bod 6 · 296/1999 Sb.

6 Speciální část
Allantoinum
Alantoin

C₄H₆N₄O₃

M_r 158,12

CAS 97-59-6

Je to (RS)-(2,5-dioxoimidazolidin-4-yl)močovina. Obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₄H₆N₄O₃.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96 %.
Taje asi při 225 °C, za rozkladu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A.
Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5,0 ml roztoku S se přidá 5,0 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Po přidání 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS je roztok červený.
Optická otáčivost (2.2.7). –0,10° až +0,10°; měří se roztok S.
Redukující látky. 1,0 g se třepe 2 min s 10 ml vody R. Zfiltruje se a přidá se 1,5 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS. Vzniklé fialové zbarvení je stálé nejméně 10 min.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii R.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se zahřátím rozpustí v 5,0 ml vody R. Po ochlazení se zředí methanolem R na 10 ml. Připraví se těsně před použitím.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a vody R na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg alantoinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg močoviny R se rozpustí v 10 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (c). Smíchá se 1 ml porovnávacího roztoku (a) a 1 ml porovnávacího roztoku (b).
Na vrstvu se nanese odděleně 10 μl zkoušeného roztoku (a) a po 5 μl zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (a), porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (c) a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (15 + 25 + 60) po dráze 10 cm. Po usušení na vzduchu se postříká roztokem dimethylaminobenzaldehydu R (5 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a methanolu R (1 + 3). Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a za 30 min se pozoruje v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,1 %. 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,1200 g se rozpustí ve 40 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 15,81 mg C₄H₆N₄O₃.
Nečistoty

Allii sativi bulbus pulveratum
Cibule česneku práškovaná
Synonymum. Bulbus alii sativi pulveratum
Získává se z cibule druhu Allium sativum L. řezáním, vymrazováním nebo sušením při teplotě nepřevyšující 65 °C a práškováním. Obsahuje nejméně 0,45 % allicinu (C₆H₁₀OS₂; M_r 162,3), počítáno na vysušenou drogu.
Vlastnosti
Světle nažloutlý prášek.
Mikroskopický popis, viz Zkouška totožnosti A.
Zkoušky totožnosti
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 20 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, 1-propanolu R, vody R a ethanolu R (20 + 20 + 20 + 40) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem ninhydrinu R (2 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 1-butanolu R (5 + 95), suší se 5 min až 10 min při 105 °C až 110 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední části fialová skvrna (alanin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku fialově až hnědočerveně zbarvená skvrna (alliin) odpovídá polohou skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku; nad a pod touto skvrnou jsou další slabě fialové skvrny.
Zkoušky na čistotu
Škrob. Práškovaná droga se pozoruje pod mikroskopem ve vodě R; po přidání jodu RS1 nevznikne modré zbarvení.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 7,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 5,0 %.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) za použití butylparabenu R jako vnitřního standardu. Stanovení se provádí co nejrychleji.
Roztok vnitřního standardu. 20,0 mg butylparabenu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml.
Zkoušený roztok. 0,800 g se smíchá s 20,0 ml vody R a směs se homogenizuje 5 min na ultrazvukové lázni při 4 °C. Pak se nechá stát 30 min při pokojové teplotě a 30 min se odstřeďuje. 10,0 ml supernatantní tekutiny se zředí na 25,0 ml směsí objemových dílů roztoku kyseliny mravenčí bezvodé R 1% (V/V) a methanolu R (40 + 60) (zásobní roztok). Protřepe se a 5 min se odstřeďuje. Do odměrné baňky se převede 0,50 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se zásobním roztokem na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm, naplněné silikagelem olctadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm), spojené s nerezovou ocelovou předkolonou délky 20 mm a vnitřního průměru 4 mm, naplněnou silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku kyseliny mravenčí bezvodé R 1% (V/V) a methanolu R (40 + 60); průtoková rychlost je 0,8 ml/min,
- injektorové smyčky,
- spektrofotometrického detektoru, 254 nm.
Nastříkne se odděleně 1 μl roztoku vnitřního standardu a 10 μl zkoušeného roztoku. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku butylparabenu na chromatogramu zkoušeného roztoku byla asi 50 % celé stupnice zapisovače.
Vypočítá se obsah allicinu (C₆H₁₀OS₂) v procentech podle vzorce:

\frac{S_{1} ∙ m_{2} ∙ 22,75}{S_{2} ∙ m_{1}},

v němž značí:
S₁- plochu píku allicinu (nejvýraznější pík),
S₂ - plochu píku butylparabenu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
m₁- hmotnost drogy v gramech,
m₂ - hmotnost butylparabenu v gramech ve 100,0 ml roztoku vnitřního standardu. 1 mg butylparabenu odpovídá 8,65 mg allicinu.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem
† Alteplasum ad iniectabile
Alteplasa pro injekci

CAS 105857-23-6
Je to sterilní lyofilizovaná alteplasa, tkáňový plazminogenový aktivátor vyrobený technologií založenou na rekombinaci DNK. Její účinnost je nejméně 500 000 m.j. v miligramu bílkoviny.
Tkáňový plazminogenový aktivátor se váže na fibrinová vlákna a aktivuje plazminogen k tvorbě plazminu a k rozpouštění fibrinových vláken nebo krevních sraženin,
Alteplasa se skládá z 527 aminokyselin a má relativní molekulovou hmotnost 59 050 bez uvažování uhlovodíků z poloviny vázaných v polohách Asn 117, Asn 184 a Asn 448. Celková relativní molekulová hmotnost je asi 65 000.
Alteplasa se plazminem štěpí mezi aminokyselinami v polohách 275 a 276 na dva řetězce (řetězec A a B), které jsou spojeny disulfidovou vazbou mezi Cys 264 a Cys 395. Jednořetězcová i dvouřetězcová forma mají srovnatelnou fibrinolytickou účinnost in vitro.
Výroba
Připravuje se biotechnologicky v buněčné kultuře metodou založenou na rekombinaci DNK; kultivace probíhá v médiu bez séra. Přípravek vyhovuje požadavkům článku Producta ab ADN recombinante.
Postup čištění je zaměřen na účinné odstranění možných nečistot, jako jsou antibiotika, DNK a kontaminace bílkovinami pocházejícími z hostitelské buňky a z výrobního média a možná virová kontaminace.
Je-li uchovávána nerozplněná, dokáže se její stabilita (udržení účinnosti) v zamýšlených podmínkách uchovávání.
Výroba, čištění a stejnorodost přípravku se kontrolují dále popsanými analytickými metodami běžně prováděnými při mezioperační kontrole.
Obsah bílkovin. Koncentrace bílkovin ve zkoušeném přípravku se stanoví změřením absorbance (2.2.25) při 280 nm a 320 nm proti předepsanému tlumivému roztoku. Je-li třeba, zředí se vzorky předepsaným tlumivým roztokem. Při výpočtu obsahu bílkovin se absorbance tlumivého roztoku odečte od absorbance roztoků vzorků. Pro výpočet koncentrace alteplasy se hodnota rozdílu absorbancí A₂₈₀ - A₃₂₀ dělí specifickým absorpčním koeficientem, jehož hodnota pro alteplasu je 1,9.
Účinnost. Účinnost se stanoví in vitro z času potřebného k rozpuštění fibrinových vláken, jak je popsáno v odstavci Stanovení účinnosti. Specifická účinnost nerozplněné alteplasy je přibližně 580 000 m.j. v miligramu zkoušené látky.
N-terminální sekvence. Studium N-terminální sekvence se používá k ověření správného N-terminálního pořadí a k semikvantitativnímu určení dodatečného rozštěpení molekuly alteplasy, např. v poloze AA 275 - 276 nebo v poloze AA 27 - 28. N-terminální sekvence odpovídá sekvenci lidského buněčného aktivátoru plazminogenu.
Izoelektrická fokusace. Mikroheterogenní stejnorodost šarží zkoušeného přípravku vzniklá glykosylací molekuly alteplasy se může dokázat izoelektrickou fokusaci (IEF). Vzorek se rozdělí při hodnotě pH mezi 6,5 a 8,5 do deseti hlavních a několika vedlejších zón. Podmínek denaturace se využije ke zřetelnému rozdělení různě nabitých variant alteplasy. Šířka distribuce náboje závisí na populaci molekul, které se liší jemnou strukturou dvou a tří postranních řetězců komplexů uhlovodíkových zbytků s různým stupněm substituce sialovými kyselinami. Zóny zkoušených roztoků odpovídají zónám porovnávacího roztoku alteplasy.
Stanovení jednořetězcové alteplasy. Alteplasa vyrobená z buněk vaječníku čínského křečka v kultivačním médiu bez séra má převážně jeden řetězec. Jednořetězcová formace může být oddělena od dvouřetězcové gelovou permeační chromatografií za redukčních podmínek, které jsou popsány v odstavci Stanovení obsahu jednořetězcové látky, viz Zkoušky na čistotu. Obsah jednořetězcové alteplasy v nerozplněném přípravku je vyšší než 60 %.
Tryptické mapování peptidů. Primární struktura molekuly alteplasy se ověří tryptickým mapováním peptidů, jak je popsáno ve zkoušce totožnosti B. Redukovaná a karboxymethylovaná molekula je štěpena trypsinem asi na padesát peptidů, které se stanoví kapalinovou chromatografií na reverzní fázi. Získá se charakteristický chromatogram (otisk palce). Totožnost tryptického záznamu vzorku zkoušené látky s profilem dobře charakterizovaného referenčního přípravku je nepřímým potvrzením sekvence aminokyselin, neboť tímto citlivým postupem mohou být zjištěny i ojedinělé výměny aminokyselin v jednotlivých peptidech. Případně z peptidové mapy může být izolován komplex složek glykopeptidů a rozdělen v druhém směru bud’ kapalinovou chromatografií na reverzní fázi, nebo kapilární elektroforézou. Touto dvojrozměrnou separací glykopeptidových variant se může ověřit mikroheterogenní stejnorodost glykosylace mezi šaržemi.
Tryptická peptidová mapa vzorků zkoušené látky má odpovídat tryptické peptidové mapě referenčního přípravku.
Obsah monomeru. Obsah monomeru se stanoví gelovou permeační chromatografií za neredukujících podmínek, jak je popsáno ve zkoušce Obsah monomeru (viz Zkoušky na čistotu). Obsah monomeru v přípravku je vyšší než 95 %.
Obsah alteplasy typu I a typu II. Buňky vaječníku čínského křečka produkují dvě glykosylační varianty alteplasy. Typ I obsahuje jednu polymannosní glykosylaci v poloze Asn 117 a dva glykosylační komplexy umístěné v polohách Asn 184 a Asn 448. Typ II je glykosylován pouze v polohách Asn 117 a Asn 448.
Poměr obou typů je stálý: 45 % až 65 % typu I a 35 % až 55 % typu II. Obsah typu I a typu II se může stanovit denzitometricky odečtením z gelu SDS-PAGE (elektroforéza na polyakrylamidovém gelu s dodecylsíranem sodným). Plazminem upravené vzorky alteplasy, které jsou redukovány a karboxymethylovány před nanesením na gel, se rozdělí do tří zón: A-řetězcová alteplasa typu I (AA 1-275), A-řetězcová alteplasa typu II (AA 1-275) a B-řetězcová alteplasa (AA 276-527). Poměr alteplas typu I a typu II se stanoví z kalibrační křivky, která se získá denzitometricky z definovaných směsí standardů purifikovaných alteplas typu I a typu II.
SDS-PAGE. SDS-PAGE (barvené stříbrem) se používá k důkazu čistoty přípravku nerozplněné zkoušené látky a neporušenosti její molekuly. Na gelech SDS-PAGE se vzorky nerozplněné zkoušené látky nejsou v porovnání s referenční látkou patrny zóny odpovídající dalším bílkovinám nebo rozkladným produktům při nanášce 2,5 μg bílkoviny zkoušené látky a prahu detekce 5 ng pro bílkoviny (hovězího sérumalbuminu).
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 1 m.j. endotoxinu v miligramu zkoušené látky.
Sialové kyseliny. Nejdříve se dialyzují vzorky a referenční látka tlumivým roztokem (roztok chloridu sodného R (8,9 g/l) a roztok octanu sodného R (4,1 g/l), hodnota pH 5,5) za použití membrány, jejíž práh propustnosti pro globuliny odpovídá relativní molekulové hmotnosti 10 000. Po dialyze se stanoví koncentrace bílkovin. Na 1 ml roztoku bílkoviny se přidá 5 μl roztoku chloridu vápenatého R 19,98% a na miligram bílkoviny se přidá 10 milijednotek neuraminidasy. Tento roztok se asi 17 h inkubuje při 37 °C.
Připraví se řada roztoků o koncentracích 1,56 mg/ml až 25,0 mg/ml za použití roztoku kyseliny N-acetylneuraminové R (50 mg/ml). Duplicitně se pipetou odměří po 0,2 ml každého vzorku přípravku a porovnávacího vzorku bílkoviny do každé zkumavky. Také se do každé zkumavky odměří po 0,2 ml od každé koncentrace porovnávacího roztoku kyseliny N-acetylneuraminové R. Přidá se 0,25 ml jodistanového zkoumadla (roztok jodistanu sodného R (5,4 g/l) v kyselině sírové R 1,25% (V/V)), promíchá se a inkubuje 30 min při 37°C. Přidají se 2,0 ml arsenitanového zkoumadla (roztoku arsenitanu sodného R (20 g/l) v kyselině chlorovodíkové R 1,55% (V/V)) a promíchá se. Vznikne žlutohnědé zbarvení, které mizí. Přidají se 2,0 ml roztoku kyseliny thiobarbiturové R (28,9 g/l) a promíchá se. Uzavřené zkumavky se zahřívají ve vroucí vodní lázni 7,5 min a pak se 5 min chladí v ledové lázni. Přidají se 2,0 ml směsi 1-butanolu R a kyseliny chlorovodíkové R (95 : 5) a promíchá se. Zkumavky se odstřeďují 3 min při 3000 ot/min. Absorbance vrstvy butanolu s kyselinou chlorovodíkovou se do 30 min měří při 552 nm proti směsi butanolu s kyselinou chlorovodíkovou. Pomocí lineární regresní analýzy se vytvoří kalibrační křivka porovnávacího vzorku N-acetylneuraminové kyseliny. Z kalibrační křivky se vypočítá počet molů N-acetylneuraminové kyseliny ve zkoušených vzorcích a v referenční látce alteplasy. Obsah sialových kyselin ve zkoušeném vzorku má být v rozmezí 70 % až 130 % sialových kyselin referenční látky, která obsahuje asi 3 moly kyseliny sialové v 1 molu alteplasy.
Neutrální cukry. Vzorky zkoušené a referenční látky se naředí v tlumivém roztoku (obsahujícím arginin R (34,8 g/l), polysorbát 80 R (0,1 g/l) a kyselinu fosforečnou R k nastavení hodnoty pH na 7,4) na koncentraci bílkoviny 50 μg/ml. Pro kalibrační křivku se ve stejném tlumivém roztoku připraví roztoky mannosy o následujících koncentracích: 20 μg/ml, 30 μg/ml, 40 μg/ml, 50 μg/ml a 60 μg/ml. Do zkumavek se duplicitně odpipetuje po 2 ml těchto roztoků: zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku a z každé koncentrace mannosy. Do každé zkumavky se přidá 50 μl fenolu R a potom 5 ml kyseliny sírové R. Směs se promíchá a nechá se 30 min stát při pokojové teplotě. Absorbance každé zkumavky se měří při 492 nm. Obsah neutrálních cukrů se odečte z kalibrační křivky mannosy a udává se v molech neutrálního cukru na mol alteplasy. K výpočtu se uvažují zřeďovací faktory zkoušeného a porovnávacího roztoku a relativní molekulové hmotnosti mannosy (M_r 180,2) a alteplasy (M_r 59 050). Obsah neutrálních cukrů ve vzorcích zkoušené látky má být v rozmezí 70 % až 130 % obsahu neutrálních cukrů v referenční látce, která obsahuje asi 12 molů neutrálního cukru v molu alteplasy.
Vlastnosti
Bílý nebo nažloutlý prášek nebo tuhá drobivá hmota.
Přípravek se ředí podle doporučení v označení na obalu bezprostředně před provedením zkoušek totožnosti, zkoušek na čistotu (kromě stanovení rozpustnosti a obsahu vody) a stanovením účinnosti.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. Rekonstituovaný přípravek je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 7,1 až 7,5.
Rozpustnost. Přidá se množství kapaliny uvedené v označení na obalu. Přípravek se při teplotě 20 °C až 25 °C zcela rozpustí do 2 min.
Obsah bílkovin. Připraví se roztok zkoušené látky o přesně známé koncentraci asi 1 g/l. Roztokem argininu R (34,8 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 7,3, se naředí přesně odměřený objem roztoku zkoušené látky tak, aby absorbance měřená v maximu při asi 280 nm byla od 0,5 do 1,0 (zkoušený roztok). Měří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximech při 280 nm a 320 nm proti roztoku argininu jako porovnávací tekutině. Obsah bílkovin ve zkoušeném vzorku se vypočítá podle vzorce:

\frac{V (A_{280} - A_{320})}{1,9},

v němž značí:
V - objem roztoku argininu potřebného k přípravě zkoušeného roztoku,
A₂₈₀ - absorbanci v maximu při 280 nm,
A₃₂₀ - absorbanci v maximu při 320 nm.
Obsah jednořetězcové alteplasy. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se rozpustí ve vodě R tak, aby výsledná koncentrace byla asi 1 mg alteplasy v mililitru. Do zkumavky se odměří 1 ml tohoto roztoku, přidají se 3 ml roztoku dithiothreitolu R (3 g/l) v mobilní fázi, zkumavka se uzavře a zahřívá se 3 min až 5 min při 80 °C.
Chromatograflcký postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 0,6 m a vnitřního průměru 7,5 mm naplněné hydrofilním silikagelem se sférickými částicemi o průměru 10 μm až 13 μm určeným pro vylučovací chromatografli,
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,5 ml/min, kterou je směs roztoků dihydrogenfosforečnanu sodného R (30 g/l) a dodecylsíranu sodného R (1 g/l), jejíž pH bylo upraveno zředěným hydroxidem sodným RS na hodnotu 6,8,
- spektrofotometrického detektoru, 214 nm.
Nastříkne se asi 50 μl zkoušeného roztoku a zaznamená se chromatogram. Chromatogram vy kazuje dva hlavní píky odpovídající jednořetězcové a dvouřetězcové alteplase. Relativní množství jednořetězcové alteplasy se vypočítá z hodnot ploch píků. Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet teoretických pater vypočtený na základě píku jednořetězcové alteplasy je nejméně 1000. Obsah jednořetězcové alteplasy má být nejméně 60 % z celkového nalezeného množství látek příbuzných alteplase.
Obsah monomeru. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se rozpustí a zředí tak, aby se získala koncentrace asi 1 mg/ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 0,6 m a vnitřního průměru 7,5 mm naplněné hydrofilním silikagelem se sférickými částicemi o průměru 10 μm až 13 μm vhodnými pro vylučovací chromatografii,
- mobilní fáze, kterou je roztok dihydrogenfosforečnanu sodného R (30 g/l) a dodecylsíranu sodného R (1 g/l), jehož pH bylo upraveno zředěným hydroxidem sodným RS na hodnotu 6,8,
- spektrofotometrického detektoru, 214 nm.
Nastříkne se zkoušený roztok a zaznamená se chromatogram. Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet teoretických pater přepočtený na pík monomem alteplasy je nejméně 1000. Měří se odezva pro všechny píky, tj. pro píky odpovídající molekulovým hmotnostem různých typů alteplas. Vypočítá se relativní množství monomem z hodnot ploch těchto píků. Obsah monomem alteplasy je nejméně 95 %.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 4,0 %.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 1 m.j. bakteriálního endotoxinu v miligramu bílkoviny.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Stanovení účinnosti
Účinnost se stanoví porovnáním schopnosti zkoušeného přípravku aktivovat plazminogen k přeměně na plazmin se stejnou schopností referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách. Tvorba plazminu se měří stanovením doby rozpouštění fibrinových vláken za daných podmínek.
Mezinárodní jednotkou je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu alteplasy. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu alteplasy v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Tlumivý roztok. Je to roztok obsahující dihydrogenfosforečnan sodný monohydrát R (1,38 g/l), hydrogenfosforečnan sodný bezvodý R (7,10 g/l), azid sodný R (0,20 g/l) a polysorbát 80 R (0,10 g/l); používá se k rozpouštění.
Roztok lidského trombinu. Roztok trombinu lidského R obsahující 33 m.j. v mililitru výše uvedeného tlumivého roztoku.
Roztok lidského fibrinogenu. Roztok fibrinogenu R (2 g/l) ve výše uvedeném tlumivém roztoku.
Roztok lidského plazminogenu. Roztok lidského plazminogenu R (1 g/l) ve výše uvedeném tlumivém roztoku.
Zkoušené roztoky. Zkoušená látka se rozpustí ve výše uvedeném tlumivém roztoku na koncentraci 1 g/l a stejným tlumivým roztokem se vzorky naředí v poměrech např.: 1 : 5000, 1 : 10 000 a 1 : 20 000.
Porovnávací roztoky. Použije se roztok alteplasy CRL o přesně známé koncentraci asi 1 g/l (580 000 m.j. alteplasy v mililitru) a ředěním vodou R se připraví pět postupně naředěných roztoků o známých koncentracích 9,0 m.j./ml až 145 m.j./ml.
Do každé z řady označených skleněných zkumavek se přenese 0,5 ml roztoku lidského trombinu a pro každou zkumavku se určí některý ze zkoušených nebo porovnávacích roztoků, které se do zkumavek přidají po 0,5 ml. Do každé z další řady označených zkumavek se odpipetuje 20 μl roztoku lidského plazminogenu a 1 ml roztoku lidského fibrinogenu, směs se promíchá a nechá se stát v ledové lázni. Začíná se se směsí, která obsahuje trombin a porovnávací roztok o nejnižší koncentraci, měří se čas a odděleně se přidá po 200 μl z každé z trombinových směsí do zkumavek obsahujících směs plazminogenu a fibrinogenu. Po celkovou dobu 15 s se vířením přerušovaně míchá obsah každé zkumavky a opatrně se umístí do stojánku v cirkulující vodní lázni při 37 °C. Do 30 s se objeví viditelné zakalení tvořící se sraženiny a současně ve sraženině vznikají bublinky.
Měří se čas rozpuštění sraženiny jako doba mezi prvním přídavkem roztoku alteplasy a okamžikem, kdy stoupá k hladině poslední bublinka. Použitím metody nejmenších čtverců se stanoví závislost logaritmu koncentrací referenčního přípravku v m.j./ml proti logaritmu doby rozpuštění sraženiny v sekundách, podle rovnice:
log t = a + b (log U_S)
v níž značí:
t - dobu rozpuštění sraženiny,
U_s - účinnost referenčního přípravku v m.j./ml,
b - je směrnice přímky,
a - je průsečík osy y a přímky.
Zkoušku lze hodnotit, jestliže korelační koeficient je v rozsahu –0,9900 až –0,1000. Z rovnice a doby rozpuštění sraženiny ve zkoušeném roztoku se vypočítá logaritmus účinnosti U_A podle vztahu:

l o g U_{A} = \frac{[(\log t) - a]}{b}

.
Účinnost alteplasy v mezinárodních jednotkách v mililitru se vypočítá podle vzorce:

D . U_{A}

v němž značí:
D - zřeďovací faktor zkoušeného roztoku.
Specifická účinnost v navážce zkoušené látky se vypočítá podle vztahu:

\frac{U_{A}}{P},

v němž značí:
P - koncentraci bílkoviny stanovenou v odstavci Obsah bílkovin, viz Zkoušky na čistotu. Stanovená účinnost je v rozmezí 90 % až 110 % deklarované účinnosti.
Uchovávání
V bezbarvých skleněných obalech pod vakuem nebo pod inertním plynem při teplotě 2 °C až 30 °C, chráněna před světlem.
Separandum.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- počet m.j. v obalu,
- množství bílkoviny v obalu.
Následující typ chromatogramu je jen informační, je vodítkem a netvoří závaznou část článku.

Obr. 1. Vzorový chromatogram pro tryptické mapování peptidu alteplasy
† Amikacini disulfas
Amikaciniumdisulfat
Synonymum. Amikacini sulfas

C₂₂H₄₇N₅O₂₁S₂

M_r 781,76

CAS 36831-55-5

Je to 6-O-(3-amino-3-deoxy-α-D-glukopyranosyl)-4-O-(6-amino-6-deoxy- α -D-glukopyrano-syl)-N'-[(2S)-4-amino-2-hydroxybutanoyl]-2-deoxy-D-streptamin-bis(hydrogensulfat), antibiotikum získané z kanamycinu A. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 72,3 % až 76,8 % sloučeniny C₂₂H₄₃N₅O₁₃.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v acetonu a v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 2,0 až 4,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,1 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +76° až +84°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem uvedeným ve zkoušce Stanovení obsahu.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže je na získaném chromatogramu rozlišení mezi píky amikacinu a nečistoty A nejméně 3,5. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (a). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního času amikacinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a): plocha píku odpovídajícího nečistotě A není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch takových píků není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5 %). Nepřihlíží se k pikům z kontrolního roztoku a k pikům, jejichž plocha je menší než desetina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Následující vzor chromatogramu je pouze pro informaci a tato část není součástí požadavků článku.

Obr. 1. Vzorový chromatogram pro zkoušku Příbuzné látky
Sírany. 23,3 % až 25,8 % síranů (SO₄), počítáno na vysušenou látku. 0,250 g se rozpustí ve 100 ml vody R a amoniakem 26% R se upraví pH na hodnotu 11. Přidá se 10,0 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg ftaleinpurpuru R. Titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS. Když se barva roztoku začne měnit, přidá se 50 ml lihu 96% R a pokračuje se v titraci, dokud fialovo-modré zbarvení nezmizí.
1 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranů (SO₄).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 13,0%; 0,500 g se 3 h suší v sušárně při 100 °C až 105 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa.
Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne 5 ml roztoku obsahujícího 25 mg zkoušené látky rozpuštěné ve vodě na injekci R.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok (a). 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Do kulaté skleněné baňky se zabroušenou zátkou se přidá 0,2 ml tohoto roztoku ke 2,0 ml roztoku kyseliny 2,4,6-trinitrobenzensulfonové R (10g/l). Potom se přidají 3,0 ml pyridinu R a baňka se dobře uzavře. Důkladně se třepe 30 s a zahřívá se 45 min na vodní lázni při 75 °C. Potom se 2 min chladí ve studené vodě, přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R a důkladně se 30 s třepe.
Zkoušený roztok (b). 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. Dále se postupuje, jak je předepsáno pro zkoušený roztok (a).
Porovnávací roztok (a). 10,0 mg amikacinu nečistoty A CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Dále se postupuje, jak je předepsáno pro zkoušený roztok (a).
Porovnávací roztok (b). 50,0 mg amikaciniumdisulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. Dále se postupuje, jak je předepsáno pro zkoušený roztok (a).
Porovnávací roztok (c). 5 mg amikaciniumdisulfatu CRL a 5 mg amikacinu nečistoty A CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. Dále se postupuje, jak je předepsáno pro zkoušený roztok (a).
Kontrolní roztok. Připraví se způsobem předepsaným pro zkoušený roztok (a) s použitím 0,2 ml vody R.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (2,7 g/l), jehož pH bylo upraveno na hodnotu 6,5 roztokem hydroxidu draselného R (22 g/l) a methanolu R (30 + 70), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 340 nm.
Teplota kolony se udržuje na 30 °C a roztoky se uchovávají při teplotě 10 °C.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Porovnávací roztok (b) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka ploch píku amikacinu je 2,0 %. Nastříkne se zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (b).
Uchovávání
Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech. Separandum.
Označování
V označení na obalu se uvede, zda je látka:
- sterilní,
- prostá pyrogenních látek.
Nečistoty

† Amikacinum
Amikacin

C₂₂H₄₃N₅O₁₃

M_r 585,62

CAS 37517-28-5

Je to 6-O-(3-amino-3-deoxy-α-D-glukopyranosyl)-4-O-(6-amino-6-deoxy-α-D-glukopyranosyl)-N¹-[(2S)-4-amino-2-hydroxybutanoyl]-2-deoxy-D-streptamin, antibiotikum získané z kanamycinu A. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,5 % až 102,5 % sloučeniny C₂₂H₄₃N₅O₁₃.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v methanolu, prakticky nerozpustný v acetonu a v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 9,5 až 11,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,1 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +97° až +105°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže je na získaném chromatogramu rozlišení mezi píky amikacinu a nečistoty A nejméně 3,5. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (a). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního času amikacinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a): plocha píku odpovídajícího nečistotě A není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch těchto píků není větší než l,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5 %). Nepřihlíží se k pikům z kontrolního roztoku a k pikům, jejichž plocha je menší než desetina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 8,5 %, stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok (a). 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Do kulaté skleněné baňky se zabroušenou zátkou se přidá 0,2 ml tohoto roztoku ke 2,0 ml roztoku kyseliny 2,4,6-trinitrobenzensulfonové R (10 g/l). Potom se přidají 3,0 ml pyridinu R a baňka se dobře uzavře. Důkladně se 30 s třepe a zahřívá se 45 min ve vodní lázni při 75 °C. Potom se 2 min chladí ve studené vodě, přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R a důkladně se 30 s třepe.
Zkoušený roztok (b). 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. Dále se postupuje, jak je předepsáno pro zkoušený roztok (a).
Porovnávací roztok (a). 10,0 mg amikacinu nečistoty A CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Dále se postupuje, jak je předepsáno pro zkoušený roztok (a).
Porovnávací roztok (b). 50,0 mg amikacinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. Dále se postupuje, jak je předepsáno pro zkoušený roztok (a).
Porovnávací roztok (c). 5 mg amikacinu CRL a 5 mg nečistoty amikacinu A CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. Dále se postupuje, jak je předepsáno pro zkoušený roztok (a).
Kontrolní roztok. Připraví se způsobem předepsaným pro zkoušený roztok (a) s použitím 0,2 ml vody R.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (2,7 g/l), jehož pH bylo upraveno na hodnotu 6,5 roztokem hydroxidu draselného R (22 g/l), a methanolu R (30 + 70), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 340 nm.
Teplota kolony se udržuje na 30 °C a roztoky se uchovávají při teplotě 10 °C.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Porovnávací roztok (b) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je relativní směrodatná odchylka ploch píku amikacinu 2,0 %. Nastřikuje se zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (b).
Následující vzor chromatogramu je pouze pro informaci a tato část není součástí požadavku článku.

Obr. 1. Vzorový chromatogram pro zkoušku Příbuzné látky
Uchovávání
Separandum
Nečistoty

† Aminoglutethimidum
Aminoglutethimid

C₁₃H₁₆N₂O₂

M_r 232,27

CAS 125-84-8

Je to (3 RS)-3-(4-aminofenyl)-3-ethylpiperidin-2,6-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje98% až 101,5 % sloučeniny C₁₃H₁₆N₂O₂.
Vlastnosti
Bílý nebo nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, dobře rozpustný v methanolu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).
Optická otáčivost (2.2.7). –0,10° až +0,10°; měří se roztok S.
3-Aminoglutethimid a jiné příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku octanového o pH 5,0 a zředí se stejnou směsí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 5,0 mg aminoglutethimidu nečistoty A CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku octanového o pH 5,0 a zředí se stejnou směsí na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku octanového o pH 5,0 na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku octanového o pH 5,0 na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 3,9 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (4 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku octanového o pH 5,0 (27 + 73), s průtokovou rychlostí 1,3 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 240 nm.
Teplota kolony se udržuje na 40 °C.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (d). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: aminoglutethimidu asi 9 min a aminoglutethimidu nečistoty A asi 12 min. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) byla nejméně 60 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi piky aminoglutethimidu a aminoglutethimidu nečistoty A nejméně 2,0.
Postupně se nastříkne 10 μl zkoušeného roztoku, 10 μl porovnávacího roztoku (b) a 10 μl porovnávacího roztoku (c). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku nečistoty A větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1 %); součet obsahu všech nečistot není větší než 2,0 %. Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).
Azoglutethimid. Nejvýše 300 μg/g, stanoví se kapalinovou chromatografii (2.2.29).
Zkouška se provádí za ochrany před světlem. K rozpuštění porovnávací látky a zkoušené látky se použije třepání, nikoliv ultrazvuková lázeň nebo zahřívání.
Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v dimethylsulfoxidu R a zředí se jím na 100,0 ml.
Porovnávací roztok. 3,0 mg aminoglutethimidu nečistoty D CRL se rozpustí v dimethylsulfoxidu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí dimethylsulfoxidem R na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je připravena následujícím způsobem: 0,285 g edetanu disodného R se rozpustí ve vodě R, přidá se 7,5 ml kyseliny octové zředěné RS a 50 ml hydroxidu draselné ho 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 1000 ml, pH se upraví kyselinou octovou ledovou R na hodnotu 5,0, 350 ml tohoto roztoku se smíchá s 650 ml methanolu R; průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 328 nm.
Postupně se nastříkne 10 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu zkoušeného roztoku je počet teoretických pater vypočtený pro hlavní pík alespoň 3300, kapacitní faktor hlavního píku je 2,0 až 5,0 a faktor symetrie hlavního píku je menší než 1,2. Plocha piku nečistoty D na chromatogramu zkoušeného roztoku není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.
Sírany (2.4.13). 6 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí v 15 ml acetonu R a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 10 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,180 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 23,23 mg C₁₃H₁₆N₂O₂.
Uchovávání
Separandum.
Nečistoty

† Amitriptylini hydrochloridum ¹)
Amitriptyliniumchlorid
Synonymum. Amitriptylinium chloratum

C₂₀H₂₄CIN

M_r 313,87

CAS 549-18-8

Je to N,N-dimethyl-N-[3-(10,11-dihydro-5H-dibenzo[ad]cyklohepten-5-yliden)propyl]amoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₀H₂₄CIN.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: C a E.
Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 1,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₇ (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,20 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R, zředí se jí na 10 ml, přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Při zkoušce se roztoky a vyvíjející se chromatogramy chrání před přímým světlem.
Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg dibenzosuberonu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg cyklobenzapriniumchloridu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů diethylaminu R, ethylacetatu R a cyklohexanu R (3+15 + 85) po dráze 14 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a rovnoměrně se postříká čerstvě připravenou směsí objemových dílů formaldehydu R a kyseliny sírové R (4 + 96), zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou skvrny odpovídající dibenzosuberonu a cyklobenzapriniumchloridu intenzivnější než odpovídající skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,05 %) a chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících dibenzosuberonu a cyklobenzapriniumchloridu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce F na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,250 g se rozpustí ve 30 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 31,39 mg C₂₀H₂₄CIN.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Amphotericinum B
Amfotericin B

C₄₇H₇₃NO₁₇

M_r 924,09

CAS 1397-89-3

Je to směs antimykotických polyenů produkovaných při růstu určitých kmenů mikroorganismu Streptomyces nodosus nebo získaná jinými způsoby. Obsahuje převážně amfotericin B, tj. kyselinu(19E,21E,23E,25E,27E,29E,31E)-(1R,3S,5R,6R,9R,11R,15S,16R,17R,18S,33R,35S,36R,37S)-33-[(3-amino-3,6-dideoxy-β-D-mannopyranosyl)oxy]-1,3,5,6,9,11, 17,37-oktahydroxy-15,16,18-trimethyl-13-oxo-14,39-dioxabicyklo[33,3,1]nonatriakonta-19,21,23,25,27,29,31-heptaen-36-karboxylovou. Účinnost je nejméně 750 m.j. v miligramu, počítáno na vysušenou látku.
Vlastnosti
Žlutý nebo oranžový prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dimethylsulfoxidu a v propylenglykolu, těžce rozpustný v dimethylformamidu, velmi těžce rozpustný v methanolu, prakticky nerozpustný v lihu 96 %.
Ve zředěných roztocích je citlivý na světlo a při nízkých hodnotách pH je inaktivován.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Obsah tetraenů. Nejvýše 10,0% a nejvýše 5,0%, jestliže je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků. Stanoví se následující metodou.
Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v 5 ml dimethylsulfoxidu R a zředí se methanolem R na 50,0 ml. 4,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 50,0 mg amfotericinu B CRL se rozpustí v 5 ml dimethylsulfoxidu R a zředí se methanolem R na 50,0 ml. 4,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 25,0 mg nystatinu CRL se rozpustí ve 25 ml dimethylsulfoxidu R a zředí se methanolem R na 250,0 ml. 4,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml.
Měří se absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků (a) a (b) v maximu při 282 nm a při 304 nm za použití roztoku dimethylsulfoxidu R 0,8 % (V/V) v methanolu R jako kontrolního roztoku. Vypočítá se specifická absorbance zkoušené látky, nystatinu CRL a amfotericinu B CRL při obou vlnových délkách, vztaženo na vysušenou látku. Obsah tetraenů se vypočítá podle následujícího vzorce:

F + \frac{100 (B_{1} S_{2} - B_{2} S_{2})}{(N_{2} B_{1} - N_{1} B_{2})},

v němž značí:
S₁, S₂ - specifickou absorbanci zkoušené látky při 282 nm, resp. při 304 nm,
N₁, N₂ - specifickou absorbanci nystatinu CRL při 282 nm, resp. při 304 nm,
B₁, B₂ - specifickou absorbanci amfotericinu B CRL při 282 nm, resp. při 304 nm,
F - deklarovaný obsah tetraenů v amfotericinu B CRL.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0%; 1,000 g se suší při 60 °C a při tlaku nepřesahujícím 0,7 kPa.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 3,0% a nejvýše 0,5%, jestliže je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků. Stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 1,0 m.j. endotoxinu v miligramu.
Stanovení účinnosti
60 mg se rozetře s dimethylformamidem R a zředí se jím za stálého třepání na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí dimethylformamidem R na 100 ml. Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2).
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Separandum.
Označování
V označení na obalu se uvede, zda je látka:
- prostá bakteriálních endotoxinů,
- sterilní,
- vhodná k výrobě parenterálních přípravků.
Nečistoty
Amylum pregelificatum
Předbobtnalý škrob
Je to škrob, který se nechal za studena nebo po zahřátí nabobtnat ve vodě do úplného nebo částečného popraskání škrobových zrn a pak byl usušen. Neobsahuje pšeničný škrob ani žádné další přídavné látky. Může však být upraven tak, aby bylo možno jej lisovat a zlepšily se jeho reologické vlastnosti.
Vlastnosti
Bílý nebo žlutavě bílý prášek, bobtnající ve studené vodě.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 7,0; 5,0 g se 60 s protřepává s 25,0 ml vody prosté oxidu uhličitého R a pak se 15 min nechá stát.
Železo (2.4.9). 0,75 g se protřepe s 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zfiltruje se. Filtrát vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g).
Oxidanty (2.5.30). Vyhovuje požadavkům zkoušky Oxidanty.
Oxid siřičitý (2.5.29). Nejvýše 50 μg/g.
Cizí příměsi (2.8.2). Pozoruje se pod mikroskopem ve směsi stejných objemových dílů glycerolu R a vody R; mohou být přítomny jen stopy buněčných stěn a zbytků cytoplazmatu.
Ztráta sušením (2.2.32), Nejvýše 15,0 %; 1,000 g se suší 90 min v sušárně při 130 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,6 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Mikrobiální znečištění. Nejvýše 10³ bakterií v gramu a nejvýše 10² hub v gramu, stanoví se počítáním na pevných půdách (2.6.12). Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli (2.6.13).
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- druh škrobu (matečná rostlina, z níž byl škrob získán),
- že je škrob předbobtnalý.
Arachidis oleum hydrogenatum
Hydrogenovaný podzemnicový olej
Je to čištěný bělený hydrogenovaný olej, zbavený pachu, získaný z loupaných semen druhu Arachis hypogaea L. Každý druh hydrogenovaného podzemnicového oleje je charakterizován deklarovanou teplotou skápnutí.
Vlastnosti
Bílá nebo slabě nažloutlá měkká hmota, která zahřátím taje na čirou, světle žlutou tekutinu. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu a v etheru petrolejovém (t.v. 65 °C až 70 °C), velmi těžce rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Teplota skápnutí (2.2.17). 32 °C až 43 °C; odchylka od deklarované hodnoty není větší než 3 °C.
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,5; 10,0 g se rozpustí v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel zahřátím na vodní lázni.
Číslo peroxidové (2.5.5), Nejvýše 5,0; 5,0 g se rozpustí ve 30 ml předepsané směsi rozpouštědel zahřátím na vodní lázni.
Nezmýdelnitelné látky (2.5.7) Nejvýše 1,0 %.
Zásaditě reagující látky v mastných olejích (2.4.19). Vyhovuje zkoušce Zásaditě reagující látky v mastných olejích.
Cizí mastné oleje. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22).
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kapilární kolony délky 25 m a vnitřního průměru 0,25 mm, se stěnou pokrytou 0,2 μm vrstvou poly(kyanopropyl)siloxanu R,
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 0,7 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru,
- injektoru s děličem (1 : 100).
Teplota kolony se udržuje 20 min na 180 °C, teploty nástřikového prostoru a detektoru na 250 °C. Podíl mastných kyselin má toto složení:
-nasycené mastné kyseliny s délkou řetězce méně než C₁₄: nejvýše 0,5 %,
- kyselina myristová: nejvýše 0,5 %,
- kyselina palmitová: 7,0 % až 16,0 %,
- kyselina stearová: 3,0 % až 19,0 %,
- kyselina olejová a izomery (C_18:1, délkou řetězce odpovídá poly(kyanopropyl)siloxanu 18,5 až 18,8): 54,0 % až 78,0 %,
- kyselina linolová a izomery (C_18:2, délkou řetězce odpovídá poly(kyanopropyl)siloxanu 19,4 až 19,8): nejvýše 10,0 %,
- kyselina arachidová: 1,0 % až 3,0 %,
- kyseliny eikosenové (C_20:1, délkou řetězce odpovídají poly(kyanopropyl)siloxanu 20,4 až 20,7): nejvýše 2,1 %,
- kyselina behenová: 1,0 % až 5,0 %,
- kyselina eruková a izomery (C_22:1, délkou řetězce odpovídá poly(kyanopropyl)siloxanu 22,4 až 22,6): nejvýše 0,5 %,
- kyselina lignocerová: 0,5 % až 3,0 %.
Nikl. Nejvýše 1 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).
Zkoušený roztok. 5,0 g se odváží do předem zváženého vyžíhaného platinového nebo křemenného kelímku. Opatrně se zahřeje a do zkoušené látky se vloží knot připravený ze stočeného bezpopelového filtračního papíru a zapálí se. Po spálení zkoušené látky se zahřívání ukončí a žíhá se v muflové peci při asi 600 °C tak dlouho, dokud popel není bílý. Po vychladnutí se ke zbytku přidají dvakrát 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a směs se převede do 25ml odměrné baňky, přidá se 0,3 ml kyseliny dusičné R a zředí se vodou R na 25,0 ml.
Porovnávací roztoky. Připraví se tři roztoky smícháním 1,0 ml, 2,0 ml a 4,0 ml základního roztoku niklu (0,2 μg Ni/ml) se 2,0 ml zkoušeného roztoku a zředěním vodou R na 10,0 ml.
Změří se absorbance při 232 nm za použití niklové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pece jako atomového generátoru a argonu R jako nosného plynu.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Označování
V označení na obalu se uvede deklarovaná teplota skápnutí.
† Argenti diacetyltannas albuminatus
Diacetyltaninoalbuminat stříbra
Synonymum. Argentum diacetyltannicum albuminatum
Je to komplexní sloučenina proteinatu stříbra s diacetyltaninem. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 5,6 % až 6,5 % stříbra (Ag; A_r 107,87). Obsahuje přídavek tetraboritanu sodného.
Vlastnosti
Tmavohnědý sypký prášek nebo kovově lesklé, v dopadajícím světle červenohnědé krystaly. Slabě páchne po kyselině octové, je hygroskopický. Je prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru. Ve vodě tvoří koloidní roztoky.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,5 g se v malých dávkách nasype za opatrného míchání (nakláněním a kroužením nádobky) do 40 ml vody R a nechá se rozpustit. Po rozpuštění se roztok zředí vodou R na 50 ml.
Vzhled roztoku S. Roztok S je tmavohnědý a v dopadajícím světle nefluoreskuje zeleně.
Hodnota pH. 5,0 až 7,5. Měří se roztok S.
Elektrolytická citlivost. K 10 ml roztoku S se přidá 5 ml roztoku chloridu sodného R (100 g/l); nezačne se ihned tvořit sraženina.
Volný tanin. 5 ml roztoku S se třepe s 0,3 g kyanidu draselného R do vzniku hnědožlutého roztoku; vzniklá pěna není zbarvena červeně.
Volné stříbro. 0,50 g se protřepává 1 min s 5,0 ml lihu 96% R a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 5 kapek kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Tento roztok ihned po přípravě neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).
Bor. Nejvýše 1,0 %. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).
Zkoušený roztok. Přesně zvážené množství zkoušené látky se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS tak, aby jeho koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji. Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku boru (5 mg B/ml).
Měří se absorbance při 249,7 nm za použití borové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene acetylenoxid dusný. Metoda je velmi citlivá na nastavení stechiometrie plamene, doporučuje se redukční plamen s červenou zónou 2 cm až 2,5 cm. Správnost výsledku se kontroluje standardním přídavkem.
Filtrovatelnost. 10 ml roztoku S se přefiltruje přes membránový filtr nejvýše 0,22 μm a průměru 26 mm.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15 %. 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Stanovení obsahu
Asi 1,200 g se rozpustí ve 20,0 ml vody R. K roztoku se opatrně přidá 20,0 ml kyseliny sírové R a po malých dávkách 2,0 g jemně upráškovaného manganistanu draselného R. Nechá se stát 15 min, potom se směs opatrně zahřívá k varu do odbarvení. Roztok se ochladí, zředí se asi 100 ml vody R a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (stříbrná a nasycená kalomelová elektroda) (2.2.20).
1 ml thiokyanatanu amonného 0,1 mol/l VS odpovídá 10,79 mg Ag.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Arginini hydrochloridum¹)
Argininiumchlorid

C₆H₁₅ClN₄O₂

M_r 210,66

CAS 1119-34-2

Je to (S)-1-(4-karboxy-4-aminobutyl)guanidiniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₆H₁₅ClN₄O₂.
Výroba
Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A, B a E.
Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +21,0° až +23,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,00 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.
Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg argininiumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg argininiumchloridu CRL a 10 mg lysiniumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku, vysuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a 2-propanolu R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší při 100 °C až 105 °C do úplného vymizení pachu amoniaku, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).
Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a umístí se těsně vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg jemně upráškované zkoušené látky se umístí na spodní hodinové sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se překlopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není zbarven intenzivněji modře než lakmusový papír u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH₄/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (200 μg/g).
Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,180 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a za použití 0,1 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny hnědožlutého zbarvení na zelené.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 21,07 mg C₆H₁₅ClN₄O₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Argininum¹)
Arginin
Synonyma. L-Argininum, L-arginin

C₆H₁₄N₄O₂

M_r 174,20

CAS 74-79-3

Je to kyselina (S)-2-amino-5-guanidinopentanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny
Výroba
Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a C.
Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +25,5° až +28,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,00 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.
Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg argininu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 50 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg argininu CRL a 10 mg lysiniumchloridu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku, vysuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a 2-propanolu R (30 + 70) po dráze 15 cm Vrstva se vysuší při 100 °C až 105 °C do úplného vymizení pachu amoniaku, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Chloridy (2.4.4). K 5 ml roztoku S se přidá 0,5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).
Sírany (2.4.13). K 10 ml roztoku S se přidá 1,7 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).
Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a umístí se vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg jemně upráškované zkoušené látky se umístí na spodní hodinové sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se překlopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není zbarven intenzivněji modře než lakmusový papír u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH₄/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (200 μg/g).
Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,150 g se rozpustí v 50 ml vody R a za použití 0,2 ml červeně methylové směsného indikátoru RS se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS do změny zbarvení ze zeleného na fialově červené.
1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 17,42 mg C₆H₁₄N₄O₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Aurantii amari floris etheroleum
Silice květů citroníku hořkého
Synonyma. Aurantii amari floris aetheroleum, Oleum aurantii amari floris aetheroleum, Oleum aurantii amari floris
Je to silice získaná z čerstvých květů druhu Citrus aurantium L. subsp. aurantium (C. aurantium L. subsp. amara ENGL.) destilací s vodní párou.
Vlastnosti
Čirá světle žlutá nebo tmavě žlutá kapalina charakteristického pachu po květech citroníku hořké- ho. Je mísitelná s lihem 96%, s etherem, s etherem petrolejovým, s mastnými oleji a s tekutým parafinem.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Relativní hustota (2.2.5). 0,866 až 0,880.
Index lomu (2.2.6). 1,468 až 1,474.
Optická otáčivost (2.2.7). +1,5° až+11,5°.
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0.
Bergapten. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu. Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5,0 ml.
Porovnávací roztok. 5 μl methylantranilatu R, 10 μl linalolu R, 20 μl linalylacetatu R a 10 mg bergaptenu R se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10,0 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední části modře fluoreskující skvrna (methylantranilat) a pod ní zelenožlutě fluoreskující skvrna (bergapten). Vrstva se postříká anisaldehydem RS, zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna odpovídající skvrně bergaptenu (silice z citroníku hořkého) na chromatogramu porovnávacího roztoku.
Chromatografický profil. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).
Zkoušený roztok. Zkoušená látka.
Porovnávací roztok. 20 μl β-pinenu R, 5 μl sabinenu R, 40 μl limonenu R, 40 μl linalolu R, 20 μl linalylacetatu R, 5 μl α-terpineolu R, 5 μl nerylacetatu R, 5 μl geranylacetatu R, 5 μl transnerolidolu R a 5 μl methylantranilatu R se rozpustí v 1 ml hexanu R.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kapilární kolony délky 25 m až 60 m a vnitřního průměru asi 0,25 mm, se stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R,
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 1,5 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru,
- dělicího poměru 1 : 100.
Teplota kolony se udržuje po dobu 4 min na 75 °C, pak se zvyšuje rychlostí 4 °C/min až na 230 °C, při níž se udržuje 20 min, teplota nástřikového prostoru a detektoru se udržuje na 270 °C.
Nastříkne se asi 0,1 μl porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek se eluují jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční časy těchto látek.
Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet teoretických pater je nejméně 30 000, počítáno pro pík limonenu při teplotě 110 °C, a rozlišení mezi píky β-pinenu a sabinenu je nejméně 1,5.
Nastříkne se asi 0,2 μl zkoušeného roztoku. Porovnáním retenčních časů píků na chromatogramů zkoušeného roztoku s retenčními časy píků na chromatogramů porovnávacího roztoku se identifikují látky přítomné ve zkoušeném roztoku (nepřihlíží se k píku odpovídajícímu hexanu).
Obsah jednotlivých látek v procentech se stanoví metodou vnitřní normalizace.
Obsah látek v procentech se pohybuje v rozmezí:

β-pinen	7,0 %	až	17,0 %,
limonen	9,0 %	až	18,0 %,
linalol	18,0 %	až	42,0 %,
linalylacetat	3,0 %	až	16,0 %,
α-terpineol	2,0 %	až	7,0 %,
nerylacetat	1,0 %	až	3,0 %,
geranylacetat	1,5 %	až	4,0 %,
trans-nerolidol	1,0 %	až	9,0 %,
methy lantramlat	0,1 %	až	1,0 %.

Uchovávání
Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem a teplem.

Obr. 1. Vzor chromatogramu silice květů citroníku hořkého
Vzor chromatogramu je uveden pro informaci a jako návod při aplikaci analytické metody. Netvoří součást požadavků článku.
† Bacampicillini hydrochloridum
Bakampiciliniumchlorid

C₂₁H₂₈CIN₃O₇S

M_r 501,98

CAS 37661-08-8

Je to (1 RS)-1-[(ethoxykarbonyl)oxy]ethyl-(2S,5R,6R)-6-{[(2R)-2-amonio-2-fenylacetyl]amino}-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylat-chlorid. Počítáno na bezvodou a rozpouštědla prostou látku, obsahuje 95,0 % až 102,0 % sloučeniny C₂₁H₂₈C1N₃O₇S.
Výroba
Je-li vyroben postupem, který může v látce zanechat zbytky dimethylanilinu a/nebo postupem, při němž výchozí látky nebo meziprodukty obsahují dimethylanilin, vyhovuje následující zkoušce:
N,N-Dimethylanilin (2.4.26, Metoda A). Nejvýše 20 μg/g.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek nebo granule. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a D.
Alternativní sestava zkoušek: B, Ca D, viz Obecně zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 0,200 g se rozpustí ve 20 ml vody R; roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). 0,500 g se rozpustí v 10 ml vody R. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená při 430 nm není větší než 0,10.
Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 4,5. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50 ml.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +175° až +195°, počítáno na bezvodou látku prostou rozpouštědel. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Butylacetat a ethylacetat. Nejvýše 2,0 % butylacetatu, nejvýše 4,0 % ethylacetatu a nejvýše 5,0 % obou rozpouštědel celkem. Stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28) za použití metody standardního přídavku.
Roztok vzorku. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití Systému A zkoušky na zbytková rozpouštědla (2.4.24) a následujících head-space podmínek:
- teplota ustavování rovnováhy 60 °C,
- doba ustavování rovnováhy 20 min.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) postupem uvedeným ve zkoušce Stanovení obsahu.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže pík odpovídající ampicilinu je oddělen od píků rozpouštědla. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 3,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5%); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,8 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok a porovnávací roztoky (a), (b) a (d) se připraví těsně před použitím.
Fosforečnanový tlumivý roztok A. 1,4 g dihydrogenfosforečnanu sodného monohydrátu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na asi 800 ml. Upraví se pH roztoku kyselinou fosforečnou zředěnou RS na hodnotu 3,0 a doplní se vodou R do 1000,0 ml.
Fosforečnanový tlumivý roztok B. 2,75 g dihydrogenfosforečnanu sodného monohydrátu R a 2,3 g hydrogenfosforečnanu sodného dihydrátu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na asi 1800 ml. Je-li nutno, upraví se pH roztoku kyselinou fosforečnou zředěnou RS nebo hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 6,8 a doplní se vodou R do 2000,0 ml.
Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí ve fosforečnanovém tlumivém roztoku A a zředí se jím na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 30,0 mg bakampiciliniumchloridu CRL se rozpustí ve fosforečnanovém tlumivém roztoku A a zředí se jím na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí fosforečnanovým tlumivým roztokem A na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 30 mg zkoušené látky se rozpustí ve fosforečnanovém tlumivém roztoku B a zředí se jím na 100 ml. Roztok se zahřívá asi 30 min při 80 °C.
Porovnávací roztok (d). 20 mg ampicilinu trihydrátu CRL se rozpustí ve fosforečnanovém tlumivém roztoku A a zředí se jím na 250 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí fosforečnanovým tlumivým roztokem A na 100 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 0,05 m a vnitřního průměru 3,9 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku tetrahexylamoniumhydrogensulfatu R (0,06%) ve fosforečnanovém tlumivém roztoku B (30 + 70), s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 220 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní retenční čas rozkladného produktu, jehož pík následuje po píku bakampicilinu, je 1,12 až 1,38, vztaženo k bakampicilinu. Je-li nutno, upraví se koncentrace tetrahexylamoniumhydrogensulfatu R v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku bakampicilinu je nejvýše 1,0 %. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztok (a). Vypočítá se obsah bakampiciliniumchloridu v procentech.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
Separandum.
Nečistoty

† Bambuteroli hydrochloridum
Bambuteroliumchlorid

C₁₈H₃₀CIN₃O₅

M_r 403,91

CAS 81732-46-9

Je to {(RS)-2-hydroxy-2-[3,5-bis(N,N-dimethylkarbamoyloxy)fenyl]-ethyl}terc.butylamoniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C₁₈H₃₀ClN₃O₅.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.
Vykazuje polymorfismus.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 4,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20,0 ml.
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,2 ml červeně methylové RS a 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Přidá se 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý.
Optická otáčivost (2.2.7). –0,10° až +0,10°. Měří se roztok připravený zředěním 1 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 5,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 mg formoterolfumaratu dihydrátu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml. 0,8 ml tohoto roztoku se smíchá s 0,4 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je směs připravená následujícím způsobem: 1,3 g oktansulfonanu sodného R se rozpustí ve 430 ml směsi objemových dílů acetonitrilu R1 a methanolu R (25 + 75); tento roztok se pak smíchá s 570 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 3,0 (0,050 mol/l) [6,90 g dihydrogenfosforečnanu sodného monohydrátu R se rozpustí vévodě R a zředí se jí na 1000 ml, pH se upraví na hodnotu 3,0 roztokem kyseliny fosforečné zředěné R (50 g/l)]. Průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 214 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla přibližně 50 % celého rozsahu zapisovače.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Pokud jsou chromatogramy zaznamenávány za předepsaných podmínek, jsou retenční časy: formoterolu asi 7 min a bambuterolu asi 9 min. Zkoušku lze hodnotit, pokud rozlišení mezi píky odpovídajícími formoterolu a bambuterolu je nejméně 5,0. Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu 1,5násobku retenčního času bambuterolu. Pokud je nutné, upraví se složení mobilní fáze. Zvýšením obsahu fosforečnanového tlumivého roztoku se zvýší retenční časy.
Odděleně se nastříkne 20 μl mobilní fáze, 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,6 %). Nepřihlíží se k pikům mobilní fáze a k pikům s plochou menší než 0,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %, stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,320 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R a přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Provede se potenciometrická titrace (2.2.20) s použitím hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Odečítá se objem přidaný mezi dvěma inflexními body.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 40,39 mg C₁₈H₃₀CIN₃O₅.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Separandum.
Nečistoty

†† Benperidolum
Benperidol

C₂₂H₂₄FN₃O₂

M_r 381,45

CAS 2062-84-2

Je to 1 -{1 -[4-(4-fluorfenyl)-4-oxobutyl]-4-piperidyl}-1,3-dihydro-2H-benzimidazol-2-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₂H₂₄FN₃O₂.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylformamidu, dobře rozpustný v dichlormethanu a těžce rozpustný v lihu 96%. Vykazuje polymorfismus.
Zkoušky totožnosti
Základní zkouška: A.
Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografle (2.2.29).
Roztoky se připraví těsně před použitím.
Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 2,5 mg benperidolu CRL a 2,5 mg droperidolu CRL se rozpustí v dime- thylformamidu R a zředí se jím na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí dimethylformamidem R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí dimethylformamidem R na 20,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografíi bazických látek R (3 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min:
- mobilní fáze A - roztok tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (10,0 g/1),
- mobilní fáze B - acetonitril R,
- gradientového programu za použití následujících podmínek:

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 15	100 → 60	0→40	lineární gradient
15 - 20	60	40	izokraticky
20 - 25	100	0	přepnutí na původní podmínky
25 = 0	100	0	začátek dalšího chromatogramu

- spektrofotometrického detektoru, 275 nm.
Kolona se promývá do ustavení rovnováhy nejméně 30 min acetonitrilem R a pak nejméně 5 min mobilní fází o počátečním složení. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) při nástřiku 10 μl byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: benperidolu asi 6,5 min a droperidolu asi 7 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími benperidolu a droperidolu je nejméně 2,0. Pokud je to nutné, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo program lineárního gradientu.
Nastříkne se odděleně 10 μl dimethylformamidu R jako kontrolní tekutina, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než 2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k žádnému píku získanému ve slepé zkoušce a k žádnému píku s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.
Stanovení obsahu
0,300 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1 4- 7). Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 38,14 mg C₂₂H₂₄FN₃O₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Venenum.
Nečistoty

† Benserazidi hydrochloridum
Benserazidiumchlorid

C₁₀H₁₆CIN₃O₅

M_r 293,71

CAS 14919-77-8

Je to (RS)-2-hydroxy4-[(2,3,4-trihydroxybenzyl)hydrazinokarbonyl]ethylamoniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₀H₁₆ClN₃O₅.
Vlastnosti
Bílý nebo žlutobílý či oranžovobílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu a těžce rozpustný v ethanolu.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než barevný porovnávací roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,0; měří se roztok S.
Optická otáčivost (2.2.7). –0,05° až +0,05°; měří se roztok S.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
K přípravě roztoků se použije mobilní fáze ochlazená na 4 °C a vzorky se nastřikují ihned po přípravě.
Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok. 5,0 mg benserazidiumchloridu nečistoty A CRL a 5,0 mg benserazidiumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí připravenou následujícím způsobem: 4,76 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí v 800 ml vody R; přidá se 200 ml acetonitrilu R a 1,22 g dekansulfonanu sodného R; hodnota pH se upraví na 3,5 kyselinou fosforečnou R; průtoková rychlost je 1,2 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 220 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky nečistoty A (první pík) a benserazidiumchloridu (druhý pík) je nejméně 2,0.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 9násobku retenčního času benserazidiumchloridu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku nečistoty A není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než plocha píku benserazidiumchloridu na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než dvojnásobek plochy píku benserazidiumchloridu na chromatogramu porovnávacího roztoku (1 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,lnásobek plochy píku benserazidiumchloridu na chromatogramu porovnávacího roztoku.
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Aby se zabránilo přehřátí během titrace, je nutno roztok pečlivě míchat a titraci ukončit ihned po dosažení bodu ekvivalence.
0,250 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenči bezvodé R. Přidá se 70 ml kyseliny octové bezvo- dě R a ihned se titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 29,37 mg C₁₀H₁₆ClN₃O₅.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

Benzalkonii chloridi solutio
Roztok benzalkoniumchloridu
Je to vodný roztok směsi alkylbenzyldimethylamoniumchloridů, jejichž alkylové skupiny mají délku řetězců C₈ až C₁₈. Obsahuje 475 g/l až 525 g/l alkylbenzyldimethylamoniumchloridů, počítaných jako C₂₂H₄₀ClN (M_r 354,02). Roztok může obsahovat ethanol.
Vlastnosti
Čirá bezbarvá nebo slabě nažloutlá tekutina, mísitelná s vodou a lihem 96%. Při třepání silně pění.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,0 g se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 100 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně bromkresolovéRS. Ke změně zbarvení indikátora se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.
Aminy a amonné soli. 10,0 g se zahřátím smíchá s 20ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (3 + 97) a přidá se 100 ml 2-propanolu R. Roztok se nechá pomalu probublávat proudem dusíku R. Postupně se přidá 12,0 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS a zaznamená se potenciometricky (2.2.20) titrační křivka. Vykazuje-li titrační křivka dva inflexní body, objem titračního roztoku přidaný mezi těmito body není větší než 5,0 ml. Nevykazuje-li titrační křivka žádný inflexní bod, zkoušený roztok této zkoušce nevyhovuje. Vykazuje-li titrační křivka jeden inflexní bod, zkouška se opakuje, ale před titrací se přidají 3,0 ml roztoku dimethyldecylaminu R (25 g/l) v 2-propanolu R. Vykazuje-li titrační křivka po přidání 12,0 ml stejného titračního činidla pouze jeden inflexní bod, zkoušená látka této zkoušce nevyhovuje.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Stanoví se hustota (2.2.5) zkoušeného roztoku. 4,000 g se zředí vodou R na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se přenese do dělicí nálevky, přidá se 25 ml chloroformu R, 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l). Dobře se protřepe, nechají se oddělit vrstvy a chloroformová vrstva se odstraní. Vodná vrstva se protřepe třikrát 10 ml chloroformu R a chloroformové vrstvy se odstraní. K vodné vrstvě se přidá 40 ml kyseliny chlorovodíkové R, nechá se ochladit a titruje se jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS, pokud se tmavě hnědý roztok téměř neodbarví. Potom se přidají 2 ml chloroformu R a pokračujese v titraci za intenzivního třepání, dokud se barva chloroformové vrstvy již dále nemění. Současně se provede slepá zkouška se směsí 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l), 20 ml vody a 40 ml kyseliny chlorovodíkově R.
1 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 35,40 mg C₂₂H₄₀ClN.
Označování
V označení na obalu se uvede obsah ethanolu, pokud je v přípravku přítomen.
Benzalkonii chloridum
Benzalkoniumchlorid
CAS 8001-54-5
Je to směs alkylbenzyldimethylamoniumchloridů, jejichž alkylové skupiny mají délky řetězců C₈ až C₁₈. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 104,0 % alkylbenzyldimethylamoniumchloridu, počítaných jako C₂₂H₄₀ClN (M_r 354,02).
Vlastnosti
Bílý nebo nažloutlý prášek nebo nažloutlé želatinové kousky, hygroskopické, na dotyk mazlavé. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%. Při zahřívání se tvoří čirá mazlavá hmota. Vodný roztok při třepání silně pění.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.
Aminy a amonné soli. 5,0 g se zahřátím rozpustí ve 20 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS amethanolu R (3 + 97) a přidá se 100 ml 2-propanolu R. Roztok se nechá pomalu probublávat proudem dusíku R. Postupně se přidá 12,0 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS a zaznamená se potenciometricky (2.2.20) titrační křivka. Vykazuje-li titráční křivka dva inflexní body, objem titračního roztoku přidaný mezi těmito body není větší než 5,0 ml. Nevykazuje-li titrační křivka žádný inflexní bod, zkoušená látka nevyhovuje této zkoušce. Vykazuje-li titrační křivka jeden inflexní bod, zkouška se opakuje, ale před titrací se přidají 3,0 ml roztoku dimethyldecylaminu R (25 g/l) v 2-propanolu R. Vykazuje-li titrační křivka po přidání 12,0 ml stejného titračního činidla pouze jeden inflexní bod, zkoušená látka nevyhovuje této zkoušce.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 10 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
2,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se přenese do dělicí nálevky, přidá se 25 ml chloroformu R, 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l). Dobře se protřepe, nechají se oddělit vrstvy a chloroformová vrstva se odstraní. Vodná vrstva se protřepe třikrát 10 ml chloroformu R a chloroformové vrstvy se odstraní. K vodné vrstvě se přidá 40 ml kyseliny chlorovodíkové R, nechá se ochladit a titruje se jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS, pokud se tmavě hnědý roztok téměř neodbarví. Potom se přidají 2 ml chloroformu R a pokračuje se v titraci za intenzivního třepání, dokud se barva chloroformové vrstvy již dále nemění. Současně se provede slepá zkouška se směsí 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l), 20 ml vody R a 40 ml kyseliny chlorovodíkové R.
1 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 35,40 mg C₂₂H₄₀CIN.
Biotinum
Biotin

C₁₀H₁₆N₂O₃S

M_r 244,31

CAS 58-85-5

Je to kyselina 5-[(3aS,45,6aR)-2-oxohexahydrothieno[3,4-d]imidazol-4-yl]pentanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₀H₁₆N₂O₃S.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A.
Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 0,250 g se rozpustí v roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l) a zředí se jím na 25,0 ml. Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +89° až +93°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu (5 μm).
Roztoky se připravují těsně před použitím a při zkoušce je nutno chránit je před světlem.
Zkoušený roztok (a). 50 mg se rozpustí v kyselině octové ledové R a zředí se jí na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 10 ml. Porovnávací roztok (a). 5 mg biotinu CRL se rozpustí v kyselině octové ledové R a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 20 ml.
Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí kyselinou octovou ledovou R na 40 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R_f kyseliny octové ledové Ř a toluenu R (5 + 25 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a po ochlazení se postříká 4-dimethylaminocinnamaldehydem RS a ihned se pozoruje v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna z takových skvrn je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 10 ml základního roztoku olova (1 μgPb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,200 g se suspenduje v 5 ml dimethylformamidu R a zahřívá se až do úplného rozpuštění látky. Přidá se 50 ml ethanolu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.
1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 24,43 mg C₁₀H₁₆N₂O₃S.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Nečistoty

† Bromperidolum
Bromperidol

C₂₁H₂₃BrFNO₂

M_r 420,32

CAS 10457-90-6

Je to 4-[4-(4-bromfenyl)-4-hydroxy-1-piperidyl]-1-(4-fluorfenyl)-1-butanon. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₁H₂₃BrFNO₂.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v methanolu a v dichlormethanu, těžce rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B a E.
Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí ve 20 ml roztoku kyseliny mléčné R (1% V/V); roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 2,5 mg bromperidolu CRL a 5,0 mg haloperidolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (3 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min:
- mobilní fáze A - roztok tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (17 g/1),
- mobilní fáze B - acetonitril R.
- gradientového programu za použití následujících podmínek:

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B %(V/V)	Poznámky
0 - 15	90 → 50	10 → 50	lineární gradient
15 - 20	50	50	izokraticky
20 - 25	90	10	přepnutí na původní podmínky
25 = 0	90	10	začátek dalšího chromatogramu

- spektrofotometrického detektoru, 230 nm.
Kolona se promývá do ustavení rovnováhy nejméně 30 min acetonitrilem R a pak nejméně 5 min mobilní fází o počátečním složení. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) při nástřiku 10 μl byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenávání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: haloperidolu asi 5,5 min a bromperidolu asi 6 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky haloperidolu a bromperidolu je nejméně 3,0. Pokud je to nutné, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo program lineárního gradientu.
Nastříkne se odděleně 10 μl methanolu R jako slepá zkouška, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k žádnému píku získanému ve slepé zkoušce a k žádnému píku s plochou menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.
Stanovení obsahu
0,300 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1+7) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 42,03 mg C₂₁H₂₃BrFNO₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

Bufexamacum
Bufexamak

C₁₂H₁₇NO₃

M_r 223,27

CAS 2438-72-4

Je to 2-(4-butoxyfenyl)-N-hydroxyacetamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C₁₂H₁₇NO₃.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dimethylformamidu, těžce rozpustný v ethylacetatu a v methanolu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 mg bufexamaku CRL a 5 mg kyseliny salicylové R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fázi na 10 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm) se specifickým povrchem 350 m²/g a velikostí pórů 10 nm,
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která je směsí objemových dílů roztoku hydrogenfosforečnanu draselného R (1,4 g/l) a methanolu R (30 + 70), jejíž hodnota pH se upraví kyselinou fosforečnou zředěnou RS na 3,6,
- spektrofotometrického detektoru, 275 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi píky kyseliny salicylové a bufexamaku nejméně 2,0.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 4násobku retenčního času bufexamaku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 3 h suší ve vakuu při 80 °C.
Síranový popel (2.4.14.). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,200 g se rozpustí v 50 ml dimethylformamidu R. Titruje se methoxidem lithným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml methoxidu lithného 0,1 mol/l VS odpovídá 22,33 mg C₁₂H₁₇NO₃.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Nečistoty

§† Buprenorphini hydrochloridum
Buprenorfmiumchlorid

C₂₉H₄₂CINO₄

M_r504,11

CAS 53152-21-9

Je to (2S)-17-(cyklopropylmethyl)-7α-(3,3-dimethyl-2-hydroxy-2-butyl)-4,5α-epoxy-3-hydroxy-6-methoxy-6α,14-ethano-14α-morfmaniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₂₉H₄₂ClNO₄.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, dobře rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v cyklohexanu.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 0,250 g se rozpustí v 5,0 ml methanolu R a zředí se za míchání vodou prostou oxidu uhličitého R na 25,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10,0 ml roztoku S se přidá 0,05 ml methylčerveně RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). –92° až –98°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g v methanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 5,0 mg se rozpustí ve 2,0 ml methanolu R. Přidá se 0,25 ml kyseliny chlorovodíkové 2 mol/l RS.
Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 200,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 0,65 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (d). 4,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku octanu amonného R (10 g/l) a methanolu R (10 + 60); průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 288 nm.
Teplota kolony se udržuje na 40 °C.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Průtok se upraví tak, aby retenční čas píku buprenorfinu byl asi 15 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou dva píky, první s relativním retenčním časem 0,93 vzhledem k druhému píku (buprenorfin).
Nastříkne se odděleně po 20 μl každého roztoku. Chromatogram zkoušeného roztoku se za-znamenává po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku; plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,65 %). Nepřihlíží se k žádnému píku s plochou menší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 115 °C až 120 °C.
Stanovení obsahu
0,400 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octově bezvodé R a přidá se 10 ml acetanhydridu R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 50,41 mg C₂₉H₄₂ClNO₄.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Psychotropní látka. Separandum.
Nečistoty

§† Buprenorphinum
Buprenorfin

C₂₉H₄₁NO₄

M_r 467,64

CAS 52485-79-7

Je to (2S)-2-[17-(cyklopropylmethyl)-4,5α-epoxy-3-hydroxy-6-methoxy-6α, 14-ethano-14α-morfínan-7α-yl]-3,3-dimethyl-2-butanol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0% sloučeniny C₂₉H₄₁NO₄.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, dobře rozpustný v methanolu a těžce rozpustný v cyklohexanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích kyselin.
Taje při asi 217 °C.
Zkoušky totožnosti
Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro buprenorfin.
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 0,250 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 25,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). –103° až –107°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S. Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 5,0 mg se rozpustí ve 2,0 ml methanolu R. Přidá se 0,25 ml kyseliny chlorovodíkové 2 mol/l RS.
Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 200,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 0,65 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 4,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku octanu amonného R (10 g/l) a methanolu R (10 + 60); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 288 nm.
Teplota kolony se udržuje na 40 °C.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Průtok se upraví tak, aby retenční čas píku buprenorfinu byl asi 15 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou dva píky, první s relativním retenčním časem 0,93 vzhledem k druhému píku (buprenorfin).
Nastříkne se odděleně po 20 μl každého roztoku. Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku; plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,65 %). Nepřihlíží se k žádnému píku s plochou menší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Stanovení obsahu
0,400 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny fialovomodrého zbarvení na zelené za použití 0,1 ml violeti krystalové RS jako indikátoru.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 46,76 mg C₂₉H₄₁NO₄.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Psychotropní látka. Separandum.
Nečistoty

Butamirati dihydrogenocitras
Butamiraciumdihydrogencitrat

C₂₄H₃₇NO₁₀

M, 499,56

CAS18109-81-4

Je to N-[2-(2-fenylbutyryloxyethoxy)ethyl]-N,N-diethylamoniumdihydrogencitrat. Vysušen předepsaným způsobem, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₄H₃₇NO₁₀.
Vlastnosti
Bílý až slabě nažloutlý hrudkovitý voskovitý prášek. Je mírně rozpustný ve vodě a dobře rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: C a E.
Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 0,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,0; měří se roztok S.
Cizí organické látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF₂₅₄ R.
Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 0,50 g butamiraciumdihydrogencitratu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml (roztok A). 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (c). 2 ml roztoku A připraveného v odstavci porovnávací roztok (b) se zředí methanolem R na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a ethylacetatu R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a potom se 20 min zahřívá v sušárně při 100 °C apozomje se v ultrafialovém světle při 254 nm; chromatogramy se použijí ke zkoušce totožnosti D. Potom se vrstva vystaví na 24 h působení par jodu a ihned po vyjmutí z komory s jodem se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,4 %) a pouze jedna z těchto skvrn je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %).
Chloridy (2.4.4). 1,50 g se rozpustí v 15 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se zředí vodou R na 24 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Cizí snadno zuhelnitelné organické látky. 0,050 g se rozpustí v 5 ml kyseliny sírové R; roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₅ (2.2.2, Metoda II).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se 4 h suší ve vakuu při 50 °C. Vysušená látka se použije ke Stanovení obsahu.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,400 g ze zkoušky Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 5 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 49,96 mg C₂₄H₃₇NO₁₀.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Nečistoty
(C₂H₅)₂N-CH₂-CH₂-O-CH₂-CH₂-OH
Butylparabenum
Butylparaben
Synonymum. Butylis parahydroxybenzoas

C₁₁H₁₄O₃

M_r 194,23

CAS 94-26-8

Je to butyl-4-hydroxybenzoat. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C₁₁H₁₄O₃.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v methanolu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je ciry (2.2. 1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).
Kysele reagující látky. Ke 2 ml roztoku S se přidají 3 ml lihu 96% R, 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml zeleně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg butylparabenu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg propylparabenu R se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se acetonem R na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a methanoluR (1 +30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
2,000 g se odváží do baňky se zabroušenou zátkou, přidá se 40,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a vaří se 1 h pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zpětný chladič propláchne vodou R. Nadbytek hydroxidu sodného se titruje kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS do druhého bodu inflexe za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Současně se provede slepá zkouška.
1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 194,2 mg C₁₁H₁₄0₃.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Nečistoty

†† Calcifediolum monohydricum
Monohydrát kalcifediolu
Synonymum. Calcifediolum

C₂₇H₄₄O₂ . H₂O

M_r 418,66

CAS 63283-36-3

Je to monohydrát (5Z,7E)-9,10-sekocholesta-5,7,10(19)-trien-33,25-diolu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C₂₇H₄₄O₂.
Vlastnosti
Bílé nebo téměř bílé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v mastných olejích. Je citlivý na vzduch, teplo a světlo.
V roztoku může docházet v závislosti na teplotě a času k izomerizaci na pre-kalcifediol.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Metodou normalizace se z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku vypočte procentuální obsah příbuzných látek, kromě pre-kalcifediolu, které jsou eluovány během dvojnásobku retenčního času kalcifediolu. Obsah žádné individuální příbuzné látky není větší než 0,5 % a součet příbuzných látek není větší než 1,0 %. Nepřihlíží se k pikům pod 0,1 %.
Voda, semimikrostanovení (2.5.32). 2,8 % až 5,0 %, stanoví se s 10,0 mg zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Stanovení se provádí co nejrychleji, aby se zabránilo vlivu světla a vzduchu.
Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 1,0 mg se rozpustí bez zahřívání v 10,0 ml mobilní fáze.
Porovnávací roztok (a). 1,0 mg kalcifediolu CRL se rozpustí bez zahřívání v 10,0 ml mobilní fáze.
Porovnávací roztok (b). Porovnávací roztok (a) se stokrát zředí mobilní fází.
Porovnávací roztok (c). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zahřívají 2 h na vodní lázni pod zpětným chladičem při 80 °C a ochladí se.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografií R1 (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R a methanolu R (200 + 800), s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 265 nm,
- injektorové smyčky.
Nastříkne se šestkrát po 50 μl porovnávacího roztoku (c). Pokud jsou chromatogramy zaznamenávány za předepsaných podmínek, je relativní retenční čas pre-kalcifediolu vzhledem ke kalcifediolu 1,3. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka odezvy kalcifediolu je nejvýše 1 % a rozlišení mezi píky pre-kalcifediolu a kalcifediolu je alespoň 5,0; pokud je nutné, upraví se poměr složek mobilní fáze, aby se dosáhlo tohoto rozlišení.
Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (a) a 50 pl porovnávacího roztoku (b) a zaznamenají se chromatogramy. Nastříkne se 50 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamená stejným způsobem, po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku.
Uchovávání
Uchovává se pod dusíkem ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.
Po otevření se ihned spotřebuje.
Venenum.
Nečistoty

Calcii ascorbas
Askorban vápenatý

C₁₂H₁₄CaO₁₂. 2H₂O

M_r 426,35

CAS 5743-28-2

Je to dihydrát kalcium-bis{(R)-2-[(S)-1,2-dihydroxyethyl]-4-hydroxy-5-oxo-2H-furan-3-olatu}. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C₁₂H_I4CaO₁₂. 2H₂O.
Vlastnosti
Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a prakticky nerozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A, B a E.
Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 5,00 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II). Hodnotí se barva roztoku ihned po jeho přípravě.
Hodnota pH (2.2.3). 6,8 až 7,4; měří se roztok S.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +95° až +97°, počítáno na vysušenou látku; měří se čerstvě připravený roztok S.
Fluoridy. Nejvýše 10 μg/g; stanoví se potenciometricky (2.2.36, Metoda I) za použití fluoridoselektivní indikační elektrody a argentchloridové srovnávací elektrody.
Zkoušený roztok. 1,000 g se rozpustí v 50ml odměrné baňce v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10,3 g/l), přidá se 5,0 ml základního roztoku fluoridů (1 ug F/ml) a zředí se roztokem kyseliny chlorovodíkové R (10,3 g/l) na 50,0 ml. K 20,0 ml tohoto roztoku se přidá 20,0 ml tlumivého roztoku k úpravě celkové iontové síly a 3 ml roztoku octanu sodného bezvodého R (82 g/l), upraví se pH na hodnotu 5,2 amoniakem R a zředí se vodou destilovanou R na 50,0 ml.
Porovnávací roztoky. K 0,25 ml, 0,5 ml, 1,0 ml, 2,0 ml a 5,0 ml základního roztoku fluoridů (10 μg F/ml) R se přidá po 20,0 ml tlumivého roztoku k úpravě celkové iontové síly a zředí se vodou destilovanou R na 50,0 ml.
Změří se všechny roztoky. Koncentrace fluoridů se vypočítá z kalibrační křivky; v úvahu je nutno brát přidání fluoridu ke zkoušenému roztoku.
Měď. Nejvýše 5 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí v roztoku kyseliny dusičné R (9,7 g/l) a zředí se jím na 25,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky za použití základního roztoku mědi (10 μg Cu/ml) zředěním roztokem kyseliny dusičné R (9,7 g/l).
Změří se absorbance při 324,8 nm za použití měděné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.
Železo. Nejvýše 2 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. 5,0 g se rozpustí v roztoku kyseliny dusičné R (9,7 g/l) a zředí se jím na 25,0 ml. Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky za použití základního roztoku železa (10 μg Fe/ml) zředěním roztokem kyseliny dusičné R (9,7 g/l).
Změří se absorbance při 248,3 nm za použití železné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.
Těžké kovy. (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2,0 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením. (2.2.32). Nejvýše 0,1 %; 1,000 g se 2 h suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Stanovení obsahu
80,0 mg se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a 80 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 1 ml škrobu RS a titruje se jodem 0,05 mol/l VS do vzniku trvalého fialovomodrého zbarvení.
1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 10,66 mg C₁₂H₁₄CaO₁₂.2H₂O.
Uchovávání
V dobře uzavřených nekovových obalech, chráněn před světlem.
Calcii folinas hydricus
Hydrát vápenaté soli kyseliny folinové
Synonymum. Calcii folinas

C₂₀H₂₁CaN₇O₇. nH₂O

M_r bezvodé 511,51

CAS 1492-18-8

Je to n-hydrát kalcium-(2S)-2-{[4-[(6RS)-2-amino-5-formyl-4-oxo-1,4,5,6,7,8-hexahydropteri-din-6-yl]methylamino]benzamido}pentandioatu. Obsahuje 7,54% až 8,14% Ca a 97,0% až 102,0 % sloučeniny C₂₀H₂₁CaN₇O₇, obojí počítáno na bezvodou a rozpouštědel prostou látku.
Vlastnosti
Bílý nebo světle žlutý amorfní nebo krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v acetonu a v lihu 96%. Amorfní forma může tvořit ve vodě přesycené roztoky.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A, B a D.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,25 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím na 40 °C, ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 420 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny není vyšší než 0,60.
Hodnota pH (2.2.3). 6,8 až 8,0; měří se roztok S.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +14,4° až +18,0°; počítáno na látku bezvodou a prostou rozpouštědel; měří se roztok S.
Aceton, ethanol a methanol. Nejvýše 0,5 % acetonu, nejvýše 3,0 % ethanolu a nejvýše 0,5 % methanolu. Stanoví se plynovou chromatografií head-space metodou standardního přidání (2.2.28, Metoda b).
Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok. 0,125 g acetonu R, 0,750 g ethanolu R a 0,125 g methanolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kolony délky 10 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřní stěnou pokrytou styrendivinylbenzen-kopolymerem R,
- dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 4 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se zvyšuje z 80 °C na 220 °C rychlostí 10 °C/min, teplota nástřikového prostoru se udržuje na 110°C a teplota detektoru na 270 °C. Vzorky se vloží do komory s řízenou teplotou na dobu 20 min při 80 °C a tlakují se 30 s. Nástřiky se opakují nejméně třikrát.
Příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího kyselině formyllistové větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku kyseliny formyllistové, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).
Chloridy (2.4.4). 67 mg se rozpustí v 10 ml vody R a přidají se 3 ml kyseliny octové R. Sraženina se odfiltruje a postupně se pětkrát promyje 5 ml vody R. Filtrát a promývací tekutiny se spojí a zředí se vodou R na 100 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,5 %).
Těžké kovy (2.4.8). K 0,80 g ve vhodném žíhacím kelímku se přidá takové množství kyseliny sírové R, aby byla látka dostatečně zvlhčena, a opatrně se zahřívá při nízké teplotě až do úplného zuhelnatění. Ke zbytku se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 0,25 ml kyseliny sírové R a opatrně se zahřívá, až přestanou unikat bílé dýmy. Pak se žíhá při 500 °C až 600 °C až do úplného spálení uhlíku. Po vychladnutí se přidají 4 ml kyseliny chlorovodíkové RS. Kelímek se přikryje, zahřívá se 15 min na vodní lázni, pak se odkryje a obsah kelímku se pomalu odpaří na vodní lázni do sucha. Ke zbytku se přidá 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml horké vody R. Nechá se 2 min stát a pak se po kapkách přidává amoniak zředěný RSJ do alkalické reakce na papír lakmusový červený R. Roztok se zředí vodou R na 25 ml a kyselinou octovou zředěnou RS se upraví pH roztoku na hodnotu 3,0 až 4,0. Je-li třeba, zfiltruje se, kelímek i filtr se promyjí 10 ml vody R a filtrát spojený s promývací tekutinou se zředí vodou R na 40 ml.
K 12 ml roztoku získaného výše uvedeným způsobem se přidají 2 ml tlumivého roztoku opH 3,5, směs se promíchá a přidá se 1,2 ml zkoumadla thioacetamidového R a ihned se opět promíchá. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok připravený takto: 4 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml) se zředí vodou R na 25 ml, hodnota pH se upraví kyselinou octovou zředěnou RS na 3,0 až 4,0 a zředí se vodou R na 40 ml; k 12 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml tlumivého roztoku o pH 3,5, promíchá se, přidá se 1,2 ml zkoumadla thioacetamidového R a ihned se opět promíchá (50 μg/g).
Platina. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku platiny (30 μg Pt/ml) a zředí se, pokud bude třeba, směsí objemových dílů kyseliny dusičné R a vody R (1 + 99).
Měří se absorbance při 265,9 nm za použití platinové lampy s dutou katodou jako zdroje záření.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 17,0 %; stanoví se s 0,200 g velmi jemně upráškované látky, která se před vlastní titrací 6 min míchá v rozpouštědle. Použije se vhodné titrační činidlo, které neobsahuje pyridin.
Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,5 m.j. endotoxinu v miligramu.
Stanovení obsahu
Vápník. 0,400 g se rozpustí ve 150 ml vody R, zředí se jí na 300 ml a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11).
1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,008 mg Ca.
Vápenatá sůl kyseliny folinové. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 10,0 mg hydrátu vápenaté soli kyseliny folinové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 10,0 mg kyseliny formyllistové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí vodou R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (e). 5,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí porovnávacím roztokem (b) na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadcylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je směs připravená takto: 220 ml methanolu R se smíchá se 780 ml roztoku obsahujícího 2,0 ml tetrabutylamoniumhydroxidu RS a 2,2 g hydrogenfosforečnanu sodného R, jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 7,8; průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru při 280 nm.
Teplota kolony se udržuje na 40 °C.
Odděleně se nastříkne po 10 pl každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími hydrátu vápenaté soli kyseliny folinové a kyselině formyllistové na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) je nejméně 2,2 a když relativní směrodatná odchylka ploch hlavního píku pro šest opakovaných nástřiků porovnávacího roztoku (a) je nejvýše 2,0 %.
Obsah C₂₀H₂₁CaN₇O₇ v procentech se vypočte z ploch píků a deklarovaného obsahu hydrátu vápenaté soli kyseliny folinové CRL.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Označování
V označení na obalu se uvede, zda je látka:
- sterilní,
- prostá bakteriálních endotoxinů.
Nečistoty

† Calcii hydroxidům¹)
Hydroxid vápenatý

Ca(OH)₂

M_r 74,10

CAS 1305-62-0

Obsahuje 95,0 % až 100,5 % sloučeniny Ca(OH)₂.
Vlastnosti
Bílý jemný prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Látky nerozpustné v kyselině chlorovodíkové. 2,0 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny chlorovodíkové R, povaří se a roztok se zfiltruje. Zbytek se promyje horkou vodou R, vysuší se a zváží se; hmotnost zbytku je nejvýše 10 mg (0,5 %).
Uhličitany. Nejvýše 5,0 % CaCO₃. Ke ztitrovanému roztoku ze zkoušky Stanovení obsahu se přidá 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití 0,5 ml oranže methylové RS jako indikátoru.
1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 50,05 mg CaCO₃.
Chloridy (2.4.4). 0,30 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny dusičné R a 10 ml vody R a zředí se vodou R na 30 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (330 μg/g).
Sírany (2.4.13). 0,15 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 10 ml vody R a zředí se vodou destilovanou R na 60 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,4 %).
Arsen (2.4.2). 0,50 g se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové s bromem RS a zředí se vodou R na 50 ml. 25 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na arsen (4 μg/g).
Hořčík a alkalické kovy. 1,0 g se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 40 ml vody R, povaří se a přidá se 50 ml roztoku kyseliny šťavelové R (63 g/l). Zneutralizuje se amoniakem 17,5%o RS, zředí se vodou R na 200 ml, nechá se 1 h stát a zfiltruje se přes vhodný filtr. Ke 100 ml filtrátu se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, opatrně se odpaří do sucha a vyžíhá se. Zbytek váží nejvýše 20 mg (4,0 %, počítáno jako sírany).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpusí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové RS a odpaří se na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí ve 20 ml vody R a zfiltruje se. 12 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 fig Pb/ml).
Stanovení obsahu
K 1,500 g v třecí misce se přidá 20 ml až 30 ml vody R a 0,5 ml fenolftaleinu RS. Titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS za roztírání látky do odstranění červeného zbarvení. Ztitrovaný roztok se použije ve zkoušce Uhličitany, viz Zkoušky na čistotu.
1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 37,05 mg Ca(OH)₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Separandum.
Calcii laevulinas dihydricus
Dihydrát vápenaté soli kyseliny levulinové

C₁₀H₁₄CaO₆. 2 H₂O

M_r 306,33

CAS 5743-49-7

Je to dihydrát kalcium-bis(4-oxopentanoatu). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₀H₁₄CaO₆.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A, D a E.
Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 6,8 až 7,8; měří se roztok S.
Oxidovatelné látky. K 1 ml roztoku S se přidá 10 ml vody R, 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,25 ml roztoku manganistanu draselného R (3,0 g/l), promíchá se. Po 5 min je fialové zbarvení stále viditelné.
Sacharosa a redukující cukry. K 5 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS1 a zředí se vodou R na 10 ml. Roztok se zahřívá k varu po dobu 5 min a po ochlazení se přidá 10 ml uhličitanu sodného RS. Po 5 min stání se zředí vodou R na 25 ml a zfiltruje se. K 5 ml filtrátu se přidají 2 ml vínanu měďnatého RS a roztok se zahřívá k varu po dobu 1 min; nevznikne červená sraženina.
Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).
Sírany (2.4.13). 7,5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g).
Hořčík a alkalické kovy. K 10 ml roztoku S se přidá 80 ml vody R, 10 ml chloridu amonného RS, 1 ml amoniaku 17,5% RS a zahřeje se k varu. K vroucímu roztoku se přidá po kapkách 50 ml teplého šťavelanu amonného RS a nechá se 4 h stát. Poté se zředí vodou R na 200 ml a zfiltruje se. Ke 100 ml filtrátu se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, odpaří se na vodní lázni do sucha a vyžíhá se do konstantní hmotnosti při 600 °C. Zbytek váží nejvýše 5,0 mg (1,0 %).
Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). 11,0 % až 12,5 %; 0,200 g se zahřívá v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikují na 1 kg hmotnosti králíka 4 ml roztoku obsahujícího v mililitru 50 mg zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,240 g se rozpustí v 50 ml vody R a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11).
1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,03 mg C₁₀H₁₄CaO₆.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Označování
V označení na obalu se uvede, zda je látka prostá pyrogenních látek.
Calendulae flos
Měsíčkový květ
Synonymum. Flos calendulae sine calyce
Jsou to celé nebo řezané usušené zcela rozkvetlé květy plnokvětých odrůd druhu Calendula officinalis L., květy jsou oddělené od lůžka. Obsahuje nejméně 0,4 % flavonoidů, počítáno jako hyperosid (C₂₁H₂₀O₁₂, M_r 464,4), vztaženo na vysušenou drogu.
Vlastnosti
Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 5 % zákrovních listenů a nejvýše 2 % ostatních cizích příměsí.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (500) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %.
Stanovení obsahu
Základní roztok. 0,800 g práškované drogy (500) se ve 100ml baňce smíchá s 1 ml roztoku methenaminu R (5 g/l), 20 ml acetonu R a 7 ml kyseliny chlorovodíkové RS a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Zfiltruje se přes chomáček vaty do 100ml odměrné baňky. Droga i chomáček vaty se vaří 10 min ještě dvakrát s 20 ml acetonu R pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje filtračním papírem do téže odměrné baňky. Roztok v odměrné baňce se zředí acetonem R použitým k promytí baňky a filtru na 100,0 ml. 20,0 ml roztoku se převede do dělicí nálevky, přidá se 20 ml vody R a protřepává se nejprve 15 ml a pak třikrát 10 ml ethylacetatu R, spojené ethylacetatové vrstvy se protřepávají dvakrát 50 ml vody R a zfiltrují se přes 10 g síranu sodného bezvodého R do 50ml odměrné baňky. Roztok v baňce se zředí ethylacetatem R na 50,0 ml.
Zkoušený roztok. 10,0 ml základního roztoku se smíchá s 1 ml chloridu hlinitého RS1 a zředí se roztokem kyseliny octové ledové R 5% (V/V) v methanolu R na 25,0 ml.
Kontrolní roztok. 10,0 ml základního roztoku se zředí roztokem kyseliny octové ledové R 5% (V/V) v methanolu R na 25,0 ml.
Po 30 min se měří absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku při 425 nm proti kontrolnímu roztoku.
Obsah flavonoidů v procentech, vyjádřeno jako hyperosid (C₂₁H₂₀O₁₂), se vypočítá podle vzorce:

\frac{A ∙ 1,25}{m}

v němž značí:
A - absorbanci roztoku při 425 nm,
m - navážku drogy v gramech.
Specifická absorbance hyperosidu je 500.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Carbasalatum calcicum
Vápenatá sůl karbasalatu

C₁₉H₁₈CaN₂O₉

M_r 458,44

CAS 5749-67-7

Je to ekvimolární sloučenina kalcium-bis[2(acetyloxy)benzoatu] a močoviny. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₉H₁₈CaN₂O₉
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě a v dimethylformamidu, prakticky nerozpustná v acetonu a v bezvodém methanolu.
Látku je nutno chránit před vlhkostí. Zkoušky ve vodných roztocích musí být prováděny bezprostředně po přípravě roztoků.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B a E.
Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 2,5 g se rozpustí v 50 ml vody R; roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky. 0,150 g se rozpustí ve 100ml odměmé baňce v 10 ml tetrabutylamoniumhydroxidu v propanolu 0,1 mol/lRS, nechá se stát 10 min a občas seprotřepe. Pak se přidá 8,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a 20,0 ml roztoku tetraboritanu sodného R (19 g/l) a zamíchá se. Za stálého míchání se přidají 2,0 ml roztoku aminopyrazolonu R (10 g/l) a 2,0 ml roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (10 g/l), nechá se stát 2 min, zředí se vodou R na 100,0 ml, zamíchá se a nechá se stát 20 min. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) v maximu při 505 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Absorbance není větší než 0,125 (0,1%, vyjádřeno jako kyselina acetylsalicylsalicylová).
Kyselina salicylová. 0,200 g se rozpustí ve 100ml odměrné baňce v 80 ml vody R a přidá se 10 ml roztoku dusičnanu železitého R (10 g/l) v roztoku kyseliny dusičné zředěné RS (80 g/l) a zředí se vodou R na 100,0 ml. Ihned po přípravě se měří absorbance roztoku (2.2.25) v maximu při 525 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Absorbance není větší než 0,115 (0,5 %, vyjádřeno jako kyselina salicylová).
Sodík. Nejvýše 0,1%; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I). Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g v 500,0 ml vody R.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí zahřátím v 8 ml vody R, ochladí se a přidá se 12 ml acetonu R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 10 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky rozpuštěné ve směsi 15 ml methanolu bezvodého R a 15 ml dimethylformamidu R.
Stanovení obsahu
0,400 g se rozpustí v baňce se zabroušenou zátkou v 25 ml vody R. Přidá se 25,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS, baňka se uzavře a nechá se 2 h stát. Titruje se přebytek hydroxidu kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml fenolftaleinu RS. Provede se slepá zkouška.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 22,92 mg C₁₉H₁₈CaN₂O₉.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
Nečistoty

† Carbenicillinum natricum
Sodná sůl karbenicilinu

C₁₇H₁₆N₂Na2O₆S

M_r 422,36

CAS 4800-94-6

Je to dinatrium-(2S,5R,6R)-6-[(RS)-2-fenylacetamido-2-karboxylato]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylat. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 89,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₇H₁₆N₂Na2O₆S.
Výroba
Je-li vyrobena postupem, který může v látce zanechat zbytky dimethylanilinu, a/nebo postupem, při němž výchozí látka nebo meziprodukt obsahují zbytky dimethylanilinu vyhovuje následující zkoušce:
Dimethylanilin (2.4.26, Metoda B). Nejvýše 20 μg/g.
Je-li vyrobena postupem, který může v látce zanechat zbytky kyseliny 2-ethylhexanové, vyhovuje následující zkoušce:
Kyselina 2-ethylhexanová. Nejvýše 0,5 %, stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití vhodné validované metody.
Vlastnosti
Bílý nebo slabě nažloutlý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96% a v methanolu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a D.
Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecně zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₅ (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se roztok S.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +182° až +196°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,200 g ve vodě R a zředěním vodou R na 20,0 ml.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) popsaná ve zkoušce Stanovení obsahu.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (b) a začne se izokratická eluce. Ihned po eluci píku karbenicilinu se začne lineární gradientová eluce. Pokud bylo složení mobilní fáze upraveno, aby se dosáhlo požadovaného rozlišení, upravené složení se použije v čase 0 gradientu.

