenčních časů s píky na chromatogramu porovnávacího roztoku a stanoví se plocha každého píku. Obsah cetylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce:
$S_A\frac{100·m_H}{S_{Ha\left(kor\right)}·m}$
v němž značí:
S_Ha - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
S_Ha(kor) - korigovanou plochu píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
m_H - hmotnost vnitřního standardu ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech,
m - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech.
Obsah stearylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce:
$S_B\frac{100·m_H}{S_{Ha\left(kor\right)}·m}$
v němž značí:
S_B - plochu píku odpovídajícího stearylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).
Obsah cetylstearylalkoholu v procentech odpovídá součtu procentuálního obsahu cetylalkoholu a stearylalkoholu.
Laurylsíran sodný. 0,300 g se disperguje ve 25 ml dichlormethanu R, přidá se 50 ml vody R a 10 ml dimidiumbromidu s modří sulfanovou RS. Titruje se benzetoniumchloridem 0,004 mol/l VS za použití ultrazvukové vibrace a zahřívání. Před každým přidáním odměrného roztoku se nechají vrstvy oddělit a titruje se do změny barvy spodní vrstvy z růžové na šedou.
1 ml benzetoniumchloridu 0,004 mol/l VS odpovídá 1,154 mg laurylsíranu sodného.
Označování
V označení na obalu se uvede, kde je to vhodné, název a koncentrace přidané tlumivé přísady.
Alcohol isopropylicus
Isopropylalkohol
Synonymum. Alcoholum isopropylicum

C3H8O

Mr 60,10

CAS 67-63-0

Je to 2-propanol.
Vlastnosti
Čirá bezbarvá kapalina. Je mísitelný s vodou, s lihem 96% a s etherem.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a bezbarvá (2.2.2, Metoda II). 1 ml se zředí vodou R na 20 ml. Po 5 min je roztok čirý (2.2.1).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. 25 ml se 5 min mírně vaří. Přidá se 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R a nechá se ochladit za chránění před oxidem uhličitým ze vzduchu. Přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru na světle růžové se spotřebuje nejvýše 0,6 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.
Benzen a příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).
Zkoušený roztok (a). Zkoušená látka.
Zkoušený roztok (b). 1,0 ml 2-butanolu R1 se zředí zkoušeným roztokem (a) na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (a) na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 0,5 ml 2-butanolu R1 a 0,5 ml 1-propanolu R se zředí zkoušeným roztokem (a) na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (a) na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 0,10 ml benzenu R se zředí zkoušeným roztokem (a) na 100,0 ml. 0,20 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (a) na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm, jejíž vnitřní povrch je pokryt poly[(fenyl)(kyanopropyl)][dimethyl]siloxanem R (tloušťka filmu 1,8 μm),
- helia pro chromatografií R jako nosného plynu, s dělicím poměrem 1 : 5, s lineární rychlostí 35 cm/s, s průtokovou rychlostí 1,4 ml/min,
- dusíku pro chromatografií R nebo helia pro chromatografií R jako pomocného plynu,
- plamenoionizačního detektoru,
s následujícím teplotním programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
Kolona	0-12	40		izotermicky
	12-32	40 → 240	10	lineární gradient
	32-42	240		izotermicky
Nástřikový		280	-
prostor
Detektor		280	-

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku (a). Citlivost systému se nastaví tak, aby výšky dvou píků následujících hlavní pík byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (1-propanol) a druhým píkem (2-butanol) je nejméně 10. Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku (b). Na získaném chromatogramu plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího 2-butanolu, není větší než plocha píku 2-butanolu (0,1 % V/V) a součet ploch píků nepřekračuje trojnásobek plochy píku 2-butanolu (0,3 % V/V).
Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku následujícího hlavního píku s retenčním časem asi 10 min byla nejméně 10% celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku (a). Plocha žádného píku benzenu není větší než polovina plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 μl/ml).
Peroxidy. Do 12ml zkumavky se zabroušenou zátkou o průměru asi 15 mm se převede 8 ml škrobu s jodidem draselným RS a zcela se doplní zkoušenou látkou. Intenzivně se třepe a nechá se 30 min stát za chránění před světlem; nevznikne žádné zabarvení.
Netěkavé látky. Zkouška se provede až po ověření, že zkoušená látka vyhovuje zkoušce Peroxidy. 100 g se odpaří do sucha na vodní lázni a suší se v sušárně při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 2 mg (20 μg/g).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %, stanoví se s 5,000 g zkoušené látky.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Nečistoty
† Alcuronii chloridum
Alkuroniumchlorid