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 - 30	85 → 0	15 → 100	lineární gradient
30 - 45	0	100	izokraticky
45 - 60	0 → 85	100 → 15	nastavení na počáteční podmínky

Kolona se ustaluje 15 min původní mobilní fází. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a použije se stejná gradientová eluce. Nastříkne se 20 μl rozpouštěcí směsi jako slepá zkouška a použije se stejná gradientová eluce. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b): plocha žádného píku odpovídajícího sodné soli benzylpenicilinu není větší než 5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (5 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího benzylpenicilinu, není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 11 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (11 %). Nepřihlíží se k žádnému píku rozpouštědla a k pikům s plochou menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,5 %; stanoví se s 0,150 g zkoušené látky.
Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,05 m.j. endotoxinu v miligramu.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Rozpouštěcí směs. 7,8 g dihydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí v 900 ml vody R. Upraví se pH na hodnotu 6,4 hydroxidem sodným zředěným RS a zředí se vodou R na 1000 ml.
Zkoušený roztok (a). 25,0 mg se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.
Zkoušený roztok (b). Připraví se bezprostředně před použitím. 60,0 mg se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 25,0 mg sodné soli carbenicilinu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 30,0 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí na 50,0 ml stejnou rozpouštěcí směsí.
Porovnávací roztok (c). 2,0 mg cefiximu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidá 5,0 ml porovnávacího roztoku (a).
Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí rozpouštěcí směsí na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min:
- mobilní fáze A - připraví se smícháním 980 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l), jehož pH bylo případně upraveno na hodnotu 4,3 kyselinou fosforečnou zředěnou RS nebo hydroxidem sodným zředěným RS, a 20 ml acetonitrilu R,
- mobilní fáze B - připraví se smícháním 600 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R( 15,6 g/l), jehož pH bylo případně upraveno na hodnotu 4,3 kyselinou fosforečnou zředěnou RS nebo hydroxidem sodným zředěným RS, a 400 ml acetonitrilu R,
- spektrofotometrického detektoru, 230 nm.
Kolona se ustaluje promýváním mobilní fází, v níž poměr fází A : B je 85 : 15. Nastříkne se 20 pí porovnávacího roztoku (c) a 20 μl porovnávacího roztoku (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je rozlišení mezi dvěma hlavními píky nejméně 9,0 (je-li nutno, upraví se poměr A : B mobilní fáze) a kapacitní faktor druhého píku (karbenicilin) je 3,5 až 4,8. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) pro hlavní pík je poměr signálu k šumu nejméně 3.
Nastříkne se 20 pl porovnávacího roztoku (a) šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku je nejvýše 1,0 %. Střídavě se nastřikuje 20 μl zkoušeného roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (a).
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Separandum.
Označování
V označení na obalu se uvede, zda je látka:
- sterilní,
- prostá bakteriálních endotoxinů.
Nečistoty

Carbethopendecinii bromidum
Karbethopendeciniumbromid
Synonymum. Carbethopendecinium bromatum

C₂₁H₄₄BrNO₂

M_r 422,49

CAS 10567-02-9

Je to [l-(ethoxykarbonyl)pentadecyl]trimethylamoniumbromid. Vysušen předepsaným způsobem, obsahuje 98,5 % až 100,5 % sloučeniny C₂₁H₄₄BrNO₂.
Vlastnosti
Bílý až slabě nažloutlý krystalický prášek. Vodný roztok při třepání silně pění. Je snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v chloroformu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B a D.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 2 g se rozpustí v 1 ml vody R. Tento roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze I (2.2.1).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml. K tomuto roztoku se přidá 0,1 ml červeně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.
Amonné soli. 5,0 g se rozpustí ve 30 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS a methanolu R (1 + 99) a přidá se 100 ml 2-propanolu R. Roztokem se nechá pomalu probublávat dusík R a postupně se přidá 15,0 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS a zaznamená se potenciometrická titrační křivka (2.2.20). Jestliže křivka vykazuje dva inflexní body, není spotřeba odměmého roztoku mezi těmito body větší než 2,0 ml.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %, 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Vysušená látka se použije ke stanovení obsahu.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,3000 g vysušené látky ze zkoušky Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, se rozpustí ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 6 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití violeti krystalové RS jako indikátoru do změny fialového zbarvení na modré.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 42,25 mg C₂₁H₄₄BrNO₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Carbo activatus¹)
Aktivní uhlí
Synonyma. Carbo adsorbens, carbo medicinalis, adsorpční uhlí, medicinální uhlí
CAS 7440-44-0
Získává se z rostlinných materiálů vhodným karbonizačním postupem, kterým se dosáhne vysoké adsorpční schopnosti.
Vlastnosti
Černý lehký prášek bez hrudek. Je prakticky nerozpustné ve všech běžných rozpouštědlech.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. K 2,0 g se v kuželové baňce se zabroušenou zátkou přidá 50 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, vaří se 1 h pod zpětným chladičem a zfiltruje se. Filtr se promyje kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS a spojené filtráty se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 50,0 ml.
Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 2,0 g se přidá 40 ml vody R a 5 min se vaří. Po ochlazení se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na původní objem a zfiltruje se. Prvních 20 ml se odstraní. K 10ml filtrátu se přidá 0,25 ml modři bromthymolové RS1 a 0,25 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS; roztok je modrý. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,75 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS.
Látky rozpustné v kyselinách. K 1,0 g se přidá 25 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 5 min se vaří. Směs se za horka zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (10) a filtr se promyje 10 ml horké vody R. Spojené filtráty se odpaří do sucha na vodní lázni. Ke zbytku se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, znovu se odpaří do sucha a suší se do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 30 mg (3 %).
Barevné látky rozpustné v zásadách. K 0,25 g se přidá 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 1 min se vaří. Po ochlazení se zfiltruje a zředí se vodou R na 10 ml. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok ZŽ₄ (2.2.2, Metoda II).
Látky rozpustné v lihu 96%. K 2,0 g se přidá 50 ml lihu 96% R a vaří se 10 min pod zpětným chladičem. Směs se ihned zfiltruje, ochladí a zředí se lihem 96% R na 50 ml. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₆ nebo HŽ₆ (2.2.2, Metoda II). 40 ml roztoku se odpaří do sucha a suší se do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 8 mg (0,5 %).
Fluoreskující látky. 10,0 g se v zařízení pro diskontinuální extrakci extrahuje 2h 100 ml cyklohexanu R1. Spojené výtřepky se zředí cyklohexanem R1 na 100 ml a pozorují se v ultrafialovém světle při 365 nm. Fluorescence tohoto roztoku není intenzivnější než fluorescence porovnávacího roztoku obsahujícího 83 μg chininu R v 1000 ml kyseliny sírové 0,005 mol/l RS zkoušeného za stejných podmínek.
Sulfidy. K 1,0 g v kuželové baňce se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS, 20 ml vody R a zahřeje se k varu. Unikající páry nezbarví papír s octanem olovnatým R do hnědá.
Měď. Nejvýše 25 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Použije se roztok S.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku mědi (0,1 % Cu) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS.
Měří se absorbance při 325,0 nm za použití měděné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.
Olovo. Nejvýše 10 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Použije se roztok S.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS.
Měří se absorbance při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. V závislosti na přístroji lze použít i rezonanční čáru při 217,0 nm.
Zinek. Nejvýše 25 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Použije se roztok S.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku zinku (100 μg Zn/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS.
Měří se absorbance při 214,0 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 120 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Adsorpční mohutnost. K 0,300 g ve 100ml kuželové baňce se zabroušenou zátkou se přidá 25,0 ml čerstvě připraveného roztoku 0,5 g fenazonu R v 50 ml vody R, 15 min se důkladně třepe a zfiltruje se. Prvních 5 ml filtrátu se odstraní a k 10,0 ml filtrátu se přidá 1,0 g bromidu draselného R a 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Za použití 0,1 ml červeně methylové RS jako indikátoru se titruje bromičnanem draselným 0,0167 mol/l VS do odbarvení červeného zbarvení. Před koncem titrace se titruje pomalu (1 kapka/15 s). Provede se slepá zkouška za použití 10,0 ml roztoku fenazonu.
Množství fenazonu adsorbovaného 100 g adsorpčního uhlí se vypočítá podle vzorce:

\frac{2,353 ∙ (a - b)}{m},

v němž značí:
a - spotřebu bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS ve slepé zkoušce v mililitrech,
b - spotřebu bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS na titraci zkoušené látky v mililitrech,
m - navážku zkoušené látky v gramech.
100 g zkoušené látky adsorbuje nejméně 40 g fenazonu, počítáno na vysušenou látku.
Mikrobiální znečištění (2.6.12). Celkový počet živých aerobních mikroorganismů je nejvýše 10³živých mikroorganismů v gramu; stanoví se metodou počítáni na pevných půdách.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
Carbomera
Karbomery
Jsou to vysokomolekulární polymery kyseliny akrylové síťované s polyalkenylethery cukrů nebo polyalkoholů. Počítáno na vysušenou látku, obsahují 56,0 % až 68,0 % karboxylových skupin (-COOH). Zdánlivá viskozita je 70,0 % až 130,0 % hodnoty uvedené na označení karbomerů s nominální zdánlivou viskozitou 20 000 mPa.s nebo více a 50,0 % až 150,0 % hodnoty uvedené na označení karbomerů s nominální zdánlivou viskozitou menší než 20 000 mPa.s.
Vlastnosti
Bílý vločkovitý hygroskopický prášek. Po dispergaci ve vodě a v dalších polárních rozpouštědlech a neutralizaci roztokem hydroxidu sodného bobtnají.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a E.
Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Zdánlivá viskozita. Před stanovením se látka suší 1 h ve vakuu při 80 °C. 2,50 g takto vysušené látky se opatrně přidá za stálého míchání rychlostí (1000 ± 50) ot/min do 500 ml vody R v kádince objemu 1000 ml, přičemž tyč míchadla svírá s jednou stranou kádinky úhel 60°. Vysušená látka se přidává během 45 s až 90 s konstantní rychlostí tak, aby se rozrušily volné shluky prášku, a v míchání se pokračuje 15 min při (1000 ±50) ot/min. Míchadlo se pak vyjme a kádinka s disperzí se umístí na 30 min do vodní lázně teploty (25 ± 0,2) °C. Pak se zavede opět míchadlo, a to tak hluboko, aby při míchání rychlostí (300 ± 25) ot/min nedocházelo k zavádění vzduchu do disperze, a za míchání se směs upraví přídavkem roztoku hydroxidu sodného R (180 g/l) zaváděným pod povrch na hodnotu pH7,3 až 7,8, přičemž bod ekvivalence se stanoví potenciometricky (2.2.20) s použitím skleněné a kalomelové elektrody. Celkový objem použitého roztoku hydroxidu sodného R (180 g/l) je asi 6,2 ml. Před konečným stanovením pH se vyčká 2 min až 3 min. Jestliže konečná hodnota pH převyšuje 7,8, stanovení se ukončí a opakuje se znovu s použitím menšího množství hydroxidu sodného při titraci. Zneutralizovaná směs se vloží na 1 h do vodní lázně teploty 25 °C a pak se ihned provede stanovení viskozity, protože po 75 min po neutralizaci se již objevují menší změny viskozity. Viskozita (2.2.10) se stanoví rotačním viskozimetrem s tělískem rotujícím rychlostí 20 ot/min, které je vhodné pro předpokládané rozmezí zdánlivé viskozity. Zdánlivá viskozita je 300 mPa.s až 115 000 mPa.s.
Volná kyselina akrylová. Stanoví se kapalinovou chromatografii (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,125 g se smíchá s roztokem síranu draselno-hlinitého R (25 g/l) a zředí se jím na 25,0 ml. Suspenze se zahřívá 20 min při 50 °C za občasného protřepání. Pak se suspenze nepřetržitě třepe 60 min při pokojové teplotě. Odstřeďuje se a čirý roztok nad sedlinou se použije jako zkoušený roztok.
Porovnávací roztok. 62,5 mg kyseliny akrylové R se rozpustí v roztoku síranu draselno-hlinitého R (25 g/l) a zředí se jím na 100,0. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí na 50,0 ml roztokem síranu draselno-hlinitého R (25 g/l).
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanisovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min a s následujícím gradientovým programem:
- mobilní fáze A - roztok dihydrogenfosforečnanu draselného R (1,361 g/l),
- mobilní fáze B - směs stejných objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (1,361 g/l) a acetonitrilu pro chromatografii R,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)
0	100	0
8	100	0
9	0	100
20	0	100
21	100	0
30	100	0

- spektrofotometrického detektoru, 205 nm.
Nastříkne se po asi 20 μl každého roztoku. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je retenční čas kyseliny akrylové asi 6,0 min.
Na chromatogramů zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího kyselině akrylové větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (0,025 %).
Benzen. Nejvýše 2 μg/g. Stanoví se způsobem pro stanovení zbytkových rozpouštědel (2.4.24) s použitím systému A.
Roztok rozpouštědel. 0,100 g benzenu R se rozpustí v dimethylsulfoxidu R a zředí se jím na 100,0ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.
Zkoušený roztok. Do lahvičky pro opakovaný odběr se naváží 50,0 mg zkoušené látky a přidá se 5,0 ml vody R a 1,0 ml dimethylsulfoxidu R.
Porovnávací roztok. Do lahvičky pro opakovaný odběr se naváží 50,0 mg zkoušené látky a přidají se 4,0 ml vody R, 1,0 ml dimethylsulfoxidu R a 1,0 ml roztoku rozpouštědel.
Lahvičky se uzavřou pomocí pryžově zátky pokryté polytetrafluorethylenovou fólií a zajistí se hliníkovým uzávěrem. Obsah lahvičky seprotřepe, aby vznikla homogenní suspenze.
Mohou být použity následující podmínky head-space nástřiku:
- teplota ustavování rovnováhy: 80 °C,
- čas ustavování rovnováhy: 60 min,
- teplota spojovacího vedení: 90 °C.
Nastříkne se 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku na kolonu popsanou v systému A. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku odpovídajícího benzenu byla nejméně 20 % celé stupnice zapisovače.
Na kolonu se odděleně nastříkne 1 ml plynné fáze zkoušeného roztoku a 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku. Tyto nástřiky se opakují ještě dvakrát.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku není průměrná plocha píku odpovídajícího benzenu větší než polovina průměrné plochy píku odpovídajícího benzenu na chromatogramu porovnávacího roztoku.
Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka ploch ze tří opakovaných nástřiků zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku je nejvýše 15 %.
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší ve vakuu 60 minut při 80 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 4,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,120 g se pomalu a za míchání přidá ke 400 ml vody R a v míchání se pokračuje 15 min. Pak se intenzita míchání sníží a titruje se hydroxidem sodným 0,2 mol/l VS až do hodnoty pH 10,0 za potenciometrického stanovení bodu ekvivalence (2.2.20) s použitím skleněné akalomelové elektrody. Po každém přídavku hydroxidu sodného 0,2 mol/l VS a před odečtením hodnoty pH se směs 1 min míchá.
1 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l VS odpovídá 9,0 mg karboxylových (-COOH) skupin.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
Označování
V označení na obalu se uvede nominální hodnota zdánlivé viskozity.
Carmellosum natricum substitutům humile
Částečně substituovaná sodná sůl karmelosy
Je to sodná sůl částečně O-(karboxymethylované) celulosy. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 2,0 % až 4,5 % Na.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek nebo krátká vlákna. Je prakticky nerozpustná v acetonu, v ethanolu a v toluenu. Ve vodě bobtná za vzniku gelu.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,5; 1 g se třepe 5 min se 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R a pak se odstředí. Měří se vzniklá suspenze.
Chlorid sodný a glykolat sodný. Součet nalezeného množství chloridu sodného a glykolatu sodného v procentech je nejvýše 0,5 %, počítáno na vysušenou látku.
Chlorid sodný. 5,00 g se naváží do 250ml kuželovité baňky, přidá se 50 ml vody R a 5 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a zahřívá se 20 min na vodní lázni za občasného míchání, aby došlo k úplné hydrataci. Pak se ochladí, přidá se 100 ml vody R a 10 ml kyseliny dusičné R a titruje se dusičnanem stříbrným 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití stříbrné indikační elektrody a dvouplášťové srovnávací elektrody obsahující roztok dusičnanu draselného R (100 g/l) ve vnějším plášti a obvyklý roztok ve vnitřním plášti elektrody.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,05 mol/l VS odpovídá 2,922 mg NaCl.
Glykolat sodný. Do kádinky se naváží množství odpovídající 0,500 g vysušené látky, přidá se 5 ml kyseliny octové ledové R a 5 ml vody R a míchá se, aby došlo k úplné hydrataci (asi 30 min). Potom se přidá 80 ml acetonu R a 2 g chloridu sodného R, několik minut se míchá, až dojde k úplnému vysrážení karboxymethylcelulosy, zfiltruje se přes řídký papírový filtr impregnovaný acetonem R do odměmé baňky, kádinka a filtr se promyjí acetonem R a filtrát se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Nechá se 24 h stát bez promíchávání. Čirá supernatantní kapalina se použije jako zkoušený roztok.
Připraví se porovnávací roztoky následovně: 0,100 g kyseliny glykolové R předem vysušené ve vakuu nad oxidem fosforečným R se rozpustí ve 100 ml odměmé baňce ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Do 4 odměrných baněk se odděleně přenese 0,5 ml, 1,0 ml, 1,5 ml a 2,0 ml tohoto roztoku, obsah každé baňky se zředí vodou R na 5,0 ml, přidá se po 5 ml kyseliny octové ledové R, zředí se acetonem R na 100,0 ml a promíchá se.
Do 25ml odměrných baněk se přenesou odděleně 2,0 ml zkoušeného roztoku a 2,0 ml každého porovnávacího roztoku. Neuzavřené baňky se zahřívají ve vodní lázni do odpaření acetonu a po ochlazení se do každé baňky přidá 5,0 ml 2,7-dihydroxynaftalenu RS, promíchá se a přidá se dalších 15,0 ml 2,7-dihydroxynaftalenu RS a opět se promíchá. Baňky se uzavřou hliníkovou fólií a zahřívají se 20 min ve vodní lázní. Po ochlazení se zředí kyselinou sírovou R na 25,0 ml.
Měří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 540 nm. Připraví se kontrolní roztok za použití 2,0 ml roztoku obsahujícího po 5 % (V/V) kyseliny octové ledové R a vody R v acetonu R. Pomocí absorbancí porovnávacích roztoků se sestaví kalibrační křivka. Z kalibrační křivky a absorbance zkoušeného roztoku se zjistí množství (a) kyseliny glykolové v miligramech a vypočítá se obsah glykolatu sodného podle vzorce:

\frac{10 ∙ 1,29 ∙ a}{(100 - b) m},

v němž značí:
1,29 - přepočítací faktor kyseliny glykolové na glykolat sodný,
b - ztrátu sušením v %,
m - navážku zkoušené látky v gramech.
Látky rozpustné ve vodě. Nejvýše 70,0 %; 5,00 g se disperguje ve 400,0 ml vody R a během 30 min se vždy po 10 min míchá 1 min, potom se nechá 1 h stát, a je-li třeba, odstředí se. 100,0 ml supernatantní tekutiny se zfiltruje ve vakuu přes řídký papírový filtr, 75,0 ml filtrátu se odpaří do sucha a zbytek po odpaření se suší 4 h při 100 °C až 105 °C.
Těžké kovy (2.4.8). Ke zbytku ze zkoušky Síranový popel se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R, odpaří se na vodní lázni a zbytek se rozpustí ve 20 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). 6,5% až 13,5%, což odpovídá 2,0% až 4,5% Na, počítáno na vysušenou látku; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky za použití směsi stejných objemových dílů kyseliny sírové R a vody R.
Následující zkouška (Sedimentace) hodnotící farmaceuticko-technologické vlastnosti se provádí v závislosti na uvažovaném složení. Tato zkouška není povinná.
Sedimentace. 15,0 ml až 35,0 ml. 5,0 g se přidá k 20 ml 2-propanolu R ve 100ml odměrném válci a silně se protřepe. Zředí se 2-propanolem R na 30 ml a potom vodou R na 50 ml a opět se silně protřepe. Třepání se provede ještě třikrát během 15 min, pak se nechá 4 h stát a odečte se objem usazeniny.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
† Carmustinum
Karmustin

C₅H₉CI₂N₃O₂

M_r 214,05

CAS 154-93-8

Je to 1,3-bis(2-chlorethyl)-1-nitrosomočovina. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₅H₉CI₂N₃O₂.
Vlastnosti
Nažloutlý, zrnitý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v etheru a v dichlormethanu, snadno rozpustný v ethanolu.
Taje při asi 31 °C, za rozkladu.
Zkoušky totožnosti
Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. karmustinu. Měří se roztavená látka ve formě filmu.
Zkoušky na čistotu
1,3-Bis(2-chlorethyl) močovina (nečistota A). Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (a). 2 mg karmustinu nečistoty A CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml porovnávacího roztoku (a).
Na vrstvu se nanese odděleně po 2 pl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (10 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se diethylaminem R a 10 min se zahřívá při 125 °C. Po vychladnutí se postříká dusičnanem stříbrným RS2 a vrstva se vystaví působení ultrafialového světla 365 nm, dokud se neobjeví hnědé až černé skvrny. Žádná skvrna odpovídající karmustinu nečistotě A na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %).
Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,100 g se rozpustí v 30 ml ethanolu R a zředí se vodou R na 100,0 ml. 3,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 230 nm.
Vypočítá se obsah C₅H₉CI₂N₃O₂; specifický absorpční koeficient je 270.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.
Separandum.
Nečistoty

† Cefiximum trihydricum
Trihydrát cefiximu
Synonymum. Cefiximum

C₁₆H₁₅N_sO₇S_a . 3H₂O

M_r 507,51

CAS 125110-14-7

Je to trihydrát kyseliny (6R,7R)-7-{(Z-(2-aminothiazol-4-yl)-2[ (kaiboxymethoxy)imino]acetamido}-8-oxo-5-thia-3-vinyl-1-azabicyclo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylové. Počítáno na bezvodou a ethanolu prostou látku, obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₆H₁₅N₅O₇S₂.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek, mírně hygroskopický. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, mírně rozpustný v ethanolu a prakticky nerozpustný v ethylacetatu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A.
Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.2). 2,6 až 4,1; měří se suspenze připravená tímto způsobem: 0,5 g se suspenduje ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se zkoušený roztok a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Ethanol (2.4.24). Nejvýše 1,0 %; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28) metodou standardního přídavku.
Roztok vzorku. 0,250 g se rozpustí ve směsi objemových dílů dimethylacetamidu R a vody R (1 + 4) a zředí se stejnou směsí rozpouštědel na 25,0 ml.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 9,0 % až 12,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 25,0 mg cefiximu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg cefiximu CRL se rozpustí ve vodě R a zahřívá se 45 min na vodní lázni. Ochladí se a ihned se nastříkne.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku tetrabutylamoniumhydroxidu R, připraveného takto: rozpustí se 8,2 g tetrabutylamoniumhydroxidu R ve vodě R a zředí se jí na 800 ml, pH se upraví na hodnotu 6,5 kyselinou fosforečnou zředěnou RS a zředí se vodou R na 1000 ml (250 + 750); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 254 nm,
- injektorové smyčky, 10 μl.
Teplota kolony se udržuje na 40 °C.
Nastříkne se porovnávací roztok (c) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 20 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky (cefixim a E-izomer) je nejméně 2,0. Podle potřeby se upraví obsah acetonitrilu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku cefiximu nejvýše 1,0%. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztok (a).
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Cefuroximum axetili
Cefuroximiumaxetil

C₂₀H₂₂N₄O₁₀S

M_r 510,48

CAS 64544-07-6

Je to směs dvou diastereoizomerů (1RS)-1-(acetoxy)ethyl-(6R,7R)-7-[(Z)-2-(2-furyl)-2-(methoxyimino)acetamido]-3-[(karbamoyloxy)methyl]-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylatu. Počítáno na bezvodou a acetonu prostou látku, obsahuje 96,0 % až 102,0 % směsi dvou diastereoizomerů sloučeniny C₂₀H₂₂N₄O₁₀S.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, v ethylacetatu a v methanolu, těžce rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Poměr diastereoizomerů. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) popsanou ve Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je poměr píku diastereoizomerů A cefuroximiumaxetilu k součtu píků diastereoizomerů A a B cefuroximiumaxetilu 0,48 až 0,55; stanoví se metodou vnitřní normalizace.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) popsanou ve Stanovení obsahu. Z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku se metodou vnitřní normalizace vypočítá procentuální obsah příbuzných látek. Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,05násobek plochy dvou hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Součet procent páru píků odpovídajících (E)-izomerům určeným srovnáním s chromatogramem porovnávacího roztoku (c) není větší než 1,0 %, součet procent páru píků odpovídajících A³-izomerům určeným srovnáním s chromatogramem porovnávacího roztoku (b) není větší než 1,5 % a plocha žádného dalšího vedlejšího píku není větší než 0,5 %. Součet příbuzných látek je nejvýše 3,0 %.
Aceton (2.4.24). Nejvýše 1,1 %.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %, stanoví se s 0,400 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. Roztok se připraví bezprostředně před použitím. 10,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku se zahřívá 1 h při 60 °C (příprava Δ³-izomerů).
Porovnávací roztok (c). 5 ml zkoušeného roztoku se na 24 h vystaví působení ultrafialového světla při 254 nm (příprava (E) izomerů).
Porovnávací roztok (d). Roztok se připraví bezprostředně před použitím. 10,0 mg cefuroximiumaxetilu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem trimethylsilanizovaným pro chromatografii R (5 jim),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (23 g/l) (38 + 62); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 278 nm.
Postupně se nastříkne po 20 μl porovnávacích roztoků (a), (b), (c) a (d). Pokud jsou chromatogramy zaznamenávány za předepsaných podmínek, jsou relativní retenční časy vzhledem k diastereoizomeru A cefuroximiumaxetilu (druhý pík) přibližně 0,9 pro diastereoizomer B cefuroximiumaxetilu, 1,2 pro Δ³-izomery cefuroximiumaxetilu a 1,7 a 2,1 pro (E)-izomery. Zkoušku lze hodnotit, pokud na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi píky diastereoizomerů A a B cefuroximiumaxetilu nejméně 1,5. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi píky diastereoizomeru A cefuroximiumaxetilu a Δ³-izomeru cefuroximiumaxetilu nejméně 1,5.
Šestkrát se nastříkne porovnávací roztok (d). Zkoušku lze hodnotit, pokud relativní směrodatná odchylka součtu píků diastereoizomerů A a B cefuroximiumaxetilu je nejvýše 2,0 %.
Obsah C₂₀H₂₂N₄O₁₀S v procentech se vypočítá ze součtu ploch dvou píků diastereoizomerů a deklarovaného obsahu C₂₀H₂₂N₄O₁₀S v cefuroximiumaxetilu CRL.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Celiprololi hydrochloridum
Celiprololiumchlorid

C₂₀H₃₄CIN₃O₄

M_r 415,96

CAS 57470-78-7

Je to (RS)-N-terc.butyl-N-3-[2-acetyl-4-(3,3-diethylureido)fenoxy]-2-hydroxypropylamoniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C₂₀H₃₄CIN₃O₄.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, mírně rozpustný v lihu 96%, je těžce rozpustný v chloroformu.
Vykazuje polymorfismus.
Teplota tání je asi 198 °C.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a C.
Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (2.1).
Zkoušky na čistotu
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů vody R a acetonitrilu R a zředí se stejnou směsí na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů vody R a acetonitrilu R na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 3,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů vody R a acetonitrilu R na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 25,0 mg celiprololiumchloridu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů vody R a acetonitrilu R a zředí se stejnou směsí na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (d). K 5,0 ml porovnávacího roztoku (c) se přidá 5,0 mg celiprololiumchloridu nečistoty B (N'-[3-acetyl-4-(3-terc.butylamino-2-hydroxypropoxy)fenyl]-N-terc.butylmočovina R),
rozpustí se a zředí se směsí stejných objemových dílů vody R a acetonitrilu R na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 3,9 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm), např. Symmetry C18,
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,9 ml/min:
- mobilní fáze A - k 900 ml vody R se přidá 3,12 g dihydrogenfosforečnanu sodného dihydrátu R. Po rozpuštění se pH upraví na hodnotu 6,0 hydroxidem sodným zředěným RS a doplní se vodou R na 1000 ml,
- mobilní fáze B - acetonitril R,
- gradientového programu:

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)
0	90	10
15	76,5	23,5
30	54	46
35	54	46

- spektrofotometrického detektoru, 234 nm.
Před každou analýzou se kolona promývá mobilní fází počátečního složení do ustavení rovnováhy.
Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy celiprololiumchloridu 15 min a celiprololiumchloridu nečistoty B 18 min. Nastříkne se 5 μl porovnávacího roztoku (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem celiprololiumchloridu a celiprololiumchloridu nečistoty B je nejméně 4.
Nastříkne se 5 μl zkoušeného roztoku a 5 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramů zkoušeného roztoku, viz vzorový chromatogram, plocha píku nečistoty A a plocha píku nečistoty D není větší než plocha hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (0,3 %), přičemž plocha píku nečistoty A se násobí odezvovým faktorem 1,22; plocha píku nečistoty B a plocha píku nečistoty C není větší než 1,7násobek plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (0,5 %), přičemž plocha píku nečistoty C se násobí odezvovým faktorem 1,46; plocha píku ostatních nečistot jednotlivě není větší než třetina plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píků rozpouštědel, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,200 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 15 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 41,596 mg C₂₀H₃₄CIN₃O₄.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Separandum.
Nečistoty

Obr. 1. Vzorový chromatogram ke zkoušce Příbuzné látky
Cellacefatum ¹)
Celacefat
Synonyma. Cellulosi acetas phthalas, Cellacephatum, Celophthalum
Je to částečně O-acetylovaná a O-ftalylovaná celulosa. Obsahuje 30,0 % až 36,0 % hydrogenftaloylových skupin (C₈H₅O₃, relativní hmotnost skupiny 149,13) a 21,5 % až 26,0 % acetylových skupin (C₂H₃O, relativní hmotnost skupiny 43,05), u obou počítáno na bezvodou a kyselin prostou látku.
Vlastnosti
Bílý sypký prášek nebo bezbarvé vločky, hygroskopický. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, dobře rozpustný v diethylenglykolu, prakticky nerozpustný v ethanolu a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných alkalických roztocích.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Zdánlivá viskozita (2.2.8). 45 mPa.s až 90mPa.s; měří se roztok při 25 °C připravený rozpuštěním 15 g (počítáno na bezvodou látku) v 85 g směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 +249).
Volné kyseliny. Nejvýše 3,0 % (S), počítáno jako kyselina ftalová na bezvodou látku. 3,0 g se třepou 2 h se 100 ml směsi objemových dílů vody R a methanolu R (35 + 65) a směs se zfiltruje. Baňka a filtr se promyjí dvakrát 10 ml stejné směsi a promývací tekutina se spojí s filtrátem. Takto připravený roztok se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátoru do vzniku slabě růžového zbarvení. Provede se slepá zkouška.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 8,3 mg volných kyselin, počítáno jako kyselina ftalová.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky. Zkouška se provede v prostředí směsi objemových dílů dichlormethanu R a ethanolu R (2 + 3).
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Ftaloylové skupiny. 1,000 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů acetonu R a lihu 96% R (2 + 3). Přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do slabě růžového zbarvení. Provede se slepá zkouška.
Obsah ftaloylových skupin vyjádřený v procentech (P) se vypočte podle vzorce:

\frac{14 900 ∙ n}{(100 - a) ∙ (100 - S) m} - \frac{179,5 ∙ S}{(100 - S)},

v němž značí:
a - obsah vody v procentech, viz Zkoušky na čistotu,
m - navážku zkoušené látky v gramech,
n - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS v mililitrech,
S - obsah volných kyselin v procentech, viz Zkoušky na čistotu.
Acetylové skupiny. K 0,100 g se přidá 25,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS do odbarvení. Provede se slepá zkouška.
Obsah acetylových skupin vyjádřený v procentech se vypočítá podle vzorce:

[\frac{4300 ∙ (n_{2} - n_{1})}{(100 - a) ∙ (100 - S) ∙ m} - \frac{51,8 ∙ S}{(100 - S)}] - 0,578 P,

v němž značí:
a - obsah vody v procentech,
m - navážku zkoušené látky v gramech,
n₁ - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS v mililitrech,
n₂ - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS zjištěnou při slepé zkoušce v mililitrech,
P - obsah ftaloylových skupin v procentech,
S - obsah volných kyselin v procentech (viz Zkoušky na čistotu).
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
Centaurii herba
Zeměžlučová nať
Synonymum. Herba centaurii
Je to celá nebo řezaná usušená kvetoucí nať druhu Centaurium erythraea RAFN. (synonyma: Centaurium minus MOENCH, Centaurium umbellatum GILIB., Erythraea centaurium (L) PERS.).
Vlastnosti
Droga intenzivně hořké chuti.
Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3 %.
Číslo hořkosti. Nejméně 2000. Provádí se srovnáním s chininiumchloridem, jehož číslo hořkosti je 200 000. Číslo hořkosti je definováno jako reciproká hodnota zředění, které chutná ještě hořce.
Základní roztok chininiumchloridu. 0,100 g chininiumchloridu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.
Zkoušený roztok. 1,00 g práškované drogy (355) se přelije 1000 ml vroucí vody R a za nepřetržitého míchání se zahřívá 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se zředí vodou R na 1000 ml. Důkladně se promíchá, pak se zfiltruje a prvních 20 ml filtrátu se odstraní.
Připraví se řada porovnávacích roztoků tak, že v první zkumavce jsou 4,2 ml základního roztoku chininiumchloridu a v každé následující zkumavce se objem tohoto roztoku zvyšuje o 0,2 ml až do konečného objemu 5,8 ml. Objem každé zkumavky se zředí vodou R na 10,0 ml. Určí se roztok nejnižší koncentrace, který chutná ještě hořce. 10,0 ml roztoku nejnižší koncentrace se převaluje v ústech 30 s tak, aby roztok přišel do styku s kořenem jazyka. Jestliže roztok nechutná hořce vyplivne se a po 1 min se ústa vypláchnou vodou R. Po 10 min se zkouší stejným způsobem roztok následující vyšší koncentrace.
Korekční faktor k se vypočítá ze vztahu:

\frac{5,00}{n},

v němž značí:
n - počet ml základního roztoku chininiumchloridu, který chutnal ještě hořce.
10/k ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 20,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku chutná hořce.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.
Cera alba
Bílý vosk
CAS 8012-89-3
Je to včelí vosk získaný bělením žlutého včelího vosku.
Vlastnosti
Bílé nebo nažloutlé kousky nebo destičky, v tenké vrstvě průsvitné, na lomu jemně zrnité, matné, nikoli krystalické; pach nevýrazný, medový, jemnější než u žlutého vosku, nikdy není žluklý. Vosk bez chuti, nelepí se na zuby, zahřátím v dlani měkne a stává se tvárným.
Je prakticky nerozpustný ve vodě, částečně se rozpouští v horkém lihu 90% (V/V), zcela se rozpouští v mastných olejích a silicích.
Relativní hustota je asi 0,960.
Zkoušky totožnosti
Teplota skápnutí (2.2.17). 61 °C až 65 °C. Zkoušená látka se rozpustí zahřátím na vodní lázni, nalije se na skleněnou desku a nechá se vychladnout na polotuhou hmotu. Kovový kelímek se vtlačí širším koncem do zkoušené látky, postup se opakuje tak dlouho, dokud není zkoušená látka vytlačována úzkým otvorem. Přebytek vosku se odstraní kopistkou a dovnitř se okamžitě vloží teploměr. Vytlačený vosk se odstraní. Po 12 h stání při obyčejné teplotě se stanoví teplota skápnutí.
Číslo kyselosti. 17,0 až 24,0. 2,00 g se v 250ml kuželové baňce smíchají se 40 ml xylenu R, přidá se několik varných kamínků a zahřívá se pod zpětným chladičem do rozpuštění. Přidá se 20 ml lihu 96% R, 0,5 ml fenolftaleinu RS1 a ještě horký roztok se titruje hydroxidem draselným v lihu 0,5 mol/l VS až do vzniku červeného zbarvení, které je stálé nejméně 10 s. Provede se slepá zkouška.
Číslo kyselosti (x) se vypočítá podle vzorce:

x = \frac{28,05 (n_{1} - n_{2})}{m}

,
v němž značí:
n₁ - spotřebu hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS v mililitrech (vlastní stanovení),
n₂ - spotřebu hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS v mililitrech (slepá zkouška),
m - navážku zkoušené látky v gramech.
Číslo esterové (2.5.2). 70 až 80.
Poměr čísel. Poměr čísla esterového k číslu kyselosti je 3,3 až 4,3.
Číslo zmýdelnění. 87 až 104. 2,00 g se v 250ml kuželové baňce smíchají se 30 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a xylenu R, přidá se několik varných kamínků a zahřívá se pod zpětným chladičem do rozpuštění. Přidá se 25,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 3 h pod zpětným chladičem. Přidá se 1 ml fenolftaleinu RS1; ještě horký roztok se ihned titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS. Roztok se během titrace několikrát zahřeje k varu. Provede se slepá zkouška.
Číslo zmýdelnění (x) se vypočítá podle vzorce:

x = \frac{28,05 (n_{2} - n_{1})}{m},

v němž značí:
n₁ - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l KS v mililitrech (vlastní stanovení),
n₂ - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l VS v mililitrech (slepá zkouška),
m - navážku zkoušené látky v gramech.
Ceresin, parafiny a některé další vosky. 3,0 g se ve 100ml baňce s kulatým dnem smíchají s 30 ml roztoku hydroxidu draselného R (40 g/l) v lihu 96% prostém aldehydů R a mírně se vaří 2 h pod zpětným chladičem. Zpětný chladič se odstraní a do baňky se ihned vloží teploměr. Baňka se vloží do vody 80 °C teplé a za stálého míchání se roztok nechá chladnout. Nevzniká sraženina při teplotě 59 °C až 65 °C; roztok může opalizovat.
Glycerol a jiné polyoly. 0,20 g se smíchá s 10 ml hydroxidu draselného v lihu RS a zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Pak se přidá 50 ml kyseliny sírové zředěné RS a po ochlazení se zfiltruje. Baňka i filtr se promyjí kyselinou sírovou zředěnou RS. Spojené filtráty a promývací tekutiny se zředí kyselinou sírovou zředěnou RS na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se ve zkumavce smíchá s 0,5 ml roztoku jodistanu sodného R (10,7 g/l) a nechá se 5 min stát. Přidá se 1,0 ml fuchsinu RS a promíchá se. Případně vzniklá sraženina zmizí. Zkumavka se vloží do kádinky naplněné vodou 40 °C teplou. Nechá se chladnout a pozoruje se 10 min až 15 min. Modrofialové zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 1,0 ml roztoku glycerolu R (0,01 g/l) v kyselině sírové zředěné RS (0,5 %, počítáno jako glycerol).
Cera flava
Žlutý vosk
Je to včelí vosk získaný roztavením stěn pláství vytvořených včelou medonosnou, Apis mellifera L., v horké vodě, zbavený cizích příměsí.
Vlastnosti
Žluté nebo světle hnědé kousky nebo destičky, na lomu jemně zrnité, matné, nikoli krystalické; pach nevýrazný, medový. Vosk bez chuti, nelepí se na zuby. Zahřátím v dlani měkne a stává se tvárným.
Je prakticky nerozpustný ve vodě; částečně se rozpouští v horkém lihu 90% (V/V) a v etheru, zcela se rozpouští v mastných olejích a silicích.
Relativní hustota je asi 0,960.
Zkoušky totožnosti
Teplota skápnutí (2.2.17). 61 °C až 65 °C. Zkoušená látka se rozpustí zahřátím na vodní lázni, nalije se na skleněnou desku a nechá se vychladnout na polotuhou hmotu. Kovový kelímek se vtlačí širším koncem do zkoušené látky, postup se opakuje tak dlouho, dokud není zkoušená látka vytlačována úzkým otvorem. Přebytek vosku se odstraní kopistkou a dovnitř se okamžitě vloží teploměr. Vytlačený vosk se odstraní. Po 12 h stání při obyčejné teplotě se stanoví teplota skápnutí.
Číslo kyselosti. 17 až 22. 2,00 g se v 250ml kuželové baňce smíchají se 40 ml xylenu R, přidá se několik varných kamínků a zahřívá se pod zpětným chladičem do rozpuštění. Přidá se 20 ml lihu 96% R, 0,5 ml fenolftaleinu RS1 a ještě horký roztok se titruje hydroxidem draselným v lihu 0,5 mol/l VS až do vzniku červeného zbarvení, které je stálé nejméně 10 s. Provede se slepá zkouška.
Číslo kyselosti (x) se vypočítá podle vzorce:

x = \frac{28,05 (n_{1} - n_{2})}{m}

,
v němž značí:
n₁ - spotřebu hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS v mililitrech (vlastní stanovení),
n₂ - spotřebu hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS v mililitrech (slepá zkouška),
m - navážku zkoušené látky v gramech.
Číslo esterové (2.5.2). 70 až 80.
Poměr čísel. Poměr čísla esterového k číslu kyselosti je 3,3 až 4,3.
Číslo zmýdelnění. 87 až 102. 2,00 g se v 250ml kuželové baňce smíchají s 30 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a xylenu R, přidá se několik varných kamínků a zahřívá se pod zpětným chladičem do rozpuštění. Přidá se 25,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 3 h pod zpětným chladičem. Přidá se 1 ml fenolftaleinu RS1; ještě horký roztok se ihned titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS. Roztok se během titrace několikrát zahřeje k varu. Provede se slepá zkouška.
Číslo zmýdelnění (x) se vypočítá podle vzorce:

x = \frac{28,05 (n_{2} - n_{1})}{m},

v němž značí:
n₁ - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l VS v mililitrech (vlastní stanovení),
n₂ - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l VS v mililitrech (slepá zkouška),
m - navážku zkoušené látky v gramech.
Ceresin, parafíny a některé další vosky. 3,0 g se ve 100ml baňce smíchají s30ml roztoku hydroxidu draselného R (40 g/l) v lihu 96% prostém aldehydů R a mírně se vaří 2 h pod zpětným chladičem. Zpětný chladič se odstraní a do baňky se ihned umístí teploměr. Baňka se vloží do vody 80 °C teplé a za stálého míchání se roztok nechá chladnout. Nevzniká sraženina při teplotě 59 °C až 65 °C; roztok může opalizovat.
Glycerol a jiné polyoly. K 0,20 g se přidá 10 ml hydroxidu draselného v lihu RS a zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Pak se přidá 50 ml kyseliny sírové zředěné RS; po ochlazení se zfiltruje. Baňka i filtr se promyjí kyselinou sírovou zředěnou R. Spojené filtráty a promývací tekutiny se zředí kyselinou sirovou zředěnou RS na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se ve zkumavce smíchá s 0,5 ml roztoku jodistanu sodného R (10,7 g/l) a nechá se 5 min stát. Přidá se 1,0 ml fuchsinu RS a promíchá se; nevznikne sraženina. Zkumavka se vloží do kádinky naplněné vodou 40 °C teplou. Nechá se chladnout a pozoruje se 10 min až 15 min. Modrofialové zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 1,0 ml roztoku glycerolu R (0,01 g/1) v kyselině sírové zředěné RS (0,5 %, počítáno jako glycerol).
Cetylis palmitas
Cetylpalmitat
CAS 540-10-3
Je to směs esterů nasycených mastných kyselin a nasycených alkoholů. Obsahuje především hexadecyldekanoat (C₃₂H₆₄O₂).
Vlastnosti
Bílé, na omak mastné lístky nebo kousky nebo prášek bez pachu a chuti. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%, snadno rozpustný v benzinu a chloroformu a dobře rozpustný ve vroucím lihu 96%.
Zkouška totožnosti
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).
Zásaditě reagující látky. K 2,0 g v baňce se zabroušenou zátkou se přidá 15 ml vody prosté oxidu uhličitého R, baňka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni při 60 °C do roztavení zkoušené látky a potom se 2 min silně třepe a po ochlazení se pomocí skleněné tyčinky a tlaku zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.
Index lomu (2.2.6). 1.431 až 1,437, stanoví se při 75 °C.
Teplota skápnutí (2.2.14). 46 °C až 49 °C.
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,5; 10,00 g se zahřívá 5 min s 50 ml předepsaného rozpouštědla na vodní lázni pod zpětným chladičem.
Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 5,0; 5,00 g se rozpustí mírným zahřátím v 18 ml chloroformu R, přidá se 12 ml kyseliny octové ledové R a v případě vzniku zákalu se opět mírně zahřeje.
Číslo zmýdelnění (2.5.6). 114 až 129; ke stanovení se použijí 2,00 g zkoušené látky a baňka se 2 h zahřívá na vodní lázni pod zpětným chladičem.
Parafiny. 0,250 g se rozpustí v lihu 96% R na čirou tekutinu bez zbytků neroztavených částic.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (20 ug/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 4,0 ml základního roztoku olova (10 ug/ml).
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,05 %; stanoví se s 2,000 g.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Cetylpyridinii chloridum monohydricum
Monohydrát cetylpyridiniumchloridu
Synonymum. Cetylpyridinii chloridům

C₂₁H₃₈CIN . H₂O

M_r 358,01

CAS 6004-24-6

Je to monohydrát 1-hexadecylpyridiniumchloridu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₁H₃₈CIN.
Vlastnosti
Bílý prášek, slabě mýdlový na dotek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru. Vodné roztoky při třepání silně pění.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B a D.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Kysele reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se použije nejvýše 2,5 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.
Aminy a amonné soli. 5,0 g se rozpustí zahřátím ve 20 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové I mol/l VS a methanolu R (3 + 97) a přidá se 100 ml 2-propanolu R. Roztokem se nechá pomalu probublávat dusík R a postupně se přidává 12,0 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS a zaznamenává se potenciometrická titrační křivka (2.2.20). Jestliže křivka vykazuje dva inflexní body, není spotřeba odměrného roztoku mezi těmito body větší než 5,0 ml. Jestliže křivka nevykazuje inflexní bod, zkoušená látka nevyhovuje zkoušce. Jestliže křivka vykazuje jeden inflexní bod, zkouška se opakuje, s tím, že před titrací se přidají 3,0 ml roztoku dimethyltetradecylaminu R (25 g/l) v 2-propanolu R. Pokud titrační křivka po přidání 12 ml titračního činidla vykazuje jen jeden inflexní bod, látka nevyhovuje zkoušce.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,5 % až 5,5 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
2,000 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se převede do dělicí nálevky, přidá se 25 ml chloroformu R, 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l). Směs se protřepe, chloroformová vrstva se oddělí a odstraní se. Vodná vrstva se protřepe třikrát s 10 ml chloroformu R a chloroformová vrstva se vždy odstraní. Potom se přidá 40 ml kyseliny chlorovodíkové R, nechá se ochladit a titruje se jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS do vymizení tmavě hnědého zbarvení. Přidají se 2 ml chloroformu R a pokračuje se v titraci za silného protřepávání, dokud se barva chloroformové vrstvy dále nemění. Provede se slepá zkouška za použití směsi 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/1), 20 ml vody R a 40 ml kyseliny chlorovodíkové R.
1 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 34,0 mg C₂₁H₃₈CIN.
† Chlorocresolum
Chlorkresol

C₇H₇CIO

M_r 142,58

CAS 59-50-7

Je to 4-chlor-3-methylfenol. Obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₇H₇CIO.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo kompaktní krystalická hmota ve formě granulí nebo bezbarvé či bílé krystaly. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96%, snadno rozpustný v etheru a v mastných olejích. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 3,0 g se jemně upráškují, 2 min se protřepávají s 60 ml vody prosté oxidu uhličitého R a směs se zfiltruje.
Vzhled roztoku. 1,25 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).
Kysele reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS. Roztok je oranžový nebo červený. Ke změně zbarvení na čistě žluté se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.
Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).
Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- skleněné kolony délky 1,80 m a vnitřního průměru 3 mm až 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R impregnovanou 3 % až 5 % polyfenylmethylsiloxanu R,
- dusíku pro plynovou chromatografii R s průtokovou rychlostí 30 ml/min
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se udržuje na 125 °C, teplota vstřikovacího prostoru na 210 °C teplota detektoru na 230 °C.
Zaznamenává se chromatogram po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času (asi 8 min) píku odpovídajícího chlorkresolu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě plochy píku odpovídajícího chlorkresolu, není větší než 1 % celkové plochy všech píků. Nepřihlíží se k píku rozpouštědla.
Netěkavé látky. 2,0 g se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek vysušený při 100 °C až 105 °C váží nejvýše 2 mg (0,1 %).
Stanovení obsahu
V kuželové baňce se zabroušenou zátkou se rozpustí 70,0 mg v 30 ml kyseliny octové ledové R, přidá se 25,0 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS, 20 ml roztoku bromidu draselného R ^a 10 ml kyseliny chlorovodíkové R. Roztok se nechá 15 min stát chráněn před světlem. Po přidání 1,0 g jodidu draselného R a 100 ml vody R se titruje za intenzivního promíchávání thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS. Před koncem titrace se přidá 1 ml škrobu RS jako indikátor. Provede se slepá zkouška.
1 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS odpovídá 3,565 mg C₇H₇CIO.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
† Chlorpropamidum
Chlorpropamid

C₁₀H₁₃CIN₂O₃S

M_r 276,74

CAS 94-20-2

Je to 1-[(4-chlorfenyl)sulfonyl]-3-propylmočovina. Počítáno na vysušenou látku obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₀H₁₃CIN₂O₃S.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v dichlormethanu, dobře rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Vykazuje polymorfismus.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: C a D.
Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 15 mg 4-chlorbenzensulfonamidu R (chlorpropamid nečistota A) se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml.
Porovnávací roztok (b). 15 mg chlorpropamidu nečistoty B CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml.
Porovnávací roztok (c). 0,3 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml.
Porovnávací roztok (d). 5 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí acetonem R na 15 ml.
Porovnávací roztok (e). 0,10 g zkoušené látky, 5 mg 4-chlorbenzensulfonamidu R a 5 mg chlorpropamidu nečistoty B CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, cyklohexanu R, methanolu R a dichlormethanu R (11,5 + 30 + 50 + 100) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a pak se zahřívá 10 min při 110 °C. Na dno komory se vloží odpařovací miska obsahující směs objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R, vody R a roztoku manganistanu draselného R (50 g/1) (1 + 1 + 2) a komora se na 15 min uzavře. Suchá horká vrstva se vloží na 2 min do komory nasycené parami chloru. Pak se vrstva vyjme a nechá se v proudu studeného vzduchu až do vymizení chloru a tak dlouho, až vrstva pod body nanášky reaguje s kapkou škrobu s jodidem draselným RS za vzniku modrého zbarvení. Postříká se škrobem s jodidem draselným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající nečistotě A není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %); skvrna odpovídající nečistotě B není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %). Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících nečistotě A a nečistotě B, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,3 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou patrny tři zřetelně od sebe oddělené skvrny s hodnotami R_Fpřibližně 0,4, 0,6 a 0,9, odpovídající chlorpropamidu, nečistotě A a nečistotě B.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85) a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). Připraví se porovnávací roztok (2 μg Pb/ml) za použití základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) ředěním směsí objemových dílů vody R a acetonu R(\5 + 85).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,250 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R předem zneutralizovaného za použití fenolftaleinu RS1 jako indikátoru, přidá se 25 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS až do vzniku růžového zbarvení.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,67 mg C₁₀H₁₃ClN₂O₃S.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Chlorprothixeni hydrochloridum¹)
Chlorprothixeniumchlorid
Synonymum. Chlorprothixenium chloratum

C₁₈H₁₉CI₂NS

M_r 352,32

CAS 6469-93-8

Je to [(Z)-3-(2-chlor-9H-thioxanthen-9-yliden)propyl]dimethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₈H₁₉C1₂NS.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, těžce rozpustný v dichlormethanu.
Taje při asi 220 °C.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a E.
Alternativní sestava zkoušek: B,C,Da E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 0,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 4,4 až 5,2; měří se roztok S.
Příbuzné látky. Zkouška se provede za ochrany před přímým světlem. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 20,0 mg chlorprothixeniumchloridu CRL (obsahujícího 2 % E-izomeru) se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 3,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (3 μm nebo 5 μm),
- mobilní fáze, kterou je roztok obsahující dihydrogenfosforečnan draselný R (6,0 g/l), laurylsíran sodný R (2,9 g/l) a tetrabutylamoniumbromid R (9 g/l) ve směsi objemových dílů methanolu R, acetonitrilu R a vody destilované R (50 + 400 + 550); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 254 nm.
Při průtoku mobilní fáze 1,5 ml/min se kolona promývá do ustavení rovnováhy po dobu asi 30 min. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 10 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní retenční čas E-izomeru vztažený k hlavnímu píku je asi 1,35 a retenční čas hlavního píku je asi 10 min.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času chlorprothixenu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha píku odpovídajícího E-izomeru není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2 %); plocha píku s relativním retenčním časem asi 1,55 (nečistota E) není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 % nečistoty E, počítáno na hodnotu odezvového faktoru 3); plocha žádného píku, kromě hlavního píku, píku E-izomeru a píku nečistoty E, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, píku E-izomeru a píku nečistoty E, není větší než 2,33násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,7 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce F na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h ve vakuu při 60 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,300 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 35,23 mg sloučeniny C₁₈H₁₉Cl₂NS.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

Cholesterolum
Cholesterol

C₂₇H₄₆O

M_r 386,66

CAS 57-88-5

Je to 5-cholesten-3β-ol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje nejméně 95,0 % sloučeniny C₂₇H₄₆O a celkový obsah sterolů je 97,0 % až 103,0 %.
Výroba
Je-li cholesterol získáván z tkání savců nebo jiných materiálů teplokrevných zvířat, např. tuku z vlny, musí tato zvířata splňovat požadavky oprávněné autority, které se kladou na zvířata určená pro humánní konzumaci. Navíc tyto tkáně nesmí obsahovat specifický rizikový materiál, který je definován odpovídajícími mezinárodními, nebo kde je to vhodné, národními požadavky.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu a lihu 96%. Je citlivý na světlo.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Rozpustnost v lihu 96%. 0,5 g se v uzavřené nádobě rozpustí v 50 ml lihu 96% R při 50 °C a nechá se 2 h stát; netvoří se zákal ani usazenina.
Kysele reagující látky. 1,0 g se rozpustí v 10 ml etheru R, přidá se 10,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a asi 1 min se třepe. Směs se opatrně zahřívá do odpaření etheru a 5 min se vaří. Po ochlazení se přidá 10 ml vody R, 0,1 ml fenolftaleinu RS a titruje se za stálého míchání kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS do vymizení růžového zbarvení. Provede se slepá zkouška. Rozdíl mezi spotřebou kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS potřebnou ke změně zbarvení indikátoru u slepé zkoušky a vlastní titrace není větší než 0,3 ml.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,3 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuu při 60 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití pregnenolonisobutyratu CRL jako vnitřního standardu.
Roztok vnitřního standardu. 0,100 g pregnenolonisobutyratu CRL se rozpustí v heptanu R a zředí se jím na 100,0 ml.
Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí Y roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 25,0 ml.
Porovnávací roztok. 25,0 mg cholesterolu CRL se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 25,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony z křemenného skla délky 30 m a vnitřního průměru 0,53 mm s vnitřním povrchem pokrytým polydimethylsiloxanem R (tloušťka filmu 1,5 pm),
- helia pro chromatografii R s průtokovou rychlostí 6 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se udržuje na 270 °C, teplota vstřikovacího prostoru na 280 °C a detektoru na 290 °C.
Nastříkne se odděleně po 0,5 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku rozlišení mezi píkem odpovídajícím pregnenolonisobutyratu a píkem odpovídajícím 5-cholesten-3β-olu je nejméně 3,5.
Vypočítá se procentuální obsah 5-cholesten-3β-olu za použití deklarovaného obsahu 5-choles- ten-3β-olu v cholesterolu CRL.
Vypočítá se procentuální celkový obsah sterolů sečtením obsahu 5-cholesten-3β-olu a látek s retenčním časem stejným nebo menším, než je 1,5násobek retenčního času 5-cholesten-3β-olu. Nepřihlíží se k píku roztoku vnitřního standardu a k píku rozpouštědla.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Nečistoty

† Ciclopiroxum olaminum
Ciklopiroxolamin

C₁₄H₂₄N₂O₃

M_r 268,35

CAS 41621-49-2

Je to 2-hydroxyethylamonium(6-cyklohexyl-4-methylpyridin-2(1H)-oxo-1l-olat). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 76,0% až 78,5% ciklopiroxu (6-cyclohexyl-1-hydroxy-4-methylpyridin-2(1H)-on, C₁₂H₁₇NO₂; M_r 207,27) a 22,2% až 23,3% 2-aminoethanolu (C₂H₇NO; M_r 61,08).
Vlastnosti
Bílý nebo světle žlutý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96% a dichlormethanu, těžce rozpustný v ethylacetatu, prakticky nerozpustný v cyklohexanu.
Vykazuje polymorfismus.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A.
Alternativní sestava zkoušek: B, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH. (2.2.3). 8,0 až 9,0. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a doplněním na 100 ml.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Všechny postupy se provádějí tak, aby se zabránilo přístupu světla. Všechny materiály, které jsou v přímém kontaktu se zkoušenou látkou, jako je materiál kolony, činidla, rozpouštědla aj., by měly obsahovat jen malé množství extrahovatelných kationtů kovů.
Zkoušený roztok. 40,0 mg (odpovídá přibližně 30 mg ciklopiroxu) se rozpustí ve směsi 20 μl kyseliny octové bezvodé R, 2 ml acetonitrilu R a 15 ml mobilní fáze. Pokud je nutné, použije se ultrazvuková lázeň. Zředí se mobilní fází na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 15,0 mg ciklopiroxu nečistoty A CRL a 15,0 mg ciklopiroxu nečistoty B CRL se rozpustí v 1 ml acetonitrilu R a 7 ml mobilní fáze. Zředí se mobilní fází na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a mobilní fáze (1 + 9) na 200,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a mobilní fáze (1 + 9) na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 5 ml zkoušeného roztoku.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 80 mm a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem nitrilovaným pro chromatografii R (5 μm),
- promývacího roztoku, který je směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, acetylacetonu R, vody R a acetonitrilu R (1 + 1 + 500 + 500),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,7 ml/min, kterou je směs objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, acetonitrilu R a roztoku edetanu disodného R (0,96 g/l) (0,1 +230 + 770); pokud retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku neleží mezi 8 min a 11 min upraví se poměr roztoku edetanu sodného (0,96 g/l) k acetonitrilu,
- spektrofotometrického detektoru, 220 nm a 298 nm.
Aby se zabránilo uvolnění rušivých kovových kationtů, musí být nová kolona promývána promývacím roztokem po dobu alespoň 15 h a pak mobilní fází po dobu alespoň 5 h při průtokové rychlosti 0,2 ml/min.
Nastříkne se odděleně po 10 μl zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků (b), (c) a (d) a zaznamenávají se chromatogramy při 220 nm a 298 nm po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku.
Relativní retenční časy jsou: nečistota A: 0,5 nečistota C: 0,9 ciklopirox: 1,0 nečistota B: 1,3
Zkoušku lze hodnotit, pokud na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi píky nečistoty B a ciklopiroxu alespoň 2,0; na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je při 298 nm patrný pík nečistoty B s poměrem signálu k šumu alespoň 3; na chromatogramu zkoušeného roztoku je faktor symetrie hlavního píku 0,8 až 2,0.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku při 220 nm není plocha píku nečistoty A větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) při téže vlnové délce (0,5 %). Na chromatogramu zkoušeného roztoku při 298 nm není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha píku nečistoty B na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) při téže vlnové délce (0,5 %); součet ploch všech píků při 298 nm, kromě hlavního píku a píku nečistoty B, není větší než plocha píku nečistoty B na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Při vlnové délce 298 nm se nepřihlíží k píkům rozpouštědla a k píkům s plochou menší než plocha píku nečistoty B na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) při téže vlnové délce (0,1 %).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5%; 1,000 g se suší ve vakuu nad chloridem vápenatým bezvodým R při 45 °C až 50 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
2-AminoethanoL 0,250 g se rozpustí ve 25 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 6,108 mg C₂H₇NO.
Ciklopirox. 0,200 g se rozpustí ve 2 ml methanolu R. Přidá se 38 ml vody R, promíchá se a ihned se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.
Použije se hydroxid sodný 0,1 mol/l VS, jehož titr byl stanoven za výše popsaných podmínek s použitím 0,100 g kyseliny benzoové VR.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,73 mg C₁₂H₁₇NO₂.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

Cinnamomi etheroleum
Skořicová silice
Synonyma. Cinnamomi aetheroleum, Oleum cinnamomi
Je to silice získaná z kůry druhu Cinnamomum ceylanicum BREYNE destilací s vodní párou. Obsahuje 65,0 % až 76,0 % cinnamaldehydu (C₉H₈O; M_r 132,16).
Vlastnosti
Žlutá čirá kapalina charakteristického pachu a chuti. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem, s etherem a s mastnými oleji. Působením světla a vzduchu se barví červenohnědě.
Zkoušky totožnosti
Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.
Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok 10 μl eugenolu R a 50 μl cinnamaldehydu R se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a toluenu R (10 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další méně intenzivní skvrny.
Zkoušky na čistotu
Hustota (2.2.5). 1,018 g/cm³ až 1,042 g/cm³.
Index lomu (2.2.6). 1,581 až 1,592.
Optická otáčivost (2.2.7). 0° až –1°.
Voda v silicích (2.8.5). Vyhovuje požadavkům zkoušky Voda v silicích.
Cizí estery (2.8.6). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí estery v silicích.
Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice v silicích.
Pach a chuť silic (2.8.8). Vyhovuje požadavkům zkoušky Pach a chuť silic.
Rozpustnost v lihu (2.8.10). Je rozpustná ve třech objemových dílech lihu R 70% (V/V).
Silice z listů nebo jiných druhů skořicovníku. Hodnotí se chromatogram ze Zkoušky totožnosti. Skvrna odpovídající eugenolu na chromatogramu zkoušeného roztoku nepřevyšuje velikostí a intenzitou skvrnu eugenolu na chromatogramu porovnávacího roztoku.
Stanovení obsahu
1,250 g se ve 100ml baňce se zabroušenou zátkou smíchá s 20,0 ml hydroxylamoniumchloridu v lihu RS1 a 20,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS. Po 30 min stání se přidá 20 ml vody R, 0,5 ml modři bromfenolové v lihu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS do olivově zeleného zbarvení.
1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS odpovídá 66,08 mg C₉H₈O.
Uchovávání
Ve zcela naplněných, vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.
Citronellae etheroleum
Citronelová silice
Synonyma. Citronellae aetheroleum, Oleum citronellae
Je to silice získaná z nadzemní části druhu Cymbopogon winterianus JOWITT destilací s vodní párou. Obsahuje 80,0% až 96,0% acetylovatelných složek geraniolů, počítáno jako geraniol (C₁₀H₁₈O; M_r 154,25), z toho 32,0% až 45,0% aldehydů, počítáno jako citronellal (C₁₀H₁₈O; M_r 154,25).
Vlastnosti
Bezbarvá až nažloutlá čirá kapalina, charakteristického pachu a chuti. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem, s etherem a s mastnými oleji.
Zkoušky totožnosti
Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.
Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jim na 10 ml.
Porovnávací roztok 50 mg geraniolů R a 50 mg citronellalu R se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (10 + 90) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další méně intenzivní skvrny.
Zkoušky na čistotu
Hustota (2.2.5). 0,880 g/cm³ až 0,896 g/cm³.
Index lomu (2.2.6). 1,463 až 1,475.
Optická otáčivost (2.2.7). +1,7° až-4°.
Voda v silicích (2.8.5). Vyhovuje požadavkům zkoušky Voda v silicích.
Cizí estery (2.8.6). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí estery v silicích.
Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice v silicích.
Pach a chuť silic (2.8.8). Vyhovuje požadavkům zkoušky Pach a chuť silic.
Zbytek po odpaření silic (2.8.9). Nejvýše 4,0 %. 1,00 g se zahřívá 2 h na vodní lázni.
Rozpustnost v lihu (2.8.10). Je rozpustná ve 2 objemových dílech lihu R 80% (V/V).
Stanovení obsahu
Geraniol. 5,0 ml se smíchá v acetylační baňce se 7,5 ml acetanhydridu R a 1,0 g octanu sodného bezvodého R a vaří se 2 h. Pak se přidá 20,0 ml vody R a zahřívá se 15 min na vodní lázni pod zpětným chladičem za častého protřepávání. Po ochlazení se acetylovaná silice převede do dělicí nálevky, vodná vrstva se odstraní. Acetylovaná silice se protřepává vodou R, až vodná vrstva reaguje na navlhčený papír lakmusový modrý R jen slabě kysele, vodná vrstva se vždy odstraní. Acetylovaná silice se vysuší síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se.
1,500 g acetylované silice se smíchá se 3 ml lihu 96% R a 0,1 ml fenolftaleinu RS a po kapkách se přidává hydroxid draselný v lihu 0,5 mol/l VS do trvalého zbarvení. Pak se přidá 20,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 2 h pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS do změny zbarvení. Provede se slepá zkouška.
Obsah acetylovatelných složek v procentech, vyjádřeno jako geraniol (C₁₀H₁₈O), se vypočítá podle vzorce:

\frac{a ∙ 7,712}{m - a ∙ 0,021},

v němž značí:
a - rozdíl spotřeb hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS ve zkoušce a slepé zkoušce v mililitrech,
m - navážku acetylované silice v gramech.
Aldehydy. 1,500 g se smíchá se 30,0 ml hydroxylamoniumchloridu v lihu RS1 a 20,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS. Po 30 min stání se přidá 0,1 ml modři bromfenolové v lihu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS do olivově zeleného zbarvení. Během titrace se vyloučené soli rozpustí přidáním asi 20 ml vody R. Provede se slepá zkouška.
1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS odpovídá 77,12 mg citronellalu (C₁₀H₁₈O).
Uchovávání
Ve zcela naplněných, vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.
† Clebopridi hydrogenomalas
Klebopridiumhydrogenmalat
Synonymum. Clebopridi malas

C₂₄H₃₀CIN₃O₇

M_r 507,97

CAS 57645-91-7

Je to N-benzyl-4-(4-amino-5-chlor-2-methoxybenzamido)piperidmium-(RS)-2-hydroxyhydrogenbutandioat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₂₄H₃₀CIN₃O₇.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě a v methanolu, těžce rozpustný v ethanolu, prakticky nerozpustný v dichlormethanu.
Taje při 164 °C, za rozkladu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B, C.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100,0 ml.
Vzhled roztoku. Bezprostředně po přípravě je roztok S čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda I). Hodnota pH (2.2.3.). 3,8 až 4,2; měří se roztok S.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 10,0 mg clebopridiumhydrogenmalatu CRL a 10,0 mg metoklopramidiumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku heptansulfonanu sodného R (1 g/l) (20 + 80), jejíž pH se upraví kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,5; průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 215 nm.
Kolona se ustaluje promýváním mobilní fází po dobu 30 min. Nastříkne se 20 pl porovnávacího roztoku (b) a citlivost systému se nastaví tak, aby výšky píků na chromatogramu byly nejméně 30 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže retenční čas druhého píku (cleboprid) je asi 15 min a relativní retenční čas prvního píku je asi 0,45. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku a dvou píků eluujících do 2 min, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %). Součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a dvou píků eluujících do 2 min, není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Chloridy (2.4.4). Roztoky se připravuji současně.
Zkoušený roztok. 0,530 g se rozpustí ve 20,0 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 6 ml kyseliny dusičně zředěné RS a zředí se vodou R na 50,0 ml.
Porovnávací roztok. K 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,001 mol/l RS se přidá 20,0 ml kyseliny octové bezvodé R a 6 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 50,0 ml.
Oba čerstvě připravené roztoky se odděleně převedou do zkumavek. Do každé zkumavky se přidá 1 ml dusičnanu stříbrného RS2 a roztoky se nechají stát po dobu 5 min chráněny před světlem. Zkumavky se pozorují kolmo k podélným osám proti černému pozadí. Zkoušený roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací roztok (100 μg/g).
Sírany (2.4.13). Roztoky se připravují současně.
Zkoušený roztok. 3,00 g se rozpustí ve 20,0 ml kyseliny octově ledové R, je-li třeba, mírně se zahřeje. Ochladí se a zředí se vodou R na 50,0 ml.
Porovnávací roztok. K 9 ml základního roztoku síranů (10 μg SO₄/ml) (1) se přidá 6 ml kyseliny octové ledové R.
Do dvou zkumavek se převede 1,5 ml základního roztoku síranů (10 μg SO₄/ml) (1) a přidá se 1 ml roztoku chloridu barnatého R (250 g/l). Protřepe se a nechá se 1 min stát. Do jedné zkumavky se přidá 15 ml zkoušeného roztoku a do druhé 15 ml porovnávacího roztoku.
Po 5 min zkoušený roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací roztok (100 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2,0 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %. 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,400 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 50,80 mg C₂₄H₃₀CIN₃O₇.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

†† Clemastini hydrogenofumaras
Klemastiniumhydrogenfumarat
Synonymum. Clemastini fumaras

C₂₅H₃₀CINO₅

M_r 459,98

CAS 14976-57-9

Je to (2R)-2-{2-[(R)-1-fenyl-1-(4-chlorfenyl)ethoxy]ethyl}-1-methylpyirolidmium-(E)-hydrogen-butendioat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₂₅H₃₀CINO₅.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 70% (V/V), těžce rozpustný v lihu 50% (V/V) a v methanolu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 0,500 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 3,2 až 4,2; měří se suspenze připravená suspendováním 1,0 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +15,0° až+18,0°; měří se roztok S a přepočte se na vysušenou látku.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.
Zkoušený roztok (a). 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5,0 ml.
Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 20,0 mg klemastiniumhydrogenfumaratu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). 0,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 50,0 ml. Porovnávací roztok (d). 10,0 mg difenhydraminiumchloridu CRL se rozpustí v 5,0 ml porovnávacího roztoku (a).
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 jíl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a tetrahydrofuranu R (1 +20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min v proudu studeného vzduchu, postříká se čerstvě připravenou směsí objemových dílů jodobismutitanu draselného RS a kyseliny octové zředěné RS (1 + 10) a potom peroxidem vodíku zředěným RS. Vrstva se ihned přikryje skleněnou deskou stejné velikosti a po 2 min se pozoruje. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %) a nejvýše čtyři takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %). Nepřihlíží se ke skvrnám, které zůstaly na startu (kyselina fumarová). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.
1-Fenyl-1-(4-chlorfenyl)ethanol. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29),
Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (10 g/l) (25 + 75) a zředí se jí na 100 ml.
Porovnávací roztok (a). 6 mg 1-fenyl-1-(4-chlorfenyl)ethanolu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (10 g/l) (25 + 75) a zředí se jí na 100 ml.
Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (10 g/1) (25 + 75) na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (10 g/l) (25 + 75) a zředí se jí na 100 ml. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (10 g/l) (25 + 75) na 100 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 pm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny fosforečné R, acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (10 g/1) (0,1 + 45 + 55); průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 220 nm.
Nastříkne se po 100 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) rozlišení mezi píky klemastinu a 1-fenyl-1-(4-chlorfenyl)ethanolu je větší než 2,2. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, odpovídajícího 1-fenyl-1-(4-chlorfenyl)ethanolu, větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 6 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,350 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 46,00 mg C₂₅H₃₀CINO₅.
Uchovávání
Venenum.
Nečistoty
Hodnocené nečistoty:

Ostatní detekovatelné nečistoty:

† Clozapinum
Klozapin

C₁₈H₁₉CIN₄

M_t 326,83

CAS 5786-21-O

Je to 8-chlor-11-(4-methyl-1-piperazinyl)-5H-dibenzo[b,e][l,4]diazepin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₈H₁₉CIN₄.
Vlastnosti
Žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěné kyselině octové.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Před použitím se vrstva vyvíjí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (25 + 75) a suší se 15 min na vzduchu.
Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 20 mg klozapinu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 50 ml.
Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 50 ml.
Porovnávací roztok (d). 5 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (e). 10 mg klozapinu CRL a 10 mg oxazepamu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (25 + 75) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a): žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %); nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou patrny dvě zřetelně oddělené skvrny a na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je zřetelně viditelná skvrna.
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,100 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 16,34 mg C₁₈H₁₉CIN₄.
Uchovávání
Separandum.
Nečistoty

Copovidonum
Kopovidon
Synonymum. Copolyvidonum

(C₆H₉NO)_n + (C₄H₆O₂)_m

M_r (111,1)_n + (86,1)_m

CAS 8013-98-7

Je to kopolymer 1-vinyl-2-pyrrolidonu a vinylacetatu v hmotnostním poměru 3 : 2. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 7,0% až 8,0% dusíku a 35,3 % až 42,0% vinylacetatové složky. K-hodnota je 90,0 % až 110,0 % deklarované hodnoty.
Vlastnosti
Bílý nebo nažloutle bílý hygroskopický prášek nebo vločky. Je snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A.
Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. Zkoušená látka se přidává do vody R po malých dávkách za stálého míchání.
Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₅, Č₅ nebo HŽ₅ (2.2.2, Metoda II).
Aldehydy. K 20,0 g se do kuželové baňky se zabroušenou zátkou přidá 180 ml vody R, vaří se 45 min pod zpětným chladičem a nechá se ochladit. Roztok se destiluje a asi 60 ml destilátu se jímá do 20,0 ml roztoku hydroxylamoniumchloridu R (70 g/l) chlazeného ve vodě S ledem a S pH předem upraveným na hodnotu 3,1 hydroxidem sodným 1 mol/l RS. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS. K dosažení pH3,1 se spotřebuje nejvýše 9,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS (0,2 % vyjádřeno jako acetaldehyd). Provede se slepá zkouška.
Peroxidy. 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 25 ml, přidají se 2 ml zkoumadla chlorid titanitý - kyselina sírová R a nechá se 30 min stát. Klen se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 405 nm za použití směsi 25 ml roztoku zkoušené látky (40 g/l) a 2 ml roztoku kyseliny sírové R 13% (V/V) jako kontrolní tekutiny. Absorbance není větší než 0,35 (400 μg/g, vyjádřeno jako H₂O₂).
Hydrazin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu silanizovaného pro TLC R.
Použijí se čerstvě připravené roztoky.
Zkoušený roztok. K 25 ml roztoku S se přidá 0,5 ml roztoku salicylaldehydu R (50 g/l) v methanolu R, promíchá se a zahřívá 15 min ve vodní lázni při 60 °C. Po ochlazení se přidají 2,0 ml xylenu R, 2 min se protřepává a odstředí se. Použije se čirý supernatant.
Porovnávací roztok. 9 mg salicylaldazinu R se rozpustí v xylenu R a zředí se jím na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí xylenem R na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a methanolu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající salicylaldazinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1 μg/g hydrazinu).
Monomery. 5,0 g se rozpustí v 15 ml methanolu R, pomalu se přidá 20,0 ml bromidu jodného RS a nechá se 30 min stát chráněno před světlem za občasného promíchání. Přidá se 10 ml roztoku jodidu draselného R (100 g/l) a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS do vzniku žlutého zbarvení a v titraci se pokračuje do odbarvení. Provede se slepá zkouška. Spotřeba thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS je nejvýše 3,6 ml (0,4 %).
Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
K-hodnota. 5,0 ml roztoku S se zředí vodou R na 50,0 ml, nechá se 1 h stát a stanoví se viskozita (2.2.9) při (25 ± 0,1) °C za použití viskozimetru č. 1 s minimální dobou průtoku 100 s.
K-hodnota se vypočítá podle vzorce:

\frac{1,5 ∙ l o g η - 1}{0,15 + 0,003 ∙ c} + \frac{\sqrt{300 ∙ c ∙ l o g η + (c + 1,5 ∙ c ∙ l o g η)}}{0,15 ∙ c + 0,003 ∙ c^{2}},

v němž značí:
c - obsah zkoušené látky v procentech (g/100 ml), počítáno na vysušenou látku,
η - relativní viskozitu roztoku.
Stanovení obsahu
Dusík. Provede se stanovení obsahu dusíku (2.5.9) s 30,0 mg zkoušené látky a s 1 g směsi 997 dílů síranu draselného R a 3 dílů síranu měďnatého R. Zahřívá se ještě 45 min po vzniku čiré světle zelené tekutiny.
Vinylacetatová složka. Stanoví se číslo zmýdelnění (2.5.6) s 2,00 g zkoušené látky. Výsledek se násobí číslem 0,1534 a získá se obsah vinylacetatové složky vyjádřený v procentech.
Uchovávání
Chráněn před vlhkostí.
Označování
V označení na obalu se uvede K-hodnota.
Coriandri fructus
Koriandrový plod
Synonymum. Fructus coriandri
Je to usušená dvounažka druhu Coriandrum sativum L. Obsahuje nejméně 3 ml silice v 1 kilogramu drogy, počítáno na sušinu.
Vlastnosti
Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje požadavkům statí Cizí příměsi. Nažky nenesou stopy po napadení hmyzem.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %. 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 8,0 %.
Stanovení obsahu
Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12) v 500ml baňce s 30,0 g čerstvě práškované drogy a 200 ml vody R jako destilační tekutiny. Do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R. Destiluje se 2 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Crataegi fructus
Hlohový plod
Synonymum. Fructus crataegi
Je to usušený nepravý plod (malvice) druhu Crataegus monogyna JACQ., (LINDM.) nebo Crataegus laevigata (POIR.) DC. (synonymum: Crataegus oxyacantha L.) nebo jejich kříženců nebo směs plodů výše uvedených druhů. Obsahuje nejméně 1,0 % procyanidinů, vyjádřeno jako cyanidi- niumchlorid (C₁₅H₁₁ClO₆; M_r 322,7), počítáno na vysušenou drogu.
Vlastnosti
Droga sladké slizovité chuti.
Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 5 % znehodnocených plodů. Nejsou přítomny plody jiných druhů rodu Crataegus (C. nigra WALDST. et KIT., C. pentagyna WALDST. et KIT. ex WILLD. a C. azarolus L.), které jsou více než třísemenné.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 5,0 %.
Stanovení obsahu
2,50 g práškované drogy (355) se smíchá se 30 ml lihu R 70% (V/V), vaří se 30 min pod zpětným chladičem a pak se zfiltruje. Zbytek se promyje 10,0 ml lihu R 70% (V/V). Filtrát se smíchá s 15,0 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 10,0 ml vody R a vaří se 80 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje a zbytek se promývá lihem R 70% (V/V), dokud není filtrát bezbarvý. Pak se zředí lihem R 70% (V/V) na 250,0 ml. 50,0 ml tohoto roztoku se odpaří v baňce s kulatým dnem asi na 3 ml a převede se do dělicí nálevky. Baňka se postupně promyje 10 ml a 5 ml vody R a promývací tekutiny se převedou do dělicí nálevky. Protřepává se třikrát 15 ml 1-butanolu R. Spojené organické vrstvy se zředí 1-butanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 545 nm.
Obsah procyanidinů v procentech, počítáno jako cyanidiniumchlorid (C₁₅H₁₁ClO₆), se vypočítá podle vzorce:

\frac{A ∙ 500}{75 ∙ m}

v němž značí:
A - absorbanci při 545 nm,
m - hmotnost drogy v gramech.
Specifická absorbance cyanidiniumchloridu je 75.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Crotamitonum
Krotamiton

C₁₃H₁₇NO

M_r 203,27

CAS 483-63-6

Je to N-ethyl-N-(2-methylfenyl)-2-butenamid. Počítáno jako součet E-izomeru a Z-izomeru, obsahuje 96,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₃H₁₇NO a nejvýše 15,0 % Z-izomeru.
Vlastnosti
Bezbarvá nebo světle žlutá olejovitá kapalina. Je těžce rozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96%. Při nízkých teplotách částečně nebo zcela tuhne.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Relativní hustota (2.2.5). 1,006 až 1,011.
Index lomu (2.2.6). 1,540 až 1,542.
Volné aminy. 5,00 g se rozpustí v 16 ml dichlormethanu R, přidají se 4,0 ml kyseliny octové R, pak se přidá 0,1 ml žlutí metanilové RS a 1,0 ml kyseliny chloristé 0,02 mol/l RS; roztok je červený (500 pg/g jako ethylaminotoluen).
Chloridy. 5,0 g se vaří 1 h pod zpětným chladičem s 25 ml lihu 96% R a s 5 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l), potom se ochladí, přidá se 5 ml vody R a protřepe se s 25 ml etheru R. Spodní vrstva se zředí vodou R na 20 ml, přidá se 5 ml kyseliny dusičné R, zředí se vodou R na 50 ml a přidá se 1 ml čerstvě připraveného roztoku dusičnanu stříbrného R (50 g/l). Roztok neopalizuje intenzivněji než směs 1 ml čerstvě připraveného roztoku dusičnanu stříbrného R (50 g/l) a roztoku připraveného zředěním 5 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l) vodou R na 20 ml a přidáním 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS, 5 ml kyseliny dusičné R a zředěním vodou R na 50 ml (100 μg/g).
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (a), 20 μl porovnávacího roztoku (b) a 20 μl porovnávacího roztoku (c) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a): plocha píku odpovídajícího krotamitonu nečistotě A není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, píku odpovídajícího Z-izomeru a píku odpovídajícího krotamitonu nečistotě A, není větší než součet ploch píků odpovídajících Z-izomeru a E-izomeru na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1%). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší, než je 0,02násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 50,0 mg krotamitonu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 15,0 mg krotamitonu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 15 mg krotamitonu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (a) na 10 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů tetrahydrofuranu R a cyklohexanu R (8 + 92); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 242 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a 20 μl porovnávacího roztoku (d). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy vztažené k hlavnímu píku (E-izomer): Z-izomeru asi 0,5 a krotamitonu nečistoty A asi 0,8. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 70 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramů porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi píkem krotamitonu nečistoty A a píkem E-izomeru nejméně 4,5.
Nastříkne se odděleně zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (a). Vypočítá se obsah C₁₃H₁₇NO v procentech ze součtu ploch píků Z-izomeru a E-izomeru.
Vypočítá se obsah Z-izomeru v procentech z celkového množství E-izomeru a Z-izomeru na chromatogramů zkoušeného roztoku (b).
Uchovávání
V dobře uzavřených zcela naplněných obalech, chráněn před světlem.
Nečistoty

Cyamopsidis seminis pulvis
Guar
Je to mletý endosperm semen druhu Cyamopsis tetragonolobus (L.) TAUB. Obsahuje převážně guarový galaktomannan.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek, ze kterého rozpuštěním ve vodě vzniká sliz o různé viskozitě. Je prakticky nerozpustný v lihu 96%.
Mikroskopický popis, viz Zkouška totožnosti A.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Tragant, slizy rostlin rodu Sterculia, agar, alginaty, karagen. K malému množství zkoušené látky se přidá 0,2 ml čerstvě připravené červeně rutheniové RS. Buněčné stěny se při pozorování pod mikroskopem nebarví červeně.
Bílkovina. Nejvýše 8,0 %; S 0,170 g se provede stanovení dusíku mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9). Výsledek se násobí faktorem 6,25.
Zjevná viskozita. 85 % až 115 % viskozity deklarované v označení na obalu. 1,00 g (počítáno na vysušenou látku) se zvlhčí 2,5 ml 2-propanolu R a za míchání se zředí vodou R na 100,0 ml. Po 1 h se stanoví viskozita (2.2.10) za použití rotačního viskozimetru při 20 °C a smykové rychlosti 100 s^-1.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %. 1,000 g se 5 h suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 1,8 %.
Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10⁴ živých aerobních mikroorganismů v gramu; stanoví se počítáním na pevných půdách. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.6.13).
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Označování
V označení na obalu se uvede zjevná viskozita roztoku (10 g/l) v milipascalsekundách.
† Cyclizini hydrochloridum
Cykliziniumchlorid

C₁₈H₂₃CIN₂

M_r 302,85

CAS 303-25-3

Je to 1-benzhydryl-4-methylpiperaziniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₈H₂₃ClN₂.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B a E.
Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 5,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g ve směsi objemových dílů lihu 96% R a vody prosté oxidu uhličitého R (40 + 60) a zředěním stejnou směsí na 25 ml.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R. Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.
Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg cykliziniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 mg methylpiperazinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50 ml.
Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (d). 10 mg hydroxyziniumchloridu CRL a 10 mg cykliziniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (2 +13 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 30 min na vzduchu a vystaví se na 10 min působení par jodu. Skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídající skvrně 1-methylpiperazinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající 1-methylpiperazinu, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 130 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,200 g se rozpustí v 15 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 40 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 15,14 mg c₁₈h₂3cln₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Cyproteroni acetas
Cyproteronacetat

C₂₄H₂₉CIO₄

M_r 416,94

CAS 427-51-0

Je to 6-chlor-1α,2α-methylen-3,20-dioxo-4,6-pregnadien-17-ylacetat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C₂₄H₂₉CIO₄.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, snadno rozpustný v acetonu, dobře rozpustný v methanolu a mírně rozpustný v ethanolu.
Taje při teplotě asi 210 °C.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A.
Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +152° až +157°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,25 g v acetonu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonitrilem R na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 mg medroxyprogesteronacetatu CRL se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (40 + 60), s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 254 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) rozlišení mezi píky odpovídajícími cyproteronacetatu a medroxyprogesteronacetatu je nejméně 3,0.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času cyproteronacetatu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 0,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 80 °C a při tlaku nepřekračujícím 0,7 kPa.
Síranový popel (2.2.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
50,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 282 nm a vypočítá se obsah C₂₄H₂₉CIO₄; specifický absorpční koeficient je 414.
Uchovávání
Chráněn před světlem. Separandum.
Nečistoty

Cysteini hydrochloridum monohydricum¹)
Monohydrát cysteiniumchloridu
Synonyma. Cysteini hydrochloridum, L-Cysteinium chloratum

C₃H₈CINO₂S . H₂O

M_r 175,63
M, bezvodého 157,61

CAS 7048-04-6

Je to monohydrát (R)-2-merkapto-1-karboxyethylamoniumchloridu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₃H₈ClNO₂S.
Výroba
Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A, B a E.
Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml.
Vzhled roztoku. 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). + 5,5° až + 7,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,00 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.
Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml roztoku N-ethylmaleinimidu R (20 g/l) v lihu 96% R a nechá se 5 min stát.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 20 mg cysteiniumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R, zředí se jí na 10 ml, přidá se 10 ml roztoku N-ethylmaleinimidu R (20 g/l) v lihu 96% R a nechá se 5 min stát. Porovnávací roztok (b). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml.
Porovnávací roztok (c). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.
Porovnávací roztok (d). 10 mg tyrosinu CRL se rozpustí v 10 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se vodou R na 25 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků (b), (c) a (d) a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a potom se zahřívá 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jsou-li na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) dvě zřetelně oddělené skvrny.
Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).
Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a umístí se těsně vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg jemně upráškované zkoušené látky se umístí na spodní hodinové sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K suspenzi se přidá 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R a rychle se promíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se ihned překlopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není zbarven intenzivněji modře než lakmusový papír u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (200 μg/g).
Železo (2.4.9). V dělicí nálevce se rozpustí 0,50 g v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a 3 min se třepe. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R, upraví se pH na hodnotu 3 až 4 amoniakem 26% R a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). 8,0 % až 12,0 %; 1,000 g se suší 24 h za tlaku nepřevyšujícího 0,7 kPa. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
V baňce se zabroušenou zátkou se rozpustí 0,300 g a 4 g jodidu draselného R ve 20 ml vody R. Roztok se ochladí ve vodě s ledem, přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 25,0 ml jodu 0,05 mol/l VS. Baňka se uzavře a nechá se 20 min stát v temnu. Potom se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 3 ml škrobu RS jako indikátoru, který se přidá před koncem titrace. Provede se slepá zkouška.
1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 15,76 mg C₃H₈ClNO₂S.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Cystinum¹)
Cystin

C₆H₁₂N₂O₄S₂

M_r 240,29

CAS 56-89-3

Je to kyselina (R,R)-3,3̕-dithiobis(2-aminopropionová). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₆H₁₂N₂O₄S_2..
Výroba
Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). -218° až -224°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.
Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg cystinu CRL se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 50 ml.
Porovnávací roztok (6). 2 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg cystinu CRL a 10 mg argininiumchloridu CRL se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 25 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a 2-propanolu R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká ninhydrinem RS a potom se zahřívá 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g), bez dalšího přidání kyseliny dusičné.
Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).
Amonium (2.4.1). 0,10 g vyhovuje limitní zkoušce B na amonium (200 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 0,2 ml základního roztoku amonia (100 μg NH/ml).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Železo (2.4.9). V dělicí nálevce se rozpustí 1,0g.v10ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a 3 min se třepe. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,100 g se rozpustí v baňce se zabroušenou zátkou ve směsi 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R. Přidá se 10 ml roztoku bromidu draselného R (200 g/l), 50,0 ml bromičnanu draselného 0, 0167 mol/l VS a 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Baňka se uzavře, ochladí ve vodě s ledem a nechá se 10 min stát v temnu. Potom se přidá 1,5 g jodidu draselného R a po 1 min se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace. Provede se slepá zkouška.
1 ml bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS odpovídá 2,403 mg C₆H₁₂N₂O₄S₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
† Dalteparinum natricum
Sodná sůl dalteparinu

n = 3 až 20, R = H nebo SO₃Na, R̕= S0₃Na nebo COCH₃, R² = H a R³ = CO₂Na nebo R²= CO₂Na a R³ = H
Je to sodná sůl nízkomolekulárního heparinu získaného depolymerizací heparinu působením kyseliny dusité z prasečí střevní sliznice. Většina složek má strukturu kyseliny 2-O-sulfo-α-L-idopyranosuronové na neredukujícím konci a strukturu 6-O-sulfo-2,5-anhydro-D-mannitolu na redukujícím konci jejich řetězce.
Vyhovuje článku Heparina massae molecularis minoris s modifikacemi a dodatečnými následujícími požadavky.
Průměrná molekulová hmotnost se pohybuje mezi 5600 a 6400 s charakteristickou hodnotou 6000.
Stupeň sulfatace je 2,0 až 2,5 na disacharidovou jednotku.
Počítáno na vysušenou látku, je v miligramu 110 mj. až 210 m.j. účinnosti protifaktom Xa. Počítáno na vysušenou látku, je v miligramu 35 m.j. až 100 m.j. účinnosti protifaktoru IIa. Poměr účinnosti protifaktom Xa k účinnosti protifaktom IIa je 1,9 až 3,2.
Výroba
Sodná sůl dalteparinu je vyráběna validovaným výrobním a purifikačním procesem za podmínek minimalizujících přítomnost skupin N-NO.
Za použití vhodné validované kvantifikační metody se musí prokázat, že výrobním postupem dochází ke snížení kontaminace skupinami N-NO na schválené limity.
Zkoušky totožnosti
Provede se zkouška totožnosti C popsaná v článku Heparina massae molecularis minoris s následujícími požadavky: průměrná molekulová hmotnost se pohybuje mezi 5600 a 6400; hmotnostní procento řetězců nižších než 3000 je nejvýše 13,0 %; hmotnostní procento řetězců vyšších než 8000 je 15,0% až 25,0%.
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 1 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než stupeň 5 porovnávacího barevného roztoku nejvhodnější barvy (2.2.2, Metoda II).
Dusitany. Nejvýše 5 μg/g. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Před přípravou roztoků se všechny odměrné baňky nejméně třikrát propláchnou vodou R. Zkoušený roztok. 80,0 mg se rozpustí ve vodě R, zředí se jí na 10,0 ml a nechá se nejméně 30 min stát Porovnávací roztok (a). 60,0 mg dusitanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.
Před přípravou porovnávacího roztoku (b) se pipeta propláchne porovnávacím roztokem (a). Porovnávací roztok (b). 1,00 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 50,0 ml.
Před přípravou porovnávacích roztoků (c), (d) a (e) se všechny pipety propláchnou porovnávacím roztokem (b).
Porovnávací roztok (c). 1,00 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí vodou R na 100,0 ml (1 μg/ml dusitanu).
Porovnávací roztok (d). 3,00 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí vodou R na 100,0 ml (3 μg/ml dusitanu).
Porovnávací roztok (e). 5,00 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí vodou R na 100,0 ml (5 μg/ml dusitanu).
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,3 mm naplněné silným anexem,
- mobilní fáze, kterou je roztok připravený následovně: 13,61 g octanu sodného R se rozpustí ve vodě R, hodnota pH se upraví na 4,3 kyselinou fosforečnou R a zředí se vodou R na 1000 ml; průtoková rychlost je 1,0ml/min,
- vhodného elektrochemického detektoru s následujícími charakteristikami a nastavením: vhodná pracovní elektroda, potenciál detektoru +1,00 V proti Ag/AgCl referenční elektrodě a citlivost detektoru 0,1 μA plného rozsahu.
Nastříkne se 100 μl porovnávacího roztoku (d). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenční čas dusitanu 3,3 min až 4,0 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže:
- počet teoretických pater na metr kolony vypočtený pro pík dusitanu je nejméně 7000 (sodná sůl dalteparinu bude blokovat vazebná místa stacionární fáze, což způsobí zkrácení retenčních časů a nižší separační schopnost kolony; počáteční účinnost kolony může být částečně obnovena promýváním kolony roztokem chloridu sodného R (58 g/l) s průtokem 1,0 ml/min po dobu 1 h; po regeneraci je kolona promývána 200 ml až 400 ml vody R),
- symetrie píku dusitanu je menší než 3,
- relativní směrodatná odchylka ploch píků dusitanu při šesti nástřicích je menší než 3,0 %.
Nastříkne se po 100 μl porovnávacích roztoků (c) a (e). Zkoušku lze hodnotit, jestliže:
- korelační koeficient lineární závislosti koncentrace a odezvy porovnávacích roztoků (c), (d) a (e) je nejméně 0,995,
- poměr signálu k šumu pro porovnávací roztok (c) není menší než 5. Pokud je hladina šumu příliš vysoká, doporučuje se rekalibrovat elektrodu,
- při nástřiku vody R nejsou zaznamenány falešné píky (slepá zkouška).
Nastříkne se 100 μl zkoušeného roztoku. Obsah dusitanu se vypočte z ploch píků na chromatogramech porovnávacích roztoků (c), (d) a (e).
Bor. Nejvýše 1 μg/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií s indukčně vázanou plazmou (ICP).
Bor se stanoví měřením emise z indukčně vázané plazmy (ICP) při vlnové délce specifické pro bor. Používá se emisní čára při 249,733 nm a vhodný přístroj, jehož nastavení je optimalizováno podle pokynů výrobce.
Zkoušený roztok. 0,2500 g se rozpustí v asi 2 ml vody pro chromatografii R, přidá se 100 μl kyseliny dusičné R a zředí se vodou pro chromatografii R na 10,00 ml.
Porovnávací roztok (a). Připraví se roztok kyseliny dusičné R 1% (V/V) ve vodě pro chromatografii R (slepá zkouška).
Porovnávací roztok (b). Připraví se roztok kyseliny borité R (11,4 μg/ml) v roztoku kyseliny dusičné R 1% (V/V) ve vodě pro chromatografii R (STD_CAL).
Porovnávací roztok (c). 0,2500 g referenční sodné soli dalteparinu, v níž nebyl detekován bor, se rozpustí v asi 2 ml vody pro chromatografii R, přidá se 100 μl kyseliny dusičné R a zředí se vodou pro chromatografii R na 10,00 ml (STD₀).
Porovnávací roztok (d). 0,2500 g referenční sodné soli dalteparinu, v níž nebyl detekován bor, se rozpustí v asi 2 ml roztoku kyseliny dusičné R 1% (V/V) ve vodě pro chromatografii R, přidá se 10 μl roztoku kyseliny borité R (5,7 mg/ml) a zředí se roztokem kyseliny dusičné R 1% (V/V) ve vodě pro chromatografii R na 10,00 ml (STD₁). Tento roztok obsahuje 1 μg boru/ml.
Obsah boru ve zkoušené látce se vypočte s použitím následujícího korekčního faktoru:
f = [STED₁ - STD₀] . 2/ [STDcal - slepá zkouška].
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 670 Pa.
Uchovávání
Separandum.
† Daunorubicini hydrochloridum
Daunorubiciniumchlorid
Synonymum. Daunorubicinium chloratum

C₂₇H₃₀CINO₁₀

M_r 563,99

CAS 23541-50-6

Je to (8S,10S)-8-acetyl-10-[(3-amonio-2,3,6-trideoxy-α-L-lyxo-hexopyranosyl)oxy]-6,8,11-trihydroxy-1-methoxy-7,8,9,10-tetrahydronaftacen-5,12-dion-chlorid. Tato látka je produkována určitými kmeny Streptomyces coeruleorubidus nebo Streptomyces peucetius nebo se získává jinými způsoby. Počítáno na bezvodou látku prostou rozpouštědel, obsahuje 95,0 % až 103,0 % sloučeniny C₂₇H₃₀CINO₁₀.
Výroba
Připravuje se výrobními postupy vylučujícími nebo omezujícími přítomnost histaminu. Vlastnosti
Oranžově červený krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 50 mg ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se po 5 μl zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku (c) a porovnávacího roztoku (d). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamená po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plochy píků odpovídající aglykonu daunorubicinu, daunorubicinolu, doxorubicinu a feudomycinu B nejsou větší než odpovídající píky na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (aglykon daunorubicinu 0,5 %, daunorubicinol 1,5 %, doxorubicin 0,5 % a feudomycin B 0,7%); plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %) a součet ploch takových píků není větší než čtyřnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (2 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).
Aceton a butanol. Nejvýše 0,5 % acetonu a 1,0 % butanolu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dioxanu R jako vnitřního standardu.
Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v roztoku obsahujícím dioxan R (1 g/l) a zředí se jím na 1,0 ml.
Porovnávací roztok. 0,50 g 1-butanolu R, 0,25 mg acetonu R a 1,0 g dioxanu R se smíchá a zředí se vodou R na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii R1 impregnovanou 10 % makrogolu 20 000 R_f
- dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu,
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se udržuje na 70 °C.
Nastřikuje se po 1 μl z obou roztoků.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 0,100 g zkoušené látky.
Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na kilogram hmotnosti králíka vstřikuje 1 ml roztoku zkoušené látky (2,5 mg/ml) ve vodě na injekci R. Vstříknutí se provádí rychlostí 1 ml za 15 s. Použijí se králíci, kteří nebyli již dříve použiti u anthracyklinových derivátů ke zkoušce na pyrogenní látky.
Stanovení obsahu
Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 25,0 mg daunorubiciniumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 10,0 mg daunorubiciniumchloridu CRL a 10,0 mg daunorubicinolhydrochloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 5,0 mg aglykonu daunorubicinu CRL a 5,0 mg doxorubiciniumchloridu CRL, 7,0 mg feudomycinu B CRL a 15,0 mg daunorubicinol-hydrochloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 200,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku obsahujícího laurylsíran sodný R (2,88 g/l) a kyselinu fosforečnou R (2,25 g/l) (42 + 58); průtoková rychlost je 0,8 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 254 nm.
Nastříkne se 5 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou hlavních píků byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky daunorubicinu a daunorubicinolu je nejméně 8,0. Jestliže je třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Stanovení obsahu lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku daunorubicinu je nejvýše 1,0%. Nastříkne se zkoušený roztok a porovnávací roztok (a).
Vypočítá se obsah C₂₇H₃₀CINO₁₀ v procentech.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Separandum.
Označování
V označení na obalu se uvede, zda je látka:
- sterilní,
- prostá pyrogenních látek.
Nečistoty

Decylis oleas
Decyloleat

C_2SH₅₄O₂

M_r 422,73

CAS 3687-46-5

Je to směs obsahující decylestery mastných kyselin, převážně kyseliny olejové. Může být přidána vhodná antioxidační látka.
Výroba
Je-li dodecyloleat získáván z tkání savců nebo jiných materiálů teplokrevných zvířat, musí tato zvířata splňovat požadavky oprávněné autority, které se kladou na zvířata určená pro humánní konzumaci. Navíc tyto tkáně nesmí obsahovat specifický rizikový materiál, který je definován odpovídajícími mezinárodními, nebo kde je to vhodné, národními požadavky.
Vlastnosti
Čirá světle žlutá nebo bezbarvá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, je mísitelný s lihem 96%, s dichlormethanem a s etherem petrolejovým (40 °C až 60 °C).
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Relativní hustota (2.2.5). 0,860 až 0,870.
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky.
Číslo jodové (2.5.4). 55 až 70.
Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10,0.
Číslo zmýdelnění (2.5.6). 130 až 140, stanoví se s 2,0 g zkoušené látky.
Obsah kyseliny olejové. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22). Frakce mastných kyselin obsahuje nejméně 60,0 % kyseliny olejové.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 2,0 g zkoušené látky.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- název a koncentrace přidané antioxidační látky, pokud byla přidána.
† Deptropini dihydrogenocitras
Deptropimumdihydrogencitrat
Synonymum. Deptropini citras

C₂₉H₃₅NO₈

M_r 525,60

CAS 2169-75-7

Je to (1R,3R,5S)-3-(10,11-dihydro-5H-dibenzo[a,d]cykloheptadien-5-yloxy)tropanium-dihydrogencitrat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₉H₃₅NO₈.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý mikrokrystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v ethanolu, prakticky nerozpustný v dichlormethanu a v etheru.
Taje při asi 170 °C, za rozkladu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A.
Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 3,7 až 4,5; měří se roztok připravený suspendováním 0,25 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25 ml, roztok se zfiltruje.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 20 mg deptropiniumdihydrogencitratu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 2 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (c). 5 mg tropinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok (d). 10 mg deptropiniumdihydrogencitratu CRL a 10 mg tropinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 40 pl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a 1-butanolu R (8 + 92) po dráze 10 cm. Deska se suší při 100 °C až 105 °C, dokud se amoniak úplně neodpaří, a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %). Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným zředěným RS a pak roztokem dusitanu sodného R (10 g/l), vystaví se působení par jodu a pozoruje se na denním světle a v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) skvrna odpovídající tropinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající tropinu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,400 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 52,56 mg C₂₉H₃₅NO₈.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Dexchlorpheniramini hydrogenomaleas
Dexchlorfeniraminiumhydrogenmaleinat
Synonymum. Dexchlorpheniramini maleas

C₂₀H₂₃CIN₂O₄

M_r 390,87

CAS 2438-32-6

Je to (3S)-[3-(4-chlorfenyl)-3-(2-pyridyl)propyl]dimethylamoniumhydrogenmaleinat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny C₂₀H₂₃ClN₂O₄.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, v methanolu a v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A, C a E.
Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 5,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,20 g ve 20 ml vody R.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +22° až +23°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok S.
Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).
Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v 1,0 ml dichlormethanu R.
Porovnávací roztok. 5,0 mg bromfeniraminiumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí v 0,5 ml dichlormethanu R a přidá se 0,5 ml zkoušeného roztoku. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 50,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- skleněné kolony délky 2,3 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovovou chromatografii R (135 μm až 175 μm) promytou kyselým a alkalickým praním impregnovanou 3 % směsi poly(dimethyl)siloxanu a poly(difenyl)siloxanu (50 % + 50 %),
- dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 20 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se udržuje na 205 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 250 °C. Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi dvěma píky odpovídajícími dexchlorfeniraminu a bromfeniraminu nejméně 1,5. Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamená po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 0,8násobek plochy píku odpovídajícího dexchlorfeniraminu na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,4 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy píku odpovídajícího dexchlorfeniraminu na chromatogramu porovnávacího roztoku (1 %).
Enantiomerní čistota. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí ve 3 ml vody R. Přidá se několik kapek amoniaku 26% R do alkalické reakce. Protřepe se s 5 ml dichlormethanu R a vrstvy se oddělí. Spodní dichlormethanová vrstva se odpaří na vodní lázni do olejovitého zbytku, který se rozpustí v 2-propanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 10,0 mg dexchlorfeniraminiumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí ve 3 ml vody R. Přidá se několik kapek amoniaku 26% R do alkalické reakce. Protřepe se s 5 ml dichlormethanu R a vrstvy se oddělí. Spodní dichlormethanová vrstva se odpaří na vodní lázni do olejovitého zbytku, který se rozpustí v 2-propanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 10,0 mg chlorfenaminiumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí ve 3 ml vody R. Přidá se několik kapek amoniaku 26% R do alkalické reakce. Protřepe se s 5 ml dichlormethanu R a vrstvy se oddělí. Spodní dichlormethanová vrstva se odpaří na vodní lázni do olejovitého zbytku, který se rozpustí v 2-propanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí 2-propanolem R na 50 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem s navázanou amylosou pro chromatografii R,
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů diethylaminu R, 2-propanolu R a hexanu R (3 + 20 + 980), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 254 nm.
Za těchto podmínek se první objeví pík (S)-izomeru.
Nastříkne se po 10 μl všech roztoků. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi píky odpovídajícími (R)-enantiomeru a (S)-enantiomeru nejméně 1,5; retenční časy hlavních píků na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a) jsou shodné ((S)-enantiomer). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího (R)-enantiomem větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2 %) a plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku (R)-enantiomeru, není větší než 0,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μgPb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 65 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,150 g se rozpustí v 25 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 19,54 mg C₂₀H₂₃CIN₂O₄.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Dicycloverini hydrochloridum
Dicykloveriniumchlorid

C₁₉H₃₆CINO₂

M_r 345,96

CAS 67-92-5

Je to 2-[ 1-bi(cyklohexyl)ylkarbonyloxy]ethyldiethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₉H₃₆CINO₂.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.
Vykazuje polymoríismus.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a D.
Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 5,5. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50 ml.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg dicykloveriniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (c). 5 mg tropikamidu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (b) a zředí se jím na 5 ml.
Na vrstvu se nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, ethylacetatu R, vody R a 1-propanolu R (5+ 10+10 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a potom se postříká jodobismutitanem draselným zředěným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,300 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l KS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) do druhé inflexe.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 34,60 mg C₁₉H₃₆ClNO₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Separandum.
Nečistoty

Diethylenglycoli monoethylicum etherum
Diethylenglykolmonoethylether
Synonymum. Diethylenglycoli monoethylicum aetherum

C₆H₁₄O₃

M_r 134,17

CAS111-90-0

Je to 2-(2-ethoxyethoxy)ethanol. Obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₆H₁₄O₃. Vyrábí se kondenzací ethylenoxidu s ethanolem a následnou destilací.
Vlastnosti
Čirá bezbarvá hygroskopická kapalina. Je mísitelný s vodou, s acetonem a s liliem 96%, v určitých poměrech s rostlinnými oleji, nemísitelný s minerálními oleji.
Relativní hustota je asi 0,991.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,1; 30,0 ml se rozpustí ve 30 ml lihu 96% R předem zneutralizovaného hydroxidem draselným 0,1 mol/l VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátoru. Titruje se hydroxidem draselným v lihu 0,01 mol/l VS.
Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 8,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.
Ethoxyethanol, ethylenglykol a diethylenglykol. Nejvýše 0,20 % ethoxyethanolu a nejvýše 0,50 % součtu obsahů ethylenglykolu a diethylenglykolu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28), popsanou ve Stanovení obsahu.
Nastříkne se 0,1 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy: ethoxyethanolu asi 1 min, ethylenglykolu asi 7 min a diethylenglykolu asi 14 min.
Nastříkne se 0,1 μl zkoušeného roztoku. Vypočte se obsah ethoxyethanolu, ethylenglykolu a diethylenglykolu v procentech metodou vnitřní normalizace.
Zbytkový ethylenoxid (2.4.25). Nejvýše 1 μg/g.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 10,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Provede se plynová chromatografie (2.2.28).
Zkoušený roztok. Zkoušená látka.
Porovnávací roztok (a). 0,10 g diethylenglykolu R, 0,10 g ethylenglykolu R a 0,10 g ethoxyethanolu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). Diethylenglykolmonoethylether CRL.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kapilární kolony délky 15 m a vnitřního průměru 0,53 mm, s vnitřními stěnami pokrytými 0,5 μm vrstvou makrogolu 20 000 2-nitrotereftalatu R,
- dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 2 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se zvyšuje z 60 °C na 200 °C rychlostí 5 °C/min, teplota nástřikového prostoru se udržuje na 240 °C a teplota detektoru na 250 °C.
Nastříkne se 0,1 μl zkoušeného roztoku a z ploch píků na získaném chromatogramu se vypočte metodou vnitřní normalizace obsah C₆H₁₄O₃.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech v atmosféře inertního plynu a při teplotě nepřevyšující 35 °C.
Označování
V označení na obalu se uvede, že látka je uchovávána v atmosféře inertního plynu.
†† Digitoxinum
Digitoxin

C₄₁H₆₄O₁₃

M_r 64,95

CAS 71-63-6

Je to 3β-[(0-2,6-dideoxy-β-D-ribo-hexapyranosyl-(1→4)-O-2,6-dideoxy-β-D-ribo-hexapyrano- syl-(1→4)-2,6-dideoxy-β-D-ribo-hexapyranosyl)oxy]-14-hydroxy-5β,14β-kard-20(22)-enolid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 95,0 % až 103,0 % sloučeniny C₄₁H₆₄O₁₃.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve směsi stejných objemových dílů chloroformu a methanolu, těžce rozpustný v lihu 96% a v methanolu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A.
Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 50 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda I).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +16,0° až +18,5°; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,25 g v chloroformu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.
Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 2 ml.
Porovnávací roztok (a). 20 mg digitoxinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 2 ml.
Porovnávací roztok (b). 0,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R na 50 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg gitoxinu CRL se mícháním rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 50 ml.
Porovnávací roztok (d). 1 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R na 2 ml.
Porovnávací roztok (e). 1 ml porovnávacího roztoku (a) a 1 ml porovnávacího roztoku (c) se smíchají.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a ihned se vyvíjí směsí objemových dílů methanolu R, cyklohexanu R a chloroformu R (15 + 40 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min v proudu studeného vzduchu a vyvíjení se opakuje. Vrstva se 5 min suší v proudu studeného vzduchu, postříká se směsí objemových dílů kyseliny sírové R a lihu 96% R (1+9), 15 min se zahřívá při 130 °C a pozoruje se v denním světle.
Gitoxin. Skvrna odpovídající gitoxinu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2,0 %).
Jiné glykosidy. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající gitoxinu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %).
Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou zřetelně oddělené skvrny odpovídající digitoxinu, gitoxinu a jiným glykosidům a skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je zřetelně viditelná.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; 0,500 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem získaným ve zkoušce Ztráta sušením.
Stanovení obsahu
40,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Současně za stejných podmínek se připraví porovnávací roztok za použití 40,0 mg digitoxinu CRL. K 5,0 ml obou roztoků se přidají 3,0 ml trinitrofenolatu sodného RS a nechá se 30 min stát za chránění před světlem. Měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 495 nm proti současně připravenému kontrolnímu roztoku, kterým je směs 5,0 ml lihu 96% R a 3,0 ml trinitrofenolatu sodného RS.
Obsah C₄₁H₅₄O₁₃ se vypočítá ze zjištěných absorbancí a koncentrací roztoků.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Venenum.
† Dihydralazini sulfas dihemihydricus
Dihemihydrát dihydralaziniumsulfatu
Synonymum. Dihydralazini sulfas hydricus

C₃H₁₂N₆O₄S . 2,5H₂O

M, 333,34

CAS 7327-87-9 pro bezvodý

Je to dihemihydrát 2,2̕-(1,4-ftalazmdiyl)di[hydrazinium(1+)]sulfatu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₃H₁₂N₆O₄S.
Vlastnosti
Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v ethanolu. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 0,20 g se rozpustí v kyselině dusičné zředěné RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.
Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny octové ledové R (6 g/l) a zředí se jím na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází obsahující edetan disodnýR (0,5 g/l) na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází obsahující edetan disodnýR (0,5 g/l) na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 10,0 mg dihydralazinu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi obsahující edetan disodný R (0,5 g/l) a zředí se jí na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází obsahující edetan disodný R (0,5 g/l) na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 2 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází obsahující edetan disodný R (0,5 g/l) na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (b) na 10 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem nitrilovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku obsahujícího laurylsíran sodný R (1,44 g/l) a tetrabutylamoniumbromid R (0,75 g/l) (22 + 78), pH se upraví na hodnotu 3,0 kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS; průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 230 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška dvou píků na chromatogramu byla alespoň 50 % celé stupnice zapisovače. Pokud je chromatogram zaznamenáván za předepsaných podmínek, je relativní retenční čas nečistoty A vzhledem k dihydralazinu přibližně 0,8. Zkoušku lze hodnotit, pokud na chromatogramu je rozlišení mezi píky nečistoty A a dihydralazinu nejméně 2,0. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času dihydralazinu. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku nečistoty A větší než plocha píku nečistoty A na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %); součet ploch těchto píků není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Hydrazin. Provede se kapalinovou chromatografií (2.2.29),
Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.
Zkoušený roztok 40,0 mg hydraziniumsulfatu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 25,0 ml. K 0,50 ml tohoto roztoku se přidá 0,200 g zkoušené látky a rozpustí se v 6 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a pak se zředí vodou R na 10,0 ml. Do centrifugační zkumavky se zabroušenou zátkou se ihned přenese 0,50 ml tohoto roztoku a 2,0 ml roztoku benzaldehydu R (60 g/l) ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R. Třepe se 90 s. Přidá se 1,0 ml vody R a 5,0 ml heptanu R. Třepe se 1 min a odstředí se. Použije se horní vrstva.
Porovnávací roztok 40,0 mg hydraziniumsulfatu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 25,0 ml. K 0,50 ml tohoto roztoku se přidá 6 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a pak se zředí vodou R na 10,0 ml. Do centrifugační zkumavky se zabroušenou zátkou se přenese 0,50 ml tohoto roztoku a 2,0 ml roztoku benzaldehydu R (60 g/l) ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R. Třepe se 90 s. Přidá se 1,0 ml vody R a 5,0 ml heptanu R. Třepe se 1 min a odstředí se. Použije se horní vrstva.
Kontrolní roztok. Připraví se stejným způsobem jako porovnávací roztok, ale 0,50 ml roztoku hydraziniumsulfatu se nahradí 0,50 ml vody R.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů roztoku edetanu disodného R (0,3 g/l) a acetonitrilu R (30 + 70), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 305 nm.
Nastříkne se po 20 μl zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku a kontrolního roztoku. Srovnáním chromatogramů porovnávacího roztoku a kontrolního roztoku se identifikuje pík benzaldehydazinu (benzalazinu) odpovídající hydrazinu s relativním retenčním časem vzhledem k hlavnímu píku (benzaldehydu) asi 1,8. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku benzaldehydazinu větší než dvojnásobek plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (10 μg hydrazinu/g).
Železo (2.4.9). Ke zbytku získanému ve zkoušce Síranový popel se přidá 0,2 ml kyseliny sírové R a opatrně se zahřívá, dokud se kyselina téměř úplně neodpaří. Nechá se ochladit a zbytek se za zahřívání rozpustí v 5,5 ml kyseliny chlorovodíkové RS. Horký roztok se zfiltruje přes filtr, který byl předtím třikrát promyt kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS. Kelímek a filtr se propláchnou 5 ml vody R. Filtrát a promývací voda se spojí a neutralizují se přibližně 3,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, pH se upraví na hodnotu 3 až 4 kyselinou octovou R a roztok se zředí vodou R na 20 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku železa (2 μg Fe/ml) a 5 ml vody R.
Ztráta sušením (2.2.32). 13,0% až 15,0%; 1,000 g se suší 5h v sušárně při 50 °C za tlaku nepřevyšujícího 0,7 kPa.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
60,0 mg se rozpustí ve 25 ml vody R. Přidá se 35 ml kyseliny chlorovodíkové R a pomalu se titruje jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) s použitím kalomelové referenční elektrody a platinové indikační elektrody.
1 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 7,208 mg C₈H₁₂N₆O₄S.
Uchovávání
Separandum.
Nečistoty

Dimeticonum
Dimetikon
Synonyma. Dimethylsiloxanum, silikonový olej

(C₂H₆OSi)_n

CAS-9006-65-9

Je to poly(dimethylsiloxan) získaný hydrolýzou a polykondenzací dichlordimethylsilanu a chlortrimethylsilanu. Existují různé druhy rozlišení číslem, které udává deklarovanou viskozitu a je uvedeno za názvem.
Jejich stupeň polymerizace (n = 20 až 400) odpovídá kinematickým viskozitám v rozmezí 20 mm².s^-1 až 1300 mm².s^-1.
Dimetikony s nominální viskozitou 50 mm² .s^-1 nebo nižší jsou určeny jen pro vnější použití.
Vlastnosti
Čirá bezbarvá kapalina o různé viskozitě. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný až prakticky nerozpustný v ethanolu, mísitelný s ethylacetatem, s 2-butanonem a s toluenem.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Kysele reagující látky. K 2,0 g se přidá 25 ml směsi stejných objemových dílů ethanolu R a etheru R, předem neutralizované na 0,2 ml modři bromthymolové RS1, a protřepe se. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,15 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.
Viskozita (2.2.9). Stanoví se kinematická viskozita při 25 °C; hodnota kinematické viskozity je 90 % až 110 % deklarované hodnoty uvedené v označení na obalu.
Minerální oleje. 2 g se pozorují ve zkumavce v ultrafialovém světle při 365 nm. Fluorescence není intenzivnější než fluorescence roztoku, který obsahuje 0,1 μg chininiumsulfatu R v 1 ml kyseliny sírové 0,005 mol/l RS a pozoruje se za stejných podmínek.
Fenylované sloučeniny. 5,0 g se rozpustí za protřepávání v 10 ml cyklohexanu R. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 250 nm až 270 nm není větší než 0,2.
Těžké kovy. 1,0 g se smíchá s dichlormethanem R a zředí se jím na 20 ml. Přidá se 1,0 ml roztoku dithizonu R (0,02 g/l) v dichlormethanu R připraveného těsně před přidáním, 0,5 ml vody R a 0,5 ml směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a roztoku hydroxylamoniumchloridu R (2 g/l) (1+9). Současně se připraví porovnávací roztok takto: ke 20 ml dichlormethanu R se přidá 1,0 ml roztoku dithizonu R (0,02 g/l) v dichlormethanu R, připraveného těsně před přidáním, 0,5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml) a 0,5 ml směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a roztoku hydroxylamoniumchloridu R (2 g/l) (1+9). Ihned se oba roztoky intenzivně protřepávají po dobu 1 min. Případné červené zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku (5 μg/g).
Těkavé látky. Nejvýše 0,3 % těkavých látek pro dimetikony s deklarovanou viskozitou větší než 50mm².s^-1; 1,00 g se zahřívá 2 h na misce o průměru 60 mm a hloubce 10 mm v sušárně při 150 °C.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- deklarovaná viskozita jako číslo za názvem látky,
- kde je to vhodné, uvede se, že produkt je určen jen pro vnější použití.
† Dinoprostonum
Dinoproston

C₂₀H₃₂O₅

M_r 352,47

CAS 363-24-6

Je to kyselina (Z)-7-{(1R,2R,3R,)-3-hydroxy-2-[(E)-(3S)-3-hydroxyokt-1-enyl]-5-oxocyclopentyl}hept-5-enová (PGE₂). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 102,0 % sloučeniny C₂₀H₃₂O₅.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v methanolu, snadno rozpustný v lihu 96%. Při pokojové teplotě se rozkládá.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztoky se připravují těsně před použitím.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku dinoprostonu byla nejméně 20 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku (a), 20 μl porovnávacího roztoku (b) a 20 μl porovnávacího roztoku (c). Při zaznamenávání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy jednotlivých látek: dinoprostonu asi 18 min; 5-trans-PGE₂ (nečistota C) asi 21 min; PGA₂ (nečistota D) asi 33 min a PGB₂ (nečistota E) asi 36 min.
Limity
Korekční faktory:

Pík odpovídající	Korekční faktor
15-oxo-PGE₂ (nečistota F)	0,2
Nečistota D	0,2
Nečistota E	0,7

Nečistota C
Nejvýše trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5%).
Nečistota D (korigovaná plocha)
Nejvýše dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0%).
Nečistota E (korigovaná plocha)
Nejvýše velikost plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).
Ostatní nečistoty
Nejvýše velikost plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Celkový obsah ostatních nečistot
Nejvýše dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0%).
Nepřihlíží se k pikům mobilní fáze nebo rozpouštědla ani k pikům s plochou menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,05 %).
Je-li plocha píku s relativním retenčním časem vztaženým k dinoprostonu 0,8 větší než 0,5 % nebo je-li obsah ostatních nečistot větší než 1,0 %, nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (a) při nastavení detektoru na 230 nm. Je-li plocha píku při 230 nm dvojnásobná než plocha píku při 210 nm, vynásobí se plocha píku při 210 nm korekčním faktorem pro nečistotu F.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Roztoky se připraví těsně před použitím.
Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok (a). 10,0 mg se rozpustí v roztoku methanoluR2 58% (V/V) a zředí se jím na 2,0 ml.
Zkoušený roztok (b). 20,0 mg se rozpustí v roztoku methanolu R2 58 % (V/V) a zředí se jím na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1 mg dinoprostonu CRL a 1 mg dinoprostonu nečistoty C CRL se rozpustí v roztoku methanolu R2 58% (V/V) a zředí se jím na 10,0 ml. 4,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem methanolu R2 58 % (V/V) na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí roztokem methanolu R2 (58% V/V) na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem methanolu R2 58 % (V/V) na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (c). Rozklad dinoprostonu na nečistotu D a nečistotu E pro zkoušku totožnosti. 1 mg dinoprostonu se rozpustí ve 100 μl hydroxidu sodného 1 mol/l RS (roztok změní barvu na hnědočervenou), počká se 4 min, přidá se 150 μl kyseliny octové 1 mol/l RS (žlutobílý opalizující roztok) a zředí se roztokem methanolu R2 58 % (V/V) na 5,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 20 mg dinoprostonu CRL se rozpustí v roztoku methanolu R2 58 % (V/V) a zředí se jím na 20,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné sililcagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným s odstíněnými koncovými skupinami pro chromatografií R,
- .mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů roztoku kyseliny octové R 0,2 % (V/V) a methanolu R (42 + 48), s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 210 nm.
Teplota kolony se udržuje na 30 °C.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenávání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy: dinoprostonu asi 18 min a nečistoty C asi 21 min. Zkoušku pro stanovení obsahu a příbuzných látek lze hodnotit, jestliže je rozlišení mezi píky dinoprostonu a nečistoty C nejméně 3,8. V případě potřeby se upraví koncentrace roztoku kyseliny octové a/nebo methanolu (se stoupající koncentrací roztoku kyseliny octové rostou retenční časy dinoprostonu a nečistoty C, se stoupající koncentrací methanolu se retenční časy obou látek zkracují).
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka pro dinoproston na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) nejvýše 2,0 %.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (b). Vypočítá se procentuální obsah dinoprostonu.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, při teplotě nepřesahující –15 °C.
Separandum.
Nečistoty

† Dinoprostum trometamoli
Dinoprosttrometamol

C₂₄H₄₅NO₈

M_r 475,62

CAS 38562-01-5

Je to 1,3-dihydroxy-2-hydroxymethylpropan-2-ylamonium-(Z;-7-{(1R,2R,3R,5S)-3,5-dihydroxy-2-[(E)-(3S)-3-hydroxyokt-1-enyl]cyklopentyl} hept-5-enoat (trometamol PGF_2a). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje nejméně 96,0 % až 102,0 % sloučeniny C₂₄H₄₅NO₈.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonitrilu.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (23 + 77) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). Rozklad dinoprosttrometamolu na nečistotu B. 1 mg se rozpustí v 1 ml mobilní fáze a zahřívá se 5 min na vodní lázni při 85 °C. Potom se ochladí.
Porovnávací roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (23 + 77) na 20,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 20,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 3,9 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R1 (5 μm),
- mobilní fáze, která se připraví následujícím způsobem: 2,44 g dihydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000 ml; pH se upraví pomocí kyseliny fosforečné R (asi 0,6 ml) na hodnotu 2,5; 770 ml tlumivého roztoku se smíchá s 230 ml acetonitrilu R1; průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 200 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku byla 25 % až 50 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se porovnávací roztok (a). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy: (15R)-PGF_2a (nečistota B) asi 55 min; 5,6-trans-PGF_2a (nečistota A) asi 60 min a dinoprostu asi 66 min. Chromatogram se zaznamenává po dobu 2,5násobku retenčního času hlavního píku (k eluování píků rozkladných produktů, vzniklých během nahřívání) Zkoušku lze hodnotit, jestliže je rozlišení mezi píky nečistoty A a nečistoty B nejméně 1,5 a rozlišení mezi píky nečistoty A a dinoprostu nejméně 2,0; faktor symetrie píků nečistoty A a nečistoty B je nejvýše 1,2. V případě potřeby se upraví složení mobilní fáze. Přídavkem acetonitrilu se zkrátí retenční časy.
Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává ještě 10 min po eluci hlavního píku. Na chromatogramů zkoušeného roztoku není plocha píku nečistoty A větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (2 %); plocha žádného dalšího píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než 1,5násobek plochy píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (1,5 %) a plocha nejvýše jednoho takového píku je větší než plocha hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (2 %). Nepřihlíží se k píku mobilní fáze a píku trometamolu (retenční čas asi 1,5 min) ani k pikům s plochou menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %, stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (23 + 77) a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok. 10,0 mg dinoprosttrometamolu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (23 + 77) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 3,9 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R1 (5 μm),
- mobilní fáze, která se připraví takto: 2,44 g dihydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000 ml; pH se upraví pomocí kyseliny fosforečné R (asi 0,6 ml) na hodnotu 2,5; 730 ml tlumivého roztoku se smíchá s 270 ml acetonitrilu R1; průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 200 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku byla 70 % až 90 % celého rozsahu zapisovače. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je retenční čas dinoprostu asi 23 min.
Porovnávací roztok se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je relativní směrodatná odchylka nejvýše 2,0 %. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Vypočítá se obsah dinoprosttrometamolu v procentech.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Separandum.
Nečistoty

† Dipyridamolum
Dipyridamol

C₂₄H₄oN₈O₄

M_r 504,62

CAS 58-32-2

Je to 2,2՛,2՛՛,2՛՛՛-̕{[4,8-bis(1-piperidyl)pyrimido[5,4-d/]pyrirnidm-2,6-diyl]dmitrilo}tetraethanol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C₂₄H₄₀N₈O₄.
Vlastnosti
Jasně žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, dobře rozpustný v ethanolu a prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích minerálních kyselin.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: C.
Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 10,0 mg diltiazemiumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 20,0 ml.
Chromatograflcký postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,3 ml/min, která je směsí připravenou následujícím způsobem: 0,504 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí v 370 ml vody R a upraví se hodnota pH na 3,0 kyselinou fosforečnou R; přidá se 80 ml acetonitrilu R a 550 ml methanolu R,
- spektrofotometrického detektoru, 290 nm.
Teplota kolony se udržuje na 30 °C.
Nastříkne se po 20 μl každého roztoku. Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající 9násobku retenčního času dipyridamolu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) rozlišení mezi píky diltiazemu a dipyridamolu je nejméně 2,0. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1 násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Chloridy (2.4.4). K 0,250 g se přidá 10 ml vody R a důkladně se protřepe. Zfiltruje se, filtr se promyje 5 ml vody R a zředí se jí na 15 ml. Spojené filtráty vyhovují limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,400 g se rozpustí v 70 ml methanolu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristě 0,1 mol/l VS odpovídá 50,46 mg C₂₄H₄₀N₈O₄.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Dirithromycinum
Dirithromycin

C₄₂H₇₈N₂O₁₄

M_r 835,08

CAS 62013-04-1

Je to (1R,2S,3R,6R,7S,8S,9R,10R,12R,13S,15R,17S-9-{[3-dimethylamino)-3,4,6-trideoxy-β-D-xylo-hexopyranosyl]oxy}-3-ethyl-2,10-dihydroxy-15-[(2-methoxyethoxy)methyl]-2,6,8,10,12,-17-hexamethyl-7-[(3-C-methyl-3-O-methyl-2,6-dideoxy-α-L-ribo-hexopyranosyl)oxy]-4,16-dioxa-14-azabicyklo[11,3,1]heptadekan-5-on (nebo (9S)-9,11-{imino[(1R)-2-(2-methoxyethoxy)ethyliden]oxy}-9-deoxo-11-deoxyerythromycin). Počítáno na bezvodou látku, součet obsahů sloučeniny C₄₂H₇₈N2O_{14 a} 15S-epimeru dirithromycinu je 96,0 % až 102,0 %.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v methanolu a v dichlormethanu.
Vykazuje polymorfismus.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 50% celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku (b) a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b): plocha píku nečistoty A není větší než 0,75násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku, píku nečistoty A a píku 15S-epimeru, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %).
Dirithromycin 15S-epimer. Nejvýše 1,5 %; stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Porovnávací roztok (b) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je relativní směrodatná odchylka ploch píku dirithromycinu nejvýše 5,0 %. Střídavě se nastřikuje zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (b). Vypočítá se procentuální obsah dirithromycinu 15S-epimeru s použitím chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Acetonitril (2.4.24, systém A). Nejvýše 0,1 %.
Roztoky se připraví s použitím dimethylformamidu R místo vody R.
Roztok vzorku. 0,200 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 20,0 ml.
Postup head-space metodou se obvykle provádí za použití:
- teploty pro ustavení rovnováhy: 120 °C,
- doby ustavování rovnováhy: 60 min,
- teploty přechodové kapiláry: 125 °C.
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve 20 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití roztoku olova (1 μgPb/ml) získaného zředěním základního roztoku olova (100 μgPb/ml) směsí stejných objemových dílů methanolu R a vody R.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Směs rozpouštědel. Připraví se směs objemových dílů methanolu R a acetonitrilu R (30 + 70).
Zkoušený roztok (a). 20,0 mg se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.
Zkoušený roztok (b). 0,10 g se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 20,0 mg dirithromycinu CRL se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí rozpouštědel na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). 20 mg dirithromycinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Před použitím se nechá stát 24 h.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 pm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R, methanolu R, roztoku obsahujícího 1,9 g/1 dihydrogenfosforečnanu draselného R a 9,1 g/l hydrogenfosforečnanu draselného R, jehož pH je v případě potřeby upraveno na hodnotu 7,5 roztokem hydroxidu draselného R (100 g/l), a acetonitrilu R (9 + 19 + 28 + 44), s průtokovou rychlostí 2,0 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 205 nm.
Teplota kolony se udržuje na 40 °C. Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (c). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy látek vztažené k dirithromycinu: nečistoty A asi 0,7, 15S-epimeru asi 1,1. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je rozlišení mezi píky dirithromycinu a 15S-epimeru nejméně 2,0 (v případě potřeby se upraví složení mobilní fáze). Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže je relativní směrodatná odchylka pro pík odpovídající dirithromycinu nejvýše 1,0 %. Střídavě se nastřikuje zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a).
Uchovávání
Separandum.
Nečistoty

† Dobutamini hydrochloridum
Dobutaminiumchlorid

C₁₈H₂₄CINO₃

Mr 337,85

CAS 49745-95-1

Je to (RS)-N-{2-[4-(4-hydroxyfenyl)]butyl}-2-(3,4-dihydroxyfenyl)ethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₈H₂₄CINO₃.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu a mírně rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: C a E.
Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,1 g se rozpustí ve vodě R za mírného zahřátí a zředí se jí na 10 ml, přidá se 0,1 ml methylčerveně RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; vznikne žluté zbarvení, které se přidáním 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS změní na červené.
Optická otáčivost (2.2.7). -0,05° až +0,05°; 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.
Absorbance (2.2.25). 0,5 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R, je-li třeba, zahřeje se na 30 °C až 35 °C, zředí se stejnou směsí na 25 ml a rychle se zchladí. Absorbance měřená ihned při 480 nm není vyšší než 0,04.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (35 + 65) a zředí se stejnou směsí na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 4,0 ml zkoušeného roztoku se zředí roztokem anisaldehydu R (0,05 g/l)
ve směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (35 + 65) na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí mobilních fází na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (35 + 65) na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí mobilních fází na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min:
- mobilní fáze A - 2,60 g oktansulfonanu sodného R se rozpustí v 1000 ml vody R a přidají se 3 ml triethylaminu R; pH se upraví na hodnotu 2,5 kyselinou fosforečnou R,
- mobilní fáze B - směs objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R (18 + 82),
- spektrofotometrického detektoru, 280 nm.