C44H50Cl2N2O2

Mr 737,81

CAS 15180-03-7

Je to (23E,26E)-(1R,3aS, 10S,11 aS,12R,14aS,19aS,20bS,21S,22aS)-23,26-bis(2-hydroxyethyli- den)-1,12-diprop-2-enyl-2,3,11,11 a,13,14,22,22a-oktahydro-10H-1,21:10,12-diethano-19aH,20bH-[1,5]diazocino[1,2,3-lm:5,6,7-l'm']dipyrrolo[2,3-d:2',3'-d'] dikarbazoliumdichlorid (4,4'-dideme- thyl-4,4^,-diallyltoxiferinium-I-dichlorid). Počítáno na bezvodou a 2-propanolu prostou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₄₄H₅₀Cl₂N₄O₂.
Vlastnosti
Bílý nebo slabě šedobílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, dobře rozpustný v lihu 96 %, prakticky nerozpustný v cyklohexanu.
Zkoušky totožnosti, zkoušky na čistotu a stanovení obsahu se provádějí co nejrychleji a za ochrany před aktinickým světlem.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A, C.
Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 0,250 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆, HŽ₆ nebo H₆ (2.2.2, Metoda I).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví červeně. Přidá se 0,04 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS, roztok se zbarví žlutě.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). –430° až –451°; počítáno na bezvodou a 2-propanolu prostou látku. Měří se roztok S.
2-Propanol. Nejvýše 1,0 % (2.4.24, Systém A).
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 20 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg alkuroniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (c). 2 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí methanolem R na 5 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku chloridu sodného R (58,4 g/l), amoniaku zředěného RS2 a methanolu R (15 + 35 + 50) po dráze 15-cm. Vrstva se suší na vzduchu 10 min a pozoruje se v utrafialovém světle při 254 nm. Potom se vrstva postříká hexanitratoceričitanem amonným 0,1 mol/l RS. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle před a po postříkání. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %, stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,300 g se rozpouští l min mícháním v 70 ml acetanhydridu R. Přidá se 0,1 ml violeti krystalově RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS, až se barva změní z fialovomodré na zelenomodrou.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 36,9 mg C₄₄H₅₀Cl₂N₄O₂.
Uchovávání
Ve vzduchotěsném obalu pod dusíkem, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty


†† Alfacalcidolum
Alfakalcidol

C27H44O2

Mr 400,64

CAS 41294-56-8

Je to (5Z,7E)-9,10-sekocholesta-5,7,10(19)-trien-1α,3β-diol. Obsahuje 97,0% až 102,0 % sloučeniny C₂₇H₄₄O₂.
Vlastnosti
Bílé nebo téměř bílé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96 %, dobře rozpustný v mastných olejích. Je citlivý na vzduch, teplo a světlo.
V roztoku může dojít k reverzibilní izomerizaci na pre-alfakalcidol v závislosti na teplotě a času.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29), popsaná v odstavci Stanovení obsahu.
Z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku se metodou vnitřní normalizace vypočítá procentuální obsah příbuzných látek, kromě pre-alfakalcidolu, které jsou eluovány po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času alfakalcidolu. Obsah jednotlivých příbuzných látek je nejvýše 0,5 % a součet všech příbuzných látek je nejvýše 1,0 %; nepřihlíží se k pikům menším než 0,1 %.
Stanovení obsahu
Provede se co nejrychleji, za ochrany před aktinickým světlem a vzduchem.
Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 1,0 mg se rozpustí bez zahřátí v 10,0 ml mobilní fáze.
Porovnávací roztok (a). 1,0 mg alfakalcidolu CRL se rozpustí bez zahřátí v 10,0 ml mobilní fáze.
Porovnávací roztok (b). Porovnávací roztok (a) se zředí l00násobně mobilní fází.
Porovnávací roztok (c). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zahřívají 2 h ve vodní lázni při 80 °C pod zpětným chladičem a potom se ochladí.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R2 (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů amoniaku 17,5% RS, vody R a acetonitrilu R (1 + 200 + 800), s průtokovou rychlostí 2,0 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 265 nm,
- injektorové smyčky.
Nastříkne se 100 μl porovnávacího roztoku (c) a zaznamená se chromatogram, celkem šestkrát. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je relativní retenční čas pre-alfakalcidolu, vztaženo k alfakalcidolu, asi 1,3. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka odezvy alfakalcidolu je nejvýše 1 % a rozlišení mezi píky pre-alfakalcidolu a alfakalcidolu je nejméně 4,0. V případě potřeby se upraví poměry složek v mobilní fázi tak, aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení.
Nastříkne se 100 μl porovnávacího roztoku (a) a 100 μl porovnávacího roztoku (b) a zaznamenají se chromatogramy. Nastříkne se 100 μl zkoušeného rozteku a zaznamenává se chromatogram za stejných podmínek po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, pod dusíkem, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Obsah otevřeného obalu se ihned spotřebuje.
Venenum.
Nečistoty




† Alfuzosini hydrochloridum
Alfuzosiniumchlorid

C19H28CIN5O4

Mr 425,92

CAS 81403-68-1

Je to (RS)-N-(4-amino-6,7-dimethoxychinazolin-2-yl)-N-methyl-N- {3-[(2-tetrahydrofuroyl) amino]propyl}amoniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₉H₂₈CIN₅O₄.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek, slabě hygroskopický. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96 %, prakticky nerozpustný v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 0,500 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.
Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0. Měří se čerstvě připravený roztok S.
Optická otáčivost (2.2.7). –0,10° až +0,10°; měří se roztok S.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 mg alfuzosin nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25 ml. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 100 ml.
Chromatograflcký postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm, naplněné mikročásticemi silikagelu oktadecylsilanizovaného pro chromatografii R (5 μm), s uhlíkovým zatížením 18,5 %, specifickou povrchovou plochou 320 m²/g, velikostí pórů 15 nm a se zakončením hexamethyldisilanu,
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů tetrahydrofuranu R, acetonitrilu R a roztoku chloristanu sodného (1 + 20 + 80) připraveného následujícím způsobem: 5,0 ml kyseliny chloristé R se zředí vodou R na 900 ml, pH se upraví hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 3,5 a doplní se na 1000 ml vodou R; průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 254 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška dvou píků byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma píky odpovídajícími alfuzosinu a alfuzosinu nečistotě A není menší než 3,0.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,6násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,300 g se rozpustí ve směsi 40 ml kyseliny octové bezvodé R a 40 ml acetanhydridu R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 42,59 mg C₁₉H₂₈CIN₅O₄.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

A. kyselina 5-acetamido-3-amino-2,4,6-trijodbenzoová.

A. 0,10 g se rozpustí ve vodě R a ihned se jí zředí na 100,0 ml. K 10 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS se přidá 1,0 ml tohoto roztoku a zředí se vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku ihned po zředění v maximu při 243 nm. Specifická absorbance v maximu je 545 až 585.

A. Zkouška Optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny chenodeoxycholové CRL. Měří se tablety s bromidem draselným R.

A. R = H, R¹= OH, R² = H, R³ = H: kyselina ursodeoxycholová,

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. Teplota tání (2.2.14). Asi 155 °C, za rozkladu.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny jotalámové CRL.

A. 20 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) a zředí se stejnou směsí na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) na 50 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 250 nm až 380 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 279 nm a 350 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 279 nm k absorbanci naměřené v maximu při 350 nm je 1,1 až 1,3.

A. 2,3-dimethylanilin,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro disperzi kopolymeru kyseliny methakrylové a ethylakrylatu 1 : 1 30%.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro kopolymer kyseliny methakrylové a ethylakrylatu 1:1.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro kopolymer kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu 1 : 1.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro kopolymer kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu 1 : 2.

A. 25,0 mg se zahřátím na vodní lázni rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS. Po vychladnutí se zředí methanolem R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm; absorpční maxima jsou při 260 nm, při 322 nm a při 336 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 260 nm k absorbanci naměřené v maximu při 336 nm je 4,9 až 5,2.

A. kyselina 8-hydroxy-1,3-dioxolo[4,5-g]chinolin-7-karboxylová,

A. Index lomu (2.2.6). 1,447 až 1,450; stanoví se při (25 ± 0,5) °C.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny ursodeoxycholové CRL. Měří se tablety s bromidem draselným R.