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)
0 - 5	65	35
5 - 20	65 → 20	35 → 80
20 - 25	20	80

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) rozlišení mezi píky dobutaminiumchloridu a anisaldehydu je nejméně 4,0. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Aby nedošlo k přehřátí, titrace se ukončí ihned po dosažení bodu ekvivalence.
0,250 g se rozpustí v 10 ml kyseliny mravenčí bezvodé R. Přidá se 50 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 33,79 mg C₁₈H₂₄ClNO₃.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Dosulepini hydrochloridum
Dosulepiniumchlorid
Synonymum. Dosulepinium chloratum

C₁₉H₂₂CINS

M_r 331,90

CAS 897-15-4

Je to (E)-[3-(6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-11-yliden)propyl]dimethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₉H₂₂CINS.
Vlastnosti
Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B a D.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Z-izomer a příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připravují těsně před použitím.
Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v 5 ml methanolu R a zředí se mobilní fází na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 12,5 mg dosulepinu nečistoty A CRL se rozpustí v 5 ml methanolu R a zředí se mobilní fází na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 20,0 mg dosulepiniumchloridu CRL se rozpustí v 5 ml methanolu R a zředí se mobilní fází na 20,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem nitrilovaným pro chromatografii R1 (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů kyseliny fosforečné R, roztoku butansulfonanu sodného R (10 g/l), methanolu R a vody R (0,2 + 10 + 35 + 55), průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 229 nm.
Teplota kolony se udržuje na 35 °C.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je relativní retenční čas Z-izomeru vzhledem k hlavnímu píku (E-izomer) asi 0,9. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška píku odpovídajícího Z-izomeru činila nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími Z-izomeru a E-izomeru je nejméně 1,0.
Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha píku odpovídajícího dosulepinu nečistotě A není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,25 %); plocha píku odpovídajícího Z-izomeru není větší než 5 % součtu ploch píků obou izomeru; plocha žádného píku, kromě hlavního píku, píku odpovídajícího dosulepinu nečistotě A a píku odpovídajícího Z-izomeru, není větší než 0,4násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,250 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny octové bezvodé R a 35 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 33,19 mg C₁₉H₂₂CINS.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Doxaprami hydrochloridum monohydricum
Monohydrát doxapramiumchloridu
Synonymum. Doxaprami hydrochloridum

C₂₄H₃₁CIN₂O₂ . H₂O

M_r 432,99

CAS 7081-53-0

Je to monohydrát (RS)-1-ethyl-3,3-difenyl-4-(2-morfolinoethyl)pyrrolidin-2-on-hydrochloridu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny C₂₄H₃₁CIN₂O₂P.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a C.
Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,500 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.
Vzhled roztoku. 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,0; měří se roztok připravený zředěním 5 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 25 ml.
Optická otáčivost (2.2.7). –0,10° až +0,10°; měří se roztok S.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 5,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm, naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R, roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (1,1 g/l), jehož pH je upraveno na hodnotu 4,5 kyselinou fosforečnou zředěnou RS a methanolu R (15 + 20 + 25), s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 214 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenční čas doxapramiumchloridu asi 10 min. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času doxapramiumchloridu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (3 + 17) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok olova (2 μg Pb/ml) se připraví zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a methanolu R (3 + 17).
Ztráta sušením (2.2.32). 3,0 % až 4,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,300 g se rozpustí ve směsi 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) do druhé inflexe. Odečítá se spotřeba mezi dvěma body inflexe.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 41,50 mg C₂₄H₃₁CIN₂O₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Separandum.
Nečistoty

†† Doxazosini mesilas
Doxazosiniummesilat

C₂₄H₂₉N₅O₈S

M_r 547,57

CAS 77883-43-3

Je to 1-(4-amino-6,7-dimethoxy-2-chinazolinyl)-4-[(2,3-dihydro-1,4-benzodioxin-2-yl)karbo-nyl]piperaziniummethansulfonat. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C₂₄H₂₉N₅O₈S.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylsulfoxidu, mírně rozpustný v methanolu.
Vykazuje polymorfismus.
Teplota tání je asi 276 °C.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a C.
Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a vody R (7 + 3) a zředí se stejnou směsí na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a vody R (7 + 3) na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a vody R (7 + 3) na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 25,0 mg doxazosiniummesilatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a vody R (7 + 3) a zředí se jí na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (d). Ke 20,0 ml porovnávacího roztoku (c) se přidá 0,25 mg doxazosiniummesilatu nečistoty C (2-chlor-6,7-dimethoxy-4-chinazolinylaminu R), rozpustí se a zředí směsí objemových dílů methanolu R a vody R (7 + 3) na 25,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem nitrilovaným pro chromatografii R (5 μm), např. Lichrospher 100CN,
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,8 ml/min s následujícím gradientovým programem:

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Mobilní fáze C % (V/V)
0	78	1	15
10	60	20	20
20	30	20	50
24	30	20	50

- mobilní fáze A se připraví takto - k 900 ml vody R se přidá 3,96 g hydrogenfosforečnanu amonného R, po rozpuštění se pH upraví na hodnotu 3,0 kyselinou fosforečnou zředěnou RS a doplní se vodou R na objem 1000 ml,
- mobilní fáze B - acetonitril pro chromatografii R,
- mobilní fáze C - methanol R,
- spektrofotometrického detektoru s následujícím detekčním programem:

Čas (min)	Detekce (nm)
0 - 5	254
5 - 7,5	220
7,5 - 30	254

Teplota kolony se udržuje na 30 °C. Před každou analýzou se kolona promývá do ustavení rovnováhy mobilní fází počátečního složení.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (d). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy: doxazosiniummesilatu 14 min a doxazosiniummesilatu nečistoty C 9 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem doxazosiniummesilatu a doxazosiniummesilatu nečistoty C je nejméně 15.
Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku nečistoty A, plocha píku nečistoty B, plocha píku nečistoty C a plocha píku nečistoty D nejsou větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %), přičemž plocha píku nečistoty B se násobí odezvovým faktorem 3 a plocha píku nečistoty D se násobí odezvovým faktorem 0,7; plocha žádného dalšího píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,5násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5%). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,500 g se rozpustí zahřátím ve 170 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 54,76 mg C₂₄H₂₉N₅O₈S.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Venenum.
Nečistoty

Obr. 1. Vzorový chromatogram ke zkoušce Příbuzné látky
† Enoxaparinum natricum
Sodná sůl enoxaparinu

n = 1 až 21, R = H nebo SO₃Na, R¹ = H nebo SO₃Na nebo COCH₃
R²= H a R³= COONa nebo R² = COONa a R³ = H
Je to sodná sůl nízkomolekulárního heparinu, která se získává alkalickou depolymerizací benzylesterového derivátu heparinu z prasečí střevní sliznice. Většina složek má na neredukujícím konci svého řetězce strukturu uronatu 4-enolpyranosy.
Sodná sůl enoxaparinu vyhovuje požadavkům článku Heparina massae moleculaňs minoris s následujícími změnami a doplňky.
Průměrná molekulová hmotnost je v rozmezí 3500 až 5500 s charakteristickou hodnotou asi 4500.
Stupeň sulfatace je asi 2 % na disacharidovou jednotku.
Počítáno na vysušenou látku, účinnost je 90 m.j. až 125 m.j. účinnosti protifaktoru Xa v miligramu. Poměr účinnosti protifaktoru Xa k účinnosti protifaktoru Ha je 3,3 až 5,3.
Zkoušky totožnosti
Provede se zkouška totožnosti C uvedená v článku Heparina massae molecularis minoris s následujícími požadavky.
Průměrná molekulová hmotnost je v rozmezí 3500 až 5500. Podíl s molekulovou hmotností nižší než 2000 je 12,0% až 20,0 %. Podíl s molekulovou hmotností 2000 až 8000 je 68,0 % až 88,0 %.
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než stupeň 5 nej podobnějšího porovnávacího barevného roztoku (2.2.2, Metoda II).
Absorbance (2.2.25). 50,0 mg se rozpustí ve 100 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS. Specifická absorbance při 231 nm je 14,0 až 20,0, počítáno na vysušenou látku.
Benzylalkohol. Nejvýše 0,1 %. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Roztok vnitřního standardu. Připraví se roztok 3,4-dimethy (fenolu R (1 g/l) v methanolu R.
Zkoušený roztok. 0,500 g se rozpustí v 5,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a nechá se 1 h stát. Pak se přidá 1,0 ml kyseliny octové ledové R a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml.
Porovnávací roztok. Připraví se roztok benzylalkoholu R (0,25 g/l) ve vodě R. 0,50 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm) a opatřené předkolonou délky 20 mm a vnitřního průměru 4,6 mm naplněnou stejnou látkou,
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R, acetonitrilu R a vody R (5 + 15 + 80), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 256 nm.
Z chromatogramu porovnávacího roztoku se vypočítá poměr (R₁) výšky píku benzylalkoholu k výšce píku vnitřního standardu. Z chromatogramu zkoušeného roztoku se vypočítá poměr (R₂) výšky píku benzylalkoholu k výšce píku vnitřního standardu.
Obsah benzylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce:

\frac{0,0125 ∙ R_{2}}{m ∙ R_{1}}

v němž značí:
m - navážku zkoušené látky v gramech.
Sodík. 11,3 % až 13,5 %, počítáno na vysušenou látku. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Uchovávání
Separandum.
† Erythropoietini solutio concentrata
Koncentrovaný roztok erytropoetinu

M_r asi 30 600

CAS 113427-24-0

Je to roztok obsahující skupinu blízce příbuzných glykoproteinů, které nejsou rozlišitelné od přirozeného lidského erythropoetinu (urinární erythropoetin), co se týká pořadí 165 aminokyselin a jejich průměrného profilu glykosylace, v koncentraci 0,5 mg/ml až 10mg/ml. Může také obsahovat tlumivé soli a jiné pomocné látky. Má účinnost nejméně 100 000 m.j. v miligramu; stanoveno za podmínek uvedených v odstavcích Stanovení účinnosti a Bílkoviny.
Vyhovuje požadavkům článku Producta ab ADN recombinante.
Výroba
Erytropoetin se připravuje in vitro v buňkách hlodavců metodou založenou na rekombinaci DNK.
Před propuštěním se na každé šarži provedou následující zkoušky, pokud oprávněná autorita neudělí výjimku.
Bílkoviny hostitelské buňky. Požadavek stanoví oprávněná autorita.
DNK hostitelské buňky a vektoru. Požadavek stanoví oprávněná autorita.
Vlastnosti
Čirý nebo slabě opalizující bezbarvý roztok.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Bílkoviny. Stanoví se absorpční spektrofotometru v ultrafialové oblasti (2.2.25).
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí roztokem hydrogenuhličitanu amonného R (4 g/l) na výslednou koncentraci 1 mg/ml.
Měří se absorbance při 250 nm až 400 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 276 nm až 280 nm. Pro korekci možného rozptylu světla se měří zákal při 400 nm. Koncentrace erytropoetinu se vypočítá s použitím specifické absorbance, jejíž hodnota je 7,43. Koncentrace erytropoetinu je 80 % až 120 % deklarované koncentrace.
Dimery a příbuzné látky s vyšší molekulovou hmotností. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30).
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí mobilní fází na koncentraci 0,2 mg/ml.
Porovnávací roztok. K 0,02 ml zkoušeného roztoku se přidá 0,98 ml mobilní fáze.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,6 m a vnitřního průměru 7,5 mm naplněné silikagelem hydro- filním pro c hro máto g rafii R, jakosti vhodné pro dělení globulárních bílkovin o molekulové hmotnosti 20 000 až 200 000,
- mobilní fáze připravené následujícím způsobem: 1,15 g hydrogenfosforečnanu sodného bezvodého R, 0,2 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 23,4 g chloridu sodného R se rozpustí v 11 vody R [dihydrogenfosforečnan draselný (1,5mmol/l), hydrogenfosforečnan sodný (8,1 mmol/l), chlorid sodný (0,4 mol/l), pH 7,4], je-li nutno, pH se upraví na hodnotu 7,4; průtoková rychlost je 0,5 ml/min
- spektrofotometrického detektoru, 214 nm.
Nastříkne se 100 μl zkoušeného roztoku a 100 μl porovnávacího roztoku. Chromatogram se zaznamenává nejméně 1 h. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píků eluováných před hlavním píkem není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku je 1,5 % až 2,5 % plochy hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku.
Kyselina sialová.
Zkoušený roztok (a). Zkoušený přípravek se zředí mobilní fází, která byla použita ve zkoušce Dimery a příbuzné látky s vyšší molekulovou hmotností, na koncentraci 0,3 mg/ml.
Zkoušený roztok (b). K 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se přidá 0,5 ml mobilní fáze, která byla použita ve zkoušce Dimery a příbuzné látky s vyšší molekulovou hmotností.
Porovnávací roztok (a). Vhodné množství kyseliny sialové R se rozpustí ve vodě R na koncentraci 0,1 mg/ml.
Porovnávací roztok (b). K 0,8 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 0,2 ml vody R.
Porovnávací roztok (c). K 0,6 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 0,4 ml vody R.
Porovnávací roztok (d). K 0,4 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 0,6 ml vody R.
Porovnávací roztok (e). K 0,2 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 0,8 ml vody R.
Porovnávací roztok (f). Použije se voda R.
Provede se trojí stanovení. Převede se 100 μl každého zkoušeného a porovnávacího roztoku do 10ml skleněných zkumavek. Do každé zkumavky se přidá 1,0 ml zkoumadla resorcinolového R. Zkumavky se uzavřou a nechají se 30 min při teplotě 100 °C. Po ochlazení ledem se do každé zkumavky přidají 2,0 ml směsi objemových dílů butanolu R a octanu butylnatého R (12 + 48). Intenzivně se promíchá a nechají se oddělit dvě fáze. Pokud je horní fáze zcela čirá, opatrně se oddělí spodní fáze a odstraní se. Měří se absorbance (2.2.25) všech roztoků při 580 nm. Z kalibrační křivky vytvořené porovnávacími roztoky se stanoví obsah kyseliny sialové v obou zkoušených roztocích a vypočítá se průměrná hodnota. Při výpočtu počtu molů kyseliny sialové v 1 molu erytropoetinu se bere v úvahu, že:
- molekulová hmotnost erytropoetinu je 30 600,
- molekulová hmotnost kyseliny sialové je 309.
Zkoušený přípravek obsahuje nejméně 10 mol kyseliny sialové v 1 molu erytropoetinu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže jednotlivé stanovení je v rozsahu ±10 % a pokud hodnota porovnávacího roztoku (a) je 1,5násobek až 2,5násobek zkoušeného roztoku (a).
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 20 m.j. endotoxinu v objemu obsahujícím 100 000 m.j. erytropoetinu.
Stanovení účinnosti
Účinnost přípravku se porovnává s účinností erytropoetinu BRP a vyjadřuje se v mezinárodních jednotkách (m.j.).
Stanovená účinnost je 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Meze spolehlivosti stanovené účinnosti (P = 0,95) jsou 64 % až 156 % deklarované účinnosti.
Stanovení účinnosti se provede metodou A nebo B.
Uchovávání
Uchovává se ve vzduchotěsných obalech při teplotě pod –20 °C. Je třeba se vyvarovat opakovaného zmrazení a rozmražení.
Separandum.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- obsah erytropoetinu v miligramech na mililitr,
- účinnost v mezinárodních jednotkách na mililitr,
- název a koncentrace pomocných látek.
†† Estriolum
Estriol

C₁₈H₂₄O₃

M_r 288,39

CAS 50-27-1

Je to 1,3,5(10)-estratrien-3,16a,17p-triol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0% až 103,0 % sloučeniny C₁₈H₂₄O₃.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%.
Taje při asi 282 °C.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +60° až +65°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 80 mg v ethanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Směs rozpouštědel. Směs objemových dílů 2-propanolu R1 a heptanu R (20 + 80).
Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v 5 ml 2-propanolu R1 a zředí se směsí rozpouštědel na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 5 mg estriolu CRL a 2,0 mg estriolu nečistoty A CRL se rozpustí v 5 ml 2-propanolu R1 a zředí se směsí rozpouštědel na 10 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí rozpouštědel na 10,0 ml.
1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem pro chromatografie diolem R (5 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,2 ml/min:
- mobilní fáze A - heptan R,
- mobilní fáze B - 2-propanol Rl.
- gradientového programu za použití následujících podmínek:

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 10	95 → 88	5 → 12	lineární gradient
10 - 20	88	12	izokraticky
20 - 30	88 → 95	12 → 5	přepnutí na původní podmínky
30 - 35	95	5	ustavení rovnováhy
35 = 0	95	5	začátek dalšího chromatogramu

- spektrofotometrického detektoru, 280 nm.
Teplota kolony se udržuje na 40 °C.
Kolona se ustaluje 20% směsí 2-propanolu R1 v heptanu R, dokud se nezíská stabilní základní linie.
Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) při nástřiku 20 μl byla asi 25 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy: estriolu asi 19 min a estriolu nečistoty A asi 21 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem estriolu a píkem estriolu nečistoty A je nejméně 2,2. Jestliže se retenční časy zvyšují nebo rozlišení klesá, promyje se kolona nejprve acetonem R a potom heptanem R.
Nastříkne se odděleně 20 μl směsi rozpouštědel jako slepá zkouška, 20 μl zkoušeného roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha píku estriolu nečistoty A není větší než polovina plochy píku estriolu nečistoty A na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího estriolu nečistotě A, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k pikům odpovídajícím slepé zkoušce a pikům s plochou menší, než je 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Stanovení obsahu
25,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) v maximu při 281 nm. Vypočítá se obsah C₁₈H₂₄O₃. Specifický absorpční koeficient je 72,5.
Uchovávání
Venenum.
Nečistoty

† Etamsylatum
Etamsylat

C₁₀H₁₇NO₅S

M_r 263,33

CAS 2624-44-4

Je to diethylamonium-2,5-dihydroxybenzensulfonat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₀H₁₇NO₅S.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, dobře rozpustný v ethanolu a prakticky nerozpustný v dichlormethanu.
Vykazuje polymorfismus.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.
Vzhled roztoku. Čerstvě připravený roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II). Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 5,6; měří se roztok S.
Hydrochinon. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok. 10 mg hydrochinonu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku, při nanášení se skvrny na startu suší proudem chladného vzduchu. Vyvíjí se směsí objemových dílů dichlormethanu R, methylacetatu R a ethylacetatu R (20 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší proudem horkého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Skvrna odpovídající hydrochinonu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,1 %).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (15 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1,5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší ve vakuové sušárně při 60 °C.
Síranový popel (2.4.14), Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,200 g se rozpustí ve směsi 10 ml vody R a 40 ml kyseliny sírové zředěné RS a titruje se síranem ceričitým 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1,0 ml síranu ceričitého 0,1 mol/l VS odpovídá 13,16 mg C₁₀H₁₇NO₅S.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

Ethanolum 96% (V/V)
Ethanol 96% (V/V)
Synonyma. Spiritus 96% (V/V), líh 96% (V/V)

C₂H₆O

M_r 46,07

CAS 64-17-5

Obsahuje 95,1 % (V/V) až 96,9 % (V/V) (odpovídá 92,6 % (m/m) až 95,2 % (m/m)) sloučeniny C₂H₆O při 20 °C a vodu.
Vlastnosti
Čirá bezbarvá těkavá snadno zápalná kapalina. Je hygroskopický, mísitelný s vodou a dichlormethanem. Hoří modrým bezdýmým plamenem.
Teplota varu je asi 78 °C.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A, B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a bezbarvá (2.2.2, Metoda II) v porovnání s vodou R. 1,0 ml se zředí vodou R na 20 ml; po 5 min zůstává roztok čirý v porovnání s vodou R (2.2.1).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 20 ml se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Přidá se 1,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je růžový (30 μg/ml, vyjádřeno jako kyselina octová).
Relativní hustota (2.2.5). 0,8051 až 0,8124.
Absorbance. Měří se absorbance zkoušené látky při 235 nm až 340 nm (2.2.25) v5cmkyvetě za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Při 240 nm je absorbance nejvýše 0,40, při 250 nm až 260 nm je nejvýše 0,30 a při 270 nm až 340 nm je nejvýše 0,10. Absorpční křivka má hladký průběh.
Těkavé nečistoty. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).
Zkoušený roztok (a). Použije se zkoušená látka.
Zkoušený roztok (b). K 500,0 ml zkoušené látky se přidá 150 μl 4-methyl-2-pentanolu R. Porovnávací roztok (a). 100 μl methanolu bezvodého R se zředí zkoušenou látkou na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušenou látkou na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 50 μl methanolu bezvodého R a 50 μl acetaldehydu R se zředí zkoušenou látkou na 50,0 ml. 100 μl tohoto roztoku se zředí zkoušenou látkou na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 150 μl acetalu R se zředí zkoušenou látkou na 50,0 ml. 100 μl tohoto roztoku se zředí zkoušenou látkou na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 100 μl benzenu R se zředí zkoušenou látkou na 100,0 ml. 100 μl tohoto roztoku se zředí zkoušenou látkou na 50,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřními stěnami pokrytými póly [(feny l)(kyanopropyl)] [dimethyl] siloxanem R (tloušťka filmu 1,8 μm),
- helia pro chromátografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru,
s následujícím programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
Kolona	0 - 12	40		izotermicky
	12 - 32	40 → 240	10	lineární gradient
	32 - 42	240		izotermicky
Nástřikový prostor		280
Detektor		280

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou píku eluujících před hlavním píkem (acetaldehyd, methanol) byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (acetaldehyd) a druhým píkem (methanol) je nejméně 2,0. Je-li třeba, sníží se počáteční teplota kolony.
Nastříkne se po 1 μl každého roztoku. Plocha píku odpovídajícího methanolu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není větší než polovina plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (200 μl/ml).
Vypočte se součet obsahů acetaldehydu a acetalu (μl/ml) z ploch odpovídajících píků na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) podle vztahu:

\frac{10 ∙ A_{E}}{A_{T} - A_{E}} + \frac{10 ∙ C_{E}}{C_{T} - C_{E}},

v němž značí:
A_E - plochu píku acetaldehydu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
A_T - plochu píku acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b),
C_E - plochu píku acetalu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
C_T - plochu píku acetalu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).
Součet obsahů acetaldehydu a acetalu je nejvýše 10 μl /ml, vyjádřeno jako acetaldehyd.
Vypočte se obsah benzenu (μl/ml) z plochy odpovídajícího píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) podle vztahu:

\frac{B_{E}}{B_{T} - B_{E}}

v němž značí:
B_E - plochu píku benzenu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
B_T - plochu píku benzenu na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).
Je-li třeba, totožnost benzenu může být potvrzena užitím jiného vhodného chromatografického systému (stacionární fáze s odlišnou polaritou).
Obsah benzenu je nejvýše 2 μl/ml.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píků odpovídajících methanolu, acetaldehydu, acetalu a benzenu, není větší než plocha píku odpovídajícího 4-methyl-2-pentanolu (300 μl /ml). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,03násobek píku odpovídajícího 4-methyl-2-pentanolu na chromatogramu zkoušeného roztoku (b).
Zbytek po odpaření. 100,0 ml se odpaří na vodní lázni do sucha a suší se 1 h při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 2,5 mg (25 μl /ml).
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Nečistoty
Následující vzor chromatogramu je pouze pro informaci a tato část není součástí požadavků článku.

Obr. 1. Těkavé nečistoty: směs ethanolu a 16 nečistot

1. acetaldehyd	10. benzen
2. methanol	11. 2-methylpropanol
3. ethanol	12. butanol
4. aceton	13. 1,1-diethoxyethan (acetal)
5. 2-propanol	14. 4-methyl-2-pentanon (isobutylmethylketon)
6. 2-methyl-2-propanol (terc. butylalkohol)	15. pentanol
7. 2-butanon (ethylmethylketon)	16. 2-furankarbaldehyd (furfural)
8. 2-butanol	17. oktanol
9. cyklohexan

Ethanolum 85%
Ethanol 85%
Synonyma. Spiritus concentratus, líh 85%
Obsahuje nejméně 83,5 % (88,3 % V/V) a nejvýše 86,5 % (90,7 % V/V) sloučeniny C₂H₆O.
Příprava

Ethanolum 96% (V/V)	905 g
Aqua purificata	ad 1000 g

Množství ethanolu 96% (V/V) se upraví podle skutečného obsahu C₂H₆O.
Vlastnosti
Čirá bezbarvá těkavá snadno zápalná kapalina.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a bezbarvá (2.2.2, Metoda II).
Stanovení obsahu
Ethanol. Stanoví se z hustoty, viz Zkoušky totožnosti, podle Tabulky závislosti hustoty na obsahu ethanolu (5.5).
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Ethanolum 60%
Ethanol 60%
Synonyma. Spiritus dilutus, líh 60%
Obsahuje nejméně 58,5 % (66,3 % V/V) a nejvýše 61,5 % (69,2 % V/V) sloučeniny C₂H₆O.
Příprava

Ethanolum 96% (V/V)	639 g
Aqua purificata	ad 1000 g

Množství ethanolu 96% (V/V) se upraví podle skutečného obsahu C₂H₆O.
Vlastnosti
Čirá bezbarvá těkavá snadno zápalná kapalina.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a bezbarvá (2.2.2, Metoda II).
Stanovení obsahu
Ethanol. Stanoví se z hustoty, viz Zkoušky totožnosti, podle Tabulky závislosti hustoty na obsahu ethanolu (5.5).
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Ethanolum anhydricum
Bezvodý ethanol
Synonyma. Spiritus absolutus, bezvodý líh

C₂H₆O

M_r 46,07

CAS 64-17-5

Obsahuje nejméně 99,5 % (V/V) (99,2 % (m/m)) sloučeniny C₂H₆O při 20 °C.
Vlastnosti
Čirá bezbarvá těkavá snadno zápalná kapalina. Je hygroskopický, mísitelný s vodou a dichlormethanem. Hoří modrým bezdýmým plamenem.
Teplota varu je asi 78 °C.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A, B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a bezbarvá (2.2.2, Metoda II) v porovnání s vodou R. 1,0 ml se zředí vodou R na 20 ml; po 5 min zůstává roztok čirý v porovnání s vodou R (2.2.1).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 20 ml se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Přidá se 1,0 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je růžový (30 μg/ml, vyjádřeno jako kyselina octová).
Relativní hustota (2.2.5). 0,7907 až 0,7932.
Absorbance. Měří se absorbance zkoušené látky při 235 nm až 340 nm (2.2.25) v 5cm kyvetě za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Při 240 nm je absorbance nejvýše 0,40, při 250 nm až 260 nm je nejvýše 0,30 a při 270 nm až 340 nm je nejvýše 0,10. Absorpční křivka má hladký průběh.
Těkavé nečistoty. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).
Zkoušený roztok (a). Použije se zkoušená látka.
Zkoušený roztok (b). K 500,0 ml zkoušené látky se přidá 150 μl 4-methyl-2-pentanolu R. Porovnávací roztok (a). 100 μl methanolu bezvodého R se zředí zkoušenou látkou na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušenou látkou na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 50 μl methanolu bezvodého R a 50 μl acetaldehydu R se zředí zkoušenou látkou na 50,0 ml. 100 μl tohoto roztoku se zředí zkoušenou látkou na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 150 μl acetalu R se zředí zkoušenou látkou na 50,0 ml. 100 μl tohoto roztoku se zředí zkoušenou látkou na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 100 μl benzenu R se zředí zkoušenou látkou na 100,0 ml. 100 μl tohoto roztoku se zředí zkoušenou látkou na 50,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřními stěnami pokrytými poly[(fenyl)(kyanopropyl)][dimethyl]siloxanem R (tloušťka filmu 1,8 μm),
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru,
s následujícím programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
Kolona	0- 12	40		izotermicky
	12-32	40 → 240	10	lineární gradient
	32-42	240		izotermicky
Nástřikový prostor		280
Detektor		280

Nastříkne se 1 (μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou píků eluujících před hlavním píkem (acetaldehyd, methanol) byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (acetaldehyd) a druhým píkem (methanol) je nejméně 2,0. Je-li třeba, sníží se počáteční teplota kolony.
Nastříkne se po 1 μI každého roztoku. Plocha píku odpovídajícího methanolu nachromatogramu zkoušeného roztoku (a) není větší než polovina plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (200 μl/ml).
Vypočte se součet obsahů acetaldehydu a acetalu (μl/ml) z ploch odpovídajících píků na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) podle vztahu:

\frac{10 ∙ A_{E}}{A_{T} - A_{E}} + \frac{10 ∙ C_{E}}{C_{T} - C_{E}},

v němž značí:
A_E - plochu píku acetaldehydu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
A_T - plochu píku acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b),
C_E - plochu píku acetalu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
C_T - plochu píku acetalu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).
Součet obsahů acetaldehydu a acetalu je nejvýše 10 μl/ml, vyjádřeno jako acetaldehyd.
Vypočte se obsah benzenu (μl/ml) z plochy odpovídajícího píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) podle vztahu:

\frac{B_{E}}{B_{T} - B_{E}},

v němž značí:
B_E - plochu píku benzenu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
B_T - plochu píku benzenu na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).
Je-li třeba, totožnost benzenu může být potvrzena užitím jiného vhodného chromatografického systému (stacionární fáze s odlišnou polaritou).
Obsah benzenu je nejvýše 2 μl/ml.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píků odpovídajících methanolu, acetaldehydu, acetalu a benzenu, není větší než plocha píku odpovídajícího 4-methyl-2-pentanolu (300 μl/ml). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,03násobek píku odpovídajícího 4-methyl-2-pentanolu na chromatogramu zkoušeného roztoku (b).
Zbytek po odpaření. 100,0 ml se odpaří na vodní lázni do sucha a suší se 1 h při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 2,5 mg (25 μg/ml).
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Nečistoty
Následující vzor chromatogramu je pouze pro informaci a tato část není součástí požadavků článku.

Obr. 1. Těkavé nečistoty: směs ethanolu a 16 nečistot

1 .acetaldehyd	10.benzen
2. methanol	11. 2-methylpropanol
3. ethanol	12. butanol
4. aceton	13. 1,1-diethoxyethan (acetal)
5. 2-propanol	14.4-methyl-2-pentanon (isobutylmethylketon)
6. 2-methyl-2-propanol (terc.butylalkohol)	15. pentanol
7. 2-butanon (ethylmethylketon)	16. 2-furankarbaldehyd (furfural)
8. 2-butanol	17. oktanol
9. cyklohexan

Ethanolum benzino denaturatum
Ethanol denaturovaný benzinem
Synonymum. Líh denaturovaný benzinem
Je to ethanol 96% (V/V) s přídavkem lékařského benzinu jako denaturačního prostředku. Obsahuje 1,0 % až 1,2 % benzinu.
Vlastnosti
Čirá bezbarvá tekutina páchnoucí po ethanolu a slabě po benzinu. Je těkavý a snadno zápalný, mísitelný s etherem a chloroformem.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Volné kyseliny. 10,0 ml se zředí 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS a 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/lVS; vznikne červené zbarvení stálé nejméně 30 s (30 mg/l, počítáno jako kyselina octová).
Těžké kovy (2.4.8). 8 ml se zředí vodou R na 25 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce A na těžké kovy (5 mg/l). Není-li roztok po naředění čirý, zfiltruje se vhodným filtrem a doplní se na předepsaný objem vodou R. K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).
Železo (2.4.9). 2 ml vyhovují zkoušce na železo (5 mg/l).
Methanol. Nejvýše 0,025 % (V/V). Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Poměr plochy píku odpovídajícího methanolu k ploše píku odpovídajícího 1-propanolu na chromatogramu zkoušené látky není větší než polovina téhož poměru na chromatogramu porovnávacího roztoku.
Zbytek po odpaření. 50 ml se odpaří v předem zvážené odpařovací misce na vodní lázni do sucha. Zbytek sušený 30 min při 105 °C váží nejvýše 0,001 g (20 mg/l).
Stanovení obsahu
Benzin. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití 1-propanolu R jako vnitřního standardu.
Zkoušený roztok. 1,0 ml 1-propanolu R se zředí zkoušenou látkou na 100,0 ml.
Porovnávací roztok. Do 100ml odměrné baňky se odměří 1,0 ml 1-propanolu R, 1,0 ml benzinu lékařského R a asi 80 ml lihu 96% R. Potom se přidá 25 μl methanolu R tak, aby konec jehly dávkovače byl ponořen pod hladinou. Obsah baňky se doplní lihem 96% R po značku a dobře se promíchá.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- skleněné kolony délky 2,5 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzenem kopolymerem R( 125 μm až 150 μm),
- dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 50 ml/min,
- teploty kolony 120 °C až 220 °C s teplotním nárůstem 6 °C/min,
- teploty nástřikového prostoru a teploty detektoru 240 °C,
- plamenoionizačního detektoru.
Nastříkne se odděleně 2,5 μl zkoušeného roztoku a 2,5 μl porovnávacího roztoku a při vhodné citlivosti se zaznamenají chromatogramy. Pořadí píků na chromatogramu porovnávacího roztoku je: methanol, ethanol, propanol a skupina píků odpovídajících benzinu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma po sobě jdoucími píky je nejméně 2,0, s výjimkou píků odpovídajících benzinu (při vyhodnocování se sčítají), viz charakteristický chromatogram na obrázku 1.
Obsah benzinu v procentech (V/V) se vypočte podle vzorce:

\frac{P_{S} ∙ {P ՛}_{P} ∙ C_{B L}}{{P ՛}_{S} ∙ P_{P}}

v němž značí:
C_BL - koncentraci lékařského benzinu v procentech (V/V) v porovnávacím roztoku,
P_S - součet ploch všech píků, kromě píků odpovídajících ethanolu, 1-propanolu a methanolu, na chromatogramu zkoušeného roztoku,
P_P - plochu píku odpovídajícího propanolu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
P՛_S - součet ploch všech píků, kromě píků odpovídajících ethanolu, 1-propanolu a methanolu na chromatogramu porovnávacího roztoku,
P՛_P - plochu píku odpovídajícího 1-propanolu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Chromatogramy se použijí také ke zkoušce Methanol.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech. Je to hořlavina I. nebezpečnostní třídy.

Obr. 1. Charakteristický chromatogram pro Stanovení obsahu benzinu a zkoušku na čistotu Methanol v ethanolu denaturovaném benzinem
Ethylis oleas
Ethyloleat
Synonymum. Ethylům oleicum

C₂₀H₃₈O₂

M_r 310,52

CAS 111-62-6

Je to směs ethylesterů mastných kyselin, hlavně kyseliny olejové. Může být přidána vhodná antioxidační přísada.
Výroba
Je-li ethyloleat získáván z tkání savců nebo jiných materiálů teplokrevných zvířat, musí tato zvířata splňovat požadavky oprávněné autority, které se kladou na zvířata určená pro humánní konzumaci. Navíc tyto tkáně nesmí obsahovat specifický rizikový materiál, který je definován odpovídajícími mezinárodními, nebo kde je to vhodné, národními požadavky.
Vlastnosti
Čirá světle žlutá nebo bezbarvá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96%, dichlormethanem a etherem petrolejovým (40 °C až 60 °C).
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Relativní hustota (2.2.5). 0,866 až 0,874.
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,5; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky.
Číslo jodové (2.5.4). 75 až 90.
Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10,0.
Číslo zmýdelnění (2.5.6). 177 až 188; stanoví se s 2,0 g zkoušené látky.
Obsah kyseliny olejové. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22). Frakce mastných kyselin obsahuje nejméně 60,0 % kyseliny olejové.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- název a koncentrace přidaného antioxidačního činidla, pokud bylo přidáno.
Ethylparabenum
Ethylparaben
Synonymum,. Ethylis parahydroxybenzoas

C₉H₁₀O₃

M_r 166,18

CAS 120-47-8

Je to ethyl-4-hydroxybenzoat. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C₉H₁₀O₃.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v methanolu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).
Kysele reagující látky. Ke 2 ml roztoku S se přidají 3 ml lihu 96% R, 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml zeleně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.
Příbuzné látky. Stanoví se tenkovrstvou chromatografií (2.2.27) za použití vrstvy vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg ethylparabenu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg methylparabenu R se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se acetonem R na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R SimethanoluR (1 +30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
2,000 g se odváží do baňky se zabroušenou zátkou, přidá se 40,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a vaří se 1 h pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zpětný chladič propláchne vodou R. Nadbytek hydroxidu sodného se titruje kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS do druhého bodu inflexe za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Současně se provede slepá zkouška.
1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 166,2 mg C₉H₁0₃.
Nečistoty

† Etilefrini hydrochloridum
Etilefriniumchlorid

C₁₀H₁₆CINO₂

M_r 217,69

CAS 943-17-9

Je to [(RS)-2-hydroxy-2-(3-hydroxyfenyl)ethyl]ethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₀H₁₆CINO₂.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B, E.
Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 50,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.7) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. 4 ml roztoku S se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml, přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.
Optická otáčivost (2.2.7). –0,10° až +0,10°; měří se roztok S.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 10,0 mg etilefrinu nečistoty A CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (c). K 10,0 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 5,0 ml porovnávacího roztoku (b) a zředí se vodou R na 20,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku laurylsíranu sodného R (1,1 g/l) (35 + 65), jejíž pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,3; průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 220 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenční čas etilefrinu asi 9 min a etilefrinu nečistoty A asi 10 min. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška píku etilefrinu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky etilefrinu a etilefrinu nečistoty A je alespoň 2,5.
Nastříkne se po 20 μl zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času etilefrinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku odpovídajícího etilefrinu nečistotě A není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %) a plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku etilefrinu nečistoty A, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku etilefrinu nečistoty A, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel a pikům, jejichž plocha je menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve 20 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,150 g se rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny octové ledové R a 50 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 21,77 mg C₁₀H₁₆CINO₂.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Etoposidum
Etoposid

C₂₉H₃₂O₁₃

M_r 588,56

CAS 33419-42-0

Je to (5R,SaR,8aR,9S)9-[(4,6-0-(R)-ethyliden-β-D-glukopyranosyl)oxy]-5-(4-hydroxy-3,5-dimethoxyfenyl)-5,8,8a,9-tetrahydroisobenzofuro[5,6-f|[1,3]benzodioxol-6(5aH)-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₉H₃₂O₁₃.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v methanolu, těžce rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 0,6 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ nebo HŽ₍5 (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). -106° až -114°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 50 mg ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředěním stejnou směsí na 10,0 ml.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.
Nastříkne se odděleně 10 μl zkoušeného roztoku (a), 10 μl porovnávacího roztoku (a) a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy a pořadí eluovaných píků podobné jako na vzorovém chromatogramu (obrázek 1). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); nejvýše dva píky mohou mít plochu větší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a součet ploch všech takových píků není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1%). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a pikům, jejichž plocha je menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0%; 0,500 g se suší 4h ve vakuové sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok (a). 40 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů mobilní fáze A a mobilní fáze B (1 + 1) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.
Zkoušený roztok (b). 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů mobilní fáze A a mobilní fáze B (1 + 1) a zředí se stejnou směsí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů mobilní fáze A a mobilní fáze B (1 + 1) na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 4,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů mobilní fáze A a mobilní fáze B (1 + 1) na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 50 mg etoposidu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů mobilní fáze A a mobilní fáze B (1 + 1) a zředí se stejnou směsí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (d). K 10 ml zkoušeného roztoku (b) se přidá 0,1 ml roztoku kyseliny octové ledové R 4% (V/V) a 0,1 ml fenolftaleinu RS. Přidává se hydroxid sodný 1 mol/l VS do vzniku slabě růžového zbarvení (asi 0,15 ml). Po 15 min se přidá 0,1 ml roztoku kyseliny octové ledové R 4% (V/V).
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min:
- mobilní fáze A - směs objemových dílů triethylaminu R, kyseliny mravenčí bezvodé R a vody R (1 + 1 +998),
- mobilní fáze B - směs objemových dílů triethylaminu R, kyseliny mravenčí bezvodé R a acetonitrilu R (1 + 1 + 998),
- gradientového programu za použití následujících podmínek:

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
	75	25	ustalování
0 - 7	75	25	izokraticky
7 - 23	75 → 27	25 → 73	lineární gradient
23 - 25	27 →75	73 → 25	lineární gradient
25 - 40	75	25	ustalování

- spektrofotometrického detektoru, 285 nm,
- injektorové smyčky.
Teplota kolony se udržuje na 40 °C.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (d) a zaznamenává se chromatogram, dokud není eluován pík fenolftaleinu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu jsou dva hlavní píky odpovídající etoposidu a cis-etoposidu (nečistota B) a rozlišení mezi těmito píky je nejméně 3,0; nepřihlíží se k píku fenolftaleinu. V případě potřeby se mírně zvýší podíl mobilní fáze A během izokratické fáze gradientu. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) podobné těm na vzorovém chromatogramu (obrázek 2). Nastříkne se šestkrát 10 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku etoposidu nejvýše 1,0 %. Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku (b) a 10 μl porovnávacího roztoku (c). Obsah C₂₉H₃₂O₁₃ v procentech se vypočítá z ploch píků a deklarovaného obsahu etoposidu CRL.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
Separandum.
Nečistoty

Následující vzor chromatogramu je pouze pro informaci a tato část není součástí požadavků článku.

Obr. 1. Vzorový chromatogram pro zkoušku Příbuzné látky

Obr. 2. Vzorový chromatogram pro zkoušku Stanovení obsahu
Eucalypti folium
Eukalyptový list
Synonymum. Folium eucalypti
Je to celý nebo řezaný usušený list nebo starší výhonky druhu Eucalyptus globulus LABILLARDIERE. Neřezaná droga obsahuje nejméně 20 ml silice v 1 kilogramu drogy. Řezaná droga obsahuje nejméně 15 ml silice v 1 kilogramu drogy, obojí počítáno na bezvodou drogu.
Vlastnosti
Droga má aromatický pach po cineolu.
Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3 % ztmavlých a hnědých listů, nejvýše 5 % stonků a nejvýše 2 % ostatních cizích příměsí. Nejsou přítomny srdčité nebo vejčité přisedlé listy z mladých výhonků, s četnými žlázkami na obou stranách, které jsou v procházejícím světle patrné jako body. Provede se s 30 g drogy.
Voda, stanovení destilací (2.2.13). Nejvýše 10,0 %; stanoví se z 20,0 g práškované drogy (355).
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %.
Stanovení obsahu
Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 10,0 g čerstvě řezané drogy se destiluje 2 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v 500ml baňce se směsí složenou z 200 ml vody R a 100 ml glycerolu R jako destilační tekutiny; do dělené trubice se přidá 0,5 ml xylenu R.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Eugenolum
Eugenol

C₁₀H₁₂O₂

M_r 164,20

CAS 97-53-0

Je to 2-methoxy-4-allylfenol.
Vlastnosti
Bezbarvá nebo světle žlutá čirá kapalina, na vzduchu tmavnoucí, výrazného pachu po hřebíčku. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 70% (V/V), prakticky nerozpustný v glycerolu, misitelný s kyselinou octovou, s lihem 96%, s etherem, s mastnými oleji a s dichlormethanem.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Relativní hustota (2.2.5). 1,066 až 1,070.
Index lomu (2.2.6). 1,540 až 1,542.
Dimerní a oligomerní složky. 0,150 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. Absorbance roztoku (2.2.25) měřená při 330 nm je nejvýše 0,25.
Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).
Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 5,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 50 mg vanilinu R se rozpustí v 1,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se ethanolem R na 5 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřním povrchem pokrytým polyfenylmethylsiloxanem R (tloušťka filmu 0,25 μm),
- helia pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 1 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru,
- dělicího poměru 1 : 40.

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
Kolona	0 → 2	80		izotermicky
	2 → 27	80 → 280	8	lineární gradient
	27 → 47	280		isotermicky
Nástřikový		250
prostor
Detektor		280

Nastříkne se po 1 μl zkoušeného roztoku a porovnávacích roztoků (a) a (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je relativní retenční čas vanilinu vzhledem k eugenolu nejméně 1,1. Vypočítá se obsah příbuzných látek v procentech z ploch píku na chromatogramu zkoušeného roztoku metodou vnitřní normalizace. Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a k pikům s plochou menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Obsah příbuzných látek s relativním retenčním časem větším než 2,0 vzhledem k hlavnímu píku není větší než 1,0%; obsah jiných příbuzných látek není větší než 0,5 %; celkový obsah příbuzných látek není větší než 3,0 %.
Uhlovodíky. 1 ml se ve zkumavce se zátkou rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS, přidá se 30 ml vody R a ihned se pozoruje; roztok je žlutý a čirý (2.2.1).
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Uchovávání
Ve zcela naplněných dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Nečistoty

† Fenbendazolum
Fenbendazol

C₁₅H₁₃N₃O₂S

M_r 299,35

CAS 43210-67-9

Je to methyl-[5-fenylthio-1H-benzimidazol-2-yl]karbamat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₅H₁₃N₃O₂S.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný vdimethylformamidu, velmi těžce rozpustný v methanolu.
Zkoušky totožnosti
Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety fenbendazolu CRL.
Zkoušky na čistotu
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové v methanolu RS.
Porovnávací roztok (a). 50,0 mg fenbendazolu CRL se rozpustí v 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové v methanolu RS. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 200,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou v methanolu RS na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b).10,0 mg fenbendazolu nečistoty A CRL se rozpustí ve 100,0 ml
methanolu R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou v methanolu RS na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 10,0 mg fenbendazolu nečistoty B CRL se rozpustí ve 100,0 ml methanolu R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou v methanolu RS na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 10,0 mg fenbendazolu CRL a 10,0 mg mebendazolu CRL se rozpustí ve 100,0 ml methanolu R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou v methanolu RS na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min:
- mobilní fáze A - směs objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, methanolu R a vody R (1 +30 + 70),
- mobilní fáze B - směs objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, vody R a methanolu R (1 +30 + 70').

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 - 10	100	0	izokraticky
10 - 40	100 → 0	0 → 100	lineární gradient
40 - 41	0	100	izokraticky
41 - 50	0 → 100	100 → 0	ustalování

- spektrofotometrického detektoru, 280 nm.
Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je retenční čas fenbendazolu asi 19 min. Nastříkne se odděleně po 10 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi píky fenbendazolu a mebendazolu nejméně 1,5.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píků odpovídajících nečistotě A a nečistotě B větší než 2,5násobek plochy odpovídajících píků na chromatogramech porovnávacího roztoku (b) a porovnávacího roztoku (c) (0,5 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píků odpovídajících nečistotě A a nečistotě B, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než čtyřnásobek plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (a) (1 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základní roztoku olova (1μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %. 1,000 g se 3 h suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,200 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R. Ochladí se a titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). 1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 29,94 mg C₁₅H₁₃N₃O₂S.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Fenbufenum
Fenbufen

C₁₆H₁₄O3₃

M_r 254,29

CAS 36330-85-5

Je to kyselina 4-(4-bifenylyl)-4-oxobutanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₆H₁₄O₃.
Vlastnosti
Bílý jemný krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v acetonu, v lihu 96% a v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů dimethylformamidu R a mobilní fáze A (40 + 60) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí na 50,0 ml směsí objemových dílů dimethylformamidu R a mobilní fáze A (40 + 60). 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 25 mg fenbufenu CRL a 6 mg ketoprofenu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů dimethylformamidu R a mobilní fáze A (40 + 60) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2 ml/min:
- mobilní fáze A - směs objemových dílů acetonitrilu R a směsi 1 objemového dílu kyseliny octové ledové R a 55 objemových dílů vody R (32 + 68),
- mobilní fáze B - směs objemových dílů acetonitrilu R a směsi 1 objemového dílu kyseliny octové ledové R a 55 objemových dílů vody R (45 + 55),
- gradientového programu za použití následujících podmínek:

Čas (min)	Mobilní fáze A% (V/V)	Mobilní fáze B% (V/V)	Poznámky
0 - 15	100	0	izokraticky
15 - 20	100 → 0	0 → 100	lineární gradient
20 - 35	0	100	izokraticky
35 - 40	0 → 100	100 → 0	lineární gradient
40 - 45	100	0	znovuustalování

- spektrofotometrického detektoru, 254 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi píky ketoprofenu a fenbufenu nejméně 5,0.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,200 g se rozpustí v 75 ml acetonu R předem zneutralizováného na fenolftalein RS1, přidá se 50 ml vody R a 0,2 ml fenolftaleinu RS1. Titruje se hydroxidem sodným OJ mol/l VS. Provede se slepá zkouška.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 25,43 mg C₁₆H₁₄O₃.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Separandum.
Nečistoty

† Fenofibratum
Fenofibrat

C₂₀H₂₁ClO₄

M, 360,84

CAS 49562-28-9

Je to isopropyl-2-[4-(4-chlorbenzoyl)fenoxy]-2-methylpropanoat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₂₀H₂₁ClO₄.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, těžce rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. K 2,50 g se přidá 25 ml vody destilované R a zahřívá se 10 min při 50 °C. Po ochlazení se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml a zfiltruje se.
Vzhled roztoku. 0,50 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10,0 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).
Kysele reagující látky. 1,0 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R předem zneutralizovaného za použití 0,2 ml fenolftaleinu RS1. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) za podmínek uvedených ve zkoušce Stanovení obsahu.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku na chromatogramu odpovídala nejméně 20 % celé stupnice zapisovače. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy: nečistota A asi 0,34, nečistota B asi 0,36, nečistota C asi 0,50, nečistota D asi 0,65, nečistota E asi 0,80, nečistota F asi 0,85 a nečistota G asi 1,35. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky nečistoty A a nečistoty B je nejméně 1,5.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a 20 μl zkoušeného roztoku. Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času fenofibratu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku odpovídajícího nečistotě A, nečistotě B nebo nečistotě G větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 % nečistoty A a B a 0,2% nečistoty G); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajích nečistotám A, B a G, není větší než plocha píku fenofibratu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než pětinásobek plochy píku fenofibratu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5%). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,1 násobek plochy píku fenofibratu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Halogeny (2.4.4). K 10 ml roztoku S se přidá 5 ml vody destilované R; roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g, vyjádřeno jako chloridy).
Sírany (2.4.13). K 10 ml roztoku S se přidá 5 ml vody destilované R; roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší ve vakuové sušárně při 60 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 25,0 mg fenofibratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 10,0 mg fenofibratu CRL, 10,0 mg fenofibratu nečistoty A CRL, 10,0 mg fenofibratu nečistoty B CRL a 20,0 mg fenofibratu nečistoty G CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Chromatografícký postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R okyselené na pH 2,5 kyselinou fosforečnou R a acetonitrilu R (30 + 70), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 286 nm.
Nastříkne se 5 μl porovnávacího roztoku (b) a citlivost systému se nastaví tak, aby výška píků na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se šestkrát po 5 μl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku fenofibratu je nejvýše 1,0%. Nastříkne se 5 μl zkoušeného roztoku a 5 μl porovnávacího roztoku (a).
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

§§ Fentanylum
Fentanyl

C₂₂H₂₈N₂O

M_r 336,48

CAS 437-38-7

Je to N-fenyl-N-[1-(2-fenylethyl)-4-piperidyl]propanamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₂H₂₈N₂O.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v methanolu.
Vykazuje polymorfismus.
Zkoušky totožnosti
Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. fentanylu. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se zkoušená látka v minimálním množství ethanolu R, odpaří se do sucha při pokojové teplotě v proudu vzduchu a se zbytkem se zaznamená nové spektrum.
Zkoušky na čistotu
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). Pro přípravu rozkladného produktu (fentanyl nečistota D) in situ se rozpustí 10 mg zkoušené látky v 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Zahřívá se 4 h na vodní lázni pod zpětným chladičem, neutralizuje se 10,0 ml hydroxidu sodného zředěného RS a odpaří se do sucha na vodní lázni. K odparku se po ochlazení přidá 10 ml methanolu R, zfiltruje se.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 20,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min:
- mobilní fáze A - roztok uhličitanu amonného R (5 g/l) ve směsi objemových dílů tetrahydrofuranu R a vody R (10 + 90),
- mobilní fáze B - acetonitril R,
- gradientového programu za použití následujících podmínek:

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 15	90 → 40	10 → 60	lineární gradient
15 - 20	40	60	izokraticky
20 - 25	90	10	přepnutí na původní podmínky
25 = 0	90	10	začátek nového gradientu

- spektrofotometrického detektoru, 220 nm.
Kolona se promývá acetonitrilem R nejméně 30 min a poté nejméně 5 min mobilní fází o počátečním složení do ustavení rovnováhy.
Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) při nástřiku 10 μl byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy fentanylu asi 10 min a fentanylu nečistoty D asi 12 min. Zkouš ku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky fentanylu a fentanylu nečistoty D je nejméně 8,0. Pokud je to nutné, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo program lineárního gradientu.
Nastříkne se odděleně 10 μl methanolu R jako slepá zkouška, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům, získaným ve slepé zkoušce a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší ve vakuové sušárně při 50 °C.
Stanovení obsahu
0,200 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1+7) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 33,65 mg C₂₂H₂₈N₂O.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Omamná látka.
Nečistoty

† Fenticonazoli nitras
Fentikonazoliumnitrat

C₂₄H₂₁Cl₂N₃O₄S

M_r 518,41

CAS 73151-29-8

Je to (RS)-1-{2-[4-(fenylthio)benzyloxy]-2-(2,4-dichlorfenyl) }ethyl-1 H-imidazoliumnitrat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₄H₂₁Cl₂N₃O₄S.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky neropustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu a v dimethylformamidu, mírně rozpustný v ethanolu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: C a D.
Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Optická otáčivost (2.2.7). –0,10° až +0,10°; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,10 g v methanolu R a zředěním na 10,0 ml stejným rozpouštědlem.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 200,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 10,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (d). K 5,0 ml zkoušeného roztoku se přidá 5 mg fentikonazolu nečistoty D CRL, rozpustí se v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a tlumivého roztoku fosforečnanového připraveného takto: 34,0 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí v 900 ml vody R, pH se upraví na hodnotu 3,0 kyselinou fosforečnou R a zředí se vodou R na 1000 ml (70 + 30); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 229 nm.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku fentikonazolu byla nejméně 10 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se odděleně 10 μl porovnávacího roztoku (c) a 10 μl porovnávacího roztoku (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi píky fentikonazolu nečistoty D a fentikonazolu nejméně 2,0 a na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je poměr signálu k šumu nejméně 5.
Nastříkne se odděleně 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající 5,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku dusičnanového iontu (odpovídá mrtvému objemu kolony), není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a součet ploch těchto píků není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).
Toluen. Nejvýše 100 μg/g. Provede se head-space plynová chromatografie (2.2.28, Metoda II). Zkoušený roztok. 0,2 g se dispergují v 10ml lahvičce s 5 ml vody R.
Porovnávací roztok. 4 mg toluenu R se smíchá s vodou R a zředí se jí na 1000 ml. 5 ml tohoto roztoku se přenese do 10ml lahvičky.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 25 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřní stěnou pokrytou 1,2 μm silnou vrstvou poly(fenyl)(7)-(kyanopropyl)(7)(methy)(86)siloxanu R,
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu,
- dělicího poměru 1 : 25,
- tlaku na vstupu do kolony 40 kPa,
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se udržuje na 80 °C, teplota nástřikového prostoru na 180 °C a teplota detektoru na 220 °C. Roztoky se 1 h temperují při 90 °C a na kolonu se nastřikuje 1 ml plynné fáze.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší ve vakuové sušárně při 60 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,450 g se rozpustí v 50 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a 2-butanonu R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 51,84 mg C₂₄H₂₁Cl₂N₃O₄S.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Flecainidi acetas
Flekainidiumacetat

C₁₉H₂₄F₆N₂O₅

M_r 474,40

CAS 54143-56-5

Je to (RS)2-[2,5-bis(2,2,2-trifluorethoxy)benzoylaminomethyl]piperidiniumacetat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₉H₂₄F₆N₂O₅.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický velmi hygroskopický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v ethanolu. Je velmi snadno rozpustný ve zředěné kyselině octové a prakticky nerozpustný ve zředěné kyselině chlorovodíkové.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a C.
Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 0,25 g se rozpustí ve vodě R, přidá se 0,05 ml kyseliny octové ledové R a zředí se vodou R na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 6,7 až 7,1; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,25 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním na 10 ml.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 25 mg flekainidiumacetatu CRL a 25 mg flekainidiumacetatu nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2 ml/min:
- mobilní fáze A - smíchají se 2 ml amoniaku 26% R, 4 ml triethylaminu R a 985 ml vody R, přidá se 6 ml kyseliny fosforečné R a pH se upraví na hodnotu 2,8 amoniakem 26% R,
- mobilní fáze B - Acetonitril R,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
	90	10	ustalováni
0 - 12	90 → 30	10 → 70	lineární gradient
12 - 17	30	70	izokraticky
17 - 19	30 → 90	70 → 10	lineární gradient
19 - 21	90	10	ustalování

- spektrofotometrického detektoru, 300 nm,
- injektorové smyčky.
Pokud nelze dosáhnout vhodné základní linie, použije se triethylamin o jiné čistotě. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma píky na chromatogramu je nejméně 4. Nastříkne se postupně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 0,4násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,02násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
(Piperidin-2-yl)methanamin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄R.
Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 2,0 ml.
Porovnávací roztok. 10 mg (2-piperidyl)methanaminu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 25 mg flekainidiumacetatu CRL a zředí se jím na 10,0 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku 26% R a acetonu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se suší při 100 °C až 105 °C do úplného vytékání amoniaku a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm ke stanovení polohy skvrny flekainidu. Pak se postříká čerstvě připraveným roztokem ninhydrinu R (2 g/l) v methanolu R a zahřívá se 2 min až 5 min při 100 °C až 110 °C a pozoruje se při denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není skvrna odpovídající (2-piperidyl)methanaminu intenzivnější než skvrna (2-piperidyl)methanaminu na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2h při 60 °C při tlaku nepřesahujícím 0,6 kPa.
Síranový popel (2.4.14). Použije se platinový kelímek. Nejvýše 0,1%; stanoví se s 1,00g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,400 g se rozpustí ve 25 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 47,44 mg C₁₉H₂₄F₆N₂O₅.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Flumazenilum
Flumazenil

C₁₅H₁₄FN₃O₃

M_r 303,29

CAS 78755-81-4

Je to ethyl-8-fluor-5-methyl-6-oxo-5,6-dihydro-4H-imidazo[ 1,5-α] [ 1,4]benzodiazepin-3-karboxylat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₅H₁₄FN₃O₃.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v methanolu.
Taje při 198 °C až 202 °C.
Zkoušky totožnosti
Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. flumazenilu.
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).
Diethylacetal dimethylformamidu. 0,10 g se rozpustí v 0,5 ml dichlormethanu R a zředí se 1-butanolem R na 10 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidají 2,0 ml ninhydrinu RS a zahřívá se 15 min ve vodní lázni při 95 °C. Modrofialové zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 5,0 ml roztoku diethylacetal dimethylformamidu R (0,1 g/l) v 1-butanolu R (1 %).
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 4 mg chlordiazepoxidu R se rozpustí v mobilní fázi, přidají se 2,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 50,0 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 4,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (20 + 80), jejíž pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,0, průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 230 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se upraví tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek chlordiazepoxidu asi 6 min a flumazenilu asi 9 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky chlordiazepoxidu a flumazenilu je nejméně 6,0; je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %. 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.
Stanovení obsahu
0,250 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů acetanhydridu R a kyseliny octové bezvodé R (2 + 3). Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 30,33 mg C₁₅H₁₄FN₃O₃.
Uchovávání
Separandum.
Nečistoty

† Flumetasoni pivalas
Flumetasonpivalat

C₂₇H₃₆F₂O₆

M_r494,57

CAS 2002-29-1

Je to 6α,9-difluor-11β, 17-dihydroxy-16α-methyl-3,20-dioxo-1,4-pregnadien-21-ylpivalat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C₂₇H₃₆F₂O₆.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.
Vykazuje polymorfismus.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz. Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 0,50 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 25,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +69° až +77°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg testosteronu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku a 10,0 ml zkoušeného roztoku se smíchá a zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 3,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů tetrahydrofuranu R, acetonitrilu R, vody R a methanolu R (5 + 30 + 30 + 35), s průtokovou rychlostí 0,6 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 254 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku byla 50 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy testosteronu asi 11 min a flumetasonpivalatu asi 15 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je rozlišení mezi píky testosteronu a flumetasonpivalatu nejméně 5,0. Je-li třeba, upraví se koncentrace tetrahydrofuranu v mobilní fázi.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,02násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně 4 h při 100 °C až 105 °C.
Stanovení obsahu
50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 239 nm.
Obsah C₂₇H₃₆F₂O₆ se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 336.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Fluocortoloni pivalas

C₂₇H₃₇FO₅

M_r 460,58

CAS 29205-06-9

Je to 6α-fluor-11β -hydroxy-16α-methy 1-3,20-dioxo-1,4-pregnadien-21-ylpivalat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C₂₇H₃₇FO₅.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu a v dioxanu, mírně rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +100° až+105°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,25 g v dioxanu R a zředěním na 25,0 ml stejným rozpouštědlem.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonitrilem R na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 2 mg fluokortolonpivalatu CRL a 2 mg prednisolonhexanoatu CRL se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R, acetonitrilu R a vody R (25 + 30 + 32) při průtokové rychlosti 1,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 243 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaném chromatogramu je rozlišení mezi dvěma hlavními píky nejméně 5,0. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času fluokortolonpivalatu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
30,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 242 nm a vypočítá se obsah C₂₇H₃₇FO₅; specifický absorpční koeficient je 350.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

Foeniculi amari fructus
Fenyklový plod hořký
Synonymum. Fructus foeniculi amari
Je to usušená dvojnažka a nažka druhu Foeniculum vulgare MILLER ssp. vulgare var. vulgare. Obsahuje nejméně 40 ml silice v 1 kilogramu drogy, počítáno na bezvodou drogu. Silice obsahuje nejméně 60,0 % anetholu a nejméně 15,0 % fenchonu.
Vlastnosti
Fenyklový plod hořký je zelenohnědý, hnědý nebo zelený.
Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Estragol. Silice získaná ve zkoušce Stanovení obsahu obsahuje nejvýše 5,0 % estragolu.
Zkouška se provede způsobem uvedeným v odstavci Stanovení obsahu, Anethol a fenchon.
Porovnávací roztok. 5 mg estragolu R se rozpustí v 0,5 ml xylenu R.
Obsah estragolu v procentech se vypočítá metodou vnitřní normalizace.
Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1,5 % stopek a nejvýše 1,5 % ostatních cizích příměsí.
Voda, stanovení destilací (2.2.13). Nejvýše 8,0 %; stanoví se s 20,0 g práškované drogy (710).
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %.
Stanovení obsahu
Silice. Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). Droga se rozdrtí na hrubý prach (1400) a 5,0 g se ihned použije ke stanovení. Destiluje se 2 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v 500ml baňce s 200 ml vody R jako destilační tekutiny; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R.
Anethol a fenchon. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).
Zkoušený roztok. Směs silice a xylenu R ze zkoušky Stanovení silic v rostlinných drogách se zředí xylenem R a promývací tekutinou z přístroje na 5,0 ml.
Porovnávací roztok. 5 mg fenchonu R a 5 mg anetholu R se rozpustí v 0,5 ml xylenu R.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kapilární kolony délky 30 m až 60 m a vnitřního průměru 0,3 mm s vnitřní stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R,
- dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 0,40 ml/min,
- dělicího poměru 1 : 200,
- plamenoionizačního detektoru,
- programované teploty; teplota kolony se udržuje po dobu 4 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 5 °C/min až na 170 °C, při níž se udržuje 15 min. Teplota nástřikového prostoru se udržuje na 220 °C a detektoru na 270 °C.
Natříkne se 1 μl porovnávacího roztoku. Při dodržení předepsaných podmínek eluují jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční časy těchto látek.
Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku. Obsah anetholu a fenchonu v procentech se vypočítá metodou vnitřní normalizace.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí.
Foeniculi dulcis fructus
Fenyklový plod sladký
Synonymum. Fructus foeniculi dulcis
Je to usušená dvojnažka a nažka druhu Foeniculum vulgare MILLER, ssp. vulgare var. dulce (MILLER) THELLUNG. Obsahuje nejméně 20 ml silice v 1 kilogramu drogy, počítáno na bezvodou drogu. Silice obsahuje nejméně 80,0 % anetholu.
Vlastnosti
Fenyklový plod sladký je světle zelený nebo světle žlutohnědý.
Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Estragol a fenchon. Silice získaná ve zkoušce Stanovení obsahu obsahuje nejvýše 10,0 % estragolu a nejvýše 7,5 % fenchonu. Zkouška se provede způsobem uvedeným v odstavci Stanovení obsahu, Anethol.
Porovnávací roztok. 5 mg estragolu R a 5 mg fenchonu R se rozpustí v 0,5 ml xylenu R.
Obsah estragolu a fenchonu v procentech se vypočítá metodou vnitřní normalizace.
Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1,5 % stopek a nejvýše 1,5 % ostatních cizích příměsí.
Voda, stanovení destilací (2.2.13). Nejvýše 8,0 %; stanoví se s 20,0 g práškované drogy (710).
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %.
Stanovení obsahu
Silice. Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). Droga se rozdrtí na hrubý prach (1400) a 10,0 g se ihned použije ke stanovení. Destiluje se 2 h rychlostí 2ml/min až 3 ml/min v 500ml baňce s 200 ml vody R jako destilační tekutiny; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R.
Anethol. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).
Zkoušený roztok. Směs silice a xylenu R ze zkoušky Stanovení silic v rostlinných drogách se zředí xylenem R a promývací tekutinou z přístroje na 5,0 ml.
Porovnávací roztok. 5 mg anetholu R se roznustí v 0.5 ml xylenu R.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kapilární kolony délky 30 m až 60 m a vnitřního průměru 0,3 mm s vnitřní stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R,
- dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 0,40 ml/min,
- dělicího poměru 1 : 200,
- plamenoionizačního detektoru,
- programované teploty; teplota kolony se udržuje po dobu 4 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 5 °C/min až na 170 °C, při níž se udržuje 15 min. Teplota nástřikového prostoru se udržuje na 220 °C a detektoru na 270 °C.
Nastříkne se odděleně po 1 μl obou roztoků. Obsah anetholu v procentech se vypočítá metodou vnitřní normalizace.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí.
Foenugraeci semen
Semeno řeckého sena
Synonymum. Semen foenugraeci
Je to usušené zralé semeno druhu Trigonellafoenum-graecum L.
Vlastnosti
Droga charakteristického silně aromatického pachu.
Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje zkoušce na cizí příměsi.
Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 6; stanoví se s práškovanou drogou (710).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 5,0 %.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněno před světlem.
† Fosfomycinum calcicum monohydricum
Monohydrát vápenaté soli fosfomycinu
Synonymum. Fosfomycinum calcicum

C₃H₅CaO₄P . H₂O

M_r194,15

CAS 26016-98-8 (bezvodá sůl)

Je to monohydrát kalcium-(2R,3S)-(3-methyloxiran-2-yl)fosfonatu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny C₃H₅CaO₄P.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v acetonu, v methanolu a v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a D.
Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 8,1 až 9,6; měří se roztok připravený rozpuštěním 20 mg ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20,0 ml.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). –11,0° až –13,0°, počítáno na bezvodou látku. Měří se za použití rtuťové lampy při vlnové délce 405 nm následující roztok: 2,5 g se rozpustí v roztoku edetanu disodného R (125 g/l), jehož pH bylo předtím upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na hodnotu 8,5 a zředí se stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.
Kalcium-(1,2-dihydroxypropyl)fosfonat. Nejvýše 1,5 %. 0,200 g se rozpustí ve skleněné baňce opatřené zátkou ve 100 ml vody R. Přidá se 50 ml tlumivého roztoku hydrogenftalanového o pH 6,4 (0,5 mol/l) a 5,0 ml jodistanu sodného 0,005 mol/l RS, baňka se uzavře a protřepe. Nechá se stát 90 min chráněna před světlem. Přidá se 10 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (400 g/l), baňka se opět uzavře a obsah se třepe 2 min. Titruje se arsenitanem sodným 0,0025 mol/l VS až žluté zabarvení téměř zmizí. Přidají se 2 ml škrobu RS a titruje se zvolna do úplného odbarvení. Provede se slepá zkouška za stejných podmínek. Obsah C₃H₇CaO₅P v procentech se vypočítá podle vzorce:

\frac{{(n}_{1} - n_{2}) ∙ c ∙ 97}{m ∙ (100 - H)} ∙ 100,

v němž značí:
m - navážku zkoušené látky v miligramech,
n₁ - spotřebu arsenitanu sodného 0,0025 mol/l VS ve slepé zkoušce,
n₂ - spotřebu arsenitanu sodného 0,0025 mol/l VS při titraci zkoušeného roztoku,
c - molaritu roztoku arsenitanu sodného,
H - obsah vody v procentech.
Chloridy (2.4.4). 0,500 g se rozpustí ve vodě R, přidají se 2 ml kyseliny dusičné R a roztok se zředí touto kyselinou na 50 ml. K 2,5 ml tohoto roztoku se přidá 12,5 ml vody R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,2 %).
Těžké kovy (2.4.8). 2,5 g se rozpustí v 6 ml kyseliny octové ledové R a zředí se vodou R na 25,0 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 8,5% až 11,5%. Stanoví se s 0,250 g za použití směsi objemových dílů pyridinu R a ethylenglykolu R( 1 +3).
Stanovení obsahu
0,120 g se rozpustí ve skleněné baňce opatřené zátkou ve 20,0 ml jodistanu sodného 0,1 mol/l RS. Přidá se 5 ml roztoku kyseliny chloristé R 50 % (V/V) a protřepe se. Zahřívá se 105 min ve vodní lázni při 37 °C. Přidá se 50 ml vody R a ihned se upraví pH na hodnotu 6,4 nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného R. Přidá se 10 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (400 g/l), baňka se uzavře a nechá se stát 2 min. Titruje se arsenitanem sodným 0,1 mol/l VS až žluté zabarvení roztoku téměř zmizí. Přidají se 2 ml škrobu RS a titruje se zvolna do úplného odbarvení roztoku. Provede se slepá zkouška za stejných podmínek.
Obsah C₃H₅CaO₄P v procentech se vypočítá podle vzorce:

\frac{(n_{1} - n_{2} ∙ c ∙ 88 ∙ c ∙ 100)}{m ∙ (100 - H)} - G,

v němž značí:
m - navážku zkoušené látky v miligramech,
n₁ - spotřebu arsenitanu sodného 0,1 mol/l VS ve slepé zkoušce,
n₂ - spotřebu arsenitanu sodného 0,1 mol/l VS při titraci zkoušeného roztoku,
c - molaritu roztoku arsenitanu sodného,
G - obsah kalcium-(1,2-dihydroxypropyl)fosfonatu v procentech,
H - obsah vody v procentech.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Fosfomycinum dinatricum
Disodná sůl fosfomycinu
Synonymum. Fosfomycinum natricum

C₃H₅Na₂O₄P

M_r 182,02

CAS 26016-99-9

Je to dinatrium-(2R,3S)-(3-methyloxiran-2-yl)fosfonat. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny C₃H₅Na₂O₄P.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý silně hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v methanolu, prakticky nerozpustný v ethanolu a v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a D.
Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz. Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₉ (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 9,0 až 10,5; měří se roztok připravený takto: 10 ml roztoku S se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). -13,0° až -15,0°, počítáno na bezvodou látku. Měří se za použití rtuťové lampy při vlnové délce 405 nm roztok připravený rozpuštěním 2,5 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.
Dinatrium-(1,2-dihydroxypropyl)fosfonat. Nejvýše 1,0 %. 0,200 g se rozpustí ve skleněné baňce opatřené zátkou ve 100 ml vody R. Přidá se 50 ml tlumivého roztoku hydrogenftalanového o pH 6,4 (0,5 mol/l) a 5,0 ml jodistanu sodného 0,005 mol/l RS, baňka se uzavře a protřepe. Nechá se stát 90 min chráněna před světlem. Přidá se 10 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (400 g/l), baňka se opět uzavře a obsah se třepe 2 min. Titruje se arsenitanem sodným 0,0025 mol/l VS až žluté zabarvení téměř zmizí. Přidají se 2 ml škrobu RS a titruje se zvolna do úplného odbarvení. Provede se slepá zkouška za stejných podmínek. Obsah C₃H₇Na₂O₅P v procentech se vypočítá podle vzorce:

\frac{(n_{1} - n_{2}) ∙ c ∙ 100}{m ∙ (100 - H)} ∙ 100,

v němž značí:
m - navážku zkoušené látky v miligramech,
n₁ - spotřebu arsenitanu sodného 0,0025 mol/l VS ve slepé zkoušce,
n₂ - spotřebu arsenitanu sodného 0,0025 mol/l VS při titraci zkoušeného roztoku,
c - molaritu roztoku arsenitanu sodného,
H - obsah vody v procentech.
Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0%. Stanoví se s 0,50 g za použití směsi objemových dílů pyridinu R a ethylenglykolu R (1 + 3).
Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,083 m.j. endotoxinů v miligramu.
Stanovení obsahu
0,120 g se rozpustí ve skleněné baňce opatřené zátkou ve 20,0 ml jodistanu sodného 0,1 mol/l RS. Přidá se 5 ml roztoku kyseliny chloristé R 50 % (V/V) a protřepe se. Zahřívá se 105 min ve vodní lázni při 37 °C. Přidá se 50 ml vody R a ihned se upraví pH na hodnotu 6,4 nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného R. Přidá se 10 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (400 g/l), baňka se uzavře a nechá se stát 2 min. Titruje se arsenitanem sodným 0,1 mol/l VS až žluté zabarvení roztoku téměř zmizí. Přidají se 2 ml škrobu RS a titruje se zvolna do úplného odbarvení roztoku. Provede se slepá zkouška za stejných podmínek.
Obsah C₃H₅Na₂O₄P v procentech se vypočítá podle vzorce:

\frac{(n_{1} - n_{2}) ∙ c ∙ 91 ∙ 100}{m ∙ (100 - H)} ∙ G,

v němž značí:
m - navážku zkoušené látky v miligramech,
n₁ - spotřebu arsenitanu sodného 0,1 mol/l VS ve slepé zkoušce,
n₂ - spotřebu arsenitanu sodného 0,1 mol/l VS při titraci zkoušeného roztoku,
c - molaritu roztoku arsenitanu sodného,
G - obsah dinatrium-(1,2-dihydroxypropyl)fosfonatu v procentech,
H - obsah vody v procentech.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech chráněn před světlem. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve vzduchotěsných sterilních zabezpečených obalech.
Separandum.
Označování
V označení na obalu se uvede, zda je látka:
- sterilní,
- prostá bakteriálních endotoxinů.
Nečistoty

Galactosum
Galaktosa

C₆H₁₂O₆

M_r 180,16

CAS 59-23-4

Je to D-galaktopyranosa.
Vlastnosti
Bílý krystalický nebo jemně zrnitý prášek. Je snadno rozpustná nebo dobře rozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A.
Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 10,0 g se rozpustí zahříváním ve vodní lázní při 50 °C ve vodě prosté oxidu uhličitého R, připravené z vody destilované R, a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací roztok H₈(2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 30 ml roztoku S se přidají 0,3 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 1,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +78,0° až +81,5°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 10,0 g v 80 ml vody R a přidáním 0,2 ml amoniaku zředěného RS1. Po 30 min stání se zředí na 100,0 ml vodou R.
Baryum. 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 10 ml a přidá se 1 ml kyseliny sírové zředěné RS. Opalescence roztoku pozorovaná ihned a po 1 h není intenzivnější než opalescence směsi obsahující 5 ml roztoku S a 6 ml vody destilované R.
Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce na olovo v cukrech (0,5 μg/g).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Síranový popel. K 5 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny sírové R, odpaří se do sucha na vodní lázni a vyžíhá se do konstantní hmotnosti. Zbytek váží nejvýše 1 mg (0,1 %).
Mikrobiologická čistota. Nejvýše 10² živých aerobních mikroorganismů v gramu (2.6.12).
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
† Gallamini triethiodidum
Gallaminiumtriethojodid
Synonymum. Gallaminium triethoiodatum

C₃₀H₆₀I₃N₃O₃

M_r 891,54

CAS 65-29-2

Je to 1,2,3-tris(2-triethylamonioethoxy)benzentrijodid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₃₀H₆₀I₃N₃O₃.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru a v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B a D.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 0,6 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 30 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a ihned po přípravě není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 50 ml vody R se přidá 0,2 ml červeně methylové RS. Přidává se buď kyselina sírová 0,01 mol/l VS nebo hydroxid sodný 0,02 mol/l VS do vzniku oranžově žlutého zabarvení roztoku. Potom se přidá 1,0 g zkoušené látky a protřepáním se rozpustí. Ke vzniku původního oranžově žlutého zbarvení se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny sírové 0,01 mol/l VS nebo 0,2 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je roztok připravený následovně: 14 g chloristanu sodného R se rozpustí v 850 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 3,0 a přidá se 150 ml methanolu R, průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 205 nm.
Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy vztažené k triethylgallaminu jako chloristanu (asi 40 min) následující: nečistota A asi 0,45; nečistota B asi 0,50; nečistota C asi 0,65; nečistota D asi 0,75; nečistota E asi 0,85 a nečistota F asi 0,90, viz vzorový chromatogram.
Následující vzor chromatogramů je pouze pro informaci a tato část není součástí požadavků článku.

Obr. 1. Vzorový chromatogram
Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času triethylgallaminu jako chloristanu.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %); součet ploch všech těchto píku není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (2,0 %). Nepřihlíží se k píku jodidu s retenčním časem 0.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Aby nedošlo k přehřátí reakčního prostředí, je nutno roztok pečlivě míchat a titraci ukončit ihned po dosažení bodu ekvivalence.
0,270 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a 50,0 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/lVS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 29,72 mg C₃₀H₆₀I₃N₃O₃.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

Glucosum liquidum
Tekutá glukosa
CAS 8027-56-3
Je to vodný roztok směsi glukosy, dia polysacharidů získaný hydrolýzou škrobu. Obsahuje 70 % až 99,5 % sušiny. Stupeň hydrolýzy vyjádřený jako glukosový ekvivalent (DE) není menší než 20 a je v rozmezí 10 % hodnoty uvedené na označení.
Vlastnosti
Čirá bezbarvá nebo hnědá viskózní tekutina. Je mísitelná s vodou. Při obyčejné teplotě může látka částečně nebo úplně ztuhnout a znovu zkapalní zahřátím na 50 °C.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 25,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.
Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0; měří se směs 30,0 ml roztoku S a 1 ml roztoku chloridu draselného R (223,6 g/l).
Oxid siřičitý (2.5.29). Nejvýše 20 μg/g. Pokud je látka určena k výrobě pastilek, nejvýše 400 μg/g, za předpokladu, že hotový výrobek obsahuje nejvýše 50 μg/g oxidu siřičitého.
Těžké kovy (2.4.8). 2 ml roztoku S se zředí vodou R na 30 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce E na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 10 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32 ).Nej výše 30,0 %. 1,000 g se smíchá se 3 g křemeliny R předem 2 h sušené při 80 °C za sníženého tlaku a suší se 2 h při 80 °C za sníženého tlaku.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Glukosový ekvivalent. Do 500ml odměrné baňky se přesně naváží takové množství zkoušené látky, které odpovídá 2,85 g až 3,15 g redukujících cukrů počítaných jako glukosa. Rozpustí se ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml. Roztok se převede do 50ml byrety.
Do 250ml baňky se odpipetuje 25,0 ml vínanu měďnatého RS a přidá se 18,5 ml roztoku z byrety, promíchá se a přidají se varné kaménky. Baňka se umístí na varnou desku, která je předem připravena tak, aby se směs začala vařit během 2 min ± 15 s. Nechá se vařit přesně 120 s, přidá se 1 ml roztoku modři methylové R (1 g/l) a titruje se zkoušeným roztokem (V₁) do vymizení modrého zbarvení. Během titrace se směs stále udržuje ve varu.
Roztok vínanu měďnatého se potom titruje standardním roztokem, který obsahuje přesně 0,600 g glukosy R ve 100 ml vody R (V_o).
Glukosový ekvivalent se vypočítá podle vzorce:

D E = \frac{300 ∙ V_{o ∙} 100}{V_{1} ∙ M ∙ D}

v němž značí:
V_q - celkovou spotřebu standardního roztoku v mililitrech,
V₁ - celkovou spotřebu zkoušeného roztoku v mililitrech,
M - navážku vzorku v gramech,
D - obsah sušiny ve zkoušené látce.
Označování
V označení na obalu se uvede hodnota glukosového ekvivalentu (DE).
†† Glyceroli trinitratis solutio
Roztok glyceroltrinitratu

C₃H₅N₃O₉

M_r 227,09

CAS 55-63-0

Je to ethanolový roztok 1,2,3-propantriyltrinitratu. Obsahuje 9,85 g/1 až 101,0 g/1 glyceroltrinitratu a 98,5 % až 101,0 % deklarovaného obsahu glyceroltrinitratu uvedeného na označení.
Vlastnosti
Čirý bezbarvý nebo slabě žlutý roztok. Je mísitelný s acetonem a ethanolem. Čistý glyceroltrinitrat je bezbarvá tekutina, snadno rozpustná v ethanolu, mísitelná s acetonem, nemísitelná s vodou.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A, D.
Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Při ředění glyceroltrinitratu je nutné vždy použít bezvodý ethanol, jinak mohou vypadávat z roztoku kapky čistého glyceroltrinitratu.
Po ukončení zkoušek totožnosti a zkoušek na čistotu se zbytky a zbylé roztoky zahřívají 5 min na vodní lázni s hydroxidem sodným zředěným RS.
Zkoušky na čistotu
Při ředění glyceroltrinitratu je nutné vždy použít bezvodý ethanol, jinak mohou z roztoku vypadávat kapky čistého glyceroltrinitratu.
Po ukončení zkoušek totožnosti a zkoušek čistoty se zbytky a zbylé roztoky zahřívají 5 min na vodní lázni s hydroxidem sodným zředěným RS.
Vzhled roztoku. Je-li to zapotřebí, roztok se zředí ethanolem R na koncentraci 10 g/l. Tento roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).
Anorganické dusičnany. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok. Je-li třeba, roztok glyceroltrinitratu se zředí ethanolem R na koncentraci 10 g/l. Porovnávací roztok. 5 mg dusičnanu draselného R se rozpustí v 1 ml vody R a zředí se lihem 96% R na 100 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonu R a toluenu R (15 + 30 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se důkladně vysuší v proudu vzduchu až do úplného odstranění kyseliny octové. Pak se vrstva postříká čerstvě připraveným škrobem s jodidem draselným RS. Vrstva se vystaví na 15 min ultrafialovému světlu při 254 nm a potom se pozoruje v denním světle. Skvrna odpovídající dusičnanovému iontu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 % obsahu glyceroltrinitratu počítaného jako dusičnan draselný).
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. Množství odpovídající 2 mg glyceroltrinitratu se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 0,10 g roztoku glyceroltrinitratu CRL a množství triturace pentaerythrityltetranitratu CRL odpovídající 1,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. Je-li třeba, rozpouštění se usnadní ultrazvukem a roztok se zfiltruje.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vniřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 (μm),
- mobilní fáze, která je směsí stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R, s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 210 nm.
Odděleně se nastříkne po 20 μl porovnávacího roztoku (a) a (b). Upraví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 70 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je rozlišení mezi píky odpovídajícími glyceroltrinitratu a pentaerytrityltetranitratu nejméně 2,0.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Zaznamená se chromatogram po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %, počítáno jako glyceroltrinitrat); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %, počítáno jako glyceroltrinitrat). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Stanovení obsahu
K množství odpovídajícímu 60,0 mg glyceroltrinitratu se přidá 80 ml pyridinu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 7,57 mg C₃H₅N₃O₉.
Uchovávání
Zředěné roztoky (10 g/l) se uchovávají chráněné před světlem a při teplotě 2 °C až 15 °C. Koncentrovanější roztoky se uchovávají chráněné před světlem a při teplotě 15 °C až 20 °C.
Venenum.
Označování
V označení na obalu se uvede deklarovaný obsah glyceroltrinitratu.
Nečistoty

Glyceromacrogoli caprylocapras
Glyceromakrogolkaprylokaprinat
Synonymum. Macrogolglyceroli caprylocapras
Je to směs monoesterů, diesterů a triesterů glycerolu a monoesterů a diesterů makrogolů s průměrnou relativní molekulovou hmotností 200 až 400. Získávají se částečnou alkoholýzou triacylglycerolů se středně dlouhými řetězci s použitím makrogolů nebo esterifikací glycerolu a makrogolů s kyselinou kaprylovou a s kyselinou kaprinovou nebo smícháním esterů glycerolu a oxyethylenových kondenzátů s kyselinou kaprylovou (kyselinou oktanovou) a s kyselinou kaprinovou (kyselinou dekanovou).
Vlastnosti
Světle žlutá olejovitá kapalina. Je dispergovatelný v horké vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu.
Relativní hustota při 20 °C je asi 1,0, index lomu při 20 °C je asi 1,4.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Viskozita (2.2.9). Vyhovuje hodnotám uvedeným v tabulce 1; stanoví se při teplotě (20 ± 0,5) °C.
Tabulka 1.

Počet oxyethylenových jednotek v molekule (jmenovitá hodnota)	Druh makrogolu	Viskozita (mPa-s)
4	200	30 až 50
6	300	60 až 80
8	400	80 až 110

Číslo kyselosti (2.5.1) Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.
Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Vyhovuje hodnotám uvedeným v tabulce 2; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Tabulka 2.

Počet oxyethylenových jednotek v molekule (jmenovitá hodnota)	Druh makrogolu	Číslo hydroxylové
4	200	80 až 120
6	300	140 až 180
8	400	170 až 205

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 6,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.
Číslo zmýdelnění (2.5.6). Vyhovuje hodnotám uvedeným v tabulce 3; stanoví se s 2,00g zkoušené látky.
Tabulka 3.

Počet oxyethylenových jednotek v molekule (jmenovitá hodnota)	Druh makrogolu	Číslo zmýdelnění
4	200	265 až 285
6	300	170 až 190
8	400	85 až 105

Počet oxyethylenových jednotek v molekule (jmenovitá hodnota)	Druh makrogolu	Teplota skápnutí (°C)
6	300	33 až 38
8	400	36 až 41
12	600	38 až 43
32	1500	42,5 až 47,5

Počet oxyethylenových jednotek v molekule (jmenovitá hodnota)	Druh makrogolu	Číslo hydroxylové
6	300	65 až 85
8	400	60 až 80
12	600	50 až 70
32	1500	36 až 56

Počet oxyethylenových jednotek v molekule (jmenovitá hodnota)	Druh makrogolu	Číslo zmýdelnění
6	300	190 až 204
8	400	170 až 190
12	600	150 až 170
32	1500	79 až 93

Alkalické nečistoty. 5,0 g se převede do zkumavky a opatrně se přidá směs obsahující 0,05 ml roztoku modři bromfenolové R (0,4 g/l) v lihu 96% R, 0,3 ml vody R a 10 ml lihu 96% R. Pokud je to nutné, směs se před přidáním neutralizuje kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS nebo hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS. Protřepe se a nechá se stát. Ke změně zbarvení horní vrstvy na žluté se spotřebuje nejvýše 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.
Volný glycerol. Nejvýše 3,0%. 1,20 g se rozpustí v 25,0 ml dichlormethanu R, je-li třeba zahřátím. Po ochlazení se přidá 100 ml vody R, protřepe se a přidá se 25,0 ml roztoku kyseliny jodisté R (6 g/l). Protřepe se, nechá se 30 min stát a pak se přidá 40 ml roztoku jodidu draselného R (75 g/l) a nechá se stát 1 min. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška.
1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 2,3 mg glycerolu.
Podíl mastných kyselin. Provede se plynová chromatografie (2.4.22). Frakce mastných kyselin má následující složení:
- kyselina kaprilová: nejvýše 15,0 %,
- kyselina kaprinová: nejvýše 12,0 %,
- kyselina laurová: 30,0 % až 50,0 %,
- kyselina myristová: 5,0 % až 25,0 %,
- kyselina palmitová: 4,0 % až 25,0 %,
- kyselina stearová: 5,0 % až 35,0 %.
Zbytkový ethylenoxid a dioxan (2.4.25). Nejvýše 1 μg/g zbytkového ethylenoxidu a 10 μg/g zbytkového dioxanu. Při výpočtu obsahu dioxanu se použije korekční faktor 1/5.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky za použití směsi objemových dílů methanolu bezvodého R a dichlormethanu R (30 + 70) jako rozpouštědla.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Označování
V označení na obalu se uvede druh makrogolu (tj. relativní molekulová hmotnost makrogolu) nebo počet oxyethylenových jednotek v molekule (jmenovitá hodnota).
Glyceromacrogoli linoleas
Glyceromakrogollinoleat
Synonymum. Macrogolglyceroli linoleas
Je to směs monoesterů, diesterů a triesterů glycerolu a monoesterů a diesterů makrogolu. Získávají se částečnou alkoholýzou nenasycených olejů s převažujícím obsahem triacylglycerolů kyseliny linolové s použitím makrogolu s relativní molekulovou hmotností 300 až 400 nebo esterifikací glycerolu a makrogolu nenasycenými mastnými kyselinami nebo smícháním esterů glycerolu a oxyethylenových kondenzátů s mastnými kyselinami těchto nenasycených olejů.
Vlastnosti
Jantarově žlutá olejovitá kapalina, jejíž zbarvení se může prohloubit skladováním delší dobu při 20 °C. Je prakticky nerozpustný, ale dispergovatelný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu.
Viskozita při 40 °C je asi 35 mPas, relativní hustota při 20 °C je asi 0,95, index lomu při 20 °C je asi 1,47.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.
Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). 45 až 65; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Číslo jodové (2.5.4). 90 až 110.
Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 12,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.
Číslo zmýdelnění (2.5.6). 150 až 170; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.
Alkalické nečistoty. 5,0 g se převede do zkumavky a opatrně se přidá směs obsahující 0,05 ml roztoku modři bromfenolové R (0,4 g/l) v lihu 96% R, 0,3 ml vody R a 10 ml lihu 96% R. Pokud je to nutné, směs se před přidáním neutralizuje kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS nebo hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS. Protřepe se a nechá se stát. Ke změně zbarvení horní vrstvy na žluté se spotřebuje nejvýše 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.
Volný glycerol. Nejvýše 3,0%. 1,20 g se rozpustí v 25,0 ml dichlormethanu R, je-li třeba zahřátím. Po ochlazení se přidá 100 ml vody R, protřepe se a přidá se 25,0 ml roztoku kyseliny jodisté R (6 g/l). Protřepe se, nechá se 30 min stát a pak se přidá 40 ml roztoku jodidu draselného R (75 g/l) a nechá se stát 1 min. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška.
1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 2,3 mg glycerolu.
Podíl mastných kyselin. Provede se plynová chromatografie (2.4.22). Frakce mastných kyselin má následující složení:
- kyselina palmitová: 4,0 % až 20,0 %,
- kyselina stearová: nejvýše 6,0 %,
- kyselina olejová: 20,0 % až 35,0 %,
- kyselina linolová: 50,0 % až 65,0 %,
- kyselina linolenová: nejvýše 2,0 %,
- kyselina arachidová: nejvýše 1,0 %,
- kyselina eikosenová: nejvýše 1,0 %.
Zbytkový ethylenoxid a dioxan (2.4.25). Nejvýše 1 μg/g zbytkového ethylenoxidu a 10 μg/g zbytkového dioxanu. Při výpočtu obsahu dioxanu se použije korekční faktor 1/5.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky za použití směsi objemových dílů methanolu bezvodého R a dichlormethanu R (30 + 70) jako rozpouštědla.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při pokojové teplotě.
Označování
V označení na obalu se uvede druh makrogolu (tj. relativní molekulová hmotnost makrogolu) nebo počet oxyethylenových jednotek v molekule (jmenovitá hodnota).
Glyceromacrogoli oleas
Glyceromakrogololeat
Synonymum. Macrogolglyceroli oleas
Je to směs monoesterů, diesterů a triesterů glycerolu a monoesterů a diesterů makrogolů. Získávají se částečnou alkoholýzou nenasycených olejů s převažujícím obsahem triacylglycerolů kyseliny olejové s použitím makrogolu s relativní molekulovou hmotností 300 až 400 nebo esterifikací glycerolu a makrogolu s nenasycenými mastnými kyselinami nebo smícháním esterů glycerolu a oxyethylenových kondenzátů s mastnými kyselinami těchto nenasycených olejů.
Vlastnosti
Jantarově žlutá olejovitá kapalina, jejíž zbarvení se může prohloubit skladováním delší dobu při 20 °C. Je prakticky nerozpustný, ale dispergovatelný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu.
Viskozita při 40 °C je asi 35 mPa.s, relativní hustota při 20 °C je asi 0,95, index lomu při 20 °C je asi 1,47.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.
Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). 45 až 65; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Číslo jodové (2.5.4). 75 až 95.
Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 12,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.
Číslo zmýdelnění (2.5.6). 150 až 170; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.
Alkalické nečistoty. 5,0 g se převede do zkumavky a opatrně se přidá směs obsahující 0,05 ml roztoku modři bromfenolové R (0,4 g/l) v lihu 96% R, 0,3 ml vody R a 10 ml lihu 96% R. Pokud je to nutné, směs se před přidáním neutralizuje kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS nebo hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS. Protřepe se a nechá se stát. Ke změně zbarvení horní vrstvy na žluté se spotřebuje nejvýše 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.
Volný glycerol. Nejvýše 3,0%. 1,20 g se rozpustí v 25,0 ml dichlormethanu R, je-li třeba zahřátím. Po ochlazení se přidá 100 ml vody R, protřepe se a přidá se 25,0 ml roztoku kyseliny jodisté R (6 g/l). Protřepe se, nechá se 30 min stát a pak se přidá 40 ml roztoku jodidu draselného R (75 g/l) a nechá se stát 1 min. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška.
1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 2,3 mg glycerolu.
Podíl mastných kyselin. Provede se plynová chromatografie (2.4.22). Frakce mastných kyselin má následující složení:
- kyselina palmitová: 4,0 % až 9,0 %,
- kyselina stearová: nejvýše 6,0 %,
- kyselina olejová: 58,0 % až 80,0 %,
- kyselina linolová: 15,0 % až 35,0 %,
- kyselina linolenová: nejvýše 2,0 %,
- kyselina arachidová: nejvýše 2,0 %,
- kyselina eikosenová: nejvýše 2,0 %.
Zbytkový ethylenoxid a dioxan (2.4.25). Nejvýše 1 μg/g zbytkového ethylenoxidu a 10 μg/g zbytkového dioxanu. Při výpočtu obsahu dioxanu se použije korekční faktor 1/5.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky za použití směsi objemových dílů methanolu bezvodého R a dichlormethanu R (30 + 70) jako rozpouštědla.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při pokojové teplotě.
Označování
V označení na obalu se uvede druh makrogolu (tj. relativní molekulová hmotnost makrogolu) nebo počet oxyethylenových jednotek v molekule (jmenovitá hodnota).
Glyceromacrogoli stearas
Glyceromakrogolstearat
Synonymum. Macrogolglyceroli stearas
Je to směs monoesterů, diesterů a triesterů glycerolu amonoesterů adiesterů makrogolů s průměrnou relativní molekulovou hmotností 300 až 4000. Získávají se částečnou alkoholýzou nasycených olejů, obsahujících hlavně triacylglyceroly kyseliny stearové s užitím makrogolu nebo esterifikací glycerolu a makrogolu s nasycenými mastnými kyselinami nebo smícháním esterů glycerolu a oxyethylenových kondenzátů s mastnými kyselinami těchto nasycených olejů. Hydroxylové číslo se liší nejvýše o 15 jednotek od jmenovité hodnoty. Číslo zmýdelnění se liší nejvýše o 10 jednotek od jmenovité hodnoty.
Výroba
Je-li glyceromakrogolstearat získáván z tkání savců nebo jiných materiálů teplokrevných zvířat, např. tuku z vlny, musí tato zvířata splňovat požadavky oprávněné autority, které se kladou na zvířata určená pro humánní konzumaci. Navíc tyto tkáně nesmí obsahovat specifický rizikový materiál, který je definován odpovídajícími mezinárodními, nebo kde je to vhodné, národními požadavky.
Vlastnosti
Světle žlutá voskovitá pevná látka. Je dispergovatelný v teplé vodě a v teplém parafinovém oleji, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v teplém ethanolu.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.
Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Liší se nejvýše o 15 jednotek od jmenovité hodnoty; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 6,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.
Číslo zmýdelnění (2.5.6). Liší se nejvýše o 10 jednotek od jmenovité hodnoty; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.
Alkalické nečistoty. 5,0 g se převede do zkumavky a opatrně se přidá směs obsahující 0,05 ml roztoku modři bromfenolové R (0,4 g/l) v lihu 96% R, 0,3 ml vody R a 10 ml lihu 96% R. Pokud je to nutné, směs se před přidáním neutralizuje kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS nebo hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS. Protřepe se a nechá se stát. Ke změně zbarvení horní vrstvy na žluté se spotřebuje nejvýše 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.
Volný glycerol. Nejvýše 3,0%. 1,20 g se rozpustí v 25,0 ml dichlormethanu R, je-li třeba zahřátím. Po ochlazení se přidá 100 ml vody R, protřepe se a přidá se 25,0 ml roztoku kyseliny jodisté R (6 g/l). Protřepe se, nechá se 30 min stát a pak se přidá 40 ml roztoku jodidu draselného R (75 g/l) a nechá se stát 1 min. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška.
1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 2,3 mg glycerolu.
Podíl mastných kyselin. Provede se plynová chromatografie (2.4.22). Frakce mastných kyselin má následující složení:
- kyselina laurová: nejvýše 5,0 %,
- kyselina myristová: nejvýše 5,0 %,
- rozdílná jmenovitá množtví kyseliny palmitové a kyseliny stearové. Součet množství C₁₆H₃₂O₂ a C₁₈H₃₆O₂ je nejméně 90,0 %.
Zbytkový ethylenoxid a dioxan (2.4.25). Nejvýše 1 μg/g zbytkového ethylenoxidu a 10 μg/g zbytkového dioxanu. Při výpočtu obsahu dioxanu se použije korekční faktor 1/5.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky za použití směsi objemových dílů methanolu bezvodého R a dichlormethanu R (30 + 70) jako rozpouštědla.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Označování
V označení na obalu se uvede jmenovitá hodnota čísla hydroxylového, jmenovitá hodnota čísla zmýdelnění a druh makrogolu (tj. relativní molekulová hmotnost makrogolu) nebo počet oxyethylenových jednotek v molekule (jmenovitá hodnota).
† Gonadorelini acetas
Gonadoreliniumacetat

C₅₇H₇₉N₁₇O₁₅

M, 1242,35

Je to sůl peptidu hypotalamu povzbuzujícího uvolnění hormonu stimulujícího folikuly a luteinizačního hormonu z hypofýzy s kyselinou octovou. Počítáno na bezvodou látku prostou kyseliny octové, obsahuje 95,0 % až 102,0 % peptidu C₅₅H₇₅N₁₇O₁₃. Získává se chemickou syntézou.
Vlastnosti
Bílý nebo slabě nažloutlý prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v roztoku kyseliny octové ledové 1% (V/V), mírně rozpustný v methanolu.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. Roztok zkoušené látky (10 g/l) je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Z5 (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). –54° až –66°, přepočteno na stanovený obsah peptidu, viz Stanovení obsahu. Měří se roztok připravený rozpuštěním 10,0 mg v 1,0 ml roztoku kyseliny octové ledové R 1% (V/V).
Absorbance (2.2.25). 10,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Absorbance měřená v maximu při 278 nm je 0,55 až 0,61, přepočteno na stanovený obsah peptidu.
Aminokyseliny. Provede se za použití analyzátoru aminokyselin. Přístroj se kalibruje směsí obsahuiící ekvimolární množství amoniaku, elvcinu a L-forem následuiících aminokvselin:

lysin	threonin	alanin	leucin
histidin	serin	valin	tyrosin
arginin	kyselina glutamová	methionin	fenylalanin
kyselina aspartová	prolin	isoleucin

a polovinu ekvimolárního množství L-cystinu. Pro validaci metody se používá vhodný vnitřní standard jako je DL-norleucin.
Zkoušený roztok. 1,0 mg se umístí do vhodné, důkladně vyčištěné zkumavky z tvrdého skla, 100 mm dlouhé, s vnitřním průměrem 6 mm. Přidá se vhodné množství roztoku kyseliny chlorovodíkové R 50% (V/V). Zkumavka se ponoří do mrazicí směsi o teplotě –5 °C, tlak se sníží pod 133 Pa a zkumavka se utěsní. Zahřívá se 16 h při 110 °C až 115 °C. Po ochlazení se zkumavka otevře a obsah se převede pětkrát 0,2 ml vody R do 10 ml baňky a odpaří se do sucha za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R. Zbytek se převede do tlumivého roztoku vhodného pro analyzátor aminokyselin a zředí se jím na vhodný objem.
Do analyzátoru aminokyselin se aplikuje vhodný, přesně změřený objem zkoušeného roztoku tak, aby výška píku aminokyseliny, přítomné v největším množství, byla nejméně 90 % celého rozsahu zapisovače.
Obsah každé aminokyseliny se vyjádří v molech. Relativní poměry aminokyselin se vypočítají tak, že jedna sedmina součtu látkového množství histidinu, kyseliny glutamové, leucinu, prolinu, glycinu, tyrosinu a argininu odpovídá jedné. Hodnoty klesají v následujících limitech: serin 0,7 až 1,05; kyselina glutamová 0,95 až 1,05; prolin 0,95 až 1,05; glycin 1,9 až 2,1; leucin 0,9 až 1,1; tyrosin 0,7 až 1,05; histidin 0,95 až 1,05 a arginin 0,95 až 1,05. Lysin a isoleucin nejsou přítomny, ostatní aminokyseliny s výjimkou tryptofanu jsou přítomny nejvýše ve stopových množstvích.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29), postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celého rozsahu zapisovače.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času gonadorelinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %) a součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (5 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Kyselina octová. Nejvýše 7,5 %, provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití 1 -butanolu R jako vnitřního standardu.
Roztok vnitřního standardu. 1 ml 1-butanolu R se zředí vodou R na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100 ml.
Zkoušený roztok. 0,150 g se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 10,0 ml.
Porovnávací roztok. 1,0 g kyseliny octové ledové R se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem vnitřního standardu na 50,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kapilární kolony kolony délky 50 m a vnitřního průměru 0,32 mm nebo 0,53 mm, s vnitřním povrchem potaženým 5 μm vrstvou poly(difenyl)(dimethyl)siloxanu R,
- helia pro chromátografii R jako nosného plynu s lineární rychlostí asi 30 cm/s,
- dělicího poměru asi 15,
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se udržuje na 95 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 250 °C. Nastříkne se po 2 μl každého roztoku a vypočítá se obsah kyseliny octové v gonadoreliniumacetatu.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 7,0 %, stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.
Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 70 m.j. endotoxinu v miligramu gonadoreliniumacetatu.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 5,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 5,0 mg gonadorelinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 2,5 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zahřívá se 4 h ve vodní lázni při 65 °C. Přidá se 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 5,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4,0 mm, naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku kyseliny fosforečné R 1,18% (V/V) (13 + 87), (pH se upraví na hodnotu 2,3 triethylaminem R); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 215 nm.
Nastříkne se 20 pl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním a druhým píkem je nejméně 2,0.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Obsah gonadorelinu se vypočítá z deklarovaného obsahu gonadorelinu CRL.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Separandum.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- množství peptidu v lahvičce,
- zda je látka sterilní,
- zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů.
Gossypii oleum hydrogenatum
Hydrogenovaný bavlníkový olej
Je to produkt získaný čištěním a hydrogenací oleje získaného ze semen pěstovaných rostlin různých odrůd druhu Gossypium hirsutum L. nebo jiných druhů rodu Gossypium. Obsahuje většinou triacylglyceroly kyseliny palmitové a kyseliny stearové.
Vlastnosti
Bílá hmota nebo prášek, který zahřátím taje na čirou světle žlutou kapalinu. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu a v toluenu, velmi těžce rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Teplota tání (2.2.14). 57 °C až 70 °C.
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,5; 10,0 g se rozpustí v 50 ml horké směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a toluenu R, předem zneutralizované hydroxidem draselným 0,1 mol/l VS za použití 0,5 ml fenolftaleinu RS1 jako indikátoru. Titruje se ihned ještě horký roztok.
Peroxidové číslo (2.5.5). Nejvýše 5,0.
Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.
Zásaditě reagující látky. 2,0 g se rozpustí opatrným zahřátím ve směsi složené z 1,5 ml lihu 96% R a 3 ml toluenu R a přidá se 0,05 ml roztoku modři bromfenolové R (0,4 g/l) v lihu 96% R. Ke změně zbarvení na žluté se spotřebuje nejvýše 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.
Cizí mastné oleje. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22).
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kapilární kolony délky 25 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou pokrytou poly(kyanopropyl)siloxanem R (tloušťka filmu 0,2 μm),
- helia pro chromatografií R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 0,65 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru,
- injektoru s děličem (1 : 100).
Teplota kolony se udržuje 35 min na l80°C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 250 °C.
Podíl mastných kyselin oleje má toto složení:
- nasycené mastné kyseliny s délkou řetězce méně než C₁₄: nejvýše 0,2 %,
- kyselina myristová: nejvýše 1,0 %,
- kyselina palmitová: 19,0 % až 26,0 %,
- kyselina stearová: 68,0 % až 80,0 %,
- kyselina olejová a její izomery (C_18:1 délkou řetězce odpovídá poly(kyanopropyl)siloxanu 18,5 až 18,8): nejvýše 4,0 %,
- kyselina linolenová a její izomery (C_18:2 délkou řetězce odpovídá poly(kyanopropyl)siloxanu 19,4 až 19,8): nejvýše 1,0 %,
- kyselina arachidová: nejvýše 1,0 %,
- kyselina behenová: nejvýše 1,0 %,
- kyselina lignocerová: nejvýše 0,5 %.
Nikl. Nejvýše 1 μg Ni/g. Provede se atomová absorpční spektrometrie (2.2.23, Metoda II).
Zkoušený roztok. 5,0 g se převede do předem zváženého vyžíhaného platinového nebo křemenného kelímku a opatrně se zahřívá. Zkoušená látka se zabalí do bezpopelného filtračního papíru a opatrně se spálí. Po spálení zkoušené látky se zahřívání přeruší a pak se žíhá v muflové peci při 600 °C, dokud není popel bílý. Po ochlazení se zbytek převede dvakrát 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do 25ml odměmé baňky. Přidá se 0,3 ml kyseliny dusičně R a zředí se vodou destilovanou R na 25,0 ml.
Porovnávací roztoky. Připraví se tři porovnávací roztoky přidáním 1,0 ml, 2,0 ml a 4,0 ml základního roztoku niklu (0,2 μg Ni/ml) ke 2,0 ml zkoušeného roztoku a zředěním vodou destilovanou R na 10,0 ml.
Měří se absorbance při 232 nm za použití niklové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pícky jako atomizátoru a argonu R jako nosného plynu.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Graminis radix
Oddenek pýru
Synonyma. Graminis rhizoma, Radix graminis, Rhizoma graminis
Je to celý nebo řezaný omytý a usušený oddenek druhu Agropyron repens (L.) BEAUV. (Elymus repens (L.) GOULD), bez adventivních kořenů.
Vlastnosti
Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Cynodon dactylon, Imperata cylindrica. Droga se pozoruje pod mikroskopem v jodu RS1.
Nejsou patrná modře zbarvená škrobová zrna ani podkovovitě ztlustlé buňky endodermis.
Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 15,0 % šedočerných kousků oddenků (řezaná droga).
Látky extrahovatelné vodou. 5,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 200 ml vroucí vody R a za občasného protřepávání se nechá 10 min stát. Po ochlazení se doplní vodou R na 200,0 ml a zfiltruje se. 20,0 ml filtrátu se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Zbytek po vysušení váží nejméně 0,125 g (25 %).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 5,0 %.
Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 1,5 %.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Gummiresina myrrha
Myrhová klejopryskyřice
Synonymum. Myrrha
Je to na vzduchu ztvrdlá klejopryskyřice získaná z kmenů a větví druhu Commiphora molmol ENGLER po naříznutí nebo samovolným vytékáním. Může pocházet i z jiných druhů rodu Commiphora.
Vlastnosti
Droga má hořkou chuť.
Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje zkoušce na cizí příměsi.
Commiphora mukul. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (355) se smíchá s 5,0 ml lihu 96% R a zahřívá se 2 min až 3 min na vodní lázni. Po ochlazení se zfiltruje.
Porovnávací roztok. 10 mg thymolu R a 40 μl anetholu R se rozpustí v 10 ml lihu 96% R.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (2 + 98) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatrogramu zkoušeného roztoku není v dolní třetině skvrna s modrou až fialovou fluorescencí.
Látky nerozpustné v lihu. Nejvýše 70%. 1,000 g práškované drogy (250) se smíchá se 30 ml lihu 96% R a 10 min se intenzivně protřepává. Supernatantní tekutina se zfiltruje předem zváženým filtrem ze slinutého skla (16) tak, aby sediment zůstal v baňce. Postup se provede ještě dvakrát s 20 ml lihu 96% R, pak se sediment kvantitativně převede na filtr a baňka se vypláchne lihem 96% R. Filtr se zbytkem se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C a pak se zváží.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 1,0%.
Uchovávání
Chráněna před světlem.
Halothanum
Halothan