A. R = H; R¹ = H; R² = OH; R³ = H: kyselina chenodeoxycholová,

A. Index lomu (2.2.5). 1,422 až 1,425.

A. 50,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 220 nm až 370 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 275 nm. Specifická absorbance v maximu je 320 až 350.

A. R = Rˊ = H: kyselina pentanová (kyselina valerová),

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu silanizovaného pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,1 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 10 ml trimethylpentanu R. Protřepe se s 2 ml lihu R 70% (V/V) a oddělí se. Spodní vrstva se použije jako zkoušený roztok (b). 1 ml horní vrstvy se zředí trimethylpentanem R na 8 ml.
Zkoušený roztok (b). Použije se spodní vrstva získaná při přípravě zkoušeného roztoku (a). Porovnávací roztok (a). 40 mg cetylstearylalkoholu R se rozpustí v 10 ml trimethylpentanu R. Porovnávací roztok (b). 20 mg cetylstearylsíranu sodného R se zahřátím na vodní lázni rozpustí v 10 ml lihu R 70% (V/V).
Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, acetonu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 12 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (50 g/l) v lihu 96% R a zahřívá se při 120 °C do objevení skvrn (asi 3 h). Dvě hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídají polohou a zbarvením hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Dvě skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídají polohou a zbarvením hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu silanizovaného pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,1 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 10 ml trimethylpentanu R. Protřepe se s 2 ml lihu R 70% (V/V) a oddělí se. Spodní vrstva se použije jako zkoušený roztok (b). 1 ml horní vrstvy se zředí trimethylpentanem R na 8 ml.
Zkoušený roztok (b). Použije se spodní vrstva získaná při přípravě zkoušeného roztoku (a). Porovnávací roztok (a). 40 mg cetylstearylalkoholu R se rozpustí v 10 ml trimethylpentanu R. Porovnávací roztok (b). 20 mg laurylsíranu sodného R se zahřátím na vodní lázni rozpustí v 10 ml lihu R 70% (V/V).
Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, acetonu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 12 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (50 g/l) v lihu 96% R a zahřívá se při 120 °C do objevení skvrn (asi 3 h). Dvě hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídají polohou a zbarvením hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Jedna ze skvrn na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a zbarvením hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

A. Relativní hustota (2.2.5). 0,785 až 0,789.

A. aceton,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem alkuroniumchloridu CRL.

A. (1R,3aS,9R,9aR, 10R, 11 aS, 12R, 14aS,19aS,20S,20aR,20bS,21R,22aS)-1,12-diprop-2-enyl-2,3,9a, 11,11a,13,14,19a,20a,20b,22,22a-dodekahydro-10H,21H-1,23:12,27-dimethano-9,10:20,21-bis(epoxyprop [2]eno)-9H,20H-[1,5]diazocino[1,2,3-lm: 5,6,7-l' m']dipyrrolo[2,3-d:2',3'-ď]dikarbazoliumdichlorid(4,4'-diallylkarakurinium-V-dichlorid),

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. alfakalcidolu. Měří se tablety připravené z 2 mg zkoušené látky a 150 mg bromidu draselného R.

A. (6Z)-9,10-sekocholesta-5( 10),6,8-trien-1α,3β-diol (pre-alfakalcidol),

A. R = H: kyselina [2-(2,6-dichloranilino)fenyl]octová (diklofenak),

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety alfuzosiniumchloridu CRL.

A. N- {3-[(4-amino-6, 7-dimethoxychinazolin-2-yl)(methyl)amino]propyl} furan-2-karboxamid,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety draselné soli acesulfamu CRL.

A. 3-oxobutanamid (acetylacetamid),

A. K 1 ml se přidají 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,3 ml roztoku nitroprussidu sodného R (25 g/l); vznikne intenzivní červené zbarvení, které se po přidání 3,5 ml kyseliny octové R změní na fialové.

A. methanol,

A. K 0,2 g se přidá 20 ml vody R a 0,5 ml uhličitanu sodného RS. Směs se protřepe a zfiltruje. K 5 ml filtrátu se přidá 1 ml chloridu vápenatého RS; vznikne objemná gelovitá hmota.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dihydrátu kyseliny amidotrizoové CRL.