C₂HBrCIF₃

M_r 197,38

CAS 151-67-7

Je to (RS)-2-brom-2-chlor-1,1,1-trifluorethan stabilizovaný 0,01 % thymolu.
Vlastnosti
Čirá bezbarvá těkavá těžká nehořlavá kapalina. Je těžce rozpustný ve vodě, mísitelný s ethanolem, s etherem a s trichlorethylenem.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 20 ml se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 3 min se třepe a nechá se stát. Oddělí se vodná vrstva a přidá se 0,2 ml červeně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS nebo 0,6 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.
Relativní hustota (2.2.5). 1,872 až 1,877.
Destilační rozmezí (2.2.11). 49,0 °C až 51,0 °C; 95 % předestiluje v rozmezí 1,0 °C.
Těkavé příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití trichlortrifluorethanu CRL jako vnitřního standardu.
Zkoušený roztok (a). Použije se zkoušená látka.
Zkoušený roztok (b). 5,0 ml trichlortrifluorethanu CRL se zředí zkoušenou látkou na 100,0 ml.
1.0 ml roztoku se zředí zkoušenou látkou na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se dále zředí zkoušenou látkou na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 2,75 m a vnitřního průměru 5 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro chromatografii R1 (180 μm až 250 μm) impregnovanou 30 % makrogolu 400 R v prvních 1,8 m délky kolony a 30 % dinonylftalatu R ve zbytku délky kolony,
- dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se udržuje na 50 °C. Nastřikuje se po 5 μl zkoušeného roztoku (a) a (b).
Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího vnitřnímu standardu, není větší než plocha píku vnitřního standardu korigovaná, je-li třeba, na nečistoty se stejným retenčním časem jako má vnitřní standard (0,005 %).
Bromidy a chloridy. K 10 ml se přidá 20 ml vody R a 3 min se třepe. K5ml vodné vrstvy se přidá 5 ml vody R, 0,05 ml kyseliny dusičné R a 0,2 ml dusičnanu stříbrného RS1. Roztok neopalizuje intenzivněji než směs 5 ml vodné vrstvy a 5 ml vody R.
Brom a chlor. K 10 ml vodné vrstvy získané ve zkoušce Bromidy a chloridy se přidá 1 ml škrobu s jodidem draselným RS; nevznikne modré zbarvení.
Thymol. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití mentholu R jako vnitřního standardu.
Roztok vnitřního standardu. 0,10 g mentholu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml.
Zkoušený roztok. K 20,0 ml se přidá 5,0 ml roztoku vnitřního standardu.
Porovnávací roztok. 20,0 mg thymolu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml. K 20,0 ml se přidá 5,0 ml roztoku vnitřního standardu.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kapilární kolony z křemenného skla délky 15 m a vnitřního průměru 0,53 mm pokryté filmem 1,5 jim polydimethylsiloxanu R,
- dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 15 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota nástřikového prostoru na 170 °C a teplota detektoru na 200 °C.
Nastřikuje se odděleně po 1,0 μl roztoku vnitřního standardu, zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je plocha píku odpovídajícího thymolu nejméně 75% a nejvýše 115% plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,008 % až 0,012 %).
Netěkavé látky. 50 ml se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek sušený 2 h při 100 °C až 105 °C váží nejvýše 1 mg (20 mg/l).
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřesahující 25 °C. Při výběru materiálu, ze kterého je vyroben obal, se bere v úvahu reaktivita halothanu s některými kovy.
Nečistoty

Helianthi oleum raffinatum
Slunečnicový olej čištěný
Synonymum. Helianthi annui oleum raffinatum, Helianthi oleum
CAS 8001-21-6
Je to mastný olej získaný ze semen druhu Helianthus annuus C. lisováním nebo extrakcí a následným čištěním. Může být přidána vhodná antioxidační přísada.
Vlastnosti
Čirá světle žlutá tekutina. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96 %, mísitelný s etherem petrolejovým (TV: 40 °C až 60 °C).
Relativní hustota je asi 0,921 a index lomu je asi 1,474.
Zkoušky totožnosti
Provede se zkouška Totožnost mastných olejů tenko vrstvou chromatografií (2.3.2). Chromatogram zkoušeného roztoku se shoduje s charakteristickým chromatogramem pro slunečnicový olej.
Zkoušky na čistotu
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,5; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky.
Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10,0.
Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.
Zásaditě reagující látky (2.4.19). Vyhovuje zkoušce Zásaditě reagující látky v mastných olejích.
Podíl mastných kyselin. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22). Podíl mastných kyselin v oleji má následující složení:
- kyselina palmitová: 4,0 % až 9,0 %,
- kyselina stearová: 1,0 % až 7,0 %,
- kyselina olejová: 14,0 % až 40,0 %,
- kyselina linolová: 48,0 % až 74,0 %.
Uchovávání
Ve zcela naplněných, vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- název a množství přidaného antioxidantu,
- zda byl olej získán lisováním nebo extrakcí.
Hexetidinum
Hexetidin

C₂₁H₄₅N₃

M_r 339,59

CAS 141-94-6

Je to 1,3-bis(2-ethylhexyl)-5-methylhexahydropyrimidin-5-amin. Obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₂₁H₄₅N₃.
Vlastnosti
Bezbarvá nebo slabě nažloutlá olejovitá kapalina. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v acetonu, v lihu 96% a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A.
Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a není zbarvena intenzivněji než porovnávací barevné roztoky Ž₅ nebo ZŽ₅ (2.2.2, Metoda II).
Relativní hustota (2.2.5). 0,864 až 0,870.
Index lomu (2.2.6). 1,461 až 1,467.
Optická otáčivost (2.2.7). – 0,10° až +0,10°; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g v ethanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.
Absorbance (2.2.25). 0,50 g se rozpustí v heptanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Absorbance roztoku měřená při 270 nm až 350 nm není větší než 0,1.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.
Roztoky se připravují bezprostředně před použitím.
Zkoušený roztok (a). 2,0 g se rozpustí v heptanu R a zředí se jím na 20 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí heptanem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 20 mg hexetidinu CRL se rozpustí v heptanu R a zředí se jím na 2 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí heptanem R na 100 ml.
Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí heptanem R na 10 ml. Porovnávací roztok (d). 10 mg dehydrohexetidinu CRL se rozpustí ve zkoušeném roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku. Na dno chromatografické komory se umístí odpařovací miska obsahující amoniak 32% R. Suchá deska se umístí do komory, komora se uzavře a na vrstvu se 15 min nechají působit páry amoniaku. Deska se vyjme a nechá se odvětrat v proudu vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a toluenu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá uschnout na vzduchu a vystaví se na 30 min působení jodových par. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %) a nejvýše dvě skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85) a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok olova 1 μgPb/ml) se připraví zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85).
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,150 g se rozpustí v 80 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 16,98 mg C₂₁H₄₅N₃.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Nečistoty

† Histidini hydrochloridum monohydricum¹)
Monohydrát histidiniumchloridu

C₆H₁₀CIN₃O₂ . H₂O

M_r 209,63

CAS 5934-29-2

Je to monohydrát (S)-4-(2-amino-2-karboxyethyl)imidazoliumchloridu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₆H₁₀ClN₃O₂.
Výroba
Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A, B, C a F.
Alternativní sestava zkoušek: A, B, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 50 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 5,0; měří se roztok S.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +9,2° až +10,6°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,75 g ve 12,0 ml kyseliny chlorovodíkové RS1 a zředěním vodou R na 25,0 ml.
Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg monohydrátu histidiniumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg monohydrátu histidiniumchloridu CRL a 10 mg prolinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku, vysuší se v proudu vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).
Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a umístí se vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a zvlhčí
se několika kapkami vody R. 50 mg jemně upráškované zkoušené látky se umístí na spodní hodinové sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se překlopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není zbarven intenzivněji modře než lakmusový papír u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH₄/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R (200 μg/g).
Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). 7,0 % až 10 %; 1,000 g se suší v sušárně při 145 °C až 150 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,160 g se rozpustí v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 19,16 mg C₆H₁₀C1N₃O₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
† Histidinum¹)
Histidin

C₆H₉N₃O₂

M_r 155,16

CAS 71-00-1

Je to kyselina (S)-2-amino-3-(4-imidazolyl)propionová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₆H₉N₃O₂.
Výroba
Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,5 g se rozpustí zahřátím ve vodní lázni ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +11,8° až +12,8°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,75 g ve 12,0 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zředěním vodou R na 25,0 ml.
Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg histidinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg histidinu CRL a 10 mg prolinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku, vysuší se v proudu vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).
Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).
Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a umístí se vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg jemně upráškované zkoušené látky se umístí na spodní hodinové sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se překlopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není zbarven intenzivněji modře než lakmusový papír u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH₄/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R (200 μg/g).
Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,130 g se rozpustí v 50 ml vody R a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 15,52 mg C₆H₉N₃O₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
† Hydrocortisonum
Hydrokortison

C₂₁H₃₀O₅

M_r 362,46

CAS 50-23-7

Je to 11β,I7,21-trihydroxy-4-pregnen-3,20-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C₂₁H₃₀O₅.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu a v lihu 96%, těžce rozpustný v dichlormethanu.
Vykazuje polymorfismus.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +150° až +156°; počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29). Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.
Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve 2 ml tetrahydrofuranu R a zředí se vodou R na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 2 mg hydrokortisonu CRL a 2 mg prednisolonu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek s odstíněnými silanolovými skupinami R (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je směs připravená takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 220 ml tetrahydrofuranu R a 700 ml vody R a nechá se ustálit; zředí se na 1000 ml vodou R a znovu se promíchá, průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 254 nm.
Teplota kolony se udržuje na 45 °C.
Kolona se ustálí promýváním mobilní fází po dobu 30 min při průtokové rychlosti 1 ml/min. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy prednisolonu asi 14 min a hydrokortisonu asi 15,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky prednisolonu a hydrokortisonu je nejméně 2,2. Je-li třeba, upraví se koncentrace tetrahydrofuranu R v mobilní fázi.
Nastříkne se odděleně 20 μl směsi rozpouštědel použitých pro zkoušený roztok jako slepá zkouška, 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b) Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než l,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) a k pikům získaným při slepé zkoušce.
Ztráta sušením (2.232). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu
0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 241,5 nm.
Obsah C₂₁H₃₀O₅ se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 440.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

Hydroxyethylis salicylas
Hydroxyethylsalicylat

C₉H₁₀O₄

M_r 182,18

CAS 87-28-5

Je to 2-hydroxyethyl-2-hydroxybenzoat. Obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₉H₁₀O₄.
Vlastnosti
Olejovitá bezbarvá nebo téměř bezbarvá kapalina. Je mírně rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v acetonu, v etheru a v dichlormethanu, snadno rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve 40 ml lihu 96% R a zředí se vodou destilovanou R na 50 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 2 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví žlutě. Přidá se 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví červeně.
Relativní hustota (2.2.5). 1,252 až 1,257.
Index lomu (2.2.6). 1,548 až 1,551.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 50,0 mg hydroxyethylsalicylatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25 ml.
Porovnávací roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 0,10 g ethylenglykolu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50 ml. 1,25 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 pl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, ethylacetatu R a cyklohexanu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se suší v proudu chladného vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Vrstva se postříká vanadičnanem amonným RS, 10 min se zahřívá při 100 °C a po 10 min chladnutí se pozoruje v denním světle.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, odpovídající ethylenglykolu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající ethylenglykolu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je zřetelně viditelná skvrna.
Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g).
Sírany (2.4.13). 12 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (250 μg/g).
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,125 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové ledové R v baňce se zabroušenou zátkou. Přidá se 10 ml kyseliny sírové zředěné RS, 1,5 g bromidu draselného R a 50,0 ml bromičnanu draselného 0,02 mol/l VS. Baňka se ihned uzavře a ponechá se stát 15 min za ochrany před světlem. Ihned po otevření baňky se přidá 1,5 g jodidu draselného R a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS. Před ukončením titrace se přidá 1 ml škrobu RS. Provede se slepá zkouška.
1 ml bromičnanu draselného 0,02 mol/l VS odpovídá 5,466 mg C₉H₁₀O₄.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Nečistoty

Imipenemum
Imipenem

C₁₂H₁₇N₃O₄S . H₂O

M_r 317,36

CAS 74431-23-5

Je to monohydrát kyseliny (5R,6S)-6-[(R)-1-hydroxyethyl]-3-{[2-[(iminomethyl)amino]ethyl]-thio}-7-oxo-1-azabicyklo[3,2,0]hept-2-en-2-karboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₂H₁₇N₃O₄S.
Vlastnosti
Bílý téměř bílý nebo světle žlutý prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v methanolu.
Zkoušky totožnosti
Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem imipenemu CRL.
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 0,500 g se rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,0 (3) a zředí se jím na 50 ml. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než nejpodobnější porovnávací barevný roztok intenzity 6 (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 7,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +84° až+89°, počítáno na bezvodou látku a měřeno při 25 °C; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,125 g v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,0 (3) a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) popsaná ve zkoušce Stanovení obsahu.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku thienamycinu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %), plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku thienamycinu, není větší než 0,3násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %), součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku thienamycinu, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Aceton a 2-propanol. Celkem nejvýše 0,25 %; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28).
Zkoušený roztok. 0,100 g zkoušené látky a 1,0 g síranu sodného bezvodého R se rozpustí ve 20ml lahvičce ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml, uzavře se a 10 min se protřepává.
Porovnávací roztok. 0,250 g acetonu R a 0,250 g 2-propanolu R se zředí vodou R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml (odpovídá 0,25% acetonu a 0,25% 2- propanolu). 5,0 ml tohoto roztoku se převede do 20ml lahvičky a přidá se 1,0 g síranu sodného bezvodého R, uzavře se a 10 min se protřepává.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,53 mm s vnitřním povrchem porytým 1,5|im filmem makro gólu 20 000 R,
- helia pro chromatografií R jako nosného plynu,
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se udržuje po dobu 7 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 15 °C/min na teplotu 240 °C, při níž se udržuje 20 min, teplota nástřikového prostoru se udržuje při 140 °C a teplota detektoru při 260 °C. Lahvičky se zahřívají 60 min při 85 °C. Nastříkne se po 1 ml plynné fáze každého roztoku.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 5 % až 8 %, stanoví se s 0,200 g zkoušené látky. Použije se jodosiřičité činidlo obsahující imidazol místo pyridinu a ke každému stanovení čistá nádobka.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,17 m.j. endotoxinu v miligramu.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Roztoky se uchovávají v ledové lázni a použijí se do 8 h od přípravy.
Zkoušený roztok. 40,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 40,0 mg imipenemu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 20 ml zkoušeného roztoku se 5 min zahřívá při 80 °C, pH roztoku bylo předem upraveno na hodnotu 10 hydroxidem sodným RS.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 puť),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku hydrogenfosforečnanu draselného R (8,7 g/l), předem zneutralizovaného kyselinou fosforečnou zředěnou RS na hodnotu pH 7,3 (0,7 + 99,3), při průtokové rychlosti 1,0 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 254 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je retenční čas imipenemu asi 9 min a relativní retenční čas thienamycinu vztažený k imipenemu asi 0,8. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem imipenemu a píkem thienamycinu je nejméně 3,5. Nastříkne se šestkrát po 20 μl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku imipenemu je nejvýše 1,0%. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok a porovnávací roztok (a).
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě 2 °C až 8 °C. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Označování
V označení na obalu se uvede, zda je látka:
- sterilní,
- prostá bakteriálních endotoxinů.
Nečistoty

† Insulinum
Insulin

C₂₅₆H₃₈₁ N₆₅O₇₆S₆ (prasečí)	M, 5777,58	CAS 12584-58-6
C₂₅₄H₃₇₇N₆₅O₇₅S₆ (hovězí)	M_r 5733,52	CAS 11070-73-8

Je to čištěná přírodní antidiabetická látka získaná z hovězí nebo prasečí slinivky břišní. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 93,0% až 105,0% prasečího insulinu C₂₅₆H₃₈₁N₆₅O₇₆S₆ nebo hovězího insulinu C₂₅₄H₃₇₇N₆₅O₇₅S₆ a odpovídajícího příslušného A21 deamidoinsulinu.
1 m.j. insulinu odpovídá 0,0345 mg prasečího insulinu a 0,0342 mg hovězího insulinu.
Výroba
Zvířata, ze kterých je insulin získáván, musí splňovat požadavky oprávněné autority, které se kladou na zvířata určená pro humánní konzumaci. Navíc tyto tkáně nesmí obsahovat specifický rizikový materiál, který je definován odpovídajícími mezinárodními, nebo kde je to vhodné, národními požadavky.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v ethanolu a v etheru. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a za rozkladu ve zředěných alkalických hydroxidech.
Zkoušky totožnosti
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min:
- mobilní fáze A - smíchá se 100 ml acetonitrilu pro chromatografii R, 700 ml vody R a 200 ml tlumivého roztoku síranového o pH 2,0, směs se zfiltruje a odplyní.
- mobilní fáze B - smíchá se 400 ml acetonitrilu pro chromatografii R, 400 ml vody R a 200 ml tlumivého roztoku síranového o pH 2,0, směs se zfiltruje a odplyní.
Eluční podmínky jsou popsány v níže uvedené tabulce (pokud je třeba, upraví se gradient k dělení enzymaticky štěpeného insulinu):

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 - 60	90 → 30	10 → 70	lineární gradient
60 - 65	30 → 0	70 → 100	lineární gradient
65 - 70	0	100	izokraticky

- spektrofotometrického detektoru, 214 nm.
Teplota kolony se udržuje na 40 °C.
Kolona se ustaluje při počátečních podmínkách nejméně 15 min. Provede se slepá zkouška za výše uvedeného gradientu.
Nastříkne se 50 μl zkoušeného roztoku a 50μpl porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogram obou roztoků kvalitativně odpovídá referenčnímu chromatogramu Ph. Eur. enzymaticky štěpeného hovězího insulinu nebo referenčnímu chromatogramu Ph Eur. enzymaticky štěpeného prasečího insulinu, jak je třeba. Na chromatogramu porovnávacího roztoku se určí totožnost píků štěpením vzniklých fragmentů I, II a III. Faktor symetrie píků fragmentu II a III je nejvýše 1,5 a rozlišení mezi dvěma píky je nejméně 1,9.
Chromatografický profil zkoušeného roztoku odpovídá chromatogramu porovnávacího roztoku. Poznámka: Retenční čas fragmentu I prasečího insulinu je stejný jako pro lidský insulin. Retenční čas fragmentu II je stejný pro všechny insuliny. Retenční čas fragmentu III hovězího insulinu je stejný jako pro prasečí insulin.
Zkoušky na čistotu
Nečistoty s molekulovou hmotností větší než insulin. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30).
Zkoušený roztok. 4 mg se rozpustí v 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS.
Roztok pro rozlišení. Použije se roztok insulinu (asi 4 mg/ml), který obsahuje více než 0,4 % vysokomolekulárních bílkovin. Mohou být použity injekční přípravky insulinu, roztok nebo suspenze, které se vyčeří dostatečným množstvím kyseliny chlorovodíkové 6 mol/l RS obsahující určité procento vysokomolekulárních bílkovin, nebo roztoky připravené z insulinu rozpuštěním v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS. Insulin obsahující určité procento vysokomolekulárních bílkovin může být připraven tak, že se prášek insulinu asi 10 dní nechá stát při pokojové teplotě.
Roztoky se udržují při teplotě 2 °C až 10 °C a použijí se do 7 dnů. Při použití automatického dávkovače se jeho teplota nastaví na 2 °C až 10 °C.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 0,3 m a vnitřního průměru nejméně 7,5 mm naplněné silikagelem hydrofilním pro chromatografii R (5 μm až 10 μm), vhodného stupně pro separaci monomerního insulinu z dimeru a polymerů,
- mobilní fáze, kterou je zfiltrovaná a odplyněná směs objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonitrilu R a roztoku argininu R (1,0 g/1) (15 + 20 + 65), s průtokovou rychlostí 0,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 276 nm.
Ustalování kolony. Před použitím nové kolony pro chromatografickou analýzu se ustaluje kolona opakovaným nástřikem roztoku insulinu obsahujícího vysokomolekulární bílkoviny. Nejméně třikrát se nastříkne roztok pro rozlišení. Kolona je ustálena, když výsledky dvou po sobě následujících nástřiků jsou opakovatelné.
Nastříkne se 100 μl roztoku pro rozlišení. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek retenční časy jsou: polymerní komplex insulinu 13 min až 17 min, kovalentní dimer insulinu asi 17,5 min, monomerní insulin asi 20 min, soli asi 22 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení, definované poměrem výšky píku dimeru k výšce minima mezi píky monomeru a dimeru, je nejméně 2,0.
Nastříkne se 100 μl zkoušeného roztoku. Chromatogram se zaznamenává asi 35 min. Na získaném chromatogramu součet ploch píků s retenčním časem kratším než retenční čas hlavního píku není větší než 1,0 % celkové plochy píků. Nepřihlíží se k žádnému píku s retenčním časem delším než retenční čas píku insulinu.
Příbuzné bílkoviny. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu, s elučními podmínkami popsanými v následující tabulce:

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 - 30	42	58	izokraticky
30 - 44	42 → 11	58 → 89	lineární gradient
44 - 50	11	89	izokraticky

Roztoky se udržují při 2 °C až 10 °C a použijí se do 24 h. Zkontroluje se způsobilost systému (rozlišení, linearita) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu. Pokud je třeba, upraví se relativní poměry mobilních fází tak, aby se zajistila úplná eluce prasečího A21 deamidoinsulinu před začátkem gradientu. Profil gradientu může být upraven tak, aby se zajistila eluce všech příbuzných nečistot insulinu.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) nebo, kde je to vhodné, porovnávacího roztoku (c) a 20 μI zkoušeného roztoku. Je-li třeba, upraví se nastřikovaný objem na objem mezi 10 μl a 20 μl v souladu s výsledky získanými pro zkoušku linearity popsanou ve Stanovení obsahu. Chromatogramy se zaznamenávají asi 50 min. Na chromatogramu každého porovnávacího roztoku A21 se objeví deamidoinsulin jako malý pík za hlavním píkem s relativním retenčním časem asi 1,3 vzhledem k hlavnímu píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku A21 deamidoinsulinu není větší než 3,0 % z celkové plochy píku; součet ploch všech píků, kromě příslušného insulinu a A21 deamidoinsulinu, není větší než 3,0 % z celkové plochy píků.
Imunoreaktivita proinsulinu (PLI). Nejvýše 10 μg/g; počítáno na vysušenou látku. Imunoreaktivita proinsulinu se zkouší vhodnou, dostatečně citlivou imunochemickou metodou (2.7.7), jako je radioimunoanalýza za použití mezinárodní referenční látky pro prasečí nebo, kde je to vhodné, pro hovězí pro insulin ke kalibraci metody.
Zinek. Nejvýše 1,0 %, počítáno na vysušenou látku; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Je-li třeba, zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na koncentraci např. 0,4 μg Zn/ml až 1,6 μg Zn/ml.
Porovnávací roztoky. Připraví se roztoky obsahující 0,40 μg Zn/ml, 0,80 μg Zn/ml, 1,00 μg Zn/ml, 1,20 μg Zn/ml, 1,60 μg Zn/ml za použití čerstvě připraveného základního roztoku zinku (5 mg Zn/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS.
Měří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen vhodného složení (např. 1 l vzduchu/min a 2 l acetylenu/min).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 0,200 g se suší 24 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 2,5%, počítáno na vysušenou látku; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 10 m.j. endotoxinu v miligramu.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 40,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). Obsah lahvičky lidského insulinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí tak, aby výsledný roztok obsahoval 4,0 mg/ml.
Porovnávací roztok (b). Obsah lahvičky prasečího insulinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí tak, aby výsledný roztok obsahoval 4,0 mg/ml.
Porovnávací roztok (c). Jestliže je zkoušená látka hovězí insulin, rozpustí se 40,0 mg hovězího insulinu CRL v 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS.
Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (e). 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 10,0 ml.
Roztok pro rozlišení. 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 1,0 ml porovnávacího roztoku (b).
Roztoky se udržují při teplotě 2 °C až 10 °C a použijí se do 48 h. Při použití automatického dávkovače se teplota udržuje při 2 °C až 10 °C.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- ocelové nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm);
- mobilní fáze, kterou jsou následující roztoky připravené a uchovávané při teplotě nejméně 20 °C; průtoková rychlost je 1 ml/min;
- mobilní fáze A - 28,4 g síranu sodného bezvodého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000 ml. Přidá se 2,7 ml kyseliny fosforečné R, je-li třeba, upraví se pH na hodnotu 2,3 ethanolaminem R, zfiltruje se a roztok se odplyní;
- mobilní fáze B - 550 ml mobilní fáze A se smíchá s 450 ml acetonitrilu R. Roztok se zahřeje na teplotu nejméně 20 °C, aby se předešlo srážení (smíchání mobilní fáze A s acetonitrilem je endotermická reakce). Zfiltruje se a roztok se odplyní;
- spektrofotometrického detektoru, 214 nm.
Teplota kolony se udržuje na 40 °C.
Kolona se promývá směsí objemových dílů mobilní fáze A a mobilní fáze B (42 + 58). V případě potřeby se upraví složení mobilní fáze.
Nastříkne se 20 μl roztoku pro rozlišení a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zaznamená se chromatogram roztoku pro rozlišení až pík odpovídající hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je zřetelně viditelný. Na chromatogramu roztoku pro rozlišení se určí totožost píků prasečího insulinu a lidského insulinu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídající lidskému insulinu a prasečímu insulinu je nejméně 1,2. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi tak, aby bylo dosaženo předepsaného rozlišení.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a pro prasečí insulin po 20 μl porovnávacího roztoku (b) a (d), nebo pro hovězí insulin po 20 μl porovnávacího roztoku (c) a (e). Zkoušku lze hodnotit, jestliže plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebo (c) je (10 ± 0,5)násobkem plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) nebo (e). Pokud je tato zkouška neúspěšná, upraví se nastřikovaný objem na 10 μl až 20 μl, aby byl lineární rozsah detektoru.
Vypočítá se obsah insulinu (C₂₅₆H₃₈₁N₆₅07₆S₆ nebo C₂₅₄H₃₇₇N₆₅O₇₅S₆) a odpovídajícího A21 deamidoinsulinu z plochy hlavního píku a plochy píku A21 deamidoinsulinu na chromatogramu zkoušeného roztoku a vhodného porovnávacího roztoku a deklarovaného obsahu prasečího insulinu aA21 deamidoinsulinu v prasečím insulinu CRL nebo hovězího insulinu a A21 deamidoinsulinu hovězího insulinu v hovězím insulinu CRL, jak je třeba.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při –20 °C do uvolnění pro výrobu. Po rozpuštění se insulin uchovává při (5 ± 3) °C po krátkou dobu, než bude použit pro výrobu přípravku. Při vážení je třeba insulin chránit před vzdušnou vlhkostí, insulin musí mít pokojovou teplotu. Separandum.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- druh zvířete, z kterého byla látka získána,
- zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů.
† Insulinum humanum
Lidský insulin

C₂₅₇H₃₈₃N₆₅O₇₇S₆

M, 5807,60

CAS 11061-68-0

Je to protein se strukturou antidiabetického hormonu produkovaného lidskou slinivkou břišní. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 95,0 % až 105,0 % lidského insulinu C₂₅₇H₃₈₃N₆₅O₇₇S₆ a lidského A21 deamidoinsulinu. 1 m.j. insulinu odpovídá 0,0347 mg lidského insulinu.
Výroba
Lidský insulin je vyráběn za podmínek minimalizujících mikrobiální znečištění. Vyrábí se buď enzymatickou přeměnou a vhodným čištěním insulinu získaného z prasečí slinivky břišní, nebo metodou založenou na rekombinantní DNK (rDNK) technologii. Lidský insulin vyráběný rDNK technologií odpovídá článku Producta ab ADN recombinante.
U lidského insulinu vyráběného enzymatickou přeměnou insulinu získaného z prasečí slinivky se ve validovaném výrobním procesu odstraňuje zbytková proteolytická účinnost. Oprávěná autorita může požadovat dodatečné zkoušky.
U lidského insulinu vyráběného rDNK technologií se neprovádí následující zkouška u každé šarže konečného výrobku, pokud oprávněná autorita neudělila výjimku.
Bílkoviny hostitelské buňky. Nejvýše 10 μg/g; stanoví se postupem uvedeným v článku Producta ab ADN recombinante.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v ethanolu a v etheru. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a za rozkladu ve zředěných alkalických hydroxidech.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Nečistoty s molekulovou hmotností větší než insulin. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30).
Zkoušený roztok. 4 mg se rozpustí v 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS.
Roztok pro rozlišení. Použije se roztok insulinu (asi 4 mg/ml), který obsahuje více než 0,4 % vysokomolekulárních bílkovin. Mohou být použity injekční přípravky insulinu, roztok nebo suspenze, která se vy čeří dostatečným množstvím kyseliny chlorovodíkové 6 mol/l RS, obsahující určité procento vysokomolekulárních bílkovin, nebo roztoky připravené z insulinu rozpuštěním v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS. Insulin obsahující určité procento vysokomolekulárních bílkovin může být připraven tak, že se prášek insulinu asi 10 dní nechá stát při pokojové teplotě.
Roztoky se udržují při teplotě 2 °C až 10 °C a použijí se do 7 dnů. Při použití automatického dávkovače se jeho teplota nastaví na 2 °C až 10 °C.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 0,3 m a vnitřního průměru nejméně 7,5 mm naplněné silikagelem hydrofilním pro chromatografii R (5 μm až 10 μm), vhodného stupně pro separaci monomerního insulinu z dimeru a polymerů,
- mobilní fáze, kterou je zfiltrovaná a odplyněná směs objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonitrilu R a roztoku argininu R (1,0 g/1) (15 + 20 + 65), průtoková rychlost je 0,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 276 nm.
Ustalování kolony. Před použitím nové kolony pro chromatografickou analýzu se ustaluje rovnováha opakovaným nástřikem roztoku insulinu obsahujícího vysokomolekulární bílkoviny. Nejméně třikrát se nastříkne roztok pro rozlišení. Kolona je ustálená, když výsledky dvou po sobě následujících nástřiků jsou opakovatelné.
Nastříkne se 100 μl roztoku pro rozlišení. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek retenční časy jsou: polymerní komplex insulinu 13 min až 17 min, kovalentní dimer insulinu asi 17,5 min, monomerní insulin asi 20 min, soli asi 22 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení, definované poměrem výšky píku dimeru k výšce minima mezi píky monomeru a dimeru, je nejméně 2,0.
Nastříkne se 100 μl zkoušeného roztoku. Chromatogram se zaznamenává asi 35 min. Na získaném chromatogramu součet ploch píku s retenčním časem kratším než retenční čas hlavního píku není větší než 1,0 % celkové plochy píků. Nepřihlíží se k píku s retenčním časem delším než retenční čas píku insulinu.
Příbuzné bílkoviny. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu, s elučními podmínkami popsanými v následující tabulce:

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 - 30	42	58	izokraticky
30 - 44	42 → 11	58 → 89	lineární gradient
44 - 50	11	89	izokraticky

Roztoky se udržují při 2 °C až 10 °C a použijí se do 24 h. Zkontroluje se způsobilost systému (rozlišení, linearita) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu. Pokud je třeba, upraví se relativní poměry mobilních fází tak, aby se zajistila úplná eluce prasečího A21 deamidoinsulinu před začátkem gradientu. Profil gradientu může být upraven tak, aby se zajistila eluce všech příbuzných nečistot insulinu.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a), 20 μl porovnávacího roztoku (b), 20 μl porovnávacího roztoku (c) a 20 μl zkoušeného roztoku. Je-li třeba, upraví se nastřikovaný objem na objem mezi 10 μl a 20 μl v souladu s výsledky získanými pro zkoušku linearity popsanou ve Stanovení obsahu. Chromatogramy se zaznamenávají asi 50 min. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) se objeví lidský A21 deamidoinsulin jako malý pík za hlavním píkem s relativním retenčním časem asi 1,3 vzhledem k hlavnímu píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku lidského A21 deamidoinsulinu není větší než 2,0 % z celkové plochy píků; součet ploch všech píků, kromě lidského insulinu a lidského A21 deamidoinsulinu, není větší než 2,0 % z celkové plochy píků. Pouze pro semisyntetický lidský insulin: na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídající hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 % prasečího insulinu v lidském insulinu).
Imunoreaktivita proinsulinu (PLI). Nejvýše 10 μg/g; počítáno na vysušenou látku. Imunoreaktivita proinsulinu se zkouší vhodnou imunochemickou, dostatečně citlivou metodou (2.7.1), např. radioimunoanalýza. Pro lidský insulin vyráběný enzymatickou přeměnou prasečího insulinu se ke kalibraci metody použije mezinárodní referenční látka pro prasečí proinsulin. Pro lidský insulin vyráběný rDNA technologií se ke kalibraci metody použije mezinárodní referenční látka pro lidský proinsulin.
Zinek. Nejvýše 1,0 %, počítáno na vysušenou látku; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Je-li třeba, zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na koncentraci např. 0,4 μg Zn/ml až 1,6 μg Zn/ml.
Porovnávací roztoky. Připraví se roztoky obsahující 0,40 μg Zn/ml, 0,80 μg Zn/ml, 1,00 μg Zn/ml, 1,20 μg Zn/ml, 1,60 μg Zn/ml za použití čerstvě připraveného základního roztoku zinku (5 mg Zn/ml) zředěním kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS.
Měří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen vhodného složení (např. 1 1 vzduchu/min a 2 1 acetylenu/min).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 0,200 g se suší 24 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 2,5%, počítáno na vysušenou látku; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahujeli nejvýše 10 m.j. endotoxinu v miligramu.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 40,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). Obsah lahvičky lidského insulinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí tak, aby výsledný roztok obsahoval 4,0 mg/ml.
Porovnávací roztok (b). Obsah lahvičky prasečího insulinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí tak, aby výsledný roztok obsahoval 4,0 mg/ml. Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 50,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml porovnávacího roztoku (a). Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 10,0 ml.
Roztok pro rozlišení. 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 1,0 ml porovnávacího roztoku (b).
Roztoky se udržují při teplotě 2 °C až 10 °C a použijí se do 48 h. Při použití automatického dávkovače se jeho teplota nastaví na 2 °C až 10 °C.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- ocelové nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 lim);
- mobilní fáze, kterou jsou následující roztoky připravené a uchovávané při teplotě nejméně 20 °C, průtoková rychlost je 1 ml/min;
- mobilní fáze A - 28,4 g síranu sodného bezvodého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000 ml. Přidá se 2,7 ml kyseliny fosforečné R a, je-li třeba, upraví se pH na hodnotu 2,3 ethanolaminem R, zfiltruje se a roztok se odplyní;
- mobilní fáze B - 550 ml mobilní fáze A se smíchá s 450 ml acetonitrilu R. Roztok se zahřeje na teplotu nejméně 20 °C, aby se předešlo srážení (smíchání mobilní fáze A s acetonitrilem je endotermická reakce). Zfiltruje se a roztok se odplyní;
- spektrofotometrického detektoru, 214 nm.
Teplota kolony se udržuje na 40 °C.
Kolona se promývá směsí objemových dílů mobilní fáze A a mobilní fáze B (42 + 58). V případě potřeby se upraví složení mobilní fáze.
Nastříkne se 20 μl roztoku pro rozlišení a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zaznamená se chromatogram roztoku pro rozlišení až pík odpovídající hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je zřetelně viditelný. Na chromatogramu roztoku pro rozlišení se určí totožnost píku prasečího insulinu a lidského insulinu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídající lidskému insulinu a prasečímu insulinu je nejméně 1,2. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi tak, aby bylo dosaženo předepsaného rozlišení.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je (10 ± 0,5)násobekem plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d). Pokud je tato zkouška neúspěšná, upraví se nastřikovaný objem na 10 μl až 20 μl, aby byl lineární rozsah detektoru.
Vypočítá se obsah lidského insulinu C₂₅₇H₃₈₃N₆₅O₇₇S₆ a lidského A21 deamidoinsulinu z plochy hlavního píku a plochy píku lidského A21 deamidoinsulinu na chromatogramu zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a) a deklarovaného obsahu lidského insulinu a lidského A21 deamidoinsulinu v lidském insulinu CRL.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při –20 °C do uvolnění pro výrobu. Po rozpuštění se insulin uchovává při (5 ± 3) °C po krátkou dobu, než bude použit pro výrobu přípravku. Při vážení je třeba insulin chránit před vzdušnou vlhkostí, insulin musí míti pokojovou teplotu.
Separandum.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- zda byla látka vyrobena enzymatickou přeměnou prasečího insulinu nebo rDNK technologií,
- zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů.
† Iohexolum
Johexol

C₁₉H₂₆I₃N₃O₉

M_r 821,14

CAS 66108-95-04

Je to 5-[N-(2,3-dihydroxypropyl)acetamido]-N,N'-bis(2,3-dihydroxypropyl)-2,4,6-trijodbenzen-1,3-dikarboxamid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0% až 101,0% sloučeniny C₁₉H₂₆I₃N₃O₉.
Vlastnosti
Bílý nebo šedobílý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, prakticky nerozpustný v etheru a v dichlormethanu. Látka je směsí diastereoizomerů a atropizomerů.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky.
Methanol, methoxyethanol a 2-propanol. Nejvýše 50 μg/g methanolu a nejvýše po 100 μg/g methoxyethanolu a 2-propanolu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) head-space metodou a metodou standardního přídavku za použití 2-butanolu R jako vnitřního standardu.
Roztok vnitřního standardu. 0,50 g 2-butanolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.
Zkoušený roztok (a). 6,25 g se rozpustí ve vodě R, přidá se 5,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 25,0 ml.
Zkoušený roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) a 1,0 ml vody R se převedou do 1,0 ml lahvičky a lahvička se ihned uzavře.
Zkoušený roztok c). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) a 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se převedou do 10ml lahvičky a lahvička se ihned uzavře (odpovídá standardnímu přídavku 10 μg methanolu R, 20 μg 2-propanolu R a 20 μg methoxyethanolu R na 1 g zkoušené látky).
Zkoušený roztok (d). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) a 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se převedou do 10 ml lahvičky a lahvička se ihned uzavře (odpovídá standardnímu přídavku 25 μg methanolu R, 50 μg 2-propanolu R a 50 μg methoxyethanolu R na 1 g zkoušené látky).
Zkoušený roztok (e). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) a 1,0 ml porovnávacího roztoku (d) se převedou do 10ml lahvičky a lahvička se ihned uzavře (odpovídá standardnímu přídavku 50 μg methanolu R, 100 μg 2-propanolu R a 100 μg methoxyethanolu R na 1 g zkoušené látky).
Porovnávací roztok (a). 0,625 g methanolu R, 1,250 g 2-propanolu R a 1,250 g methoxyethanolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. Mezi přídavky jednotlivých složek se vždy směs přiměřeně naředí vodou R.
Porovnávací roztok (b). 10,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 50,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 10,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (e). 10,0 ml porovnávacího roztoku (d) se přidá k 10,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 50,0 ml. 6,0 ml tohoto roztoku se převede do 10ml lahvičky a lahvička se ihned uzavře.
Postup head-space metodou se obvykle provádí za podmínek:
- teploty 95 °C v komoře s řízenou teplotou,
- doby ustavování rovnováhy 15 min,
- teploty spojovacího vedení 140 °C,
- doby tlakování 30 s,
- doby plnění smyčky 10 s,
- doby nástřiku 10 s.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,54 mm s vnitřním povrchem potaženým zesítěným póly[(kyanopropyl)(methyl)][(fenyl)methyl)siloxanem R o tloušťce filmu 3 μm,
- helia pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti asi 14 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se udržuje 5 min na 40 °C, pak se zvyšuje rychlostí 10 °C/min na 100 °C, při níž se udržuje 1 min. Teplota nástřikového prostoru je 140 °C a teplota detektoru 250 °C.
Zaznamenají se chromatogramy zkoušených roztoků (b), (c), (d) a(e) a porovnávacího roztoku (e). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy methanolu asi 1,2 min, 2-propanolu asi 1,8 min, 2-butanolu asi 3,5 min a methoxyethanolu asi 4,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky methanolu a 2-propanolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) je nejméně 2,5.
Z chromatogramů zkoušených roztoků se vypočte poměr plochy píku k ploše píku vnitřního standardu pro každou stanovovanou látku, zjištěné hodnoty se zpracují lineární regresní analýzou a vypočtou se koncentrace stanovovaných složek ve zkoušené látce.
Alternativní možnost. Poměry ploch píku se vynesou proti přidanému množství dané stanovované látky na 1 g zkoušené látky. Křivka spojující jednotlivé body se extrapoluje až k průsečíku s osou koncentrace. Délka úsečky mezi tímto průsečíkem a průsečíkem obou os je hledanou koncentrací stanovované látky ve zkoušené látce (v μg/g).
Volné aromatické aminy. Nejvýše 0,05 %; stanoví se absorpční spektrofotometru (2.2.25).
Zkoušený roztok. 0,200 g se v 25ml odměrné baňce rozpustí v 15,0 ml vody R.
Porovnávací roztok. 10,0 ml roztoku obsahujícího 10 μg/ml johexolu nečistoty J CRL se převede do 25ml odměrné baňky, přidá se 5,0 ml vody R a promíchá se.
Kontrolní roztok. 15,0 ml vody R se převede do 25ml odměrné baňky.
V průběhu dalšího postupu jsou baňky umístěny ve vodě s ledem a pracuje se za ochrany před světlem pokud možno až do okamžiku, kdy jsou přidána všechna zkoumadla.
Baňky obsahující zkoušený roztok, porovnávací roztok a kontrolní roztok se umístí do vody s ledem a ponechají se za ochrany před světlem 5 min. Pak se přidá po 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové RS, promíchá se, přidá se po 1,0 ml roztoku dusitanu sodného R (20 g/l), promíchá se a nechá se stát 4 min. Přidá se po 1,0 ml roztoku kyseliny amidosírové R (40 g/l) a mírně se promíchává až do ukončení vývinu plynů a nechá se stát 1 min. (Upozornění: v baňkách vzniká přetlak). Pak se přidá 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku naftylethylendiamoniumdichíóridu R (3 g/l) ve směsi objemových dílů vody R a propylenglykolu R (30 + 70) a promíchá se. Baňky se vyjmou z vody s ledem, zředí se vodou R na 25 ml, promíchá se a nechá se 5 min stát. Absorbance zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku se změří souběžně při vlnové délce 495 nm v tlouštce vrstvy 5 cm proti kontrolnímu roztoku.
Vypočte se obsah volných aromatických aminů.
Jodidy. Nejvýše 20 μg/g. Provede se potenciometrická titrace (2.2.20). 6,000 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Přidají se 2,0 ml jodidu draselného 0,001 mol/l VS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,001 mol/l VS za použití stříbrné elektrody jako indikační a vhodné referenční elektrody.
Provede se slepá zkouška; 2,0 ml jodidu draselného 0,001 mol/l VS se zředí vodou R na 20 ml. Z rozdílu spotřeb se vypočte obsah jodidů.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,001 mol/l VS odpovídá 126,9 μg jodidu.
Iontové sloučeniny. Nejvýše 0,05 %, počítáno jako chlorid sodný. Provede se stanovení měrné vodivosti (2.2.38).
Veškeré potřebné laboratorní sklo se před použitím pětkrát promyje vodou destilovanou R. Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok. 10,0 mg chloridu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.
Na vhodném konduktometru se změří měrná vodivost zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku. Měrná vodivost zkoušeného roztoku není větší než měrná vodivost porovnávacího roztoku.
Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 4,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,500 g se v 250ml baňce s kulovitým dnem smíchá s 25 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 20 ml vody R, 1 g zinku práškového R a přidá se několik skleněných varných kuliček. Vaří se pod zpětným chladičem 30 min. Pak se nechá vychladnout a chladič se promyje 20 ml vody R, které se přidají do baňky. Obsah baňky se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla, filtr se promyje několika podíly vody R, které se spojí s filtrátem. Přidá se 5 ml kyseliny octové ledové R a ihned se titruje dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Vhodným elektrodovým systémem je použití stříbrné a merkurosulfátové elektrody.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,37 mg C₉H₂₆I₃N₃O₉.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem a vlhkostí.
Separandum.
Nečistoty

† Iopamidolum
Jopamidol

C₁₇H₂₂l₃N₃O₈

M_r 777,09

CAS 60166-93-0

Je to (S)-N,Nˈ-bis[2-hydroxy-1-(hydroxymethyl)ethyl]-5-(2-hydroxypropionamido)-2,4,6-trijod- benzen-1,3-dikarboxamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₇H₂₂I₃N₃O₈.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v methanolu, prakticky nerozpustný v lihu 96 % a dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 1 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml. K dosažení hodnoty pH7,0 (2.2.3) se spotřebuje nejvýše 0,75 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo 1,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). –4,6° až –5,2°, počítáno na vysušenou látku. Měří se při 436 nm. Tento roztok: 10,0 g se rozpustí ve vodě R, je-li třeba zahřátím, a zředí se stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 25 mg jopamidolu nečistoty B CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 5 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanisovaným pro chromatografii R (5 pm),
- mobilní fáze, která je směsí vody R (mobilní fáze A) a roztoku methanolu R 25% (V/V) (mobilní fáze B), s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min a s gradientovou elucí podle níže uvedené tabulky:

Čas (min)	Mobilní fáze A %(V/V)	Mobilní fáze B %(V/V)
0	92,5	7,5
6	92,5	7,5
18	65	35
30	8	92
34	8	92
36	92,5	7,5

- spektrofotometrického detektoru, 240 nm.
Teplota kolony se udržuje na 35 °C.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výšky obou píků na chromatogramu byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaném chromatogramu rozlišení mezi píkem jopamidolu nečistoty B a jopamidolu je nejméně 5,0.
Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μ porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, větší než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,25 %). Nepřihlíží se k žádnému píku, jehož plocha je menší než 0,02násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Volné aromatické aminy. V průběhu zkoušky jsou roztoky a zkoumadla umístěny ve vodě s ledem, pracuje se za ochrany před světlem.
Zkoušený roztok. 0,500 g se v 25ml odměrné baňce rozpustí v 20,0 ml vody R.
Porovnávací roztok. 4,0 ml roztoku jopamidolu nečistoty A CRL (25,0 mg/l) se smíchá ve 25ml odměrné baňce se 16,0 ml vody R.
Kontrolní roztok. 20,0 ml vody R se převede do 25ml odměrné baňky.
Všechny tři baňky se umístí do vody s ledem a ponechají se 5 min za ochrany před světlem. Pak se přidá po 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové R, obsahy baněk se promíchají a ponechá se 5 min stát. Přidá se po 1,0 ml roztoku dusitanu sodného R (20 g/l) připraveného těsně před použitím, promíchá se a opět se ponechá 5 min stát. Přidá se po 1,0 ml roztoku amidosíranu amonného R (120 g/l), mírně se promíchává, dokud unikají plyny. (Upozornění: v baňkách vzniká přetlak). Po 5 min se přidá po 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (1 g/l) a promíchá se. Baňky se vyjmou z vody s ledem a nechají se stát 10 min. Pak se obsahy zředí vodou R na 25,0 ml, promíchá se a ihned se měří absorbance (2.2.25) zkoušeného a porovnávacího roztoku proti kontrolnímu roztoku při 500 nm.
Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (200 pg/g).
Volný jod. Do kyvety pro odstřeďování opatřené zátkou se naváží 2,0 g a rozpustí se v 25 ml vody R. Přidá se 5 ml toluenu R a 5 ml kyseliny sírové zředěné RS. Obsah se protřepe a pak odstředí. V horní vrstvě nevznikne červené zbarvení.
Jodidy. Nejvýše 10 μg/g. Stanoví se potenciometrickou titrací (2.2.20). 6,000 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Přidají se 2,0 ml jodidu draselného 0,001 mol/l VS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,001 mol/l VS za použití stříbrné elektrody jako indikační a vhodné referenční elektrody. Provede se slepá zkouška za použití 20 ml vody R a 2,0 ml jodidu draselného 0,001 mol/l VS a z rozdílu spotřeb odměrného roztoku se vypočte obsah jodidů.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,001 mol/l VS odpovídá 126,9 μg jodidu.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 1,4 m.j. endotoxinu v gramu.
Stanovení obsahu
0,300 g v 250ml baňce s kulatým dnem se smíchá s 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 20 ml vody R, 1 g zinku práškovaného R a přidá se několik skleněných varných kuliček. Vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Pak se nechá vychladnout, chladič se promyje 20 ml vody R a promývací kapalina se přidá do baňky.
Obsah baňky se zfiltruje filtrem ze slinutého skla, který se promyje několika podíly vody R. Filtrát se spojí s promývací tekutinou, přidá se 5 ml kyseliny octové ledové R a ihned se titruje dusičnanenm stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence a za použití vhodného elektrodového systému jakým je stříbrná a merkurosulfátová elektroda.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 25,90 mg C₁₇H₂₂I₃N₃O₈.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Separandum.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- zda je látka sterilní,
- zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů.
Nečistoty

Isoleucinum¹)
Isoleucin
Synonymum. L-Isoleucinum

C₆H₁₃NO₂

M_r 131,17

CAS 73-32-5

Je to kyselina (2S,3S)-2-amino-3-methylvalerová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₆H₁₃NO₂.
Výroba
Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo vločky. Je mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a C.
Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/RS RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +39,0° až +42,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,00 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.
Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg isoleucinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 50 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg isoleucinu CRL a 10 mg valinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové OJ mol/l RS a zředí se jí na 25 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).
Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μ/g).
Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a umístí se těsně vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o velikosti strany 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní sklíčko a rozpustí se nebo suspenduje v 0,5 ml vody R. K roztoku nebo suspenzi se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a rychle se promíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s papírem lakmusovým se ihned překlopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není zbarven intenzivněji modře než lakmusový papír u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH₄/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (200 μg/g).
Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,100 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru do změny hnědožlutého zbarvení na zelené.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 13,12 mg C₆H₁₃NO₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
† Isoprenalini hydrochloridum
Isoprenaliniumchlorid

C₁₁H₁₈CINO₃

M_r 247,72

CAS 51-30-9

Je to (RS)-N-isopropyl-[2-hydroxy-2-(3,4-dihydroxyfenyl)ethyl]amoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,5 % sloučeniny C₁₁H₁₈CINO₃
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B, C, E.
Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.
Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok H₇ nebo HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 4,3 až 5,5; měří se směs 5 ml roztoku S a 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R.
Optická otáčivost (2.2.7). -0,10° až +0,10°; měří se roztok S.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.
Zkoušený roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 2,5 mg isoprenaliniumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 2,5 mg orciprenaliniumsulfatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (c). K 1,0 ml zkoušeného roztoku (b) se přidá 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) a zředí se mobilní fází na 20,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 jim),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku kyseliny fosforečné R (11,5 g/l) (5 + 95), průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 280 nm,
- injektorové smyčky.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Upraví se koncentrace methanolu v mobilní fázi tak, aby retenční čas hlavního píku byl asi 3 min. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (c). Chromatogram zkoušeného roztoku (a) se zaznamenává po dobu odpovídající sedminásobku retenčního času isoprenalinu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je rozlišení mezi dvěma hlavními píky nejméně 3 a poměr signálu k šumu píku isoprenalinu je nejméně 3.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a součet ploch takových píků není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0%. 1,000 g se suší 4h ve vakuové sušárně při 15 °C až 25 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Aby se zabránilo přehřátí reakčního prostředí, důkladně se míchá a titrace se ukončí ihned po dosažení bodu ekvivalence.
0,150 g se rozpustí v 10 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a přidá se 50 ml acetanhydridu R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 24,77 mg C₁₁H₁₈ClNO₃.
Uchovávání
Ve vzduchotěsném obalu, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Itraconazolum
Itrakonazol

C₃₅H₃₈CI₂N₈O₄

M_r 705,64

CAS 84625-61-6

Je to 4-{4-[4-[4-[[cis-2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(1H-1,2,4-triazol-1-ylmethyl)-1,3-dioxolan-4-yl]-methoxy]fenyl]piperazin4-yl]fenyl}-2-[(1RS)-1-methylpropyl]-2,4-dihydro-3H-1,2,4-triazol-3-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C₃₅H₃₈CI₂N₈O₄.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v tetrahydrofuranu, velmi těžce rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).
Optická otáčivost (2.2.7). –0,10° až +0,10°. Měří se roztok S.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a tetrahydrofuranu R a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 5,0 mg itrakonazolu CRL a 5,0 mg mikonazolu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a tetrahydrofuranu R a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a tetrahydrofuranu R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografií bazických látek R (3 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min a gradientovým programem za následujících podmínek:
- mobilní fáze A - roztok tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (27,2 g/1),
- mobilní fáze B - acetonitril R,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 20	80 →50	20 → 50	lineární gradient
20 - 25	50	50	izokratická eluce
25 - 30	80	20	přepnutí na počáteční složení eluentu
30 = 0	80	20	začátek dalšího gradientu

- spektrofotometrického detektoru, 225 nm.
Kolona se ustaluje nejméně 30 min acetonitrilem R při průtokové rychlosti 1,5 ml/min a pak nejméně 5 min eluentem o počátečním složení.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy mikonazolu asi 10,5 min a itrakonazolu asi 11 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky mikonazolu a itrakonazolu je nejméně 2,0. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo se upraví časový program lineární gradientově eluce.
Nastříkne se odděleně 10 pl směsi stejných objemových dílů methanolu R a tetrahydrofuranu R jako slepá zkouška, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,25 %). Nepřihlíží se k pikům získaným ve slepé zkoušce a k pikům s plochou menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5%. 1,000 g se suší 4h v sušárně při teplotě 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,300 g se rozpustí v 70 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1+7). Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/lVS za potenciometrické indikace do druhého inflexního bodu (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 35,3 mg C₃₅H₃₈CI₂N₈O₄.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Ivermectinum
Ivermektin

Složka	R	Sumární vzorec		M_r
H₂B_1a	CH₂-CH₃	C₄₈H₇₄O₁₄	875,10	CAS 70161-11-4
H₂B_1b	CH₃	C₄₇H₇₂O₁₄	861,07	CAS 70209-81-3
Směs H₂B_1a a H₂B_1b				CAS 70288-86-7

Je to směs (2aE,4Es,8E)-(5՛5,6S,6՛R,7S,11R,13R,15S,17aR,20R,20aR, 20bS)-20,20b-dihydroxy-5՛,6,8,19-tetramethyl-7-{[(3-O-methyl-4-O-(3-O-methyl-2,6-dideoxy-α-L-arabino-hexopyranosyl)-2,6-dideoxy-α-L-arabino-hexopyranosyl]oxy}-6՛-[(1S)-1-methylpropyl]-3՛,4՛,5՛,6,6՛,7,10,-11,14,15,17a,20,20a,20b-tetradekahydrospiro[11,15-methano-2H,13H,17H-furo[4,3,2-pq7][2,6]-benzodioxacyklooktadecen-13,2՛-[2H]pyran]-17-on (nebo 5-O-demethyl-22,23-dihydroavermektin A_1a) (složka H₂B_1a) a (2aE,4E,8E)-(5՛S,6S,6՛R,7S,11R,13R,15S,17aR,20R,20aR,20b5)-20,20b-dihydroxy-5՛,6,8,19-tetramethyl-6՛-isopropyl-7-{[(3-O-methyl-4-O-(3-O-methyl-2,6-dideoxy-α-L-arabino-hexopyranosyl)-2,6-dideoxy-α-L-arabino-hexopyranosyl]oxy}-3՛,4՛,5՛,6,6՛,7,10,11,14,15,17a,20,20a,20b-tetradekahydrospiro[11,15-methano-2H,13H,17H-furo[4,3,2-pq][2,6]benzodioxacyklooktadecen-13,2՛-[2H]pyran]-17-on (nebo 25-(isopropyl)-5-O-demethyl-25-de(1-methylpropyl)-22,23-dihydroavermektin A_1a) (složka H₂B_1b). Obsahuje nejméně 90,0 % sloučeniny C₄₈H₇₄O₁₄ (složka H₂B_1a) a součet obsahů složek H₂B_1a a H₂B_1b je 95,0 % až 100,5 %, oboje počítáno na bezvodou a rozpouštědel prostou látku.
Vlastnosti
Bílý nebo žlutobílý krystalický prášek, mírně hygroskopický. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 50 ml toluenu R. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). –17° až –20°, počítáno na bezvodou a rozpouštědel prostor látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v methanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem uvedeným ve Stanovení obsahu.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času ivermektinu. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a 20 μl porovnávacího roztoku (c). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku s relativním retenčním časem 1,3 až 1,5 vztaženo k hlavnímu píku není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,5 %); plocha žádného dalšího píku, kromě dvou hlavních píků, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %); součet ploch všech píků, kromě dvou hlavních píků, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (5 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).
Ethanol a formamid. Nejvýše 5,0 % ethanolu a nejvýše 3,0 % formamidu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) s použitím 2-propanolu R jako vnitřního standardu.
Roztok vnitřního standardu. 0,5 ml 2-propanolu R se zředí vodou R na 100 ml.
Zkoušený roztok. 0,120 g se rozpustí v odstřeďovací zkumavce ve 2,0 ml m-xylenuR (v případě potřeby se zahřeje na vodní lázni na 40 °C až 50 °C). Přidají se 2,0 ml vody R, dobře se promíchá a odstředí se. Horní vrstva se odstraní a extrahuje se 2,0 ml vody R. Opět se odstraní horní vrstva a vodné vrstvy se spojí. Přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Odstředí se a odstraní se zbývající m-xylen.
Porovnávací roztok (a). 3,0 g ethanolu R se zředí vodou R na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 gformamidu R se zředí vodou R na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) a 5,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí vodou R na 50,0 ml. Ke 2,0 ml tohoto roztoku v odstřeďovací zkumavce se přidají 2,0 ml m-xylenu R, dobře se promíchá a odstředí se. Horní vrstva se odstraní a extrahuje se 2,0 ml vody R. Opět se odstraní horní vrstva a vodné vrstvy se spojí. Přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu Odstředí se a odstraní se zbývající m-xylen.
Porovnávací roztok (d). 10,0 ml porovnávacího roztoku (a) a 10,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí vodou R na 50,0 ml. Dále se postupuje jako u porovnávacího roztoku (c) (od „Ke 2,0 ml tohoto roztoku v odstřeďovací zkumavce…“).
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm nebo 0,53 mm s vnitřní stěnou pokrytou vrstvou poly[{kyanopropyl)(fenyl)][dimethylJsiloxanem R (tloušťka filmu 1,8 μm nebo 3 μm),
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu s dělicím poměrem 1 : 5a lineární rychlostí asi 35 cm/s,
- plamenoionizačního detektoru,
s následujícím teplotním programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
Kolona	0 - 5	40		izotermicky lineární gradient izotermicky
	5 - 12	40 → 180	20
	12 - 14	180
Nástřikový prostor		140
Detektor		250

Nastřikuje se zkoušený roztok, porovnávací roztok (c) a porovnávací roztok (d).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví s použitím 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 40,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 40,0 mg ivermektinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 5,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí methanolem R na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,0 ml/min:
- mobilní fáze A - voda R,
- mobilní fáze B - směs objemových dílů methanolu R a acetonitrilu R (35 + 53),
- spektrofotometrického detektoru, 254 nm.
Kolona se ustaluje mobilní fází o poměru A : B 15 : 85.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (složka H₂B_1b) a druhým píkem (složka H₂B_1a) je nejméně 3,0 (je-li třeba upraví se poměr mobilní fáze A : B) a faktor symetrie hlavního píku je nejvýše 2,5. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Citlivost systému se nastaví tak, aby byl poměr signálu k šumu hlavního píku nejméně deset. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je relativní směrodatná odchylka ploch píku složky H₂B_1a nejvýše 1,0%. Střídavě se nastřikuje zkoušený roztok a porovnávací roztok (a). Vypočítá se obsah složky H₂B₁_a a ivermektinu (součet složek H₂B_1a a H₂B_1b) v procentech.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
Separandum.
Nečistoty

Jecoris aselli oleum (typus A)
Rybí olej (typ A)
Je to čištěný olej získaný z čerstvých jater druhu Gadus morhua L. a z jiných druhů čeledi Gadidae, pevné látky jsou odstraněny ochlazením a filtrací. Obsahuje 600 m.j. (180 μg) až 2500 m.j. (750 μg) vitaminu A a 60 m.j. (1,5 μg) až 250 m.j. (6,25 μg) vitaminu D₃ v gramu.
Oprávněná autorita může povolit přísadu přípustných antioxidantů v předepsaném množství.
Vlastnosti
Čirá nažloutlá viskózní tekutina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, mísitelný s etherem petrolejovým.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A, B a C.
Alternativní sestava zkoušek: C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkouška Vitamin A, metoda B, viz Stanovení obsahu, je zároveň zkouškou totožnosti. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je pík odpovídající píku all-trans-retinolu na chromatogramu porovnávacího roztoku.
Zkoušky na čistotu
Barva. Zkoušená látka není zbarvena intenzivněji (2.2.2, Metoda II) než porovnávací roztok připravený takto: ke 3,0 ml základního červeného roztoku se přidá 25,0 ml základního žlutého roztoku a zředí se roztokem kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) na 50,0 ml.
Relativní hustota (2.2.5). 0,917 až 0,930.
Index lomu (2.2.6). 1,477 až 1,484.
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.
Číslo anisidinové. Nejvýše 30,0.
Anisidinové číslo je definováno jako stonásobek absorbance roztoku obsahujícího 1 g zkoušené látky ve 100 ml směsi rozpouštědel a zkoumadel při tloušťce vrstvy 10 mm, viz níže uvedený postup.
Zkouška se provádí co nejrychleji, za ochrany před aktinickým světlem.
Zkoušený roztok (a). 0,500 g se rozpustí v trimethylpentanu R a zředí se jím na 25,0 ml.
Zkoušený roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) se smíchá s 1,0 ml roztoku p-anisidinuR (2,5 g/l) v kyselině octové ledové R; roztok se protřepe a nechá se stát chráněn před světlem. Porovnávací roztok. 5,0 ml trimethylpentanu R se smíchá s 1,0 ml roztoku p-anisidinu R (2,5 g/l) v kyselině octové ledové R roztok se protřepe a nechá se stát chráněn před světlem.
Měří se absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku (a) při 350 nm za použití trimethylpentanu R jako kontrolní tekutiny. Přesně 10 min po přípravě se měří absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku (b) při 350 nm za použití porovnávacího roztoku jako kontrolní tekutiny.
Anisidinové číslo se vypočítá ze vztahu:

\frac{25 \cdot {(1,2 A}_{s} - A_{b)}}{m},

v němž značí:
A_s - absorbanci zkoušeného roztoku (b) při 350 nm,
A_b - absorbanci zkoušeného roztoku (a) při 350 nm,
m - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku (a) v gramech.
Číslo jodové (2.5.4). 150 až 180.
Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10,0.
Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.
Stearin. 10 ml se nechá stát 3 h ve vodě s ledem; olej zůstane čirý.
Podíl mastných kyselin

Název mastné kyseliny	Označení mastné kyseliny	Rozmezí plochy píku (%)
Nasycené mastné kyseliny
Kyselina myristová	14 : 0	2,0 až 6,0
Kyselina palmitová	16 : 0	7,0 až 14,0
Kyselina stearová	18 : 0	1,0 až 4,0
Nenasycené mastné kyseliny s jednou dvojnou vazbou
Kyselina palmitolejová	16 : 1 n-7	4,5 až 11,5
Kyselina ds-vakcenová	18 : 1 n-7	2,0 až 7,0
Kyselina olejová	18 : 1 n-9	12,0 až 21,0
Kyselina gadolejová	20 : 1 n-11	1,0 až 5,5
Kyselina gondoová	20 : 1 n-9	5,0 až 17,0
Kyselina eruková	22 : 1 n-9	0 až 1,5
Kyselina cetolejová (22 : 1 n-11)	22 : 1 n-11 + 13	5,0 až 12,0
Nenasycené mastné kyseliny s více dvojnými vazbami
Kyselina linolová	18 : 2 n-6	0,5 až 3,0
Kyselina a-linolenová	18 : 3 n-3	0 až 2,0
Kyselina moroktová	18 : 4 n-3	0,5 až 4,5
Kyselina timnodonová (eikosapentaenová) (EPA)	20 : 5 n-3	7,0 až 16,0
Kyselina cervonová (dokosahexaenová) (DHA)	22 : 6 n-3	6,0 až 18,0

Provede se plynová chromatografie (2.2.28).
Zkoušený roztok. Asi 0,45 g se převede do 10ml odměrné baňky, rozpustí se v hexanu R, který obsahuje 50 mg butylhydroxytoluenu R v 1 litru a zředí se stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se převedou do křemenné zkumavky a rozpouštědlo se opatrně odpaří v proudu dusíku R. Přidá se 1,5 ml roztoku hydroxidu sodného R (20 g/l) v methanolu R, převrství se dusíkem R, zkumavka se těsně uzavře zátkou s polytetrafluoroethylenovým těsněním, obsah zkumavky se promíchá a zahřívá se 7 min ve vodní lázni. Po ochlazení se smíchá se 2 ml roztoku chloridu boritého v methanolu RS, roztok se převrství dusíkem R, zkumavka se těsně uzavře, promíchá se a zahřívá se 30 min ve vodní lázni. Pak se ochladí na 40 °C až 50 °C, přidá se 1 ml trimethylpentanu R, zkumavka se uzavře a obsah se intenzivně protřepává nejméně 30 s. Pak se okamžitě přidá 5 ml nasyceného roztoku chloridu sodného R, roztok se převrství dusíkem R, zkumavka se uzavře a protřepává se důkladně nejméně 15 s. Po oddělení vrstev se horní čirá vrstva převede do jiné zkumavky. Methanolová vrstva se protřepe ještě jednou 1 ml trimethylpentanu R a trimethylpentanové extrakty se spojí. Spojené extrakty se protřepou dvakrát 1 ml vody R a pak se vysuší síranem sodným bezvodým R. Připraví se vždy dva roztoky.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kapilární kolony délky nejméně 30 m a vnitřního průměru 0,25 mm se stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R (tloušťka vrstvy 0,25 μm),
- vodíku pro chromatografii R nebo helia pro chromatografii R jako nosného plynu za použití zařízení pro odstranění kyslíku,
- plamenoionizačního detektoru,
- injektoru s děličem 1 : 200,
- vhodného integrátoru.
Teplota kolony je 170 °C, pak se zvyšuje rychlostí 1 °C/min až na 225 °C, při níž se udržuje 20 min; teplota vstřikovacího prostoru je 250 °C a teplota detektoru je 280 °C.
Nastříkne se dvakrát 1 μl zkoušeného roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže:
- patnáct nalezených mastných kyselin se shoduje s mastnými kyselinami na vzorovém chromatogramu, viz obrázek č. 1,
- po nástřiku směsi stejných množství methylpalmitatu R, methylstearatu R, methylarachidatu R a methylbehenatu R jsou plochy píků těchto látek v procentech: 24,4, 24,8, 25,2 a 25,6,
- rozlišení mezi píky methyloleatu a methyl-cw-vakcenatu je nejméně 1,3 a dvojice píků odpovídajících methylgadoleatu a methylgondoatu je dostatečně rozdělená, aby bylo možné výše uvedené látky identifikovat a změřit plochy píků.
Plocha píku v procentech pro každý methylester mastné kyseliny se vypočítá ze vztahu:

\frac{A_{x}}{A_{t}} \cdot 100,

v němž značí:
A_x - plochu píku mastné kyseliny x,
A_t - součet ploch všech píků.
Výpočet lze hodnotit, jestliže:
- součet ploch všech píků zahrnuje pouze píky jednotlivých methylesterů mastných kyselin,
- počet píků methylesterů mastných kyselin, jejichž plocha je větší než 0,05 % součtu ploch, činí nejméně dvacet čtyři,
- dvacet čtyři největších píků methylesterů mastných kyselin tvoří více než 90 % součtu ploch, (v elučním pořadí: 14 : 0, 15 : 0, 16 : 0, 16 : 1 n-7, 16 : 4 n-1, 18:0, 18:1 n-9, 18 : 1 n-7, 18:2 n-6, 18 : 3 n-3, 18:4n-3, 20:1n-11, 20 : 1 n-9, 20 : 1 n-7, 20 : 2 n-6, 20 : 4 n-6, 20 : 3 n-3, 20 : 4 n-3, 20 : 5 n-3, 22 : 1 n-11, 22 : 1 n-9, 21 : 5 n-3, 22 : 5 n-3 a 22 : 6 n-3).
Následující vzor chormatogramu je pouze pro informaci a tato část není součástí požadavků článku.

Obr. 1. Vzorový chromatogram pro zkoušku Podíl mastných kyselin
Stanovení obsahu
Zkouška se provede co nejrychleji, za ochrany před aktinickým světlem a vzduchem, oxidačními činidly, oxidačními katalyzátory (např. mědí a železem) a kyselinami.
Vitamin A. Provede se absorpční spektrofotometrie v ultrafialové oblasti (2.2.25) (Metoda A). Jestliže výsledky Metody A nelze hodnotit, provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) (Metoda B).
Metoda A
Zkoušený roztok. 1,00 g se v baňce s kulatým dnem smíchá se 3 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxidu draselného R 50% a 30 ml ethanolu R. Vaří se 30 min pod zpětným chladičem v proudu dusíku R. Pak se rychle ochladí, přidá se 30 ml vody R a protřepe se čtyřikrát 50 ml etheru R, po posledním protřepání se dokonale oddělená spodní vrstva odstraní. Spojené horní vrstvy se protřepou čtyřikrát 50 ml vody R a odpaří se opatrně proudem dusíku R do sucha při teplotě nepřevyšující 30 °C nebo v rotační vakuové odparce za sníženého tlaku při teplotě nepřevyšující 30 °C. Zbytek se rozpustí v dostatečném množství 2-propanolu R1, tak aby koncentrace vitaminu A byla 10 m.j. až 15 m.j. v 1 mililitru roztoku.
Měří se absorbance roztoku při 300 nm, 310 nm, 325 nm a 334 nm a při vlnové délce maximální absorpce vhodným spektrofotometrem ve zvlášť upravených kyvetách při tloušťce vrstvy 10 mm za použití 2-propanolu R1 jako kontrolní tekutiny.
Obsah vitaminu A, počítáno jako all-trans-retinol, v mezinárodních jednotkách v 1 gramu zkoušené látky se vypočítá ze vztahu:

A_{325} \cdot \frac{1830}{100 m} \cdot V,

v němž značí:
A₃₂₅ - absorbanci při 325 nm,
m - navážku zkoušené látky v gramech,
V - celkový objem roztoku obsahujícího 10 m.j. až 15 m.j. vitaminu A v 1 mililitru,
1830 - přepočítávací faktor pro specifickou absorbanci all-trans-retinolu v mezinárodních jednotkách.
Uvedený vzorec lze použít pouze v případě, že hodnota A₃₂₅ není větší než hodnota A_325,corr/0,970. kde A_325,corrje upravená absorbance při 325 nm daná vztahem:

A_{325, c o r r} = 6,815 A_{325, c o r r} - 2,555 A_{310} - 4,260 A_{334},

Dolní index písmene A značí odpovídající vlnovou délku.
Je-li hodnota A₃₂₅ větší než hodnota A₃₂₅,_corr/0,970, vypočítá se obsah vitaminu A ze vztahu:

A_{325, c o r r} \cdot \frac{1830}{100 m} \cdot V,

Zkoušku lze hodnotit, jestliže:
- absorpčního maxima je dosaženo při 323 nm až 327 nm,
- poměr absorbance při 300 nm k absorbanci při 325 nm je nejvýše 0,73.
Metoda B
Zkoušený roztok. 2,00 g se v baňce s kulatým dnem smíchají s 5 ml čerstvě připraveného roztoku kyseliny askorbové R (100 g/l), 10 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxidu draselného R (800 g/l) a 100 ml ethanolu R. Vaří se 15 min pod zpětným chladičem na vodní lázni, pak se přidá 100 ml roztoku chloridu sodného R (10 g/l) a ochladí se. Roztok se převede do 500ml dělicí nálevky spolu s asi 75 ml roztoku chloridu sodného R (10 g/l) a pak 150 ml směsi stejných objemových dílů etheru petrolejového R3 a etheru R, kterými byla promyta baňka. Protřepává se 1 min. Po dokonalém oddělení se postupně odstraní spodní vrstva a horní vrstva se protřepe nejprve 50 ml roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v roztoku ethanolu R 10% (V/V) a pak třikrát 50 ml roztoku chloridu sodného R (10 g/l). Horní vrstva se zfiltruje přes 5 g síranu sodného bezvodého R do 250ml baňky vhodné pro odpařování za sníženého tlaku (rotační vakuová odparka). Nálevka se promyje 10 ml čerstvě připravené extrakční směsi. Promývací tekutina a horní vrstvy se spojí a odpaří se za sníženého tlaku při teplotě nepřevyšující 30 °C, zbytek po odpaření se převrství dusíkem R. Rozpouštědla se mohou odpařit i v proudu dusíku R při teplotě nepřevyšující 30 °C. Zbytek se rozpustí v 2-propanolu R, převede se do odměrné baňky a zředí se 2-propanolem R na 25 ml, je-li třeba opatrně se zahřeje v ultrazvukové lázni (velký podíl bílého zbytku tvoří cholesterol, který představuje přibližně 50 % nezmýdelnitelných látek rybího oleje). Porovnávací roztok (a). Připraví se roztok retinylacetatu CRL v 2-propanolu R1 tak, aby 1 ml obsahoval asi 1000 m.j. all-trans-retinolu.
Přesná koncentrace porovnávacího roztoku (a) se určí absorpční spektrofotometru v ultrafialové oblasti (2.2.25). Porovnávací roztok (a) se zředí 2-propanolem R1 tak, aby koncentrace vitaminu A byla 10 m.j. až 15 m.j. v mililitru a změří se absorbance při 326 nm ve zvlášť upravených kyvetách při tloušťce vrstvy 10 mm za použití 2-propanolu R1 jako kontrolní tekutiny.
Obsah vitaminu A v porovnávacím roztoku (a) v mezinárodních jednotkách v mililitru se vypočítá s přihlédnutím k udanému obsahu retinylacetatu CRL ze vztahu:

A_{326} \cdot \frac{1900 \cdot V_{2}}{100 \cdot V_{1}},

v němž značí:
A₃₂₆ - absorbanci při 326 nm,
V₂- objem zředěného roztoku,
V₁- použitý objem porovnávacího roztoku (a),
1900 - přepočítávací faktor pro specifickou absorbanci retinylacetatu CRL v mezinárodních jednotkách.
Porovnávací roztok (b). Připraví se způsobem uvedeným v odstavci Zkoušený roztok. Místo zkoušené látky se použijí 2,00 ml porovnávacího roztoku (a).
Přesná koncentrace porovnávacího roztoku (b) se určí absorpční spektrofotometru v ultrafialové oblasti (2.2.25). Porovnávací roztok (b) se zředí 2-propanolem R1 tak, aby koncentrace all-trans-retinolu v roztoku byla 1Om.j. až 15 m.j. v mililitru a změří se absorbance při 325 nm ve zvlášť upravených kyvetách při tloušťce vrstvy 10 mm za použití 2-propanolu R1 jako kontrolní tekutiny.
Obsah all-trans-retinolu v porovnávacím roztoku (b) v mezinárodních jednotkách v mililitru se vypočítá ze vztahu:

A_{325} \cdot \frac{1830 \cdot V_{4}}{100 \cdot V_{3}},

v němž značí:
A₃₂₅ - absorbanci při 325 nm,
V₃- objem zředěného roztoku,
V₄ - použitý objem porovnávacího roztoku (b),
1830 - přepočítávací faktor pro specifickou absorbanci all-trans-retinolu v mezinárodních jednotkách.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R a methanolu R (3 + 97), při průtokové rychlosti 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 325 nm,
- injektorové smyčky (10 μl),
- elektronického integrátoru.
Nastříkne se třikrát zkoušený roztok a porovnávací roztok (b). Retenční čas all-trans-retinolu je (5 ± 1) min.
Zkoušku lze hodnotit, jestliže:
- na chromatogramu zkoušeného roztoku je pík odpovídající all-trans-retinolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b),
- při použití metody standardního přídavku ke zkoušenému roztoku je návratnost retinylacetatu CRL nejméně 95 %,
- návratnost all-trans-retinolu v porovnávacím roztoku (b) určená přímou absorpční spektrofotometru je větší než 95 %.
Obsah vitaminu A se vypočítá ze vztahu:

A_{1} \cdot \frac{C \cdot V}{A_{2}} \cdot \frac{1}{m},

v němž značí:
A₁ - plochu píku all-trans-retinolu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
A₂ - plochu píku all-trans-retinolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b),
C - koncentraci retinylacetatu CRL v porovnávacím roztoku (a) před zmýdelněním, v mezinárodních jednotkách v mililitru (= 1000 m.j. v mililitru),
V - použitý objem porovnávacího roztoku (a) (2,00 ml),
m - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku v gramech (2,00 g).
Vitamin D₃. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkouška se provádí co nejrychleji, za ochrany před aktinickým světlem a vzduchem.
Roztok vnitřního standardu. 0,50 mg ergokalciferolu CRL se rozpustí ve 100 ml ethanolu R.
Zkoušený roztok (a). 4,00 g se v baňce s kulatým dnem smíchají s 5 ml čerstvě připraveného roztoku kyseliny askorbové R (100 g/l), 10 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxidu draselného R (800 g/l) a 100 ml ethanolu R. Vaří se 30 min pod zpětným chladičem na vodní lázni, pak se přidá 100 ml roztoku chloridu sodného R (10 g/l) a ochladí se na pokojovou teplotu. Roztok se převede do 500ml dělicí nálevky spolu s asi 75 ml roztoku chloridu sodného R (10 g/l) a pak 150 ml směsi stejných objemových dílů etheru petrolejového R3 a etheru R, kterými byla promyta baňka, a 1 min se protřepává. Po dokonalém oddělení se spodní vrstva odstraní, horní vrstva se protřepe nejprve 50 ml roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v roztoku ethanolu R 10% (V/V) a pak třikrát 50 ml roztoku chloridu sodného R (10 g/l). Horní vrstva se zfiltruje přes 5 g síranu sodného bezvodého R do 250ml baňky vhodné pro odpařování za sníženého tlaku (vakuová odparka). Nálevka se promyje 10 ml čerstvě připravené extrakční směsi, promývací tekutina a horní vrstvy se spojí a odpaří se za sníženého tlaku při teplotě nepřevyšující 30 °C; zbytek po odpaření se převrství dusíkem R. Rozpouštědla se mohou opatrně odpařit i v proudu dusíku R při teplotě nepřevyšující 30 °C. Zbytek se rozpustí v 1,5 ml mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů isoamylalkoholu R v hexanu R (1,6 + 98,4), je-li třeba opatrně se zahřeje v ultrazvukové lázni (velký podíl bílého zbytku tvoří cholesterol, který představuje asi 50 % nezmýdelnitelných látek rybího oleje).
Zkoušený roztok (b). 4,00 g se smíchají se 2,0 ml roztoku vnitřního standardu a dále se postupuje způsobem uvedeným v odstavci Zkoušený roztok (a).
Porovnávací roztok (a). 0,50 mg cholekalciferolu CRL se rozpustí ve 100,0 ml ethanolu R. Porovnávací roztok (b). V baňce s kulatým dnem se smíchají 2,0 ml porovnávacího roztoku (a) a 2,0 ml roztoku vnitřního standardu a dále se postupuje způsobem uvedeným v odstavci Zkoušený roztok (a).
Čištění
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem kyansilanizovaným pro chromatografii R (10 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů isoamylalkoholu R a hexanu R (1,6 + 98,4), při průtokové rychlosti 1,1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 265 nm.
Nastříkne se 350 μl porovnávacího roztoku (b). Eluát se jímá 2 min před a 2 min po retenčním času odpovídajícím cholekalciferolu do zkumavky se zábrusem, která obsahuje 1 ml roztoku butylhydroxytoluenu R (1 g/l) v hexanu R. Postup se opakuje se zkoušeným roztokem (a) a zkoušeným roztokem (b). Eluáty získané z porovnávacího roztoku (b), zkoušeného roztoku(a) a zkoušeného roztoku (b) se odděleně odpaří do sucha v mírném proudu dusíku R při teplotě nepřevyšující 30 °C. Každý zbytek se rozpustí odděleně v 1,5 ml acetonitrilu R.
Stanovení
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny fosforečné R a roztoku acetonitrilu R 96% (V/V) (0,2 + 99,8), při průtokové rychlosti 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 265 nm.
Nastříkne se dvakrát nejvýše 200 μl každého ze tří roztoků uvedených v odstavci Čištění.
Zkoušku lze hodnotit jestliže:
- na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi píky ergokalciferolu a cholekalciferolu nejméně 1,4,
- při použití metody standardního přídavku ke zkoušenému roztoku (a) je návratnost cholekalciferolu CRL nejméně 95 %, vztaženo na vnitřní standard.
Obsah vitaminu D₃ v mezinárodních jednotkách v gramu zkoušené látky, s přihlédnutím k udanému obsahu cholekalciferolu CRL, se vypočítá ze vztahu:

\frac{A_{2}}{A_{6}} \cdot \frac{A_{3}}{A_{4} - [\frac{A_{5}}{A_{1}}] \cdot A_{2}} \cdot \frac{m_{2}}{m_{1}} \cdot \frac{V_{2}}{V_{1}} \cdot 40,

v němž značí:
m₁ - navážku zkoušené látky ve zkoušeném roztoku (b) v gramech,
m₂ - celkovou hmotnost cholekalciferolu CRL použitého k přípravě porovnávacího roztoku (a) v mikrogramech (500 μg),
A₁ - plochu (nebo výšku) píku cholekalciferolu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
A₂ - plochu (nebo výšku) píku cholekalciferolu na chromatogramu zkoušeného roztoku (b),
A₃ - plochu (nebo výšku) píku ergokalciferolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b),
A₄ - plochu (nebo výšku) píku ergokalciferolu na chromatogramu zkoušeného roztoku (b),
A₅ - plochu (nebo výšku) případného píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), jehož retenční čas odpovídá ergokalciferolu a který se eluuje současně s ergokalciferolem zkoušeného roztoku (b),
A₆ - plochu (nebo výšku) píku cholekalciferolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b),
V₁ - celkový objem porovnávacího roztoku (a) (100 ml),
V₂ - objem porovnávacího roztoku (a) použitý k přípravě porovnávacího roztoku (b) (2,0 ml).
Uchovávání
Pod inertním plynem ve vzduchotěsných, zcela naplněných obalech, chráněn před světlem.
Po otevření obalu se olej spotřebuje co nejrychleji; nespotřebovaný olej by měl být uchováván pod inertním plynem.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- název a množství přidaného antioxidantu, byl-li přidán,
- počet mezinárodních jednotek vitaminu A,
- počet mezinárodních jednotek vitaminu D₃.
Jecoris aselli oleum (typus B)
Rybí olej (typ B)
Synonymum. Oleum jecoris aselli
Je to čištěný olej získaný z čerstvých jater druhu Gadus morhua L. a z jiných druhů čeledi Gadidae, pevné látky jsou odstraněny ochlazením a filtrací. Obsahuje 600 m.j. (180 μg) až 2500m.j. (750 μg) vitaminu A a 60 m.j. (1,5 μg) až 250 m.j. (6,25 μg) vitaminu D₃ v gramu.
Oprávněná autorita může povolit přísadu přípustných antioxidantů v předepsaném množství.
Vlastnosti
Čirá nažloutlá viskózní tekutina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, mísitelný s etherem petrolejovým.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A, B a C.
Alternativní sestava zkoušek: C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Barva. Zkoušená látka není zbarvena intenzivněji (2.2.2., Metoda II) než porovnávací roztok připravený takto: ke 3,0 ml základního červeného roztoku se přidá 25,0 ml základního žlutého roztoku a zředí se roztokem kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) na 50,0 ml.
Relativní hustota (2.2.5). 0,917 až 0,930.
Index lomu (2.2.6). 1,477 až 1,484.
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.
Číslo jodové (2.5.4). 150 až 180.
Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10,0.
Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.
Stearin. 10 ml se nechá stát 3 h ve vodě s ledem; olej zůstane čirý.

Název mastné kyseliny	Označení mastné kyseliny	Rozmezí plochy píku (%)
Nasycené mastné kyseliny
Kyselina myristová	14 : 0	2,0 až 6,0
Kyselina palmitová	16 : 0	7,0 až 14,0
Kyselina stearová	18 : 0	1,0 až 4,0
Nenasycené mastné kyseliny s jednou dvojnou vazbou
Kyselina palmitolejová	16 : 1 n-7	4,5 až 11,5
Kyselina ds-vakcenová	18 : 1 n-7	2,0 až 7,0
Kyselina olejová	18 : 1 n-9	12,0 až 21,0
Kyselina gadolejová	20 : 1 n-11	1,0 až 5,5
Kyselina gondoová	20 : 1 n-9	5,0 až 17,0
Kyselina eruková	22 : 1 n-9	0 až 1,5
Kyselina cetolejová (22 : 1 n-11)	22 : 1 n-11+ 13	5,0 až 12,0
Nenasycené mastné kyseliny s více dvojnými vazbami
Kyselina linolová	18 : 2 n-6	0,5 až 3,0
Kyselina a-linolenová	18 : 3 n-3	0 až 2,0
Kyselina moroktová	18 : 4 n-3	0,5 až 4,5
Kyselina timnodonová (eikosapentaenová) (EPA)	20 : 5 n-3	7,0 až 16,0
Kyselina cervonová (dokosahexaenová) (DHA)	22 : 6 n-3	6,0 až 18,0

Provede se plynová chromatografie (2.2.28).
Zkoušený roztok. Asi 0,45 g se převede do 10ml odměmé baňky, rozpustí se v hexanu R, který obsahuje 50 mg butylhydroxytoluenu R v 1 litru a zředí se stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se převedou do křemenné zkumavky a rozpouštědlo se opatrně odpaří v proudu dusíku R. Přidá se 1,5 ml roztoku hydroxidu sodného R (20 g/l) v methanolu R, převrství se dusíkem R, zkumavka se těsně uzavře zátkou s polytetrafluoroethylenovým těsněním, obsah zkumavky se promíchá a zahřívá se 7 min ve vodní lázni. Po ochlazení se smíchá se 2 ml roztoku chloridu boritého v methanolu RS, roztok se převrství dusíkem R, zkumavka se těsně uzavře, promíchá se a zahřívá se 30 min ve vodní lázni. Pak se ochladí na 40 °C až 50 °C, přidá se 1 ml trimethylpentanu R, zkumavka se uzavře a obsah se intenzivně protřepává nejméně 30 s. Pak se okamžitě přidá 5 ml nasyceného roztoku chloridu sodného R, roztok se převrství dusíkem R, zkumavka se uzavře a protřepává se důkladně nejméně 15 s. Po oddělení vrstev se horní čirá vrstva převede do jiné zkumavky. Methanolová vrstva se protřepe ještě jednou 1 ml trimethylpentanu R a trimethylpentanové extrakty se spojí. Spojené extrakty se protřepou dvakrát 1 ml vody R a pak se vysuší síranem sodným bezvodým R. Připraví se vždy dva roztoky.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kapilární kolony délky nejméně 30 m a vnitřního průměru 0,25 mm se stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R (tloušťka vrstvy 0,25 pm),
- vodíku pro chromatografii R nebo helia pro chromatografii R jako nosného plynu za použití zařízení pro odstranění kyslíku,
- plamenoionizačního detektoru,
- injektoru s děličem 1:200,
- vhodného integrátoru.
Teplota kolony je 170 °C, pak se zvyšuje rychlostí 1 °C/min až na 225 °C, při níž se udržuje 20 min; teplota vstřikovacího prostoru je 250 °C a teplota detektoru je 280 °C.
Nastříkne se dvakrát 1 pl zkoušeného roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže:
- patnáct nalezených mastných kyselin se shoduje s mastnými kyselinami na vzorovém chromatogramu viz obrázek č. 1,
- po nástřiku směsi stejných množství methylpalmitatu R, methylstearatu R, methylarachidatu R a methylbehenatu R jsou plochy píků těchto látek v procentech: 24,4, 24,8, 25,2 a 25,6,
- rozlišení mezi píky methyloleatu a methyl-cis-vakcenatu je nejméně 1,3 a dvojice píků odpovídajících methylgadoleatu a methylgongoatu je dostatečně rozdělená, aby bylo možné výše uvedené látky identifikovat a změřit plochy píků.
Plocha píku v procentech pro každý methylester mastné kyseliny se vypočítá ze vztahu:

\frac{A_{x}}{A^{t}} \cdot 100,

v němž značí:
A_x - plochu píku mastné kyseliny x,
A_t - součet ploch všech píků.
Výpočet lze hodnotit, jestliže:
- součet ploch všech píků zahrnuje pouze píky jednotlivých methylesterů mastných kyselin,
- počet píků methylesterů mastných kyselin, jejichž plocha je větší než 0,05 % součtu ploch, činí nejméně dvacet čtyři,
- dvacet čtyři největších píků methylesterů mastných kyselin tvoří více než 90 % součtu ploch, v elučním pořadí: 14:0, 15:0, 16:0, 16:1 n-7, 16:4 n-1, 18:0, 18:1 n-9, 18:1 n-7, 18:2 n-6, 18:3 n-3, 18:4 n-3, 20:1 n-11, 20:1 n-9, 20:1 n-7, 20:2 n-6, 20:4 n-6, 20:3 n-3, 20:4 n-3, 20:5 n-3, 22:1 n-11, 22:1 n-9, 21:5 n-3, 22:5 n-3 a 22:6 n-3).
Následující vzor chromatogramu je pouze pro informaci a tato část není součástí požadavků článku.

Obr. 1. Vzorový chromatogram ke zkoušce Podíl mastných kyselin
Stanovení obsahu
Zkouška se provede co nejrychleji, za ochrany před aktinickým světlem a vzduchem, oxidačními činidly, oxidačními katalyzátory (např. mědí a železem) a kyselinami.
Vitamin A. Provede se absorpční spektrofotometrie v ultrafialové oblasti (2.2.25) (Metoda A). Jestliže výsledky Metody A nelze hodnotit, provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) (Metoda B).
Metoda A
Zkoušený roztok. 1,00 g se v baňce s kulatým dnem smíchá se 3 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxidu draselného R 50% a 30 ml ethanolu R. Vaří se 30 min pod zpětným chladičem v proudu dusíku R. Pak se rychle ochladí, přidá se 30 ml vody R a protřepe se čtyřikrát 50 ml etheru R, po posledním protřepání se dokonale oddělená spodní vrstva odstraní. Spojené horní vrstvy se protřepou čtyřikrát 50 ml vody R a odpaří se opatrně proudem dusíku R do sucha při teplotě nepřevyšující 30 °C nebo v rotační vakuové odparce za sníženého tlaku při teplotě nepřevyšující 30 °C. Zbytek se rozpustí v dostatečném množství 2-propanolu R1, tak aby koncentrace vitaminu A byla 10 m.j. až 15 m.j. v 1 mililitru roztoku.
Měří se absorbance roztoku při 300 nm, 310 nm, 325 nm a 334 nm a při vlnové délce maximální absorpce vhodným spektrofotometrem ve zvlášť upravených kyvetách při tloušťce vrstvy 10 mm za použití 2-propanolu R1 jako kontrolní tekutiny.
Obsah vitaminu A, počítáno jako all-trans-retinol, v mezinárodních jednotkách v 1 gramu zkoušené látky se vypočítá ze vztahu:

A_{325} \cdot \frac{1830}{100 m} \cdot V,

v němž značí:
A₃₂₅ - absorbanci při 325 nm,
m - navážku zkoušené látky v gramech,
V - celkový objem roztoku obsahujícího 10 m.j. až 15 m.j. vitaminu A v 1 mililitru,
1830 - přepočítávácí faktor pro specifickou absorbanci all-trans-retinolu v mezinárodních jednotkách.
Uvedený vzorec lze použít pouze v případě, že hodnota A₃₂₅ není větší než hodnota A₃₂₅,_corr/0,970, kde A₃₂₅,_corr je upravená absorbance při 325 nm daná vztahem:

A_{325, c o r r} = 6,815 A_{325} - 2,555 A_{310} - 4,260 A_{334}

Dolní index písmene A značí odpovídající vlnovou délku.
Je-li hodnota A₃₂₅ větší než hodnota A_325,corr/0,970, vypočítá se obsah vitaminu A ze vztahu:

A_{325, c o r r} \cdot \frac{1830}{100 m} \cdot V,

A_{326} \cdot \frac{1900 \cdot V_{2}}{100 \cdot V_{1}},

v němž značí:
A₃₂₆ - absorbanci při 326 nm,
V₂ - objem zředěného roztoku,
V₁ - použitý objem porovnávacího roztoku (a),
1900 - přepočítávací faktor pro specifickou absorbanci retinylacetatu CRL v mezinárodních jednotkách.
Porovnávací roztok (b). Připraví se způsobem uvedeným v odstavci Zkoušený roztok. Místo zkoušené látky se použijí 2,00 ml porovnávacího roztoku (a).
Přesná koncentrace porovnávacího roztoku (b) se určí absorpční spektrofotometru v ultrafialové oblasti (2.2.25). Porovnávací roztok (b) se zředí 2-propanolem R1 tak, aby koncentrace all-trans-retinolu v roztoku byla 10m.j. až 15 m.j. v mililitru a změří se absorbance při 325 nm ve zvlášť upravených kyvetách při tloušťce vrstvy 10 mm za použití 2-propanolu R1 jako kontrolní tekutiny.
Obsah all-trans-retinolu v porovnávacím roztoku (b) v mezinárodních jednotkách v mililitru se vypočítá ze vztahu:

A_{325} \cdot \frac{1830 \cdot V_{4}}{100 \cdot V_{3}},

v němž značí:
A₃₂₅ - absorbanci při 325 nm,
V₃ - objem zředěného roztoku,
V₄ - použitý objem porovnávacího roztoku (b),
1830 - přepočítávací faktor pro specifickou absorbanci alkrans-retinolu v mezinárodních jednotkách.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R a methanolu R (3 + 97), při průtokové rychlosti 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 325 nm,
- injektorové smyčky (10 μl),
- elektronického integrátoru.
Nastříkne se třikrát zkoušený roztok a porovnávací roztok (b). Retenční čas all-trans-retinolu je (5 ± 1) min.
Zkoušku lze hodnotit, jestliže:
- na chromatogramu zkoušeného roztoku je pík odpovídající all-trans-retinolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b),
- při použití metody standardního přídavku ke zkoušenému roztoku je návratnost retinylacetatu CRL nejméně 95 %,
- návratnost all-trans-retinolu v porovnávacím roztoku (b) určená přímou absorpční spektrofotometru je větší než 95 %.
Obsah vitaminu A se vypočítá ze vztahu:

A_{1} \cdot \frac{C \cdot V}{A_{2}} \cdot \frac{1}{m},

v němž značí:
A₁ - plochu píku all-trans-retinolu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
A₂ - plochu píku all-trans-retinolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b),
C - koncentraci retinylacetatu CRL v porovnávacím roztoku (a) před zmýdelněním, v mezinárodních jednotkách v mililitru (=1000 m.j.v mililitru),
V - použitý objem porovnávacího roztoku (a) (2,00 ml),
M - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku v gramech (2,00 g).
Vitamin D₃. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkouška se provádí co nejrychleji, za ochrany před aktinickým světlem a vzduchem.
Roztok vnitřního standardu. 0,50 mg ergokalciferolu CRL se rozpustí ve 100 ml ethanolu R.
Zkoušený roztok (a). 4,00 g se v baňce s kulatým dnem smíchají s 5 ml čerstvě připraveného roztoku kyseliny askorbové R (100 g/l), 10 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxidu draselného R (800 g/l) a 100 ml ethanolu R. Vaří se 30 min pod zpětným chladičem na vodní lázni, pak se přidá 100 ml roztoku chloridu sodného R (10 g/l) a ochladí se na pokojovou teplotu. Roztok se převede do 500ml dělicí nálevky spolu s asi 75 ml roztoku chloridu sodného R (10 g/l) a pak 150 ml směsi stejných objemových dílů etheru petrolejového R3 a etheru R, kterými byla promyta baňka, a 1 min se protřepává. Po dokonalém oddělení se spodní vrstva odstraní, horní vrstva se protřepe nejprve 50 ml roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v roztoku ethanolu R 10% (V/V) a pak třikrát 50 ml roztoku chloridu sodného R (10 g/l). Horní vrstva se zfiltruje přes 5 g síranu sodného bezvodého R do 250ml baňky vhodné pro odpařování za sníženého tlaku (vakuová odparka). Nálevka se promyje 10 ml čerstvě připravené extrakční směsi, promývací tekutina a horní vrstvy se spojí a odpaří se za sníženého tlaku při teplotě nepřevyšující 30 °C; zbytek po odpaření se převrství dusíkem R. Rozpouštědla se mohou opatrně odpařit i v proudu dusíku R při teplotě nepřevyšující 30 °C. Zbytek se rozpustí v 1,5 ml mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů isoamylalkoholu R v hexanu R (1,6 + 98,4), je-li třeba opatrně se zahřeje v ultrazvukové lázni (velký podíl bílého zbytku tvoří cholesterol, který představuje asi 50 % nezmýdelnitelných látek rybího oleje).
Zkoušený roztok (b). 4,00 g se smíchají se 2,0 ml roztoku vnitřního standardu a dále se postupuje způsobem uvedeným v odstavci Zkoušený roztok (a).
Porovnávací roztok (a). 0,50 mg cholekalciferolu CRL se rozpustí ve 100,0 ml ethanolu R.
Porovnávací roztok (b). V baňce s kulatým dnem se smíchají 2,0 ml porovnávacího roztoku (a) a 2,0 ml roztoku vnitřního standardu a dále se postupuje způsobem uvedeným v odstavci Zkoušený roztok (a).
Čištění
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem kyansilanizovaným pro chromatografii /ř (10 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů isoamylalkoholu R a hexanu R (1,6 + 98,4), při průtokové rychlosti 1,1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 265 nm.
Nastříkne se 350 μl porovnávacího roztoku (b). Eluát se jímá 2 min před a 2 min po retenčním času odpovídajícím cholekalciferolu do zkumavky se zábrusem, která obsahuje 1 ml roztoku butyl hydroxytoluenu R (1 g/l) v hexanu R. Postup se opakuje se zkoušeným roztokem (a) a zkoušeným roztokem (b). Eluáty získané z porovnávacího roztoku (b), zkoušeného roztoku (a) a zkoušeného roztoku (b) se odděleně odpaří do sucha v mírném proudu dusíku R při teplotě nepřevyšující 30 °C. Každý zbytek se rozpustí odděleně v 1,5 ml acetonitrilu R.
Stanovení
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny fosforečné R a roztoku acetonitrilu R 96% (V/V) (0,2 + 99,8), při průtokové rychlosti 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 265 nm.
Nastříkne se dvakrát nejvýše 200 pl každého ze tří roztoků uvedených v odstavci Čištění.
Zkoušku lze hodnotit, jestliže:
- na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi píky ergokalciferolu a cholekalciferolu nejméně 1,4,
- při použití metody standardního přídavku ke zkoušenému roztoku (a) je návratnost cholekalciferolu CRL nejméně 95 %, vztaženo na vnitřní standard.
Obsah vitaminu D₃ v mezinárodních jednotkách v gramu zkoušené látky, s přihlédnutím k udanému obsahu cholekalciferolu CRL, se vypočítá ze vztahu:

\frac{A_{2}}{A_{6}} \cdot \frac{A_{3}}{A_{4} - [\frac{A_{5}}{A_{1}}] \cdot A_{2}} \cdot \frac{m_{2}}{m_{1}} \cdot \frac{V_{2}}{V_{1}} \cdot 40,

C₂₆H₂₈CI₂N₄O₄

M_r 531,44

CAS 65277-42-1

Je to 1-acetyl-4-{4-[[(2RS,4SR)-2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(1-imidazolylmethyl)-1,3-dioxolan-4-yl]met-hoxy]fenyl}piperazin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₆H₂₈CI₂N₄O₄.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v methanolu, mírně rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₄ (2.2.2, Metoda II).
Optická otáčivost (2.2.7). -0,10° až +0,10°; měří se roztok S.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 2,5 mg ketokonazolu CRL a 2,5 mg loperamidiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolemR na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (3,4 g/l) (0,5 + 9,5). Složení směsi se mění lineární gradientovou elucí během 10 min tak, aby konečné složení směsi bylo 5 objemových dílů acetonitrilu R a 5 objemových dílů roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (3,4 g/l); následuje eluce konečnou směsí po dobu 5 min. Průtoková rychlost je 2 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 220 nm.
Kolona se ustaluje nejméně 30 min promýváním acetonitrilem R a potom se nejméně 5 min ustaluje počáteční mobilní fází.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy ketokonazolu asi 6 min, loperamidiumchloridu asi 8 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem ketokonazolu a pikem loperamidiumchloridu je nejméně 15. Je-li třeba, upraví se konečná koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo se upraví časový program lineární gradientově eluce.
Nastříkne se 10 μl methanolu R jako kontrolní kapaliny, 10μpl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům získaným u kontrolní kapaliny a k pikům s plochou menší než je 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,200 g se rozpustí v 70 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1 + 7) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 26,57 mg C₂₆H₂₈CI₂N₄O₄.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

Lactitolum monohydricum¹)
Monohydrát laktitolu

H₂O

M_r 362,33

CAS 81025-04-9

Je to monohydrát 4-O-(β-D-galaktopyranosyl)-D-glucitolu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje nejméně 97,0 % sloučeniny C₁₂H₂₄O₁₁.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Základní zkouška: B.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz. Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 5,000 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS. Po přidání nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS se zbarvení indikátoru změní na růžové. K dalším 10 ml roztoku se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Po přidání nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS se zbarvení indikátoru změní na červené.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +13,5° až +15,5°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok S.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.
Obsah příbuzných látek v procentech se vypočítá z plochy píků na chromatogramu zkoušeného roztoku metodou vnitřní normalizace. Obsah laktulitolu je nejvýše 1,5 % a součet dalších příbuzných látek je nejvýše 1,5 %.
Redukující cukry. 5,0 g se rozpustí mírným zahřátím ve 3 ml vody R, ochladí se a přidá se 20 ml citronanu měďnatého RS a několik skleněných kuliček. Směs se během 4 min uvede do varu a vaří se 3 min. Rychle se ochladí a přidá se 100 ml roztoku kyseliny octové ledové R 2,4% (V/V) a 20,0 ml jodu 0,025 mol/l VS. Za stálého protřepávání se přidá 25 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (6 + 94). Po rozpuštění sraženiny se nadbytek jodu titruje thiosíranem sodným 0,05 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS přidaného před koncem titrace jako indikátor. Při titraci se spotřebuje nejméně 12,8 ml thiosíranu sodného 0,05 mol/l VS (0,2 %).
Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce Olovo v cukrech (0,5 μg/g).
Nikl (2.4.15). Vyhovuje limitní zkoušce Nikl v polyolech (1 μg/g).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,5 % až 5,5 %; stanoví se s 0,30 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10³ mikroorganismů v gramu. Vyhovuje zkoušce (2.6.13) na nepřítomnost Escherichia coli, Salmonella a Pseudomonas aeruginosa.
Stanovení obsahu
Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg monohydrátu laktitolu CRL a 10 mg glycerolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,30 m a vnitřního průměru 7,8 mm naplněné katexem silně kyselým (vápníková forma) R,
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,6 ml/min,
- refraktometrického detektoru.
Teplota kolony se udržuje na 60 °C.
Nastříkne se 100 μl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (lactitol) a druhým píkem (glycerol) je nejméně 5.
Nastříkne se 100 μl zkoušeného roztoku a 100 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času laktitolu. Retenční čas laktitolu je asi 13 min a relativní retenční časy jsou: laktosa asi 0,7, laktulitol asi 0,8, glycerol asi 1,3, mannitol asi 1,5, dulcitol (galaktitol) asi 1,8 a sorbitol asi 1,9.
Obsah C₁₂H₂₄O₁₁ v procentech se vypočítá z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku metodou vnitřní normalizace. Nepřihlíží se k píkům s plochou menší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Nečistoty
Lactulosum
Laktulosa

C₁₂H₂₂O₁₁

M_r 342,30

CAS 4618-18-2

Je to 4-O-β-D-galaktopyranosyl-D-fruktofuranosa. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 102,0 % sloučeniny C₁₂H₂₂O₁₁.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v methanolu a prakticky nerozpustná v toluenu.
Taje při asi 168 °C.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B, C, D a E.
Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 3,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₅ (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 7,0; měří se roztok připravený smícháním 10 ml roztoku S a 0,1 ml nasyceného roztoku chloridu draselného R.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). –46,0° až –50,0°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,25 g ve vodě R, přidáním 0,2 ml amoniaku 26% R a zředěním vodou R na 25,0 ml.
Příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píků odpovídajích hlavním píkům na chromatogramech porovnávacích roztoků (d,e,f,g,h) (galaktosa, laktosa, epilaktosa, tagatosa a fruktosa) není větší než plocha píku laktulosy na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (3 %).
Methanol. Nejvýše 50 μg/g. Stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28, Metoda II).
Roztok vnitřního standardu. 0,5 ml 1-propanoluR se smíchá s 100,0 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml se dále zředí vodou R na 50,0 ml.
Zkoušený roztok. K 79 mg v 20ml lahvičce se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a 5 μl roztoku methanolu R 0,1% (V/V).
Porovnávací roztok. K 1,0 ml roztoku vnitřního standardu v 20ml lahvičce se přidá 5 μl roztoku methanolu R 0,1% (V/V).
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (180 μm),
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se udržuje na 140 °C, teplota nástřikového prostoru na 200 °C a teplota detektoru na 220 °C. Každý roztok se udržuje 1 h při 60 °C, tlakuje se 1 min a na kolonu se nastřikuje 1 ml plynné fáze.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku poměr ploch píků methanolu a vnitřního standardu není větší než dvojnásobek tohoto poměru na chromatogramu porovnávacího roztoku (50 μg/g, za použití hustoty methanolu při 20 °C, která je 0,79 g/cm³).
Bor. Pokud je to možné, nepoužívá se skleněné laboratorní nádobí.
Porovnávací roztok. 50,0 mg kyseliny borité R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Uchovává se v dobře uzavřené polyethylenové nádobě.
Do čtyř polyethylenových 25ml baněk se převede:
- 0,50 g zkoušené látky rozpuštěné ve 2,0 ml vody R (roztok A),
- 0,50 g zkoušené látky rozpuštěné v 1,0 ml porovnávacího roztoku a 1,0 ml vody R (roztok B),
- 1,0 ml porovnávacího roztoku a 1,0 ml vody R (roztok C),
- 2,0 ml vody R (roztok D).
Do každé baňky se přidají 4,0 ml tlumivého roztoku octan-edetanového o pH 5,5. Zamíchá se a přidají se 4,0 ml čerstvě připraveného azomethinu H RS. Zamíchá se a nechá 1 h stát. Měří se absorbance (2.2.25) roztoků A, B a C při 420 nm proti roztoku D jako kontrolnímu roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže absorbance roztoku C je nejméně 0,25. Absorbance roztoku B není menší než dvojnásobek absorbance roztoku A (9 μg B/g).
Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce na olovo v cukrech (0,5 μg/g).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,5 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10² živých aerobních mikrooganismů v gramu. Stanoví se počítáním na pevných půdách. Vyhovuje zkoušce na Escherichia coli (2.6.13).
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí v 10 ml vody R. Za mírného zahřátí se přidá 12,5 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (a). Ke 3 ml zkoušeného roztoku se za mírného zahřátí přidá 47,5 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,00 g laktulosy CRL se rozpustí v 10 ml vody R. Za mírného zahřátí se přidá 12,5 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 20 mg laktulosy CRL a 20 mg epilaktosy CRL se rozpustí ve 2,0 ml vody R. Za mírného zahřátí se přidá 2,5 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 5,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 0,2 g galaktosy R se rozpustí ve 20 ml vody R. Za mírného zahřátí se přidá 25,0 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (e). 0,2 g laktosy R se rozpustí ve 20 ml vody R. Za mírného zahřátí se přidá 25,0 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (f). 20 mg epilaktosy CRL se rozpustí ve 2 ml vody R. Za mírného zahřátí se přidá 2,5 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 5,0 ml.
Porovnávací roztok (g). 0,2 g tagatosy R se rozpustí ve 20 ml vody R. Za mírného zahřátí se přidá 25,0 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (h). 0,2 g fruktosy R se rozpustí ve 20 ml vody R. Za mírného zahřátí se přidá 25,0 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 50,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 5 cm a vnitřního průměru 4,6 mm a následné nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm, které jsou obě naplněné silikagelem aminopropylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm) a udržované při teplotě (38 ± 1) °C,
- mobilní fáze, která je směsí připravenou rozpuštěním 0,253 g dihydrogenfosforečnanu sodného R v 220 ml vody R a přidáním 780 ml acetonitrilu R, průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
- refřaktometrického detektoru udržovaného při konstantní teplotě.
Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je retenční čas laktulosy asi 18,3 min a relativní retenční časy vztažené na laktulosu jsou pro tagatosu asi 0,38, pro fruktosu asi 0,42, pro galaktosu asi 0,57, pro epilaktosu asi 0,90 a pro laktosu asi 1,17.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky laktulosy a epilaktosy je nejméně 1,3. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi na 75 % (V/V) až 82 % (V/V), aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení.
Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času laktulosy. Vypočítá se obsah C₁₂H₂₂O₁₁ (laktulosy) v procentech z ploch píků a z deklarovaného obsahu laktulosy CRL.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Nečistoty

Lactulosi solutio
Roztok laktulosy
Synonymum. Lactulosum liquidum
Je to vodný roztok laktulosy (4-O-β-D-galaktopyranosyl-D-fruktofuranosy), běžně připravované alkalickou izomerizací laktosy. Může obsahovat menší množství jiných cukru, včetně laktosy, epilaktosy, galaktosy, tagatosy a fruktosy. Obsahuje nejméně 620 g/l laktulosy (C₁₂H₂₂O₁₁; M_r 342,30) a 95,0% až 105,0% deklarovaného obsahu laktulosy. Může obsahovat vhodnou protimikrobní přísadu.
Vlastnosti
Čirá viskózní bezbarvá nebo slabě hnědavě žlutá kapalina, mísitelná s vodou. Může se vyskytovat ve formě přesyceného roztoku nebo může obsahovat krystalky, které se zahřátím rozpustí. 10% roztok (V/V) je levotočivý.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B, C a D.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 10 g se smíchá s vodou prostou oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₅ (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 7,0; měří se 10 ml roztoku S, k němuž bylo přidáno 0,1 ml nasyceného roztoku chloridu draselného R.
Příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku:
- plocha žádného píku odpovídajícího hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (galaktosa) není větší než trojnásobek plochy píku odpovídajícího laktulose na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (15 %),
- plocha žádného píku odpovídajícího hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (laktosa) není větší než dvojnásobek plochy píku odpovídajícího laktulose na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (10 %),
- plocha žádného píku odpovídajícího hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) (epilaktosa) není větší než dvojnásobek plochy píku odpovídajícího laktulose na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (10 %),
- plocha žádného píku odpovídajícího hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (g) (tagatosa) není větší než 0,8násobek plochy píku odpovídajícího laktulose na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (4 %),
- plocha žádného píku odpovídajícího hlavnímnu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (h) (fruktosa) není větší než 0,2násobek plochy píku odpovídajícího laktulose na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %).
Methanol. Stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28, Metoda II).
Roztok vnitřního standardu. 0,5 ml 1-propanolu R se smíchá se 100,0 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml.
Zkoušený roztok. K 0,13 g ve 20ml lahvičce se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a 5 μl roztoku methanolu R 0,1% (V/V).
Porovnávací roztok. K 1,0 ml roztoku vnitřního standardu ve 20ml lahvičce se přidá 5 μl roztoku methanolu R 0,1% (V/V).
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (180 μm),
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se udržuje na 140 °C, teplota nástřikového prostoru na 200 °C a teplota detektoru na 220 °C. Každý roztok se zahřívá 1 h na 60 °C, 1 min se udržuje pod tlakem a na kolonu se převede 1 ml plynné fáze.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku poměr plochy píku odpovídajícího methanolu k ploše píku odpovídajícího vnitřnímu standardu není větší, než je dvojnásobek tohoto poměru na chromatogramu porovnávacího roztoku (50 μg/g, počítáno s hustotou methanolu při 20 °C, která je 0,79 g/cm³).
Siřičitany. 5,0 g se smíchá se 40 ml vody R, přidají se 2,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředí se vodou R na 100 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové RS, 2,0 ml fuchsinu RS1, 2,0 ml roztoku formaldehydu R 0,5% (V/V) a 30 min se nechá stát.
Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 583 nm proti kontrolnímu roztoku připravenému současně stejným způsobem za použití 10,0 ml vody R místo roztoku zkoušené látky. Absorbance není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 10.1 ml základního roztoku siřičitanů (1,5 μg SO₂/ml) (30 μg/g).
Bor. Pokud je to možné, nepoužívá se skleněné laboratorní nádobí.
Porovnávací roztok. 56,0 mg kyseliny borité R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Uchovává se v dobře uzavřené polyethylenové nádobě.
Do čtyř polyethylenových 25ml baněk se převede:
- 1,00 g zkoušené látky a 1 ml vody R (roztok A),
- 1,00 g zkoušené látky a 1 ml porovnávacího roztoku (roztok B),
- 1 ml porovnávacího roztoku a 1 ml vody R (roztok C),
- 2 ml vody R (roztok D).
Do každé baňky se přidají 4,0 ml tlumivého roztoku octan-edetanového o pH 5,5. Zamíchá se a přidají se 4,0 ml čerstvě připraveného azomethinu H RS. Zamíchá se a nechá se 1 h stát. Měří se absorbance (2.2.25) roztoků A, B aC při 420 nm proti roztoku D jako kontrolnímu roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže absorbance roztoku C je nejméně 0,25. Absorbance roztoku B není menší než dvojnásobek absorbance roztoku A (5 μg/g).
Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce na olovo v cukrech (0,5 μg/g, počítáno na deklarovaný obsah laktulosy).
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2%; počítáno na deklarovaný obsah laktulosy. Stanoví se s 1,50 g zkoušené látky.
Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10² živých aerobních mikroorganismů v gramu; stanoví se počítáním na pevných půdách. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli (2.6.13).
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 4,00 g se smíchají s 20 ml vody R, přidá se 25,0 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (a). K 5 ml zkoušeného roztoku se přidá 47,5 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 2,00 g laktulosy CRL se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 25,0 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 20 mg laktulosy CRL a 20 mg epilaktosy CRL se rozpustí ve 2,0 ml vody R. Přidá se 2,5 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 5,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 0,2 g galaktosy R se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 25,0 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (e). 0,2 g laktosy R se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 25,0 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (f). 20 mg epilaktosy CRL se rozpustí ve 2 ml vody R, přidá se 2,5 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (g). 0,2 g tagatosy R se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 25,0 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (h). 0,2 g fruktosy R se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 25,0 ml acetonitrilu R za mírného zahřátí a zředí se vodou R na 50,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 5 cm a vnitřního průměru 4,6 mm, následné nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm, obě naplněné silikagelem aminopropylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm) a udržované při (38 ± 1) °C,
- mobilní fáze, která je směsí připravenou rozpuštěním 0,253 g dihydrogenfosforečnanu sodného R v 220 ml vody R a přidáním 780 ml acetonitrilu R, průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
- refraktometrického detektoru udržovaného při konstantní teplotě.
Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je retenční čas laktulosy asi 18 min a relativní retenční časy látek vztažené k laktulose jsou: asi 0,38 pro tagatosu, asi 0,42 pro fruktosu, asi 0,57 pro galaktosu, asi 0,90 pro epilaktosu a asi 1,17 pro laktosu.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími laktulose aepilaktose je nejméně 1,3. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu R v mobilní fázi na 75,0 % (V/V) až 82,0 % (V/V), aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení.
Nastříkne se odděleně po 20 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času laktulosy. Vypočítá se obsah C₁₂H₂₂O₁₁ (laktulosy) v procentech z ploch píků a deklarovaného obsahu laktulosy CRL.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- deklarovaný obsah laktulosy,
- název a koncentrace případně přidané protimikrobní přísady.
Nečistoty

Lavandulae etheroleum
Levandulová silice
Synonymum. Oleum lavandulae
Je to silice získaná z čerstvých kvetoucích vrcholů druhu Lavandula angustifolia MILLER (Lavandula officinalis CHAIX) destilací s vodní parou.
Vlastnosti
Bezbarvá nebo světle žlutá čirá kapalina, charakteristického pachu. Je mísitelná s lihem 90% (V7V), s etherem a s mastnými oleji.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Relativní hustota (2.2.5). 0,878 až 0,892.
Index lomu (2.2.6). 1,455 až 1,466.
Optická otáčivost (2.2.7). –12,5° až–7°.
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; 5,0 g se rozpustí v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel.
Cizí estery (2.8.6). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí estery.
Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice v silicích.
Podíl rozpustný ve vodě. 20 ml chloridu sodného nasyceného RS se v 50ml odměrném válci opatrně převrství 10 ml silice. Rozhraní obou vrstev se označí, směs se důkladně protřepe a pak se nechá stát. Objem silice zůstane nezměněn.
Chromatografický profil. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).
Zkoušený roztok. Zkoušená látka.
Porovnávací roztok. 0,1 g limonenu R, 0,2 g cineolu R, 0,2 g 3-oktanonu R, 0,05 g kafru R, 0,4 g linalolu R, 0,6 g linalylacetatu R, 0,2 g terpinen-4-olu R, 0,1 g lavandulylacetatu R, 0,2 g lavandulolu R a 0,2 g a-terpineolu R se rozpustí v 1 ml hexanu R.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kapilární kolony délky 60 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R,
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 1,5 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru,
- dělicího poměru 1 : 100.
Teplota kolony se udržuje po dobu 15 min na 70 °C, pak se zvyšuje rychlostí 2 °C/min až na 180 °C. Teplota nástřikového prostoru a detektoru se udržuje na 220 °C.
Nastříkne se 0,2 μl porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek se eluují jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční časy těchto látek. Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet teoretických pater je nejméně 30 000, počítáno pro pík limonenu při 110 °C, a rozlišení píků limonenu a cineolu je nejméně 1,5.
Nastříkne se 0,2 μl zkoušeného roztoku. Porovnáním retenčních časů píků na chromatogramu zkoušeného roztoku s retenčními časy píků na chromatogramu porovnávacího roztoku se identifikují látky, které jsou přítomny ve zkoušeném roztoku (nepřihlíží se k píku odpovídajícímu hexanu).
Obsah jednotlivých látek v procentech se stanoví metodou vnitřní normalizace.
Obsah látek v procentech se pohybuje v rozmezí:

limonen	méně než 1,0%
cineol	méně než 2,5 %
3-oktanon	méně než 2,5 %
kafr	méně než 1,2 %
linalol	20,0 % až 45,0 %
linalylacetat	25,0 % až 46,0 %
terpinen-4-ol	1,2 % až 6,0 %
lavandulylacetat	více než 1,0%
lavandulol	více než 0,1%
α-terpineol	méně než 2,0 %

Uchovávání
Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem a teplem.
Následující vzor chromatogramu je pouze pro informaci a tato část netvoří součást požadavků článku.