A. Listy našedlé až nazelenalé, na obou stranách plstnaté. Přízemní listy dlouze řapíkaté s trojúhelníkovitou až oválnou čepelí, dvakrát až třikrát peřenosečnou, úkrojky listu okrouhlé až kopinaté. Na stonku listy méně dělené, v horní části kopinaté. Stonek v horní části zelenošedý, plstnatý o průměru až 2,5 cm, obvykle s pěti plochými podélnými rýhami. Květenství je uspořádáno v přímé latě. Na bázi každé větvičky jsou kopinaté až slabě peřenodílné listeny. Úbory kulovité až ploše kulovité o průměru 2 mm až 4 mm. Zákrov šedě plstnatý, vnější lístky čárko vité, vnitřní vejčité, na konci suchomázdřité. Lůžko s velmi dlouhými pentlicovitými chlupy až 1 mm nebo i několik mm dlouhými. Četné oboupohlavné žluté terčovité květy jsou asi 2 mm dlouhé, žlutých paprsčitých květů je malý počet.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety obsahující 1 mg zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety obsahující 1 mg kyseliny askorbové CRL.

B. Suspenze 1 g zkoušené látky v 10 ml vody R je silně kyselá (2.2.4).

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

B. R = H, R¹ = H, R² = OH, R³ = OH: kyselina cholová (kyselina 3α,7α,12α-trihydroxy-5β-cholan-24-ová),

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kyseliny glutamové CRL. Jestliže jsou spektra rozdílná, rozpustí se zkoušená látka a referenční látka odděleně v malém množství vody R, odpaří se do sucha při 60 °C a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny jopanoové CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.
Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 17,5% RS a methanolu R (3 + 97) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.
Porovnávací roztok. 50 mg kyseliny jotalamové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 17,5% RS a methanolu R (3 + 97) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, 2-butanonu R a toluenu R (20 + 25 + 60) po dráze 15 cm. Potom se vrstva suší do vytékání rozpouštědel a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kyseliny mefenamové CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v lihu 96% R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

B. N-(2,3-xylyl)-2-[(2,3-xylyl)amino]benzamid.

B. Zkouška Stanovení obsahu je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Zkouška Stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti.

B. Zkouška Stanovení obsahu je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Zkouška Stanovení obsahu je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kyseliny oxolinové CRL.

B. ethyl-5-ethyl-8-oxo-5,8-dihydro-1,3-dioxolo[4,5-g]chinolm-7-karboxylat,

B. Teplota tuhnutí (2.2.18). 21 °C až 24 °C.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

B. R = H; R¹ = H; R² = OH; R³ = OH: kyselina cholová (kyselina 3α,7α,12α-trihydroxy-5β-cholan-24-ová),

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny valproové CRL.

B. R = H, Rˊ = CH₂-CH₃: kyselina (2RS)-2-ethylpentanová,

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje se spektrem aceklofenaku CRL.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety alaninu CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční časy dvou hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shodují s dvěma hlavními píky na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční časy dvou hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shodují s dvěma hlavními píky na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Index lomu (2.2.6). 1,376 až 1,379.

B. benzen,

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a)

B. (4bS,7R,7aS,8aR,13R,13aR,13bS)-3-hydroxy-7-prop-2-enyl-5,6,7a,8,8a,11,13,13a,13b,14-dekahydro-7,9-methano-7H-oxepmo[3,4-a]pyrrolo[2,3-d]karbazoliumchlorid[(4R,17,K)-4-allyl-17,18-epoxy-17-hydroxy-19,20-didehydrokuraniumchlorid] [(17S)-4-allyl-19,20-didehydro-17-hydroxy-17,18-epoxykuraniumchlorid].

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku se retenčním časem a velikostí shoduje s hlavním píkem na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

B. (5E,7E)-9,10-sekocholesta-5,7,10(19)-trien-1α,3β-diol (trans-alfakalcidol),

B. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml vody R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

B. R = CH₃: methyl-[2-(2,6-dichloranilino)fenyl]acetat (methylester diklofenaku),

B. R-Cl: 2-chlor-6,7-dimethoxychinazolin-4-amin,

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii R.
Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.
Porovnávací roztok (a). 5 mg draselné soli acesulfamu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 mg draselné soli acesulfamu CRL a 5 mg sodné soli sacharinu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.
Na vrstvu se nanese v proužcích po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se dvakrát směsí objemových dílů amoniaku 26% R, acetonu R a ethylacetatu R (10 + 60 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

B. 5-chlor-6-methyl-4-oxo-(3H)-1,2,3-oxathiazin-2,2-dioxid.

B. K 10 ml roztoku zkoušené látky 0,1 % (V/V) v lihu R 50% (V/V) se přidá 1 ml roztoku nitrobenzaldehydu R (10 g/l) ve stejném rozpouštědle a 0,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS. Nechá se asi 2 min stát a potom se okyselí kyselinou octovou R; vznikne zelenomodré zabarvení.

B. 2-propanol.

B. K 5 ml filtrátu získaného ve zkoušce A se přidá 0,5 ml roztoku síranu horečnatého R (123 g/l); objemná gelovitá hmota se nevytvoří.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelenošedý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: četné krycí chlupy tvaru písmene T, s krátkou jednořadou jednobuněčnou až pětibuněčnou nohou, tvořenou malými buňkami, a na ni kolmo nasazenou velmi dlouhou koncovou buňkou na obou koncích zúženou; úlomky pokožky na obou stranách listu s buňkami se stěnami vlnitými až zprohýbanými, průduchy anomocytické (2.8.3), žláznaté chlupy s krátkou dvouřadou dvoubuněčnou nohou a dvouřadou dvoubuněčnou nebo čtyřbuněčnou hlavičkou; úlomky trubkovitých a paprsčitých květů obsahující malé drúzy šťavelanu vápenatého; četné pentlicovité chlupy s malou bazální buňkou a velmi dlouhou, tenkostěnnou válcovitou buňkou dlouhou asi 1 mm až 1,5 mm; kulovitá pylová zrna o průměru asi 30 μm se třemi klíčními póry a jemně bradavčitou exinou; svazky vláken a malých šroubovitĕ a prstencovitě ztlustlých cév a větších tečkovaně ztlustlých cév; úlomky parenchymatického pletiva stonku s buňkami se stěnami mírně ztlustlými tečkovanými.

C. R = H, R¹ = H, R² = H, R³ = H: kyselina lithocholová (kyselina 3α-hydroxy-5β-cholan-24-ová),

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Vrstva se postříká roztokem dimethylaminocinnamaldehydu R (1 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a lihu 96% R (1 + 99). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. 50 mg se opatrně zahřívá v malé porcelánové misce nad plamenem; vyvíjí se fialová pára.

C. Asi 25 mg se rozpustí v 15 ml dichlormethanu R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm; roztok vykazuje intenzivní zelenožlutou fluorescenci. Opatrně se po kapkách přidá 0,5 ml nasyceného roztoku kyseliny trichloroctové R a opět se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm; roztok nevykazuje fluorescenci.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

C. kyselina 5-methyl-8-oxo-5,8-dihydro-1,3-dioxolo[4,5-g]chmolm-7-karboxylová.

C. K 2,0 g se přidají 2 ml čerstvě předestilovaného anilinu R a směs se 10 min vaří pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 30 ml etheru R, třikrát se protřepe vždy s 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a potom s 20 ml vody R. Organická vrstva se odpaří do sucha na vodní lázni a zbytek se dvakrát rekrystalizuje lihem R 70% (V/V) a pak se suší 3 h ve vakuu; teplota tání (2.2.14) je 66 °C až 68 °C.

C. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny sírové R, přidá se 0,1 ml formaldehydu RS a nechá se 5 min stát. Pak se přidá 5 ml vody R; vznikne zelenomodrá suspenze.

C. R = H; R¹ = H; R² = H, R³ = H: kyselina lithocholová (kyselina 3α-hydroxy-5β-cholan-24-ová),

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok. 50 mg kyseliny valproové CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí stejných objemových dílů etheru R a dichlormethanu R po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a potom se rovnoměrně postříká zelení bromkresolovou RS. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. R = H, Rˊ = CH(CH₃)₂: kyselina (2RS)-2-(isopropyl)pentanová,

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. Barví žlutě nesvítivý plamen.