Obr. 1. Vzorový chromatogram levandulové silice

1. limonen	2. cineol
3. 3-oktanon	4. kafr
5. linalol	6. linalylacetat
7. terpinen-4-ol	8. lavandulylacetat
9. lavandulol	10. α-terpineol

Leucinum¹)
Leucin

C₆H₁₃NO₂

M_r 131,17

CAS 61-90-5

Je to kyselina (S)-2-amino-4-methylvalerová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₆H₁₃NO₂.
Výroba
Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.
Vlastnosti
Lesklé vločky nebo bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a C.
Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +14,5° až +16,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,00 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.
Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkově 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml. Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg leucinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 50 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg leucinu CRL a 10 mg valinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku, usuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).
Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).
Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a umístí se těsně vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o velikosti strany 5 mm a navlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R a rychle se promíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se překlopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není zbarven intenzivněji modře než lakmusový papír u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (200 μg/g).
Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu Rl. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,100 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití naftolbenzeinu RS jako indikátoru do změny hnědavě žlutého zbarvení na zelené.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 13,12 mg C₆H₁₃NO₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Levocarnitinum
Levokarnitin

C₇H₁₅NO₃

M_r 161,20

CAS 541-15-1

Je to (3R)-3-hydroxy-4-(trimethylamonio)butanoat. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₇H₁₅NO₃.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé hygroskopické krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný ve vroucím lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 5,00 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 50,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 8,5; měří se roztok připravený zředěním 10 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). –29,0° až –32,0°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok S.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. ¹
Porovnávací roztok (b). 12,5 mg levokarnitinu nečistoty A CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 10,0 mg levokarnitinu nečistoty A CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 0,100 g levokarnitinu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (c) a zředí se jím na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,30 m a vnitřního průměru 3,9 mm naplněné silikagelem aminopropylmethylsilanizovaným pro chromatografii R (10 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (6,81 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 4,7, a acetonitrilu R (35 + 65), průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 205 nm.
Teplota kolony se udržuje na 30 °C.
Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy levokamitinu asi 9,6 min a levokamitinu nečistoty A asi 10,6 min. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 20 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 25 μl porovnávacího roztoku (d) a chromatogram se zaznamenává 15 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramů porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi píky levokamitinu a levokamitinu nečistoty A nejméně 0,9.
Nastříkne se 25 μl zkoušeného roztoku, 25 μl porovnávacího roztoku (a) a 25 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramů zkoušeného roztoku není plocha píku levokamitinu nečistoty A větší než plocha hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); plocha žádného píku, kromě hlavního a píku levokamitinu nečistoty A, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (a) (0,1 %).
Chloridy (2.4.4). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).
Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %, stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,125 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R a kyseliny octové bezvodé R (3 + 50), přidá se 0,2 ml violeti krystalové RS atitruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS z fialového do zeleného zbarvení.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 16,12 mg C₇H₁₅NO₃.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
Nečistoty

§† Lorazepamum
Lorazepam

C₁₅H₁₀CI₂N₂O₂

M_r 321,16

CAS 846-49-1

Je to (RS)-7-chlor-5-(2-chlorfenyl)-3-hydroxy-1,3-dihydro-2H-1,4-benzodiazepin-2-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 102,0 % sloučeniny C₁₅H₁₀CI₂N₂O₂.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný nebo těžce rozpustný v dichlormethanu.
Vykazuje polymorfismus.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄pro TLC R. Deska s vrstvou se umístí do chromatografické komory a vyvíjí se methanolem R po dráze nejméně 17 cm, pak se usuší na vzduchu a zahřívá se 1 h při 100 °C až 105 °C.
Zkoušený roztok (a). 0,200 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 20 mg lorazepamu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 25 ml. Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 20 ml.
Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí acetonem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (d). 4 mg nitrazepamu CRL se rozpustí v acetonu R, přidá se 5 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se acetonem R na 20 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanoluR a dichlormethanu R (10+ 100) ve směru předchozího pohybu methanolu po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a nejvýše jedna tato skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně ve vysokém vakuu při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,250 g se rozpustí v 30 ml dimethylformamidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Roztok se během titrace chrání před atmosférickým oxidem uhličitým.
1 ml tetrabutylamoniunhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 32,12 mg C₁₅H₁₀CI₂N₂O₂.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Psychotropní látka. Separandum.
Nečistoty

Lysini hydrochloridum¹)
Lysiniumchlorid
Synonymum. L-Lysinium chloratum

C₆H₁₅CIN₂O₂

M_r 182,65

CAS 657-27-2

Je to (S)-5-karboxy-5-aminopentylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₆H₁₅ClN₂O₂.
Výroba
Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A, B a E.
Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₇ nebo ZŽ₇ (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +21,0° až +22,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,00 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg lysiniumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg lysiniumchloridu CRL a 10 mg argininu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 pl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a 2-propanolu R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se suší při 100 °C až do 105 °C do úplného odstranění amoniaku, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).
Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a umístí se těsně vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o velikosti strany 5 mm a navlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a rychle se promíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se překlopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není zbarven intenzivněji modře než lakmusový papír u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH₄/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R (200 μg/g).
Železo (2.4.9). 0,33 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (30 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,150 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 18,27 mg C₆H₁₅CIN₂O₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Macrogoli stearas
Makrogolstearat
Je to směs monoesterů a diesterů převážně kyseliny stearové a makrogolů. Získává se částečnou ethoxylací kyseliny stearové nebo esterifikací makrogolů kyselinou stearovou. Může obsahovat volné makrogoly. Průměrná délka polymeru je ekvivalentní 6 až 100 oxyethylenovým jednotkám na molekulu (jmenovitá hodnota).
Výroba
Je-li makrogolstearat získáván z tkání savců nebo jiných materiálů teplokrevných zvířat, musí tato zvířata splňovat požadavky oprávněné autority, které se kladou na zvířata určená pro humánní konzumaci. Navíc tyto tkáně nesmí obsahovat specifický rizikový materiál, který je definován odpovídajícími mezinárodními, nebo kde je to vhodné, národními požadavky.
Vlastnosti
Bílá nebo slabě žlutá voskovitá hmota. Je dobře rozpustný v lihu 96% a v 2-propanolu. Produkt s 6 až 9 oxyethylenovými jednotkami v molekule je prakticky nerozpustný, ale snadno dispergovatelný ve vodě a mísitelný s mastnými oleji a s vosky. Produkt s 20 až 100 oxy-ethylenovými jednotkami v molekule je dobře rozpustný ve vodě a prakticky nerozpustný v mastných olejích a ve voscích.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,0 g se rozpustí v 10,0 ml roztoku ethanolu R 90% (V/V). K 2,0 ml tohoto roztoku se přidá 0,05 ml červeně methylové RS; roztok má oranžové zbarvení. K dalším 2,0 ml roztoku se přidá 0,05 ml modři bromthymolové RS1; roztok není zbarven modře.
Teplota tání (2.2.15). Sloupec práškové látky je minimálně 10 cm od konce kapiláry. Hodnoty teploty tání jsou uvedeny v tabulce 1.
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,0 g zkoušené látky.
Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Hodnoty jsou uvedeny v tabulce 1.
Číslo jodové. (2.5.4). Nejvýše 2,0.
Číslo zmýdelnění (2.5.6). Hodnoty jsou uvedeny v tabulce 1.
Tab. 1.

Počet oxyethylenových jednotek v molekule (jmenovitá hodnota)	Teplota tání [°C]	Číslo hydroxylové	Číslo zmýdelnění
6	-	90 - 110	85 - 105
8 - 9	26 - 35	80 - 105	88 - 100
20	33 - 40	50 - 62	46 - 56
40 - 50	38 - 52	23 - 40	20 - 35
100	48 - 55	15 - 30	5 - 20

Redukující látky. 2,0 g se rozpustí nebo dispergují ve vodě R a zředí se jí na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 9,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a s 0,5 ml trifenyltetrazoliumchloridu RS a zahřívá se ve vodní lázni při 70 °C. Po 5 min není roztok zbarven intenzivněji než směs obsahující 0,15 ml základního žlutého roztoku, 0,9 ml základního červeného roztoku a 8,95 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/1l) (2.2.2, Metoda II).
Zbytkový ethylenoxid adioxan (2.4.25). Nejvýše 1 (μg/g zbytkového ethylenoxidu a 10 μg/g zbytkového dioxanu. Při výpočtu obsahu dioxanu se použije korekční faktor 1/5.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky za použití směsi stejných objemových dílů dichlormethanu R a methanolu bezvodého R jako rozpouštědla.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
Označování
V označení na obalu se uvede počet oxyethylenových jednotek na molekulu (jmenovitá hodnota).
Magnesii chloridum tetrahemihydricum
Tetrahemihydrát chloridu hořečnatého
Synonymum. Magnesii chloridům 4,5-hydricum

MgCI₂. ~ 4,5H₂O

M_r bezvodého 95,21

Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny MgCl₂.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý zrněný hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 0,05 ml červeně fenolové RS. Ke změně zbarvení roztoku se spotřebuje nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.
Bromidy. 2,0 ml roztoku S se zředí vodou R na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidají 4,0 ml vody R, 2,0 ml červeně fenolové RS3, 1,0 ml chloraminu T RS2 a ihned se zamíchá. Přesně po 2 min se přidá 0,30 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS, promíchá se a zředí se na 10,0 ml vodou R. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 590 nm za použití vody R jako kontrolní kapaliny není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 5,0 ml roztoku bromidu draselného R (3 mg/l) (500 μg/g).
Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).
Hliník (2.4.17). Pokud je látka určena pro výrobu roztoků pro peritoneální dialýzu, hemodialyzačních roztoků nebo hemofiltračních roztoků, vyhovuje následující zkoušce na hliník.
4 g se rozpustí ve 100 ml vody R a přidá se 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (1 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 2 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 98 ml vody R. Kontrolní roztok se připraví za použití směsi 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R.
Arsen (2.4.2). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).
Vápník (2.4.3). 1 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (0,1 %).
Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).
Draslík. Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků, obsahuje nejvýše 500 μg K/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I).
Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok. 1,144 g chloridu draselného R sušeného 3 h při 100 °C až 105 °C se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml (600 μg K/ml). Zředí se podle potřeby.
Měří se emisní intenzita při 768 nm.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 44,0 % až 48,0 %; stanoví se s 50,0 mg zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,250 g se rozpustí v 50 ml vody R. Provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11).
1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 9,521 mg MgCl₂.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- zda je látka vhodná pro výrobu roztoků pro peritoneální dialýzu, hemodialyzačních roztoků nebo hemofiltračních roztoků,
- zda je látka vhodná pro výrobu parenterálních přípravků.
Magnesii chloridum hexahydricum
Hexahydrát chloridu hořečnatého
Synonyma. Magnesium chloratum, Magnesii chloridům

MgCI₂ . 6H₂O

M_r 203,30

CAS 7791-18-6

Obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny MgCl₂.6H₂0.
Vlastnosti
Bezbarvé hygroskopické krystalky. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 0,05 ml červeně fenolové RS. Ke změně zbarvení roztoku se spotřebuje nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.
Bromidy. 2,0 ml roztoku S se zředí vodou R na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidají 4,0 ml vody R, 2,0 ml červeně fenolové RS3, 1,0 ml chloraminu T RS2 a ihned se zamíchá. Přesně po 2 min se přidá 0,30 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS promíchá se a zředí se na 10,0 ml vodou R. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 590 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 5,0 ml roztoku bromidu draselného R (3 mg/l) (500 μg/g).
Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).
Hliník (2.4.17). Pokud je látka určena pro výrobu roztoků pro peritoneální dialýzu, hemodialyzačních roztoků nebo hemofiltračních roztoků, vyhovuje následující zkoušce na hliník.
4 g se rozpustí ve 100 ml vody R a přidá se 10 ml tlumivého roztoku octanového opH6,0. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (1 pg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 2 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 98 ml vody R. Kontrolní roztok se připraví za použití směsi 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R.
Arsen (2.4.2). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).
Vápník (2.4.3). 1 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (0,1 %).
Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).
Draslík. Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků, obsahuje nejvýše 500 μg K/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I).
Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok. 1,144 g chloridu draselného R sušeného 3 h při 100 °C až 105 °C se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml (600 μg K/ml). Zředí se podle potřeby.
Měří se emisní intenzita při 768 nm.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 51,0 % až 55,0 %; stanoví se s 50,0 mg zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,300 g se rozpustí v 50 ml vody R. Provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11).
1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,33 mg MgCl₂. 6H₂O.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- zda je látka vhodná pro výrobu roztoků pro peritoneální dialýzu, hemodialyzačních roztoků nebo hemofiltračních roztoků,
- zda je látka vhodná pro výrobu parenterálních přípravků.
Magnesii lactas dihydricus
Dihydrát mléčnanu hořečnatého

C₆H₁₀O₆Mg . 2H₂O	M_r 238,48
	M_r bezvodého 202,45

Je to dihydrát hořečnaté soli kyseliny (S)-2-hydroxypropionové. Vysušen předepsaným způsobem, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₆H₁₀O₆Mg.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný ve vroucí vodě, prakticky nerozpustný v ethanolu.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,000 g se rozpustí zahřátím ve vodě prosté oxidu uhličitého R a po ochlazení se jí zředí na 100,0 ml.
Roztok S1. 5,0 g se rozpustí zahřátím ve vodě destilované R a po ochlazení se jí zředí na 50 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 7,5 až 9,0; měří se roztok S.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). –10° až –12°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok S.
Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S1 se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).
Sírany (2.4.13). 7,5 ml roztoku S1 se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g).
Vápník (2.4.3). 1 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na vápník (0,5 %).
Těžké kovy (2.4.8). 20 ml roztoku S1 se zředí vodou R na 24 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základní roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Železo (2.4.9). 2 ml roztoku Sl se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (50 μg/g).
Ztráta sušením (2.2.32). 12,0 % až 15,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 125 °C. Vysušená látka se použije ke Stanovení obsahu.
Stanovení obsahu
0,200 g vysušené látky se rozpustí zahřátím ve vodě R, zředí se jí po ochlazení na 200 ml a provede se chelatometrická titrace hořčíku (2.5.11).
1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,25 mg C₆H₁₀O₆Mg.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
† Malathionum
Malathion

C₁₀H₁₉O₆PS₂

M_r 330,36

CAS 121-75-5

Je to S-[(2RS)-1,2-bis(ethoxykarbonyl)ethyl]-O,O՛-dimethyldithiofosfat. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₁₀H₁₉O₆PS₂.
Vlastnosti
Čirá bezbarvá nebo slabě nažloutlá kapalina. Je těžce rozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96% a acetonem, cyklohexanem a rostlinnými oleji.
Tuhne při asi 3 °C.
Zkoušky totožnosti
Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem malathionu CRL.
Zkoušky na čistotu
Relativní hustota (2.2.5). 1,220 až 1,240.
Optická otáčivost (2.2.7). -0,1° až +0,1°; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g v lihu 96% R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (d). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku odpovídajícího nečistotě A není větší než trojnásobek plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,3 %) a plocha žádného píku odpovídajícího nečistotě B není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píků odpovídajících nečistotě A nebo nečistotě B, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,000 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1+3) a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml.
Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 3) na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 0,100 g malathionu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 3) na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 5,0 mg malathionu nečistoty A CRL a 5,0 mg malathionu nečistoty B CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 2,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (1 + 3) na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm náplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (10 jim),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (45 + 55), průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 210 nm.
Teplota kolony se udržuje na 35 °C.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a 20 pl porovnávacího roztoku (c).
Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy nečistoty B asi 3,5 min, nečistoty A asi 5 min a malathionu asi 16 min. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je rozlišení mezi píky nečistoty A a nečistoty B nejméně 2,0. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku malathionu nejvýše 1,0 %.
Nastříkne se střídavě zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (a). Vypočte se obsah malathionu v procentech.
Uchovávání
Uchovává se ve vzduchotěsném obalu, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

Maltitolum
Maltitol

C₁₂H₂₄O₁₁

M_r 344,32

CAS 585-88-6

Je to 4-O-α-D-glukopyranosyl-D-glucitol. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C12H24O11.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v ethanolu.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 5,0 g se rozpustí se ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 50 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 molA VS. K dalším 10 ml roztoku se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +105,5° až +108,5°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 5,0 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.
Redukující cukry. 10,0 g se rozpustí mírným zahřátím v 6 ml vody R. Po ochlazení se přidá 20 ml citronanu mědnatého RS a několik skleněných kuliček. Zahřívá se tak, aby k varu došlo za 4 min a nechá se 3 min vařit. Rychle se ochladí a přidá 100 ml roztoku kyseliny octové ledové R 2,4% (V/V) a 20,0 ml jodu 0,025 mol/l VS. Za stálého míchání se přidá 25 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (6 + 94) a po rozpuštění sraženiny se titruje přebytek jodu thiosíranem sodným 0,05 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru, který se přidá před koncem titrace. Spotřebuje se nejvýše 12,8 ml thiosíranu sodného 0,05 mol/l VS (0,1 %).
Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S zředěných vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).
Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).
Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce na olovo v cukrech (0,5 μg/g).
Nikl (2.4.15). Vyhovuje limitní zkoušce na nikl v polyolech (1 μg/g).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí ve 20 ml vody R a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok. 50,0 mg maltitolu CRL se rozpustí ve 2,0 ml vody R a zředí se jí na 5,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,3 m a vnitřního průměru 7,8 mm naplněné katexem silně kyselým (vápníková forma) R (9 μm), udržované při teplotě (85 ±1) °C,
- mobilní fáze, kterou je odplyněná voda R, průtoková rychlost je 0,5 ml/min,
- refraktometrického detektoru udržovaného při konstantní teplotě.
Nastříkne se odděleně po 20 μl každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času D-maltitolu.
Z ploch píků a deklarovaného obsahu maltitolu CRL se vypočítá obsah C₁₂H₂₄O₁₁ (D-maltitol) v procentech.
Maltitolum liquidum
Roztok maltitolu
Je to vodný roztok hydrogenovaného, částečně hydrolyzovaného škrobu. Obsahuje nejméně 70,0 % pevné hmoty složené ze směsi převážně D-maltitolu s D-sorbitolem a s hydrogenovanými oligo a polysacharidy. Obsahuje nejméně 50,0% D-maltitolu (C₁₂H₂₄O₁₁) a nejvýše 8,0% D-sorbitolu (C₆Hi₄0₆), oba počítány na bezvodou látku. Obsahuje 95,0 % až 105,0 % deklarovaného obsahu D-maltitolu.
Vlastnosti
Čirá bezbarvá sirupovitá kapalina. Je mísitelný s vodou a s glycerolem.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 7,0 g se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 50 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru na růžové se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. K dalším 10 ml roztoku se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.
Redukující cukry. K 7,0 g se přidají 3 ml vody R, 20 ml citronanu měďnatého RS a několik skleněných kuliček. Zahřívá se tak, aby k varu došlo za 4 min a nechá se 3 min vařit. Rychle se ochladí a přidá 100 ml roztoku kyseliny octové ledové R 2,4% (V/V) a 20,0 ml jodu 0,025 mol/l VS. Za stálého míchání se přidá 25 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (6 + 94) a po rozpuštění sraženiny se titruje přebytek jodu thiosíranem sodným 0,05 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru, který se přidá před koncem titrace. Spotřebuje se nejvýše 12,8 ml thiosíranu sodného 0,05 mol/l VS (0,2 %).
Chloridy (2.4.4). 7,5 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).
Sírany (2.4.13). 1,5 g zředěného vodou destilovanou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g)).
Olovo (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce na olovo v cukrech (0,5 μg/g).
Nikl (2.4.15). Vyhovuje limitní zkoušce na nikl v polyolech (1 μg/g).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 30,0 %; stanoví se s 0,100 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 1,00 g se smíchá s 20 ml vody R a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok. 50,0 mg maltitolu CRL a 8,0 mg sorbitolu CRL se rozpustí ve 2,0 ml vody R a zředí se jí na 5,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,3 m a vnitřního průměru 7,8 mm naplněné katexem silně kyselým (vápníková forma) R (9 jam), udržované při teplotě (85 ±1) °C,
- mobilní fáze, kterou je odplyněná voda R, průtoková rychlost je 0,5 ml/min,
- refraktometrického detektoru udržovaného při konstantní teplotě.
Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je relativní retenční čas sorbitolu vztažený k maltitolu asi 1,7.
Nastříkne se odděleně po 20 μl každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času maltitolu.
Z ploch píků a deklarovaného obsahu maltitolu CRL a sorbitolu CRL se vypočítá obsah C₁₂H₂₄O₁₁ (D-maltitol) a C₆H₁₄O₆ (D-sorbitol) v procentech.
Označování
V označení na obalu se uvede obsah D-maltitolu.
† Maprotilini hydrochloridum
Maprotiliniumchlorid

C₂₀H₂₄CIN

M_r 313,87

CAS 10347-81-6

Je to N-methyl-3-(9,10-dihydro-9,10-ethanoanthracen-9-yl)propylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₀H₂₄CIN.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, dobře rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný v dichlormethanu, velmi těžce rozpustný v acetonu.
Vykazuje polymorfismus.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B a D.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 mg maprotilinu nečistoty D CRL se rozpustí ve zkoušeném roztoku a zředí se jím na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je směs připravená následujícím způsobem: asi 0,580 g octanu amonného R se rozpustí ve 200 ml vody R a přidají se 2 ml roztoku amoniaku 26% R (70 g/l), pak se přidá 150 ml 2-propanolu R a 650 ml methanolu R; výsledná hodnota pH je 8,2 až 8,4, průtoková rychlost je 1 ml/min.
- spektrofotometrického detektoru, 272 nm.
Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je retenční čas maprotilinu asi 10,3 min a relativní retenční časy vztažené k maprotilinu jsou: asi 0,3 pro nečistotu A; asi 0,47 pro nečistotu B; asi 0,74 pro nečistotu C; asi 0,81 pro nečistotu D; asi 1,26 pro nečistotu E.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku (maprotilin) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky nečistoty D a maprotilinu je 1,8 až 3,2. Pokud je to nutné, upraví se mobilní fáze přidáním roztoku kyseliny octové R 50% (V/V) (je-li rozlišení menší než 1,8) nebo přidáním roztoku amoniaku 26% R (70 g/l) (je-li rozlišení větší než 3,2), přičemž se hodnota pH mění v krocích po 0,1.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramů zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (a) (0,2 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1%). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (a).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0%; 1,000 g se suší 6h v sušárně při 80 °C a tlaku nepřevyšujícím 2,5 kPa.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,250 g se rozpustí ve směsi obsahující 5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body. 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 31,39 mg C₂₀H₂₄CIN.
Uchovávání
Separandum.
Nečistoty

Maydis oleum raffinatum
Čištěný kukuřičný olej
Synonymum. Oleum maydis
CAS 8001-30-7
Je to čištěný mastný olej získaný ze semen Zea mays L. lisováním nebo extrakcí.
Vlastnosti
Čirý světle žlutý nebo žlutý olej. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%, je mísitelný s etherem petrolejovým (TV: 40 °C až 60 °C) a dichlormethanem.
Hustota je asi 0,920 a index lomu asi 1,474.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,5; stanoví se s 10,0 g. Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků, je číslo kyselosti nejvýše 0,3.
Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10,0. Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků, je číslo peroxidové nejvýše 5,0.
Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 2,8 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.
Zásaditě reagující látky (2.4.19). Vyhovuje zkoušce Zásaditě reagující látky v mastných olejích.
Podíl mastných kyselin. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích (2.4.22). Frakce mastných kyselin oleje má následující složení:
- mastné kyseliny s délkou řetězce menší než Ci₆: nejvýše 0,6 %,
- kyselina palmitová: 8,6 % až 16,5 %,
- kyselina stearová: nejvýše 3,3 %,
- kyselina olejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,3): 20,0 % až 42,2 %,
- kyselina linolová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,9): 39,4 % až 65,6 %,
- kyselina linolenová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 19,7): 0,5 % až 1,5 %,
- kyselina arachidová: nejvýše 0,8 %,
- kyselina ikosenová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 20,3): nejvýše 0,5 %,
- kyselina behenová: nejvýše 0,5 %,
- ostatní mastné kyseliny: nejvýše 0,5 %.
Steroly. Stanoví se plynovou chromatografií (2.4.23); podíl sterolů oleje obsahuje nejvýše 0,3 % brassikasterolu.
Voda, mikrostanovení (2.5.32). Pokud je látka určená k výrobě parenterálních přípravků, obsahuje nejvýše 0,1 % vody, stanoví se s 5,00 g zkoušené látky. Použije se směs stejných objemových dílů dekanolu R a methanolu bezvodého R jako rozpouštědla.
Uchovávání
Chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 25 °C.
Označování
V označení na obalu se uvede, zda:
- je látka vhodná k výrobě parenterálních přípravků,
- byl olej připraven mechanickým lisováním nebo extrakcí.
† Medosulepini hydrochloridum
Medosulepiniumchlorid
Synonymum. Chlorid medosulepinia

C₂₀H₂₄CINS

M_r 345,93

CAS 53046-96-1

Je to (E)-[3-(2-methyl-6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-11-yliden)propyl]dimethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₂₀H₂₄CINS.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý mikrokrystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a D.
Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S1. 0,625 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.
Roztok S2. 0,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S1 je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ₇ (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH. 4,0 až 5,0; měří se roztok S2.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu za použití následujících roztoků. Roztoky se připraví těsně před použitím.
Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí pomocí ultrazvukové lázně (asi 3 min) v 8 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 10,0 ml.
Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku rozpouštědel, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,1 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku rozpouštědel, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) připraveného ve zkoušce Stanovení obsahu.
Z-Izomer. Nejvýše 0,5 %. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok (a). 25,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R, 2-propanolu R a hexanu R (13 + 17 + 70) a zředí se stejnou směsí na 25,0 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R, 2-propanolu R a hexanu R (13 + 17 + 70) na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml.
Porovnávací roztok. 10,0 mg dosulepiniumchloridu CRL a 10,0 mg medosulepiniumchloridu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R, 2-propanolu R a hexanu R (13 + 17 + 70) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem aminopropylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů methanolu R obsahujícího 0,15 % (V/V) kyseliny chloristé R, 2-propanolu R a hexanu R (13 + 17 + 70), průtoková rychlost je 1,6 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 254 nm.
Teplota kolony se udržuje na 20 °C až 25 °C.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (medosulepin) a druhým píkem (dosulepin) je nejméně 1,5.
Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže u píku medosulepinu je poměr signálu k šumu nejméně 10.
Nastříkne se 10 μl čerstvě připraveného zkoušeného roztoku (a). Za dodržení předepsaných podmínek je relativní retenční čas Z-izomeru vzhledem k medosulepinu 0,92.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha píku odpovídajícího Z-izomeru není větší než pětinásobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Železo. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v kyselině dusičné 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.
Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky obsahující 0,2 μg Fe/ml, 0,5 μg Fe/ml a 0,8 μg Fe/ml zředěním základního roztoku železa (20 μg Fe/ml) kyselinou dusičnou 0,1 mol/l RS.
Změří se absorbance roztoků při 248,3 nm za použití železné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Nula na přístroji se nastaví za použití kyseliny dusičné 0,1 mol/l RS.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím.
Zkoušený roztok. 4,0 mg se rozpustí za použití ultrazvukové lázně (asi 3 min) v 8 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 15,0 mg kyseliny 2-(4-tolylthiomethyl)benzoové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). Je směsí stejných objemových dílů porovnávacího roztoku ze zkoušky Příbuzné látky a porovnávacího roztoku (a).
Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku ze zkoušky Příbuzné látky se zředí methanolem R na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 4,0 mg medosulepiniumchloridu CRL se rozpustí za použití ultrazvukové lázně (asi 3 min) v 8 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm) se specifickou plochou 220 m²/g a velikostí póru 100 nm,
- mobilní fáze, která je směsí připravenou následovně: 2 g pentansulfonanu sodného R se rozpustí v 600 ml vody R, přidá se 1 ml kyseliny octové R, upraví se pH směsi cyklohexylaminem R na hodnotu 6,0, zfiltruje se, zředí se vodou R na 640 ml a smíchá se s 260 ml acetonitrilu R a 100 ml 2-propanolu R, průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 231 nm.
Teplota kolony se udržuje na 40 °C. Nastříkne se 25 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem kyseliny 2-(4-tolylthiomethyl)benzoové a medosulepiniumchloridu je nejméně 8.
Nastříkne se šestkrát 25 μl zkoušeného roztoku a 25 μl porovnávacího roztoku (d) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času medosulepiniumchloridu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka ploch hlavních píků ze 6 chromatogramů zkoušeného roztoku není větší než 2,0.
Z ploch hlavních píků na chromatogramů zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku, koncentrací roztoků, skutečného obsahu medosulepiniumchloridu CRL se vypočítá obsah C₂₀H₂₄CINS v procentech a přepočte se na vysušenou látku.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Medroxyprogesteroni acetas
Medroxyprogesteronacetat

C₂₄H₃₄O₄

M_r 386,53

CAS 71-58-9

Je to 6α-methyl-3,20-dioxo-4-pregnen-17-ylacetat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C₂₄H₃₄O₄.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v acetonu a v dioxanu, mírně rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +45° až +51°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Nečistota F (6α-methyl-3,20-dioxo-5β-pregnan-17-yIacetat). Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLCR.
Zkoušený roztok (a). 0,200 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10,0 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 20 ml.
Porovnávací roztok (a). K 20,0 mg medroxyprogesteronacetatu pro zkoušku způsobilosti CRL (obsahuje 0,5 % nečistoty F) se přidá 1,0 ml dichlormethanu R a rozpustí se.
Porovnávací roztok (b). 10 mg medroxyprogesteronacetatu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 10 pl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů tetrahydrofuranu R, terc.butylmethyletheru R a hexanu R (10 + 45 + 45) po dráze 10 cm. Vrstva se suší na vzduchu, potom se provede druhé vyvíjení ve stejném směru stejnou směsí po dráze 10 cm. Vrstva se suší 10 min při 120 °C. Postříká se roztokem kyseliny 4-toluensulfonové R (200 g/l) v lihu 96% R, zahřívá se 10 min při 120 °C. Po ochlazení se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná modře fluoreskující skvrna s hodnotou R_F vyšší než hlavní skvrna medroxyprogesteronacetatu není intenzivnější než odpovídající modře fluoreskující skvrna nečistoty F na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v 1 ml tetrahydrofuranu R a zředí se mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 2 mg medroxyprogesteronacetatu CRL a 5 mg megestrolacetatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí připravenou takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 100 ml tetrahydrofuranu R s 350 ml acetonitrilu R a 500 ml vody R; nechá se ustálit a upraví se objem na 1000 ml vodou R a opět se promíchá, průtoková rychlost je 2 ml/min
- spektrofotometrického detektoru, 254 nm.
Teplota kolony se udržuje na 40 °C.
Kolona se ustaluje 30 min mobilní fází s průtokovou rychlostí 2 ml/min.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy megestrolacetatu asi 14,5 min a medroxyprogesteronacetatu asi 16,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídající megestrolacetatu a medroxyprogesteronacetatu je nejméně 3,3. Pokud je třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu nebo tetrahydrofuranu v mobilní fázi.
Nastříkne se 20 μl směsi rozpouštědel zkoušeného roztoku jako slepá zkouška, 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamená po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %), součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k žádnému píku získanému při slepé zkoušce a k žádnému píku s plochou menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Stanovení obsahu
50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 241 nm.
Vypočítá se obsah C₂₄H₃₄O₄ za použití specifické absorbance, jejíž hodnota je 420.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Mefloquini hydrochloridum
Meflochiniumchlorid

C₁₇H₁₇CIF₆N₂O

M_r414,77

CAS 51773-92-3

Je to (SR)-2-{[2,8-bis(trifluormethyl)-4-chinolyl]-(RS)-hydroxymethyl}piperidiniumchlorid. Počítáno na bezvodou a rozpouštědel prostou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₇H₁₇C1F₆N₂O.
Vlastnosti
Bílý nebo nažloutlý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, dobře rozpustný v lihu 96%.
Taje při asi 260 °C, za rozkladu.
Vykazuje polymorfismus.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a E.
Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda 1).
Optická otáčivost (2.2.7). -0,2°až +0,2°; měří se roztok S.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Před použitím se vrstva promyje směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (20 + 80) a 15 min se zahřívá při 105 °C.
Zkoušený roztok (a). 40 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.
Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 5,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 8 mg meflochiniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 100 ml. Porovnávací roztok (c). 1 ml porovnávacího roztoku (b) se smíchá s 1 ml roztoku chinidiniumsulfatu R (0,016 g/l) v methanolu R.
Na vrstvu se nanese po 20 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, methanolu R a dichlormethanu R (10+10 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Potom se slabě postříká čerstvě připravenou směsí objemových dílů kyseliny sírové R a zkoumadla jodoplatičitéo R(1 + 40) a pak se postříká peroxidem vodíku koncentrovaným R. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Zbytková rozpouštědla. Celkový obsah ethanolu, methanolu a acetonu je nejvýše 0,5 %. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).
Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 5,0 ml.
Porovnávací roztok. 1,0 g methanolu R, 1,0 g ethanolu R a 1,0 g acetonu R se smíchá ve 100ml odměrné baňce a zředí se dimethylformamidem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí dimethylformamidem R na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styrendivinylbenzenkopolymerem R (135 μm až 175 μm),
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 20 ml/min až 30 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se 5 min udržuje na 170 °C, pak se zvyšuje rychlostí 5 °C/min na 220 °C, při níž se udržuje 10 min; teplota nástřikového prostoru a teplota detektoru se udržuje na 230 °C.
Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku. Jednotlivé látky se eluují v následujícím pořadí: methanol, ethanol a aceton. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je poměr signálu píku acetonu k šumu nejméně 5.
Vypočítá se plocha píků methanolu, ethanolu a acetonu.
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,350 g se rozpustí v 15 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 40 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/lVS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 41,48 mg C₁₇H₁₇CIF₆N₂O.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

Melissae folium
Meduňkový list
Je to usušený list druhu Melissa officinalis L. Obsahuje nejméně 0,8 ml silice v 1 kg drogy.
Vlastnosti
Droga slabého charakteristického pachu po citronu. Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 10 % stonků silnějších než 1 mm; stanoví se s 20 g drogy.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.
Stanovení obsahu
Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 50 g drogy se destiluje 3 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v 1000ml baňce s 500 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
† Mepivacaini hydrochloridum
Mepivakainiumchlorid

C₁₅H₂₃CIN₂O

M_r 282,81

CAS 1722-62-9

Je to (RS)-l-methyl-2-[(2,6-dimethylfenyl)aminokarbonyl]piperidiniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₅H₂₃CIN₂O.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v dichlormethanu.
Taje při 260 °C, za rozkladu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A, B a D.
Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 30 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₇ (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,0; měří se roztok připravený zředěním 2 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 5 ml.
Optická otáčivost (2.2.7). –0,10° až +0,10°; měří se roztok S.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 20,0 mg zkoušené látky a 30,0 mg mepivakainu nečistoty B CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a kyseliny fosforečné 0,02 mol/l RS (35 + 65) (upravené na hodnotu pH 7,6 hydroxidem sodným koncentrovaným RS), průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 220 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Citlivost systému se nastaví tak, aby výšky obou hlavních píků na získaném chromatogramu byly nejméně 20 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky mepivakainu nečistoty B a mepivakainu je nejméně 2,5.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času mepivakainu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a plocha nejvýše jednoho z těchto píků je větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
2,6-Dimethylanilin. 0,50 g se rozpustí vmethanolu R a zředí se jím na 10 ml. Ke 2 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml čerstvě připraveného roztoku dimethylaminobenzaldehydu R (10 g/l) v methanolu R a 2 ml kyseliny octové ledové R a nechá se 10 min stát. Žluté zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 2 ml roztoku 2,6-dimethylanilinu R (5 mg/l) v methanolu R (100 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve vodě R, zředí se jí na 25 ml a zfiltruje se. 10 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce E na těžké kovy (5 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,250 g se rozpustí ve směsi obsahující 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 28,28 mg C₁₅H₂₃CIN₂O.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Separandum.
Nečistoty

† Metamizolum natricum monohydricum
Monohydrát sodné soli metamizolu
Synonymum. Metamizolum natricum

C₁₃H₁₆N₃NaO₄S . H₂O

M_r 351,35

CAS 5907-38-0

Je to monohydrát natrium-[(1-fenyl-2,3-dimethyl-5-oxo-1,5-dihydro-2H-pyrazol-4-yl)-N-methylamino]methansulfonatu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje nejméně 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C₁₃H₁₆N₃NaO₄S.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A, D.
Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 40 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezprostředně po přípravě není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda I).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS1. Roztok je bezbarvý a ke změně zbarvení na růžové se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.
Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 10,0 mg metamizolu nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 40 mg monohydrátu sodné soli metamizolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 10 ml porovnávacího roztoku (c) se 10 min vaří pod zpětným chladičem. Po vychladnutí při pokojové teplotě se zředí methanolem R na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (e). K 6 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 1 ml porovnávacího roztoku (c).
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku (28 + 72) připraveného ze směsi objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (6,0 g/l) a triethylaminu R (1000 + 1), jejíž pH bylo upraveno na hodnotu pH 7,0 hydroxidem sodným koncentrovaným RS, průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 254 nm.
Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek se jednotlivé látky eluují v následujícím pořadí: nečistota A, metamizol, nečistota B, nečistota C a nečistota D. Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (d). Na chromatogramu jsou dva hlavní píky odpovídající metamizolu a nečistotě C.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (e). Zkoušku lze hodnotit, jestliže je rozlišení mezi píky nečistoty A a metamizolu nejméně 2,5.
Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 3,5násobku retenčního času metamizolu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku nečistoty C není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %), plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty C, není větší než 0,4násobek plochý hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Sírany (2.4.13). 0,150 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %).
Těžké kovy (2.4.8) 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml čerstvě připraveného roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32) 4,9 % až 5,3 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Stanovení obsahu
0,200 g se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS předem ochlazené ve vodě s ledem a ihned se titruje po kapkách jodem 0,05 mol/l VS. Před každým dalším přidáním jodu 0,05 mol/l VS se sraženina rozpustí krouživým mícháním. Na konci titrace se přidají 2 ml škrobu RS a titruje se dokud modré zbarvení roztoku je stálé nejméně 2 min. Teplota roztoku nesmí během titrace přesáhnout 10 °C.
1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 16,67 mg sloučeniny C₁₃H₁₆N₃NaO₄S.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

Methioninum¹)
Methionin
Synonymum. L-Methioninum

C₅H₁₁NO₂S

M_r 149,21

CAS 63-68-3

Je to kyselina (S)-2-amino-4-(methylthio)máselná. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₅H₁₁NO₂S.
Výroba
Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 6,5; měří se roztok S.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). + 22,5° až + 24,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,00 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 50,0 ml.
Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve kyselině chlorovodíkově zředěné RS a zředí se jí na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg methioninu CRL se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) a zředí se stejnou kyselinou na 50 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg methioninu CRL a 10 mg serinu CRL se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) a zředí se stejnou kyselinou na 25 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.
Chloridy. K 10 ml roztoku S se přidá 25 ml vody R, 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 10 ml dusičnanu stříbrného RS2 a roztok se nechá 5 min stát chráněn před světlem. Opalescence tohoto roztoku není intenzivnější než opalescence porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 10 ml základního roztoku chloridů (5 μg Cl/ml) (200 μg/g). Zkumavky se pozorují ze strany proti černému pozadí.
Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).
Amonium (2.4.1). 0,10 g vyhovuje limitní zkoušce B na amonium (200 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 0,2 ml základního roztoku amonia (100 μg NH₄/ml).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu Rl. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,125 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 14,92 mg C₅H₁₁NO₂S.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Methylparabenum
Methylparaben
Synonymum. Methylis parahydroxybenzoas

C₈H₈O₃

M_r 152,15

CAS 99-76-3

Je to methyl-4-hydroxybenzoat. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C₈H₈O₃.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v methanolu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).
Kysele reagující látky. Ke 2 ml roztoku S se přidají 3 ml lihu 96% R, 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml zeleně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu oktadecylsilanizovaného s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg methylparabenu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg ethylparabenu CRL se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se acetonem R na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R amethanolu R (1 + 30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
2,000 g se odváží do baňky se zabroušenou zátkou, přidá se 40,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a vaří se 1 h pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zpětný chladič propláchne vodou R. Nadbytek hydroxidu sodného se titruje kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS do druhého bodu inflexe za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Současně se provede slepá zkouška.
1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 152,1 mg C₈H₈O₃.
Nečistoty

Methylparabenum natricum
Sodná sůl methylparabenu
Synonymum. Methylis parahydroxybenzoas natricus

C₈H₇NaO₃

M_r 174,13

CAS 5026-62-0

Je to 4-(methoxykarbonyl)fenolat sodný. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 102,0 % sloučeniny C₈H₇NaO₃.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A, B a E.
Alternativní sestava zkoušek A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 50 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je ihned po přípravě čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda I).
Hodnota pH (2.2.3). 9,5 až 10,5; měří se roztok připravený zředěním 1 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 100 ml.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok (a). 0,100 g se rozpustí v 10 ml vody R a ihned se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a protřepe se 50 ml etheru R. Horní vrstva se odpaří do sucha a zbytek se rozpustí v 10 ml acetonu R.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 40 mg kyseliny 4-hydroxybenzoové R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml.
Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg methylparabenu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (d). 10 mg ethylparabenu CRL se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se acetonem R na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a methanolu R (1 + 30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající kyselině 4-hydroxybenzoové není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (4 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající kyselině 4-hydroxybenzoové, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Chloridy (2.4.4). K 10 ml roztoku S se přidá 30 ml vody R a 1 ml kyseliny dusičné R a zředí se vodou R na 50 ml, protřepe se a zfiltruje. 10 ml filtrátu se zředí vodou R na 15 ml; roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (350 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 14 ml základního roztoku chloridů (5 μg Cl/ml), k němuž se přidá 1 ml vody R.
Sírany (2.4.13). K 25 ml roztoku S se přidá 5 ml vody destilované R a 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a roztok se zředí vodou destilovanou R na 50 ml, protřepe se a zfiltruje. 10 ml filtrátu se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,150 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 17,41 mg C₈H₇NaO₃
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Nečistoty

† Methylprednisoloni hydrogenosuccinas
Methylprednisolonhydrogensukcinat

C₂₆H₃₄O₈

M_r 474,55

CAS 2921-57-5

Je to 11β,17-dihydroxy-6α-methyl-3,20-dioxo-l,4-pregnadien-21-ylhydrogensukcinat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C₂₆H₃₄O₈.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v etheru, těžce rozpustný v acetonu a v ethanolu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 0,100 g se rozpustí v 5 ml hydrogenuhličitanu sodného RS; roztok je čirý (2.2.1).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +87° až +95°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 25,0 mg methylprednisolonhydrogensukcinatu pro zkoušku způsobilosti R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku kyseliny octové ledové R 3% (V/V) (33 + 67), průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 254 nm.
Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 30 min.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek methylprednisolonhydrogensukcinatu asi 22 min a methylhydrokortison-21-hydrogensukcinatu (nečistoty, k jejíž eluci dochází těsně po hlavním píku a tvořící prodlevu) asi 24 min. Změří se výška (A) píku methylhydrokortison-21-hydrogensukcinatu nad základní linií a výška (B) nad základní linií nejnižšího bodu křivky oddělujícího tento pík od píku methylprednisolonhydrogensukcinatu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže, hodnota A je větší než čtyřnásobek hodnoty B. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi.
Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 243 nm.
Vypočítá se obsah C₂₆H₃₄O₈ za použití specifické absorbance, která má hodnotu 316.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty
† Methylprednisolonum
Methylprednisolon

C₂₂H₃₀O₅

M_r 374,48

CAS 83-43-2

Je to 11β, 17,21 -trihydroxy-6α-methyl-l,4-pregnadien-3,20-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C₂₂H₃₀O₅.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v acetonu a v dichlormethanu.
Vykazuje polymorfismus.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +79,0° až +86,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 2 mg methylprednisolonu CRL a 2 mg betamethasonu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází A na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- ocelové nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min a s lineárním gradientovým programem za použití následujících podmínek:
- mobilní fáze A - v dměme baňce na 1000 ml se smíchá 250 ml acetonitrilu R se 700 ml vody R, nechá se ustálit, doplní se vodou R na 1000 ml a opět se promíchá,
-mobilní fáze B - acetonitril R,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0	100	0	izokraticky
15	100	0	počátek lineárního gradientu
40	0	100	konec chromatogramu návrat na 100 A
41	100	0	počátek ustalování s A
46 = 0	100	0	konec ustalování, počátek dalšího
			chromatogramu

- spektrofotometrického detektoru, 254 nm.
Teplota kolony se udržuje při 45 °C. Kolona se ustaluje s mobilní fází B při průtokové rychlosti 2,5 ml/min po dobu nejméně 30 min a potom 5 min s mobilní fází A. Pro následující chromatogramy se použijí podmínky popsané mezi 40 min až 46 min. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu při nastříknutí 20 μl porovnávacího roztoku (b) činila nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a při zaznamenání chromatogramu za výše popsaných podmínek retenční časy látek jsou: methylprednisolonu asi 11,5 min a betamethasonu asi 12,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky methylprednisolonu a betamethasonu je nejméně 1,5. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi A.
Nastříkne se odděleně po 20 μl směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R jako slepá zkouška, 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Stanovení obsahu
0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 243 nm.
Vypočítá se obsah C₂₂H₃₀O₅ za použití specifické absorbance, která má hodnotu 395.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Metixeni hydrochloridum monohydricum
Monohydrát metixeniumchloridu
Synonymum. Metixeni hydrochloridum

C₂₀H₂₄CINS . H₂O

M_r 363,95

CAS 7081-40-5

Je to monohydrát (RS)-1-methyl-3-[(9H-thioxanthen-9-yl)methyl]piperidiniumchloridu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₂₀H₂₄CINS.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický nebo jemně krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 0,40 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20,0 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda I).
Hodnota pH (2.2.3). 4,4 až 5,8; bezprostředně po přípravě se měří následující roztok: 0,18 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R, je-li potřeba, zahřeje se na asi 50 °C, ochladí se a zředí se stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R. Zkouška se provede za chránění před světlem.
Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 5 mg monohydrátu metixeniumchloridu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 20 mg thioxanthenu CRL se rozpustí v 50 ml dichlormethanu R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 5 mg thioxanthonu CRL se rozpustí v 50 ml dichlormethanu R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 4 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 10,0 ml.
Na vrstvu se nanese do úzkých proužků po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, methanolu R a dichlormethanu R (10 + 10 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší v proudu studeného vzduchu, postříká se směsí objemových dílů kyseliny sírové R a lihu 96% R (1 + 9) a zahřívá se 10 min při 100 °C. Po vychladnutí se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající thioxanthenu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); žádná skvrna odpovídající thioxanthonu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,05 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících thioxanthenu a thixanthonu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramech porovnávacích roztoků (b) a (c) jsou zřetelně viditelné a oddělené skvrny.
Ztráta sušením (2.2.32). 4,0 % až 6,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 138 °C až 142 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,250 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a 50 ml lihu 96% R. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). K výpočtu se použije spotřeba hydroxidu sodného zjištěná mezi dvěma inflexními body.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 34,59 mg C₂₀H₂₄CINS.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Metoclopramidum
Metoklopramid

C₁₄H₂₂CIN₃O₂

M_r 299,81

CAS 364-62-5

Je to 4-amino-5-chlor-N-(2-diethylaminoethyl)-2-methoxybenzamid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₄H₂₂CIN₃O₂.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý jemný prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v dichlormethanu, mírně až těžce rozpustný v lihu 96%.
Vykazuje polymorfismus.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 2,5 g se rozpustí v 25 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS. Čerstvě připravený roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆(2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky
Nastříkne se po 10 μl každého roztoku a citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi dvěma hlavními píky nejméně 2,0. Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající osminásobku retenčního času metoklopramidu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %) a součet ploch všech píků není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,6 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,250 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové ledové R a přidá se 5 ml acetanhydridu R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 29,98 mg C₁₄H₂₂CIN₃O₂.
Uchovávání
Separandum.
Nečistoty

Metrifonatum
Metrifonat

C₄H₈Cl₃O₄P

Μ_r 257,44

CAS 52-68-6

Je to dimethyl-(RS)-(2,2,2-trichlor-1-hydroxyethyl)fosfonat. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny C₄H₈Cl₃O₄P.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu, snadno rozpustný v acetonu a v lihu 96%.
Taje při 76 °C až 81 °C.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 5,0 g se rozpustí ve 20 ml methanolu R. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).
Kysele reagující látky. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R, zředí se jí na 50 ml a přidá se 0,1 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 1,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.
Optická otáčivost. –0,10° až +0,10°; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,1 g v lihu 96% R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Rozpouštěcí směs. Připraví se směs objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (10 + 90). Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). Použije se čerstvě připravený roztok. 10,0 mg demethylmetrifonatu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se stejnou směsí na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 5,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 0,10 g dichlorvosu R se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se stejnou směsí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí na 10,0 ml rozpouštěcí směsí. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (d). Použije se čerstvě připravený roztok. Smíchá se 1,0 ml porovnávacího roztoku (a), 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) a 0,025 ml zkoušeného roztoku.
Porovnávací roztok (e). 4,0 ml zkoušeného roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné vhodným oktadecylsilanizováným silikagelem (10 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min:
- mobilní fáze A - roztok dihydrogenfosforečnananu draselného R (1,36 g/l) upraveného na hodnotu pH 2,9 kyselinou fosforečnou R,
- mobilní fáze B - acetonitril R,

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)
0 - 5	90	10
5 - 25	90 → 85	10 → 15
25 - konec	85 → 45	10 → 55

- spektrofotometrického detektoru, 210 nm.
Kolona se promývá do ustavení rovnováhy po dobu 5 min stejnou směsí mobilních fází, jaká byla použita pro prvních 5 min v gradientovém programu. Teplota kolony se udržuje na 40 °C.
Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou píky eluovány v následujícím pořadí: demethylmetrifonat, metrifonat a dichlorvos. Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (e) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla asi 50 % až 70 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem demethylmetrifonatu a píkem metrifonatu je nejméně 3,0 a rozlišení mezi píkem metrifonatu a píkem dichlorvosu je nejméně 4,5.
Nastříkne se 50 μl zkoušeného roztoku a po 50 μl porovnávacího roztoku (a), (b) a (c). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času metrifonatu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku odpovídajícího demethylmetrifonatu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); plocha žádného píku odpovídajícího dichlorvosu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píků demethylmetrifonatu a dichlorvosu, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %); součet ploch všech těchto píků není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e).
Chloridy. Nejvýše 500 μg/g. 5,00 g se rozpustí v 30 ml lihu 96% R a přidá se směs obsahující 15 ml kyseliny dusičné R a 100 ml vody R. Titruje se dusičnanem stříbrným 0,01 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) s použitím stříbrné elektrody.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,01 mol/l VS odpovídá 0,3546 mg Cl.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve 20 ml vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 3,000 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,300 g se rozpustí v 30 ml lihu 96% R a přidá se 10 ml ethanolaminu R a nechá se stát 1 h při 20 °C až 22 °C. Přidá se ochlazená směs obsahující 15 ml kyseliny dusičné R a 100 ml vody R; teplota směsi se udržuje na 20 °C až 22 °C. Při této teplotě se titruje dusičnanem stříbrným OJ mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) s použitím stříbrné elektrody.
Vypočítá se obsah C₄H₈Cl₃O₄P v procentech, vztažený na obsah chloridů za použití vzorce:

[\frac{V_{p}}{M_{p}} - \frac{V_{C l} ∙ 0,1}{M_{C l}}] ∙ 25,74 ∙ 0,1,

v němž značí:
V_p - spotřebu dusičnanu stříbrného ve zkoušce stanovení obsahu v mililitrech,
M_p - navážku zkoušené látky ve zkoušce stanovení obsahu v gramech,
V_Cl - spotřebu dusičnanu stříbrného ve zkoušce na chloridy v mililitrech,
M_cl - navážku zkoušené látky ve zkoušce na chloridy v gramech.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Nečistoty

Millefolii herba
Řebříčková nať
Synonymum. Herba millefolii
Jsou to celé nebo řezané usušené kvetoucí vrcholky druhu Achillea millefolium L. Obsahuje nejméně 2 ml silice v kilogramu drogy a nejméně 0,02 % proazulenů, počítáno jako chamazulen (C₁₄O₁₆; M_r 184,3), vztaženo na vysušenou drogu.
Vlastnosti
Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,0 g práškované drogy (710) se protřepává 5 min s 25ml ethylacetatu R a pak se zfiltruje. Filtrát se odpaří do sucha na vodní lázni a zbytek se rozpustí v 0,5 ml toluenu R.
Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 5 % stonků o průměru větším než 3 mm a nejvýše 2 % ostatních cizích příměsí.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 0,500 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %.
Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,5 %.
Stanovení obsahu
Silice. Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12) ve 1000ml baňce s 20,0 g řezané drogy a 500 ml směsi objemových dílů vody R a ethylenglykolu R (1 + 9) jako destilační tekutiny; do dělené trubice se přidá 0,2 ml xylenu R. Destiluje se 2 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min.
Po ukončení destilace se přeruší chlazení a v destilaci se pokračuje, dokud modře zbarvená silice nedosáhne spodní části chladiče, pak se ihned zapne chlazení tak, aby nedošlo k zahřátí separačního prostoru. Destiluje se 5 min, pak se 1000ml baňka nahradí 250ml baňkou se směsí 0,4 ml xylenu R a 50 ml vody R a destiluje se 15 min. Po 10 min po ukončení destilace se odečte celkový objem destilátu. Provede se slepá zkouška se směsí 0,4 ml xylenu R a 50 ml vody R, do dělené trubice se přidá 0,2 ml xylenu R, destiluje se 15 min.
Proazuleny. Modře zbarvená směs silice a xylenu ze zkoušky Silice se převede za použití malých dávek xylenu R do 50ml odměrné baňky tak, aby byla znečištěna nejmenším možným množstvím vody. Dělená trubice se promyje xylenem R a roztok v baňce se zředí xylenem R na 50,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) roztoku při 608 nm za použití xylenu R jako kontrolní tekutiny.
Vypočítá se obsah proazulenů v procentech, počítáno jako chamazulen (C₁₄O₁₆), podle vzorce:

\frac{A ∙ 2,1}{m} .

v němž značí:
A - absorbanci zkoušeného roztoku při 608 nm,
m - navážku drogy v gramech.
Specifická absorbance chamazulenu je 23,8.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.
† Minocyclini hydrochloridum
Minocykliniumchlorid

C₂₃H₂₈CIN₃O₇

M_r 493,94

CAS 13614-98-7

Je to (4S,4aS,5aR,12aS)-(7-dimethylamino-3,10,12,12a-tetrahydroxy-2-karbamoyl-1,11-dioxo-1,4,4a,5,5a,6,11,12a-oktahydronaftacen-4-yl)dimethylamoniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 102,5 % sloučeniny C₂₃H₂₈CIN₃O₇.
Vlastnosti
Žlutý krystalický hygroskopický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 0,100 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10,0 ml.
Vzhled roztoku. 1,0 ml roztoku S se zředí vodou R na 50,0 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než stupeň 4 porovnávacího barevného roztoku nejvhodnějšího zbarvení (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,5; měří se roztok S.
Světlo absorbující nečistoty. Měření se provede do 1 h po přípravě roztoku. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku S při 560 nm; absorbance není vyšší než 0,06.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu.
Nastříknou se odděleně porovnávací roztoky (b) a (c). Nastříkne se zkoušený roztok (a) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající nejméně 1,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku odpovídajícího 4-epiminocyklinu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,2 %); plocha žádného píku nacházejícího se mezi píkem rozpouštědla a píkem 4-epiminocyklinu nebo jakéhokoliv píku na sestupné části hlavního píku není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,2 %) a součet ploch takových píků není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %).
Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (50 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2,5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 5,0 % až 8,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 1,25 m.j. endotoxinu v miligramu.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok (a). 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Zkoušený roztok (b). 10,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 12,5 mg minocykliniumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 1,2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 10 mg minocykliniumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml. 5 ml tohoto roztoku se 60 min zahřívá na vodní lázni a odpaří se do sucha. Zbytek se rozpustí v 25 ml mobilní fáze.
Zkouška se provádí za ochrany před přímým světlem. Roztoky se uchovávají při teplotě 2 °C až 8 °C a použijí se do 3 h od přípravy.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 0,20 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku edetanu disodného R (4 g/l), dimethylformamidu R a roztoku šťavelanu amonného R (28 g/l) (25 + 27 + 50) a jejíž pH bylo upraveno roztokem tetrabutylamoniumhydroxidu R (104 g/l) na hodnotu 7,0, průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 280 nm,
- injektorové smyčky, 20 μl.
Nastříkne se porovnávací roztok (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 2. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku minocyklinu nejvýše 1,5 % a jestliže počet teoretických pater vypočítaný z píku minocyklinu je nejméně 15 000 na metr. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (a).
Obsah C₂₃H₂₈CIN₃O₇ se vypočítá v procentech.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Separandum.
Označování
V označení na obalu se uvede, zda je látka:
- sterilní,
- prostá bakteriálních endotoxinů.
Nečistoty

† Mitoxantroni dihydrochloridum
Mitoxantroniumdichlorid
Synonymum. Mitoxantroni hydrochloridum

C₂₂H₃₀Cl₂N₄O₆

M_r 517,41

CAS 70476-82-3

Je to 1,4-dihydroxy-5,8-bis[2-(2-hydroxyethylamonio)ethylamino]-9,10-dioxo-anthracendichlorid. Počítáno na bezvodou a ethanolu prostou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C₂₂H₃₀CI₂N₄O₆.
Vlastnosti
Tmavě modrý elektrostatický a hygroskopický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v methanolu a prakticky nerozpustný v acetonu.
UPOZORNĚNÍ: Mitoxantroniumdichlorid a mitoxantron nečistota A jsou elektrostatické. Pro navazování a další manipulaci s nimi se doporučuje použít vhodné antistatické pomůcky.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Ethanol. Nejvýše 1,6 %. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití 1-propanolu R jako vnitřního standardu.
Roztok vnitřního standardu. 2,0 ml 1-propanolu R se zředí vodou R na 100 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100 ml.
Zkoušený roztok. 0,100 g se smíchá s 2,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 5,0 ml. Baňka se umístí na 2 min do ultrazvukové lázně a pak se 2 min protřepává. Pokud je to nutné, opakuje se postup v ultrazvukové lázni a třepání do rozpuštění.
Porovnávací roztok. 2,0 ml ethanolu R se zředí vodou R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku a 10,0 ml roztoku vnitřního standardu se zředí vodou R na 25,0 ml.
Chromatografícký postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 2 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R,
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 19 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se udržuje na 120 °C, teplota nástřikového prostoru se udržuje na 175 °C a detektoru na 210 °C.
Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku. Retenční časy jsou asi 1 min pro ethanol a asi 2 min pro 1-propanol. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky ethanolu a 1-propanolu nejméně 6. Vypočítá se obsah ethanolu v procentech za použití jeho hustoty při 20 °C (2.2.5), která je 0,790 g/cm³.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) postupem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 6,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v asi 40 ml mobilní fáze, je-li třeba v ultrazvukové lázni, a zředí se stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 20,0 mg mitoxantroniumdichloridu CRL se rozpustí v asi 40 ml mobilní fáze, je-li třeba v ultrazvukové lázni, a zředí se stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100 ml.
Porovnávací roztok (c). 2,0 mg mitoxantronu nečistoty A CRL se rozpustí v 1,0 ml porovnávacího roztoku (a).
Porovnávací roztok (d). 1 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí mobilní fází na 10 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 0,30 m a vnitřního průměru 3,0 mm naplněné silikagelem fenylovaným pro chromatografii R (10 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R, acetonitrilu R a roztoku připraveného takto: 22,0 g heptansulfonanu sodného R se rozpustí v asi 150 ml vody R, zfiltruje se přes filtr (0,45 μm) a filtr se promyje vodou R. Filtrát a promývací kapalina se spojí, přidá se 32,0 ml kyseliny octové ledové R a zředí se vodou R na 250 ml (750 + 250 + 25), průtoková rychlost je 3 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 254 nm,
- injektorové smyčky.
Nastříkne se odděleně po 50 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je rozlišení mezi dvěma hlavními píky nejméně 3,0. Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času hlavního píku. Vypočítá se obsah C₂₂H₃₀Cl₂N₄O₆ v procentech z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a) a deklarovaného obsahu C₂₂H₃₀Cl₂N₄O₆ v mitoxantroniumdichloridu CRL.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
Separandum.
Nečistoty

§§ Morphini sulfas
Morfiniumsulfat

C₃₄H₄₀N₂O₁₀S . 5H₂O

M_r758,82

CAS 6211-15-0

Je to pentahydrát bis(4,5α-epoxy-3,6α-dihydroxy-17-methyl-7-morfinenium)sulfatu. Počítáno na bezvodou a ethanolu prostou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₃₄H₄₀N₂O₁₀S.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v toluenu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a E.
Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 0,500 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ nebo HŽ₅ (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS nebo kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). –107° až –110°, počítáno na bezvodou a ethanolu prostou látku; měří se roztok S.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.
Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 25 mg kodeiniumdihydrogenfosfatu R se rozpustí v 5 ml zkoušeného roztoku. 0,2 ml tohoto roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 0,1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R na 20 ml.
Porovnávací roztok (c). 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R na 5,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 2,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R na 10,0 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se čerstvě připravenou směsí objemových dílů amoniaku 26% R, acetonu R, lihu R 70% (V/V) a toluenu R (2,5 + 32,5 + 35 + 35) po dráze 10 cm. Rozpouštědla se smíchají v uvedeném pořadí. Vrstva se usuší v proudu vzduchu, postříká se jodobismutitanem draselným RS a opět se suší 15 min v proudu vzduchu. Poté se postříká peroxidem vodíku zředěným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající kodeinu není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5%); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající kodeinu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); nejvýše dvě skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2%). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny a skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je zřetelně viditelná.
Ethanol (2.4.24). Nejvýše 0,5 %.
Železo (2.4.9). Zbytek ze zkoušky Síranový popel se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (5 μg/g).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 10,4 % až 13,4 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,500 g se rozpustí ve 120 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometricé indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 66,88 mg C₃₄H₄₀N₂O₁₀S.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Omamná látka.
Nečistoty
† Nabumetonum
Nabumeton

C₁₅H₁₆O₂

Μ_r 228,29

CAS 42924-53-8

Je to 4-(6-methoxynaftalen-2-yl)-2-butanon. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 97,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₅H₁₆O₂.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v methanolu.
Zkouška totožnosti
Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem nabumetonu CRL.
Zkoušky na čistotu
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným v odstavci Stanovení obsahu.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající pětinásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku s relativním retenčním časem 0,3 vztaženým k nabumetonu, odpovídajícího nabumetonu nečistotě F, není větší než šestinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 % nečistoty F, v úvahu se bere relativní odezvový faktor 0,1); součet ploch všech vedlejších píků není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí v dichlorethanu R a zředí se jím na 10,0 ml.
Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlorethanem R na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí dichlorethanem R na 5,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 20,0 mg nabumetonu CRL se rozpustí v dichlorethanu R a zředí se jím na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí dichlorethanem R na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlorethanem R na 100,0 ml. Porovnávací roztok (c). 4 mg nabumetonu nečistoty A CRL se rozpustí v dichlorethanu R a zředí se jím na 100 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml zkoušeného roztoku (b).
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je dichlorethan R, s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 254 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a 20 μl porovnávacího roztoku (c). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 70 % celé stupnice zapisovače. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je retenční čas nabumetonu asi 13 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je rozlišení mezi píky nabumetonu a nečistoty A nejméně 3,0. Nastříkne se střídavě zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (a).
Vypočítá se obsah nabumetonu v procentech za použití chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Uchovávání
Uchovává se chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Nadroparinum calcicum
Vápenatá sůl nadroparinu

R = H nebo SO₃(¹/₂Ca),
R¹ = H nebo SO₃(¹/₂Ca) nebo COCH₃,
R² = H a R³ = COO(¹/₂Ca) nebo R² = COO(¹/₂Ca) a R³ = H.
Je to vápenatá sůl nízkomolekulárního heparinu získaného depolymerizací heparinu z prasečí střevní sliznice kyselinou dusitou a následnou frakcionací k selektivní eliminaci většiny řetězců s molekulovou hmotností nižší než 2000. Většina složek má na neredukujícím konci řetězce strukturu kyseliny 2-O-sulfo-α-L-idopyranosuronové a na redukujícím konci řetězce strukturu 6-O-sulfo2,5-anhydro-D-mannitolu.
Vyhovuje článku Heparina massae molecularis minoris s modifikacemi a dodatečnými následujícími požadavky.
Průměrná molekulová hmotnost se pohybuje mezi 3600 a 5000 s charakteristickou hodnotou asi 4300.
Stupeň sulfatace je asi 2 na disacharidovou jednotku.
Počítáno na vysušenou látku, účinnost je nejméně 95 m.j. až 130 m.j. účinnosti protifaktoru Xa na miligram. Poměr účinnosti protifaktoru Xa k účinnosti protifaktoru IIa je 2,5 až 4,0.
Zkouška totožnosti
Provede se zkouška totožnosti C uvedená v článku Heparina massae molecularis minoris s dodatečnými požadavky.
Průměrná molekulová hmotnost se pohybuje mezi 3600 a 5000. Hmotnostní procento řetězců nižších než 2000 je nejvýše 15 %. Hmotnostní procento řetězců mezi 2000 a 8000 se pohybuje mezi 75 % a 95 %. Hmotnostní procento řetězců mezi 2000 a 4000 se pohybuje mezi 35 % a 55 %.
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₅(2.2.2, Metoda II).
Ethanol. Nejvýše 1,0%; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28, Metoda II) za použití 2-propanolu R jako vnitřního standardu.
Roztok vnitřního standardu. 1,0 ml 2-propanolu R se zředí vodou R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml.
Porovnávací roztok. 1,0 ml ethanolu R se zředí vodou R na 100,0 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 20,0 ml.
Plnění nádobek. Do čtyř jednotlivých nádobek, které mohou být vzduchotěsně uzavřeny a jsou kompatibilní se vstřikovacím systémem se převede:
- 1,0 ml vody R (slepá zkouška),
- 0,50 ml porovnávacího roztoku a 0,50 ml roztoku vnitřního standardu (porovnávací nádobka),
- 10,0 mg zkoušené látky, přidá se 1,0 ml vody R (zkušební nádobka A),
- 10,0 mg zkoušené látky, přidá se 0,50 ml vody R a 0,50 ml roztoku vnitřního standardu (zkušební nádobka B).
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- niklové kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzenem kopolymerem R (150 μm až 180 μm),
- helia pro chromatografii R nebo dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 250 °C. Každá nádobka se uvede do rovnovážného stavu v head-space systému za 15 min při 90 °C. Doba tlakování před nástřikem je 1 min.
Na chromatogram roztoku z porovnávací nádobky jsou dva píky, které odpovídají podle pořadí vzrůstajícího retenčního času ethanolu a 2-propanolu (s retenčními časy přibližně 2,5 min a 4 min). Obsah ethanolu ve zkoušené látce se vypočítá za použití hustoty, jejíž hodnota činí 0,792 g/cm³ při 20 °C.
N-NO skupiny. Nejvýše 0,25 μg/g; stanoví se po rozštěpení N-NO vazby kyselinou bromovodíkovou v ethylacetatu pod zpětným chladičem a stanovením uvolněného NO chemiluminiscencí.
Popis přístroje, viz obrázek 1 s popisem.
Použije se 500ml baňka s kulatým dnem z borokřemičitého skla, na níž je připojen chladič a která je opatřena:
- na jedné straně spojkou torion, kterou může být zaváděn kanylou proud argonu R,
- na druhé straně šroubovou spojkou opatřenou ventilem se šeptem, kterým se vstřikuje porovnávací roztok a zkoušený roztok.
Baňka s kulatým dnem je připojena k řadě za sebou spojených tří probublávacích odlučovačů, které jsou připojeny ke dvěma vymrazovacím odlučovačům spojeným otočným uzávěrem s chemiluminiscenčním detektorem. Vhodnými dobře těsnicími trubičkami je zajištěno spojení.
Příprava chemiluminiscenčního detektoru.
Chemiluminiscenční detektor se zapne 48 h před použitím a zapne se vakuová pumpa. Vakuum musí být nižší než 0,5 mm rtuti. Jednu hodinu před použitím se otevře kyslíkový ventil pod tlakem 0,2 MPa a průtokovou rychlostí 9,4 ml/min.
Příprava probublávacího odlučovače. Do každého probublávacího odlučovače se přenese 30 ml roztoku hydroxidu sodného R (300 g/l) ve vodě R.
Příprava vymrazovacího odlučovače.
Odlučovač při –120 °C. Kapalný dusík se pomalu přidává do termosky obsahující 250 ml ethanolu R za míchání dřevěným míchadlem, dokud nevznikne pasta. Chladný odlučovač se umístí do připravené termosky, jak je popsáno.
Odlučovač při –160 °C. Kapalný dusík se pomalu přidává do termosky obsahující 250 ml 2-methylbutanu R za míchání dřevěným míchadlem, dokud nevznikne pasta. Chladný odlučovač se umístí do připravené termosky, jak je popsáno.
Sušení 500ml baňky s kulatým dnem z borokřemičitého skla a chladiče. 50 ml ethylacetatu R se vaří pod zpětným chladičem 1 h pod argonem R bez spojení systému s chemiluminiscenčním detektorem.
Zkoušený roztok. Zkoušená látka se suší 12 h nad oxidem fosforečným R při 60 °C ve vakuu. 0,10 g upravené zkoušené látky se rozpustí v 1,0 ml formamidu upraveném RS. Získaný roztok se třepe 30 min.
Porovnávací roztok 0,1 ml nitrosodipropylaminu RS se zředí ethanolem R na 6,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí formamidem upraveným RS na 1,0 ml. (Tento roztok odpovídá 0,05 μg N-NO skupin/ml).
50 ml ethylacetatu upraveného RS se přemístí do 500ml baňky s kulatým dnem z borokřemičitého skla opatřené septem. Baňka s kulatým dnem se připojí k chladiči, který byl před tím chlazen 2 h při –15 °C. Připojí se kanyla pro zavádění argonu R a upraví se průtoková rychlost na 0,1 1/min.
Zkontroluje se těsnost systému. Jen přípojka k chemiluminiscenčnímu detektoru se nechá otevřená pro odstranění přebytečného tlaku.
Ethylacetat upravený RS se zahřeje k varu.
Systém se evakuuje pomalým otáčením ventilu chemiluminiscenčního detektoru. Současně se uzavře přívod chemiluminiscenčního detektoru.
Když je systém v rovnováze, vakuum dosahuje 4 mm sloupce rtuti.
Signál seřizovače nuly na chemiluminiscenčním detektoru se nastaví na 10 % rozsahu stupnice zapisovače. Skrz septum 500ml baňky s kulatým dnem z borokřemičitého skla se postupně za sebou vstříkne 0,5 ml vody R, 2,0 ml kyseliny bromovodíkové zředěné RS a potom další 2,0 ml kyseliny bromovodíkové zředěné RS pro ubezpečení, že pisátko zapisovače se vrátilo na základní linii mezi každým vstřikem.
Nastříkne se 50,0 μl porovnávacího roztoku a po vrácení pisátka zapisovače na základní linii 50,0 μl zkoušeného roztoku.
Vypočítá se obsah N-NO skupin zkoušené látky.
Volné sírany. Nejvýše 0,5 %; provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) za použití přístroje s vodivostním detektorem.
Zkoušený roztok. 30,0 mg zkoušené látky se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Porovnávací roztok. 1,4787 g síranu sodného bezvodého R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou destilovanou R na 200,0 ml (5 μg SO₄/ml).
Chromatografícký postup se obvykle provádí za použití:
- aniontové dělicí kolony délky 50 mm a vnitřního průměru 4,6 mm,
- chemického neutralizačního systému: neutralizační mikromembrána v řadě s mobilní fází pro detekci aniontů,
- promývání roztokem 1,91 g tetraboritanu sodného R v 1000 ml vody R jako mobilní fází po dobu 15 min. 100% výměna hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS během 0,5 min, kterým se vymývá po dobu 10 min. Počáteční podmínky se vrátí během 0,5 min. Průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
- detektoru s citlivostí 30 pS.
Chemický neutralizační systém se čerpá nepřetržitě v protiproudu s roztokem kyseliny sírové R (2,45 g/l) s průtokovou rychlostí 4 ml/min.
Nastříkne se 50 μl každého roztoku. Chromatogram porovnávacího roztoku vykazuje hlavní pík, který odpovídá síranovému iontu (retenční čas asi 7,5 min). V případě nutnosti se složení mobilní fáze upraví pro dosažení předepsaného retenčního času. Vypočítá se obsah síranů zkoušené látky.

Obr. 1. Přístroj na stanovení N-NO skupin
Přístroj na stanovení N-NO skupin
Probublávací odlučovač. Výška 24 cm, vnitřní průměr 2,5 cm, délka vnitřní trubice 23 cm s vnitřním průměrem 0,5 cm. Centrální umístění objímkou Rotulex. Opatřen spojkami torion na přívodu a odvodu.
Chemiluminiscenční detektor.
Vymrazovací odlučovač. Výška 16,5 cm, vnitřní průměr 4 cm, vnitřní trubice délky 14 cm s vnitřním průměrem 1,3 cm. Opatřen je spojkami torion na přívodu a odvodu.
Chladič. Výška 21 cm, vnitřní průměr 3 cm. Spodní spojka rodavis a horní spojka torion.
Nádoba. Baňka s kulatým dnem z borokřemičitého skla opatřená centrální spojkou rodavis, spojkou torion na levém hrdle a šroubovou spojkou 15 na pravém hrdle.
lzotermická nádoba. Vnitřní hloubka 22 cm, vnitřní průměr 8 cm.
Septum. Silikonový materiál, průměr 14 mm, tloušťka 3,5 mm.
Spojka torion.
Materiál na spojování trubic. Polytetrafluoroethylenové hadice, vnitřní průměr 3,2 mm, tloušťka 0,8 mm.
Natrii alginas
Natriumalginat
Synonymum. Sodná sůl kyseliny alginové
CAS 9005-38-3
Je to převážně sodná sůl kyseliny alginové, která je směsí polyuronových kyselin (C₆H₈O₆)_n tvořených zbytky kyseliny D-mannuronové a kyseliny L-guluronové. Látka se získává především z řas rodu Phaeophyceae.
Vlastnosti
Bílý nebo světle žlutohnědý prášek. Je pomalu rozpustný ve vodě za tvorby viskózního koloidního roztoku, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 0,10 g se za stálého míchání rozpustí ve vodě R, zředí se jí na 30 ml a nechá se 1 h stát.
Vzhled roztoku. 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji, než je intenzita 6 porovnávacího roztoku nejpodobnější barvy (2.2.2, Metoda II).
Chloridy. Nejvýše 1,0 %. Ke 2,50 g se přidá 50 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 1 h se protřepává a zředí se kyselinou dusičnou zředěnou RS na 100,0 ml. Zfiltruje se a k 50,0 ml filtrátu se přidá 10,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a 5 ml toluenu R. Přidají se 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátor a titruje se za silného protřepávání před koncem titrace thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS.
1 ml dusičnanu stříbrného OJ mol/l VS odpovídá 3,545 mg Cl.
Vápník. Nejvýše 1,5 %; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).
Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v 50 ml amoniaku zředěného RS2 zahřátím na vodní lázni. Nechá se zchladnout a zředí se vodou destilovanou R na 100,0 ml (roztok a). 3,0 ml roztoku (a) se zředí vodou destilovanou R na 100,0 ml.
Porovnávací roztoky. Připraví se tři porovnávací roztoky stejným způsobem jako zkoušený roztok, ale ke 3,0 ml roztoku (a) se přidá 0,75 ml, 1,0 ml a 1,5 ml základního roztoku vápníku (100 μg Ca/ml).
Nulová poloha přístroje se nastaví za použití směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a vody destilované R (1,5 + 98,5). Měří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce F na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 0,1000 g se 4 h suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). 30,0 % až 36,0 %, počítáno na vysušenou látku. Stanoví se s 0,1000 g zkoušené látky.
Mikrobiální znečištění (2.6.12). Celkový počet živých aerobních mikroorganismů je nejvýše 10³ v gramu; stanoví se počítáním na pevných půdách. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.6.13).
† Natrii amidotrizoas
Natriumamidotrizoat
Synonymum. Sodná sůl kyseliny amidotrizoové

C₁₁H₈l₃N₂NaO₄

M_r 635,90

CAS 737-31-5

Je to natrium-3,5-bis(acetamido)-2,4,6-trijodbenzoat. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₁H₈I₃N₂NaO₄.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu.
Taje při asi 261 °C, za rozkladu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a D.
Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 10 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.
Vzhled roztoku. 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 7,5 až 9,5; měří se roztok S.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R. Roztoky se připravují za tlumeného světla a při vyvíjení se chromatogramy chrání před světlem.
Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v roztoku amoniaku 17,5% R (3 % (V/V)) v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí roztokem amoniaku 17,5% R (3 % (V/V)) v methanolu R na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí roztokem amoniaku 17,5% R (3 % (V/V)) v methanolu R na na 50 ml.
Porovnávací roztok (b). 50 mg natriumamidotrizoatu CRL se rozpustí v roztoku amoniaku 17,5% R (3 % (V/V)) v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, 2-butanonu R a toluenu R (20 + 25 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se suší do vytěkání rozpouštědel a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %).
Volné aromatické aminy. Roztoky a zkoumadla se udržují ve vodě s ledem chráněny před světlem. 0,50 g se naváží do odměrné baňky na 50 ml, přidá se 15 ml vody R, protřepe se, přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a ochladí se ve vodě s ledem. Ke směsi se přidá 5 ml čerstvě připraveného roztoku dusitanu sodného R (5 g/l) a 12 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Opatrně se protřepe a nechá se stát přesně 2 min po přidání kyseliny chlorovodíkové. Potom se přidá 10 ml roztoku amidosíranu amonného R (20 g/l). Nechá se stát 5 min za častého protřepání, pak se přidá 0,15 ml roztoku 1-naftolu R (100 g/l) v lihu 96% R, protřepe se a nechá se stát dalších 5 min. Potom se přidá 3,5 ml tlumivého roztoku o pH 10,9, promíchá se a zředí se vodou R na 50,0 ml. Absorbance roztoku (2.2.25) měřená při 485 nm do 20 min po přípravě proti kontrolní tekutině připravené současně za stejných podmínek bez zkoušené látky je nejvýše 0,30.
Volný jod a jodidy. Nejvýše 50 μg/g. 1,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 10 ml. Po kapkách se přidává kyselina dusičná zředěná RS, dokud vzniká sraženina a navíc se přidají 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Směs se zfiltruje a sraženina se promyje 5 ml vody R. Ke spojenému filtrátu s promývací tekutinou se přidá 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R, 1 ml dichlormethanu R a protřepe se. Spodní vrstva není intenzivněji zbarvena než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití směsi 5 ml základního roztoku jodidu (10 μg I/ml), 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 15 ml vody R.
Těžké kovy (2.4.8). 4 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 11,0 %; stanoví se s 0,400 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
K 0,150 g ve varné baňce na 250 ml se přidá 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 20 ml vody R, 1 g zinku práškového R a několik varných kuliček. Směs se vaří 30 min pod zpětným chladičem, pak se ochladí a chladič se promyje 20 ml vody R, které se přidají do baňky. Obsah baňky se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla a filtr se promyje několikrát vodou R. Ke spojenému filtrátu s promývací tekutinou se přidá 40 ml kyseliny sírové zředěné RS a ihned se titruje dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) a použití vhodného systému elektrod, např. stříbrná-merkurosulfatová elektroda.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 21,20 mg C₁₁H₈I₃N₂NaO₄.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.
Separandum.
Nečistoty

Natrii cetylo- et stearylosulfas
Cetylstearylsíran sodný
CAS 59186-41-3
Je to směs cetylsíranu sodného (C₁₆H₃₃NaO₄S, M_r 344,48) a stearylsíranu sodného (C₁₈H₃₇NaO₄S, M_r 372,54). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje nejméně 90,0 % cetylstearylsíranu sodného a nejméně 40,0 % cetylsíranu sodného. Může být přidána vhodná tlumivá látka.
Vlastnosti
Bílý nebo světle žlutý amorfní nebo krystalický prášek, rozpuštěním v horké vodě vzniká opalizující roztok. Je prakticky nerozpustný ve studené vodě, částečně rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B, D a F.
Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,5 g se zahřátím rozpustí ve směsi 10 ml vody R a 15 ml lihu 90% (V/V) R. Přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS1; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS; roztok je červený.
Chlorid sodný a síran sodný. Nejvýše 8,0 %.
Chlorid sodný. 5,00 g se rozpustí v 50 ml vody R, po kapkách se přidává kyselina dusičná zředěná RS do neutrální reakce na papír lakmusový modrý R, přidají se 2 ml chromanu draselného RS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS.
1 ml dusičnanu stříbrného OJ mol/l VS odpovídá 5,844 mg NaCl.
Síran sodný. 0,500 g se rozpustí, je-li třeba, mírným zahřátím ve 20 ml vody R, přidá se 1 ml roztoku dithizonu R (0,5 g/l) v acetonu R. Pokud je roztok červený, přidává se po kapkách kyselina dusičná 1 mol/l RS, dokud se roztok nezbarví modrozeleně. Přidají se 2,0 ml kyseliny dichloroctové RS a 80 ml acetonu R. Titruje se dusičnanem olovnatým 0,01 mol/l VS do stálého oranžovočerveného zbarvení.
1 ml dusičnanu olovnatého 0,01 mol/l VS odpovídá 1,420 mg Na₂SO₄.
Volný cetylstearyl alkohol. Nejvýše 4,0 %; hodnotí se chromatogram zkoušeného roztoku (a), viz Stanovení obsahu.
Obsah volného cetylstearylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce:

S ∙ \frac{100 ∙ m_{H}}{m_{H a (c o r r)} ∙ m},

v němž značí:

S	- součet ploch píků cetylalkoholu a stearylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
m_H	- navážku přidaného vnitřního standardu v miligramech ve zkoušeném roztoku (a),
S_Ha(_corr)	- korigovanou plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
m	- navážku cetylstearylsíranu sodného v miligramech použitého při přípravě zkoušeného roztoku (a).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).
Roztok vnitřního standardu. 0,20 g heptadekanolu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 50 ml.
Zkoušený roztok (a). 0,300 g se rozpustí v 50 ml ethanolu R, přidají se 2 ml roztoku vnitřního standardu a 48 ml vody R. Čtyřikrát se protřepe vždy s 25 ml pentanu R a přidá se chlorid sodný R, pokud je to nezbytné k usnadnění oddělení vrstev. Organické vrstvy se spojí a vodně-lihová vrstva se uschová pro přípravu zkoušených roztoků (c) a (d). Organická vrstva se dvakrát promyje vždy se 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným hezvodým R a zfiltruje se.
Zkoušený roztok (b). 0,300 g se rozpustí v 50 ml ethanolu R a přidá se 50 ml vody R. Čtyřikrát se protřepe vždy s 25 ml pentanu R a přidá se chlorid sodný R, pokud je to nezbytné k usnadnění oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se promyjí dvakrát vždy se 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se.
Zkoušený roztok (c). 25 ml vodně-lihové vrstvy získané při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převede do 200ml baňky, ke které lze připojit zpětný chladič. Přidá se 20 ml kyseliny chlorovodíkové R, 10 ml roztoku vnitřního standardu a vaří se 2h pod zpětným chladičem. Po vychladnutí se protřepe čtyřikrát vždy s 20 ml pentanu R. Spojené organické vrstvy se promyjí dvakrát vždy s 20 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se.
Zkoušený roztok (d). 25 ml vodně-lihové vrstvy získané při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převede do 200ml baňky, ke které lze připojit zpětný chladič. Přidá se 20 ml kyseliny chlorovodíkové R, 10 ml ethanolu R a vaří se 2 h pod zpětným chladičem. Po vychladnutí se protřepe čtyřikrát vždy s 20 ml pentanu R. Spojené organické vrstvy se promyjí dvakrát vždy s 20 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se.
Porovnávací roztok. 50 mg cetylalkoholu CRL a 50 mg stearylalkoholu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Chromatografický postup se provádí za použití:
- kapilární kolony z křemenného skla délky 25 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou pokrytou polydimethylsiloxanem R nebo jinou vhodnou polární fází,
- dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 1 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru,
-dělicího poměru 1 : 100.
s následujícím teplotním programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámky
Kolona	0 - 20	150 → 250	5	lineární gradient
Nástřikový prostor		250
Detektor		250

Látky se eluují v následujícím pořadí: cetylalkohol, heptadekanol (vnitřní standard) a stearylalkohol.
Korekce interference. Odděleně se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku (a) a 1 μl zkoušeného roztoku (b). Pokud na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) je pík při stejném retenčním čase jako pík vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), vypočítá se poměr podle vzorce:

r = \frac{S_{c i}}{S_{i}},

v němž značí:
S_ci - plochu píku cetylalkoholu na chromatogranu zkoušeného roztoku (b),
S_i - plochu píku se stejným retečním časem jako pík vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).
Pokud je r menší než 300, počítá se korigovaná plocha S_Ha(corr) píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) podle vzorce:

S_{H a (c o r r)} = S_{H a}^{´} - \frac{S_{i} ∙ S_{c}}{S_{c i}},

v němž značí:

S´_HaA	- plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
S_c	- plochu píku cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).

Odděleně se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku (c) a 1 μl zkoušeného roztoku (d). Provede se korekce interference stejným způsobem jako pro zkoušený roztok (a) a počítá se korigovaná plocha S _hc(Corr₎ píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (c).
Odděleně se nastříknou stejné objemy porovnávacího roztoku, zkoušeného roztoku (c) a zkoušeného roztoku (d). Určí se píky na chromatogramech zkoušených roztoků porovnáním retenčních časů s retenčními časy píků na chromatogramu porovnávacího roztoku a stanoví se plochy jednotlivých píků.
Vypočítá se obsah cetylsíranu sodného ve zkoušené látce v procentech podle vzorce:

\frac{(A ∙ 1,421) ∙ m ´_{H} ∙ 100}{S ´_{HC (corr)} ∙ m ´},

v němž značí:

A	- plochu píku cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (c),
m´_H	- navážku přidaného vnitřního standardu v miligramech ve zkoušeném roztoku (c),
S_hc(_Corr₎	- korigovanou plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (c),
m´	- navážku zkoušené látky v miligramech ve zkoušeném roztoku (c).

Obsah stearylsíranu sodného ve zkoušené látce v procentech se vypočítá podle vzorce:

\frac{(B \cdot 1,377 \cdot m_{H}^{´} \cdot 100)}{S_{H c (c o r r)}^{´} \cdot m ´}

v němž značí:
B - plochu píku stearylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (c).
Obsah cetylstearylsíranu sodného v procentech odpovídá součtu obsahů cetylsíranu sodného a stearylsíranu sodného v procentech.
Označování
V označení na obalu se uvede, kde je to vhodné, název a množství přidané tlumivé látky.
Natrii hydrogenophosphas dodecahydricus
Dodekahydrát hydrogenfosforečnanu sodného
Synonyma. Dinatrii phosphas dodecahydricus, Natrium hydrogenphosphoricum

Na₂HPO₄ . 12H₂O

M_r 358,14

CAS 10039-32-4

Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny Na₂HPO₄.
Vlastnosti
Bezbarvé průsvitné snadno zvětrávající krystalky. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Redukující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,25 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a zahřívá se 5 min na vodní lázni; zbarvení roztoku zůstane slabě červené.
Dihydrogenfosforečnan sodný. Ze spotřeby kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS (25 ml) a spotřeby hydroxidu sodného 1 mol/l VS (n₁ ml a n₂ml) ze zkoušky Stanovení obsahu se vypočítá poměr:

\frac{n_{2} - 25}{25 - n_{1}},

který je nejvýše 0,025.
Chloridy (2.4.4). K 2,5 ml roztoku S se přidá 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).
Sírany (2.4.13). K 3 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 μg/g).
Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).
Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 57,0 % až 61,0 %; stanoví se s 50,0 mg zkoušené látky. Jako rozpouštědlo se použije směs objemových dílů methanolu bezvodého R a formamidu R (10 + 40) jako rozpouštědla.
Stanovení obsahu
4,00 g (m g) se rozpustí ve 25 ml vody R, přidá se 25,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) k prvnímu inflexnímu bodu titrační křivky (n₁ ml). Pokračuje se v titraci do druhého inflexního bodu křivky (celková spotřeba hydroxidu sodného 1 mol/l VS, n₂ml).
Obsah Na₂HP0₄ v procentech se vypočítá ze vzorce:

\frac{1420 (25 - n_{1})}{m (100 - d)},

v němž značí:
d - obsah vody v procentech.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
† Natrii valproas¹)
Natriumvalproat
Synonymum. Sodná sůl kyseliny valproové

C₈H₁₅NaO₂

M_r 166,20

CAS 1069-66-5

Je to natrium-2-propylpentanoat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₈H₁₅NaO₂.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a těžce až snadno rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,25 g se rozpustí ve 20 ml vody destilované R v dělicí nálevce, přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a protřepe se. Směs se nechá 12 h stát; použije se spodní vrstva.
Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Tento roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,0 g se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,75 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,75 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.
Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití kyseliny máselné R jako vnitřního standardu.
Roztok vnitřního standardu. 10 mg kyseliny máselné R se rozpustí v heptanu R a zředí se jím na 200 ml.
Zkoušený roztok (a). 0,500 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a vytřepe se třikrát s 20 ml heptanu R. Ke spojeným výtřepkům (horní vrstva) se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu, protřepe se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Filtrát se odpaří za použití rotační vakuové odparky při teplotě nepřevyšující 30 °C. Zbytek se zředí pomocí heptanu R na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí heptanem R na 10,0 ml.
Zkoušený roztok (b). 40 mg se rozpustí ve 100 ml vody R. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS a vytřepe se třikrát 5 ml heptanu R. Protřepe se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Filtrát se odpaří za použití rotační vakuové odparky při teplotě nepřevyšující 30 °C na objem asi 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 20 mg kyseliny (2RS)-2-isopropylpentanové CRL se rozpustí v 5,0 ml zkoušeného roztoku (b) a zředí se heptanem R na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí heptanem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). Připraví se stejným způsobem jako zkoušený roztok (b) za použití natriumvalproatu CRL.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,53 mm s vnitřní stěnou pokrytou makrogolem 20 000 2-nitrotereftalatem R (tloušťka filmu 0,5 μm),
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 8 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru,
s následujícím teplotním programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámky
Kolona	0 - 10	130	-	izotermicky
	10 - 30	130 → 190	3	lineární gradient
Nástřikový		220
prostor
Detektor		220

Nastříkne se po 1 μl každého roztoku. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku vnitřního standardu byla nejméně 20 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je rozlišení mezi píkem kyseliny (2RS)-2-isopropylpentanové a kyseliny valproové nejméně 3,0. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) součet ploch píků, kromě hlavního píku, není větší než trojnásobek plochy píku vnitřního standardu (0,3 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku vnitřního standardu (0,1 %). Nepřihlíží se k žádnému píku s plochou menší než 0,1 násobek plochy píku vnitřního standardu.
Chloridy (2.4.4). K 5 ml roztoku S se přidá 10 ml vody R. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).
Sírany (2.4.13). Roztok S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Stanovení obsahu
0,1500 g se rozpustí ve 25 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 16,62 mg C₈H₁₅NaO₂.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
Separandum.
Nečistoty

† Netilmicini sulfas
Netilmiciniumsulfat

C₄₂H₉₂N₁₀O₃₄S₅

M_r 1441,54

CAS 56391-57-2

Je to bis[4-O-(2,6-diamonio-2,3,4,6-tetradeoxy-α-D-glycero-4-hexenopyranosyl)-1-N-ethyl-6-O-(4-C-methyl-3-methylamonio-3-deoxy-β-L-arabino-pyranosyl)-2-deoxy-D-streptaminium]pentasulfat. Získává se syntézou ze sisomicinu. Počítáno na vysušenou látku, účinnost je nejméně 650 m.j. v miligramu.
Vlastnosti
Bílý nebo nažloutlý, velmi hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v acetonu a v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 0,80 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 400 nm není větší než 0,08.
Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,5; měří se roztok S.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +88,0° až +96,0°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,30 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 2,0 ml.
Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 30 mg netilmiciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml.
Porovnávací roztok (c). 36 mg sisomiciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.
Porovnávací roztok (d). 31 mg 1-N-ethylgaraminiumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.
Porovnávací roztok (e) 20 mg netilmiciniumsulfatu CRL, 20 mg sisomiciniumsulfatu CRL a 20 mg 1-N-ethylgaraminiumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (20 + 40 + 40) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, postříká se zkoumadlem ninhydrinovým s chloridem cínatým R, zahřívá se 20 min při 110°C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající sisomicinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1 %); žádná skvrna odpovídající 1-N-ethylgaraminu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1%); žádná skvrna s hodnotou R_F vyšší než hlavní skvrna není intenzivněji než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2 %); žádná jiná vedlejší skvrna není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou tři zřetelně od sebe oddělené skvrny.
Sírany. 31,5 % až 35,0 % (SO₄), počítáno na vysušenou látku. 0,12 g se rozpustí ve 100 ml vody R a pH roztoku se upraví amoniakem 26% R na hodnotu 11. Přidá se 10,0 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg ftaleinpurpuru R. Titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS do začínající změny zbarvení roztoku, pak se přidá 50 ml lihu 96% R a pokračuje se v titraci, dokud nezmizí fialově modré zbarvení.
1 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranů (SO₄).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 0,500 g se suší 3 h při 110 °C pod vysokým vakuem.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %, stanoví se s 0,5 g zkoušené látky.
Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 1,25 m.j. endotoxinu v miligramu.
Stanovení účinnosti
Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití difuzní metody.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Separandum.
Označování
V označení na obalu se uvede, kde je to vhodné, zda je látka:
- sterilní,
- prostá bakteriálních endotoxinů.
Nečistoty

† Nimodipinum
Nimodipin

C₂₁H₂₆N₂O₇

M_r 418,45

CAS 66085-59-4

Je to isopropyl-(2-methoxyethyl)-(4RS)-2,6-dimethyl-4-(3-nitrofenyl)-1,4-dihydropyridin-3,5-dikarboxylat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C₂₁H₂₆N₂O₇.
Vlastnosti
Světle žlutý nebo žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethylacetatu, mírně rozpustný v ethanolu.
Vykazuje polymorfismus.
Působením ultrafialového záření vzniká derivát nitrofenylpyridinu.
Všechny roztoky se připravují těsně před použitím, chráněny před světlem nebo při zdroji světla s vlnovou délkou větší než 420 nm.
Zkoušky totožnosti
Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem nimodipinu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, zaznamenají se nová spektra roztoků zkoušené látky a referenční látky v dichlormethanu R (20 g/l) za použití 0,2mm kyvety.
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,0 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 20,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1).
Optická otáčivost (2.2.7). -0,10° až +0,10°; měří se roztok S.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 40,0 mg se rozpustí ve 2,5 ml tetrahydrofuranu R a zředí se mobilní fází na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 20,0 mg nimodipinu nečistoty A CRL se rozpustí ve 2,5 ml tetrahydrofuranu R a zředí se mobilní fází na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) a 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se smíchá a zředí se mobilní fází na 25,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R, tetrahydrofuranu R a vody R (20 + 20 + 60), průtoková rychlost je 2,0 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 235 nm.
Teplota kolony se udržuje na 40 °C.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška píku nimodipinu na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy nimodipinu nečistoty A asi 7 min a nimodipinu asi 8 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem nimodipinu nečistoty A a pikem nimodipinu je nejméně 1,5.
Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního času nimodipinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku nimodipinu nečistoty A není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,1 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nimodipinu nečistoty A, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědla a k pikům s plochou menší než je 0,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,180 g se rozpustí mírným zahřátím ve směsi 25 ml terc.butanolu R a 25 ml kyseliny chloristé RS, přidá se 0,1 ml feroinu R a titruje se síranem ceričitým 0,1 mol/ VS. Před bodem ekvivalence se titruje pomalu. Provede se slepá zkouška.
1 ml síranu ceričitého 0,1 mol/l VS odpovídá 20,92 mg C₂₁H₂₆N₂O₇.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Nitrendipinum
Nitrendipin

C₁₈H₂₀N₂O₆

Μ_r360,37

CAS 39562-70-4

Je to ethyl-methyl-(4RS)-2,6-dimethyl-4-(3-nitrofenyl)-1,4-dihydropyridin-3,5-dikarboxylat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C₁₈H₂₀N₂O₆.
Vlastnosti
Žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethylacetatu, mírně rozpustný v ethanolu a v methanolu.
Je polymorfní.
Působením ultrafialového záření vzniká derivát nitrofenylpyridinu.
Všechny roztoky se připravují těsně před použitím, chráněny před světlem nebo při zdroji světla s vlnovou délkou větší než 420 nm.
Zkoušky totožnosti
Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem nitrendipinu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, zaznamenají se nová spektra roztoků zkoušené látky a referenční látky v dichlormethanu R (20 g/l) za použití 0,2mm kyvety.
Zkoušky na čistotu
Optická otáčivost (2.2.7). –0,10° až +0,10°; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,2 g v acetonu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 40,0 mg se rozpustí ve 2,5 ml tetrahydrofuranu R a zředí se mobilní fází na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 20,0 mg nitrendipinu nečistoty A CRL se rozpustí ve 2,5 ml tetrahydrofuranu R a zředí se mobilní fází na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) a 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se smíchá a zředí se mobilní fází na 25,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R, tetrahydrofuranu R a vody R (14 + 22 + 64), průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 235 nm.
Teplota kolony se udržuje na 40 °C.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška píku nitrendipinu na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy nitrendipinu nečistoty A asi 6 min a nitrendipinu asi 8 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky nitrendipinu nečistoty A a nitrendipinu je nejméně 2,0.
Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Zaznamená se chromatogram zkoušeného roztoku po dobu odpovídající pětinásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího nitrendipinu nečistotě A není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,1 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího nitrendipinu nečistotě A, není větší než plocha píku nitrendipinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,8 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než l,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,2 %). Nepřihlíží se k žádnému píku s plochou menší než 0,5násobek plochy píku nitrendipinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,160 g se rozpustí, v případě potřeby mírným zahřátím, ve směsi 25 ml terc.butanolu R a 25 ml kyseliny chloristé RS. Titruje se síranem ceričitým 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml feroinu R jako indikátoru. Před bodem ekvivalence se titruje pomalu. Provede se slepá zkouška.
1 ml síranu ceričitého OJ mol/l VS odpovídá 18,02 mg C₁₈H₂₀N₂O₆.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Norfloxacinum
Norfloxacin

C₁₆H₁₈FN₃O₃

Μ _r 319,34

CAS 70458-96-7

Je to kyselina 1-ethyl-6-fluor-4-oxo-7-(piperazin-1-yl)-1,4-dihydrochinolin-3-karboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₆H₁₈FN₃O₃.
Vlastnosti
Bílý nebo bledě žlutý krystalický prášek, hygroskopický a citlivý na světlo. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v acetonu a lihu 96%.
Zkouška totožnosti
Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety norfloxacinu CRL.
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v předem zfiltrovaném roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l) v methanolu R a zředí se stejným roztokem na 50 ml. Tento roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₇(2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou sillkagelu GF₂₅₄ pro TLC R, předem promyté methanolem R a vysušené na vzduchu.
Zkoušený roztok (a). 40 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 5 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 50 ml.
Porovnávací roztok (b). 4,0 mg norfloxacinu nečistoty A CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 5 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (b) na 2 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně 5 μl zkoušeného roztoku (a) a po 5 μl obou porovnávacích roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, diethylaminu R, toluenu R, chloroformu R a methanolu R (8 + 14 + 20 + 40 + 40) po dráze 18 cm. Vrstva se vysuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm a pak při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %) a jsou zde nejvýše tři takové skvrny. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je poměr hodnoty R_F nečistoty A k hodnotě R_F norfloxacinu nejméně 1,2.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (15 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 3 ml základního roztoku olova (10 μg/ml Pb).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C za vysokého vakua.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.
Stanovení obsahu
0,240 g se rozpustí v 80 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 31,93 mg C₁₆H₁₈FN₃O₃.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Nortriptylini hydrochloridum
Nortriptyliniumchlorid
Synonymum. Nortriptylinium chloratum

C₁₉H₂₂CIN

M_r 299,84

CAS 894-71-3

Je to N-methyl-[3-(10,11-dihydro-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-5-yliden)propyl]amoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₉H₂₂CIN.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: C a E.
Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí mírným zahřátím ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₇ (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,2 g se rozpustí mírným zahřátím ve vodě prosté oxidu uhličitého R, zředí se jí na 10 ml, přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví žlutě. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví červeně.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R. Roztoky se připraví za tlumeného osvětlení a vyvíjející se chromatogramy se chrání před světlem.
Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí lihem 96% R na 2 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg dibenzosuberonu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg norcyclobenzaprinu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml.
Porovnávací roztok (c). K 0,1 ml zkoušeného roztoku (b) se přidá 10 ml porovnávacího roztoku (b).
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů diethylaminu R, ethylacetatu R a cyklohexanu R (3 + 15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se čerstvě připravenou směsí objemových dílů formaldehydu R a kyseliny sírové R (4 + 96) a ihned se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm a poté při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající dibenzosuberonu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,05 %); žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b), kromě hlavní skvrny a skvrny dibenzosuberonu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 2 h suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,250 g se rozpustí ve 30 ml lihu 96% R, přidá se 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
1 ml hydroxidu sodného OJ mol/l VS odpovídá 29,98 mg C₁₉H₂₂CIN.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

Omega-3 acidorum esteri ethylici
Ethylestery omega-3-kyselin
Jsou to estery, které se získávají esterifikací tělního oleje tučných druhů ryb patřících k čeledím jako Engaulidae, Carangidae, Clupeidae, Osmeridae, Salmonidae a Scrombroidae a následným fyzikálně-chemickým čistícím postupem, včetně močovinové frakcionace s následující molekulární destilací. Ethylestery omega-3-kyselin jsou definovány jako ethylestery kyseliny alfa-linolenové (C18:3 n-3), kyseliny moroktové (08:4 n-3), C20:4 n-3, kyseliny timnodonové (ikosapentaenové) (C20:5 n-3; EPA), C21:5 n-3, kyseliny klupanodonové (C22:5 n-3) a kyseliny cervonové (dokosahexaenové) (C22:6 n-3; DHA). Celkový obsah ethylesterů omega-3-kyselin je nejméně 90 %. Obsah ethylesterů omega-3-kyselin EPA a DHA je nejméně 80 %, s nejméně 40 % ethylesterů EPA a nejméně 34 % ethylesterů DHA.
Jako antioxidační přísada se může přidat tokoferol.
Vlastnosti
Světle žlutá kapalina se slabým rybím pachem. Je prakticky nerozpustná ve vodě, velmi snadno rozpustná v acetonu, ethanolu, heptanu a methanolu.
Relativní hustota je asi 0,905.
Zkoušky totožnosti
Hodnotí se chromatogramy získané při stanovení obsahu ethylesterů EPA a DHA. Retenční časy a velikost píků odpovídajících ethylesteru kyseliny ikosapentaenové a ethylesteru kyseliny dokosahexaenové na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou přibližně shodné s retenčním časem odpovídajících píků na chromatogramu porovnávacího roztoku.
Zkoušky na čistotu
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; titruje se roztok připravený rozpuštěním 10 g v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel.
Číslo anisidinové. Nejvýše 20,0.
Číslo anisidinové je definováno jako stonásobek absorbance roztoku obsahujícího 1 g zkoušené látky ve 100 ml směsi rozpouštědel a zkoumadel, měřené v 1 cm kyvetě podle dále popsané metody.
Zkouška se provádí co nejrychleji za ochrany před aktinickým světlem.
Zkoušený roztok (a). 0,500 g zkoušené látky se rozpustí v trimethylpentanu R a zředí se jím na 25,0 ml.
Zkoušený roztok (b). K 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) se přidá 1,0 ml roztoku p-anisidinu R (2,5 g/l) v kyselině octové ledové R, protřepe se a chrání se před světlem.
Porovnávací roztok. K 5,0 ml trimethylpentanu R se přidá 1,0 ml roztoku p-anisidinu R (2,5 g/l) v kyselině octové ledové R, protřepe se a chrání se před světlem.
Měří se absorbance zkoušeného roztoku (a) při 350 nm za použití trimethylpentanu R1 jako kontrolní kapaliny. Měří se absorbance zkoušeného roztoku (b) při 350 nm přesně 10 min po jeho přípravě za použití porovnávacího roztoku jako kontrolní kapaliny.
Číslo anisidinové se vypočítá podle vzorce:

\frac{25 \cdot (1,2 A_{s} - A_{b})}{m},

v němž značí:
A_S - absorbance zkoušeného roztoku (b) při 350 nm,
A_b - absorbance zkoušeného roztoku (a) při 350 nm,
m - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku (a) v gramech.
Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10,0.
Oligomery. Nejvýše 1,0 %. Zkouší se vylučovací chromatografií (2.2.30).
Zkoušený roztok. 10,0 mg zkoušené látky se naváží do 10ml odměrné baňky, rozpustí se v tetrahydrofuranu R a zředí se jím na 10,0 ml.
Porovnávací roztok. 15,0 mg ethytesteru kyseliny dokosahexaenové CRL a 15,0 mg polystyrenu 900-1000 R se rozpustí v tetrahydrofuranu R a zředí se jím na 20,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- gelové prostupné kolony 0,3 m dlouhé a vnitřním průměru 7,8 mm naplněné styren-divinylbenzenovým kopolymerem R (velikost pórů 10 nm, velikost částic 7 μm) a dvou gelových prostupných kolon 0,3 m dlouhých o vnitřním průměru 7,8 mm naplněných styrendivinylbenzenkopolymerem R (velikost pórů 50 nm, velikost částic 7 μm) (tyto kolony se umístí nejblíže k dávkovači),
- tetrahydrofuranu R jako mobilní fáze o průtokové rychlosti 0,8 ml/min,
- diferenciálního refraktometru jako detektoru,
- integrátoru.
Nastříkne se 40 μl zkoušeného roztoku. Obsah oligomerů v procentech se vypočítá podle vzorce:

\frac{B}{A} \cdot 100,

v němž značí:
A - součet ploch všech píků na chromatogramu,
B - součet ploch píků s retenčním časem menším než retenční čas ethylesterového píku (píků).
Ethylesterový pík(píky), který může být přítomen ve formě jednoduchého píku nebo nerozděleného dvojitého píku, jsou identifikovány jako hlavní pík(y) na chromatogramu viz obrázek 1.
Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou dva píky odpovídající polystyrenu a ethylesteru DHA, jejichž plocha představuje nejméně 90 % součtu ploch všech píků na chromatogramu. Jestliže byla použita metoda standardního přídavku ke zkoušenému roztoku, je výtěžnost nejméně 95 % pro přidaný ethylester kyseliny ikosapentaenové CRL nebo ethylester kyseliny dokosahexaenové CRL. Nepřihlíží se k píku rozpouštědla.