C. Barví žlutě nesvítivý plamen.

C. K 1 ml se přidají 2 ml dichromanu draselného RS a 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a směs se vaří. Vyvíjející se páry změní zabarvení kousku filtračního papíru navlhčeného nitrobenzaldehydem RS do zelena. Filtrační papír se zvlhčí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS; zabarvení se změní na modré.

C. diisopropylether,

C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

C. (5Z,7E)-9,10-sekocholesta-5,7,10( 19)-trien-1β,3β-diol (1β-kalcidol),

C. (RS)-N-{3-[(4-amino-6J-dimethoxychinazolin-2-yl)amino]propyl}-N-methyltetrahydrofuran-2-karboxamid,

C. Asi 10 mg se rozpustí v 10 ml lihu 96% R. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml směsi připravené těsně před použitím smícháním stejných objemů roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (6 g/l) a roztoku chloridu železitého R (9 g/l) a nechá se 5 min stát za chránění před světlem. Přidají se 3 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10,0 g/l) a nechá se stát 15 min za chránění před světlem; vznikne modré zbarvení a tvoří se sraženina.

C. R = C₂H₅: ethyl-[2-(2,6-dichloranilino)fenyl]acetat (ethylester diklofenaku),

C. 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (b) na draslík (2.3.1).

C. K 5 mg se přidá 5 ml vody R, 1 ml čerstvě připraveného roztoku dihydroxynaftalenu R (10 g/l) v lihu 96% R a 5 ml kyseliny chlorovodíkové R. Mírně se 3 min vaří, ochladí se, přidá se 5 ml vody R a protřepe se s 15 ml diisopropyletheru R. Současně se provede slepá zkouška. Horní vrstva získaná se zkoušenou látkou je výrazněji modravě červeně zbarvena než horní vrstva u slepé zkoušky.

C. 50 mg se mírně zahřeje v malé porcelánové misce nad otevřeným plamenem; vyvíjejí se fialové páry.

C. Hodnota pH (2.2.3) roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, je 2,1 až 2,6.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kyseliny asparagové CRL.

C. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny sírové R, přidá se 0,1 ml formaldehydu R, nechá se 5 min stát a pak se přidá 5 ml vody R; vznikne zelenavě modrá suspenze.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.7) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. 2 g práškované drogy (355) se smíchají s 50 ml vroucí vody R a nechají se stát 5 min za občasného protřepávání. Po ochlazení se přidá 5 ml roztoku octanu olovnatého R (100 g/l) a zfiltruje se. Baňka i filtr se promyjí 20 ml vody R. Filtrát se protřepe 50 ml dichlormethanu R, organická vrstva se vysuší síranem sodným bezvodým R, zfiltruje se a na vodní lázni se odpaří do sucha. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml lihu 96% R.
Porovnávací roztok. 2 mg červeně methylové R a 2 mg resorcinolu R se rozpustí v 10,0 ml methanolu R.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, kyseliny octové ledové R, toluenu R a dichlormethanu R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se acetanhydridem v kyselině sírové RS a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je modrá skvrna (artabsin) těsně nad červenou skvrnou (červeň methylová) na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se usuší 5 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední třetině červená skvrna (červeň methylová) a pod ní světle růžová skvrna (resorcinol). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je intenzivní červená až hnědočervená skvrna (absinthin) s hodnotou R_F odpovídající skvrně resorcinolu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou další skvrny, které jsou méně intenzivní než skvrna odpovídající absinthinu.

D. K 1 ml se přidají 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS, 3 ml vody R a 1 ml roztoku dusičnanu kobaltnatého R (100 g/l); vzniká fialová sraženina, která se po odfiltrování rozpouští v dichlormethanu R.

D. R = Rˊ = CH₂-CH₂-CH₃: kyselina 2,2-dipropylpentanová,

D. 0,5 g se rozpustí ve směsi 1 ml vody R, 0,5 ml roztoku dusitanu sodného R (100 g/l) a 0,25 ml kyseliny chlorovodíkové RS a protřepe se; vyvíjí se plyn. Pak se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,25 ml jodu RS. Po asi 30 min se tvoří žlutá sraženina s charakteristickým pachem.

D. K 0,3 g se přidá 20 ml ethanolu R a za protřepávání se zahřívá na vodní lázni. Směs se ihned zfiltruje, filtrát se odpaří do sucha a zbytek se rozpustí v 7 ml vody R. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml roztoku modři methylenové R (1 g/l), 2 ml dichlormethanu R a 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a protřepe se; vzniká modré zbarvení spodní vrstvy.

D. K 0,3 g se přidá 20 ml ethanolu R a za protřepávání se zahřívá na vodní lázni. Směs se ihned zfiltruje, filtrát se odpaří do sucha a zbytek se rozpustí v 7 ml vody R. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml roztoku modři methylenové R (1 g/l), 2 ml dichlormethanu R a 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a protřepe se; vzniká modré zbarvení spodní vrstvy.

D. cdiethylether,

D. triazolinový adukt pre-alfakalcidolu.

D. N-(4-ammo-6,7-dimethoxychmazolm-2-yl)-N-methylpropan-1,3-diamin,

D. K 1 ml roztoku S se přidá 0,2 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 0,2 ml dusičnanu stříbrného RS2; vznikne šedá sraženina.

D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. R = H, R¹ = OH, R² = H, R³ = OH: kyselina ursocholová (kyselina 3α,7β,12α-trihydroxy-5β-cholan-24-ová),

D. Ke 2,0 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS a 3,0 ml až 3,5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS do změny zbarvení indikátoru na červené. Přidá se směs 3 ml formaldehydu RS, 3 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml fenolftaleinu RS. Potom se přidává hydroxid sodný 1 mol/l VS do vzniku růžového zbarvení. Roztok se odbarví a dále se přidává hydroxid sodný 1 mol/l VS do vzniku červeného zbarvení. Celková spotřeba hydroxidu sodného 1 mol/l KS je 4,0 ml až 4,7 ml.

D. 50 mg se opatrně zahřívá v malé porcelánové misce nad plamenem; vyvíjí se fialová pára.

D. Asi 5 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové R a přidá se 0,05 ml dichromanu draselného RS1; vznikne intenzivní modré zbarvení, které se rychle mění na hnědozelené.

D. 0,1 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 5 ml kyseliny octové ledové R. Potom se přidá po kapkách 0,25 ml manganistanu draselného RS; roztok se odbarví.

D. R = H; R¹ = OH; R² = H; R³ = OH: kyselina ursocholová (kyselina 3α,7β,12α-trihydroxy-5β- -cholan-24-ová),

D. R = CH₃: methyl-{2-[2-(2,6-dichloranilino)fenyl]acetoxy}acetat (methylester aceklofenaku),

E. R = H, R¹ = H, R² = H, R³ = OH: kyselina deoxycholová (kyselina 3α,12α-dihydroxy-5β-cholan-24-ová),

E. R = H; R^l = H; R² = H; R³ = OH: kyselina deoxycholová (kyselina 3<x;12α-dihydroxy-5β-cholan-24-ová),

E. R = Rˊ = H: pentanamid (valeramid),

E. methanol,

E. N- {3-[(4-amino-6,7-dimethoxychinazolin-2-yl)(methyl)amino]propyl}formamid.

E. R = C₂H₅: ethyl-{2-[2-(2,6-dichloranilino)fenyl]acetoxy}acetat (ethylester aceklofenaku),

F. R = H, R¹, R² = =O, R³ = H: kyselina 3α-hydroxy-7-oxo-5β-cholan-24-ová,

F. R = H; R^l,R² = =0; R³ = H: kyselina 3α-hydroxy-7-oxo-5β-cholan-24-ová,

F. R = H, Rˊ = CH₂-CH₂-CH₃: 2-propylpentanamid,

F. propanol.

F. R = CH₂- C₆H₅: benzyl-{2-[2-(2,6-dichloranilino)fenyl]acetoxy}acetat (benzylester aceklofenaku).

G. R = CH₃; R¹ = OH; R² = H; R³ = H: methyl-3α,7β-dihydroxy-5β-cholan-24-at.

G. R = Rˊ = CH₂-CH₂-CH₃: 2,2-dipropylpentanamid,

G. R = CH₃, R¹ = OH, R² = H, R³ = H: methyl-3α,7β-dihydroxy-5β-cholan-24-at.

H. R = Rˊ = H: pentannitril (valeronitril),

I. R = H, Rˊ = CH₂-CH₂-CH₃: 2-propylpentannitril,

J. R = Rˊ = CH₂-CH₂-CH₃: 2,2-dipropylpentannitril.