Obr. 1. Chromatogram ke zkoušce Oligomery
Konjugované dieny. Nejvýše 1,5 %; provede se absorpční spektrofotometrie v ultrafialové oblasti (2.2.25).
Zkouška se provádí co možná nejrychleji za ochrany před aktinickým světlem, oxidačními činidly, oxidačními katalyzátory (například měď a železo) a vzduchem.
Zkoušený roztok. 0,200 g až 0,800 g zkoušené látky se rozpustí v trimethylpentanu R1 a zředí se jím na 50,0 ml.
Měří se absorbance při 233 nm za použití spektrofotometru. Koncentrace roztoku se v případě potřeby upraví tak, aby hodnota absorbance byla 0,2 až 0,8. Obsah konjugovaných dienů v procentech se vypočítá podle vzorce:

0,91 . (\frac{A}{C} - 0,07),

v němž značí:

A	- absorbance při 233 nm,
C	- koncentrace zkoušeného roztoku v gramech na litr,
0,91	- konverzní faktor,
0,07	- korekční faktor pro absorbanci esterové skupiny při 233 nm.

Stanovení obsahu
Ethyestery EPA a DHA. Zkouška se provádí co nejrychleji za ochrany před aktinickým světlem, oxidačními činidly, oxidačními katalyzátory (například měď a železo) a vzduchem.
Provede se plynová chromatografie (2.2.28).
Ve zkoušené látce se stanoví ethylestery kyseliny all-cis-5,8,11,14,17-ikosapentaenové (EPA; 20:5 n-3) a kyseliny all-cis-4,7,10,13,16,19-dokosahexaenové (DHA; 22:6 n-3).
Vnitřní standard. Methyltrikosanoat R.
Zkoušený roztok. 0,17 g zkoušené látky a asi 70,0 mg vnitřního standardu se v 10ml odměrné baňce rozpustí v trimethylpentanu R obsahujícím 50 mg/l butylhydroxytoluenu R a zředí se stejným roztokem na 10,0 ml.
Porovnávací roztok. 55,0 mg ethyldokosahexaenoatu CRL, asi 70,0 mg vnitřního standardu a 88,0 mg ethylikosapentaenoatu CRL se rozpustí v 10ml odměrné baňce v trimethylpentanu R obsahujícím 50 mg/l butylhydroxytoluenu R v litru a zředí se stejným roztokem na 10,0 ml.
Chromatograflcký postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kapilární kolony délky nejméně 30 m a vnitřního průměru 0,25 mm se stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R (tloušťka filmu 0,25 μm),
- vodíku pro chromatografii R nebo helia pro chromatografii R jako nosného plynu s použitím promývacího zařízení na odstranění kyslíku,
- plamenoionizačního detektoru,
- vhodného integrátoru,
- injektoru s děličem 1 : 200,
Teplota kolony se 0,5 min udržuje na 170 °C, pak se zvyšuje rychlostí 10 °C/min na 240 °C a 22 min se udržuje na 240 °C; teplota vstřikovacího prostoru je 250 °C a teplota detektoru je 280 °C.
Nastříkne se dvakrát po 1 μl každého roztoku.
Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou tři píky odpovídající ethylesteru EPA, methyltrikosanoatu a ethylesteru DHA, viz obrázek 2 a obrázek 3. Jestliže byla použita metoda standardního přídavku ke zkoušenému roztoku, je výtěžnost nejméně 95 % pro přidaný ethylikosapentaenoat CRL nebo ethyldokosahexaenoat CRL, když byla patřičně vzata v úvahu korekce u vnitřního standardu.
Vypočítá se obsah ethylesterů EPA a DHA v procentech a k výpočtu se použijí stanovené hodnoty ethylikosapentaenoatu CRL a ethyldokosahexaenatu CRL podle vzorce:

A_{x} \cdot \frac{A_{2}}{m_{3}} \cdot \frac{m_{1}}{A_{1}} \cdot \frac{m_{x, r}}{A_{x, r}} \cdot \frac{1}{m_{2}} \cdot 100 = A_{x} \cdot \frac{m_{1}}{A_{1}} \cdot \frac{1}{R_{f, x}} \cdot \frac{1}{m_{2}} \cdot 100,

kde R_f,x je odezvový faktor:

R_{F, x} = \frac{A_{x, r} \cdot m_{3}}{m_{x, r} \cdot A_{2},}

v němž značí:

m₁	- hmotnost vnitřního standardu ve zkoušeném roztoku v miligramech,
m₂	- hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku v miligramech,
m₃	- hmotnost vnitřního standardu v porovnávacím roztoku v miligramech,
m_X,	- hmotnost ethylikosapentaenoatu CRL nebo ethyldokosahexaenoatu CRL v porovnávacím roztoku v miligramech,
A_x	- plochu píku odpovídající ethylikosapentaenoatu nebo ethyldokosahexaenoatu ve zkoušeném roztoku,
A_x,r	- plochu píku odpovídající ethylikosapentaenoatu nebo ethyldokosahexaenoatu v porovnávacím roztoku,
A₁	- plochu píku odpovídající methyltrikosanoatu ve zkoušeném roztoku,
A₂	- plochu píku odpovídající methyltrikosanoatu v porovnávacím roztoku.

Obr. 2. Chromatogram ke zkoušce Ethylestery EPA a DHA

Obr. 3. Chromatogram ke zkoušce Ethylestery EPA a DHA
Celkové ethylestery omega-3-kyselin. Ze stanovení obsahu ethylesterů EPA a DHA se vypočítá obsah celkových ethylesterů omega-3-kyselin v procentech podle vzorce:

E P A + D H A + \frac{A_{n - 3} (E P A + D H A)}{A_{E P A} + A_{D H A}}

v němž značí:

EPA	- obsah ethylesteru EPA v procentech,
DHA	- obsah ethylesteru DHA v procentech,
A_n-3	- součet ploch píků ethylesterů C18:3 n-3, C18:4 n-3, C20:4 n-3, C21:5 n-3 a C22:5 n-3 na chromatogramu zkoušeného roztoku,
A_EPA	- plochu píku ethylesteru EPA na chromatogramu zkoušeného roztoku,
A_dha	- plochu píku ethylesteru DHA na chromatogramu zkoušeného roztoku.

Uchovávání
Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech pod inertním plynem, za ochrany před světlem.
Označování
V označení na obalu se uvede, zda látka obsahuje tokoferol jako antioxidační přísadu.
Omega-3-acidorum triglycerida
Triacylglyceroly omega-3-kyselin
Je to směs mono-, dia triesterů omega-3-kyselin s glycerolem obsahující převážně triestery. Získávají se esterifikací koncentrovaných a čištěných omega-3-kyselin s glycerolem. Zdrojem omega-3-kyselin je tělní olej tučných ryb, druhů patřících k čeledím jako jsou Engraulidae, Carangidae, Clupeidae, Osmeridae, Salmonidae a Scrombroidae. Jako omega-3-kyseliny se označují následující kyseliny: kyselina alfa-linolenová (C18:3 n-3), kyselina moroktová (C18:4 n- 3), kyselina ikosatetraenová (C20:4 n-3), kyselina timnodonová (ikosapentaenová) (C20:5 n- 3; EPA), kyselina henikosapentaenová (C21:5 n-3), kyselina klupanodonová (C22:5 n-3) a kyselina cervonová (dokosahexaenová) (C22:6 n-3; DHA). Koncentrace celkového množství omega-3-kyselin, vyjádřených jako triacylglyceroly, je nejméně 60,0 %. Součet koncentrací omega-3-kyselin EPA a DHA, vyjádřených jako triacylglyceroly, je nejméně 45,0 %.
Jako antioxidační přísada se může přidat tokoferol.
Vlastnosti
Světle žlutá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, velmi snadno rozpustná v acetonu a v heptanu, těžce rozpustná v ethanolu.
Zkouška totožnosti
Hodnotí se chromatogramy získané při stanovení obsahu EPA a DHA. Retenční časy a velikost píků odpovídajících methylesteru kyseliny ikosapentaenové a methylesteru kyseliny dokosahexaenové na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) jsou přibližně shodné s retenčním časem a velikostí odpovídajících píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Zkoušky na čistotu
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 3,0; titruje se roztok připravený rozpuštěním 10,0 g v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel.
Číslo anisidinové. Nejvýše 30.0.
Číslo anisidinové je definováno jako stonásobek absorbance z roztoku obsahujícího 1 g zkoušené látky ve 100 ml směsi rozpouštědel a zkoumadel měřené v lem kyvetě podle dále popsané metody.
Zkouška se provádí co nejrychleji za ochrany před aktinickým světlem.
Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v trimethylpentanu R a zředí se jím na 25,0 ml.
Zkoušený roztok (b). K 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) se přidá 1,0 ml roztoku p-anisidinu R v (2,5 g/l) kyselině octové ledové R, protřepe se a chrání před světlem.
Porovnávací roztok. K 5,0 ml trimethylpentanu R se přidá 1,0 ml roztoku p-anisidinu R (2,5 g/l) v kyselině octové ledově R, protřepe se a chrání před světlem.
Měří se absorbance zkoušeného roztoku (a) při 350 nm za použití trimethylpentanu R jako kontrolní kapaliny. Měří se absorbance zkoušeného roztoku (b) při 350 nm přesně 10 min po jeho přípravě s použitím porovnávacího roztoku jako kontrolní kapaliny.
Číslo anisidinové se vypočítá podle vzorce:

\frac{25 \cdot (1,2 A_{s} - A_{b})}{m},

v němž značí:
A_s - absorbance zkoušeného roztoku (b),
A_b - absorbance zkoušeného roztoku (a),
M - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku (a) v gramech.
Číslo peroxidové (2.5.5, Metoda A). Nejvýše 10,0.
Oligomery a parciální glyceridy. Nejvýše 3,0 % oligomerů a nejvýše 50,0 % parciálních glyceridů. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30).
Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v tetrahydrofuranu R a zředí se jím na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 0,3 m a vnitřního průměru 7,8 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (velikost pórů 10 nm, velikost částic 7 μm) a dvou kolon délky 0,3 m a vnitřního průměru 7,8 mm naplněných styrendivinylbenzen-kopolymerem R (velikost pórů 50 nm, velikost částic 7 μm) (tyto kolony se umístí co nejblíže k dávkovači),
- tetrahydrofuranu R jako mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,8 ml/min,
- diferenciálního refraktometru jako detektoru.
Nastříkne se 40 μl zkoušeného roztoku. Jednotlivé píky se určí podle vzorového chromatogramu (obr. 1).
Obsah oligomerů v procentech se vypočítá podle vzorce:

\frac{B}{A} \cdot 100,

v němž značí:
A - součet ploch všech píků na chromatogramu,
B - plochu píku s retenčním časem menším, než je retenční čas píku triglyceridu. Obsah parciálních glyceridů v procentech se vypočítá podle vzorce:

\frac{C}{A} \cdot 100,

v němž značí:
C - plochu (součet ploch) píku (ů) mono-a diglyceridů.
Konjugované dieny. Nejvýše 2,7 %; provede se absorpční spektrofotometrie v ultrafialové oblasti (2.2.25). Celý postup se provádí co možná nejrychleji.
Zkoušený roztok: 0,200 g až 0,800 g se rozpustí v trimethylpentanu R1 a zředí se jím na 50,0 ml.
Měří se absorbance při 233 nm. V případě potřeby se koncentrace roztoku upraví tak, aby hodnota absorbance byla 0,2 až 0,8. Obsah konjugovaných dienů v procentech se vypočítá podle vzorce:

0,91 \cdot (\frac{A}{c} - 0,07),

v němž značí:

A	- absorbance zkoušeného roztoku,
C	- koncentrace zkoušeného roztoku v g/l,
0,91	- konverzní faktor,
0,07	- korekční faktor pro absorbanci esterové skupiny při 233 nm.

Stanovení obsahu
EPA a DHA. Celý postup se provádí co možná nejrychleji, za ochrany před aktinickým světlem, oxidačními činidly, oxidačními katalyzátory (např. měď a železo) a vzduchem.
Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Ve zkoušené látce se stanoví methylestery kyselin all-cis-ikosa-5,8,11,14,17-pentaenové (EPA; 20:5 n-3) a all-cis-dokosa-4,7,10,13,16,19-hexaenové (DHA; 22:6 n-3).
Vnitřní standard. Methyltrikosanoat R.
Zkoušený roztok (a). 0,300 g zkoušené látky a asi 70,0 mg vnitřního standardu se rozpustí v roztoku butylhydroxytoluenu R (0,05 g/l) v trimethylpentanu R a zředí se stejným roztokem na 10,0 ml. 2,0 ml získaného roztoku se dá do křemenné zkumavky a rozpouštědlo se odpaří mírným proudem dusíku R. Přidá se 1,5 ml roztoku hydroxidu sodného R v methanolu R (20 g/l), převrství se dusíkem R, dobře se uzavře uzávěrem potaženým polytetrafluorethylenem, zamíchá se a zahřívá se 7 min na vodní lázni. Po vychladnutí se přidají 2 ml chloridu boritého v methanolu RS, převrství se dusíkem R, dobře se uzavře, promíchá se a zahřívá se 30 min na vodní lázni. Po ochlazení na 40 °C až 50 °C se přidá 1 ml trimethylpentanu R, uzavře se a důkladně nejméně 30 s se třepe. Bezprostředně poté se přidá 5 ml nasyceného roztoku chloridu sodného R, převrství se dusíkem R, uzavře se a důkladně se 15 s třepe. Horní vrstva se přemístí do samostatné zkumavky. Methanolová vrstva se třepe ještě jednou s 1 ml trimethylpentanu R. Spojené trimethylpentanové extrakty se ještě dvakrát promyjí 1 ml vody R a suší se nad síranem sodným bezvodým R. Připraví se dva roztoky pro každý vzorek.
Zkoušený roztok (b). 0,300 g zkoušené látky se rozpustí v roztoku butylhydroxytoluenu R (0,05 g/l) v trimethyllpentanu R a zředí se stejným roztokem na 10,0 ml. Dále se pokračuje, jak je předepsáno pro zkoušený roztok (a).
Porovnávací roztok (a). 60,0 mg ethyldokosahexaenoatu CRL, asi 70,0 mg vnitřního standardu a 90,0 mg ethylikosapentaenoatu CRL se rozpustí v roztoku butylhydroxytoluenu R (0,05 g/l) v trimethylpentanu R a zředí se tímto roztokem na 10,0 ml. Dále se pokračuje, jak je předepsáno pro zkoušený roztok (a).
Porovnávací roztok (b). 0,3 g methylpalmitatu R, 0,3 g methylstearatu R, 0,3 g methylarachidatu R a 0,3 g methylbehenatu R se dá do 10ml odměrné baňky, rozpustí se v roztoku butylhydroxytoluenu R v trimethylpentanu R (0,05 g/l) a zředí se tímto roztokem na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou pokrytou vrstvou makrogolu 20 000 R (tloušťka vrstvy je 0,25 μm),
- vodíku pro chromatografii R nebo helia pro chromatografii R jako nosného plynu s použitím deoxo filtru,
- plamenoionizačního detektoru,
- injektoru s děličem 1 : 200.
Teplota kolony se 0,5 min udržuje na 170 °C, pak se zvyšuje rychlostí 10 °C/min na 240 °C a udržuje se 22 min na 240 °C; teplota vstřikovacího prostoru je 250 °C a teplota detektoru je 280 °C.
Nastříkne se dvakrát po 1 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou tři píky odpovídající methylikosapentaenoatu, methyltrikosanoatu a methyldokosahexaenoatu, na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) stoupá procentuální plošné zastoupení v následujícím pořadí: methylpalmitat, methylstearat, methylarachidat, methylbehenat; rozdíl mezi procentuálním plošným zastoupením methylpalmitatu a methylbehenatu je menší než dvě plošná procenta.
Při korekci na vnitřní standard je výtěžnost stanovení provedených metodou standardního přídavku ke zkoušenému roztoku (a) větší než 95 % přidaného množství ethyl dokosahexaenoatu CRL a ethylikosapentaenové CRL.
Obsah EPA a DHA, vyjádřených jako triacylglyceroly, se vypočítá v procentech podle následujícího vzorce (do výpočtu se zahrnuje vyznačená hodnota pro porovnávací látky):

A_{x} \cdot \frac{A_{3}}{m_{3}} \cdot \frac{m_{1}}{A_{1} - (A_{2} \cdot C)} \cdot \frac{m_{x, r}}{A_{x, r}} \cdot \frac{1}{m_{2}} \cdot 0,995 \cdot 100,

v němž značí:
(A₂. C) je korekční faktor pro pík eluovaný společně s vnitřním standardem:

C = \frac{A_{4}}{A_{5}},

m₁	- hmotnost vnitřního standardu ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech,
m	- hmotnost vzorku ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech,
m₃	- hmotnost vnitřního standardu v porovnávacím roztoku (a) v miligramech,
m_x,r	- hmotnost ethyldokosahexaenoátu CRL a ethylikosapentaenoatu CRL v porovnávacím roztoku (a) v miligramech,
A_x	- plochu píku methylikosapentaenoatu nebo methyldokosahexaenoatu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
A_xr	- plochu píku methylikosapentaenoatu nebo methyldokosahexaenoatu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a),
A₁	- plochu píku methyltrikosanoatu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
A₂	- plochu píku methylikosapentaenoatu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
A	- plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a),
A₄	- plochu píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b), který má retenční čas odpovídající retenčnímu času vnitřního standardu na chromatogramech zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a),
A₅	- plochu píku methylikosapentaenoatu na chromatogramu zkoušeného roztoku (b).

Celkový obsah omega-3-kyselin. Celkový obsah omega-3-kyselin, vyjádřený jako triacylglyceroly, se v procentech vypočítá podle vzorce, v němž se použijí hodnoty získané při stanovení EPA a DHA a jednotlivé píky se určí ze vzorových chromatogramů (obr. 2 a obr. 3):

E P A + D H A + \frac{A_{n - 3} (E P A + D H A)}{A_{E P A} + A_{D H A}},

v němž značí:

EPA	- obsah EPA získaný při stanovení EPA a DHA v procentech,
DHA	- obsah DHA získaný při stanovení EPA a DHA v procentech,
A_n-3	- součet ploch píků methylesterů kyselin C18:3 n-3, C18:4 n-3, C20:4 n-3,C21:5 n-3 a C22:5 n-3 na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).
A_epa	- plochu píku methylesteru EPA na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).
A_dha	- plochu píku methylesteru DHA na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).

Uchovávání
Ve vzduchotěsných zcela naplněných obalech, chráněny před světlem, v inertní atmosféře.
Označování
V označení na obalu se uvede koncentrace přidaného tokoferolu.
Následující vzorové chromatogramy jsou uvedeny jen pro informaci a jako vodítko, netvoří závaznou část článku.

Obr. 1. Vzorový chromatogram pro oligomery a parciální glyceridy

Obr. 2. Vzorový chromatogram pro stanovení celkového obsahu omega-3-kyselin

Obr. 3. Vzorový chromatogram pro stanovení celkového obsahu omega-3-kyselin
† Omeprazolum
Omeprazol

C₁₇H₁₉N₃O₃S

M_r 345,42

CAS 73590-58-6

Je to (RS)-5-methoxy-2-{[(4-methoxy-3,5-dimethylpyridin-2-yl)methyl]sulphinyl}-1H-benzimidazol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₇H₁₉N₃O₃S.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, v methanolu a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 0,50 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 25 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1).
Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S měřená při 440 nm je nejvýše 0,10. (Tento limit odpovídá 0,035 % omeprazol nečistotě F nebo omeprazol nečistotě G).
Omeprazol nečistota C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF254 R.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve 2,0 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R.
Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg omeprazolu CRL se rozpustí ve 2,0 ml methanolu R.
Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů 2-propanolu R, dichlormethanu R předem protřepaného s amoniakem 26% R (100 ml dichlormethanu R se protřepe v dělicí nálevce s 30 ml amoniaku 26% R, po oddělení vrstev se použije spodní vrstva) a dichlormethanu R (20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna o R_F vyšším, než má skvrna odpovídající omeprazolu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 3,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 mg omeprazolu CRL a 1,0 mg omeprazol nečistoty D CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Chromatogragický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (1,4 g/l) jehož pH bylo předem upraveno na hodnotu 7,6 kyselinou fosforečnou R (27 + 73), průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 280 nm.
Jestliže se chromatogramy zaznamenávají za předepsaných podmínek, retenční čas omeprazolu je asi 9 min a relativní retenční čas omeprazolu nečistoty D je asi 0,8. Nastřikuje se odděleně 40 μl každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času omeprazolu. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 15 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) rozlišení mezi píky omeprazol nečistoty D a omeprazolu není menší než 3.
Pokud je třeba, upraví se pH mobilní fáze nebo koncentrace acetonitrilu R. Zvýšení pH zlepšuje rozlišení mezi píky.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).
Zbytková rozpouštědla. Provede se (head-space) plynová chromatografie (2.2.28) metodou standardního přídavku. Obsah chloroformu je nejvýše 50 μg/g, obsah dichlormethanu je nejvýše 100 μg/g a obsah trichlorethylenu je nejvýše 100 μg/g.
Chromatogragický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřní stěnou pokrytou 1,8 μm filmem poly[(kyanopropyl)(methyl)][(fenyl)(methyl)]siloxanu R,
- dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu,
- plamenoionizačního detektoru,
- vhodného head-space dávkovače.
0,50 g se odváží do 10ml lahvičky s vhodným uzávěrem, přidají se 4,0 ml dimethylacetamidu R a lahvička se uzavře. Ustaluje se 1 h při 80 °C.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,2 %. 1,000 g se suší 4 h ve vakuové sušárně při 60 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
1,100 g se rozpustí ve směsi 10 ml vody R a 40 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,5 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS odpovídá 0,1727 g C₁₇H₁₉N₃O₃S.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.
Separandum.
Nečistoty

Orthosiphonis folium
Synonymum: Folium orthosiphonis
Jsou to úlomky usušených listů a vrcholků stonků druhu Orthosiphon stamineus BENTH. (Orthosiphon aristatus MIQ., Orthosiphon spicatus BAK.).
Vlastnosti
Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.
Zkoušky totožnosti
Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy (710) se smíchá s 10 ml methanolu R, protřepává se 5 min ve vodní lázni při 60 °C a po ochlazení se zfiltruje.
Porovnávací roztok. 1 mg sinensetinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese do pruhů 10 μl zkoušeného roztoku a 5 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, ethylacetatu R a toluenu R (5 + 40 + 55) po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední části skvrna sinensetinu s intenzivní světle modrou fluorescencí. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je ve střední části větší skvrna s modrou fluorescencí, která odpovídá skvrně sinensetinu na chromatogramu porovnávacího roztoku; nad touto skvrnou jsou dvě skvrny (modrá a fialová) a pod touto skvrnou jsou dvě skvrny s namodralou fluorescencí; ve spodní třetině chromatogramu a v blízkosti čela jsou skvrny s červenou fluorescencí.
Zkoušky na čistotu
Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 5 % stonků o průměru více než 1 mm a nejvýše 2 % ostatních cizích příměsí.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 11,0 %. 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,5 %.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
† Oxybuprocaini hydrochloridum
Oxybuprokainiumchlorid

C₁₇H₂₉CIN₂O₃

M_r 344,88

CAS 5987-82-6

Je to [2-(4-amino-3-butoxybenzoyloxy)ethyl]diethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C₁₇H₂₉CIN₂O₃.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%.
Je polymorfní.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B a D.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₅ (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se roztok S.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Tlumivý roztok o pH 2,5. 6 ml kyseliny chloristé RS a 12 ml kyseliny fosforečné zředěné RS se přidá k 950 ml vody R. Hodnota pH se upraví na 2,5 roztokem hydroxidu sodného R (40 g/l) a zředí se vodou R na 1000,0 ml.
Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se smíchá s 1 ml roztoku hydroxidu sodného R (40 g/l) a nechá se 20 min stát. Přidá se 1 ml kyseliny fosforečné zředěné RS a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. 25 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 3,9 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R1 (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a tlumivého roztoku o pH 2,5 (25 + 75), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 309 nm.
Teplota kolony se udržuje na 35 °C.
Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je retenční čas oxybuprokainiumchloridu asi 9 min. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi hlavními píky odpovídajícími oxybuprokainu a oxybuprokainu nečistotě B (hydrolytický produkt) nejméně 12.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,4násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,25 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy píku oxybuprokainiumchloridu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sumárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,300 g se rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny octové bezvodé R a 20 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 34,49 mg C₁₇H₂₉CIN₂O₃.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Oxybutynini hydrochloridum
Oxybutyniniumchlorid

C₂₂H₃₂CINO₃

M_r 393,95

CAS 1508-65-2

Je to N,N-diethyl-4-[(RS)-α-cyklohexyl-α-fenylglykoloyl)oxy]but-2-inylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 102,0 % sloučeniny C₂₂H₃₂CINO₃.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, dobře rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v cyklohexanu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B a D.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₅ (2.2.2, Metoda II).
Optická otáčivost (2.2.7). -0,10° až +0,10°; měří se roztok S.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 50,0 mg oxybutyniniumchloridu CRL a 50,0 mg oxybutyninu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 200,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 3,9 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografií R2 (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (3,4 g/l) a hydrogenfosforečnanu draselného R (4,36 g/1) s acetonitrilem R (49 + 51), průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 210 nm.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy oxybutyniniumchloridu asi 15 min a nečistoty A asi 24 min. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku na chromatogramu byla asi 20 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky oxybutyniniumchloridu a nečistoty A je nejméně 11,0.
Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku, 10 μl porovnávacího roztoku (a) a 10 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenají po dobu odpovídající asi dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího nečistotě A větší než 1,5násobek plochy píku nečistoty A na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,300 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 39,4 mg C₂₂H₃₂CINO₃.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Parnaparinum natricum
Sodná sůl parnaparinu

n = 1 až 21, R = H nebo SO₃Na, R¹ = SO₃Na nebo COCH₃
R² = H a R³ = COONa nebo R² = COONa a R³= H
Je to sodná sůl nízkomolekulárního heparinu získaného radikálově katalyzovanou depolymerizací heparinu z hovězí nebo prasečí střevní sliznice peroxidem vodíku a měďnatou solí. Většina složek má strukturu kyseliny 2-O-sulfo-α-L-idopyranosuronové na neredukujícím konci a strukturu 2-N,6-O-disulfo-D-glukosaminu na redukujícím konci jejich řetězce.
Vyhovuje požadavkům článku Heparina massae molecularis minoris s modifikacemi a dodatečnými následujícími požadavky.
Průměrná molekulová hmotnost je 4000 až 6000 s charakteristickou hodnotou asi 5000.
Stupeň sulfatace je 2,0 až 2,6 na disacharidovou jednotku.
Počítáno na vysušenou látku, v miligramu je 75 m.j. až 110 m.j. účinnosti protifaktoru Xa. Poměr účinnosti protifaktoru Xa k účinnosti protifaktoru IIa je 1,5 až 3,0.
Výroba
Získává se depolymerizací heparinu extrahovaného z prasečích nebo hovězích tkání a vhodným způsobem čištění.
Je-li sodná sůl parnaparinu získávána z tkání savců nebo jiných materiálů teplokrevných zvířat, musí tato zvířata splňovat požadavky oprávněné autority, které se kladou na zvířata určená pro humánní konzumaci. Navíc tyto tkáně nesmí obsahovat specifický rizikový materiál, který je definován odpovídajícími mezinárodními, nebo kde je to vhodné, národními požadavky.
Zkoušky totožnosti
Vyhovuje zkoušce C popsané v článku Heparina massae molecularis minoris s následujícími požadavky:
Průměrná molekulová hmotnost je 4000 až 6000. Hmotnostní procento řetězců s molekulovou hmotností nižší než 3000 je nejvýše 30 %. Hmotnostní procento řetězců s molekulovou hmotností 3000 až 8000 je 50 % až 60 %.
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 1,5 g se rozpustí ve vodě R. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₅(2.2.2, Metoda II).
Měď. Nejvýše 10 μg/g, počítáno na vysušenou látku; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Uchovávání
Separandum.
†† Pentaerithrityli tetranitras dilutus
Triturace pentaerythrityltetranitratu
Synonymum. Pentaerythrityli tetranitras dilutus

C₅H₈N₄O₁₂

M_r 316,14

CAS 78-11-5

Je to suchá směs pentaerythrityltetranitratu a monohydrátu laktosy nebo mannitolu. Obsahuje 95,0 % až 105,0 % deklarovaného obsahu 2,2-bis[(nitrooxy)methyl]propan-1,3-diyl-dinitratu.
Vlastnosti
Neředěný pentaerythrityltetranitrat je bílý nebo slabě nažloutlý prášek, prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v lihu 96%.
Rozpustnost triturace pentaerythrityltetranitratu závisí na druhu triturační přísady a koncentraci.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A, B, D.
Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Anorganické dusičnany. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 0,10 g pentaerythrityltetranitratu se třepe s 5 ml lihu 96% R a zfiltruje se.
Porovnávací roztok. 10 mg dusičnanu draselného R se rozpustí v 1 ml vody R a zředí se lihem 96% R na 100 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonu R a toluenu R (15 + 30 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se důkladně suší v proudu vzduchu do odstranění pachu kyseliny octové. Pak se silně postříká čerstvě připraveným škrobem s jodidem draselným RS a vystaví se na 15 min působení ultrafialového světla při 254 nm. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající dusičnanovému iontu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %, počítáno jako dusičnan draselný).
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu.
Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) byla nejméně 20 % celé stupnice zapisovače.
Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) je rozlišení mezi píky glyceryltrinitratu a pentaerythrityltetranitratu nejméně 2,0.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (c) a chromatogram zkoušeného roztoku (a) se zaznamenává po dobu odpovídající nejméně pětinásobku retenčního času pentaerythrityltetranitratu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,3 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,6%). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok (a). Množství zkoušené látky odpovídající 25,0 mg pentaerythrityltetranitratu se rozpustí ve 20 ml methanolu R, nechá se v ultrazvukové lázni po dobu 15 min a zředí se mobilní fází na 25,0 ml. Zfiltruje se přes vhodný membránový filtr.
Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). Množství triturace pentaerythrityltetranitratu CRL odpovídající 25,0 mg pentaerythrityltetranitratu se rozpustí ve 20 ml methanolu R, nechá se v ultrazvukové lázni po dobu 15 min a zředí se mobilní fází na 25,0 ml. Zfiltruje se přes vhodný membránový filtr. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (c). 0,3 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (d). Množství roztoku glyceryltrinitratu CRL odpovídající 20,0 mg glyceryltrinitratu se rozpustí ve 20 ml methanolu R, nechá se v ultrazvukové lázni po dobu 15 min a zředí se mobilní fází na 25,0 ml. Zfiltruje se přes vhodný membránový filtr. 1,0 ml filtrátu se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (e). K 1 ml porovnávacího roztoku (b) se přidá 1 ml porovnávacího roztoku (d) a zředí se mobilní fází na 10 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (10 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R a methanolu R (40 + 60); průtoková rychlost je 2 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 230 nm.
Na chromatogramech zaznamenaných za předepsaných podmínek je retenční čas pentaerythrityltetranitratu asi 8 min. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se upraví tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku je nejvýše 2,0 %. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (b).
Uchovávání
Chráněna před světlem a teplem.
Venenum.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- obsah pentaerythrityltetranitratu v procentech,
- název a množství použité triturační přísady.
Nečistoty
† Pentamidini diisetionas
Pentamidiniumdiisetionat

C₂₃H₃₆N₄O₁₀S₂

M_r 592,68

CAS 140-64-7

Je to 4,4՛-(pentamethylendioxy)dibenzamidmium-bis(2-hydroxyethansulfonat). Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C₂₃H₃₆N4O₁₀S₂.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek nebo bezbarvé krystaly. Je hygroskopický, snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B, C, F.
Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než nejpodobnější porovnávací barevný roztok intenzity 6 (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g zkoušené látky ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). K 0,1 g v kuželové baňce se přidá 40 ml vody R a skleněné kuličky. Hodnota pH se upraví na 10,5 hydroxidem sodným zředěným RS a vaří se pod zpětným chladičem 20 min. Ochladí se a zředí se vodou R na 50 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50 ml.
Chromatografícký postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku octanu amonného R (30 g/l), jehož pH bylo upraveno na hodnotu 7,5 přídavkem triethylaminu R (65 + 35); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 265 nm.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaném chromatogramu jsou dva hlavní píky a rozlišení mezi těmito píky je nejméně 2,0. Nastříkne se odděleně 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 3,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,4 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 4,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,250 g se rozpustí v 50 ml dimethylformamidu R, přidá se 0,25 ml modři thymolové RS a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS v proudu dusíku R do změny zbarvení indikátoru na modré. Provede se slepá zkouška.
1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 29,63 mg C₂₃H₃₆N₄O₁₀S₂.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
Separandum.
Nečistoty

† Pheniramini hydrogenomaleas
Feniraminiumhydrogenmaleinat
Synonymum. Pheniramini maleas

C₂₀H₂₄N₂O₄

M_r 356,42

CAS 132-20-7

Je to N,N-dimethyl-[(3RS)-3-fenyl-(2-pyridyl)propyl]amonium-(Z)-hydrogenbutendioat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₂₀H₂₄N₂O₄.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, v methanolu a v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: Ca D.
Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 5,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,20 g ve 20,0 ml vody prosté oxidu uhličitého R.
Optická otáčivost (2.2.7). -0,10° až +0,10°; měří se roztok S.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a mobilní fáze A (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 10,0 mg 2-benzylpyridinu R se rozpustí v 10,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se směsí objemových dílů acetonitrilu R a mobilní fáze A (1 + 9) na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a mobilní fáze A (1 + 9) na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,30 m a vnitřního průměru 3,9 mm naplněné silikagelem dimethyloktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (10 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlosti 1 ml/min:
- mobilní fáze A - roztok heptansulfonanu sodného R (5,056 g/l), pH se upraví kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,5,
- mobilní fáze B - acetonitril R,
- gradientového programu za použití následujících podmínek:

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0	90	10	ustalování
0 - 35	90 → 62	10 → 38	lineární gradient
35 - 37	62 → 90	38 → 10	lineární gradient

- spektrofotometrického detektoru, 264 nm.
Nastříkne se odděleně po 20 μl každého roztoku a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou tři hlavní píky (kyselina maleinová, 2-benzylpyridin afeniramin) a rozlišení mezi píky 2-benzylpyridinu a feniraminu je nejméně 8. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku kyseliny maleinové, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku kyseliny maleinové, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h ve vakuové sušárně při 60 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,260 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 17,82 mg C₂₀H₂₄N₂O₄.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Phenoxymethylpenicillinum
Fenoxymethylpenicilin

C₁₆H₁₈N₂O_sS

M_r 350,39

CAS 87-08-1

Je to kyselina (2S,5R,6R)-6-fenoxyacetamido-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová produkovaná při růstu určitými kmeny Penicillium notatum nebo příbuznými organismy na živné půdě s obsahem vhodného prekurzoru nebo získaná jiným způsobem. Počítáno na bezvodou látku, součet procentuálních obsahů fenoxymethylpenicilinu a 4-hydroxyfenoxymethylpeni cilinu je 95,0 % až 100,5 %.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek, slabě hygroskopický. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Nastříkne se rozpouštěcí směs a stejným postupem se provede slepá zkouška. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku 4-hydroxyfenoxymethylpenicilinu, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (1 %).
4-Hydroxyfenoxymethylpenicilin. Nejvýše 4,0%, počítáno na bezvodou látku, stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Rozpouštěcí směs. K 250 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS se přidá 500 ml vody R a pH se upraví roztokem hydroxidu sodného R (8,4 g/l) na hodnotu 6,5 a potom se zředí vodou R na 1000 ml.
Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.
Zkoušený roztok (b). Připraví se bezprostředně před použitím. 80,0 mg se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 55,0 mg draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 20,0 mg 4-hydroxyfenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL a 10 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50 ml.
Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí rozpouštěcí směsí na 20 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 50 ml.
Porovnávací roztok (e). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí rozpouštěcí směsí na 25,0 ml.
Chromatografícký postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min:
- mobilní fáze A - smíchají se objemové díly tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 3,5, methanolu R a vody R (10 + 30 + 60),
- mobilní fáze B - smíchají se objemové díly tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 3,5, vody R a methanolu R (10 + 35 + 55),
- spektrofotometrického detektoru, 254 nm.
Kolona se ustálí promýváním mobilní fází o poměru A : B je 60:40. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaném chromatogramu je rozlišení mezi dvěma hlavními píky nejméně 6,0 (v případě potřeby se upraví poměr mobilních fází A: B) a kapacitní poměr pro druhý pík (fenoxymethylpenicilin) je 5,0 až 7,0. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a).
Zkoušku lze hodnotit, jestliže je relativní směrodatná odchylka ploch hlavního píku nejvýše 1,0 %. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztoky (a) a (b).
Obsah fenoxymethylpenicilinu v procentech se vypočítá vynásobením obsahu draselné soli fenoxymethylpenicilinu faktorem 0,902. Vypočítá se obsah 4-hydroxyfenoxymethylpenicilinu v procentech.
Uchovávání
Uchovává se chráněn před vlhkostí.
Separandum.
Nečistoty
† Phenoxymethylpenicillinum kalicum
Draselná sůl fenoxymethylpenicilinu

C₁₆H₁₇KN₂O₅S

M_r 388,48

CAS 132-98-9

Je to draselná sůl kyseliny (2S,5R,6R)-6-fenoxyacetamido-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylové produkovaná při růstu určitými kmeny Penicillium notatum nebo příbuznými organismy na živné půdě s obsahem vhodného prekurzoru nebo získaná jiným způsobem. Počítáno na bezvodou látku, součet procentuálních obsahů draselné soli fenoxymethylpenicilinu a draselné soli 4-hydroxyfenoxymethylpenicilinu je 95,0 % až 100,5 %.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, prakticky nerozpustná v lihu 96 %.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A, D.
Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5. 50 mg se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +215° až +230°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d) a izokraticky se eluuje zvolenou mobilní fází, dokud se nezaznamená pík fenoxymethylpenicilinu. Citlivost systému se nastaví tak, aby byl poměr signálu píku k šumu nejméně 3. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (e). Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (b) a izokraticky se eluuje. Bezprostředně po zaznamenání píku fenoxymethylpenicilinu se spustí lineární gradient.

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 20	60 → 0	40 → 100	lineární gradient izokraticky ustalování
20 - 35	0	100
35 - 50	0 → 60	100 → 40

Nastříkne se rozpouštěcí směs a stejným postupem se provede slepá zkouška. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku 4-hydroxyfenoxymethylpenicilinu, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (1 %).
Draselná sůl 4-hydroxyfenoxymethylpenicilinu. Nejvýše 4,0 %, počítáno na bezvodou látku, stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Rozpouštěcí směs. K 250 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS se přidá 500 ml vody R a pH se upraví roztokem hydroxidu sodného R (8,4 g/1) na hodnotu 6,5 a potom se zředí vodou R na 1000 ml.
Zkoušený roztok (a). 50,0 mg zkoušené látky se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.
Zkoušený roztok (b). Připraví se bezprostředně před použitím. 80,0 mg zkoušené látky se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 50,0 mg draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 20,0 mg 4-hydroxyfenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL a 10 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50 ml.
Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí rozpouštěcí směsí na 20 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 50 ml.
Porovnávací roztok (e). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí rozpouštěcí směsí na 25,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fází s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min:
- mobilní fáze A - smíchají se objemové díly tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 3,5, methanolu R a vody R (10 + 30 + 60),
- mobilní fáze B - smíchají se objemové díly tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 3,5, vody R a methanolu R (10 + 35 + 55),
- spektrofotometrického detektoru, 254 nm.
Kolona se ustálí promýváním mobilní fází o poměru A: B je 60:40. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaném chromatogramu je rozlišení mezi dvěma hlavními píky nejméně 6,0 (v případě potřeby se upraví poměr mobilních fází A: B) a kapacími poměr pro druhý pík (fenoxymethylpenicilin) je 5,0 až 7,0. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže je relativní směrodatná odchylka ploch hlavního píku nejvýše 1,0 %. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztoky (a) a (b).
Vypočítá se obsah draselné soli fenoxymethylpenicilinu v procentech. Obsah draselné soli 4-hydroxyfenoxymethylpenicilinu v procentech se vypočítá vynásobením obsahu 4-hydroxyfenoxymethylpenicilinu faktorem 1,104.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Separandum.
Nečistoty
Phenylalaninum¹)
Fenylalanin
Synonyma. L-Phenylalaninum, L-fenylalanin

C₉H₁₁NO₂

M_r 165,19

CAS 63-91-2

Je to kyselina (S)-2-amino-3-fenylpropanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₉HnNO₂.
Výroba
Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.
Vlastnosti
Lesklé bílé vločky nebo bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). –33,0° až □035,5°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg fenylalaninu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 50 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R na 20 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg fenylalaninu CRL a 10 mg tyrosinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 25 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy bez dalšího přidání kyseliny dusičné (200 μg/g).
Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vody destilované R (5 + 25) a zředí se stejnou směsí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).
Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a umístí se těsně vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o velikosti strany 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se ihned překlopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při40°C. Lakmusový papír není zbarven intenzivněji modře než lakmusový papír u porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH₄/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (200 μg/g).
Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,100 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou OJ mol/l VS za použití naftolbenzeinu RS jako indikátoru do změny žlutého zbarvení na zelené.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 16,52 mg C₉H₁₁NO₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
† Phenytoinum
Fenytoin

C₁₅H₁₂N₂O₂

M_r 252,27

CAS 57-41-0

Je to 5,5-difenyl-2,4-imidazolidindion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0% až 101,0 % sloučeniny C₁₅H₁₂N₂O₂.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96% a velmi těžce rozpustný v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A.
Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve směsi obsahující 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 20 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆(2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 1,0 g se přidá 45 ml vody R a vaří se 2 min. Po ochlazení se roztok zfiltruje, filtr se promyje vodou prostou oxidu uhličitého R a spojené filtráty se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 50 ml. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,15 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. K 10 ml roztoku se přidá 0,15 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Před použitím se vrstva promyje směsí objemových dílů dioxanu R a hexanu R (30 + 75) a nechá se uschnout na vzduchu.
Zkoušený roztok (a). 0,40 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů acetonu R a methanolu R na 20 ml.
Porovnávací roztok (a). 20 mg fenytoinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 8 mg benzofenonu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 100 ml.
Porovnávací roztok (c). 8 mg benzilu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 100 ml.
Porovnávací roztok (d). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů acetonu R a methanolu R na 100 ml.
Porovnávací roztok (e). Smíchá se 1 ml porovnávacího roztoku (b) a 1 ml porovnávacího roztoku (c).
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vrstva se suší 2 min v proudu studeného vzduchu. Poté se vyvíjí směsí objemových dílů dioxanu R a hexanu R (30 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a): žádná skvrna odpovídající benzofenonu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); žádná skvrna odpovídající benzilu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících benzofenonu a benzilu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1%). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,200 g se rozpustí v 50 ml dimethylformamidu R a titruje se methoxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml methoxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 25,23 mg C₁₅H₁₂N₂O₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Separandum.
Nečistoty

† Phytomenadionum
Fytomenadion
Synonymum. Vitamin K₁

C₃₁H₄₆O₂

M_r 450,70

CAS 84-80-0

Je to směs 2-methyl-3-[(2E)-(7R, 11R)-3,7,11,15-tetramethyl-2-hexadecenyl]-1,4-naftochinonu (trans-fytomenadion), 2-methyl-3-[(2Z)-(7R, 11R)-3,7,11,15-tetramethyl-2-hexadecenyl]-1,4-naftochinonu (cis-fytomenadion) a 2,3-epoxy-2-methyl-3-[(2E)-(7E,11E)-3,7,11,15-tetramethyl-2-hexadecenyl]-2,3-dihydro-1,4-naftochinonu (trans-epoxyfytomenadion).
Obsahuje nejvýše 4,0 % trans-epoxyfytomenadionu a nejméně 75,0 % trans-fytomenadionu. Celkový obsah tří složek je 97,0 % až 103,0 %.
Vlastnosti
Čirá jasně žlutá viskózní olejovitá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, mísitelný s etherem a mastnými oleji.
Působením světla se rozkládá.
Index lomu je asi 1,526.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky se provádí rychle a za chránění před aktinickým světlem.
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 2,5 g se rozpustí v trimethylpentanu R a zředí se jím na 25 ml; roztok je čirý (2.2.1).
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.
Menadion a další příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,40 g se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí cyklohexanem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 40 mg fytomenadionu CRL se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí cyklohexanem R na 20 ml.
Porovnávací roztok (c). 4,0 mg menadionu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 pl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů cyklohexanu R a toluenu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se 5 min suší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Pak se postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (100 g/l) v ethanolu R, 5 min se zahřívá při 120 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a): skvrna odpovídající menadionu není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2%); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající menadionu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se ke skvrnám pod hlavní skvrnou, které od ní nemusí být zcela odděleny.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 15,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 15,0 mg fytomenadionu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 15,0 mg fytomenadionu CRL a 4,0 mg trans-epoxyfytomenadionu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 μm) o porozitě 8 nm,
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů oktanolu R, diisopropyletheru R a heptanu R (0,67 + 3,3 + 1000); průtoková rychlost je 0,4 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 254 nm,
- injektorové smyčky, 20 μl.
Nastříkne se porovnávací roztok (b), a pokud je použit zapisovač, nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže pořadí eluovaných píků je: trans-epoxyfytomenadion, cis-fytomenadion a trans-fytomenadion. Postupně se šestkrát nastříkne po 20 μl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku trans-izomeru je menší než 1,0 % a rozlišení mezi píky trans-fytomenadionu a cis-fytomenadionu je nejméně 2,5. Pak se nastříkne 20 μl zkoušeného roztoku a20 μl porovnávacího roztoku (a) a vypočítá se obsah trans-fytomenadionu, cis-fytomenadionu a trans-epoxyfytomenadionu v procentech z následujících vzorců:

t r a n s - f y t o m e n a d i o n = \frac{m ʹ \cdot A_{t r a n s}^{ʹ} \cdot S_{t r a n s}}{m \cdot S_{t r a n s}^{ʹ}},

c i s - f y t o m e n a d i o n = \frac{m ʹ \cdot A_{c i s}^{ʹ} \cdot S_{c i s}}{m \cdot S_{c i s}^{ʹ}}

t r a n s - e x p o s y f y t o m e n a d o n = \frac{m ʹ \cdot A_{e p o x y}^{ʹ ՛} \cdot S_{e p o x y}}{m \cdot S_{e p o x y}^{ʹ}}

v nichž značí:

mʹ	- navážku referenční látky v porovnávacím roztoku (a) v miligramech,
m	- navážku zkoušené látky ve zkoušeném roztoku v miligramech,
Aʹ_tranx	- obsah trans-fytomenadionu ve fytomenadionu CRL v procentech,
A՛_cis	- obsah cis-fytomenadionu ve fytomenadionu CRL v procentech,
Aʹ_epoxy	- obsah tams-epoxyfytomenadionu ve fytomenadionu CRL v procentech,
S_trans	- plochu píku trans-izomeru na chromatogramu zkoušeného roztoku,
S_cis	- plochu píku cis-izomeru na chromatogramu zkoušeného roztoku,
S_epoxy	- plochu píku trans-epoxyfytomenadionu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
Sʹ_trans	- plochu píku trans-izomeru na chromatogramu porovnávacího roztoku (a),
Sʹ_cis	- plochu píku cis-izomeru na chromatogramu porovnávacího roztoku (a),
Sʹ_epoxy	- plochu píku trans-epoxyfytomenadionu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Picotamidum monohydricum
Monohydrát pikotamidu

C₂,H₂₀N₄O₃ . H₂O

M_r 394,43

CAS 80530-63-8

Je to monohydrát 4-methoxy-N,N՛-bis(pyridin-3-ylmethyl)benzen-1,3-dikarboxamidu. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₁H₂₀N₄O₃.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v ethanolu a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách.
Vykazuje polymorfismus.
Zkouška totožnosti
Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem monohydrátu pikotamidu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v acetonu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 2,5 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za, použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.
Zkoušený roztok. 0,5 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolemR na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 20 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 0,5 g zkoušené látky a 5 mg pikotamidu nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μI každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R, methanolu R a 1-butanolu R (0,8 + 1 + 2,5 + 8) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše jedna z těchto skvrn je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.
Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí ve směsi 2,5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 12,5 ml vody R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se opatrným zahřátím rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (15 + 85) a zředí se touto směsí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije porovnávací roztok olova (1μg Pb/ml) získaný ředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a methanolu R (15 + 85).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,5 % až 5,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,150 g se rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny octové ledové R a 20 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.220).
1 ml kyseliny chloristé OJ mol/l VS odpovídá 18,82 mg C₂₁H₂₀N₄O₃.
Uchovávání
Separandum.
Nečistoty

† Pilocarpini hydrochloridum
Pilokarpiniumchlorid
Synonymum. Pilocarpinium chloratum

C₁₁H₁₇CIN₂O₂

M_r 244,72

CAS 54-71-7

Je to 5-{(3S,4R)-[3-ethyl-2-oxo-tetrahydrofuran-4-yl]methyl}-1-methylimidazoliumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101 % sloučeniny C₁₁H₁₇CIN₂O₂.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je hygroskopický, velmi snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%.
Taje při asi 203 °C.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A, B a E.
Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,5; měří se roztok S.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +89° až +93°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 10,0 mg isopilokarpiniumnitratu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 1,0 mg isopilokarpiniumnitratu CRL se rozpustí v 1,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se vodou R na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (d). K 5 ml zkoušeného roztoku se přidá 0,1 ml amoniaku 17,5% RS, roztok se zahřívá 30 min v sušárně při 90 °C, po ochlazení se zředí vodou R na 25,0 ml. 3,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 25,0 ml. Vytvoří se převážně kyselina pilokarpová.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem okta decylsilanizovaným pro chromatografií R1 (5 |im),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R, acetonitrilu R a roztoku tetrabutylamoniumdihydrogenfosfatu R (0,679 g/l), jehož pH bylo předem upraveno amoniakem zředěným RS2 na hodnotu 7,7; (55 + 60 + 885); průtoková rychlost je 1,2 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 220 nm.
Nastříkne se po 20 μl každého roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku (asi 40 min). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky isopilokarpinu a pilokarpinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je nejméně 1,6. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha píku odpovídajícího isopilokarpinu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %); součet ploch píku isopilokarpinu a kyseliny pilokarpové je menší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5%); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku a píku isopilokarpinu a kyseliny pilokarpové, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,4násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 5 ml základního roztoku železa (1 μg Fe/ml) a 5 ml vody R.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,200 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R a přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 24,47 mg C₁₁H₁₇CIN₂O₂.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Pilocarpini nitras
Pilocarpiniumnitrat

C₁₁H₁₇N₂O₅

M_r 271,27

CAS 148-72-1

Je to 5-{(3S,4R)-[3-ethyl-2-oxotetrahydroftiran-4-yl]methyl}-1-methyl-imidazoliumnitrat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₁H₁₇N₃O₅.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky. Je citlivý na světlo, snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.
Taje při asi 174 °C, za rozkladu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A, B a E.
Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml. Připraví se těsně před použitím.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než barevný porovnávací roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,5; měří se roztok S.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +80° až +83°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 10,0 mg isopilokarpiniumnitratu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 1,0 mg isopilokarpiniumnitratu CRL se rozpustí v 1,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se vodou R na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (d). K 5 ml zkoušeného roztoku se přidá 0,1 ml amoniaku 17,5% RS a roztok se zahřívá 30 min v sušárně při 90 °C, po ochlazení se zředí vodou R na 25 ml. 3 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 25,0 ml. Vytvoří se převážně kyselina pilokarpová.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R1 (5 Jim),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R, acetonitrilu R a roztoku tetrabutylamoniumdihydrogenfosfatu R (0,679 g/l), jehož pH bylo předem upraveno amoniakem zředěným RS2 na hodnotu 7,7; (55 + 60 + 885); průtoková rychlost je 1,2 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 220 nm.
Nastříkne se po 20 μl každého roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku (asi 40 min). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky isopilokarpinu a pilokarpinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je nejméně 1,6. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha píku odpovídajícího isopilokarpinu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %); součet ploch píků isopilokarpinu a kyseliny pilokarpové je menší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,5%); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píků isopilokarpinu a kyseliny pilokarpové, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k žádnému píku s plochou menší než 0,4násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a k píku dusičnanového iontu s relativním retenčním časem vztaženým k píku pilokarpinu asi 0,3.
Chloridy (2.4.4). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (70 μg/g).
Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku železa (1 μg Fe/ml) a 5 ml vody R.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 0,1000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,250 g se rozpustí v 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 27,13 mg C₁₁H₁₇N₃O₅.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Pimozidum
Pimozid

C₂₈H₂₉F₂N₃O

M_r 461,56

CAS 2062-78-4

Je to 1-{ 1-[4,4-bis(4-fluorfenyl)butyl]-4-piperidyl}-2-benzimidazolinon. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₈ H₂₉F₂N₃O.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v methanolu, těžce rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 5,0 mg pimozidu CRL a 2,0 mg mebendazolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 jim),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2,0 ml/min:
- mobilní fáze A - roztok obsahující octan amonný R (2,5 g/l) a tetrabutylamoniumhydrogensulfat R( 8,5g/l),
- mobilní fáze B - acetonitril R,
- gradientového programu za použití následujících podmínek:

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 10	80 → 70	20 → 30	lineární gradient
10 - 15	70	30	izokraticky
15 - 20	80	20	přepnutí na původní podmínky
20 = 0	80	20	začátek dalšího chromatogramu

- spektrofotometrického detektoru, 280 nm.
Kolona se promývá nejméně 10 min mobilní fází o počátečním složení.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: mebendazolu asi 7 min; pimozidu asi 8 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky mebendazolu a pimozidu je nejméně 5,0. Pokud je to nutné, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo program lineárního gradientu.
Nastříkne se odděleně 10 μl methanolu R jako slepá zkouška, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,75 %). Nepřihlíží se k žádnému píku získanému ve slepé zkoušce a k žádnému píku s plochou menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.
Stanovení obsahu
0,300 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1+7). Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 46,16 mg C₂₈H₂₉F₂N₃O.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

† Piperacillinum monohydricum
Monohydrát piperalicinu
Synonymum. Piperacillinum

C₂₃H₂₇N₅O₇S . H₂O

M_r 535,58

CAS 66258-76-2

Je to monohydrát kyseliny (2S,5R,6R)-6-{(2R)-2-[[(4-ethyl-2,3-dioxopiperazin-1-yl)kar-bonyl]-amino]-2-fenylacetamido}-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylové. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 96,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₃H₂₇N₅O₇S.
Výroba
Jestliže je látka vyráběna postupem, který zanechává zbytky N,N-dimethylanilinu v produktu, a/nebo postupem používajícím výchozí suroviny nebo meziprodukty, které obsahují zbytky N,N-dimethylanilinu, vyhovuje následující zkoušce:
N,N-Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití vhodné validované metody.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu a těžce rozpustný v ethylacetatu.
Zkouška totožnosti
Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem piperacilinu CRL.
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,50 g se rozpustí v uhličitanu sodném RS a zředí se jím na 25 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 430 nm není větší než 0,10.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +160° až +170°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v methanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a izokraticky se eluuje zvolenou mobilní fází. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (b) a izokraticky se eluuje. Bezprostředně po zaznamenání píku piperacilinu se spustí následující lineární gradient.

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 30	88 → 0	12 → 100	lineární gradient
30 - 45	0 → 88	100 → 12	ustalování

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla.
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 2,0 % až 4,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Rozpouštěcí směs. Smíchají se objemové díly acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (31,2 g/l) (25 + 75).
Zkoušený roztok (a). 25,0 mg se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.
Zkoušený roztok (b). Připraví se bezprostředně před použitím. 40,0 mg se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 25,0 mg piperacilinu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí rozpouštěcí směsí na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 10,0 mg piperacilinu CRL a 10,0 mg ampicilinu bezvodého CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí rozpouštěcí směsí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 50,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů mobilní fáze A a mobilní fáze B (88 + 12); průtoková rychlost je 1,0 ml/min:
- mobilní fáze A - směs 576 ml vody R, 200 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (31,2 g/l) a 24 ml tetrabutylamoniumhydroxidu R (80 g/l); je-li nutné, pH se upraví kyselinou fosforečnou zředěnou RS nebo hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 5,5; pak se přidá 200 ml acetonitrilu R,
- mobilní fáze B - směs 126 ml vody R, 200 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (31,2 g/l) a 24 ml tetrabutylamoniumhydroxidu R (80 g/l); je-li nutné, pH se upraví kyselinou fosforečnou zředěnou RS nebo hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 5,5; pak se přidá 650 ml acetonitrilu R,
- spektrofotometrického detektoru, 220 nm.
Nastříkne se 20 μI porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže je na získaném chromatogramu rozlišení mezi píky ampicilinu a piperacilinu nejméně 10 (v případě potřeby se upraví poměr mobilních fází A : B) a kapacitní poměr pro druhý pík (piperacilin) je 2,0 až 3,0. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d).
Citlivost systému se nastaví tak, aby poměr signálu píku k šumu byl nejméně 3. Nastříkne se porovnávací roztok (a) šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu píku piperacilinu není větší než 1,0%. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a).
Uchovávání
Separandum.
Nečistoty
† Piperacillinum natricum
Sodná sůl piperacilinu

C₂₃H₂₆N₅NaO₇S

M_r 539,54

CAS 59703-84-3

Je to natrium-(2S,5R,6R)-6-{(2R)-2-[[(4-ethyl-2,3-dioxopiperazin-1-yl)karbonyl]amino]-2-fenylace- tamido}-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylat. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₃H₂₆N₅NaO₇S.
Výroba
Jestliže je látka vyráběna postupem, který zanechává zbytky N,N-dimethylanilinu v produktu, a/nebo postupem používajícím výchozí suroviny nebo meziprodukty, které obsahují zbytky N,N-dimethylanilinu, vyhovuje následující zkoušce:
N,N-Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití vhodné validované metody.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě a v methanolu, prakticky nerozpustná v ethylacetatu.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 430 nm není větší než 0,10.
Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0; měří se roztok S.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +175° až +190°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.
Nastříkne se 20 pl porovnávacího roztoku (b) a izokraticky se eluuje zvolenou mobilní fází. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (b) a izokraticky se eluuje. Bezprostředně po zaznamenání píku piperacilinu se spustí následující lineární gradient.

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 30	88 → 0	12 → 100	lineární gradient
30 - 45	0 → 88	100 → 12	ustalování

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla.
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.
Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků, aniž by byl při ní zařazen příslušný výrobní postup odstraňující bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li v miligramu nejvýše 0,07 m.j. endotoxinu.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Rozpouštěcí směs. Smíchají se objemové díly acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (31,2 g/l) (25 + 75).
Zkoušený roztok (a). 25,0 mg se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.
Zkoušený roztok (b). Připraví se bezprostředně před použitím. 40,0 mg se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 25,0 mg piperacilinu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 mg porovnávacího roztoku (a) se zředí rozpouštěcí směsí na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 10,0 mg piperacilinu CRL a 10 mg ampicilinu bezvodého CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí rozpouštěcí směsí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí rozpouštěcí směsí na 50,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů mobilní fáze A a mobilní fáze B (88 + 12); průtoková rychlost je 1,0 ml/min:
- mobilní fáze A - směs 576 ml vody R, 200 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (31,2 g/l) a 24 ml tetrabutylamoniumhydroxidu R (80 g/l); je-li nutné, pH se upraví kyselinou fosforečnou zředěnou RS nebo hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 5,5; pak se přidá 200 ml acetonitrilu R,
- mobilní fáze B - směs 126 ml vody R, 200 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (31,2 g/l) a 24 ml tetrabutylamoniumhydroxidu R (80 g/l); je-li nutné, pH se upraví kyselinou fosforečnou zředěnou RS nebo hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 5,5; pak se přidá 650 ml acetonitrilu R,
- spektrofotometrického detektoru, 220 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže je na získaném chromatogramu rozlišení mezi píky ampicilinu a piperacilinu nejméně 10 (v případě potřeby se upraví poměr mobilních fází A : B) a kapacitní poměr pro druhý pík (piperacilin) je 2,0 až 3,0. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d).
Citlivost systému se nastaví tak, aby poměr signálu píku k šumu byl nejméně 3. Nastříkne se porovnávací roztok (a) šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu píku piperacilinu není větší než 1,0%. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a).
Obsah sodné soli piperacilinu v procentech se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 1,042.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Separandum.
Označování
V označení na obalu se uvede, zda je látka:
- sterilní,
- prostá bakteriálních endotoxinů.
Nečistoty
† Pivmecillinami hydrochloridum
Pivmecilinamiumchlorid

C₂₁H₃₄CIN₃O₅S

M_t 476,03

CAS 32887-03-9

Je to 1-{[(2S,5R,6R)-2-[(pivaloyloxy)methyloxykarbonyl]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-6-yl]iminomethyl}hexahydro-1H-azepiniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 97,0 % až 101,5 % sloučeniny C₂₁H₃₄CIN₃O₅S.
Výroba
Jestliže je látka vyráběna postupem, který zanechává zbytky N,N-dimethylanilinu v produktu, a/nebo postupem používajícím výchozí suroviny nebo meziprodukty, které obsahují zbytky N,N-dimethylanilinu, vyhovuje následující zkoušce:
N,N-Dimethylanilin. Nejvýše 20 ug/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití vhodné validované metody.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, v ethanolu a v methanolu, těžce rozpustný v acetonu.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₈ (2.2.2, Metoda I).
Hodnota pH (2.2.3). 2,8 až 3,8; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g zkoušené látky ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.
Nastříkne se 20 pl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku na chromatogramu byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b): plocha žádného píku, kromě plochy hlavního píku, není větší než l,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (3 %). Nepřihlíží se k žádnému píku s plochou menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Zkoušené a porovnávací roztoky se připraví těsně před použitím.
Rozpouštěcí směs. Smíchají se objemové díly acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (13,5 g/l), jehož pH bylo předem upraveno kyselinou fosforečnou zředěnou RS na hodnotu 3,0 (45 + 55).
Zkoušený roztok (a). 20,0 mg se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 200,0 ml.
Zkoušený roztok (b). 25,0 mg se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 25,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 20,0 mg pivmecilinamiumchloridu CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 200,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 5,0 mg porovnávacího roztoku (a) se zředí rozpouštěcí směsí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 5 mg pivmecilinamiumchloridu CRL a 5 mg pivmecilinamu nečistoty C CRL se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 50 ml.
Chromatograťický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
- mobilní fáze, která se připraví následujícím způsobem: 0,55 g tetraethylamoniumhydrogensulfatu R a 1,0 g tetramethylamoniumhydrogensulfatu R se rozpustí v rozpouštěcí směsi a zředí se jí na 1000 ml; průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 220 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c).
Citlivost systému se nastaví tak, aby výška dvou hlavních píků na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (pivmecilinam) a druhým píkem (pivmecilinam nečistota C) je nejméně 3,5. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže je relativní směrodatná odchylka ploch píku pivmecilinamu nejvýše 1,0%. Střídavě se nastřikuje zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a).
Uchovávání
Chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.
Separandum.
Nečistoty

Plantaginis ovatae semen
Semeno jitrocele vejčitého
Synonymum. Semen plantaginis ovatae
Je to usušené zralé semeno druhu Plantago ovata FORSSK. (P. ispaghula ROXB.).
Vlastnosti
Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje zkoušce Cizí příměsi; stanoví se s 10,0 g drogy.
Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 9; stanoví se s práškovanou drogou (355).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 4,0 %.
Uchovávání
Chráněno před světlem a vlhkostí.
Plantaginis ovatae testa
Osemení jitrocele vejčitého
Synonyma. Tegumentum plantaginis ovatae, Plantaginis ovatae seminis tegumentum
Je to osemení druhu Plantago ovata FORSSK. (P. ispaghula ROXB.).
Vlastnosti
Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje zkoušce Cizí příměsi; stanoví se s 5,0 g drogy.
Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 40; stanoví se s 0,1 g práškované drogy (355).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 4,0 %.
Uchovávání
Chráněno před světlem a vlhkostí.
Plasma humanum ad separtionem¹)
Lidská plazma pro frakcionaci
Je to tekutá část lidské krve zbývající po oddělení buněčných elementů z krve odebrané do obalu s antikoagulačním roztokem nebo oddělená průběžnou filtrací nebo odstřeďováním nesrážlivé krve během plazmaferézy. Je určena k výrobě přípravků z plazmy.
Výroba
DÁRCI
Může se odebrat pouze pečlivě vybraným zdravým dárcům, u nichž je co možná nejvíce zjištěno lékařskou prohlídkou, laboratorními zkouškami krve a z anamnézy, že jsou prosti zjistitelných původců těch nákaz, které se mohou přenést přípravky z plazmy. Doporučení v této oblasti jsou vypracována Radou Evropy v dokumentu o přípravě, použití a jištění jakosti krevních složek (Recommendation No R (95) 15 on the preparation, use and quality assurance of blood components nebo následující revize) a Evropskou unií v dokumentu rady z 29. června 1998 o vhodnosti dárců krve a plazmy a vyšetření darované krve v Evropském společenství (Council Recommendation of 29 June 1998 on the suitability of blood and plasma donors and the screening of donated blood in European Community (98/463/EC)).
Jako dárci krve nejsou přijatelné osoby, které byly léčeny látkami pocházejícími z lidské hypofýzy, jako jsou např. růstový hormon, gonadotropin, hormon stimulující štítnou žlázu (thyreotropin).
Imunizace dárců. Záměrná imunizace dárců pro získání imunoglobulinů se specifickými aktivitami se může provést v případě, kdy nelze od přirozeně imunizovaných dárců zajistit dostatečné množství látky odpovídající kvality. Doporučení pro takovou imunizaci jsou formulována Světovou zdravotnickou organizací v požadavcích na odběry, zpracování a kontrolu jakosti krve, krevních složek a derivátů plazmy (Requirements for the collection, processing and quality control of blood, blood components and plasma derivatives, WHO Technical Report Series No. 840, 1994 nebo následující revize).
Záznamy. Záznamy o dárcích a provedených odběrech se uchovávají tak, aby při dodržení příslušného stupně důvěrnosti dat týkajících se osoby dárce bylo možno zpětně vyhledat původ každého odběru ve směsi plazmy a výsledky příslušného posouzení způsobilosti a laboratorních zkoušek.
Laboratorní zkoušky. Při každém odběru se provádějí laboratorní zkoušky na zjištění následujících virových markerů:
K dosažení úplné shody ve výsledcích laboratorních zkoušek může příslušná oprávněná autorita požadovat také vyšetření hladiny alanin-aminotransferázy (ALT).
Užívané zkušební metody mají přiměřenou citlivost a specificitu a jsou schváleny oprávněnou autoritou. Pokud se při jakékoliv z těchto zkoušek opakovaně zjistí pozitivní nález, odběr se vyřadí.
JEDNOTLIVÉ ODBĚRY PLAZMY
Plazma se připravuje metodou, která co možná nejdokonaleji odstraňuje krevní buňky a buněčnou drť. Ať se připravuje z lidské krve nebo plazmaferézou, odděluje se plazma od buněk metodou, která umožní vyloučit kontaminaci mikroorganismy. Do plazmy se nepřidává žádný protibakteriální ani protiplísňový prostředek. Obaly vyhovují požadavkům na skleněné obaly (3.2.1) nebo na krevní vaky z plastů (3.2.3). Obaly jsou uzavřeny tak, aby se předešlo kontaminaci.
Pokud se spojují dvě nebo více jednotek (tj. množství připravené z jednoho odběru) plazmy před zmrazením, používá se ke spojení vaků speciální přístroj ke sterilnímu sváření hadiček nebo se spojení provede za aseptických podmínek, za použití obalů, které nebyly předtím použity.
Plazma pro výrobu koagulačních faktorů a jiných labilních složek se buď zpracuje krátce po oddělení nebo odběru, nebo se šokově zmrazí na teplotu –30 °C nebo nižší. Plazma získaná z plné krve a určená pro výrobu koagulačních faktorů nebo jiných labilních složek se oddělí od buněčných součástí a zmrazí se co nejdříve, nejpozději však do 24 h od odběru. Plazma určená pro výrobu těch složek, které nejsou labilní, se oddělí do 5 dnů od ukončení doby použitelnosti plné krve.
Stanovení celkových bílkovin a faktoru VIII se neprovádějí u každé jednotky plazmy. To je spíše dáno zásadami správné výrobní praxe; stanovení účinnosti faktoru VIII je důležité pro plazmu určenou pro přípravu koncentrátů labilních složek.
Celkový obsah bílkovin v jednotce plazmy závisí na obsahu sérových bílkovin dárce a na stupni naředění během odběru. Když se plazma získá od vhodného dárce a odebere se do zamýšleného množství antikoagulačního roztoku, získá se celkový obsah bílkovin, který vyhovuje hranici 50 g v litru. Jestliže se do antikoagulačního roztoku odebere objem krve nebo plazmy menší než původně zamýšlený, nemusí výsledná plazma být nezbytně nevhodná pro smíchaní k frakcionaci. Cílem správné výrobní praxe je dosažení předepsaného limitu pro všechny normální odběry.
Uchování faktoru VIII v odebrané surovině závisí na postupu při odběru a na dalším zacházení s krví a plazmou. Při správné praxi se obvykle dosahuje koncentrace 0,7 m.j. v mililitru, ale i plazma s nižším obsahem se může použít k výrobě koncentrátů koagulačních faktorů. Cílem správné výrobní praxe je zachovat taková množství labilních složek, kolik je možno.
Celkové bílkoviny. Nejméně 50 g/l. Stanoví se ve směsi nejméně deseti odběrů, která se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby se získal roztok obsahující ve 2 ml asi 15 mg bílkovin. Ke 2,0 ml tohoto roztoku v centrifugační zkumavce s kulatým dnem se přidají 2 ml roztoku molybdenanu sodného R (75 g/l) a 2 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové prosté dusíku R a vody R (1+30). Protřepe se, 5 min se odstřeďuje, supernatantní tekutina se sleje a převrácená zkumavka se nechá odkapat na filtrační papír. Ve zbytku se stanoví dusík mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkovin se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,25.
Faktor VIII. Nejméně 0,7 m.j ./ml. Stanovuje se ve směsi nejméně deseti odběrů, které se, je-li třeba, nechají roztát při teplotě nepřesahující 37 °C. Provede se zkouška Stanovení účinnosti lidského koagulačního faktoru VIII (2.7.4) za použití porovnávací plazmy kalibrované na mezinárodní referenční přípravek pro stanovení účinnosti krevního koagulačního faktoru VIII v plazmě.
SMĚSNÁ PLAZMA
Při výrobě přípravků z plazmy se první homogenní směs plazmy (např. po odstranění kryoprecipitátu) zkouši na povrchový antigen viru hepatitidy B, na protilátky proti hepatitidě C a na protilátky proti HIV metodami s vhodnou citlivostí a specificitou; směs dává negativní výsledky v těchto zkouškách.
Směs se také zkouší na RNK viru hepatitidy C validovanou zkouškou Techniky amplifikace nukleových kyselin (2.6.21). Do zkoušky se zařadí pozitivní kontrola obsahující 100 m.j./ml RNK viru hepatitidy C a pro zkoušení na inhibitory se připraví vnitřní kontrola přidáním vhodného markéru ke vzorku směsi plazmy. Zkoušku lze hodnotit, jestliže reaguje pozitivní kontrola a výsledky vnitřní kontroly neprokazují přítomnost inhibitorů. Směs plazmy vyhovuje zkoušce, jestliže nereaguje na RNK viru hepatitidy C.
Vlastnosti
Před zmrazením čirá nebo slabě zakalená tekutina bez viditelných známek hemolýzy; její barva je světle žlutá až zelená.
Uchovávání
Zmrazená plazma se uchovává při teplotě –20 °C nebo nižší; pro frakcionaci se může použít ještě plazma, u které nejvýše jedenkrát teplota vystoupila nad –20 °C, a to nejvýše na 72 h, přičemž teplota nikdy nebyla vyšší než –5° C.
Označování
Označení umožňuje identifikaci každého jednotlivého odběru a určení příslušného dárce.
† Prednisolonum
Prednisolon

C₂₁H₂₈O₅

M_r360,45

CAS 50-24-8

Je to 11β,17,21 -trihydroxy-1,4-pregnadien-3,20-dion. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C₂₁H₂₈O₅.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v methanolu, mírně rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v dichlormethanu. Vykazuje polymorfismus.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: Ca D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +96° až +102°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve 2 ml tetrahydrofuranu R a zředí se vodou R na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 2 mg prednisolonu CRL a 2 mg hydrokortisonu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek s odstíněnými silanolovými skupinami R (5 μm),
- mobilní fáze, která se připraví takto: v 1000ml odměmé baňce se smíchá 220 ml tetrahydrofuranu R se 700 ml vody R a nechá se ustálit; zředí se na 1000 ml vodou R a znovu se promíchá; průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 254 nm,
- teplota kolony se udržuje na 45 °C.
Kolona se ustálí promýváním mobilní fází asi 30 min, při průtokové rychlosti 1 ml/min.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a).
Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: prednisolonu asi 14 min a hydrokortisonu asi 15,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími prednisolonu a hydrokortisonu není menší než 2,2. V případě potřeby se v mobilní fázi upraví koncentrace tetrahydrofuranu R.
Nastříkne se odděleně 20 μl směsi rozpouštědel použitých pro zkoušený roztok jako slepý pokus, 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající 4,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %) a nejvýše jedna taková plocha píku je větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,0násobek hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Stanovení obsahu
0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 243,5 nm.
Vypočítá se obsah C₂₁H₂₈O₅ za použití specifické absorbance, která má hodnotu 415.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty
† Prilocaini hydrochloridum
Prilokainiumchlorid

C₁₃H₂₁CIN₂O

M_r 256,77

CAS 1786-81-8

Je to (RS)-N-propyl-N-1-[(2-tolyl)aminokarbonyl]ethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₃H₂₁CIN₂O.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v acetonu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B a D.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Optická otáčivost (2.2.7). –0,10° až +0,10°; měří se roztok S.
Kysele nebo zásaditě reagující látky. 4 ml roztoku S se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml, přidá se 0,1 ml zeleně bromkresolové RS a 0,40 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je modrý. Přidá se 0,80 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 3,0 mg zkoušené látky a 3,0 mg prilokainu nečistoty E CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 (um),
- mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku připraveného rozpuštěním 0,180 g dihydrogenfosforečnanu sodného monohydrátu R a 2,89 g hydrogenfosforečnanu sodného dihydrátu R v 1000 ml vody R (pH 8,0) (40 + 60); průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 240 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou hlavních píků na chromatogramu byly nejméně 20 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky prilokainu nečistoty E a prilokainu je nejméně 3,0. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času prilokainu, který je asi 7 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a plocha nejvýše jednoho takového píku je větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
o-Toluidin. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Roztoky se připraví těsně před použitím.
Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok. 10,0 mg o-toluidiniumchloridu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Chromatografický postup se provádí způsobem popsaným ve zkoušce Příbuzné látky.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času prilokainu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího otoluidinu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (100 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 ug/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 ug Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,400 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 25,68 mg C₁₃H₂₁CIN₂O.
Uchovávání
Separandum.
Nečistoty

† Prilocainum
Prilokain

C₁₃H₂₀N₂O

M_r 220,31

CAS 721-50-6

Je to (RS)-N-(2-tolyl)-2-(propylamino)propanamid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₃H₂₀N₂O.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96% a v acetonu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,50 g se rozpustí v 15 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 50,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Optická otáčivost (2.2.7). –0,10° až +0,10°; měří se roztok S.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 2,5 mg zkoušené látky a 2,5 mg prilokainu nečistoty E CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů roztoku acetonitrilu R a roztoku připraveného rozpuštěním 0,180 g dihydrogenfosforečnanu sodného monohydrátu R a 2,89 g hydrogenfosforečnanu sodného dihydrátu R v 1000 ml vody R (pH 8,0) (40 + 60); průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 240 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou hlavních píků na chromatogramu byly nejméně 20 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky prilokainu nečistoty E a prilokainu je nejméně 3,0. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času prilokainu, který je asi 7 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a plocha nejvýše jednoho takového píku je větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
o-Toluidin. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Roztoky se připraví těsně před použitím.
Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok. 10,0 mg o-toluidiniumchloridu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Chromatografický postup se provádí způsobem popsaným ve zkoušce Příbuzné látky.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času prilokainu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího o-toluidinu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (100 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,400 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé OJ mol/l VS odpovídá 22,03 mg C₁₃H₂₀N₂O.
Uchovávání
Separandum.
Nečistoty

Primulae radix
Prvosenkový kořen
Synonymum. Radix primulae
Je to celý nebo řezaný usušený oddenek a kořeny druhu Primula veris L. nebo Primula elatior (L.) HILL.
Vlastnosti
Droga hořké chuti.
Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje zkoušce na cizí příměsi.
Kořen druhu Vincetoxicum hirundinaria. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.
Zkoušený roztok. K 1,0 g práškované drogy (500) se přidá 10 ml lihu R 70% (V/V) a zahřívá se 15 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje.
Porovnávací roztok. 10 mg escinu R se rozpustí v 1,0 ml lihu R 70% (V/V).
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, vody R a 1-butanolu R (10 + 40 + 50) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C v sušárně a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramech porovnávacího roztoku a zkoušeného roztoku jsou na rozhraní dolní a střední třetiny skvrna zhášející fluorescenci (escin), tato skvrna se označí. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou světle modře nebo nazelenale fluoreskující skvrny s hodnotami R_F nižšími než hodnota R_F hlavní skvrny escinu na chromatogramu porovnávacího roztoku.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 9,0 %.
Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 3,0 %.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Prolinum¹)
Prolin

C₅H₉NO₂

M_r 115,13

CAS 147-85-3

Je to kyselina (S)-2-pyrrolidinkarboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₅H₉NO₂.
Výroba
Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). –84,0° až –86,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,00 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg prolinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 50 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg prolinu CRL a 10 mg treoninu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku, usuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).
Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).
Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a umístí se těsně vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o velikosti strany 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se ihned překlopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není zbarven intenzivněji modře než lakmusový papír u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (200 μg/g).
Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.2.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,100 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru do změny hnědožlutého zbarvení na zelené.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 11,51 mg C₅H₉NO₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
† Promazini hydrochloridum
Promaziniumchlorid

C₁₇H₂₁CIN₂S

M_r 320,88

CAS 53-60-1

Je to N,N-dimethyl-3-(10H-fenothiazin-10-yl)propylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₇H₂₁ClN₂S.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý mírně hygroskopický krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v dichlormethanu.
Taje při asi 179 °C.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A, B a D.
Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 4,2 až 5,2; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml. Roztok se měří ihned po přípravě.
Příbuzné látky. Zkouška se provádí za ochrany před přímým světlem a roztoky se připravují těsně před použitím.
Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ pro TLC R.
Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů diethylaminu R a methanolu R(5 + 95) na 200 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg chlorprothixeniumchloridu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95), přidá se 1 ml zkoušeného roztoku a zředí se směsí objemových dílů diethylaminu R a methanolu R (5 + 95) na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10jil každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, diethylaminu R a cyklohexanu R (10+10 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny. Nepřihlíží se ke skvrnám, které zůstanou na startu.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,250 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 32,09 mg C₁₇H₂₁CIN₂S.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

Propacetamoli hydrochloridum
Propacetamoliumchlorid

C₁₄H₂₁CIN₂O₃

M_r 300,78

CAS 66532-86-3

Je to N,N-diethyl-N-[4-(acetamido)fenoxykarbonylmethyl]amoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₁₄H₂₁CIN₂O₃.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v ethanolu, prakticky nerozpustný v acetonu.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. Připraví se bezprostředně před použitím. 1,75 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₆ nebo HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).
Absorbance. Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 390 nm je nejvýše 0,05.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Roztok A. 2,16 g oktansulfonanu sodného R se rozpustí v 900 ml vody R, zředí se jí na 1000 ml a pH se upraví kyselinou octovou R na hodnotu 3,0.
Zkoušený roztok. 1,00 g se suspenduje v 10,0 ml acetonitrilu R. Třepe se 10 min a nechá se usadit. 3,0 ml supernatantní tekutiny se zředí roztokem A na 10,0 ml. Tento roztok se nástřiku]e bezprostředně po přípravě.
Porovnávací roztok (a). 50 mg paracetamolu R se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí acetonitrilem R na 50,0 ml. 3,0 ml takto získaného roztoku se dále zředí roztokem A na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg paracetamolu R a 0,100 g 4-aminofenolu R se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí acetonitrilem R na 50,0 ml. 3,0 ml takto získaného roztoku se dále zředí roztokem A na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku A (30 + 70); průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 246 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Na získaném chromatogramu je pík paracetamolu (první pík) a pík 4-aminofenolu (druhý pík) s relativním retenčním časem vzhledem k paracetamolu asi 1,6. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška obou hlavních píků byla nejméně 20 % rozsahu celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha píku paracetamolu není větší než plocha píku paracetamolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (200 μg/g); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku paracetamolu, není větší než 3,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %, počítáno s odezvovým faktorem pro paracetamol 1,6); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 6,4násobek plochy píku paracetamolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2%, počítáno s relativním odezvovým faktorem pro paracetamol 1,6). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,01násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4-Aminofenol. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ pro TLC R.
Zkoušený roztok. 4,00 g se suspendují v 8 ml acetonitrilu R. Třepe se 30 min a zfiltruje se. Zředí se acetonitrilem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 25 mg 4-aminofenolu R se rozpustí v acetonitrilu R a zředí se jím na 50 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí acetonitrilem R na 50 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí acetonitrilem R na 50 ml.
Porovnávací roztok (c). 0,2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí zkoušeným roztokem na 5 ml.
Na vrstvu se nanese 50 μl zkoušeného roztoku a po 50 μl porovnávacího roztoku (b) a (c) a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, methanolu R a dichlormethanu R (3 + 4 + 30 + 64) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Postříká se roztokem dimethylaminobenzaldehydu R (10 g/l) v lihu 96% R. Porovnávací roztok (c) vykazuje dvě skvrny: jednu viditelnou v ultrafialovém světle (propacetamoliumchlorid) a druhou žlutou, viditelnou po postříkání, (4-aminofenol). Může se objevit další skvrna viditelná v ultrafialovém světle (paracetamol). Na chromatogramu zkoušeného roztoku žlutá skvrna 4-aminofenolu, která není viditelná v ultrafialovém světle, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (25 μg/ml). Zkoušku lze hodnotit, jestliže jsou na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) dvě zřetelně oddělené skvrny.
Methanol. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) s použitím 1-propanolu R jako vnitřního standardu.
Roztok vnitřního standardu. 2,0 ml 1-propanolu R se zředí vodou R na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se dále zředí vodou R na 25,0 ml.
Zkoušený roztok. 2,00 g zkoušené látky se rozpustí ve vodě R, přidají se 2,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml.
Porovnávací roztok. 0,8 ml methanolu R se zředí vodou R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 25,0 ml. Ke 2,0 ml tohoto roztoku se přidají 2,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné uhlíkovým molekulárním sítem impregnovaným 0,2 % makrogolu 1500,
- dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu,
- plamenoionizačního detektoru,
s následujícím teplotním programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámky
Kolona	0 - 1,5	60	-	izotermicky
	1,5 - 5,5	60 → 80	5	lineární gradient
	5,5 - 15,5	80	-	izotermicky
Nástřikový prostor		170

Nastříknou se 2 μl zkoušeného roztoku a 2 μl porovnávacího roztoku. Vypočítá se poměr plochy píku methanolu k ploše píku 1-propanolu na obou chromatogramech. Tento poměr není u zkoušeného roztoku větší než u porovnávacího roztoku (500 μl/g).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 jag/g). Porovnávací roztok se připraví s použitím základního roztoku olova (1 μg Pb/ml) R.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně 3 hod při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,250 g se rozpustí ve směsi 25 ml kyseliny octové bezvodé R a 25 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 30,08 mg sloučeniny C₁₄H₂₁CIN₂O₃.
Uchovávání
Chráněn před vlhkostí.
Nečistoty
† Propranololi hydrochloridum
Propranololiumchlorid
Synonymum. Propranololium chloratum

C₁₆H₂₂CINO₂

M_r 295,81

CAS 318-98-9

Je to N-isopropyl-(2RS)-[2-hydroxy-3-(1-naftyloxy)propyl]amoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₆H₂₂ClNO₂.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B a D.
Alternativní sestava zkoušek: A, Ca D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než nejpodobnější porovnávací barevný roztok intenzity 6 (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,20 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml. Přidá se 0,2 ml červeně methylové RS a 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Přidá se 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 10,0 mg propanololiumchloridu pro test způsobilosti CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je roztok připravený takto: 1,6 g laurylsíranu sodného R a 0,31 g tetrabutylamoniumdihydrogenfosfatu R se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny sírové R, 450 ml vody R a 550 ml acetonitrilu R, pH se upraví hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 3,3; průtoková rychlost je 1,8 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 292 nm.
Kolona se promývá mobilní fází do ustavení rovnováhy nejméně 30 min.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogram zaznamenaný za předepsaných podmínek odpovídá ve specifických kritériích hodnotám dodávaným s propanololiumchloridem pro test způsobilosti CRL.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne 20 μl zkoušeného roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající pětinásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %).
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (15 + 85) a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). Připraví se porovnávací roztok olova (1 μg Pb/ml) zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a methanolu R (15 + 85).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,250 g se rozpustí v 25 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 29,58 mg C₁₆H₂2ClNO₂.
Uchovávání
Separandum.
Nečistoty

Propylis gallas
Propylgallat
Synonymum. Propylum gallicum

C₁₀H₁₂O₅

M_r 212,20

CAS 121-79-9

Je to propyl-3,4,5-trihydroxybenzoat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C₁₀H₁₂O₅.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v etheru a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₅ (2.2.2, Metoda II).
Kyselina gallová. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.
Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 20 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg propylgallatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 20 mg kyseliny gallové R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (c). 0,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí porovnávacím roztokem (b) na 5 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, ethylformiatu R a toluenu R (10 + 40 + 50) po dráze 8 cm. Vrstva se 10 min suší na vzduchu a postříká se směsí objemových dílů chloridu železitého RS1 a lihu 96% R (1+9). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) skvrna odpovídající kyselině gallové není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Celkový chlor. 0,5 g se smíchá s 2 g uhličitanu vápenatého R1. Vysuší se a vyžíhá se při 700 °C. Zbytek po žíhání se smíchá s 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 30 ml. 15 ml tohoto roztoku, bez dalšího přidání kyseliny dusičné zředěné RS, vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (2.4.4) (200 μg/g).
Chloridy (2.4.4). K 1,65 g se přidá 50 ml vody R, 5 min se třepe a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/ml).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Zinek. Nejvýše 25 μg/g, stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).
Zkoušený roztok. K 2,5 ml roztoku získaného při zkoušce na těžké kovy se přidá 2,5 ml vody R.
Porovnávací roztoky. Porovnávací roztoky se připraví za použití základního roztoku zinku (10 μg Zn/ml) zředěného vodou R dle potřeby.
Změří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,400 g se rozpustí ve 150 ml vody R zahřáté asi na 70 °C. Zahřeje se k varu a za stálého míchání se přidá 50,0 ml dusičnan-oxidu bismutitého RS. Ochladí se a směs se převede kvantitativně do odměrné baňky na 250,0 ml, doplní se po značku roztokem kyseliny dusičné R 0,5 % (V/V) a promíchá se. Potom se zfiltruje, prvních 20 ml filtrátu se odstraní a provede se chelatometrické stanovení bismutu (2.5.11) za použití 100,0 ml filtrátu (n₁ ml). Provede se slepá zkouška (n₂ ml). Rozdíl (n₂ - n₁) mezi spotřebovanými objemy edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá hmotnosti C₁₀H₁₂O₅ obsažené v použitém objemu.
1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 21,22 mg C₁₀H₁₂O₅.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Nečistoty

Propylparabenum
Propylparaben
Synonymum. Propylis parahydroxybenzoas

C₁₀H₁₂O₃

M_r 180,20

CAS 94-13-3

Je to propyl-4-hydroxybenzoat. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C₁₀H₁₂O₃.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v methanolu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).
Kysele reagující látky. Ke 2 ml roztoku S se přidají 3 ml lihu 96% R, 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml zeleně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.
Příbuzné látky. Stanoví se tenko vrstvou chromatografií (2.2.27) za použití vrstvy vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg propylparabenu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Porovnávací roztok (c). 10 mg ethylparabenu CRL se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se acetonem R na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R amethanolu R (1 +30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
2,000 g se odváží do baňky se zabroušenou zátkou, přidá se 40,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a vaří se 1 h pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zpětný chladič propláchne vodou R. Nadbytek hydroxidu sodného se titruje kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS do druhého bodu inflexe za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Současně se provede slepá zkouška.
1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 180,2 mg C₁₀H₁₂O₃.
Nečistoty

Β. 11β,17,21,21-tetrahydroxy-6α-methyl-1,4-pregnadien-3,20-dion,

A. Zkouška Relativní hustota, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. Infračervené absorpční spektrum zkoušené látky (2.2.24) se shoduje se spektrem deptropiniumdihydrogencitratu CRL.

A. (1R,3R,5S)-tropan-3-ol (tropin)

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. (3RS)-3-fenyl-3-(2-pyridyl)-N,N-dimethylpropan-1-amin (feniramin),

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dicykloveriniumchloridu CRL. Tablety se připraví za použití chloridu draselného R. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v acetonu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

A. kyselina 1-bicyklohexylkarboxylová.

A. Index lomu (2.2.6). 1,426 až 1,428.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem digitoxinu CRL.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro dihemihydrát dihydralaziniumsulfatu.

A. R¹ = NH₂, R² = H: (3RS)-3-(3-aminofenyl)-3-ethylpiperidin-2,6-dion (3-aminoglutethimid),

A. 4-hydrazinoftalazin-l-amin

A. Zkouška Viskozita, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti (kinematická viskozita při 25 °C).

A. Specifická optická otáčivost (2.2.7) čerstvě připraveného roztoku je –82° až –90°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 50,0 mg v lihu 96% R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

A. kyselina (Z)-7-{(R,2R,3R,)-3-hydroxy-2-[(E)-(3R)-3-hydroxyokt-1-enyl]-5-oxocyklopen-tyl} hept-5-enová (15-epiPGE₂; (15R)-PGE₂),

A. Specifická optická otáčivost (2.2.7) je +19° až +26°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g v lihu 96% R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

A. kyselina (E)-7-{(1R,2R,3R,5S)-3,5-dihydroxy-2-[(E)-(3S)-3-hydroxyokt-1-enyl]cyklopentyl}hept-5-enová; [(5E)-PGF_2α; 5,6-trans-PGF_2α),

A. Teplota tání (2.2.14). 162 °C až 168 °C.

A. R = R՛ = NC₅H₁₀: 2,2՛-{[4,6,8-tri(l-piperidyl)pyrimido[5,4-d]pyriimdin-2-yl]mtrilo}diethanol,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dirithromycinu CRL.

A. (9S)-9-amino-9-deoxoerythromycin,

A. Teplota tání (2.2.14). 195 °C až 199 °C.

A. Teplota tání (2.2.14) je 189 °C až 192 °C.

A. dopamin,

A. 25,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (1 g/l) v methanolu R a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové R (1 g/l) v methanolu R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 231 nm a 306 nm, a prodlevu při asi 260 nm. Specifická absorbance v maximu při 231 nm je 660 až 730.

A. (E)-11-(3-dimethylaminopropyliden)-6,11l-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-5-oxid,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety doxapramiumchloridu CRL. Tablety se připraví za použití chloridu draselného R.

A. R = Cl:1-ethyl-3,3-difenyl-4-(2-chlorethyl)-2-pyrrolidon,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem doxazosiniummesilatu CRL.

A. 6,7-dimethoxy-2-(1-piperazinyl)-4-chinazolinylamin,

A. Při zkoušce za podmínek popsaných v odstavci Stanovení účinnosti dává příslušné odezvy.

A. Na polycytémických myších
Účinnost přípravku se stanoví v daných podmínkách hodnocením jeho působení na stimulaci příjmu ⁵⁹Fe červených krvinek myší, které byly vystaveny sníženému atmosférickému tlaku a staly se polycytémickými.
Následující plán, užívající podtlakovou komoru, se ukázal být vhodným.
Polycytémie se vyvolá u samic myší stejného kmene a hmotnosti 16 g až 18 g. Samice myší se umístí do podtlakové komory o tlaku 0,6 atm. Po 3 dnech při 0,6 atm se tlak sníží na 0,4 atm až 0,5 atm, při kterém se zvířata nechají dalších 11 dní. (Částečné vakuum je denně přerušeno na maximálně 1 h okolo 11.00 h k zajištění úklidu klecí a potravy pro zvířata.) Po skončení tohoto specifického období se myši vrátí do normálních atmosférických podmínek. Namátkově se rozdělí do klecí po šesti zvířatech a označí se.
Zkoušený roztok (a). Zkoušený přípravek se rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnan-albuminovém o pH 7,2 (1) na koncentraci 0,2 m.j./ml.
Zkoušený roztok (b). Smíchají se stejné objemové díly zkoušeného roztoku (a) a tlumivého roztoku fosforečnan-albuminového o pH 7,2 (1).
Zkoušený roztok (c). Smíchají se stejné objemové díly zkoušeného roztoku (b) a tlumivého roztoku fosforečnan-albuminového o pH 7,2 (1).
Porovnávací roztok (a). Erytropoetin BRP se rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnan-albuminovém o pH 7,2 (1) na koncentraci 0,2 m.j./ml.
Porovnávací roztok (b). Smíchají se stejné objemové díly porovnávacího roztoku (a) a tlumivého roztoku fosforečnan-albuminového o pH 7,2 (1).
Porovnávací roztok (c) Smíchají se stejné objemové díly porovnávacího roztoku (b) a tlumivého roztoku fosforečnan-albuminového o pH 7,2 (1).
Radioaktivně značený roztok chloridu železitého (koncentrovaný) ⁵⁹Fe. Použije se vyráběný ⁵⁹Fe-chlorid železitý (o specifické aktivitě 100 MBq až 1000 MBq na miligram Fe).
Radioaktivně značený roztok chloridu železitého ⁵⁹Fe. Radioaktivně značený koncentrovaný roztok chloridu železitého se zředí tlumivým roztokem citronanovým o pH 7,8 na aktivitu 3,7 x 10⁴Bq/ml.
Koncentrace zkoušených roztoků a porovnávacích roztoků se mohou změnit podle odezvy použitých zvířat.
Tři dny po návratu zvířat do atmosférického tlaku se každému zvířeti podkožně vstříkne 0,2 ml jednoho roztoku. Ze šesti zvířat v každé kleci se každému zvířeti podá jeden ze šesti různých roztoků (3 zkoušené roztoky a 3 porovnávací roztoky) a pořadí injekcí by mělo být pro každou klec náhodně určeno. Nejméně se doporučuje n = osm (osm klecí).
Dva dny po injekci zkoušeného nebo porovnávacího roztoku se každému zvířeti intraperitonálně vstříkne 0,2 ml radioaktivně značeného roztoku chloridu železitého ⁵⁹Fe. Pořadí injekcí je stejné jako při podání erytropoetinu a doba mezi podáním erytropoetinu a radioaktivně značeného roztoku chloridu železitého je pro každé zvíře stejná.
Za dalších 48 h se každé zvíře uspí injekcí vhodného anestetika, zaznamená se tělesná hmotnost a z rozvětvení aorty se odeberou vzorky krve (0,65 ml) do hematokritových kapilár. Po určení objemu sražených buněk se změří radioaktivita každého vzorku.
Pro každou myš se vypočítá odezva (% ⁵⁹Fe v celkovém krevním oběhu) podle vztahu:
$\frac{A_{S} ∙ M ∙ 7,5}{A_{t} ∙ V_{S}},$
v němž značí:
A_s - radioaktivitu vzorku,
A_t - celkovou podanou aktivitu,
7,5 - celkový objem krve v procentech tělesné hmotnosti,
M - tělesnou hmotnost v gramech,
V_s - objem vzorku.
Účinnost se vypočítá obvyklými statistickými metodami vhodnými pro model rovnoběžnosti. Z výpočtu se vyloučí zvíře, jehož objem sražených buněk je méně než 54 % nebo tělesná hmotnost je více než 24 g.

A. dibenzosuberon (dibenzo[a,d]cykloheptanon),

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem estriolu CRL.

A. 9,11-didehydroestriol,

A. Teplota tání (2.2.74) je 127 °C až 134 °C.

A. 1,4-benzendiol (hydrochinon).

A. Relativní hustota, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. 1,1-diethoxyethan (acetal),

A. Hustota (2.2.5). ρ₂₀: 834,70 kg/m³ až 827,11 kg/m³ ( $d_{20}^{20}$ : 0,8362 až 0,8286).

A. Hustota (2.2.5). p₂₀: 894,59 kg/m³ až 887,60 kg/m³ ( $d_{20}^{20}$ : 0,8962 až 0,8892).

A. Relativní hustota, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. 1,1-diethoxyethan (acetal),

A. 25 mg se rozpustí v 5 ml dimethylsulfoxidu R a zředí se methanolem R na 50 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 200 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 300 nm až 450 nm. Roztok vykazuje tři absorpční maxima, při 362 nm, 381 nm a 405 nm. Poměr absorbance naměřené při 362 nm k absorbanci naměřené při 381 nm je 0,57 až 0,61. Poměr absorbance naměřené při 381 nm k absorbanci naměřené při 405 nm je 0,87 až 0,93.

A. 2 ml se smíchají s 1 ml kyseliny octové ledové R a 2 ml kyseliny sírové R; je cítit pach ethylesteru kyseliny octové.

A. Zkouška Relativní hustota, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. Teplota tání (2.2.14). 115 °C až 118 °C.

A. R = H: kyselina 4-hydroxybenzoová,

A. Teplota tání (2.2.74). 118 °C až 122 °C.

A. ethylaminomethyl-(3-hydroxyfenyl)keton (etilefiron),

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. (5R,5aR,8aR,9S)-9-[(4,6-O-(R)-ethyliden-β-D-glukopyranosyl)oxy]-5-{4-[(benzyloxykarbonyl)oxy]-3,5-dimethoxyfenyl}-5,8,8a,9-tetrahydroisobenzofuro[5,6-f][1,3]benzodioxol-6(5aH)-on (4 ˊ-karbobenzoyloxyethylidenlignan P),

A. Listy jsou většinou šedozelené, poměrně silné, protáhlé, oválné, mírně srpovitě zahnuté, většinou až 25 cm dlouhé a až 5 cm široké. Rapík je zkroucený, silně vrásčitý, 2 cm až 3 cm, řidčeji 5 cm dlouhý. Kožovité tuhé listy jsou celokrajné, lysé, se žlutozelenou střední žilkou. Postranní žilky anastomozují v blízkosti okraje čepele. Čepel je rovná a poněkud ztlustlá. Na obou stranách čepele jsou drobounké, nepravidelně roztroušené, bradavčité, tmavě hnědé skvrny. V procházejícím světle mohou být patrné malé siličné žlázky.

A. Zkouška Index lomu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. amfotericin A (tetraen).

A. (E)-(1R,9S)-4,l 1,1 l-trimethyl-8-methylenbicyklo[7,2,0]undec-4-en (β-karyofylen),

A. R = H: methyl-(1H-benzimidazol-2-yl)karbamat,

A. Teplota tání (2.2.14) je 186 °C až 189 °C.

A. kyselina 3-(4-chlorfenyl)-3-oxopropanová,

A. Teplota tání (2.2.74). 79 °C až 82 °C.

A. 4-chlorfenyl-4-hydroxyfenylketon,

A. 1-(2-fenylethyl)-4-[(N-fenyl)propionylamino]piperidin-1-oxid,

A. Teplota tání (2.2.14) je 134 °C až 137 °C.

A. (RS)-1-(2,4-dichlorfenyl)-2-(1H-imidazol-1-yl)ethanol,

A. Teplota tání (2.2.14): 146 °C až 152 °C. Rozmezí tání není větší než 3 °C.

A. Pozoruje se pod mikroskopem ve směsi stejných objemových dílů glycerolu R a vody R; jsou patrné nepravidelné průhledné bílé nebo žlutavě bílé vločky nebo kousky, na povrchu nerovné.
V polarizovaném světle (mezi příčnými Nikolovými hranoly) mohou být vidět škrobová zrna se zřetelným černým křížem ve středu.

A. 3-[2,5-bis(2,2,2-trifluorethoxy)fenyl]-1,5,6,7,8,8a-hexahydroimidazo[1,5-α]pyridin,

A. kyselina 8-fluor-5-methyl-6-oxo-5,6-dihydro-4H-imidazo[1,5-α][ 1,4]benzodiazepin-3-karbo-xylová,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem flumetasonpivalatu CRL. Pokud spektra získaná se vzorky v tuhém stavu jsou rozdílná, rozpustí se odděleně zkoušená i referenční látka v acetonu R, odpaří se na vodní lázni do sucha a se získanými zbytky se zaznamenají nová spektra.

A. R¹ = CO-CH₂OH, R²= F: 6α,9-difluor-llβ,17,21-trihydroxy-16α-methyl-1,4-pregnadien-3,20-dion (flumetason),

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fluokortolonpivalatu CRL.

A. 6α-fluor-11βp,21-dihydroxy-16α-methyl-1,4-pregnadien-3,20-dion (fluokortolon),

A. Dvojnažky jsou téměř válcovitého tvaru s okrouhlou bází a užším vrcholem, s velkým stylopodiem. Většinou jsou 3 mm až 12 mm dlouhé a 3 mm až 4 mm široké. Nažky, obvykle jednotlivé, jsou lysé. Každá má pět vyčnívajících, lehce rýhovaných žeber. Na příčném řezu mohou být pod lupou patrny čtyři kanálky na straně dorzální a dva na straně poutcové.

A. Dvojnažky jsou téměř válcovitého tvaru s okrouhlou bází a užším vrcholem s velkým stylopodiem. Většinou jsou 3 mm až 12 mm dlouhé a 3 mm až 4 mm široké. Nažky, obvykle jednotlivé, jsou lysé. Každá má pět vyčnívajících, lehce rýhovaných žeber. Na příčném řezu mohou být pod lupou patrny čtyři kanálky na straně dorzální a dva na straně poutcové.

A. Semeno je tvrdé, hladké, hnědé až načervenale hnědé a více nebo méně kosodélníkové se zaoblenými okraji. Je 3 mm až 5 mm dlouhé, 2 mm až 3 mm široké a 1,5 mm až 2 mm tlusté. Nejširší povrch semene je znatelně rozdělen rýhou do dvou nestejných částí. Menší část obsahuje základ kořínku; širší část dělohy.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. monohydrátu vápenaté soli fosfomycinu. Měří se tablety připravené s bromidem draselným R.

A. Zkouška Teplota skápnutí, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. kalcium-( 1,2-dihydroxypropyl)fosfonat.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. disodné soli fosfomycinu. Měří se tablety připravené s bromidem draselným R.

A. dinatrium-(1,2-dihydroxypropyl)fosfonat.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety galaktosy CRL.

A. 50 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 225 nm. Specifická absorbance naměřená v maximu je 500 až 550.

A. 2,2ˊ,2ˊˊ-[benzen-1,2,3-triyltris(oxy)]tris(N,N-diethylethanamin),

A. 0,1 g se rozpustí v 2,5 ml vody R a zahřívá se s 2,5 ml vínanu měďnatého RS; vzniká červená sraženina.

A. 50 jíl roztoku, případně zředěného ethanolem R tak, aby obsahoval 10 g/l glyceroltrinitratu, se vnese na tabletu bromidu draselného R a rozpouštědlo se odpaří ve vakuu. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. glyceroltrinitratu.

A. anorganické dusičnany,

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.
Na vrstvu se nanese 50 μl zkoušeného roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a etheru R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem rhodaminu B R (0,1 g/l) v lihu 96% R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu jsou skvrny odpovídající triacylglycerolům s R_Fasi 0,9 (R_st= 1), 1,3-diacylglycerolům (R_st = 0,7), 1,2-diacylglycerolům (R_st = 0,6), monoacylglycerolům (R_st = 0,1) a esterům makrogolu (R_st = 0).

A. 25 mg se nejprve slabě, později silněji zahřívá; vzniká zápach po spáleném rohu. Po vyžíhání zůstane šedobílý zbytek, ke kterému se přidá 1,5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, směs se zahřeje a promíchá. Po zfiltrování se filtrát zředí vodou R na 10 ml; roztok vyhovuje zkoušce na stříbro (2.3.1).

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.
Na vrstvu se nanese 10 μl zkoušeného roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a etheru R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem rhodaminu B R (0,1 g/l) v lihu 96% R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu jsou skvrny odpovídající triacylglycerolům s R_F asi 0,9 (R_st= 1), 1,3-diacylglycerolům (R_st = 0,7), 1,2- diacylglycerolům (R_st = 0,6), monoacylglycerolům (R_st = 0,1) a esterům makrogolu (R_st = 0).

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.
Na vrstvu se nanese 10 |Lil zkoušeného roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a etheru R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem rhodaminu B R (0,1 g/l) v lihu 96% R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu jsou skvrny odpovídající triacylglycerolům s R_F asi 0,9 (R_st = 1), 1,3-diacylglycerolům (R_st = 0,7), 1,2-diacylglycerolům (R_st = 0,6), monoacylglycerolům (R_st = 0,1) a esterům makrogolu (R_st = 0).

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml.
Na vrstvu se nanese 10 μl zkoušeného roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a etheru R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem rhodaminu B R (0,1 g/l) v lihu 96% R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu jsou skvrny odpovídající triacylglycerolům s R_F asi 0,9 (R_st= 1), 1,3-diacylglycerolům (R_st = 0,7), 1,2-diacylglycerolům (R_st = 0,6), monoacylglycerolům (R_st = 0,1) a esterům makrogolu (R_st = 0).

A. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku se přibližně shoduje s retenčním časem a velikostí hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

A. Zkouška Teplota tání, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. Lesklé, nažloutlé, světle hnědé nebo žlutohnědé kousky oddenku 2 mm až 3 mm silné, podélně rýhované. Nodia (kolénka) se zbytky velmi tenkých kořenů a bělavými nebo nahnědlými šupinovitými listy; intemodia (články) jsou více než 6 cm dlouhá, podélně rýhovaná, uvnitř dutá. Na příčném řezu nodii je patrná nažloutlá dřeň.

A. Světle nebo tmavě oranžově hnědá nepravidelná nebo okrouhlá zrna nebo kousky různé velikosti s různě zbarvenými částicemi. Na povrchu jsou většinou pokryty šedým až žlutohnědým prachem.

A. Zkouška Destilační rozmezí, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. 1,1,1,4,4,4-hexafluor-2-buten,

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem hexetidinu CRL.

A. 2-ethyl-N-{[ -(2-ethylhexyl)-4-methyl-4,5-dihydro-1H-imidazol-4-yl]methyl} hexan-1-amin (dehydrohexetidin),

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu Je zároveň zkouškou totožnosti.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem hydrokortisonu CRL. Jestliže spektrum zkoušené látky a spektrum referenční látky v tuhém stavu vykazují rozdíly, rozpustí se obě látky odděleně v co nejmenším množství acetonu R, odpaří se do sucha na vodní lázni a se zbytky se znovu zaznamenají spektra látek.

A. prednisolon,

A. Zkouška Index lomu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. kyselina salicylová,

A. kyselina (5R,6S)-3-[(2-aminoethyl)thio]-6-[(R)-1-hydroxyethyl]-7-oxo-1-azabicyklo[3,2,0]hept-2-en-2-karboxylová (thienamycin).

A. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebo, kde je to vhodné, porovnávacímu roztoku (c).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety johexolu CRL. Tablety se připraví za použití bromidu draselného R.

A. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Poznámka: Vzhledem k endo-exoizomerii jsou na chromatogramu dva nerozdělené píky johexolu. Kromě toho se na počátku prvního hlavního píku obvykle objevuje malý pík náležící rovněž johexolu. Retenční čas tohoto malého píku je asi o 1,2 min menší než retenční čas prvního hlavního píku.
Zkoušený roztok. 0,150 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 15,0 mg johexolu CRL a 15,0 mg johexolu nečistoty A CRL se rozpustí ve směsi jedné až dvou kapek hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R a zředí se vodou R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.
Chromatograflcký postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné vhodným silikagelem oktadecylsilanisovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (1 + 99) na počátku eluce a (13 + 87) na konci eluce, při průtokové rychlosti 1 ml/min a lineární gradientově eluci 60 min,
- spektrofotometrického detektoru, 254 nm.
Kolona se promývá mobilní fází o počátečním složení do ustavení rovnováhy po dobu nejméně 10 min. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku po nástřiku 10 μl porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Odděleně se nastříkne 10 μl vody R jako kontrolního roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy johexolu nečistoty A asi 17 min a obou píku johexolu (odpovídajích endo/exoizomerním formám) asi 20 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem odpovídajícím johexolu nečistotě A a druhým větším píkem odpovídajícím johexolu je nejméně 5. V případě potřeby se upraví konečná koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo se upraví program lineární gradientové eluce.
Odděleně se nastříkne po 10 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě píků johexolu (viz výše), větší než polovina plochy hlavních píků johexolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavních píků johexolu (viz výše), není větší než 1,5násobek plochy hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5%). Nepřihlíží se k žádnému píku odpovídajícímu kontrolnímu roztoku.

A. 5-acetylamino-N,N՛-bis(2,3-dihydroxypropyl)-2,4,6-trijodbenzen-1,3-clikarboxamid,

A. Infračervené absorbční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem jopamidolu CRL.

A. R¹ = NHCH(CH₂OH)₂; R² = H: 5-amino-A,A’-bis[2-hydroxy-1-(hydroxymethyl)ethyl]-2,4,6-trijodbenzen-1,3-dikarboxamid,

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. Teplota tání (2.2.14). 166 °C až 170 °C.

A. (3,4-dihydroxyfenyl)isopropylaminomethylketon.

A. Teplota tání (2.2.14): 166 °C až 170 °C.

A. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Bergapten, viz Zkoušky na čistotu, pozorováním v ultrafialovém světle při 365 nm Před postříkáním činidlem je na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající polohou a fluorescencí skvrně methylantranilatu na chromatogramu porovnávacího roztoku; mohou být patrné i další skvrny. Po postříkání činidlem se chromatogramy pozorují v ultrafialovém světle při 365 nm; na chromatogramu porovnávacího roztoku je v horní polovině hnědooranžově fluoreskující skvrna odpovídající linalylacetatu, v dolní polovině hnědooranžově fluoreskující skvrna odpovídající linalolu a těsně pod ní žlutozeleně fluoreskující skvrna odpovídající bergaptenu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě skvrny odpovídající polohou a fluorescencí skvrnám linalylacetatu a linalolu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Mohou být patrné i další skvrny.

A. 4-{4-[4-(4-methoxyfenyl)piperazin-1-yl]fenyl}-2-[(lRS)-1-methylpropyl]-2,4-dihydro-3 -1,2,4-triazol-3-on,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ivermektinu CRL.

A. R = CH₂-CH₃: 5-O-demethylavermektin A_1a (avermektin B_1a),

A. Zkouška Vitamin A, metoda A, viz Stanovení obsahu, je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušený roztok (2.2.25) vykazuje maximum při (325 ± 2) nm.

A. Zkouška Vitamin A, metoda A, viz Stanovení obsahu, je zároveň zkouškou totožnosti. Zkoušený roztok vykazuje maximum (2.2.25) při (325 ± 2) nm.
Zkouška Vitamin A, metoda B, viz Stanovení obsahu, je zároveň zkouškou totožnosti. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je pík odpovídající píku all-trans-retinolu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

A. Teplota tání (2.2.14). 148 °C až 152 °C.

A. 1-acetyl-4-{4[[(2RS,4SR)-2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(1-imidazolylmethyl)-1,3-dioxolan-4-yl]methoxy]fenyl}-1,2,3,4-tetrahydropyrazin,

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. laktosa,

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.
Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok. 50,0 mg laktulosy CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, roztoku kyseliny borité R (50 g/l), methanolu R a ethylacetatu R (10 + 15 + 20 + 55) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min při 100 °C až 105 °C a nechá se vychladnout. Potom se postříká roztokem 1,3-dihydroxynaftalenu R (1,0 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny sírové R a methanolu R (10 + 90) a zahřívá se 5 min při 110 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem bakampiciliniumchloridu CRL.

A. epilaktosa,

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.
Zkoušený roztok. 0,50 g se zředí vodou R na 50 ml.
Porovnávací roztok. 60 mg laktulosy CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, roztoku kyseliny borité R (50 g/l), methanolu R a ethylacetatu R (10 + 15 + 20 + 55) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min při 100 °C až 105 °C, nechá se ochladit, postříká se roztokem 1,3-dihydroxynaftalenu R (1,0 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny sírové R a methanolu R (10 + 90) a zahřívá se 5 min při 110 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

A. epilaktosa,

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. 20 μl se rozpustí v 1 ml toluenu R.
Porovnávací roztok. 10 μl linalolu R a 10 μl linalylacetatu R se rozpustí v 1 ml toluenu R.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se dvakrát (po prvním vyvíjení se vrstva suší 5 min) směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní polovině skvrna odpovídající linalolu, ve střední části skvrna odpovídající linalylacetatu; obě skvrny jsou fialově zbarveny. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Pod skvrnou odpovídající linalolu jsou další skvrny (obvykle dvě až pět); hnědozelené jsou zbarveny intenzivněji, pod nimi fialovočervené skvrny. Nad skvrnou odpovídající linalolu je fialovočervená skvrna (karyofylenepoxid), mezi těmito skvrnami může být slabě fialovohnědá skvrna (cineol).

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. (E)- nebo (Z)-4-(trimethylamonio)-2-butenoat,

A. 10,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 210 nm až 280 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 230 nm. Specifická absorbance v maximu je 1070 až 1170.

A. 2-amino-2՛,5-dichlorbenzofenon,

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. kyselina (2S, 5R, 6R)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová),

A. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. Zkouška Voda, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. X = S: S-[(2RS)-1,2-bis(ethoxykarbonyl)ethyl]-O-methyl-S-methyldithiofosfat (isomalation),

A. Teplota tání (2.2.14) je 148 °C až 151 °C.

A. Ke 3 ml čerstvě připraveného roztoku pyrokatecholu R (100 g/l) se za chlazení ve vodě s ledem přidá 6 ml kyseliny sírové R. Ke 3 ml ochlazené směsi se přidá 0,3 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, a opatrně se 30 s zahřívá nad otevřeným plamenem; vzniká růžové zbarvení.

A. 10 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 100 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 250 nm až 300 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima při 265 nm a 272 nm a absorpční minimum při 268 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 272 nm k absorbanci naměřené v maximu při 265 nm je 1,1 až 1,3.

A. 3-(9,10-dihydro-9,10-ethanoanthracen-9-yl)-2-propenal,

A. Provede se zkouška Totožnost mastných olejů tenko vrstvou chromatografií (23.2). Chromatogram zkoušené látky odpovídá chromatogramu porovnávacího roztoku.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety bambuteroliumchloridu CRL. Pokud spektra vykazují rozdíly, rozpustí se zkoušená látka i referenční látka ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 6), chladí se v ledu do vzniku sraženiny, obě sraženiny se suší ve vakuu při 50 °C do konstantní hmotnosti a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem medosulepiniumchloridu CRL.

A. kyselina 2-(4-tolylthiomethyl)benzoová,

A. Teplota tání (2.2.14). 205 °C až 209 °C.

A. 6β-hydroxy-6-methyl-3,20-dioxo-4-pregnen-17-ylacetat (6β-hydroxymedroxyprogesteronacetat),

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety meflochiniumchloridu CRL. Tablety se připraví za použití chloridu draselného R. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v methanolu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

A. [2,8-bis(trifluormethyl)-4-chinolyl]-(2-pyridyl)keton,

A. List řapíkatý až dlouze řapíkatý, široce vejčitý až kosočtverečný, na bázi široce klínovitý až uťatý, až 8 cm dlouhý a 5 cm široký. Čepel tenká, pomačkaná, hrubě pilovitě zubatá. Svrchní strana čepele zelenošedá, spodní strana světlejší.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety mepivakainiumchloridu CRL.

A. 2,6-dimethylanilin,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem monohydrátu sodné soli metamizolu CRL.

A. (1RS)-1-(3,5-dihydroxyfenyl)-2-(terc.butylamino)ethanol (terbutalin),

A. R = NHCHO: 1-fenyl-4-formylamino-2,3-dimethyl-1,5-dihydro-2H-pyrazol-5-on,

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. Teplota tání (2.2.14). 125 °C až 128 °C.

A. R = H: kyselina 4-hydroxybenzoová,

A. 0,5 g se rozpustí v 50 ml vody R a ihned se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS. Zfiltruje se a sraženina se promyje vodou R. Suší se 2 h ve vakuu při 80 °C. Získaná sraženina taje při 125 °C až 128 °C (2.2.14).

A. R = H: kyselina 4-hydroxybenzoová,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem methylprednisolonhydrogensukcinatu CRL.

A. methylprednisolon,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem methylprednisolonu CRL. Pokud se získaná spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství acetonu R, odpaří se na vodní lázni do sucha a se zbytky se zaznamenají spektra znovu.

A. 17,21-dihydroxy-6a-methyl-1,4-pregnadien-3,11,20-trion,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety benperidolu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v minimálním množství isobutylmethylketonu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem monohydrátu metixeniumchloridu CRL.

A. 9H-thioxanthen,

A. Teplota tání (2.2.14). 145 °C až 149 °C.

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ pro TLC R.
Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 20 mg metoklopramidu CRL a 10 mg sulpiridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (b). 20 mg 2-diethylaminoethylamin R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, dioxanu R, methanolu R a dichlormethanu R (2 +10+14 + 90) po dráze 12 cm. Vrstva se suší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm (zkouška totožnosti C). Potom se vrstva postříká dimethylaminobenzaldehydem RS1 a opět se suší na vzduchu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající nečistotě E (není viditelná v ultrafialovém světle při 254 nm) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

A. 4-acetylamino-5-chlor-N-(2-diethylaminoethyl)-2-methoxybenzamid,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety metrifonatu CRL.

A. methyl-hydrogen-(RS)-(2,2,2-trichlor-1-hydroxyethyl)fosfonat (demethylmetrifonat),

A. Listy zelené nebo šedozelené, na svrchní straně slabě pýřité, na spodní straně pýřité, dvakrát až třikrát peřenosečné, úkrojky listů čárkovité, ukončené bělavým hrotem, květenství chocholičnaté, koncové, úbory o průměru 3 mm až 5 mm, květní lůžko na obvodu se čtyřmi nebo pěti jazykovitými květy a ve střední části se třemi až dvaceti trubkovitými květy. Zákrov třířadý, listeny kopinaté, pýřité, na okrajích s nahnědlým nebo bílým blanitým lemem. Lůžko je slabě vypouklé, plevkaté, jazykovité květy s korunou bělavou nebo načervenalou, trojzubou. Terčové květy s korunou pěticípou, nažloutlou nebo slabě nahnědlou. Stonky pýřité, zelené, hnědě nebo fialově naběhlé, podélně rýhované, až 3 mm silné, uvnitř vyplněné bělavou dření.

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF₂₅₄pro TLC R. Vrstva se stejnoměrně postříká roztokem edetanu disodného R (100 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na hodnotu 9,0 (asi 10 ml na desku rozměrů 100 mm x 200 mm). Vrstva se suší nejméně 1 h ve vodorovné poloze. Před použitím se vrstva 1 h zahřívá v sušárně při 110 °C.
Zkoušený roztok 5 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 5 mg minocykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 mg minocykliniumchloridu CRL a 5 mg doxycykliniumhyklatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (6 + 35 + 59) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

A. R¹ = N(CH₃)₂, R² = H, R³ = N(CH₃)₂: (4R,4aS,5aR, 12aS)-4,7-bis(dimethylamino)-3,10,12,12a-tetrahydroxy-1,11-dioxo-1,4,4a,5,5a,6,11,12a-oktahydronaftacen-2-karboxamid (4-epiminocyklin),

A. 1-(4-piperidyl)-1,3-dihydro-2H-benzimidazol-2-on,

A. 2 mg až 3 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R zahřátím ve vodní lázni 40 °C až 50 °C teplé a potom se odpaří do sucha proudem dusíku, je-li třeba mírným zahřátím. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zbytku se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. mitoxantroniumdichloridu.

A. R¹ = R³ = H, R² = OH: l-amino-5,8-dihydroxy-4-[2-(2-hydroxyethy lamino)ethylamino]anthracen-9,10-dion,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky předem sušené 1 h při 145 °C se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. morfiniumsulfatu.

A. kodein,

A. 5-(6-methoxynaftalen-2-yl)-3-methylcyklohexanon,

A. 0,2 g se rozpustí protřepáváním ve 20 ml vody R. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml chloridu vápenatého RS; vznikne objemná rosolovitá hmota.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem natrium amidotrizoatu CRL. Zkouši se látky sušené 3 h při 100 °C až 105 °C.

A. R¹ = NH₂; R² = I: kyselina 3-acetamido-5-amino-2,4,6-trijodbenzoová,

A. Provede se tenkovrstvná chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu silanizovaného pro TLC R.
Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 10 ml lihu 70% (V/V) R. Porovnávací roztok. 50 mg cetylstearylsíranu sodného CRL se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 10 ml lihu 70% (V/V) R.
Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, acetonu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (50 g/l) v lihu 96% R a zahřívá se při 120 °C do objevení skvrn (asi 3 h). Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku.

A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkouškám na fosforečnany (2.3.1).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety benserazidiumchloridu CRL.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem natriumvalproatu CRL. Pokud se spektrum zkoušené látky získané v pevném stavu liší od spektra referenční látky, zaznamenají se spektra tablet připravených nanesením 50 μl roztoku zkoušené látky v methanolu R (100 g/l) a 50 μl roztoku referenční látky v methanolu R (100 g/l) na tablety bromidu draselného R. Rozpouštědlo se odpaří ve vakuu a ihned se zaznamenají spektra.

A. R = R' = H: kyselina pentanová (kyselina valerová),

A. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

A. 4-O-(2,6-diamino-2,3,4,6-tetradeoxy-α-D-gfycer0-4-hexenopyranosyl)-6-O-(4-C-methyl-3-methylamino-3-deoxy-β-L-arabino-pyranosyl)-2-deoxy-D-streptamin (sisomicin),

A. isopropyl-(2-methoxyethyl)-2,6-dimethyl-4-(3-nitrofenyl)pyridin-3,5-dikarboxylat,

A. ethyl-methyl-2,6-dimethyl-4-(3-nitrofenyl)pyridin-3,5-dikarboxylat,

A. R = Cl: kyselina 7-chlor-1-ethyl-6-fluor-4-oxo-l,4-dihydrochinolin-3-karboxylová,

A. Teplota tání (2.2.14). 216 °C až 220 °C.

A. 10,11-dihydro-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-5-on (dibenzosuberon),

A. 2,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima při 276 nm a 305 nm. Poměr absorbance zjištěné v maximu při 305 nm k absorbanci zjištěné v maximu při 276 nm je 1,6 až 1,8.

A. (RS)-2-amino-3-hydroxypropionohydrazid,

A. 5-methoxy- 1H-benzimidazol-2-thiol,

A. Listy jsou křehké, až 7,5 cm dlouhé a až 2,5 cm široké. Řapík je krátký, čepel oválná až kopinatá, na konci zašpičatělá, na bázi klínovitá. List na spodní straně světle šedozelený, na svrchní straně tmavozelený až nahnědle zelený. Žilnatina zpeřená, s malým množstvím postranních žilek. Pozoruje se lupou (10x zvětšující), postranní žilky probíhají rovnoběžně s hlavní žilkou a pak se odklánějí v ostrém úhlu. Okraj listu je nepravidelně hrubě zubatý, někdy vroubkovaný, čepel mírně podvinutá. Řapík tenký, čtyřhranný, 4 mm až 8 mm dlouhý a stejně jako primární žilnatina fialově naběhlý. Občas jsou patrné shluky namodrale bílých až fialových, dosud nerozvinutých květů.

A. Teplota tání (2.2.14). 158 °C až 162 °C.

A. R = H: kyselina 4-aminobenzoová,

A. Teplota tání (2.2.14): 124 °C až 129 °C.

A. 4-(diethylamino)but-2-inyl-(RS)-2-(3-cyklohexenyl)-2-cyklohexyl-2-hydroxyacetat,

A. Teplota tání (2.2.14) zbytku zkoušené látky ze Zkoušky totožnosti B je 138 °C až 142 °C.

A. anorganické dusičnany,

A. 20,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku v rozmezí 230 nm až 340 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 265 nm. Specifická absorbance v maximu, počítáno na vysušenou látku, je 520 až 560.

A. 4-{[5-(4-amidinofenoxy)pentyl]oxy}benzenkarboxamid.

A. 0,3 ml se zředí vodou R na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v rozmezí při 220 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maxima při 257 nm, 263 nm a 269 nm a prodlevu při asi 250 nm.

A. kyselina glyoxylová,

A. Teplota tání (2.2.14). 106 °C až 109 °C.

A. 2-benzylpyridin,

A. Zkouška Hodnota pH, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. benzylpenicilin,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL.

A. benzylpenicilin,

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fenytoinu CRL.

A. difenylketon (benzofenon),

A. 10,0 mg se rozpustí v trimethylpentanu R a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku (2.2.25) při 275 nm až 340 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 327 nm a absorpční minimum při 285 nm. Specifická absorbance v maximu je 67 až 73. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí trimethylpentanem R na 50,0 ml a měří se absorbance při 230 nm až 280 nm; roztok vykazuje čtyři absorpční maxima: při 243 nm, 249 nm, 261 nm a 270 nm.

A. 80 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v rozmezí 220 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maxima při 257 nm, 263 nm a 269 nm a prodlevu při asi 250 nm.

A. 2-methyl-1,4-naftochinon (menadion).

A. kyselina 4-methoxybenzen-l,3-dikarboxylová,

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. (3R, 4R)-3-ethyl-4-[(1-methyl-5-imidazolyl)methyl]tetrahydro-2-furanon(isopilokarpin),

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. (3S,4R)-3-ethyl-4-[( 1 -methyl-5-imidazolyl)methyl]tetrahydro-2-furanon (isopilokarpin),

A. Teplota tání (2.2.14). 216 °C až 220 °C.

A. 1-(4-piperidyl)benzimidazolinon,

A. kyselina (2S,5R,6R)-6-[(2R)-2-amino-2-fenylacetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (ampicilin),

A. 0,250 g se rozpustí ve vodě R, přidá se 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 5 ml ethylacetatu R, promíchá se a nechá se stát 10 min ve vodě s ledem. Krystaly se odfiltrují malým filtrem ze slinutého skla (40) za použití sání, promyjí se 5 ml vody R a 5 ml ethylacetatu R a suší se 60 min v sušárně při 60 °C. Infračervené absorpční spektrum získaných krystalů (2.2.24) se shoduje se spektrem piperacilinu CRL.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem biotinu CRL.

A. kyselina (2S,5R,6R)-6-[(2R)-2-amino-2-fenylacetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (ampicilin),

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem pivmecilinamiumchloridu CRL.

A. pivaloyloxymethyl-(2S,5R,6R)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylat (pivaloyloxymethyl-6-aminopenicilanat),

A. Semeno člunkovitého tvaru je narůžovělé béžové a hladké. Je 1,5 mm až 3,5 mm dlouhé, 1,5 mm až 2 mm široké a 1 mm až 1,5 mm tlusté. Uprostřed vyduté, kde je patrná světle zbarvená skvrna odpovídající semenné jizvě (hilum). Světle hnědá skvrna na vypouklé straně odpovídá umístění zárodku a zaujímá asi jednu čtvrtinu délky semene.

A. Osemení je narůžověle béžové, hladké, člunkovitého tvaru. Je 1,5 mm až 3,5 mm dlouhé a 1,5 až 2 mm široké. Světle hnědá skvrna na vypouklé straně odpovídá umístění zárodku v semeni před jeho odstraněním.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem prednisolonu CRL. Pokud se získaná spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství acetonu R, odpaří se na vodní lázni do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

A. hydrokortison.

A. Teplota tání (2.2.14). 168 °C až 171 °C.

A. (RS)-2-chlor-N-(2-tolyl)propanantid,

A. Teplota tání (2.2.14). 36 °C až 39 °C; stanoví se z nevysušené látky.

A. kyselina bis {3-[(3aS,4S,6aS)-2-oxohexahydrothieno[3,4-d]imidazol-4-yl]propyl} octová,

A. (RS)-2-chlor-N-(2-tolyl)propanamid,

A. Hrubě bradavčitý šedohnědý oddenek, přímý nebo slabě zakřivený, asi 1 cm až 5 cm dlouhý a asi 2 mm až 4 mm silný. Hlava oddenku často pokryta zbytky stonků a listů. Oddenek porostlý četnými, křehkými kořeny, asi 1 mm silnými a obvykle 6 cm až 8 cm dlouhými. Kořeny druhu Primula elatior jsou světle hnědé až červenohnědé, kořeny druhu Primula veris jsou žluté až nažloutlé. Lom hladký.

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem promaziniumchloridu CRL.

A. N,N-dimethyl-3-(10H-fenothiazin-10-yl)propylamin-S-oxid (promazinsulfoxid).

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. propacetamoliumchloridu.

A. paracetamol,

A. Teplota tání (2.2.14). 163 °C až 166 °C.

A. 3-( 1 -naftyloxy)-1,2-propandiol (diol),

A. Teplota tání (2.2.14). 148 °C až 151 °C.

A. Teplota tání (2.2.14). 156 °C až 159 °C.

A. kyselina 3,4,5-trihydroxybenzoová (kyselina gallová).

A. Teplota tání (2.2.14). 96 °C až 99 °C.

A. 1 -(4-fluorfenyl)-4-(4-fenyl-4-hydroxy-1-piperidyl)-1-butanon,

A. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku (2.2.25) při 210 nm až 360 nm; roztok vykazuje tři absorpční maxima: při 228 nm, 277 nm a 284 nm.

A. R = OH: kyselina 2-(4-butoxyfenyl)octová,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro buprenorfiniumchlorid.

A. R¹ = H, R² = CH₂-CH₂-CH=CH₂: (2S)-2-[17-(3-butenyl)-4,5α-epoxy-3-hydroxy-6-methoxy-6α,14-ethano-14α-morfinan-7α-yl]-3,3-diinethyl-2-butanol,

A. R¹ = H, R² = CH₂-CH₂-CH=CH₂: (25)-2-[17-(-3-butenyl)-4,5α-epoxy-3-hydroxy-6-methoxy-6α,14-ethano-14α-morfinan-7α-yl]-3,3-dimethyl-2-butanol,

A. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Jsou patrné četné úlomky parenchymu a skupiny šroubovité nebo kruhovitě ztlustlých cév, provázených tenkostěnným parenchymem.

A. Teplota tání (2.2.14). 74 °C až 78 °C.

A. diethylaminoethoxyethanol.

A. Teplota tání (2.2.14). 68 °C až 71 °C.

A. R = H: kyselina 4-hydroxybenzoová,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. kalcifediolu. Tableta se připraví ze 2 mg zkoušené látky a 225 mg bromidu draselného R.

A. 10α-cholesta-5,7-dien-3β,25-diol,

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. kyselina (2S)-2-(4-ammobenzamido)pentandiová,

A. K 0,80 g v třecí misce se přidá 10 ml vody R, 0,5 ml fenolftaleinu RS a promíchá se; suspenze zčervená. Po přidání 17,5 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS se suspenze odbarví bez šumění. Suspenze se 1 min roztírá; červené zbarvení se znovu objeví. Přidá se 6 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a znovu se rozetře; směs se odbarví.

A. Stanovení účinnosti slouží k ověření totožnosti přípravku.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dihydrátu vápenaté soli kyseliny levulinové CRL.

A. Jazykovité květy se žlutým nebo oranžově žlutým třízubým jazykem asi 3 mm až 5 mm širokým, ve střední části až 7 mm širokým, a s chlupatou, poněkud srpkovitou žlutohnědou až oranžově hnědou trubkou s vyniklou čnělkou a dvojklannou bliznou, někdy s poněkud ohnutým žlutohnědým až oranžově hnědým semeníkem. Trubkovité květy asi 5 mm dlouhé se žlutou, oranžově červenou nebo červenofialovou pěticípou korunou a žlutohnědou nebo oranžově hnědou trubkou, na spodní části chlupatou, většinou s mírně ohnutým žlutohnědým až oranžově hnědým semeníkem.

A. 0,250 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 75 ml vody R a 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, zamíchá se a zředí se vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku ihned po jeho přípravě při 220 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 228 nm a 276 nm. Specifická absorbance v maximu při 228 nm je 363 až 379 a v maximu při 276 nm je 49 až 53.

A. anhydrid kyseliny 2-(acetyloxy)benzoové,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli karbenicilinu CRL.

A. kyselina (2S,5R,6R)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2- -karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová),

A. Teplota tání (2.2.14). 153 °C až 156 °C.

A. V červeném žáru hoří pomalu bez plamene.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky má hlavní pásy při 2960 cm^-1, 1720 cm^-1, 1455 cm^-1, 1415 cm^-1, 1250 cm^-1, 1175 cm^-1 a 800 cm^-1, s nejvýraznějším pásem při 1720 cm^-1.

A. 1 g se protřepe se 100 ml roztoku hydroxidu sodného R (100 g/l); vzniká suspenze.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem amikaciniumdisulfatu CRL.

A. 1,3-bis(2-chlorethyl)močovina.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cefiximu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v methanolu R_y odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

A. kyselina 2-{(Z)-2-(2-aminothiazol-4-yl)-2-[(karboxymethoxy)imino]acetamido}-2-[(2R)-5-methyl-7-oxo-1,2,5,7-tetrahydro-4H-fiiro[3,4-d][1,3]thiazin-2-yl]octová,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cefuriximiumaxetilu CRL.

A. (1RS)-1-(acetoxy)ethyl-(2RS,6R,7R)-7-[(Z)-2-(2-furyl)-2-(methoxyimino)acetamido]-3-[(karba- moyloxy)methyl]-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-3-en-2-karboxylat (Δ³-izomery),

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem celiprololiumchloridu CRL. Jestliže se spektrum zkoušené látky v pevném stavu liší od spektra referenční látky, rozpustí se odděleně obě látky v co nejmenším množství methanolu R, odpaří se při 60 °C do sucha a zaznamenají se nová spektra.

A. 5-amino-2- [(3 -terč .butylamino-2-hydroxy)propoxy] acetofenon,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. celacefatu.

A. Stonek dutý, válcovitý, světle zelený až tmavě hnědý, podélně rýhovaný, jen v horní části větvený. Listy přisedlé, celokrajné, vstřícné, podlouhle vejčité až kopinaté, až 3 cm dlouhé; na obou stranách lysé, zelené až hnědavě zelené. Květy uspořádány ve vrcholíkovitých vidlanech. Kalich trubkovitý, pětičetný, zelený, kališní ušty kopinaté. Koruna pětičetná, řepicovitá, růžová, korunní cípy asi 5 mm až 8 mm dlouhé, korunní trubka bělavá. Tyčinek pět, nitky srostlé s korunou. Semeník svrchní s krátkou čnělkou, široce dvojklannou bliznou a četnými vajíčky. Často jsou přítomné válcovité tobolky asi 7 mm až 10 mm dlouhé, s malými, hnědými výrazně drsnými semeny.

A. Zkouška Teplota skápnutí, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. R¹ = R³ = R⁴ = H, R² = acyl: 4-O-(3-amino-3-deoxy-α-D-glukopyranosyl)-6-O-(6-amino-6-deoxy-α-D-glukopyranosyl)-N¹-[(2S)-4-amino-2-hydroxybutanoyl]-2-deoxy-L-streptamin,

A. 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 240 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 259 nm a dvě prodlevy při asi 254 nm a při asi 265 nm. Specifická absorbance v maximu je 126 až 134, počítáno na bezvodou látku.

A. Teplota tání (2.2.14). 64 °C až 67 °C.

A. Teplota tání (2.2.14). 126 °C až 130 °C.

A. 4-chlorbenzensulfonamid,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety chlorprothixeniumchloridu CRL.

A. (RS-2-chlor-9-[3-(dimethylamino)propyl]-9H-thioxanthen-9-ol,

A. Teplota tání (2.2.14). 147 °C až 150 °C.

A. 7-cholesten-3β-ol (lathosterol),

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ciklopiroxolaminu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se zkoušená látka i porovnávací látka v minimálním objemu ethylacetatu R, odpaří se do sucha na vodní lázni a zaznamenají se nová spektra zbytků.

A. kyselina (RS)-2-(3-cyklohexyl-5-methyl-4,5-diliydroisoxazol-5-yl)octová,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem amikacinu CRL.

A. 20,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima při 270 nm a 307 nm. Specifická absorbance v maximu při 270 nm je 252 až 278 a v maximu při 307 nm je 204 až 226.

A. kyselina 4-amino-5-chlor-2-methoxybenzoová,

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. (1RS,2R)-2-2{2-[(R)-1-fenyl-1-(4-chlorfenyl)ethoxy]ethyl}-1-methylpyrrolidin-1-oxid,

A. Teplota tání (2.2.14). 182 °C až 186 °C.

A. 5,10-dihydro-8-chlor-11H-dibenzo[b,e][1,4]diazepin-11-on,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. kopovidonu.

A. Dvounažka hnědá nebo světle hnědá, skoro kulovitá o průměru asi 1,5 mm až 5 mm nebo vejčitá 2 mm až 6 mm dlouhá. Nažky jsou obvykle spolu těsně spojeny. Dvounažka je na povrchu lysá, s deseti zvlněnými málo vyniklými hlavními žebry a osmi přímými více vyniklými vedlejšími žebry. Na vrcholu plodu je stylopodium. Nažky jsou na vnitřní straně vyduté. Někdy nesou malý úlomek plodní stopky.

A. Crataegus monogyna - malvice vejčitá až kulovitá, 6 mm až 10 mm dlouhá a 4 mm až 8 mm široká, červenohnědá až tmavě červená, na povrchu jamkovitá nebo řidčeji síťkovaná. Nahoře je ukončena pěti vytrvalými nazpět ohnutými kališními ušty, obklopujícími malý vpadlý terč s nevýrazně vystouplým okrajem. Uprostřed terče je blizna na bázi s chomáčkem tuhých bezbarvých chlupů. Dole je malvice protažena v krátkou stopku, nebo častěji je naspodu patrná malá světlá okrouhlá jizva po odlomené stopce. Receptakulum je masité a uzavírá žlutohnědý vejčitý plod s tvrdým ztlustlým oplodím obsahujícím jedno protáhlé, světle hnědé hladké lesklé semeno.
Crataegus laevigata - malvice je až 13 mm dlouhá, uvnitř se dvěma až třemi z boku zploštělými plody s tvrdým ztlustlým oplodím, na vrcholu s krátkými chlupy. Uprostřed terče na vrcholu plodu jsou často patrné dvě blizny.

A. 25,0 mg se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 10,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 220 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 242 nm. Specifická absorbance v maximu je 300 až 330.

A. R¹ = R³ = R⁴ = H, R² = acyl: 4-O-(3-amino-3-deoxy-α-D-glukopyranosyl)-6-O-(6-amino-6-deoxy-a-D-glukopyranosyl)-N¹-[(25)-4-animo-2-hydroxybutanoyl]-2-deoxy-L-streptamin,

A. N-ethyl-N-(2-methylfenyl)-3-butenamid.

A. Pozoruje se pod mikroskopem v glycerolu R. Droga (125) je tvořena hruškovitými až vejčitými buňkami, obvykle jednotlivými, se silně ztlustlými stěnami, protáhlým lumenem a zrnitým obsahem a menšími mnohohrannými, tenkostěnnými buňkami, které jsou jednotlivé nebo shloučené.

A. 20,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny sirové R (5 g/l) a zředí se jím na 100,0 ml (roztok A). Měří se absorbance (2.2.25) roztoku A při 240 nm až 350 nm. Roztok A vykazuje dvě absorpční maxima: při 258 nm a 262 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 262 nm k absorbanci naměřené při 258 nm je 1,0 až 1,1.
10,0 ml roztoku A se zředí roztokem kyseliny sírové R (5 g/l) na 100,0 ml (roztok B). Měří se absorbance roztoku B při 210 nm až 240 nm. Roztok B vykazuje absorpční maximum při 225 nm. Specifická absorbance v maximu je 370 až 410.
Ověří se rozlišovací schopnost přístroje (2.2.25); zkoušku lze hodnotit, jestliže poměr absorbancí je nejméně 1,7.

A. 1-methylpiperazin.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cyproteronacetatu CRL.

A. R = H:1α,2α-methylen-3,20-dioxo-4,6-pregnadien-17-ylacetat,

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem daunorubiciniumchloridu CRL.

A. (8S,10S)-8-acetyl-6,8,10,11-tetrahydroxy-1 -methoxy-7,8,9,10-tetrahydronaftacen-5,12-dion (aglykon daunorubicinu),

A. Teplota tání (2.2.14). 150 °C až 154 °C.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem alantoinu CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem diethylenglykolmonoethyletheru CRL. Zkoušená látka i referenční látka se měří mezi dvěma destičkami z bromidu draselného R.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

B. Asi 50 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkově zředěné RS. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

B. hydrazin,

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) vykazuje maxima při 2964 cm^-1 až 2905 cm^-1, 1412 cm^-1, 1260 cm^-1, 1020 cm^-1. Získané spektrum se shoduje se spektrem materiálu zvoleného podle typu zkoušeného vzorku.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dinoprostonu CRL.

B. kyselina (Z)-7-{(1S,2R,3R)-3-hydroxy-2-[(E)-(3S)-3-hydroxyokt-1-enyl]-5-oxocyklopen-tyl} hept-5-enová (8-epiPGE₂; (8S)-PGE₂),

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dinoprosttrometamolu CRL.

B. kyselina (Z)-7-{(1R,2R,3R,5S)-3,5-dihydroxy-2-[(E)-(3R)-3-hydroxyokt-1-enyl]cyklopentyl} hept-5-enová; [(15R)-PGF_2α; 15-epiPGF_2α),

B. R¹ = NO₂, R² = H: (3RS)-3-ethyl-3-(3-nitrofenyl)piperidin-2,6-dion,

B. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a methanolu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a methanolu R (1 + 9) na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima při 232 nm a 284 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 284 nm k absorbanci naměřené v maximu při 232 nm je 1,25 až 1,45.

B. R = R՛ = N(CH₂–CH₂OH): 2,2՛,2՛՛,2՛՛՛,2՛՛՛՛,2՛՛՛՛՛-{[8-(1-piperidyl)pyrimido[5,4-d]pyrimidin-2,4,6-triyl] trinitrilo} hexaethanol,

B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídá retenčnímu času a velikosti hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

B. R = H: (9S)-9-amino-3-de(2,6-dideoxy-3-C-methyl-3-O-methyl-α-L-ribo-hexopyranosyl)-9- -deoxyerythromycin,

B. 20,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 220 nm až 300 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 223 nm a 281 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 281 nm k absorbanci naměřené v maximu při 223 nm je 0,34 až 0,36.

B. 4-(4-hydroxyfenyl)-2-butanon,

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dosulepiniumchloridu CRL.

B. 6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-11-on,

B. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok. 10 mg doxapramiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku amoniaku R (17 g/l) a 2-propanolu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se jodobismutitanem draselným zředěným RS a ihned se pozoruje. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. R = NH-CH₂-CH₂OH: 1-ethyl-3,3’difenyl-4-{2-[(2-hydroxyethyl)amino]ethyl}-2-pyrrolidon.

B. 25,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 239 nm. Specifická absorbance v maximu je 435 až 475.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

B. (2,3-dihydro-1,4-benzodioxin-2-yl)-1-piperazinylketon,

B. Provede se izoelektrická fokusace.
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se odsolí vhodným postupem, např. se zředí vodou R tak, aby se získala koncentrace 1 mg/ml. Vhodný objem zředěného roztoku se přenese do systému membránové filtrace pro odsolení bílkovin a vzorek se odsolí podle návodu výrobce. Odsolený vzorek se zředí na původní objem vodou R.
Porovnávací roztok (a). Erytropoetin BRP se rozpustí ve vodě R tak, aby získaná koncentrace byla 1 mg/ml. Provede se odsolení způsobem uvedeným pro zkoušený roztok.
Porovnávací roztok (b). Připraví se roztok pro kalibraci izoelektrického bodu o rozmezí pH 2,5 až 6,5 podle návodu výrobce.
Izoelektrická fokusace se provede na tenké vrstvě polyakrylamidového gelu o tloušťce vrstvy 0,5 mm obsahujícího amfolyty pokrývající pH v rozmezí 3 až 5, které se připraví následujícím způsobem. V lahvi s postranním tubusem se smíchá 9g močoviny R, 6,0 ml akrylamidu-bisakrylamidu (36,5:1) 30% RS, 1,05 ml amfolytu (o pH3 až 5), 0,45 ml amfolytu (o pH 3 až 10) a 13,5 ml vody R. Po odplynění se přidá 15 μI tetramethylethylendiaminu R a 0,3 ml čerstvě připraveného roztoku peroxodisíranu diamonného R (100 g/l).
Gel se nalije do vhodného gelového rámečku o velikosti 15 cm x 15 cm x 0,05 cm, vloží se vhodný hřeben na vytváření jamek pro vzorky a nechá se polymerovat.
Jako anodický roztok se použije anolyt pro izoelektrickou fokusaci o pH 3 až 5 R a jako katodický roztok se použije katolyt pro izoelektrickou fokusaci o pH 3 až 5 R. Prefokusace probíhá 1 h při konstantním výkonu 10 W s nastaveným nejvyšším napětím 2000 V a proudem 100 mA.
Na vrstvu gelu se nanese odděleně po 15 μl každého roztoku. Fokusace pokračuje za stejných podmínek dalších 30 min. Gel se vyjme z fokusační komory a umístí se do 200 ml roztoku obsahujícího kyselinu sulfosalicylovou R (35 g/l) a kyselinu trichloroctovou R (100 g/l) v odbarvovacím roztoku RS. Za mírného pohybu se odbarvuje 30 min při pokojové teplotě. Roztok se odstraní a přidá se opět 200 ml odbarvovacího roztoku RS. Za pohybu se odbarvuje 1 h a pak se gel vysuší a přidá se 200 ml barvicího roztoku modři kyselé RS, nechá se stát 30 min a pak se odbarvuje pasivní difúzí v odbarvovacím roztoku RS, dokud nejsou dobře zřetelné zóny na čirém pozadí.
Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozdělení zón na elektroforeogramú; porovnávacího roztoku (b) odpovídá požadavkům výrobce na kalibraci izoelektrického bodu a elektroforeogram porovnávacího roztoku (a) odpovídá referenčnímu elektroforeogramú Ph. Eur. izoforem erytropoetinu. Je-li to nutné, nastavování a trvání napětí se může měnit tak, aby došlo k optimálnímu rozdělení izoforem. Identifikují se zóny odpovídající izoformám 2 až 7.
Rozsah pH pásů na elektroforeogramu zkoušeného roztoku odpovídá elektroforeogramu porovnávacího roztoku (a). Hlavní zóny odpovídají izoformám 4, 5 a 6. Slabší zóny odpovídající izoformám 2, 3 a 7 mohou být též přítomny. Jiné zóny mohou být přítomny ve stopovém množství.

B. Na normocytémických myších
Zkouška je založena na měření stimulace tvorby retikulocytů u normocytémických myší. Zkouška se může provést následujícím postupem:
Zkoušený roztok (a). Zkoušený přípravek se zředí tlumivým roztokem fosforečnan-albuminovým o pH 7,2 (1) na koncentraci 80 m.j./ml.
Zkoušený roztok (b). Smíchají se stejné objemové díly zkoušeného roztoku (a) a tlumivého roztoku fosforečnan-albuminového o pH 7,2 (1).
Zkoušený roztok (c). Smíchají se stejné objemové díly zkoušeného roztoku (b) a tlumivého roztoku fosforečnan-albuminového o pH 7,2 (1).
Porovnávací roztok (a). Erytropoetin BRP se rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnan-albuminovém o pH 7,2 (1) na koncentraci 80 m.j./ml.
Porovnávací roztok (b). Smíchají se stejné objemové díly porovnávacího roztoku (a) a tlumivého roztoku fosforečnan-albuminového o pH 7,2 (1).
Porovnávací roztok (c). Smíchají se stejné objemové díly porovnávacího roztoku (b) a tlumivého roztoku fosforečnan-albuminového o pH 7,2 (1).
Přesné koncentrace zkoušených roztoků a porovnávacích roztoků se mohou změnit podle odezvy použitých zvířat.
Na začátku zkoušení se náhodně rozdělí myši vhodného věku a kmene (jsou vhodné 8 týdnů staré myši B6D2F1) do šesti klecí. Doporučuje se nejméně n = 8 (počet myší v kleci). Každému zvířeti se podkožně vstříkne 0,5 ml příslušného roztoku (1 roztok na klec) a zvíře se umístí v nové kleci. Myši se střídají tak, aby každá klec obsahovala šest myší, z nichž každé byl podán jiný roztok (tj. jeden ze tří zkoušených nebo tří porovnávacích roztoků).
Za 4 dny po injekci se odeberou vzorky krve zvířat a stanoví se počet retikulocytů vhodným způsobem. Může se použít následující metoda:
Objem krve, postup ředění a fluorescenční látka mohou být změněny k dosažení maximální a stabilní fluorescence.
Barvicí roztok (koncentrovaný). Použije se roztok thiazolové oranže vhodné pro stanovení retikulocytů. Připraví se dvojnásobná koncentrace, než je třeba pro analýzu.
Provádí se následující ředění. Plná krev se 500krát zředí tlumivým roztokem použitým k přípravě barvicího roztoku. Tento roztok se koncentrovaným barvicím roztokem zředí na dvojnásobný objem. Po 3 min až 10 min barvení se stanoví mikrofluorimetricky počet retikulocytů v průtokovém cytometru. Procento retikulocytů se určí použitím biparametrického histogramu: počet buněk a červená fluorescence F1 (620 nm).
Účinnost se vypočítá obvyklými statistickými metodami pro model rovnoběžnosti.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg estriolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 mg estradiolu hemihydrátu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R a toluenu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a potom se postříká kyselinou sírovou v lihu RS. Deska se pak při 100 °C zahřívá 10 min nebo do objevení skvrn. Po ochlazení se pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se při pozorování v denním světle shoduje polohou, barvou a velikostí a při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm fluorescencí a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

B. estron,

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety etamsylatu CRL.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. bezvodého ethanolu.

B. acetaldehyd,

B. 2 ml se smíchají s 1 ml kyseliny octové R a 2 ml kyseliny sírové R; je cítit pach ethylacetatu.

B. cyklobenzaprin,

B. 2 ml se smíchají s 1 ml kyseliny octové R a 2 ml kyseliny sírové R; je cítit pach ethylacetatu.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. bezvodého ethanolu.

B. acetaldehyd,

B. 15 ml se smíchá s 35 ml vody R 30 °C teplé a protřepe se. Směs se zakalí. Je patrný slabý pach benzinu.

B. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ethylparabenu CRL.

B. R = CH₃: methyl-4-hydroxybenzoat (methylparaben),

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety etilefriniumchloridu CRL. Tablety se připraví za použití chloridu draselného R.

B. R = CH3: (RS)-1-(3-hydroxyfenyl)-2-methylaminoethanol (fenylefrin),

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem etoposidu CRL.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem amfotericinu B CRL. Jestliže spektra vykazují rozdíly, zkoušená látka se 1 h suší při 60 °C a tlaku nepřesahujícím 0,7 kPa a zaznamená se nové spektrum.

B. (5R,5aS,8aR,9S)-9-[(4,6-O-(R)-ethyliden-β-D-glukopyranosyl)oxy]-5-(4-hydroxy-3,5-dimetho- xyfenyl)-5,8,8a,9-tetrahydroisobenzofuro[5,6-f][1,3]benzodioxol-6(5aH)-on (pikroethylidenlignan P; cis-etoposid),

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky lysé čepele, buňky pokožky malé, ztlustlé, kryté silnou kutikulou, četné anomocytické průduchy (2.8.3) o průměru více než 80 μm, občas skupiny hnědých korkových buněk o průměru 300 μm, zbarvených uprostřed hnědočerně; úlomky isobilaterálního mezofylu na obou stranách čepele s dvěma až třemi řadami palisádového parenchymu, uprostřed víceřadý houbový parenchym z protáhlých buněk orientovaných stejně jako buňky palisádového parenchymu, obsahující krystaly a drúzy šťavelanu vápenatého; úlomky mezofylu s velkými schizogenními siličnými nádržkami.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem eugenolu CRL.

B. (E,E,E)-2,6,6,9-tetramethyl-1,4,8-cykIoundekatrien (α-humulen, α-karyofylen),

B. R = Cl: methyl-[5(6)-chlorbenzimidazol-2-yl]karbamat.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fenbufenu CRL.

B. R = CO-CH=CH-COOH, Rˊ = H: kyselina 4-(4-bifenylyl)-4-oxo-2-butenová,

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety fenofibratu CRL.

B. kyselina 2-[4-(4-chlorbenzoyl)fenoxy]-2-methylpropanová (kyselina fenofibrová),

B. N-fenyl-N-(4-piperidyl)propanamid,

B. 0,5 g se bez zahřívání disperguje ve 2 ml vody R, přidá se 0,05 ml jodu RS1; vznikne červeno- fialové až modré zbarvení.

B. 20,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 10,0 ml. Měří se absorbance (2.2,25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 252 nm, prodlevu při asi 270 nm a absorpční minimum při 236 nm. Specifická absorbance v maximu je 260 až 280.

B. (RS)-1-{2-[4-(fenylsulfmyl)benzyloxy]-2-(2,4-dichlorfenyl)ethyl}- 1H-imidazol,

B. 50 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. Měří se absorbance v rozmezí 230 nm až 350 nm (2.2.25), roztok vykazuje absorpční maximum při 298 nm. Specifická absorbance v maximu je 61 až 65.

B. (RS)-(2-piperidyl)methanamin,

B. ethyl-8-hydroxy-5-methyl-6-oxo-5,6-dihydro-4H-imidazo[ 1,5-α][ 1,4]benzodiazepin-3-karboxylat,

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ R. Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg flumetasonpivalatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg deoxykortonacetatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 10 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se mobilní fází připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R amethanolu R (1,2 + 8) ke směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min při 120 °C nebo do objevení skvrn. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

B. R¹ = CO-CH₂OCOCH₃, R² = F: 6α,9-difluor-11β,17-dihydroxy-16α-methyl-3,20-dioxo-1,4- pregnadien-21-ylacetat (flumetasonacetat),

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R( 1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 20 mgfluokortolonpivalatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg norethisteronu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Připraví se mobilní fáze přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) ke směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) a vyvíjí se po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min při 120 °C nebo do objevení skvrn. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí se shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

B. 11β-hydroxy-6β-hydroperoxy-16α-methyl-3,20-dioxo-1,4-pregnadien-21-ylpivalat,

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý až šedožlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: žluté úlomky širokých sekrečních kanálků, tvořené mnohohrannými sekrečními buňkami se žlutohnědými stěnami často provázenými vrstvou tenkostěnných, mnohohranných, příčně protáhlých buněk 2 μm až 9 μm širokých, které jsou parketovitě uspořádány; síťovitý parenchym mezokarpu; četné svazky vláken ze žeber často provázené úzkými šroubovité ztlustlými cévami; velmi četné úlomky endospermu obsahující aleuronová zrna a velmi malé drúzy šťavelanu vápenatého; někdy také svazky vláken karpoforu.

B. Provede se zkouška Totožnost mastných olejů tenkovrstvou chromatografií (2.3.2). Chromatogram zkoušeného roztoku se shoduje s charakteristickým chromatogramem pro podzemnicový olej.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý až šedožlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: žluté úlomky širokých sekrečních kanálků, tvořené mnohohrannými sekrečními buňkami se žlutohnědými stěnami, často provázenými vrstvou tenkostěnných, mnohohranných, příčně protáhlých buněk 2 †μm až 9 μm širokých, které jsou parketovitě uspořádány; síťovitý parenchym mezokarpu; četné svazky vláken ze žeber často provázené úzkými šroubovité ztlustlými cévami; velmi četné úlomky endospermu obsahující aleuronová zrna a velmi malé drúzy šťavelanu vápenatého; někdy také svazky vláken karpoforu.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je žlutohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: v příčném pohledu jsou patrné úlomky pokožky osemení z buněk lahvicovitého tvaru, pokrytých silnou vrstvou kutikuly, pod nimi velké buňky hypodermis tvaru komolého kužele, které jsou na horním konci užší, uprostřed zaškrcené, mřížkovitě ztlustlé, při plošném pohledu jsou patrné žlutohnědé úlomky pokožky z malých mnohohranných buněk se stěnami ztlustlými, tečkovanými, které jsou často provázeny buňkami hypodermis s růžencovitě ztlustlými stěnami, úlomky níže ležící hypodermis z mnohohranných buněk, mřížkovitě ztlustlých na horních a dolních stěnách, parenchym osemení z protáhlých, obdélníkovitých buněk s mírně růžencovitě ztlustlými stěnami, úlomky endospermu s nepravidelně ztlustlými, někdy protáhlými buňkami obsahujícími sliz.

B. Asi 0,1 g se rozpustí ve 3 ml roztoku kyseliny chloristé R 25% (V/V). Přidá se 1 ml jodistanu sodného 0,1 mol/l RS a zahřívá se 30 min na vodní lázni. Po vychladnutí se přidá 50 ml vody R. Neutralizuje se nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného R a přidá se 1 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (400 g/l). Stejným způsobem se současně připraví kontrolní roztok. Kontrolní roztok je oranžový, zatímco zkoušený roztok zůstane bezbarvý.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg galaktosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg galaktosy CRL, 10 mg glukosy CRL a 10 mg laktosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.
Na vrstvu se nanese po 2 μl každého roztoku a body s nanesenými roztoky se důkladně vysuší. Vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů vody R a 1-propanolu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu horkého vzduchu a pak se rovnoměrně postříká roztokem 0,5 g thymolu R ve směsi obsahující 5 ml kyseliny sírové R a 95 ml lihu 96% R a vrstva se 10 min zahřívá v sušárně při 130 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou tři zřetelně oddělené skvrny.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem gallaminiumtriethojodidu CRL.

B : 1,3-bis[2-(triethylamonio)ethoxy]-2-[2-(triethylamonio)ethyl]benzentrijodid,

B. Vhodná tyčinka s reakční vrstvou obsahující glukosooxidasu, peroxidasu a látku, která je donorem vodíku, např. tetramethylbenzidin, se ponoří na 1 s do roztoku zkoušené látky (5 g/l). Během následujících 60 s se pozoruje barva reakční vrstvy. Barva se změní ze žluté na zelenou nebo modrou.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.
Zkoušený roztok. Množství roztoku odpovídající 50 mg glyceroltrinitratu se zředí acetonem R na 100 ml.
Porovnávací roztok. 0,05 ml roztoku glyceroltrinitratu CRL se zředí acetonem R na 1 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (20 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu. Pak se postříká čerstvě připraveným škrobem s jodidem draselným RS. Potom se deska vystaví na 15 min ultrafialovému světlu při 254 nm a pozoruje se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. R¹ = N0₂, R² = H, R³ = H: 2,3-dihydroxypropan-1-ylnitrat,

B. K 0,2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 2 ml vody R a 1 ml chloridu železitého RS1. Roztok se pomalu barví zeleně a kalí se; po delší době se vylučuje šedozelená vločkovitá sraženina.

B. Zkouška Číslo hydroxylové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.
Použije se zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) ze zkoušky Stanovení obsahu.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R, methanolu R a dichlorimethanu R (6 + 14 + 45 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se 5 min suší na vzduchu. Na dno chromatografické komory se umístí odpařovací miska se směsí obsahující 10 ml roztoku manganistanu draselného R (50 g/l) a 3 ml kyseliny chlorovodíkové R, komora se uzavře a nechá se stát. Suchá deska se umístí do komory a komora se uzavře. Vrstva se nechá 2 min v kontaktu s parami chloru, pak se deska vyjme a umístí do proudu studeného vzduchu, dokud se neodstraní přebytek chloru a vrstva pod nanášecími body se s 0,05 ml škrobu s jodidem draselným RS nezbarví modře. Postříká se škrobem s jodidem draselným RS; hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

B. Zkouška Cizí mastné oleje, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je bělavě žlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky kryté silnou kutikulou, buňky pokožky jsou pravoúhlé, protáhlé, se stěnami ztlustlými, tečkovanými, mírně vlnitě zprohýbanými, vzájemně se střídají s malými okrouhlými až téměř čtvercovými buňkami, buňky endodermis podkovovitě ztlustlé; četné úlomky mírně ztlustlých vláken a skupin cév se štěrbinovitými tečkami nebo cév šroubovité a prstencovitě ztlustlých.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je hnědavě žlutý až červenohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: jen malé množství úlomků tkáně matečné rostliny včetně červenohnědých úlomků korku; mnohohranných až podlouhlých sklereid, s výrazně ztlustlými tečkovanými, zdřevnatělými stěnami a hnědým obsahem, jednotlivých nebo ve skupinách; úlomků tenkostěnného parenchymu, sklerenchymatických vláken; nepravidelných hranolovitých až mnohohranných krystalů šťavelanu vápenatého asi 10 μm až 25 μm velkých.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. halotanu. Měří se v 0,1 mm kyvetě.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety argininiumchloridu CRL.

B. 2-chlor-1,1,1,4,4,4-hexafluor-2-buten (Z a E),

B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

B. N,Nˊ-bis (2-ethylhexyl)-2-methylpropan-1,2,3-triamin (triamin),

B. Zkouška Hodnota pH, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety histidinu CRL. Jestliže se spektrum zkoušené látky liší od spektra referenční látky, rozpustí se odděleně obě látky v co nejmenším množství vody R, odpaří se při 60 °C do sucha a se získanými zbytky se zaznamenají nová spektra.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 20 mg hydrokortisonu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg prednisolonu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Potom se vrstva podruhé vyvíjí směsí objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením v denním světle a fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

B. kortison,

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tenkého filmu zkoušené látky se shoduje se spektrem tenkého filmu hydroxyethylsalicylatu CRL.

B. 1,2-ethandiol (ethylenglykol).

B. Provede se peptidové mapování.
Zkoušený roztok. Připraví se roztok zkoušené látky v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS tak, aby obsahoval 2,0 mg/ml insulinu a 500 μl tohoto roztoku se převede do čisté zkumavky. Přidají se 2,0 ml tlumivého roztoku HEPES opH7,5 a 400 μl roztoku proteasy kmene V8 zlatého stafylokoka R (1 mg/ml). Zkumavka se uzavře a inkubuje se 6 h při 25 °C. Reakce se zastaví přidáním 2,9 ml tlumivého roztoku síranového o pH 2,0.
Porovnávací roztok. Připraví se současně stejným způsobem jako zkoušený roztok za použití hovězího insulinu CRL nebo prasečího insulinu CRL, co je vhodné, místo zkoušené látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, je silně alkalický (2.2.4).

B. Provede se peptidové mapování.
Zkoušený roztok. Připraví se roztok zkoušené látky v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS tak, aby obsahoval 2,0 mg/ml lidského insulinu a 500 μl tohoto roztoku se převede do čisté zkumavky. Přidají se 2,0 ml tlumivého roztoku HEPES o pH 7,5 a 400 μl roztoku proteasy kmene V8 zlatého stafylokoka R (1 mg/ml). Zkumavka se uzavře a inkubuje se 6 h při 25 °C. Reakce se zastaví přidáním 2,9 ml tlumivého roztoku síranového o pH 2,0.
Porovnávací roztok. Připraví se současně stejným způsobem jako zkoušený roztok za použití lidského insulinu CRL místo zkoušené látky.
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatograjU R (3 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min:
- mobilní fáze A - smíchá se 100 ml acetonitrilu pro chromatografii R, 700 ml vody R a 200 ml tlumivého roztoku síranového o pH 2,0, směs se zfiltruje a odplyní,
- mobilní fáze B - smíchá se 400 ml acetonitrilu pro chromatografii R, 400 ml vody R a 200 ml tlumivého roztoku síranového o pH 2,0, směs se zfiltruje a odplyní,
Eluční podmínky jsou popsány v níže uvedené tabulce (pokud je třeba, upraví se gradient k dělení enzymaticky štěpeného insulinu):

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 - 60	90 → 30	10 → 70	lineární gradient
60 - 65	30 → 0	70 → 100	lineární gradient
65 - 70	0	100	izokraticky

B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky A Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas a velikost hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou přibližně stejné jako retenční čas a velikost píků odpovídajících johexolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂s4 R.
Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 50 mg johexolu nečistoty J CRL a 50 mg johexolu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.
Vrstva se promyje mobilní fází, která je směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R, 2-propanolu R a acetonu R (20 + 20 + 35 + 50), suší se 30 min při pokojové teplotě a pak 1 h při 90 °C.
Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se výše uvedenou směsí po dráze 10 cm. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušenéμho roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávaμcího roztoku (a) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
3-Chlorpropan-1,2-diol. Nejvýše 100 μg/g. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28). Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí ve 2,0 ml vody R. Tento roztok se postupně čtyřikrát protřepe vždy 2 ml methylacetatu R. Spojené horní vrstvy se vysuší síranem sodným bezvodým R, zfiltrují se a zahustí na 2 ml.
Porovnávací roztok. 0,50 g 3-chlorpropan-1,2-diolu R se rozpustí ve 100,0 ml methylacetatu R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kolony délky 25 m a vnitřního průměru 0,33 mm s vnitřním povrchem potaženým po- lyfenylmethylsiloxanem R (tlouštka filmu 1 μm),
- helia pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 1 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se udržuje 2 min na 80 °C, pak se zvyšuje rychlostí 15 °C/min až na 170 °C, při níž se udržuje 2 min. Teplota nástřikového prostoru je 230 °C a detektoru 250 °C.
Odděleně se nastříkne po 2 μl každého roztoku (bez děliče se nastřikuje po dobu 30 s). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je retenční čas 3-chlorpropan-1,2-diolu asi 8 min.
Vypočte se obsah 3-chlorpropan-1,2-diolu.

B. 5-[N-(2,6,7-trihydroxy-4-oxaheptyl)acetamido]-N,N՛-bis(2,3-clihydroxypropyl)-2,4,6-trijod-benzen-1,3-dikarboxamid,

B. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. R¹ = NHCH(CH₂OH)₂; R² = COCH₂OH: N,N’-bis[2-hydroxy-1-(hydroxymethyl)ethyl]-5-(2-hydroxyacetamido)-2,4,6-trijodbenzen-1,3-dikarboxamid,

B. 0,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml; roztok je pravotočivý.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety isoprenaliniumchloridu CRL.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety itrakonazolu CRL.

B. 4-{4-[4-[4-[[cis-2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(4H-1,2,4-triazol-4-ylmethyl)-1,3dioxolan-4-yl]methoxy]fenyl]piperazin-1-yl]fenyl}-2-[(1RS)-1-methylpropyl]-2,4-dihydro-3H-1,2,4-triazol-3-on,

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Chromatografický profil, viz Zkoušky na čistotu. Retenční časy hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou přibližně shodné s retenčními časy hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Stanovení obsahu. Retenční časy a velikosti dvou hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají dvěma hlavním pikům na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

B. R = CH₃: 25-isopropyl-5-O-demethyl-25-de(1-methylpropyl)avermektin A_1a (avermektin B_1b),

B. Zkouška Vitamin D₃, viz Stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) je pík odpovídající píku cholekalciferolu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ketokonazolu CRL.

B. 1-acetyl-4-{4-[[(2RS,4SR)-2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(1 -imidazolylmethyl)-1,3-dioxolan-4-yl]methoxy]-3-[4-(4-acetyl-1-piperazinyl)fenoxy]fenyl}piperazin,

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem monohydrátu laktitolu CRL.

B. laktulitol,

B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavním píkem na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

B. galaktosa,

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu silanizovaného pro TLC R.
Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve 2 ml methanolu R.
Porovnávací roztok (a). 10 mg bakampiciliniumchloridu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R. Porovnávací roztok (b). 10 mg bakampiciliniumchloridu CRL, 10 mg talampiciliniumchloridu CRL a 10 mg pivampicilinu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R.
Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku octanu sodného R (272 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou ledovou R na hodnotu 5,0, vody R a lihu 96% (10 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší proudem teplého vzduchu, postříká se ninhydrinem RS1 a zahřívá se 10 min při 60 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou tři zřetelně oddělené skvrny.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku je přibližně stejný s retenčním časem hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. galaktosa,

B. Na chromatogramu zkoušeného roztoku ze zkoušky Chromatografický profil, viz Zkoušky na čistotu, jsou retenční časy hlavních píků shodné s retenčními časy hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. 0,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml; roztok je levotočivý.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety levokarnitinu CRL. Látky se předem suší 5 h ve vakuu při 50 °C.

B. kyselina (1RS,3SR)-1,2,2-trimethylcyklopentan-1,3-dikarbosylová (kyselina kafrová),

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky měřené při 600 cm^-1až 2000 cm^-1 se shoduje se spektrem tablety lorazepamu CRL. Tablety se připraví za použití bromidu draselného R.

B. (RS)-3-acetoxy-7-chlor-5-(2-chlorfenyl)-1,3-dihydro-2H-1,4-benzodiazepin-2-on.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety lysiniumchloridu CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství vody R, odpaří se do sucha při 60 °C a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu pro vysokoúčinnou tenkovrstvou chromatografii.
Zkoušený roztok. K 1 g se přidá 100 ml roztoku hydroxidu draselného R (100 g/l) a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Teplý roztok se okyselí 15 ml kyseliny chlorovodíkové R, rozpustí se v něm 10 g chloridu sodného R a nechá se vychladnout. Směs se protřepe 50 ml etheru R a nechá se stát do viditelného rozdělení vrstev. 20 ml vrchní zakalené vrstvy se převede do vhodné zkumavky a odstřeďuje se 10 min. 10 ml čirého etherového roztoku se převede do vhodné baňky a odpaří se do sucha na vodní lázni. Zbytek se rozpustí ve 2,0 ml etheru R.
Porovnávací roztok. 30 mg kyseliny palmitové R a 30 mg kyseliny stearové R se rozpustí ve 2,0 ml etheru R.
Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů dichlormethanu R, kyseliny octové ledové R a acetonu R (10 + 40 + 50) po dráze 8 cm. Vysuší se v proudu studeného vzduchu a pak se postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (200 g/l) v lihu 96% R a asi 10 min se zahřívá při 120 °C. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou dvě zřetelné hlavní skvrny na zelenomodrém pozadí, odpovídající podle vzrůstajícího R_F kyselině stearové a kyselině palmitové. Na horním okraji skvrny odpovídající kyselině stearové může být viditelná obloukovitá modrá skvrna. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a barvou shodují se skvrnami na chromatogramu porovnávacího roztoku. Nepřihlíží se k žádným dalším skvrnám.

B. kyselina (2R)-2-amino-2-fenyloctová (D-fenylglycin),

B. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

B. Vyhovuje zkoušce na mléčnany (2.3.1).

B. X = O: S-[(2RS)-1,2-bis(ethoxykarbonyl)ethyl]-O,O՛-dimethylthiofosfat,

B. Ke 3 ml čerstvě připraveného roztoku pyrokatecholu R (100 g/l) se za chlazení ve vodě s ledem přidá 6 ml kyseliny sírové R. Ke 3 ml ochlazené směsi se přidá 0,3 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, a opatrně se 30 s zahřívá nad plamenem; vzniká růžové zbarvení.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.
Zkoušený roztok. 0,350 g se zředí vodou R na 100 ml.
Porovnávací roztok. 50 mg maltitolu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, ethylacetatu R a 1 -propanolu R (10 + 20 + 70) po dráze 17 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se kyselinou 4-aminobenzoovou RS. Suší se v proudu studeného vzduchu do vymizení pachu acetonu a pak se 15 min zahřívá při 100 °C až 105 °C. Po ochlazení se postříká roztokem jodistanu sodného R (2 g/1), usuší se v proudu studeného vzduchu a 15 min se zahřívá při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety maprotiliniumchloridu CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v methanolu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

B. N-methylbis[3-(9,10-dihydro-9,10-ethanoanthracen-9-yl)propyl]amin,

B. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku retenční čas hlavního píku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

B. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

B. 2-methyl-6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-11-on,

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem medroxyprogesteronacetatu CRL.

B. 17-hydroxy-6α-methyl-4-pregnen-3,20-dion (medroxyprogesteron),

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

B. (RS)-[2,8-bis(trifluormethyl)-4-chinolyl]-(2-pyridyl)methanol,

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: jednobuněčné, velmi krátké, široce kuželovité krycí chlupy; mnohobuněčné, jednořadé krycí chlupy, na povrchu zrnité, se ztlustlými stěnami; osmibuněčné žláznaté chlupy; malé žláznaté chlupy s jednobuněčnou až tříbuněčnou nohou a jednobuněčnou, řidčeji dvoubuněčnou hlavičkou; úlomky pokožky s diacytickými průduchy (2.8.3).

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (a). 20 mg mepivakainiumchloridu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (b). 20 mg mepivakainiumchloridu CRL a 20 mg lidokainiumchloridu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a etheru R (1 + 5 + 100) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

B. (RS)-N-(2,6-dimethylfenyl)piperidin-2-karboxamid,

B. 50 mg se rozpustí v 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R; vznikne modré zbarvení, které rychle vybledne a během několika minut se změní v intenzivní červené.

B. R = NH₂: 4-amino-1-fenyl-2,3-dimethyl-1,5-dihydro-2H-pyrazol-5-on,

B. 5-[(1RS)-1,2-dihydroxyethyl]-1,3-benzendiyld-bis(dimethylkarbamat),

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety methioninu CRL.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem methylparabenu CRL.

B. R = CH₂-CH₃: ethyl-4-hydroxybenzoat (ethylparaben),

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) sraženiny získané ve zkoušce A se shoduje se spektrem methylparabenu CRL.

B. R = CH₂-CH₃: ethyl-4-hydroxybenzoat (ethylparaben),

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.
Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 20 mg methylprednisolonhydrogensukcinatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg hydrokortisonhydrogensukcinatu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, ethanolu R a dichlormethanu R (0,1 + 1 + 15) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě skvrny, které však nemusí být zcela rozděleny.

B. methylprednisolon-17-hydrogensukcinat,

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ pro TLC R.
Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 20 mg methylprednisolonu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg hydrokortisonu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) smíchaná se směsí objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77), po dráze 15 cm. Provede se druhé vyvíjení směsí objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

B. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

B. 9H-thioxanthen-9-on (thioxanthon).

B. Provede se tenkovrstvá chromatografle (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok. 30 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonu R a methanolu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 30 mg benperidolu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonu R a methanolu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 30 mg benperidolu CRL a 30 mg droperidolu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonu R a methanolu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a methanolu R (1 +9) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety metoklopramidu CRL.

B. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 0,2 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. Porovnávací roztok (b). 10,0 mg metoklopramidu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 0,1 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
- mobilní fáze připravené takto: 6,8 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí v 700 ml vody R, přidá se 0,2 ml Ν,Ν-dimethyloktylaminu R a pH roztoku se upraví na hodnotu 4,0 kyselinou fosforečnou zředěnou RS, doplní se vodou R na 1000 ml a smíchá se s 250 ml acetonitrilu R, průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 240 nm.

B. methyl-4-acetylamino-5-chlor-2-methoxybenzoat,

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok. 10 mg metrifonatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, dioxanu R a toluenu R (5 + 25 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem 4-(4-nitrobenzyl)pyridinu R (50 g/l) v acetonu R a suší se 15 min při 120 °C. Před ochlazením se postříká roztokem tetraethylenpentaminu R (100 g/l) v acetonu R a ihned se pozoruje. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou, barvou a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. 2,2-dichlorvinyl-dimethylfosfat (dichlorvos).

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelený nebo šedozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky stonků, listů a listenů s roztroušenými žláznatými chlupy s krátkou nohou a dvouřadou tříbuněčnou až pětibuněčnou hlavičkou, krytou měchýřovitou kutikulou, jednořadé krycí chlupy na bázi se čtyřmi až šesti malými, více nebo méně isodiametrickými buňkami, koncová buňka ztlustlá, často zkroucená asi 400 μm až více než 1000 μm dlouhá; úlomky pokožky jazykovité koruny s buňkami papilózně vychlípenými; parenchym koruny terčových květů z malých buněk obsahujících drúzy šťavelanu vápenatého; skupiny zdřevnatělých a tečkovaných buněk listenů; kulovitá pylová zrna o průměru asi 30 μm, se třemi klíčními póry a ostnitou exinou; skupiny sklerenchymatických vláken a malé šroubovitě nebo kruhovitě ztlustlé cévy stonku.

B. K asi 2 mg se přidá 5 ml kyseliny sírové R; vznikne jasně žluté zbarvení. K roztoku se přidá 2,5 ml vody R; zbarvení se změní na bledě žluté.

B. R¹ = H, R² = N(CH₃)₂, R³ = H: (4S,4aS,5aR,12aS)-4-dimethylamino-3,10,12,12atetrahydroxy-1,11-dioxo-1,4,4a,5,5a,6,l l,12a-oktahydronaftacen-2-karboxamid (sancyklin),

B. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

B. R¹ = R² = H, R³ = CH₂-CH₂-NH-CH₂-CH₂OH: 5-hydroxy-1,4-bis[2-(2-hydroxyethylamino)ethylamino] anthracen-9,10-dion,

B. 1-{1-[4-(2-fluorfenyl)-4-oxobutyl]-4-piperidyl}-1,3-dihydro-2H-benzimidazol-2-on,

B. 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml (roztok A). 10,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 250 nm až 300 nm (2.2.25); roztok vykazuje absorpční maximum při 285 nm, specifická absorbance je 37 až 43. 10,0 ml roztoku A se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 250 nm až 350 nm (2.2.25); roztok vykazuje absorpční maximum při 298 nm, specifická absorbance je 64 až 72.

B. 2,2՛-bimorfin (pseudomorfin),

B. (5RS)-5-(6-methoxynaftalen-2-yl)-3-methyl-2-cyklohexenon,

B. K 10 ml roztoku ze zkoušky A se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS; vznikne rosolovitá hmota.

B. Hodnotí se chromatogramy ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

B. R¹ = NHCOCH₃; R² = H: kyselina 3,5-bis(acetamido)-2,4-dijodbenzoová.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční časy dvou hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku (c) jsou shodné s retenčními časy dvou hlavních píků na chromatogramech porovnávacího roztoku.

B. Roztok S vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1).

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

B. R = H, R' = CH₂-CH₃: kyselina (2RS)-2-ethylpentanová,

B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

B. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

B. 1 -N-ethyl-6-O-(4-C-methyl-3-methylamino-3-deoxy-β-L-arabino-pyranosyl)-2-deoxy-D-streptamin (1-N-ethylgaramin).

B. R = CH(CH₃)₂: diisopropyl-2,6-dimethyl-4-(3-nitrofenyl)-1,4-dihydropyridin-3,5-dikarboxylat,

B. R = CH₃: ethyl-methyl-(4RS)-2,6-dimethyl-4-(3-nitrofenyl)-1,4-dihydrc)pyridin-3,5-dikarboxylat,

B. R = NH-CH₂-CH₂-NH₂: kyselina 7-[(2-aminoethyl)amino]-1-ethyl-6-fluor-4-oxo-1,4- -dihydrochinolin-3-karboxylová.

B. 20,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 239 nm. Specifická absorbance v maximu je 465 až 495.

B. N-methyl-3-(5H-dibenzo[a,d|cyklohepten-5-yliden)propylamin (norcyklobenzaprin),

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem omeprazolu CRL.

B. 5-methoxy-2-[(3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl]sulfinyl-1H-benzimidazol,

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je tmavozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky s buňkami se stěnami vlnitě zprohýbanými, jednobuněčné nebo dvoubuněčné kuželovité krycí chlupy, jednořadé, tříbuněčné až osmibuněčné chlupy až 450 μm dlouhé se silně tečkovanými stěnami, chlupy s jednobuněčnou nebo dvoubuněčnou hlavičkou, žláznaté chlupy s jednobuněčnou nohou a obvykle čtyřbuněčnou hlavičkou, diacytické průduchy (2.8.3) jsou četnější na spodní straně listu.

B. (RS)-2-ammo-3-hydroxy-2̕,2̕-bis(2,3,4-trihydroxybenzyl)propionohydrazid,

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety oxybuprokainiumchloridu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v methanolu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

B. R = O-CH₂-CH₂-CH₂-CH₃: kyselina 4-amino-3-butoxybenzoová,

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety oxybutyniniumchloridu CRL.

B. 4-(diethylamino)but-2-inyl-(RS)-2,2-difenyl-2-hydroxyacetat (difenylový analogon oxybutyninu),

B. Množství zkoušené látky a množství triturace pentaerythrityltetranitratu CRL, každé odpovídající 25 mg pentaerythrityltetranitratu, se třepou 5 min s 10 ml acetonu R. Zfiltruje se, odpaří se do sucha při teplotě nepřevyšující 40 °C a zbytky se suší 16 h nad oxidem fosforečným R pod tlakem 0,7 kPa. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety připravené ze zbytku zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety připravené ze zbytku triturace pentaerythrityltetranitratu CRL.

B. pentaerythrityltrinitrat,

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety pentamidiniumdiisetionatu CRL.

B. 40,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 50,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 220 nm až 320 nm; roztok vykazuje prodlevu při 261 nm a absorpční maximum při 265 nm. Specifická absorbance v maximu při 265 nm je 200 až 220.

B. 4-benzylpyridin,

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fenoxymethylpenicilinu CRL.

B. K 0,05 ml se přidají 2 ml vody R, 0,1 ml kyseliny octové ledové R a po kapkách 1 ml tetrafenylboritanu sodného RS; vznikne bílá sraženina. Směs se zfiltruje a sraženina se rozpustí ve směsi 1 ml acetonu R a 5 ml lihu 96% R zahřátím nejvýše na 70 °C. K teplému roztoku se po kapkách přidává voda R, až se vytvoří slabá opalescence. Potom se znovu opatrně zahřívá do vyjasnění roztoku a nechá se ochladit. Vzniknou bílé krystaly, které se odfiltrují, promyjí třikrát 10 ml vody R a usuší se ve vakuu nad oxidem fosforečným R nebo silikagelem bezvodým R při teplotě nepřevyšující 50 °C; krystaly tají (2.2.14) při 127 °C až 133 °C.

B. kyselina fenoxyoctová,

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R. Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 5 ml vody R.
Porovnávací roztok (a). 25 mg draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R.
Porovnávací roztok (b). 25 mg draselné soli benzylpenicilinu CRL a 25 mg draselné soli fenoxymet-hylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R.
Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na hodnotu 5,0 kyselinou octovou ledovou R, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a hodnotí se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

B. kyselina fenoxyoctová,

B. Infračervené absorpční spektrum (2,2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety fenylalaninu CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

B. difenylethandion (benzil).

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Menadion a další příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

B. kyselina 2-methoxy-5 -{[(pyridin-3-ylmethyl)amino]karbonyl}benzoová,

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem pilokarpiniumchloridu CRL. Jsou-li látky zkoušeny ve formě tablet, připraví se za použití chloridu draselného R.

B. kyselina (2S,3R)-2-ethyl-3-(hydroxymethyl)-4-(1-methyl-5-imidazolyl)butanová (kyselina pilokarpová),

B. Ke 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,1 ml kyseliny octové ledové R a po kapkách 1 ml tetrafenylboritanu sodného RS; vznikne bílá sraženina. Směs se zfiltruje a sraženina se rozpustí ve směsi 1 ml acetonu R a 5 ml lihu 96% R zahřátím nejvýše na 70 °C. K teplému roztoku se po kapkách přidává voda R, až se vytvoří slabá opalescence. Potom se znovu opatrně zahřívá do vyjasnění roztoku a nechá se ochladit. Vzniknou bílé krystaly, které se odfiltrují, promyjí třikrát 10 ml vody R a usuší se ve vakuu nad oxidem fosforečným R nebo silikagelem bezvodým R při teplotě nepřevyšující 50 °C; krystaly tají (2.2.14) při 127 °C až 133 °C.

B. močovina.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem pilokarpiniumnitratu CRL.

B. kyselina (2S,3R)-2-ethyl-3-(hydroxymethyl)-4-(l-methyl-5-imidazolyl)butanová (kyselina pilokarpová),

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety pimozidu CRL.

B. 1 - { 1-[ (4RS)-4-(4-fluorfeny l)-4-fenylbuty 1]-4-piperidyl} -2-benzimidazolinon,

B. kyselina (4S)-2-{[(2R)-2-[[(4-ethyl-2,3-dioxopiperazin-1-yl)karbonyl]amino]-2-fenylacetamido](karboxy)methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniciloové kyseliny piperacilinu),

B. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

B. kyselina (4S)-2-{[(2R)-2-[[(4-ethyl-2,3-dioxopiperazin-1-yl)karbonyl]amino]-2-fenylacetamido}(karboxy)methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniciloové kyseliny piperacilinu),

B. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

B. kyselina 2-{[(hexahydro-1H-azepin-1-yl)methylen]amino}-2-{(4S)-4-[[(pivaloyloxy)methoxy]-karbonyl]-5,5-dimethylthiazolidin-2-yl} octová, (peniciloové kyseliny pivmecilinamu),

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle hnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: zejména úlomky pokožky osemení s mnohohrannými slizovými buňkami; úlomky vnitřních vrstev osemení s nahnědlými tenkostěnnými buňkami často spojenými s vnějšími vrstvami endospermu; úlomky endospermu z buněk se ztlustlými celulosními stěnami, obsahující aleuronová zrna a kapénky oleje; zřídka úlomky zárodku z tenkostěnných buněk. Pozoruje se pod mikroskopem v roztoku glycerolu R 50% (V/V. Jsou patrná škrobová zrna, jednoduchá nebo dvoučetná nebo čtyřčetná o průměru 3 um až 25 μm.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle žlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: zejména úlomky vnější vrstvy osemení s mnohohrannými slizovými buňkami; úlomky vnitřních vrstev osemení s nahnědlými tenkostěnnými buňkami často spojenými s vnějšími vrstvami endospermu. Pozoruje se pod mikroskopem v roztoku glycerolu R 50% (V/V). Občas jsou patrná škrobová zrna, jednoduchá nebo dvoučetná nebo čtyřčetná, o průměru 3 μm až 25 μm.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 20 mg prednisolonu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg hydrokortisonu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) smíchaná se směsí objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Provede se druhé vyvíjení ve směsi objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm.
Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety prilokainiumchloridu CRL.

B. 2-methylanilin (o-toluidin),

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety prilokainu CRL. Měří se látky ve formě tablet s bromidem draselným R připravené nanesením po 50 μl roztoků látek v etheru R (30 g/l) na tablety a sušené do vytékání rozpouštědla.

B. 2-methylanilin (0-toluidin),

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky parenchymu z kůry kořene; dřeň a kůra oddenku z okrouhlých buněk, se ztlustlými, tečkovanými stěnami; nahnědlé úlomky pokožky oddenku s vlasovými kořínky; síťovitě ztlustlé cévy; skupiny žlutozelených výrazně tečkovaných kamenných buněk jsou charakteristické pro druh Primula elatior. Pozoruje se pod mikroskopem v glycerolu R 50% (VZV). Jsou patrná jednoduchá nebo složená škrobová zrna různé velikosti a tvaru.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety prolinu CRL.

B. Vyhovuje zkoušce Totožnost fenothiazinových derivátů tenko vrstvou chromatografií (2.3.3). K přípravě porovnávacího roztoku se použije promaziniumchlorid CRL.

B. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

B. kyselina 4-[(3aS,4S,6R)-2-oxohexahydrothieno[3,4-d|miidazol-4-yl]butan-1,1-dikarboxylová,

B. 4-aminofenol.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem propranololiumchloridu CRL.

B. 1,1'-(isopropylimno)bis[3-(1-naftyloxy)-2-propanol] (terciární amin),

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem propylgallatu CRL.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem propylparabenu CRL.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety bromperidolu CRL.

B. 4- [4-(4-bromfenyl)-4-hydroxy-1 -piperidyl]-1-(2-fluorfenyl)-1-butanon,

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety bufexamaku CRL.

B. R = OCH₃: methyl-2-(4-butoxyfenyl)acetat,

B. 3,0 ml roztoku S (viz Zkoušky na čistotu) vyhovují zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

B. R¹ = H, R² = H: (2S)-2-(4,5α-epoxy-3-hydroxy-6-methoxy-6α,14-ethano-14α-morfinan-7α-yl)-3,3-dimethyl-2-butanol,

B. 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto . roztoku při 220 nm až 300 nm; roztok vykazuje čtyři absorpční maxima; při 247 nm, 252 nm, 258 nm a 264 nm.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. 1,0 g se smíchá s 5,0 ml methanolu R, protřepává se 60 s a pak se zfiltruje.
Porovnávací roztok. 5 mg alaninu R se rozpustí v 10 ml vody R a zředí se methanolem R na 20 ml.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem butylparabenu CRL.

B. R = CH₃: methyl-4-hydroxybenzoat (methylparaben),

B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčním časem a přibližnou velikostí hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

B. (6Z)-9,10-sekocholesta-5(10),6,8-trien-3β,25-diol (pre-kalcifediol),

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. askorbanu vápenatého.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety hydrátu vápenaté soli kyseliny folinové CRL. Pokud spektra vykazují rozdíly, zkoušená látka a referenční látka se odděleně rozpustí v co nejmenších objemech vody R a po kapkách se přidává takové množství acetonu R, aby vznikla sraženina. Směsi se nechají 15 min stát, sraženiny se oddělí odstředěním, promyjí se dvakrát malým množstvím acetonu R, vysuší se a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

B. kyselina (2S)-2- {4-[[[(6RS)-2-amino-5-formyl-4-oxo-1,4,5,6,7,8-hexahydropteridin-6-yl]methyl]formylamino]benzamido}pentandiová (kyselina 5,10-diformyltetrahydrolistová),

B. Asi 0,1 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. 5 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. 60 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1 ml.
Porovnávací roztok. 60 mg dihydrátu vápenaté soli kyseliny levulinové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, ethylacetatu R, vody R a lihu 96% R (10+ 10 + 30 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 20 min při 100 °C až 105 °C a po ochlazení se postříká roztokem manganistanu draselného R (30 g/l), poté se suší 5 min v proudu teplého vzduchu nebo do zežloutnutí skvrn. Pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je žlutohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloral hydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky koruny s buňkami se světle žlutými olejovými kapkami, některé s poměrně velkými anomocytickými průduchy (2.8.3), jiné s krystaly a velmi malými drúzami šťavelanu vápenatého; krycí chlupy mnohobuněčné, dvouřadé, kuželovité, žláznaté chlupy s mnohobuněčnou jednořadou nebo dvouřadou nohou a velkou vejčitou mnohobuněčnou dvouřadou hlavičkou; pylová zrna kulovitá o průměru asi 40 μm s ostře ostnitou exinou a třemi klíčními póry; někdy úlomky blizny s krátkými bradavčitými papilami.

B. Provede se tryptické mapování peptidů za použití kapalinové chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí vodou R tak, aby v 1 ml obsahoval 1 mg alteplasy. Asi 2,5 ml tohoto roztoku se dialyzuje přes membránu, jejíž práh propustnosti pro globuliny odpovídá relativní molekulové hmotnosti 10 000, nejméně 12 h roztokem obsahujícím močovinu R (480 g/l), tris(hydroxymethylamino)methan R (44 g/l) a edetan disodný R (1,5 g/l), jehož pH bylo upraveno na hodnotu 8,6. Změří se objem roztoku, převede se do čisté zkumavky a na mililitr roztoku se přidá 10 μl roztoku dithiothreitolu R (156 g/l). Nechá se stát 4 h, ochladí se v ledové lázni a na mililitr roztoku se přidá 25 μl čerstvě připraveného roztoku kyseliny jodoctové R (190 g/l). Nechá se stát na temném místě 30 min. Pak se na mililitr roztoku přidá 50 μl roztoku dithiothreitolu, aby se ukončila reakce. Opět se dialyzuje po dobu 24 h roztokem hydrogenuhličitanu amonného R (8 g/l). Smíchá se 1 díl trypsinu pro peptidové mapování R na 100 dílů bílkoviny a nechá se 6 h až 8 h stát. Přidá se opět trypsin a nechá se stát celkem 24 h.
Porovnávací roztok. Připraví se stejně jako zkoušený roztok, avšak místo zkoušeného přípravku se použije alteplasa CRL.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),
- mobilní fáze A, kterou je zfiltrovaný a odplyněný roztok dihydrogenfosforečnanu sodného R (8 g/l), jehož hodnota pH byla upravena kyselinou fosforečnou R na 2,85,
- mobilní fáze B, kterou je acetonitril R 75% (V/V) v mobilní fázi A,
- spektrofotometrického detektoru, 210 nm.
Kolona se ustaluje mobilní fází A při průtokové rychlosti 1 ml/min. Po nástřiku vzorku se zvyšuje podíl mobilní fáze B o 0,44 % za minutu, dokud poměr mobilní fáze A ku mobilní fázi B nebude 60 : 40, a pak se zvyšuje o 1,33 % za minutu, dokud poměr mobilní fáze A ku mobilní fázi B nebude 20 : 80, a pak se nechá promývat touto směsí 10 min. Zaznamená se chromatogram porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi 6. píkem (peptidy 268 až 275) a 7. píkem (peptidy 1 až 7) je nejméně 1,5; b_0,5a a b_0,5b jsou menší než 0,4 min. Nastříkne se asi 100 μl zkoušeného roztoku a zaznamená se chromatogram. Totožnost píků se ověří srovnáním s píky porovnávacího roztoku. Neměly by být zjevné žádné další významné píky ani prodlevy. Významný pík je definován jednou plochou rovnající se nebo přesahující 5 % 19. píku (peptidy 278 až 296); nepřihlíží se k nevýznamným pikům. Chromatogram totožnosti citovaných píků je uveden na konci článku (obr. 1).

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. vápenaté soli karbasalatu.

B. kyselina 2-{[2-(acetyloxy)benzoyl]oxy}benzoová (kyselina acetylsalicylsalicylová),

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu silanizovaného pro TLC R.
Zkoušený roztok. 25 mg zkoušené látky se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Porovnávací roztok (a). 25 mg sodné soli karbenicilinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (b). 25 mg sodné soli karbenicilinu CRL a 25 mg sodné soli ampicilinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na hodnotu 5,0 kyselinou octovou ledovou R, (10 + 90) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a vystaví se působení par jodu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

B. kyselina fenyloctová,

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem carbethopendeciniumbromidu CRL.

B. Zkouška Adsorpční mohutnost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Disperze o koncentraci 10 g/l se upraví hydroxidem sodným 1 mol/l RS na hodnotu pH asi 7,5; vznikne velmi viskózní gel.

B. 1 g se protřepe s 50 ml vody R. 1 ml této směsi se přenese do zkumavky, přidá se 1 ml vody R a 0,05 ml čerstvě připraveného roztoku 1-naftolu R (40 g/l) v methanolu R. Zkumavka se nakloní a opatrně se po spodní stěně přidají 2 ml kyseliny sírové R tak, aby vytvořila spodní vrstvu. Na rozhraní obou vrstev vzniká červeně fialové zbarvení.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄silanizovaného pro TLCR.
Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).
Porovnávací roztok (a). 20 mg cefiximu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).
Porovnávací roztok (b). 20 mg cefiximu CRL a 20 mg sodné soli ceftriaxonu CRL se rozpustí v 5 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,067 mol/l).
Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methylacetatu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH se nejprve upraví kyselinou octovou R na hodnotu 6,2, (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

B. kyselina 2- {[(Z)-1-(2-aminothiazol-4-yl)-2-[[(2R,5RS)-5-methyl-7-oxo-1,2,5,7-tetrahydro-4H-furo[3,4-d][1,3] thiazin-2-yl]methylamino]-2-oxoethyliden]aminooxy} octová,

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) s použitím desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 25 mg amikaciniumdisulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 mg kanamyciniummonosulfatu CRL se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku a zředí se vodou R na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi stejných objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethan R po dráze 15 cm. Deska se suší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS1 a pak se 5 min zahřívá při teplotě 110°C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Retenční časy a velikosti hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají retenčním časům a velikosti hlavních píků diastereoizomerů A a B ceíuroximiumaxetilu na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

B. (1RS)-1-(acetoxy)ethyl-(6R,7R-7-[(E)-2-(2-furyl)-2-(methoxyimiiio)acetamido-3-[(karbamoyloxy)methyl]-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-3-en-2-karboxylat ((E)-izomery),

B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

B. N'-[3-acetyl-4-(3-terc.butylamino-2-hydroxypropoxy)fenyl]-N-terc.butylmočovina,

B. Asi 150 mg se rozpustí v 1 ml acetonu R. Tento roztok se naleje na skleněnou desku a vysuší se; vznikne tenký průsvitný lesklý film.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelenožlutý až nahnědlý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: četné úlomky stonku se sklerenchymatickými vlákny a tečkovaně, šroubovitě a síťovitě ztlustlými cévami s úzkým luminem; buňky dřeně a dřeňových paprsků pravoúhlé s tečkovanými stěnami; úlomky listů s buňkami pokožky vlnitě zprohýbanými a s rýhovanou kutikulou zejména na okraji čepele a v okolí průduchů s anisocytickými průduchy (2.8.3) a buňkami mezofylu s krystaly šťavelanu vápenatého různých typů; úlomky kalicha a koruny, pokožkové buňky kalicha s přímými stěnami, koruna s buňkami pokožky tupě papilózními a s kutikulou paprsčitě zvrásněnou; části endothecia se síťovitě nebo žebříčkovitě ztlustlými stěnami; pylová zrna zaobleně trojhranná až oválná, žlutá, o průměru asi 30 μm, s jemně zrnitou exinou a třemi klíčními póry; úlomky stěn tobolky složené ze vzájemně se křížících vrstev vláknitých buněk; malá, žlutohnědá semena s vyniklou tmavohnědou, síťovitou strukturou, tvořenou hrubými bočními stěnami buněk pokožky.

B. Zkouška Index lomu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem monohydrátu cetylpyridiniumchloridu CRL. Měří se látky v pevném stavu.

B. K 0,1 g se přidá 0,2 ml benzoylchloridu R a 0,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Roztok se důkladně protřepává do vzniku bílé krystalické sraženiny. Potom se přidá 5 ml vody R a zfiltruje se. Sraženina se překrystalizuje z 5 ml methanolu R a usuší se při 70 °C; taje (2.2.14) při 85 °C až 88 °C.

B. 0,10 g se rozpustí v methanoluR a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. 10,0 ml získaného roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm. Absorpční maximum roztoku je při 232 nm. Specifická absorbance v maximu je 570 až 630.

B. R¹ = R² = acyl, R³ = R⁴ = H: 4-O-(3-amino-3-deoxy-α-D-glukopyranosyl)-6-O-(6-amino-6-deoxy- α -D-glukopyranosyl)-N¹,N³-bis[(2,S)-4-amino-2-hydroxybutanoyl]-2-deoxy-L-streptamin,

B. 1,3-dipropylmočovina,

B. 0,2 g se rozpustí ve směsi 5 ml dioxanu R a 5 ml roztoku dusitanu sodného R (1,5 g/l) a pak se přidá 0,8 ml kyseliny dusičné R. Po 10 min se tento roztok přidá ke 20 ml vody R a po 1 h stání se vzniklá sraženina odfiltruje. Filtrát se ihned použije ke zkoušce totožnosti C. Sraženina se zahřátím rozpustí v asi 15 ml lihu 96% R a roztok se přidá k 10 ml vody R. Sraženina se opět zfiltruje a suší se 2 h při 100 °C až 105 °C. Sraženina taje (2.2.14) při 152 °C až 154 °C.

B. R¹ = H, R² = CH-CH₂-CH₂-N(CH₃)₂, R³ = H: N,N-dimethyl-[3-(9H-thioxanthen-9-yliden)propyl] amin,

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R. Roztoky se připraví těsně před použitím.
Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v dichlorethanu R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok. 10 mg cholesterolu CRL se rozpustí v dichlorethanu R a zředí se jím na 5 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se ihned za ochrany před světlem směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (33 + 66) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a třikrát se postříká chloridem antimonitým RS. Chromatogramy se pozorují 3 min až 4 min po postřiku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. 5,24-cholestadien-3β-ol (desmosterol),

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok. 25 mg ciklopiroxolaminu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Před použitím se promývají dvě vrstvy směsí objemových dílů amoniaku 26 % R, vody R a ethanolu R (10 + 15 + 75), dokud čelo rozpouštědla nedosáhne vrcholu desky. Vrstvy se nechají 5 min sušit na vzduchu.
Na vrstvy se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26 % R, vody R a ethanolu R (10 + 15 + 75) po dráze 15 cm. Vrstvy se suší 10 min na vzduchu a pozorují se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Jedna deska se postříká chloridem železitým RS3. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Druhá deska se postříká ninhydrinem RS. Zahřívá se při 110 °C, dokud se neobjeví skvrny. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. 6-cyklohexyl-4-methyl-2H-pyran-2-on,

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety clebopridiumhydrogenmalatu CRL.

B. (1-bezylpiperidin-4-yl)amin,

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem klemastiniumhydrogenfumaratu CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) s použitím desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 25 mg amikacinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 mg kanamyciniummonosulfatu CRL se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku a zředí se vodou R na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně 5 μl každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi stejných objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R po dráze 15 cm. Deska se suší na vzduchu a postříká se ninhydrinem RS1. 5 min se zahřívá při 110 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

B. 4-[1-fenyl-1-(4-chlorfenyl)ethoxy]-1-methylazepan,

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety klozapinu CRL.

B. 11,11̕̕-(1,4-piperazidndiyl)-bis(8-chlor-5H-dibenzo[b,e] [1,4]diazepin),

B. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 5 ml vody R a 0,2 ml jodu 0,05 mol/l RS; vznikne červené zbarvení.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je hnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: četné kapky oleje; úlomky endospermu tvořeného malými ztlustlými pravidelnými buňkami, které obsahují mikrokrystaly a male drúzy šťavelanu vápenatého a kapky oleje; úlomky endokarpu z buněk velmi úzkých, parketovitě uspořádaných, které jsou obvykle spojeny s vrstvou tenkostěnných obdélníkovitých sklereid mezokarpu, úlomky sklerenchymatické vrstvy mezokaipu (stereomu) tvořené spletí příčně a kolmo položených krátkých silně ztlustlých, tečkovaných vláknitých buněk; úlomky parenchymu z malých tenkostěnných buněk, občas úlomky svazků cévních.

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedočervený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Droga je charakteristická těmito znaky: dlouhé jednobuněčné krycí chlupy na konci zúžené a často zakřivené, na povrchu hladké, se silně ztlustlými a zdřevnatělými stěnami ze středu terče; úlomky parenchymatického receptakula, zevní vrstva buněk obsahuje červeně zbarvenou hmotu, některé buňky vnitřní vrstvy obsahují malé drúzy šťavelanu vápenatého; příležitostně i úlomky včetně sklereid a cévních svazků s průvodními vlákny; úlomky oplodí obsahující velké ztlustlé sklereidy s četnými tečkami, některé sklereidy jsou výrazně větvené; úlomky osemení s pokožkou složenou z šestihranných slizových buněk, pod nimi je vrstva buněk obsahujících žlutohnědé barvivo a četné protáhlé krystaly šťavelanu vápenatého; tenkostěnný parenchym endospermu a děloh obsahující aleuronová zrna a kapky oleje.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem krotamitonu CRL.

B. Ke 2 g v kuželové baňce se rychle přidá 45 ml vody R a 30 s se intenzivně promíchává. Po 5 min až 10 min se vytvoří lepkavý gel, který při obrácení baňky nevytéká.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky s chloridem draselným R se shoduje se spektrem tablety cykliziniumchloridu CRL s chloridem draselným R.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄pro TLC R.
Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok. 10 mg cyproteronacetatu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí stejných objemových dílů cyklohexanu R a ethylacetatu R po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a vyvíjení se zopakuje. Vrstva se znovu usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. R¹ = R² = acyl, R³ = R⁴ = H: 4-O-(3-amino-3-deoxy- α -D-glukopyranosyl)-6-O-(6-amino-6-deoxy-a-D-glukopyranosyl)-N¹,N³-bis[(2S)-4-amino-2-hydroxybutanoyl]-2-deoxy-L-streptamin,

B. R = OCH₃: 6-methoxy-1α,2α -methylen-3,20-dioxo-4,6-pregnadien-17-ylacetat.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety monohydrátu cysteiniumchloridu CRL.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety cystinu CRL.

B. Asi 10 mg se rozpustí v 0,5 ml kyseliny dusičné R, přidá se 0,5 ml vody R a zahřívá se 2 min nad plamenem. Nechá se zchladnout a přidá se 0,5 ml dusičnanu stříbrného RS1; vzniká bílá sraženina.

B. (8S,10S)-10-[(3-amino-2,3,6-trideoxy-α-L-lyxo-hexopyranosyl)oxy]-6,8,11-trihydroxy-8-(1-hydroxyethyl)-1-methoxy-7,8,9,10-tetrahydronaftacen-5,12-dion (daunorubicinol),

B. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce na Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

B. (1R,3S, 5S)-3-(10,11 -dihydro-5H-dibenzo[a,d]cykloheptadien-5-yloxy)tropan (pseudodeptropin),

B. Teplota tání (2.2.14). 110 °C až 115 °C.

B. (3R)-3-(4-chlorfenyl)-3-(2-pyridyl)-N,N-dimethylpropan-1-amin.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety aminoglutethimidu CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. Ve zkumavce se smíchá 0,1 ml s 1 ml roztoku manganistanu draselného R (10 g/l) a s 0,2 ml kyseliny sírové zředěné RS. Ihned se přikryje filtračním papírem navlhčeným čerstvě připraveným roztokem obsahujícím 0,1 g nitroprussidu sodného R a0,5g piperazinu hexahydrátu R v 5 ml vody R. Po několika minutách se na papíře objeví intenzivně modré zbarvení, které zbledne po 10 min až 15 min.

C. aceton,

C. Relativní hustota, $d_{20}^{20}$ = 0,800 až 0,808.

C. Zkouška Obsah kyseliny olejové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

C. R = CH₂-CH₂-CH₃: propyl-4-hydroxybenzoat (propylparaben),

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Roztoky se připravují za omezeného přístupu světla a chromatogramy se vyvíjejí chráněny před světlem.
Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (a). 25 mg etilefriniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg fenylefriniumchloridu CRL se rozpustí ve 2 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se methanolem R na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (5 + 25 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, postříká se roztokem manganistanu draselného R (10 g/l) a po 15 min se pozoruje v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

C. R = H: (RS)-2-amino-1-(3-hydroxyfenyl)ethanol (norfenefrin).

C. Zkouška Cizí mastné oleje, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.
Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 2 ml.
Porovnávací roztok. 10 mg etoposidu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 2 ml.
Na vrstvu se do proužků o délce 10 mm nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a ihned se vyvíjí směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R, acetonu R a dichlomethanu R (1,5 + 8 + 20 + 100) po dráze 17 cm. Vrstva se suší 5 min v proudu teplého vzduchu, postříká se směsí objemových dílů kyseliny sírové R a lihu 96% R (1 +9) a zahřívá se 15 min při 140 °C. Potom se vrstva ihned přikryje skleněnou deskou stejných rozměrů a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. (5R,5aR,8aR,9S)-9-[(4,6-O-(R)-ethyliden-α-D-glukopyranosyl)oxy]-5-(4-hydroxy-3,5-dimethoxyfenyl)-5,8,8a,9-tetrahydroisobenzofuro[5,6-f][1,3]benzodioxol-6(5aH)-on (α-etoposid),

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. 0,5 g čerstvě práškované drogy (355) se smíchá s 5 ml toluenu R, protřepává se 2 min až 3 min a pak se zfiltruje přes 2 g síranu sodného bezvodého R.
Porovnávací roztok. 50 μl cineolu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 5 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS, suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední části skvrna odpovídající cineolu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a zbarvením skvrně cineolu na chromatogramu porovnávacího roztoku. V blízkosti čela chromatogramu zkoušeného roztoku je intenzivní fialová skvrna (uhlovodíky), mohou zde být další méně intenzivní skvrny.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ pro TLC R.
Zkoušený roztok. 50 μl se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml.
Porovnávací roztok. 50 μl eugenolu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká anisaldehydem RS a suší se 10 min při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. (1R,4R,5S,9S)-4,5-epoxy-4,11,11-trimethyl-8-methylenbicyklo[7,2,0]undekan (β-karyofylenoxid),

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg fenbufenu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg ketoprofenu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml porovnávacího roztoku (a).
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, ethylacetatu R a hexanu R (5 + 25 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

C. R = Rˊ = H: bifenyl,

C. (3RS)-3-[4-(4-chlorbenzoyl)fenoxy]-2-butanon,

C. N-fenyl-N-[1-(2-fenylethyl)-4-piperidyl]acetamid,

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fentikonazoliumnitratu CRL.

C. 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se třepe s 0,3 g kyanidu draselného R do vzniku hnědožlutého roztoku. Po přídavku 0,9 ml roztoku hydroxidu sodného R (85 g/l) se stále protřepává, až se vytvoří načervenalá pěna, jejíž zbarvení stáním mizí a při obnovení třepání opět vzniká.

C. (RS)-1 -{2-[4-(fenylsulfonyl)benzyloxy]-2-(2,4-dichlorfenyl)ethyl}-lH-imidazol,

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem flekainidiumacetatu CRL.

C. (RS)-4-hydroxy-N-(2-piperidylmethyl)-2,5-bis(2,2,2-trifluorethoxy)benzamid,

C. diethylacetal N,N-dimethylformamidu.

C. Asi 2 mg se přidají ke 2 ml směsi objemových dílů vody R a kyseliny sírové R (0,5 + 1,5) a třepe se do rozpuštění. Během 5 min vznikne růžové zbarvení. Roztok se přidá k 10 ml vody R a promíchá se. Zbarvení vybledne a roztok zůstane čirý.

C. R¹ = CO-CH₂OCOC(CH₃)₃, R² = H: 9-fluor-11β,17-dihydroxy-16α-methyl-3,20-dioxo-1,4- pregnadien-21-ylpivalat (dexametasonpivalat),

C. K asi 1 mg se přidají 2 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a kyseliny sírové R (2 + 3) a zahřívá se 1 min na vodní lázni; vznikne červené zbarvení. Přidá se 5 ml vody R a zbarvení se změní na fialově červené.

C. 6α-fluor-16α-methyl-3,11,20-trioxo-1,4-pregnadien-21-ylpivalat,

C. Provede se tenkovrstvá chromatogafie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.
Zkoušený roztok. 0,3 g čerstvě práškované drogy (1400) se protřepává 15 min s 5,0 ml dichlormethanu R. Zfiltruje se, filtrát se opatrně odpaří do sucha na vodní lázni při 60 °C a zbytek se rozpustí v 0,5 ml toluenu R.
Porovnávací roztok. 50 μl anetholu R a 10 μl fenchonu R se rozpustí v 5,0 ml hexanu R.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a toluenu R (20 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku je ve střední části skvrna zhášející fluorescenci odpovídající anetholu. Vrstva se postříká kyselinou sírovou R a zahřívá se 5 min až 10 min při 140 °C, dokud se v dolní třetině chromatogramů neobjeví žlutá skvrna odpovídající fenchonu, ve střední části chromatogramů je fialová skvrna odpovídající anetholu. Na chromatogramů zkoušeného roztoku je v horní třetině červenohnědá skvrna (terpeny).

C. Provede se tenkovrstvá chromatogafie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R-
Zkoušený roztok. 0,3 g čerstvě práškované drogy (1400) se 15 min protřepává s 5,0 ml dichlormethanu R. Zfiltruje se a filtrát se opatrně odpaří do sucha na vodní lázni při 60 °C. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml toluenu R.
Porovnávací roztok. 60 pl anetholu R se rozpustí v 5,0 ml hexanu R.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a toluenu R (20 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku je ve střední části skvrna zhášející fluorescenci odpovídající anetholu. Vrstva se postříká kyselinou sírovou R, zahřívá se 5 min při 140 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramech je ve střední části fialová skvrna odpovídající anetholu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je v horní třetině červenohnědá skvrna (terpeny).

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ pro TLC R.
Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (710) se v 25ml baňce smíchá s 5,0 ml methanolu R a zahřívá se 5 min na vodní lázni při 65 °C. Po ochlazení se zfiltruje.
Porovnávací roztok. 3,0 mg trigonelliniumchloridu R se rozpustí v 1,0 ml methanolu R.
Na vrstvu se odděleně nanese do pruhů 20 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a methanolu R (30 + 70) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je ve spodní polovině skvrna zhášející fluorescenci odpovídající polohou a intenzitou zhášení skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným RS2. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je intenzivní oranžově červená skvrna, která odpovídá polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. V horní polovině je široká, světle hnědožlutá skvrna (triacylglyceroly).

C. K asi 8 mg se přidají 2 ml vody R, 1 ml kyseliny chloristé R a 2 ml jodistanu sodného 0,1 mol/l RS. Zahřívá se 10 min na vodní lázni a bez ochlazení se přidá 1 ml molybdenanu amonného RS5 a 1 ml kyseliny aminohydroxynaftalensulfonové RS. Nechá se stát 30 min; vzniká modré zabarvení.

C. K asi 8 mg se přidají 2 ml vody R, 1 ml kyseliny chloristé R a 2 ml jodistanu sodného 0,1 mol/IRS. Zahřívá se 10 min na vodní lázni a bez ochlazení se přidá 1 ml molybdenanu amonného RS5 a 1 ml kyseliny aminohydroxynaftalensulfonové RS. Nechá se stát 30 min; vzniká modré zabarvení.

C. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R. Přidají se 3 ml vínanu měďnatého RS a zahřeje se; vznikne oranžová až červená sraženina.

C. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného RS; vznikne žlutá sraženina.

C. 1,3-bis[2-(triethylamonio)ethoxy]-2-[2-(diethylmethylamonio)ethoxy]benzentrijodid,

C. Je to čirá bezbarvá nebo hnědá viskózní tekutina, mísitelná s vodou. Při obyčejné teplotě může látka částečně nebo úplně ztuhnout a znovu zkapalní zahřátím na 50 °C.

C. K množství roztoku odpovídajícímu 10 mg glyceroltrinitratu se přidá 10 ml etheru prostého peroxidických látek R. Odpaří se do sucha v proudu dusíku při teplotě nepřevyšující 40 °C. Zbytek vyhovuje zkoušce na dusičnany (2.3.1).

C. R¹ = H, R² = NO₂, R³ = H: 1,3-dihydroxypropan-2-ylnitrat,

C. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety argininu CRL.

C. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Podíl Složení mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Commiphora mukul, viz Zkoušky na čistotu. Vrstva se postříká anisaldehydem RS, zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní třetině oranžovočervená skvrna (thymol) a ve střední části fialová skvrna (anethol). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je intenzivně fialová skvrna (furanoeudesma-1,3-dien) s hodnotou R_F vyšší než hodnota R_F anetholu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Tato skvrna velikostí a intenzitou zbarvení převyšuje ostatní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou další fialové skvrny, jedna z nich odpovídá polohou skvrně anetholu a dvě intenzivně zbarvené skvrny (horní je kurzerenon a dolní je 2-methoxyfuranodien) odpovídají polohou skvrně thymolu na chromatogramu porovnávacího roztoku Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další fialové skvrny.

C. K 0,1 ml se přidají ve zkumavce 2 ml terc.butanolu R. Přidá se 1 ml edetanu měďnatého RS, 0,5 ml amoniaku 26% R a směs 0,4 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a 1,6 ml vody R (roztoka). Současně se připraví kontrolní roztok (roztokb). Obě zkumavky se ponoří na 15 min do vodní lázně při 50 °C, ochladí se a přidá se 0,3 ml kyseliny octové ledové R. K 1 ml každého roztoku (a) a (b) se přidá 0,5 ml směsi stejných objemových dílů čerstvě připraveného alizarinu S RS a dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Roztok (a) je žlutý, roztok (b) je červený.
K 1 ml každého roztoku (a) a (b) se přidá 1 ml tlumivého roztoku o pH 5,2, 1 ml červeně fenolové RS zředěné vodou R 1 : 10 a 0,1 ml chloraminu T RS. Roztok (a) je modrofialový, roztok (b) je žlutý.
Ke 2 ml každého roztoku (a) a (b) se přidá 0,5 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové R a vody R (25 + 75), 0,5 ml acetonu R a 0,2 ml roztoku bromičnanu draselného R (50 g/l) a protřepe se. Zkumavky se zahřívají 2 min ve vodní lázni při 50 °C, ochladí se a přidá se 0,5 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny dusičné R a vody R a dále 0,5 ml dusičnanu stříbrného RS2. Roztok (a) opalizuje a po několika minutách vznikne bílá sraženina, roztok (b) zůstane čirý.

C. 2,3-dichlor-1,1,1,4,4,4-hexafluor-2-buten (Z a E),

C. K 0,2 ml se přidají 2 ml kyseliny sírové R a 2 mg kyseliny chromotropové sodné soli R a zahřívá se ve vodní lázni při 60 °C; vzniká fialové zbarvení.

C. 2,6-bis(2-ethylhexy)-7a-methylhexahydro-1H-imidazo[1,5-c]imidazol(hexedin),

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety monohydrátu histidiniumchloridu CRL.

C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky dlouhé asi 150 mm a průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavožluté zbarvení.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě zkoušeného roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormet- hanem R na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se přenesou do skleněné zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm opatřené skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se odpaří za mírného zahřátí pod proudem dusíku R. Přidají se 2 ml roztoku kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R. Zkumavka se uzavře a 1 h se třepe na mechanické třepačce za chánění před světlem. Přidají se 2 ml roztoku kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se zfiltruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R. Čirý filtrát se protřepe s 10 ml dichlormethanu R, organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se síranem sodným bezvodým R.
Porovnávací roztok (a). 25 mg hydrokortisonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě porovnávacího roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se přenesou do skleněné zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm opatřené skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se odpaří za mírného zahřátí pod proudem dusíku R. Přidají se 2 ml roztoku kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R. Zkumavka se uzavře a 1 h se třepe na mechanické třepačce za chránění před světlem. Přidají se 2 ml roztoku kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se zfiltruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R. Čirý filtrát se protřepe s 10 ml dichlormethanu R, organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se síranem sodným bezvodým R.
Na vrstvu se odděleně nanese 5 μl zkoušeného roztoku (a), 5 μl porovnávacího roztoku (a), 25 μl zkoušeného roztoku (b) a 25 μl porovnávacího roztoku (b); poslední dva roztoky se nanášejí po malých množstvích do malých skvrn. Vyvíjí se mobilní fází připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Potom se vrstva podruhé vyvíjí směsí objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramech zkoušených roztoků odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramech zkoušených roztoků odpovídá polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) mají hodnotu R_F zřetelně vyšší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

C. hydrokortisonacetat,

C. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. N,N-bis(2,3-dihydroxypropyl)-5-[N-(5,6-dihydroxy-2-hydroxymethyl-3-oxahexyl)acetamido]-2,4,6-trijodbenzen-1,3-dikarboxamid,

C. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. R¹ = NHCH(CH₂OH)₂; R² = COCH₃: N,N’-bis[2-hydroxy-1-(hydroxymethyl)ethyl]-5-acetamido-2,4,6-trijodbenzen-1,3-dikarboxamid,

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety isoleucinu CRL.

C. Zkouška Optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu oktadecylsilanizovaného.
Zkoušený roztok. 30 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 5 ml.
Porovnávací roztok (a). 30 mg itrakonazolu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 5 ml.
Porovnávací roztok (b). 30 mg itrakonazolu CRL a 30 mg ketokonazolu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 5 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů octanu amonného RS, dioxanu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 10 cm. Vrstva se 15 min suší v proudu horkého vzduchu a vystaví se působení par jodu, dokud se neobjeví skvrny. Pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, pokud na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

C. kyselina (2RS^,,45)-2-[(2R)-2-ammo-2-fenylacetamidomethyl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniloové kyseliny ampicilinu),

C. 4-{4-[4-[4-[[cis-2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(1H-l,2,4-triazol-1-ylmethyl)-1,3-dioxolan-4-yl]met- hoxy]fenyl]piperazin-1-yl]fenyl}-2-(l-propyl)-2,4-dihydro-3H-1,2,4-triazol-3-on,

C. R¹ = H₂, R²= OH: (23S)-23-hydroxy-5-O-demethyl-22,23-dihydroavermektin A_1a(avermektin B_2a),

C. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu.
Zkoušený roztok. 30 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5 ml.
Porovnávací roztok (a). 30 mg ketokonazolu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5 ml. Porovnávací roztok (b). 30 mg ketokonazolu CRL a 30 mg ekonazoliumnitratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 5 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů octanu amonného RS, dioxanu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu teplého vzduchu a potom se vystaví působení par jodu do vzniku skvrn. Pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

C. 1-acetyl-4-{4-[[(2RS,4SR)-2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(1-imidazolylmethyl)-1,3-clioxolan-4-yl]methoxy]fenyl}piperazin,

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.
Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.
Porovnávací roztok (a). 50 mg monohydrátu laktitolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 mg sorbitolu CRL se rozpustí ve 2 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se methanolem R na 20 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (25 + 75) po dráze 8 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se kyselinou 4-aminobenzoovou RS. Potom se vrstva suší v proudu studeného vzduchu do vymizení pachu acetonitrilu. 15 min se zahřívá při 100 °C. Po ochlazení se postříká roztokem jodistanu sodného R (2 g/l). Vrstva se znovu suší v proudu studeného vzduchu a 15 min se zahřívá při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

C. mannitol,

C. 0,05 g se rozpustí v 10 ml vody R. Přidají se 3 ml vínanu měďnatého RS a zahřeje se; vznikne červená sraženina.

C. laktosa,

C. 3-[(1RS)-2-terc.butylamino-1-hydroxyethyl]-5-hydroxyfenyl-dimethylkarbamat,

C. K0,1g se přidá 10 ml vody R a 3 ml vínanu měďnatého RS a zahřeje se; vzniká červená sraženina.

C. laktosa,

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety leucinu CRL.

C. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na Čistotu, se přidá 9 ml vody R, 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a 30 ml Reineckovy soli RS; vznikne růžová sraženina. Nechá se 30 min stát, zfiltruje se, promyje vodou R, lihem 96% R a acetonem R a suší se při 80 °C; sraženina taje (2.2.14) při 147 °C až 150 °C.

C. [(2R)-2-hydroxy-3-karbamoylpropyl]trimethylamonium (karnitinamid),

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

C. Vyhovuje zkoušce na hořčík (2.3.1).

C. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml ethanolu R, přidá se 0,5 ml dinitrobenzenu RS a 0,5 ml hydroxidu draselného v lihu 2 mol/l RS; vznikne fialové zbarvení, které se po 20 min mění na hnědočervené.

C. S-[(2RS)-(2-ethoxykarbonyl-1-methoxykarbonyl)ethyl]- O,O՛-dimethyldithiofosfat (methylanalogon).

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.
Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml.
Porovnávací roztok. 50 mg maltitolu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, ethylacetatu R a 1 -propanolu R (10 + 20 + 70) po dráze 17 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se kyselinou 4-aminobenzoovou RS. Suší se v proudu studeného vzduchu do vymizení pachu acetonu a pak se 15 min zahřívá při 100 °C. Po ochlazení se postříká roztokem jodistanu sodného R (2 g/l), usuší se v proudu studeného vzduchu a 15 min se zahřívá při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. Zkouška Redukující cukry, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Provede se tenkovrstevná chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (a). 25 mg maprotiliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg maprotilinu nečistoty D CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 2 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R, amoniaku zředěného RS1 a 2-butanolu R (4 + 5 + 14) po dráze 10 cm Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

C. R = CH₂CH₂CH₂NH₂: 3-(9,10-dihydro-9,10-ethanoanthracen-9-yl)propylamin,

C. Asi 2 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny sírové R a nechá se 5 min stát; vznikne hnědozelené zbarvení.

C. (RS)-2-methyl-11-(3-dimethylaminopropyl)-6,l l-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-11-ol,

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Nečistota F po postříkání při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

C. 6α,17β-dimethyl-3,16-dioxo-D-homo-4-androsten-17α-ylacetat,

C. Asi 10 mg se smíchá v kelímku s 45 mg oxidu hořečnatého těžkého R a žíhá se do získání prakticky bílého zbytku. Po ochlazení se přidají 2 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do získání bezbarvého roztoku a směs se zfiltruje.
K filtrátu se přidá čerstvě připravená směs obsahující 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnanoxidu zirkoničitého RS, promíchá se a po 5 min stání se porovná zbarvení roztoku s kontrolním roztokem připraveným současně stejným způsobem. Zbarvení zkoušeného roztoku je žluté a zbarvení kontrolního roztoku je červené.

C. 1 -{1-{4-oxo-4-[4-[4-(2,3-dihydro-2-oxo- 1H-benzimidazol-1-yl)-1-piperidyl]fenyl]butyl}-4-piperidyl}-1,3-dihydro-2H-benzimidazol-2-on,

C. (RS)-[2,8-bis(trifluormethyl)-4-chinolylH(RS)-2-piperidyl]methanol.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.
Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy (355) se protřepává 5 min s 10 ml dichlormethanu R a pak se zfiltruje. Baňka i filtr se promyjí malým množstvím dichlormethanu R. Spojené tekutiny se opatrně odpaří na vodní lázni na asi 0,5 ml.
Porovnávací roztok. 5 μl citralu R a 5 μl (+)-citronellalu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku; mohou být i další, méně intenzivní skvrny.

C. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a protřepe se dvakrát 10 ml etheru R. Spojené horní vrstvy se suší nad síranem sodným bezvodým R, zfiltrují se a ether se odpaří na vodní lázni. Zbytek se suší 2 h při 100 °C až 105 °C. Teplota tání (2.2.14) je 151 °C až 155 °C.

C. N-(2,6-dimethylfenyl)pyridin-2-karboxamid,

C. 0,10 g se ve zkumavce s několika skleněnými kuličkami rozpustí v 1,5 ml vody R. Přidá se 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vloží se do otevřeného konce zkumavky filtrační papír navlhčený roztokem 20 mg jodidu draselného R ve 2 ml škrobu RS. Mírně se zahřívá, uvolněné páry oxidu siřičitého zbarví filtrační papír modře. Po mírném zahřívání po dobu 1 min se vezme skleněná tyčinka s kapkou roztoku sodné soli kyseliny chromotropové R (10 g/l) v kyselině sírové R a vloží se do zkumavky. Do 10 min se kapka zkoumadla zbarví modrofialově.

C. R = NHCH₃: 1-feny 1-2,3-dimethyl-4-methylamino-1,5-dihydro-2H-pyrazol-5-on,

C. R = CH₂-CH₂-CH₃: propyl-4-hydroxybenzoat (propylparaben),

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

C. (RS)-2-amno-3-hydroxy-2̕-(2,3,4-trihydroxybenzyliden)propionohydrazid.

C. R = CH₂-CH₂-CH₃: propyl-4-hydroxybenzoat (propylparaben),

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí za mírného zahřátí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zabroušené zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml roztoku hydroxidu sodného R (0,8 g/l) v methanolu R a ihned se probublává intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 30 min při 45 °C za ochrany před světlem a pak se nechá vychladnout.
Porovnávací roztok (a). 25 mg methylprednisolonhydrogensukcinatu CRL se rozpustí za mírného zahřátí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zábrusové zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml hydroxidu sodného R (0,8 g/l) v methanolu R a ihned se probublává intenzivním proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 30 min při 45 °C za ochrany před světlem a ochladí se.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou smícháním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) a směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušených roztoků odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu příslušných porovnávacích roztoků. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušeného roztoku polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) má hodnotu R_F zřetelně vyšší než hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

C. methylprednisolonacetat,

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převede do skleněné zabroušené zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku odpaří za opatrného zahřívání. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R. Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se zfiltruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R. Čirý filtrát se protřepe s 10 ml dichlormethanu R. Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvodým R.
Porovnávací roztok (a). 25 mg methylprednisolonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převede do skleněné zabroušené zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku odpaří za opatrného zahřívání. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R. Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se zfiltruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R. Čirý filtrát se protřepe s 10 ml dichlormethanu R. Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvodým R.
Na vrstvu se odděleně nanese 5 μl zkoušeného roztoku (a), 5 μl porovnávacího roztoku (a), 10 μl zkoušeného roztoku (b) a 10 μl porovnávacího roztoku (b) nanesených ve dvou dávkách, aby se získaly malé skvrny a vyvíjí se směsí objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu příslušných porovnávacích roztoků. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 15 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušeného roztoku polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) mají hodnotu R_F zřetelně vyšší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

C. 11 β-hydroxy-6α-methyl-1,4-androstadien-3,17-dion,

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, část A, viz Zkoušky na čistotu. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm před postříkáním dimethylamino-benzaldehydem RS1. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. kyselina 4-amino-5-chlor-2-methoxybenzoová,

C. Asi 20 mg se rozpustí v 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS, přidá se 1 ml pyridinu R, protřepe se a 2 min se zahřívá na vodní lázni; horní vrstva se zbarví červeně.

C. 2,5 ml dimethylaminobenzaldehydu RS8 se smíchá s 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, a zahřívá se 2 min na vodní lázni. Po ochlazení se přidá 5 ml etheru petrolejového R a směs se důkladně protřepe. Vodná vrstva se zbarví modře nebo zelenomodře.

C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

C. K 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS se přidá 0,1 ml modři bromfenolové RS1, 5 ml chloroformu R a protřepe se. Chloroformová vrstva je bezbarvá. Přidá se 0,05 ml zkoušeného roztoku a protřepe se; vznikne modré zbarvení chloroformové vrstvy.

C. R¹ = NHCH₃, R² = N(CH₃)₂, R³ = H: (4S,4a5,5aR,12a5)-4-dimethylamino-3,10,12,12a-tetrahydroxy-7-methy lamino-1,11 -dioxo-1,4,4a,5,5a,6,11,12a-oktahydronaftacen-2-karboxamid (7-monodemethylminocyklin).

C. R¹ = Cl, R² = OH, R³ = CH₂-CH₂-NH-CH₂-CH₂OH: 2-chlor-l,4-dihydroxy-5,8-bis[2-(2-hydroxyethylamino)ethylamino]anthracen-9,10-dion,

C. K asi 1 mg upráškované zkoušené látky v porcelánové misce se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R a 0,05 ml formaldehydu R. Vznikne červenofialové zbarvení, které po chvíli přechází na fialové.

C. morfin-N-oxid.

C. (2RS)-4-(6-methoxynaftalen-2-yl)-2-butanol,

C. K 5 mg se přidá 5 ml vody R, 1 ml čerstvě připraveného roztoku 1,3-dihydroxynaftalenu R (10 g/l) v lihu 96% R a 5 ml kyseliny chlorovodíkové R. Roztok se 3 min vaří, ochladí se, přidá se 5 ml vody R a protřepe se s 15 ml diisopropyletheru R. Současně se provede slepá zkouška. Horní vrstva je intenzivněji modročerveně zbarvená než vrstva získaná při slepé zkoušce.

C. 50 mg se mírně zahřeje v malé porcelánové misce nad otevřeným plamenem; vyvíjejí se fialové páry.

C. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R a protřepe se; vytvoří se pěna.

C. 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovují zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

C. R = H, R' = CH(CH₃)₂: kyselina (2RS)-2-isopropylpentanová,

C. K 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS se přidá 0,1 ml modři bromfenolové RSl, 5 ml chloroformu R aprotřepe se. Chloroformová vrstva je bezbarvá. Přidá se 0,1 ml roztoku S a protřepe se; vznikne modré zbarvení chloroformové vrstvy.

C. R = CH₂-CH₂-OCH₃: bis(2-methoxyethyl)-2,6-dimethyl-4-(3-nitrofenyl)-l,4-dihydropyridin-3,5-dikarboxylat.

C. R = CH₂-CH₃: diethyl-2,6-dimethyl-4-(3-nitrofenyl)-1,4-dihydropyridin-3,5-dikarboxylat.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. nortriptyliniumchloridu.

C. 10,11-dihydro-5-[3-(methylamino)propyliden]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-ol.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Omeprazol nečistota C, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Deska s vrstvou se vloží do komory nasycené parami kyseliny octové R; skvrny rychle zhnědnou.

C. 5-methoxy-2-{[(4-methoxy-3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl]thio}-1H-benzimidazol (ufiprazol),

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 40 mg oxybuprokainiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 20 mg prokainiumchloridu R se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R, vody R a ethylacetatu R (10+15 + 15 + 60) po dráze 10 cm. Vrstva se 10 min suší v proudu horkého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Postříká se dimethylaminobenzaldehydem RS7. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

C. R = OH: kyselina 4-amino-3-hydroxybenzoová.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za, použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v lihu 96% R se zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok. 10 mg oxybutyniniumchloridu CRL a rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 2 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se methanolem R po dráze 15 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva vystaví působení par jodu po dobu 30 min. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. Asi 10 mg se rozpustí zahřátím ve 20 ml vody R. Po ochlazení se smíchá s 0,1 ml bromové vody R; zbarvení bromové vody zmizí.

C. 4-(ethylmethylamino)but-2-inyl-(RS)-2-cyklohexyl-2-fenyl-2-hydroxyacetat (ethylmethylový analogon oxybutyninu),

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.
Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 10 mg pentaerythrityltetranitratu se třepe 5 min s 10 ml lihu 96% R a zfiltruje se.
Porovnávací roztok. Množství triturace pentaerythrityltetranitratu CRL odpovídající 10 mg pentaerythrityltetranitratu se třepe 5 min s 10 ml lihu 96% a zfiltruje se.
Na vrstvu se nanese oddělené po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a postříká se čerstvě připraveným škrobem s jodidem draselným RS. Vrstva se vystaví na 15 min působení ultrafialového světla při 254 nm a pozoruje se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. tripentaerythrityloktanitrat,

C. 40 mg se rozpustí v 5 ml vody R a po kapkách za třepání se přidá 1 ml roztoku chloridu sodného R (10 g/l) a nechá se stát 5 min; směs zůstane čirá.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety feniraminiumhydrogenmaleinatu CRL.

C. (3RS)-N,N-dimethyl-3-fenyl-3-(4-pyridyl)propylamin,

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R.
Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 5 ml acetonu R.
Porovnávací roztok (a). 25 mg fenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml acetonu R.
Porovnávací roztok (b). 25 mg draselné soli benzylpenicilinu CRL a 25 mg draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R.
Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na hodnotu 5,0 kyselinou octovou ledovou R, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a hodnotí se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

C. kyselina (2S,5R,6R)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1 azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová),

C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky délky asi 150 mm a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je červenohnědý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě červenohnědé zbarvení.

C. kyselina (2S,5R,6R)-6-amino-3,3-diniethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová),

C. kyselina 5-(3,4-diamino-2-thienyl)pentanová,

C. K asi 10 mg se přidá 1 ml vody R a 0,05 ml amoniaku 17,5% RS a zahřeje se k varu. Přidá se 0,05 ml roztoku síranu měďnatého R (50 g/l) v amoniaku zředěném RS2 a protřepe se; vznikne růžová krystalická sraženina.

C. 50 mg se rozpustí v 10 ml methanoluR a přidá se 1 ml roztoku hydroxidu draselného R (200 g/l) v methanolu R; vzniká zelené zbarvení, které zahříváním ve vodní lázni při 40 °C přechází na fialovočervené a pak stáním na červenohnědé.

C. kyselina 4-methoxy-3-{[(pyridin-3-ylmethyl)amino]karbonyl}benzoová,

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.
Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 2 ml.
Porovnávací roztok. 10 mg pilokarpiniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 2 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (1 + 14 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min při 100 °C až 105 °C, po ochlazení se postříká jodobismutitanem draselným zředěným RS. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. kyselina (2S,3R)-2-ethyl-3-(hydroxymethyl)-4-(1-methyl-5-imidazolyl)butanová (kyselina isopilokarpová).

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.
Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok. 10 mg pilokarpiniumnitratu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu a dichlormethanu (1 + 14 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min při 100 °C až 105 °C, po ochlazení se postříká jodobismutitanem draselným zředěným RS. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. kyselina (2R,3R)-2-ethyl-3-(hydroxymethyl)-4-(1-methyl-5-imidazolyl)butanová (kyselina isopilokarpová).

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. 30 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonu R a methanolu R (1 + 9) a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 30 mg pimozidu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonu R a methanolu R (1 + 9) a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 30 mg pimozidu CRL a 30 mg benperidolu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonu R a methanolu R (1 + 9) a zředí se jí na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a methanolu R (1 + 9) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu teplého vzduchu a pak se vystaví působení par jodu do objevení skvrn. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

C. 1 - { 1 -[(4RS)-4-(2-fluorfenyl)-4-(4-flurofenyl)butyl]-4-piperidyl}-2-benzimidazolinon,

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu.
Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg bromperidolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg bromperidolu CRL a 10 mg haloperidolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů tetrahydrofuranu R, methanolu R a roztoku chloridu sodného R (58 g/l) (10 + 45 + 45) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě skvrny, které nemusí být úplně oddělené.

C. kyselina (2RS,4S)-2-{[(2R)-2-[[(4-ethyl-2,3-dioxopiperazin-1-yl)karbonyl]amino]-2-fenylacetamido]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniloové kyseliny piperacilinu),

C. pivaloyloxymethyl-(2RS,4S)-2-{[[(hexahydro-1H-azepin-1-yl)methylen]amino]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylat,

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok. K 50 mg práškované drogy (355) v silnostěnné centrifugační zkumavce se přidají 2 ml roztoku kyseliny trifluoroctové R (230 g/l) a silně se protřepe. Uzavřená zkumavka se směsí se udržuje 1 h při 120 °C. Hydrolyzát se odstřeďuje a čirý supernatant se převede do 50ml baňky, přidá se 10 ml vody R a roztok se odpaří do sucha za sníženého tlaku. Zbytek se smíchá s 10 ml vody R a opět se odpaří do sucha za sníženého tlaku. Zbytek se rozpustí ve 2 ml
methanolu R.
Porovnávací roztok (a). 10 mg arabinosy R se rozpustí v malém množství vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg xylosy R se rozpustí v malém množství vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (c ). 10 mg galaktosy R se rozpustí v malém množství vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se postříká zkoumadlem aminohippurovým R a zahřívá se 5 min při 120 °C; pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě oranžovorůžové skvrny (arabinosa axylosa) a jedna žlutá skvrna (galaktosa) odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramech porovnávacích roztoků.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok. K 10 mg práškované drogy (355) v silnostěnné centrifugační zkumavce se přidají 2 ml roztoku kyseliny trifluoroctové R (230 g/l) a silně se protřepe. Uzavřená zkumavka se směsí se udržuje 1 h při 120 °C. Hydrolyzát se odstřeďuje a čirý supernatant se přenese do 50ml baňky, přidá se 10 ml vody R a roztok se odpaří do sucha za sníženého tlaku. Zbytek se smíchá s 10 ml vody R a opět se odpaří do sucha za sníženého tlaku. Zbytek se rozpustí ve 2 ml methanolu R.
Porovnávací roztok (a). 10 mg arabinosy R se rozpustí v malém množství vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg xylosy R se rozpustí v malém množství vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg galaktosy R se rozpustí v malém množství vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se postříká zkoumadlem aminohippurovým R, zahřívá se 5 min při 120 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě oranžovorůžové skvrny (arabinosa axylosa) a jedna žlutá skvrna (galaktosa) odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramech porovnávacích roztoků.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převede do skleněné zábrusové zkumavky 100 mm dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku R odpaří za mírného zahřátí. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R. Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se zfiltruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R. Čirý filtrát se třepe s 10 ml dichlormethanu R. Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvodým R.
Porovnávací roztok (a). 25 mg prednisolonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 0,4 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převede do skleněné zábrusové zkumavky 100 ml dlouhé a o průměru 20 mm se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Rozpouštědlo se pod proudem dusíku R odpaří za mírného zahřátí. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V) a 50 mg bismutičnanu sodného R. Zkumavka se uzavře a suspenze se mechanicky třepe 1 h za ochrany před světlem. Přidají se 2 ml kyseliny octové ledové R 15% (V/V), směs se zfiltruje do 50ml dělicí nálevky a filtr se promyje dvakrát 5 ml vody R. Čirý filtrát se třepe s10ml dichlormethanu R. Organická vrstva se promyje 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, dvakrát 5 ml vody R a vysuší se nad síranem sodným bezvodým R.
Na vrstvu se odděleně nanese 5 μl zkoušeného roztoku (a), 5 μl porovnávacího roztoku (a), 10 μl zkoušeného roztoku (b) a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Nanáší se po malých dávkách, aby se získaly malé skvrny. Vyvíjí se mobilní fází, kterou je směs objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) smíchaná se směsí objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Provede se druhé vyvíjení ve směsi objemových dílů 1-butanolu R nasyceného vodou R, toluenu R a etheru R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu příslušných porovnávacích roztoků. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušeného roztoku polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) má hodnotu R_F zřetelně vyšší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF₂₅₄ pro TLC R.
Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (a). 20,0 mg prilokainiumchloridu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (b). 20,0 mg prilokainiumchloridu CRL a 20,0 mg lidokainiumchloridu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a etheru R (1 + 5 + 100) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

C. (RS)-2-ethylamino-N-(2-tolyl)propanamid,

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF₂₅₄ pro TLC R.
Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (a). 20,0 mg prilokainu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (b). 20,0 mg prilokainu CRL a 20,0 mg lidokainu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a etheru R (1+5 + 100) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

C. (RS)-2-ethylamino-N-(2-tolyl)propanamid,

C. 4-[4-(4-bifenylyl)-4-hydroxy-1-piperidyl]-1-(4-fluorfenyl)-l-butanon,

C. Použije se chromatogram ze zkoušky Kořen druhu Vincetoxicum hirundinaria. Vrstva se postříká anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v blízkosti rozhraní dolní a střední třetiny modrofialová hlavní skvrna (escin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou jedna nebo dvě intenzivně tmavofialové skvrny s hodnotami R_F nižšími než hodnota R_Fhlavní skvrny escinu na chromatogramu porovnávacího roztoku; na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další, slabě fialové, nažloutlé nebo hnědozelené skvrny.

C. Asi 5 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové R a nechá se 5 min stát; vznikne oranžové zbarvení.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.
Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R.
Porovnávací roztok. 10 mg propranololiumchloridu CRL se rozpustí v 1 ml methanolu R.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se_; směsí objemových dílů amoniaku 32% R a methanolu R (1 + 99) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší při 100 °C až 105 °C, postříká se anisaldehydem RS a zahřívá se při 100 °C až 105 °C, až zbarvení skvrn dosáhne maximální intenzity (10 min až 15 min). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. 1,1'-oxybis[3-(1-naftyloxy)-2-propanol] (bis-ether).

C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Kyselina gallová. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (a). 20 mg bufexamaku CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 10 mg kyseliny salicylové R se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsi objemových dílu kyseliny octové ledové R, dioxanu R a toluenu R(4 + 20 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

C. R = OC₄H₉: butyl-2-(4-butoxyfenyl)acetat,

C. R¹ = CH₃, R² = CN: 4,5α-epoxy-7α-[(2.S)-3,3-dimethyl-2-hydroxy-2-butyl]-3,6-dimethoxy-6α, 14-ethano-14α-morfinan-17-karbonitril.

C. R¹ = CH₃, R² = CN: 4,5a-epoxy-7α-[(2S)-3,3-dimethyl-2-hydroxy-2-butyl]-3,6-dimethoxy-6α, 14-ethano-14α-morfinan-17-karbonitril.

C. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem butamiraciumhydrogencitratu CRL. Měří se tablety látek s bromidem draselným R.

C. R = CH₂-CH₃: ethyl-4-hydroxybenzoat (ethylparaben),

C. cholesta-5,7-dien-3β,25-diol,

C. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 10 ml. Ke 2 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml roztoku síranu železnatého R (100 g/l); vzniká tmavě fialové zbarvení.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii F_2S4 R.
Zkoušený roztok. 15 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 17,5% RS a vody R (3 + 97) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.
Porovnávací roztok. 15 mg hydrátu vápenaté soli kyseliny folinové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 17,5% RS a vody R (3 + 97) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů isoamylalkoholu R a roztoku kyseliny citrónové R (50 g/l), jehož pH bylo předem upraveno amoniakem 17,5% RS na hodnotu 8, (1 + 10) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. kyselina listová,

C. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 20 ml roztoku dinitrofenylhydrazinu R (2,5 g/l) v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a nechá se 15 min stát. Zfiltruje se a sraženina se promyje vodou R. Zbytek vysušený při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při 203 °C až 210 °C.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (500) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 10 min pod zpětným chladičem na vodní lázni. Po ochlazení se zfiltruje.
Porovnávací roztok. 1,0 mg kyseliny kávové R, 1,0 mg kyseliny chlorogenové R a 2,5 mg rutinu R se rozpustí v 10 ml methanolu R.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 20 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R a ethylacetatu R (10 + 10 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C a ještě teplá se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10g/l) v methanolu R a pak roztokem makrogolu 400 R (50 g/l) v methanolu R. Vrstva se suší 30 min na vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní části skvrna se žlutohnědou fluorescencí (rutin), ve střední části skvrna se světle modrou fluorescencí (kyselina chlorogenová) a v horní části skvrna se světle modrou fluorescencí (kyselina kávová). Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny odpovídající polohou a zbarvením fluorescence skvrnám rutinu a kyseliny chlorogenové na chromatogramu porovnávacího roztoku, pod i nad skvrnou odpovídající rutinu je skvrna se žlutozelenou fluorescencí. Nad skvrnou odpovídající kyselině kávové je další skvrna se žlutozelenou fluorescencí. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna se světle modrou fluorescencí v poloze nižší než skvrna odpovídající kyselině kávové na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další skvrny.

C. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R, vaří se 2 min a ochladí se. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na salicylany (2.3.1).

C. R¹ = R² = R³ = H, R⁴ = acyl: 4-O-(6-amino-6-deoxy-α-D-glukopyranosyl)-6-O-{3-[[(2S)-4- -amino-2-hydroxybutanoyl]amino]-3-deoxy- α -D-glukopyranosyl}-2-deoxy-D-streptamin,

C. kyselina 2-hydroxybenzoová (kyselina salicylová).

C. Asi 2 mg se vloží do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká žlutohnědé zbarvení.

C. kyselina 2-fenylpropandiová (kyselina fenylmalonová),

C. Asi 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok se použije také ke zkoušce totožnosti D. K 5 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml hexakyanoželezitanu draselného RS; vylučuje se žlutá sraženina.

C. K 10 ml gelu ze zkoušky B se za stálého míchání přidají 2 ml roztoku chloridu vápenatého R (100 g/l). Ihned se vytvoří bílá sraženina.

C. Zkouška Síranový popel (2.4.14), viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. Asi 2 mg se umístí do zkumavky délky asi 150 mm a průměru asi 15 mm. Zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je žlutý. Zkumavka se zahřívá 1 min na vodní lázni; vzniká oranžové zbarvení.

C. kyselina (6R,76)-7-{(Z)-2-(2-ammothiazol-4-yl)-2-[(karboxymethoxy)imino]acetamido}-8-oxo-5-thia-3-vinyl-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová (7-epimer cefiximu),

C. kyselina (6R,7R)-7-[(2)-2-(2-furyl)-2-(methoxyimino)acetamido]-8-oxo-3-{[(trichloracetyl)karbamoyloxy]methyl}-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová,

C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

C. R¹ = R² = R³ = H, R⁴ = acyl: 4-O-(6-amino-6-deoxy-α-D-glukopyranosyl)-6-O-{3-[[(25)-4-amino-2-hydroxybutanoyl]amino]-3-deoxy-a-D-glukopyranosyl}-2-deoxy-D-streptamin,

C. N'-acetyl-N'-(4-ethoxyfenyl)-N,N-diethylmočovina,

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄pro TLCR.
Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 20 ml methanolu R a zahřívá se 10 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje.
Porovnávací roztok. 10 mg rutinu R se rozpustí v 10 ml methanolu R.
Na vrstvu se nanese do pruhů 30 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, vody R a ethylacetatu R (16 + 16 + 68) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a vyvíjí se stejným způsobem ještě jednou. Usuší se v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 mm. Hlavní skvrna (swertiamarin) na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou skvrně rutinu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být i další slabě zbarvené skvrny. Vrstva se postříká anisaldehydem RS, suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je žlutohnědá skvrna (rutin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna swertiamarinu zbarvena fialovohnědě, těsně nad ní je slabá, žlutohnědá skvrna, mezi touto skvrnou a čelem chromatogramu je několik většinou šedých, velmi slabě zbarvených skvrn, na čele chromatogramu je červenofialová skvrna. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrna swertiamarinu na chromatogramu zkoušeného roztoku vykazuje intenzivně hnědou až hnědožlutou fluorescenci, těsně nad ni je skvrna s modrou až žlutozelenou fluorescencí, mezi touto skvrnou a čelem chromatogramu je několik skvrn s namodralou nebo nažloutlou fluorescencí, na čele chromatogramu je skvrna se slabě červenofialovou fluorescencí. Pod skvrnou swertiamarinu jsou intenzivní skvrny se světle zelenou až žlutozelenou fluorescencí a skvrny se slabě hnědou fluorescencí.

C. K 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS se přidá 0,1 ml modři bromfenolové RS1, 5 ml chloroformu R a protřepe se; chloroformová vrstva je bezbarvá. Přidá se 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, a protřepe se; chloroformová vrstva se zbarví modře.

C. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,1 ml chloridu železitého RS1; vznikne namodralé zbarvení.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety chlorpropamidu CRL. Pokud jsou spektra získaná se vzorky v tuhém stavu rozdílná, rozpustí se odděleně zkoušená i referenční látka v dichlormethanu R, odpaří se do sucha a se získanými zbytky se zaznamenají spektra znovu.

C. [(4-chlorfenyl)sulfonyl]močovina.

C. K 1 ml filtrátu ze zkoušky B se přidá 0,2 ml suspenze 50 mg červeně pravé B R v 1 ml lihu 96% R a 1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l RS; vznikne tmavě červené zbarvení. Současně se provede slepá zkouška.

C. R¹ = Cl, R² = CH-CH2-CH2-NH-CH3, R³ = H: N-methyl-[(Z)-3-(2-chlor-9H-thioxanthen-9-yliden)propyl] amin,

C. Asi 5 mg se rozpustí ve 2 ml dichlormethanu R, přidá se 1 ml acetanhydridu R, 0,01 ml kyseliny sírové R a protřepe se; vznikne růžové zbarvení, které se rychle mění na červené, potom na modré a nakonec na jasně zelené.

C. 7,24-cholestadien-3β-ol.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (a). 25 mg aminoglutethimidu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (b). 25 mg aminoglutethimidu CRL a 25 mg glutethimidu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, methanolu R a ethylacetatu R (0,5 + 15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chro matogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

C. 6-cyklohexyl-4-methylpyridin-2(1H)-on.

C. 20 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny sírové R, přidá se 1 ml 2-naftolu RS1 a promíchá se. Roztok se pozoruje na denním světle; vznikne žluté zbarvení s modrou fluorescencí.

C. 4-amino-N-(1-benzylpiperidin-4-yl)-2-methoxybenzamid.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavni skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. (RS)-1-fenyl-1-(4-chlorfenyl)ethanol.

C. 8-chlor-11l-(1-piperazinyl)-5H-dibenzo[b,e][1,4]diazepin.

C. 0,7 g hydroxylamoniumchloridu R se rozpustí v 10 ml methanolu R, přidá se 20 ml roztoku hydroxidu sodného R (40 g/) a v případě potřeby se zfiltruje. K 5 ml roztoku se přidá 0,1 g zkoušené látky a 2 min se vaří. 50 μl se přenese na filtrační papír a přidá se 0,1 ml směsi stejných objemových dílů chloridu železitého RS1 a kyseliny chlorovodíkové R; vznikne fialové zbarvení.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. 0,50 g čerstvě práškované drogy (355) se smíchá s 5,0 ml hexanu R, protřepává se 2 min až 3 min a pak se zfiltruje přes 2 g síranu sodného bezvodého R. Porovnávací roztok. 15 μl linalolu R a 25 pl oleje olivového R se těsně před použitím rozpustí v 5,0 ml hexanu R.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 20 pl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a vyvíjí se ještě jednou za stejných podmínek. Po vysušení se postříká anisaldehydem RS, zahřívá se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní polovině fialová až šedofialová skvrna (linalol), v horní polovině modrofialová skvrna (triacylglyceroly). Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou patrné skvrny, které odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu jsou mezi startem a skvrnou odpovídající linalolu četné fialově šedé až nahnědlé skvrny, z nichž jedna odpovídá geraniolu. Mezi skvrnou odpovídající linalolu a skvrnou odpovídající triacylglycerolům mohou být četné slabě fialově šedé skvrny.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 65 °C za častého protřepávání. Po ochlazení se zfiltruje a filtrát se zředí methanolem R na 10 ml.
Porovnávací roztok. 2 mg kyseliny chlorogenové R, 2 mg kyseliny kávové R, 5 mg hyperosidu R a 5 mg rutinu R se rozpustí ve 20 ml methanolu R.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 30 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, 2-butanonu R a ethylacetatu R (10+ 10 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se suší při 100 °C až 105 °C a ještě horká se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10g/l) v methanolu R a pak roztokem makrogolu 400 R (50 g/l) v methanolu R. Vrstva se suší 30 min na vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm Na chromatogramu porovnávacího roztoku v dolní polovině (v pořadí vzestupné hodnoty R_F) je žlutohnědě fluoreskující skvrna, odpovídající rutinu, světle modře fluoreskující skvrna, odpovídající kyselině chlorogenové, a žlutohnědě fluoreskující skvrna, odpovídající hyperosidu, v horní třetině je světle modře fluoreskující skvrna, odpovídající kyselině kávové. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou tři skvrny odpovídající polohou a fluores-cencí skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (kyselina chlorogenová, hyperosid a kyselina kávová) a tři slabě červeně fluoreskující skvrny, z nichž jedna odpovídá polohou rutinu na chromatogramu porovnávacího roztoku a dvě další jsou nad skvrnou hyperosidu. Nad a pod skvrnou kyseliny kávové jsou další světle modré skvrny.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.227) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok. 25 mg krotamitonu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese po 5 pl každého roztoku a vyvíjí se směsí připravenou takto: směs objemových dílů dichlormethanu R a amoniaku 26% R (98 + 2) se protřepe, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se; smíchají se objemové díly filtrátu a 2-propanolu R (97 + 3) a vyvíjí se po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. R¹ = H, R² = NO₂: (3RS)-3-ethyl-3-(4-nitrofenyl)piperidin-2,6-dion,

C. Suspenze 0,1 g v 10 ml vody R se smíchá s 1 ml roztoku boritanu sodného R (10 g/l); rychle se vytvoří gel.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. K asi 1 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a roztok se zahřívá 2 min na vodní lázni; vzniká červené zbarvení. Po ochlazení se roztok opatrně přidá ke 4 ml vody R a protřepe se; zbarvení se změní na fialové.

C. (8S, 10S)-10-[(3-amino-2,3,6-trideoxy-α-L-lyxo-hexopyranosyl)oxy]-6,8,11 -trihydroxy-1-methoxy-8-(2-oxopropyl)-7,8,9,10-tetrahydronaftacen-5,12-dion (feudomycin B),

C. Zkouška Obsah kyseliny olejové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

C. K asi 1 mg se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R; vzniká stálé červenooranžové zbarvení.

C. 10,11-dihydro-5H-dibenzo[a,d]cykloheptadien-5-ol (dibenzocykloheptadienol),

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dexchlorfeniraminiumhydrogenmaleinatu CRL. Tablety se připraví za použití bromidu draselného R.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. amitriptyliniumchloridu.

C. Ke 3 ml roztoku laurylsíranu sodného R (1,0 g/l) se přidá 5 ml dichlormethanu R a 0,05 ml roztoku modři methylenové R (2,5 g/l), opatrně se promíchá a nechá stát; spodní vrstva se zbarví modře. Přidají se 2 ml roztoku zkoušené látky (20 g/l), opatrně se promíchá a nechá stát; horní vrstva se zbarví modře a spodní vrstva je bezbarvá.

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve Stanovení obsahu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku se shodují s hlavním píkem na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. Asi 0,5 mg se suspenduje v 0,2 ml lihu 60% (V/V) R. Přidá se 0,1 ml kyseliny dinitrobenzoové RS a 0,1 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vzniká fialové zbarvení.

C. (1-ftalazinyl)hydrazin (hydralazin).

C. 0,5 g se zahřívá ve zkumavce nad malým plamenem, dokud se nezačnou objevovat bílé páry. Zkumavka se převrátí nad druhou zkumavku obsahující 1 ml roztoku kyseliny chromotropové sodně soli R (1 g/l) v kyselině sírové R tak, aby páry dosáhly roztoku. Druhá zkumavka se protřepává asi 10 s a zahřívá se 5 min na vodní lázni; roztok se zbarví fialově.

C. kyselina (E)-7- {(1R,2R,3R)-3-hydroxy-2-[(E)-(3S)-3-hydroxyokt-1-enyl]-5-oxocyklopentyl} hept-5-enová (5-trans-PGE₂; (5E)-PGE₂),

C. kyselina (Z)-7-{(1S,2R,3R,5S)-3,5-dihydroxy-2-[(E)-(35)-3-liydroxyokt-1-enyl]cyklopentyl} hept-5-enová; [(8S)-PGF_2α; 8-epiPGF_2α),

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dipyridamolu CRL. Tablety se připraví za použití bromidu draselného R.

C. R = NC₅H₁₀, R՛ = Cl: 2,2՛-{[2-chlor-4,8-bis(1-piperidyl)pyrimido[5,4-d]pyrimidin-6-yljnitrilo} diethanol.

C. R = CH₂-O-CH₂-CH₂-O-CH₃, R¹ = H, R²= H, R³ = CH₃: (9S)-9,11 -{imino[(1RS)-2-(2-methoxyethoxy)ethyliden]oxy}-9-deoxo-11,12-dideoxyerythromycin (dirithromycin B),

C. 3-( 10,11 -dihydro-5H-dibenzo[a,b]cyklohepten-5-yliden)-N-methylpropylamin,

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dobutaminiumchloridu CRL.

C. (RS)-N-{2-[4-(4-methoxyfenyl)]butyl}-2-(3,4-dimethoxyfenyl)ethylamin.

C. Asi 1 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny sírové R; vznikne tmavě červené zbarvení.

C. (RS)-11-(3-dimethylaminopropyl)-6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-11-ol,

C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

C. 0,5 g se důkladně protřepe s 30 ml vody R a směs se zfiltruje. K 10 ml čirého filtrátu se přidá 0,2 ml kyseliny octové RS a 1 ml chloridu barnatého RS2; vznikne bílá sraženina.

C. 2-chlor-6,7-dimethoxy-4-chinazolinylamin,

C. Provede se elektroforéza na polyakrylamidovém gelu (2.2.31) a imunoblot (2.7.1).
Zkouška se provede na polyakrylamidovém gelu o síle 0,75 mm a ploše asi 16 cm². Rámeček na gel se složí podle návodu výrobce.
Separační gel. V lahvi s postranním tubusem se smíchá 8,0 ml akrylamidu-bisakrylamidu (29 : 1) 30% RS, 5 ml tlumivého roztoku trometamolového o pH 8,8 (1,5 mol/l), 6,6 ml vody R a 0,2 ml roztoku laurylsíranu sodného R (100 g/l). Po odplynění se přidá 8 μl tetramethylethylendiaminu R a 0,2 ml čerstvě připraveného roztoku peroxodisíranu diamonného R (100 g/l).
Separační gel se nanese do sestaveného zařízení a nechá se dostatečný prostor pro zaostřovací gel. Gelový roztok se překryje 2-propanolem R a nechá se zpolymerovat.
Zaostřovací gel V lahvi s postranním tubusem se smíchá 1,0 ml akrylamidu-bisakrylamidu (29 : 1) 30% RS, 0,75 ml tlumivého roztoku trometamolového o pH 6,8 (1 mol/l), 4,1 ml vody R a 0,06 ml roztoku laurylsíranu sodného R (100 g/l). Po odplynění se přidá 6 pl tetramethyle- thylendiaminu R a 0,06 ml čerstvě připraveného roztoku peroxodisíranu diamonného R (100 g/l).
2-propanol R se odstraní ze zpolymerovaného separačního gelu a na separační gel se naleje roztok zaostřovacího gelu. Dobře se uzavře a nechá se polymerovat.
Roztok pro vzorky. Smíchají se stejné objemové díly SDS-PAGE koncentrovaného roztoku pro vzorky RS a vody R.
Zkoušený roztok (a). Zkoušený přípravek se zředí ve vodě R tak, aby výsledná koncentrace byla 1,0 mg/ml. K jednomu objemovému dílu tohoto roztoku se přidá stejný objemový díl SDS-PAGE koncentrovaného roztoku pro vzorky RS.
Zkoušený roztok (b). K 0,1 ml zkoušeného roztoku (a) se přidá 0,9 ml roztoku pro vzorky. Porovnávací roztok (a). Obsah jedné ampule erytropoetinu BRP se rozpustí v 0,25 ml vody R. Přidá se stejný objemový díl SDS-PAGE koncentrovaného roztoku pro vzorky RS.
Porovnávací roztok (b). K 0,1 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 0,9 ml roztoku pro vzorky.
Porovnávací roztok (c). Použije se roztok standardů molekulových hmotností vhodných pro kalibraci SDS-polyakrylamidové gelové elektroforézy v rozmezí 10 kD do 70 kD.
Porovnávací roztok (d). Použije se roztok předbarvených standardů molekulových hmotností vhodných pro kalibraci SDS-polyakrylamidové gelové elektroforézy v rozmezí 10 kD až 70 kD a vhodných pro přenos elektronů na vhodnou membránu.
Připravený gel se vloží do přístroje a přidá se přiměřený objem SDS-PAGE elektrodového roztoku RS. Zkoušené a porovnávací roztoky uchovávané v dobře uzavřených zkumavkách se na 2 min vloží do vroucí vodní lázně. Po 20 jíl každého roztoku se nanese do jamek zaostřovacího gelu v následujícím pořadí: porovnávací roztok (c), porovnávací roztok (a), zkoušený roztok (a), prázdná jamka, porovnávací roztok (b), zkoušený roztok (b), porovnávací roztok (d).
Elektroforéza probíhá za podmínek doporučených výrobcem zařízení. Na konci separace se vyjme rámeček a gel se rozdělí na dvě části. První část obsahuje porovnávací roztok (c), porovnávací roztok (a) a zkoušený roztok (a); druhá část obsahuje porovnávací roztok (b), zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (d).
První část gelu se umístí do barvicího roztoku modři kyselé RS a pohybuje se jim 1 h. Pak se gel přenese do odbarvovacího roztoku RS a nechá se v něm odbarvovat za pohybu, dokud nejsou zřetelně viditelné zóny bílkoviny na čirém pozadí. Zkoušku lze hodnotit, jestliže bílkoviny standardů molekulových hmotností jsou rozděleny do zřetelně oddělených zón, s přibližně
lineární závislostí vzdálenosti migrace na log₁₀ molekulové hmotnosti. Elektroforeogram zkoušeného roztoku (a) ukazuje jedinou difuzní zónu odpovídající polohou a intenzitou jediné zóně na elektroforeogramu porovnávacího roztoku (a).
Druhá část gelu se vloží na membránu, která slouží k imobilizaci bílkovin, použije se komerčně dostupné zařízení pro elektroblot a postupuje se podle návodu výrobce. Po elektroblotu se membrána inkubuje 1 h až 2 h v neutrálním izotonickém tlumivém roztoku obsahujícím vhodné srážecí činidlo, např. sušené mléko (50 g/l) nebo fetální telecí sérum 10% (V/V), a poté následuje inkubace 1 h až 14 h ve stejném srážecím roztoku s vhodně naředěnou polyklonální nebo monoklonální anti-erytropoetinovou protilátkou. Erytropoetin vázaný na protilátku se deteguje za použití vhodné protilátky značené enzymem nebo radioaktivně vázaným zkoumadlem (např. alkalická fosfatasa konjugovaná s druhou protilátkou). Přesné detaily o srážecích činidlech, koncentracích a inkubačních dobách by se měly optimalizovat za použití základních údajů popsaných v Imunochemických metodách (2.7.1).
Zkoušku lze hodnotit, jestliže jsou na elektroforeogramu porovnávacího roztoku (d) rozděleny zóny standardů molekulových hmotností do přesných zón, s přibližně lineární závislostí vzdálenosti migrace na log₁₀ molekulové hmotnosti.
Elektroforeogram zkoušeného roztoku (b) tvoří jedinou difuzní zónu odpovídající polohou a intenzitou zóně na elektroforeogramu porovnávacího roztoku (b).

C. 3-methylether estradiolu,

C. 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 200,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se ihned absorbance roztoku (2.2.25) při 210 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 221 nm a 301 nm. Specifická absorbance v maximu při 301 nm je 145 až 151.

C. K 1 ml roztoku 0,5 g/l zkoušené látky v dimethylsulfoxidu R se přidá 5 ml kyseliny fosforečné R, která vytvoří spodní vrstvu. Na styku obou vrstev vznikne ihned modrý prstenec a po promíchání vznikne intenzivně modré zbarvení. Přidá se 15 ml vody R a promíchá se; roztok je bledě žlutý.

C. 20 mg se vaří se směsí 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 1 ml vody R. Po ochlazení se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. K 0,1 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml roztoku bromidu draselného R (100 g/l), 0,1 ml roztoku resorcinolu R (20 g/l) a 3 ml kyseliny sírové R. Zahřívá se 5 min až 10 min na vodní lázni; vzniká tmavě modré zbarvení, které se mění na červené po ochlazení a smíchání s asi 10 ml vody R.

D. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

D. 2-brom-1,1,1,4,4,4-hexafluor-2-buten (E),

D. 0,2 ml se rozpustí v 1 ml dichlormethanu R. Přidá se 0,5 ml síranu měďnatého RS, 0,05 ml kyseliny sírové v lihu 0,25 mol/l RS a 5 ml vody R, protřepe se a nechá se stát; spodní vrstva má tmavě modré zbarvení.

D. Kyselina 1,5-naftalendisulfonova

D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. Asi 0,1 g se rozpustí v 7 ml vody R a přidají se 3 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l) (roztok 1). 50 mg kyseliny sulfanilové R se rozpustí ve směsi 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml vody R a přidá se 0,1 ml dusitanu sodného RS (roztok 2). Roztok 2 se přidá k roztoku 1 a promíchá se; vzniká oranžově červené zbarvení.

D. Asi 2 mg se přidají ke 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; do 5 min vznikne intenzivní hnědočervené zbarvení se zelenou fluorescencí, která je intenzivní v ultrafialovém světle při 365 nm. Roztok se přidá k 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a zůstane čirý roztok. Fluorescence v ultrafialovém světle zůstává.

D. 6β,11β, 17,21-tetrahydroxy-4-pregnen-3,20-dion (6β-hydroxyhydrokortison),

D. Asi 25 mg se rozpustí ve 2 ml vody R. Přidají se 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a protřepe se. Po několika minutách se přidají 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 0,5 ml dusičnanu stříbrného RS1; vzniká bílá sraženina, která se rozpustí po přidání 0,5 ml amoniaku 26% R.

D. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml vody R a 0,2 ml chloridu železitého RS2; vznikne fialovočervené zbarvení, které zmizí ihned po přidání 2 ml kyseliny octové zředěné RS. Může zůstat velmi slabé fialové zbarvení.

D. 5-[N-(2,3-dihydroxypropyl)acetamido]-N-(2,3-dihydroxypropyl)-N՛-(2,6,7-trihydroxy-4-oxaheptyl)-2,4,6-trijodbenzen-1,3-dikarboxamid,

D. R¹ = OH; R²= COCHOHCH₃: kyselina 3-{N-[2-hydroxy-l-(hydroxymethyl)ethyl]karbamoyl}-5-(2-hydroxypropionamido)-2,4,6-trijodbenzoová,

D. K 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,05 ml chloridu železitého RS1 a 0,9 ml vody R; vznikne zelené zbarvení. Po kapkách se přidá hydrogenuhličitan sodný RS; vznikne nejprve modré, potom červené zbarvení.

D. Ke 30 mg se v porcelánovém kelímku přidá 0,3 g uhličitanu sodného bezvodého R. Zahřívá se 10 min nad plamenem. Po ochlazení se zbytek rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

D. 4-{4-[4-[4-[[cis-2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(1H-1,2,4-triazol-1-ylmethyl)-1,3-dioxolan-4-yl]met- hoxy]fenyl]piperazin1l-yl]fenyl}-2-isopropyl-2,4-dihydro-3H-1,2,4-triazol-3-on,

D. R¹ = O, R² = H: 28-oxo-5-O-demethyl-22,23-dihydroavermektin A_1a (28-oxo H₂B_1a),

D. K 0,1 g se přidá 0,5 ml chloroformu R a 1 ml chloridu antimonitého RS a protřepe se; do asi 10 s vznikne tmavě modré zbarvení.

D. kyselina (4S)-2-[(2R)-2-amino-2-fenylacetamidokarboxymethyl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniciloové kyseliny ampicilinu),

D. K asi 30 mg se v porcelánovém kelímku přidá 0,3 g uhličitanu sodného bezvodého R, zahřívá se 10 min nad plamenem a nechá se vychladnout. Zbytek se rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R; roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

D. 1-{4-[[(2RS,4SR)-2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(1-imidazolylmethyl)-1,3-dioxolan-4-yl]methoxy]fenyl}piperazin.

D. dulcitol (galaktitol),

D. 0,125 g se rozpustí v 5 ml vody R. Přidá se 5 ml amoniaku 17,5% RS. Zahřívá se 10 min na vodní lázni při 80 °C; vzniká červené zbarvení.

D. fruktosa,

D. K 0,25 g se přidá 5 ml vody R a 5 ml amoniaku 17,5 % RS a zahřívá se 10 min ve vodní lázni při 80 °C; vzniká červené zbarvení.

D. fruktosa,

D. (E)- nebo (Z)-(3-karbamoyl-2-propenyl)trimethylamonium.

D. K asi 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 2 ml vody R a 1 ml roztoku kyseliny fosfomolybdenové R (50 g/l); vznikne žlutobílá sraženina.

D. 5-[(1RS)-1-hydroxyethyl]-1,3-benzendiyl-bis(dimethylkarbamat),

D. 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí methanolem R na 2 ml; roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

D. R = CH=CHCH₂NHCH₃: N-methyl-3-(9,10-dihydro-9,10-ethanoanthracen-9-yl)-2-propen-1-ylamin (dehydromaprotilin),

D. Asi 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 0,25 ml amoniaku RS1 a vzniklá sraženina se odfiltruje. 2 ml filtrátu vyhovují zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

D. (E)-2-methyl-11-(3-dimethylaminopropyliden)-6H-dibenzo[b,e] thiepin-5-oxid,

D. 6β-methyl-3,20-dioxo-4-pregnen-17-ylacetat (6-epimedroxyprogesteronacetat),

D. K asi 20 mg se přidá 0,2 ml kyseliny sírové R; roztok vykazuje v ultrafialovém světle při 365 nm modrou fluorescenci.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

D. (RS)-N-(2,6-dimethylfenyl)-1-methyl-1,2,5,6-tetrahydropyridin-2-karboxamid,

D. 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

D. R = N(CH₃)₂: 1-fenyl-2,3-dimethyl-4-dimethylamino-1,5-dihydro-2H-pyrazol-5-on.

D. Asi 5 mg se smíchá se 45 mg oxidu hořečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do téměř bílého zbarvení (obvykle do 5 min). Nechá se ochladit, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS (roztok se odbarví) a zfiltruje se. K 1,0 ml filtrátu se přidá čerstvě připravená směs 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS, smíchá se a nechá se 5 min stát. Zbarvení roztoku se porovná se zbarvením kontrolního roztoku připraveného stejným způsobem. Zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený.

D. Asi 0,1 g zkoušené látky a 0,1 g glycinu R se rozpustí ve 4,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS, přidá se 1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (25 g/l) a zahřívá se 10 min při 40 °C. Po ochlazení se přidají 2 ml směsi objemových dílů kyseliny fosforečné R a kyseliny chlorovodíkové R (1 + 9); vzniká tmavě červené zbarvení.

D. K asi 10 mg se ve zkumavce přidá 1 ml uhličitanu sodného RS, 30 s se vaří a ochladí se (roztok a). K dalším asi 10 mg se v podobné zkumavce přidá 1 ml uhličitanu sodného RS; látka se částečně rozpustí (roztok b). K roztokům (a) a (b) se současně přidá 5 ml aminopyrazolonu RS a 1 ml hexakyanoželezitanu draselného RS a promíchá se; roztok (b) je žlutý až oranžově hnědý; roztok (a) je oranžový až červený a jeho zbarvení je zřetelně intenzivnější než zbarvení roztoku (b).

D. R = CH₂-CH₂-CH₂-CH₃: butyl-4-hydroxybenzoat (butylparaben).

D. K asi 10 mg ve zkumavce se přidá 1 ml uhličitanu sodného RS, vaří se 30 s a ochladí se. Pak se přidá 5 ml aminopyrazolonu RS a 1 ml hexakyanoželezitanu draselného RS a promíchá se; vzniká oranžové až červené zbarvení.

D. R = CH₂-CH₂-CH₂-CH₃ : butyl-4-hydroxybenzoat (butylparaben).

D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červenohnědé zbarvení. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a tvoří se sraženina.

D. methylhydrokortison-21-hydrogensukcinat.

D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červené zbarvení. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok vykazuje hnědavočervenou fluorescenci. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok vykazuje žlutozelenou fluorescenci.

D. (E) a (Z)-11β,20-dihydroxy-6α-methyl-1,4,17(20)-pregnatrien-3,21-dion.

D. methyl 4-acetylamino-2-methoxybenzoat,

D. cis-4-(2-oxo-1,3-dihydro-2H-benzimidazol-1-yl)-1-[4-(4-fluorfenyl)-4-oxobutyl]piperidin-1-oxid,

D. K 0,1 g se přidá 0,5 ml kyseliny dusičné R, 0,5 ml roztoku dusičnanu amonného R1 (500 g/l) a 0,1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a zahřívá se 10 min na vodní lázni. Pak se zahřeje k varu a přidá se 1 ml molybdenanu hexaamonného RS; vznikne žluté zbarvení nebo žlutá sraženina.

D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu.
Porovnávací roztok. 10 mg cineolu R a 10 mg guajazulenu R se rozpustí ve 20 ml toluenu R.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 20 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS, suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pak se pozoruje v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v horní části červená skvrna (guajazulen) a ve střední části modrá nebo šedomodrá skvrna (cineol). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je fialová skvrna s hodnotou R_F vyšší než hodnota R_F skvrny odpovídající guajazulenu na chromatogramu porovnávacího roztoku, pod ní je červenofíalová skvrna a pod touto skvrnou jedna nebo dvě nepříliš zřetelně rozlišené šedofialové až šedé skvrny (jejich zbarvení se mění po několika hodinách na zelenošedé). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je červenofialová skvrna s hodnotou R_F vyšší než hodnota R_F skvrny odpovídající cineolu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Mohou být přítomny další málo výrazné skvrny.

D. 8,11-dihydroxy-4-(2-hydroxyethyl)-6-[2-(2-hydroxyethylamino)ethylamino]-1,2,3,4- tetrahydronafto [2,3-f] chinoxalin-7,12-dion.

D. Vyhovuje zkoušce na alkaloidy (2.3.1).

D. (E)-4-(6-methoxynaftalen-2-yl)-3-buten-2-on,

D. Zbytek ze zkoušky Síranový popel, viz Zkoušky na čistotu, se rozpustí ve 2 ml vody R; roztok vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

D. Zkoušená látka barví nesvítivý plamen žlutě.

D. R = R' = CH₂-CH₂-CH₃: kyselina 2,2-dipropylpentanová,

D. 50 mg se rozpustí ve 3 ml teplé vody R a po ochlazení se přidá 0,05 ml roztoku chinhydronu R (25 g/l) v methanolu R; pomalu vzniká červené zbarvení.

D. K 0,05 ml se přidá 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS; vznikne bílá sraženina, která se po přidání 5 ml lihu 96% R rozpustí. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

D. 5-methoxy-2-{[(4-methoxy-3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl]sulfonyl}-1H-benzimidazol (omeprazolsulfon),

D. 0,2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 2 ml. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

D. kyselina (RS)-2-cyklohexyl-2-fenyl-2-hydroxyoctová (kyselina cyklohexylfenylglykolová),

D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.
Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 0,10 g laktosy nebo mannitolu se třepe s 10 ml vody R. V případě potřeby se zfiltruje.
Porovnávací roztok (a). 0,10 g laktosy R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 0,10 g mannitolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (c). Smíchají se stejná objemová množství porovnávacích roztoků (a) a (b).
Na vrstvu se odděleně nanese po 1 pl každého roztoku a body po nanášení se pečlivě vysuší. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a ethylenchloridu R (10 + 15 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Poměry jednotlivých složek je třeba dodržet, i malý nadbytek vody způsobí zákal. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a vyvíjení se ihned opakuje za použití nově připravené směsi. Pak se vrstva usuší v proudu teplého vzduchu a postříká se kyselinou-4-aminobenzoovou RS. Vrstva se suší v proudu studeného vzduchu do odstranění pachu acetonu a pak se zahřívá 15 min při 100 °C. Po ochlazení se postříká roztokem jodistanu sodného R (2 g/l), usuší se v proudu studeného vzduchu a zahřívá se 15 min při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a), jedná-li se o trituraci s laktosou, nebo hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b), jedná-li se o trituraci s mannitolem. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

D. dipentaerythritylhexanitrat.

D. 0,5 g se rozpustí zahřátím asi na 80 °C v 5 ml vody R, přidá se 10 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, ochladí se ve vodě s ledem a zfiltruje se. K 2 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml kyseliny dusičné R a potom 0,2 ml roztoku hexanitratoceričitanu amonného R (400 g/l) v kyselině dusičné zředěné RS; vzniká oranžovočervené zbarvení. Kontrolní roztok připravený současně stejným způsobem se zbarví žlutě.

D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenční přísadou pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 65 mg kyseliny maleinové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 0,10 g feniraminiumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5,0 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R, methanoluR a diisopropyletheru R (3 + 7 + 20 + 70) po dráze 12 cm. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou viditelné dvě zřetelně oddělené skvrny. Horní skvrna odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a spodní skvrna odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

D. N,N,N՛,N՛-tetramethyl-3-fenyl-3-(2-pyridyl)pentan-1,5-diamin.

D. Asi 2 mg se převedou do zkumavky délky asi 150 mm a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je červenohnědý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě červenohnědé zbarvení.
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 2,4 až 4,0; měří se suspenze s 50 mg v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +186° až +200°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v 1-butanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d) a izokraticky se eluuje zvolenou mobilní fází, dokud se nezaznamená pík fenoxymethylpenicilinu. Citlivost systému se nastaví tak, aby byl poměr signálu píku k šumu nejméně 3. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (e). Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (b) a izokraticky se eluuje. Bezprostředně po zaznamenání píku fenoxymethylpenicilinu se spustí lineární gradient.

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 20	60 → 0	40 → 100	lineární gradient izokraticky ustalování
20 - 35	0	100
35 - 50	0 → 60	100 → 40

D. Ke 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS; vznikne bílá sraženina, která se po přidání 5 ml lihu 96% R rozpustí. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

D. kyselina (2S,5R,6R)-6-[2-(4-hydroxyfenoxy)acetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová(4-hydroxyfenoxymethylpenicilin),

D. Vyhovuje zkoušce (a) na draslík (2.3.1).

D. kyselina (2S,5R,6R)-6-[2-(4-hydroxyfenoxy)acetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (4-hydroxyfenoxymethylpenicilin),

D. K asi 10 mg se přidá 0,5 g dusičnanu draselného R a 2 ml kyseliny sírové R a zahřívá se 20 min ve vodní lázni. Po ochlazení se přidá 5 ml roztoku hydroxylamoniumchloridu R (50 g/l) a nechá se 10 min stát ve vodě s ledem. Pak se přidá 9,0 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS; vzniká fialově červené až fialově hnědé zbarvení.

D. Zkouška Síranový popel, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

D. (3-pyridyl)methylamin.

D. 0,2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 2 ml, přidá se 0,05 ml roztoku dichromanu draselného R (50 g/l), 1 ml peroxidu vodíku zředěného RS a 2 ml dichlormethanu R a protřepe se; organická vrstva se zbarví fialově.

D. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu hořečnatěho těžkého R a žíhá se v kelímku do téměř bílého zbarvení (obvykle méně než 5 min). Po ochlazení se přidá 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, aby se roztok stal bezbarvým, a zfiltruje se. K čerstvě připravené směsi obsahující 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS se přidá 1,0 ml filtrátu, zamíchá se, nechá se 5 min stát a zbarvení roztoku se porovná se zbarvením kontrolního roztoku připraveného stejným způsobem. Zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený.

D. 1-{ 1-[4,4-bis(4-fluorfenyl)butyl]-1,2,3,6-tetrahydropyridin-4-yl}-2-benzimidazolinon,

D. kyselina 2-methyl-5-[(3aS,4S,6aR)-2-oxohexahydrothieno[3,4-d]imidazol-4-yl]pentanová,

D. kyselina (2S,5R,6R)-6-{(2R)-2-[[[(2S,5R,6R)-6-[(2R)-2-[[(4-ethyl-2,3-dioxopiperazin-1-yl)karbonyl]amino]-2-fenylacetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]hept-2-yl]karbonyl]amino]-2-fenylacetamido}-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (piperacilinylampicilin),

D. kyselina (2S,5R,6R-6-{(2R)-2-[[[(2S,5R,6R)-6-[(2R)-2-[[(4-ethyl-23-dioxopiperazin-1-yl)karbonyl]amino]-2-fenylacetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]hept-2-yl]karbonyl]amino]-2-fenylacetamido}-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (piperacilinylampicilin),

D. pivaloyloxymethyl-(4S)-2-[1 -formylamino-2-(hexahydro-1H-azepin-1-yl)-2-oxoethyl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylat.

D. Asi 2 mg se přidají ke 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červené zbarvení. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok červenohnědě fluoreskuje. Po 5 min se roztok přidá k 10 ml vody R promíchá se; zbarvení zmizí, vzniká žlutá fluorescence v ultrafialovém světle při 365 nm a šedá vločkovitá sraženina.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

D. (RS-N-(3-tolyl)-2-(propylamino)propanamid,

D. (RS)-N-(3-tolyl)-2-(propylamino)propanamid,

D. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

D. Asi 10 mg se rozpustí v 10 ml vody R zahříváním asi na 70 °C. Roztok se ochladí a přidá se 1 ml dusičnan-oxidu bismutitého RS; vznikne světle žlutá sraženina.

D. 10 mg se rozpustí v 5 ml ethanolu R, přidá se 0,5 ml dinitrobenzenu RS a 0,5 ml hydroxidu draselného v lihu 2 mol/l RS; vznikne fialové zbarvení, které se po 20 min mění na hnědočervené.

D. K asi 10 mg se ve zkumavce přidá 1 ml uhličitanu sodného RS, zahřeje se k varu na 30 s a ochladí se (roztok a). K dalším asi 10 mg se ve zkumavce přidá 1 ml uhličitanu sodného RS; látka se částečně rozpustí (roztok b). K roztokům (a) a (b) se současně přidá 5 ml aminopyrazolonu RS a 1 ml hexakyanoželezitanu draselného RS a promíchá se; roztok (b) je žlutý až oranžově hnědý; roztok (a) je oranžový až červený a jeho zbarvení je zřetelně intenzivnější než zbarvení roztoku (b).

D. 4-[4-(4-bromfenyl)-4-hydroxy-1-piperidyl]-1-(3-ethyl-4-fluorfenyl)-1-butanon,

D. R = NH₂: 2-(4-butoxyfenyl)acetamid.

D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. R = CH₂-CH₂-CH₃: propyl-4-hydroxybenzoat (propylparaben).

D. (6E)-9,10-sekocholesta-5(10),6,8-trien-3β,25-diol,

D. K 1 ml roztoku S se přidá 0,2 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 0,2 ml dusičnanu stříbrného RS2; vznikne šedá sraženina.

D. Vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).
Zkoušky na čistotu a Stanovení obsahu se provedou co nejrychleji a za ochrany před aktinickým světlem.

D. kyselina (2S)-2-{4-[[(2-amino-4-oxo-1,4-dihydropteridin-6-yl)-methyl]formylamino]benzamido}pentandiová (kyselina 10-formyllistová),

D. Vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).

D. 0,2 g se zahřívá s 0,2 g hydroxidu sodného R; vzniká žlutohnědé zbarvení a vznikající výpary barví papír lakmusový červený R modře.

D. R¹ = R² = R³ = R⁴ = H: 4-O-(3-amino-3-deoxy-α-D-glukopyranosyl)-6-O-(6-amino-6-deoxy-α-D-glukopyranosyl)-2-deoxy-L-streptamin (kanamycin).

D. Zkoušená látka vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

D. kyselina (4S)-2-[(2-fenyl-2-karboxyacetanrido)karboxymethyl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniciloové kyseliny karbenicilinu),

D. 2 ml roztoku ze zkoušky totožnosti C vyhovují zkoušce (a) na bromidy (2.3.1).

D. K 10 ml disperze (10 g/l) se přidá 0,5 ml modři thymolové RS; vznikne oranžové zbarvení. K 10 ml disperze (10 g/l) se přidá 0,5 ml červeně kresolové RS; vznikne žluté zbarvení.

D. Roztok připravený ze síranového popelu pro zkoušku Těžké kovy, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

D. kyselina (6R,7R)-7-{(E)-2-(2-aminothiazol-4-yl)-2-[(karboxymethoxy)imino]acetamido}-8- -oxo-5-thia-3-vinyl-l-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová (E-izomer cefiximu),

D. kyselina (6R,7R)-7-[(Z)-2-(2-furyl)-2-(methoxyimino)acetamido]-3-[(karbamoyloxy)methyl]-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová (cefuroxim).

D. N,N-bis{3-[2-acetyl-4-(3,3-diethylureido)fenoxy]-2-hydroxypropyl}terc.butylamin.

D. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

D. 0,1 g se zahřívá 10 min se 2 g uhličitanu sodného bezvodého R do vzniku matně červeného zbarvení. Po ochlazení se zbytek extrahuje asi 5 ml vody R, zředí se vodou R na 10 ml a zfiltruje se. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

D. R¹ = R² = R³ = R⁴ = H: 4-0-(3-amino-3-deoxy-a-D-glukopyranosyl)-6-O-(6-amino-6-deoxy-a- -D-glukopyranosyl)-2-deoxy-L-streptamin (kanamycin).

D. Asi 20 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné R; vznikne červené zbarvení. Potom se přidá 5 ml vody R a roztok se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm; roztok vykazuje zelenou fluorescenci.

D. R¹ = H, R² = CH-CH₂-CHrN(CH₃)₂, R³ = Cl: N,N-dimethyl-[(Z)-3-(4-chlor-9H-thioxanthen-9-yliden)propyl]amin,

D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodné vrstvy silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 5 mg clebopridiumhydrogenmalatu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 mg clebopridiumhydrogenmalatu CRL a 5 mg metoklopramidiumchloridu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (10 mm x 3 mm) po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, acetonu R, methanolu R a toluenu R (2 + 14 + 14 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.
Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 2 ml.
Porovnávací roztok. 50 mg kyseliny fumarové CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R a diisopropyletheru R (5 + 25 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se 30 min suší při 100 °C až 105 °C, nechá se ochladit, postříká se roztokem manganistanu draselného R (16 g/l) a pozoruje se na denním světle. Skvrna s nejvyšší hodnotou R_F na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, barvou a velikostí s hlavni skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. 2-[(2RS)-1-methyl-2-pyrrolidinyl]ethanol.

D. K 10 ml nasyceného roztoku se přidá několik kapek roztoku manganistanu draselného R (3 g/l); vzniká hnědé zbarvení, stáním pak vzniká hnědá sraženina.

D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. K 10 mg v tenkostěnné odstřeďovací zkumavce se přidají 2 ml roztoku kyseliny trifluoroctové (100 g/l) a intenzivně se protřepává, aby se rozpustil vznikající gel. Potom se zkumavka uzavře a směs se 1 h zahřívá při 120 °C. Hydrolyzát se odstředí, čirá supernatantní tekutina se opatrně převede do 50ml baňky, přidá se 10 ml vody R a odpaří se do sucha za sníženého tlaku. K získanému čirému filmu se přidá 0,1 ml vody R a 0,9 ml methanolu R. Odstředěním se oddělí amorfní sraženina a supematantní tekutina se zředí methanolem R na 1 ml, pokud je to nutné.
Porovnávací roztok. 10 mg galaktosy R a 10 mg mannosy R se rozpustí ve 2 ml vody R a zředí se methanolem R na 20 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 5 pl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se postříká zkoumadlem aminohippurovým R a suší se 5 min při 120 °C. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou ve spodní části dvě zřetelně oddělené nahnědlé skvrny (odpovídající galaktose a mannose v pořadí zvyšující se hodnoty R_F). Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě skvrny odpovídající galaktose a mannose.

D. 0,5 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, v 10 ml lihu R 60% (V/V) a ochladí se ve vodě s ledem. Přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R. Vzniklá sraženina se odfiltruje, promyje se vodou R a suší se 2 h při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa; zbytek taje (2.2.14) při 105 °C až 108 °C.

D. Asi 30 mg se smíchá s 0,3 g uhličitanu sodného bezvodého R a spaluje se nad otevřeným plamenem po dobu asi 10 min. Zbytek se ochladí, rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

D. Asi 5 mg se rozpustí v 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a přidá se 1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (30 g/l); vznikne intenzivní fialové zbarvení, které se změní na hnědo- červené a potom na oranžové. Přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R; zbarvení roztoku se změní na zelené.

D. 3,3'-[diazendiylbis(4,1-benzendiyl)]bis(3-ethylpiperidin-2,6-dion) (azoglutethimid).

D. K0,1g se opatrně přidá 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a 0,1 ml chloridu železitého RS1 a nechá se ochladit. Potom se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 5 ml vody R. Přidá se 1 ml chloridu barnatého RS1. Do 3 min vzniká zákal nebo bílá sraženina.

D. (8S,10S)-1O-[(3-amino-2,3,6-trideoxy-α-L-lyxo-hexopyranosyl)oxy]-6,8,11-trihydroxy-8-(hydroxyacetyl)-1-methoxy-7,8,9,10-tetrahydronaftacen-5,12-dion (doxorubicin),

D. Asi 1 mg se rozpustí v 0,25 ml kyseliny chloristé R a opatrně se zahřívá, dokud vzniká zákal. Přidá se 5 ml kyseliny octové ledové R; vznikne růžové zbarvení s intenzivní zelenou fluorescencí.

D. (1R,3R,5S)-3-(10,11 -dihydro-5H-dibenzo[a,d]cykloheptadien-5-yloxy)nortropan (demethyldeptropin).

D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄pro TLC R.
Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5,0 ml.
Porovnávací roztok. 56 mg kyseliny maleinové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R a diisopropyletheru R (3 + 7 + 20 + 70) po dráze 12 cm. Vrstva se suší po několik minut v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Horní skvrna odpovídá polohou a velikostí skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

D. Asi 0,5 mg se rozpustí opatrným zahřátím v 1 ml kyseliny octové ledové R, nechá se ochladit a přidá se 0,05 ml chloridu železitého RS1. Na tento roztok se opatrně navrství 1 ml kyseliny sírové R tak, aby nedošlo k promíchání obou vrstev, a nechá se stát. Na styku obou tekutin vznikne hnědý prstenec, který stáním přechází na zelené a pak na modré zbarvení, jež prolínají do horní vrstvy.

D. V platinovém kelímku se připraví síranový popel (2.4.14) za použití 50 mg. Vzniklý bílý prášek vyhovuje zkoušce na křemičitany (2.3.1).

D. kyselina (Z)-7-{(1R,2S)-2-[(E)-(3S)-3-hydroxyokt-1-enyl]-5-oxocyklopent-3-enyl}hept-5-enová(PGA₂),

D. kyselina (2)-7-{(1R,2R,3S,5S)-3,5-dihydroxy-2-[(E)-(35)-3-hydroxyokt-1-enyl]cyklopentyl} hept-5-enová; (11β-PGF_2α; 11-epiPGF_2α).

D. 0,1 g se rozpustí v 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a přidají se 2 ml nasyceného roztoku manganistanu draselného R; fialové zbarvení roztoku rychle zmizí. Roztok se zahřeje na vodní lázni do téměř úplného rozpuštění hnědé sraženiny, pak se ochladí, vytřepe se 15 ml etheru R, aby se odstranil bílý zákal, a etherová vrstva se odstraní. K vodné vrstvě se přidá 5 ml amoniaku 26% R, třepe se 2 min, pak se přidají 3 ml dichlormethanu R a opět se protřepe; dichlormethanová vrstva se zbarví fialově červeně.

D. Asi 5 mg se rozpustí ve směsi 0,1 ml kyseliny dusičné R a 2 ml kyseliny sírové R; vznikne intenzivní fialové zbarvení.

D. R = CH₂-O-CH₂-CH₂-O-CH₃, R¹ = H, R² = OH, R³ = H: (9S)-9,11-{imino[(1RS)-2-(2-methoxyethoxy)ethyliden]oxy}-3՛-O-demethyl-9-deoxo-11-deoxyerythromycin (dirithro-mycin C),

D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.
Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 10,0 mg dobutaminiumchloridu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 5,0 mg dopaminiumchloridu CRL se rozpustí v 5,0 ml zkoušeného roztoku.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 jíl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R, etheru R a 1-butanolu R (5 + 15 + 30 + 45) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem manganistanu draselného R (1 g/l). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

D. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

D. (E)-11-(3-dimethylaminopropyliden)-6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-5,5-dioxid,

D. 1,4-bis(4-amino-6,7-dimethoxy-2-chinazolinyl)piperazin.

D. Provede se peptidové mapování.
Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se zředí tlumivým roztokem trisacetatovým o pH 8,5 na koncentraci 1,0mg/ml. Rovnováha roztoku se upraví za použití tlumivého roztoku trisacetatového o pH 8,5 vhodným postupem (např. dialýza do tlumivého roztoku trisacetatového o pH 8,5 nebo membránová filtrace, která je popsána v odstavci Zkoušky totožnosti B, ale odsolený vzorek se rozpustí v tlumivém roztoku trisacetatovém o pH 8,5). Dialyzovaný roztok se převede do polypropylenové zkumavky na odstřeďování. 5 μl čerstvě připraveného roztoku trypsinu pro peptidové mapování R (1 mg/ml) ve vodě R se přidá k 0,25 ml zkoušeného roztoku. Zkumavka se uzavře a vloží se na 18 h do vodní lázně 37 °C teplé. Potom se vzorek vyjme z vodní lázně a reakce se ihned přeruší zmrazením.
Porovnávací roztok. Obsah jedné ampule erythropoetinu BRP se rozpustí v 0,25 ml vody R. Dále se tento roztok zpracovává současně stejnými postupy a za stejných podmínek jako zkoušený roztok.
Oba enzymaticky štěpené roztoky se zkouší kapalinovou chromatografií (2.2.29). Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem butylsilanizovaným pro chromatografii R (5 Jim až 10 (μm),
- mobilních fází:
- mobilní fáze A - roztok kyseliny trifluoroctové R 0,06 % (V/V),
- mobilní fáze B - ke 100 ml vody R se přidá 0,6 ml kyseliny trifluoroctové R a zředí se acetonitrilem pro chromatografii R na 1000 ml,
- elučních podmínek, které jsou uvedeny v následující tabulce (je-li nutné, gradient může být změněn, aby se zlepšilo rozdělení hydrolyzátu):

Čas (min)	Průtoková rychlost (ml/min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
0 - 10	0,75	100	0	izokraticky
10 - 125	0,75	100 → 39	0 → 61	lineární gradient
125 - 135	1,25	39 → 17	31 → 83	lineární gradient
135 - 145	1,25	17 → 0	83 → 100	lineární gradient
145 - 150	1,25	100	0	ustalování

- spektrofotometrického detektoru, 214 nm.
Kolona se nejméně 15 min ustaluje za počátečních podmínek. Provede se slepá zkouška za výše zmíněného gradientu.
Nastříkne se 50 μ zkoušeného roztoku a 50 μl porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogramy jednotlivých roztoků kvalitativně odpovídají referenčnímu chromatogramu Ph. Eur. enzymaticky štěpeného erythropoetinu. Chromatografický profil zkoušeného roztoku odpovídá chromatogramu porovnávacího roztoku.

D. R¹ = R² = R³ = H, R⁴=OH: estradiol,

D. K 2 ml čerstvě připraveného roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se ve zkumavce přidá 0,5 g hydroxidu sodného R. Směs se zahřívá a k otevřenému konci zkumavky se umístí navlhčený proužek papíru lakmusového červeného R; zbarvení papíru se změní na modré.

D. K 0,5 ml se přidá 5 ml vody R, 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a potom pomalu 2 ml jodu 0,05 mol/l RS; během 30 min se vytvoří žlutá sraženina.

D. 5-[3-(dimethylamino)propyl]-10,11 -dihydro-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-5-ol,

D. benzen,

D. K 0,5 ml se přidá 5 ml vody R, 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a potom pomalu 2 ml jodu 0,05 mol/l RS; během 30 min se vytvoří žlutá sraženina.

D. benzen,

D. K asi 10 mg se ve zkumavce přidá 1 ml uhličitanu sodného RS, zahřeje se k varu na 30 s a ochladí (roztoka). K dalším asi 10 mg v podobné zkumavce se přidá 1 ml uhličitanu sodného RS; látka se částečně rozpustí (roztok b). K roztokům (a) a (b) se současně přidá 5 ml aminopyrazolonu RS a 1 ml hexakyanoželezitanu draselného RS a promíchá se; roztok (b) je žlutý až oranžově hnědý; roztok (a) je oranžový až červený a jeho zbarvení je zřetelně intenzivnější než zbarvení roztoku (b).

D. R = CH₂-CH₂-CH₂-CH₃: butyl-4-hydroxybenzoat (butylparaben).

D. K 0,2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml vody R 0,1 ml síranu měďnatého RS a 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS; vznikne modré zbarvení. Po přidání 2 ml etheru R a protřepání je horní vrstva bezbarvá.

D. Asi 5 mg se ve zkumavce rozpustí v 5 ml kyseliny octové ledové R a přidá se 0,05 ml chloridu železitého RS1. Roztok se promíchá a opatrně se přidají 2 ml kyseliny sírové R tak, aby vznikly dvě vrstvy, a nechá se asi 30 min stát. Na rozhraní vrstev vzniká růžové až červenohnědé zbarvení a horní vrstva je žlutá.

D. (5R,5aR,8aR,9S)-9-[(β-D-glukopyranosyl)oxy]-5-(4-hydroxy-3,5-dimethoxyfenyl)-5,8,8a,9-tetrahydroisobenzofuro[5,6-f][1,3]benzodioxol-6(5aH)-on (lignan P),

D. 0,05 ml se rozpustí ve 2 ml lihu 96% R, přidá se 0,1 ml chloridu železitého RS1; vznikne tmavě zelené zbarvení, které se do 10 min změní na žlutavě zelené zbarvení.

D. R¹ = H, R²= H, R³ = CH_rCH=CH₂: 4-allylfenol,

D. K 1 g se přidá 0,2 ml kyseliny sírové R a 5 ml methanolu R. Směs se zapálí; plamen se zbarví zeleně.

D. R = CO-CH₂-COOH, Rˊ= OH: kyselina 4-(4ˊ-hydroxybifenyl-4-yl)-4-oxobutanová.

D. methyl-2-[4-(4-chlorbenzoyl)fenoxy]-2-methylpropanoat,

D. N-fenyl-1-(2-fenylethyl)-4-piperidylamin.

D. Látka vyhovuje zkoušce na dusičnany (2.3.1).

D. (RS)-3-[4-(fenylthio)benzyl]-1-[2-hydroxy-2-(2,4-dichlorfenyl)ethyl]imidazoliumnitrat,

D. Vyhovuje zkoušce (b) na octany (2.3.1).

D. kyselina 2,5-bis(2,2,2-trifluorethoxy)benzoová,

D. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu hořečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se vychladnout, přidá sel ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do získání bezbarvého roztoku a zfiltruje se. K čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnanu-oxidu zirkoničitého RS se přidá 1,0 ml filtrátu, promíchá se a nechá se 5 min stát. Současně se stejným způsobem připraví kontrolní roztok a oba vzorky se porovnají. Zkoušený roztok je žlutý, kontrolní roztok je červený.

D. R¹ = CO-CH₂OCOC(CH₃)₃, R² = Cl: 6α-chlor-9-fluor-11β,17-dihydroxy-16α-methyl-3,20- dioxo-1,4-pregnadien-21-ylpivalat (chlordexametasonpivalat).

D. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu hořečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Po ochlazení se přidá 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS k odbarvení roztoku. Zfiltruje se a k filtrátu se přidá čerstvě připravená směs 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min a porovná se zbarvení roztoku se zbarvením kontrolního roztoku připraveného stejným způsobem; zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený.

D. Asi 25 mg se rozpustí ve 2 ml vody R, přidá se 1 ml 1-naftolu RS a 2 ml směsi stejných objemových dílů chlornanu sodného RS a vody R; vzniká červené zbarvení.

D. 6α-fluor-11β-hydroxy-16α-methyl-3,20-dioxo-4-pregnen-21-ylpivalat.

D. Vyhovuje zkoušce (a) na vápník (2.3.1).

D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

D. 0,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 2 ml a přidá se 0,2 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na jodidy (2.3.1).

D. 1,2-bis[2-(triethylamonio)ethoxy]-3-[2-(diethylmethylamonio)ethoxy]benzentrijodid,

D. Zkouška Glukosový ekvivalent, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

D. Rozmezí obsahuje zároveň zkouškou totožnosti.

D. R¹ = NO₂, R² = NO₂, R³ = H: 3-hydroxypropan-1,2-diyldinitrat,

D. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

D. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

D. Asi 0,5 g se zahřívá; vznikají páry amoniaku, které barví papír lakmusový červený R modře.

E. 4-[4-(4-bromfenyl)-4-hydroxy-1-piperidyl]-1-{4-[4-(4-bromfenyl)-4-hydroxy-1-piperidyl]fenyl}-1-butanon,

E. Vyhovuje zkoušce na citronany (2.3.1).

E. (5E,7E)-9,10-sekocholesta-5,7,10(19)-trien-3β,25-diol.

E. Vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).

E. kyselina 4-{[(6RS)-2-amino-5-formyl-4-oxo-1,4,5,6,7,8-hexahydropteridm-6-yl]-methylamino}benzoová (kyselina 5-formyltetrahydropteroová),

E. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

E. Vyhovuje zkoušce (a) na vápník (2.3.1).

E. kyselina (4S)-2-[(2-fenyl-2-karboxyacetamido)methyl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniloové kyseliny karbenicilinu),

E. Nalezená viskozita odpovídá viskozitě deklarované.

E. kyselina (6R,7R)-7-{(Z)-2-(2-aminothiazol-4-yl)-2-[(karboxymethoxy)imino]acetamido}-3-methyl-8-oxo-5-thia-1-azabicyklo[4,2,0]okt-2-en-2-karboxylová.

E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

E. R¹ = Cl, R² = O, R³ = H: 2-chlorthioxanthon,

E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

E. Vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1).

E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

E. (8S, 10S)-10-[(3-amino-2,3,6-trideoxy-α-L-lyxo-hexopyranosyl)oxy]-8-ethyl-6,8,11-trihydroxy-1-methoxy-7,8,9,10-tetrahydronaftacen-5,12-dion (feudomycin A),

E. K asi 5 mg se přidá 1 ml acetanhydridu R a 5 ml pyridinu R; vzniká purpurové zbarvení.

E. K 0,15 g v porcelánovém kelímku se přidá 0,5 g uhličitanu sodného bezvodého R. Zahřívá se nad plamenem po dobu 10 min a poté se nechá vychladnout. Zbytek se převede do 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

E. kyselina (Z)-7- {2-(E)-(3S)-3-hydroxyokt-1-enyl]-5-oxocyklopent-1-enyl]hept-5-enová (PGB₂),

E. R = CH₃, R¹ = CH₃, R²= OH, R³ = CH₃: 9,11-[imino(l-methylethyliden)oxy]-9-deoxo-11-deoxyerythromycin).

E. 3-(1,2,3,4,4a,10,11,11a-oktahydro-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-5-yliden)-N,N-dimethyl-propylamin,

E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Použije se směs stejných objemových dílů methanolu R a vody R.

E. (Z)-[3-(6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-11-yliden)propyl]dimethylamin.

E. Provede se N-terminální sekvenční analýza.
Provede se Edmanovo odbourávání za použití automatického sekvetátoru v pevné fázi v souladu s návodem výrobce.
Odsolí se množství odpovídající 50 μg erytropoetinu, např. zředí se takový objemový díl zkoušeného přípravku odpovídající 50 μg účinné látky v 1 ml roztoku kyseliny trifluoroctové R 0,1% (V/V). Nejdříve se promyje preparativní kolona C18 reverzní fází podle doporučení výrobce a ustálí se v kyselině trifluoroctové R 0,1% (V/V). Přidá se vzorek na kolonu a promývá se postupně řadou směsí kyseliny trifluoroctové R 0,1% (V/V) s acetonitrilem R (0% (V/V), 10% (V/V) a 50% (V/V)) podle doporučení výrobce. 50% acetonitrilový eluát se lyofilizuje.
Odsolený vzorek se opět rozpustí v 50 μl kyseliny trifluoroctové R 0,1% (V/V) a převede se do dělicí kolony podle návodu výrobce. Nechá se probíhat 15 cyklů rozdělování, při druhém a třetím cyklu se použijí reakční podmínky pro prolin.
Při každém rozdělovacím cyklu se provede zkouška totožnosti aminokyselin uvolněných fenylthiohydantoinem (dále PTH-aminokyselin) reverzně fázovou kapalinovou chromatografií. Postup může být proveden za použití kolon a zkoumadel doporučených výrobcem zařízení na separaci PTH-aminokyselin.
Separační postup by měl být kalibrován za použití:
- směsi PTH-aminokyselin dodávaných výrobcem za podmínek gradientu nastavených, jak je uvedeno, k optimálnímu rozlišení všech aminokyselin,
- vzorku získaného ze slepého separačního cyklu podle doporučení výrobce zařízení.
Prvních 15 aminokyselin je:
alanin - prolin - prolin - arginin - leucin - isoleucin - (nereprodukovatelný pík) - kyselina asparagová - serin - arginin - valin - leucin - kyselina glutamová - arginin - tyrosin.

E. R¹ = R³ = OH, R²= R⁴=H: 17-epi-estriol,

E. cyklohexan,

E. 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

E. (5R,5aR,8aR,9S)-9-hydroxy-5-(4-hydroxy-3,5-dimethoxyfenyl)-5,8,8a,9-tetrahydroisobenzofuro[5,6-f][l,3]benzodioxol-6(5aH)-on (4ˊ-demethylepipodofylotoxin),

E. R¹ = CH₃, R²= OCH₃, R³ = CH₂-CH=CH₂: 1,2-dimethoxy-4-allylbenzen (eugenolmethylether),

E. ethyl-2-[4-(4-chlorbenzoyl)fenoxy]-2-methylpropanoat,

E. Asi 20 mg vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

E. (RS)-3-[4-(fenylthio)benzyl]-1-{2-[4-(fenylthio)benzyloxy]-2-(2,4-dichlorfenyl)ethyl}-imidazoliumnitrat.

E. N-(2-pyridylmethyl)-2,5-bis(2,2,2-trifluorethoxy)benzamid.

E. 1,2-bis[2-(triethylamonio)ethoxy]-3-[2-(diethylamino)ethoxy]benzendijodid,

E. R¹ = NO₂, R² = H, R³ = NO₂: 2-hydroxypropan-1,3-diyldinitrat.

E. 2-chlor-1,1,1-trifluorethan,

E. Asi 0,1 g se rozpustí v 7 ml vody R a přidají se 3 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l) (roztok 1). 50 mg kyseliny sulfanilové R se rozpustí ve směsi 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml vody R a přidá se 0,1 ml dusitanu sodného RS (roztok 2). Roztok 2 se přidá k roztoku 1 a promíchá se; vzniká oranžově červené zbarvení.

E. 11β,17,21-trihydroxy-4,6-pregnadien-3,20-dion (Δ⁶-hydrokortison),

E. 1 g se smíchá ve zkumavce 160 mm dlouhé se 2,0 g jemně rozetřeného síranu manganatého R. Do zkumavky se vloží 2 cm hluboko proužek filtračního papíru impregnovaného čerstvě připravenou směsí objemových dílů roztoku diethanolaminu R 20 % (V/V) a roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l) (1 + 11), jehož pH bylo upraveno kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu 9,8. Zkumavka se 1 min až 2 min zahřívá nad otevřeným plamenem. Filtrační papír zmodrá.

E. 5-[N-(2,3-dihydroxypropyl)acetamido]-N-(5,6-dihydroxy-2-hydroxymethyl-3-oxahexyl)-N՛-(2,3-dihydroxypropyl)-2,4,6-trijodbenzen-1,3-dikarboxamid,

E. R¹ = NHCH(CH₂OH)₂; R²= COCH(CH₃)OCOCH₃: 5-(2-acetoxypropionamido)-N,N’-bis[2-hydroxy-1-(hydroxymethyl)ethyl]-2,4,6-trijodbenzen-1,3-dikarboxamid,

E. Asi 25 mg se rozpustí ve 2 ml vody R, přidá se 1 ml 1-naftolu RS a 2 ml směsi stejných objemových dílů chlornanu sodného RS a vody R; vzniká červené zbarvení.

E. K 0,5 ml roztoku S se přidá 1,5 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

E. 4-{444-[4-[[tams-2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(1H-1,2,4-triazol-1-ylmethyl)-1,3-dioxolan-4-yl]methoxy] feny 1] piperazin-1-yl] fenyl }-2-[(1RS)-1-methylpropyl]-2,4-dihydro-3H-1,2,4-triazol-3-on,

E. R = CH₂-CH₃: (2S)-5-O-demethyl-22,23-dihydroavermektin A_1a (2-epimer H₂ B_1a),

E. sorbitol.

E. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

E. tagatosa.

E. K 0,1 ml roztoku S se přidají 2 ml vody R; roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

E. R = CH₂CH₂CH₂N(CH₃)2: N,N-dimethyl-3-(9,10-dihydro-9,10-ethanoanthracen-9-yl)-propylamin.

E. (Z)-[3-(2-methyl-6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-11-yliden)propyl]dimethylamoniumchlorid (Z-izomer medosulepiniumchloridu).

E. kyselina (4S)-2-(5-fenyl-3,6-dioxopiperazin-2-yl)-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (diketopiperaziny ampicilinu),

E. 6-methylen-3,20-dioxo-4-pregnen-17-ylacetat (6-methylenhydroxyprogesteronacetat),

E. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

E. (RS)-N-(4-chlor-2,6-dimethylfenyl)-1-methylpiperidin-2-karboxamid.

E. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

E. 2-diethylaminoethylamin,

E. Vyhovuje zkouškám na sírany (2.3.1).

E. 1,5-bis(6-methoxynaftalen-2-yl)-3-pentanon,

E. K 0,1 ml roztoku, připraveného ve zkoušce totožnosti C se přidá 0,1 ml roztoku modři methylenové R (1 g/l), 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 2 ml dichlormethanu R a protřepe se; dichlormethanová vrstva se zbarví intenzivně modře.

E. R = R' = H: pentanamid (valeramid),

E. 50 mg vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

E. 5-acetyl-1,3-benzendiyl-bis(dimethylkarbamat),

E. 5-methoxy-2-{ [(4-methoxy-3,5-dimethyl-2-pyridyl)methyl]sulfinyl}-1H-benzimidazol-1՛-oxid,

E. 4-(ethylpropylamino)but-2-inyl-(RS)-2-cyklohexyl-2-fenyl-2-hydroxyacetat (ethylpropylový analogon oxybutyninu).

E. Asi 30 mg zkoušené látky a 30 mg ninhydrinu R se rozpustí v 5 ml vody R a přidá se 1 ml roztoku tetraboritanu sodného R (20 g/1); pomalu vzniká objemná bílá sraženina.

E. kyselina (4S)-2-[(fenoxyacetamido)(karboxy)methyl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniciloové kyseliny fenoxymethylpenicilinu),

E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

E. Vyhovuje zkoušce na dusičnany (2.3.1).

E. 1 -[4,4-bis(4-fluorfenyI)butyl]-4-(2-oxobenzimidazolin-1 -yl)piperidin-1-oxid.

E. 1-ethyl-2,3-piperazindion,

E. trans-4-{2-oxo-1,3-dihydro-2H-benzimidazol-1-yl)-1-[4-(4-fluorfenyl-4-oxobutyl]piperidin-1-oxid.

E. (RS)-N-(4-tolyl)-2-(propylamino)propanamid,

E. kyselina 5-[(3aS,4S,6aR)-1-benzyl-2-oxohexahydrothieno[3,4-d]imidazol-4-yl]pentanová a kyselina 5-[(3aS,4S,6aR)-3-benzyl-2-oxohexahydrothieno[3,4-d]imidazol-4-yl]pentanová.

E. K 0,1 g zkoušené látky umístěné v porcelánovém kelímku se přidá 0,5 g uhličitanu sodného bezvodého R. Zahřívá se 10 min na otevřeném plameni a nechá se zchladnout. Ke zbytku se přidá kyselina dusičná zředěná RS a zfiltruje se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R; roztok vyhovuje zkoušce (a) na bromidy (2.3.1).

E. 50 mg vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

F. R¹ = R³= H, R² = R⁴ = OH: 16-epi-estriol,

F. methanol,

F. (5R,5aR,8aR,9S)-9-[(4,6-0-(R)-ethyliden-β-D-glukopyranosyl)oxy]-5-{4-[(2-fenoxyacetyl)oxy]-3,5-dimethoxyfenyl}-5,8,8a,9-tetrahydroisobenzo.furo[5,6-f][1,3]benzodioxol-6(5aH)-on (fe-noxyacetyl-4ˊ-etoposid),

F. R¹ = H, R²= OCH₃, R³= CH=CH-CH₃(cis): 2-methoxy-4-[(Z)-1-propenyl]fenol (cis-isoeugenol),

F. (4-chlorfenyl)-[(4-isopropyloxy)fenyl]keton,

F. 1,2,3-tris[2-(triethylamonio)ethoxy]-4-[2-(triethylamonio)ethyl]benzentetrajodid.

F. 1,1,2-trichlor-1,2,2-trifluorethan,

F. Asi 20 mg vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

F. 17,21-dihydroxy-4-pregnen-3,20-dion (Reichsteinova látka),

F. 5-amino-N,N՛-bis(2,3-dihydroxypropyl)dijodbenzen-1,3-dikarboxamid,

F. R¹ = N(CH₃)₂; R²= COCHOHCH3: N-[2-hydroxy-1-(hydroxymethyl)ethyl]-5-(2-hydroxypropionamido)-N’-dimethy 1-2,4,6-trij odbenzen-1,3-dikarboxamid,

F. 2-butyl-4-{4-[4-[4-[[cis-2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(1H-l,2,4-triazol-1-ylmethyl)-1,3-dioxolan-4-yl]methoxy]fenyl]piperazin-1-yl]fenyl}-2,4-dihydro-3H-1,2,4-triazol-3-on,

F. R = CH₃: (2S)-25-isopropyl-5-O-demethyl-25-de(l-methylpropyl)-22,23-dihydroavermektin-A_1a (2-epimer H₂B_1b),

F. 6α-methyl-3,20-dioxo-5β-pregnan-17-ylacetat (4,5β-dihydromedroxyprogesteronacetat),

F. 4-amino-5-chlor-N-(2-diethylaminoethyl)-2-hydroxybenzamid,

F. 6,6ˈ-dimethosy-2,2ˈ-bifantyl.

F. Asi 10 mg se smíchá s 10 ml ethanolu R, za častého protřepávání se zahřeje na vodní lázni k varu, ihned se zfiltruje a odpaří do sucha. Zbytek se rozpustí v 7 ml vody R, přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a roztok se odpaří na poloviční objem. Po vychladnutí se zfiltruje. K filtrátu se přidá 1 ml chloridu barnatého RS1; vznikne bílá krystalická sraženina.

F. = H, R' = CH₂-CH₂-CH₃: 2-propylpentanamid,

F. 2,12-dihydro-1,3-dimethyl-8-methoxy-12-thioxobenzo[4,5]pyrido[1,2-c]imidazo[1,2-a]imidazol-2-on,

F. kyselina (2RS)-2-ammo-3-methyl-3-merkaptobutanová (DL-penicilamin),

F. 0,150 g se zpracuje metodou spalování organických látek (2.5.10). K absorpci produktů spalování se použije 10 ml peroxidu vodíku zředěného RS. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

F. kyselina (2RS,4S)-2-[(fenoxyacetamido)methyl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniloové kyseliny fenoxymethylpenicilinu).

F. kyselina (4S)-3-acetyl-2-{[(2R)-2-[[(4-ethyl-2,3-dioxopiperazin-1-yl)karbonyl]amino]-2-fenylacetamido](karboxy)methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (acetylované peniciloové kyseliny piperacilinu).

F. kyselina (4S)-3-acetyl-2-{[(2R)-2-[[(4-ethyl-2,3-dioxopiperazin-l-yl)karbonyl]amino]-2-fenylacetamido](karboxy)methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (acetylované peniciloové kyseliny piperacilinu).

F. (RS)-N-fenyl-2-(propylamino)propanamid.

F. 5-(terc.butylaminoacetyl)-1,3-benzendiyl-bis(dimethylkarbamat).

F. 4-[4-(4̕-brombifenyl-4-yl)-4-hydroxy-1-piperidyl]-1-(4-fluorfenyl)-1-butanon.

F. R = CHO: kyselina (2S)-2-{4-[[(2-amino-4-oxo-1,4,7,8-tetrahydropteridin-6-yl)-methyl]formylamino]benzamido}pentandiová (kyselina 10-formyldihydrolistová),

F. kyselina (2S,5R,6R)-3,3-dimethyl-7-oxo-6-(fenylacetamido)-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]-heptan-2-karboxylová (benzylpenicilin),

F. N,N-dimethyl-[(E)-3-(2-chlor-9H-thioxanthen-9-yliden)propyl]amin (E-izomer).

F. (8S, 10S)-10-[(3-amino-2,3,6-trideoxy-α -L-lyxo-hexopyranosyl)oxy]-6,8,11 -trihydroxy-1-methoxy-8-(1-oxopropyl)-7,8,9,1O-tetrahydronafitacen-5,12-dion.

F. kyselina (Z)-7- {(1R,2R,3R,)-3-hydroxy-2-[(E)-3-oxookt-1-enyl]-5-oxocyklopentyl} hept-5-enová (15-oxo-PGE₂, 15-keto-PGE₂).

F. (RS)-5-[3-(dimethylamino)propyliden]-10,11-dihydro-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-ol.

G. 1-brom-1-chlor-2,2-difluorethylen,

G. 11β,17-dihydroxy-3,20-dioxo-4-pregnen-21-al.

G. 5-acetamido-N,N՛-bis(2,3-dihydroxypropyl)dijodbenzen-1,3-dikarboxamid,

G. R¹ = NHCH₂-CHOH-CH₂OH; R² = COCHOHCH₃: 5-(2-hydroxypropionamido)-N-[2-hydroxy-1-(hydroxymelhyl)ethyl]-N’-(2,3-dihydroxypropyl-2,4,6-trijodbenzcn-1,3-dikarboxamid.

G. 4-{4-[4-[4-[[cis-2-(2,4-dichlorfenyl)-2-(1H-1,2,4-triazol-1-ylmethyl)-1,3-dioxolan-4-yl]methoxy] fenyl] piperazin-1-yl] fenyl}-2-{[cis-2-(2,4-dichlorfeny l)-2-(1H-1,2,4-triazol-1-ylmethyl)-1,3-dioxolan-4-yl]methyl}-2,4-dihydro-3H-1,2,4-triazol-3-on.

G. R¹ = H: aglykon 5-O-demethyl-22,23-dihydroavermektinu A_1a (aglykon H₂ B_1a),

G. 6-methyl-3,20-dioxo-4,6-pregnandien-17-ylacetat.

G. N,N-diethyl-[2-(4-amino-5-chlor-2-methoxybenzamido)ethyl]aminoxid,

G. R = R' = CH₂-CH₂-CH₃: 2,2-dipropylpentanamid,

G. 2,12-dihydro-1,3-dimethyl-9-methoxy-12-thioxobenzo[4,5]pyrido[1,2-c]imidazo[ 1,2-a]imidazol-2-on.

G. R = H: kyselina (2S)-2-{4-[(2-amino-4-oxo-1,4,7,8-tetrahydropteridin-6-yl)-methylamino]benzamido}pentandiová (kyselina dihydrolistová).

G. kyselina (4S)-2-[(fenylacetamido)karboxymethyl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniciloové kyseliny benzylpenicilinu),

G. R¹ = R⁴ = H, R² = R³ = OH: 16,17-epi-estriol.

G. 2-butanon (ethylmethylketon),

G. (5R,5aR,8aR,9S)-9-[(2,3-diformyl-4,6-0-(R)-ethyliden-β-D-glukopyranosyl)oxy]-5-{4-[(benzyloxykarbonyl)oxy]-3,5-dimethoxyfenyl}-5,8,8a,9-tetrahydroisobenzofuro[5,6-f] [1,3]benzodioxol-6(5aH)-on (4 ˊ-karbobenzoyloxydiformylethylidenlignan P),

G. R¹ = H, R²= OCH3, R³= CH=CH-CH₃(trans): 2-methoxy-4-[(E)-l-propenyl]fenol (trans-isoeugenol),

G. isopropyl-2-{[2-[4-(4-chlorbenzoyl)fenoxy]-2-methylpropanoyl]oxy} -2-methylpropanoat.

G. methyl-(2R)-2-amino-2-fenylacetat (methyl-D-fenylglycinat),

H. kyselina 4-acetylamino-2-hydroxybenzoová.

H. R = R' = H: pentannitril (valeronitril),

H. kyselina (2RS,4S)-2-[(fenylacetamido)methyl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (peniloové kyseliny benzylpenicilinu),

H. 4-methyl-2-pentanon (isobutylmethylketon),

H. (5R,5aR,8aR,9S)-9-ethoxy-5-(4-hydroxy-3,5-dimethoxyfenyl)-5,8,8a,9-tetrahydroisobenzofuro[5,6-f] [1,3]benzodioxol-6(5aR)-on (4'-0-demethyl-l-0-ethylepipodofylotoxin),

H. R¹ = H, R²= OCH₃, R³= CHO: 4-hydroxy-3-methoxybenzaldehyd (vanilin),

H. 2,2-dichlor-1,1,1-trifluorethan,

H. 5-[N-(2,3-dihydroxypropyl)acetamido]-N,N՛-bis(2,3-dihydroxypropyl)dijodbenzen-1,3-dikar-boxamid,

H. R¹ = osyl: 4՛-O-de(2,6-dideoxy-3-O-α-L-arabino-hexopyranosyl)-5-O-demethyl-22,23-dihydroavermektin A_1a,

H. (1RS)-1-[(ethoxykarbonyl)oxy]ethyl-(26,5R,6R)-6-[(2R)-2-acetylamino-2-fenylacetamido]-3,3- -dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylat (N-acetylbakampicilin),

I. R = H, R' = CH₂-CH₂-CH₃: 2-propylpentannitril,

I. kyselina (3S,7R,7aR)-5-benzyl-2,2-dmethyl-2,3,7,7a-tetrahyckoiniidazo[5,1-b]thiazol-3,7-dikarboxylová (penilová kyselina benzylpenicilinu).

I. propanol,

I. proI. panol,

I. (5R,5aR,8aR,9S)-9-[(4,6-0-(R)-ethyliden-β -D-glukopyranosyl)oxy]-5-(3,4,5-trimethoxyfenyl)-5,8,8a,9-tetrahydroisobenzofuro[5,6-H][1,3]benzodioxol-6(5aH-on (4-0-methylethylidenlignan P),

I. R¹ = CO-CH3, R²= OCH3, R³ = CH₂-CH=CH₂: 2-methoxy-4-allylfenylacetat (acetyleugenol),

I. 1-brom-1,1-dichlor-2,2,2-trifluorethan,

I. 2-hydroxymethyl-N,N՛-bis(2,3-dihydroxypropyl)-5,7-dijod-2,3-dihydro-4H-1,4-benzoxazin-6,8-dikarboxamid,

I. R = CH₂-CH₃: 2,3-didehydro-5-O-demethyl-3,4,22,23-tetrahydroavermektin A_1a (Δ^2,3 H₂ B_1a),

I. ampicilin.

J. 2-propanol,

J. (5R,5aR,8aR,9S)-5-(4-hydroxy-3,5-dimethoxyfenyl)-9-methoxy-5,8,8a,9-tetrahydroisobenzofuro[5,6-f][ ,3]benzodioxol-6(5aH)-on (4ˊ-O-demethyl-1 -O-methylepipodofylotoxin),

J. R¹ = H, R² = OCH₃, R³ = CO-CH=CH₂: (4-hydroxy-3-methoxyfenyl)-vinylketon,

J. 1,2-dichlor-1,1-difluorethan.

J. 5-amino-N,N՛-bis(2,3-dihydroxypropyl)-2,4,6-trijodbenzen-1,3-dikarboxarnid.

J. R = CH₃: 25-isopropyl-2,7,-didehydro-5-O-demethyl-25-de(l-methylpropyl)-3,4,22,23-tetrahydroavermektin A_1a (Δ^2,3 H2B_1b),

J. R = R' = CH₂-CH₂-CH₃: 2,2-dipropylpentannitril.

J. 2-propanol,

K. butanol,

K. 9,9'-oxybis[(5R,5aR,8aR,9S)-5-(4-hydroxy-3,5-dimethoxyfenyl)-5,8,8a,9-tetrahydroisobenzofuro[5,6-f][1,3]benzodioxol-6(5aH)-on] (bis-4ˊ-O-demethylepipodofylotoxin),

K. R¹ = H, R²= OCH₃, R³= CH=CH-CHO: (E)-3-(4-hydroxy-3-methoxyfenyl)-2-propenal (trans-koniferylaldehyd),

K. (4R)- a (4S)-5-O-demethyl-3,4,22,23-tetrahydroavermektin A_1a (H₄B_1a izomery).

K. butanol,

L. 2-butanol,

L. (5R,5aR8aR,9S)-9-hydroxy-5-(4-hydroxy-3,5-dimethoxyfenyl)-5,8,8a,9-tetrahydroisobenzofuro[5,6-f][1,3]benzodioxol-6(5aH)-on (4ˊ-0-demethylpodofylotoxin),

L. 2-methoxy-4-[3-methyl-5-allyl-2,3-dihydro-1-benzofuran-2-yl]fenol (dehydrodiisoeugenol),

L. 2-butanol,

M. 2-methylpropanol (isobutanol),

M. (5R,5aR,8aR,9S)-9-hydroxy-5-(3,4,5-trimethoxyfenyl)-5,8,8a,9-tetrahydroisobenzofuro[5,6-f][1,3]benzodioxol-6(5aH)-on (podofylotoxin).

M. 3,3'-dimethoxy-5,5'-di(allyl)bifenyl-2,2'-diol,

M. 2-methylpropanol (isobutanol),

N. 2-furankarbaldehyd (furfural),

N. O. dvě další neznámé dimerní sloučeniny,

N. 2-furankarbaldehyd (furfural),

O. 2-methyl-2-propanol (terč. butylalkohol),

P. 2-methyl-2-butanol,

P. toluen

P. 2-methyl-2-butanol,

Q. 2-pentanol,

R. pentanol,

S. hexanol,

T. 2-heptanol,

U. 2-hexanol,

V. 3-hexanol.

6.1 Léčivé a pomocné látky
Absinthii herba
Pelyňková nať
Synonymum. Herba absinthii
Jsou to usušené celé nebo řezané přízemní listy nebo kvetoucí málo olistěné vrcholky druhu Artemisia absinthium L. nebo jejich směs. Obsahuje nejméně 2 ml silice v kilogramu drogy, vztaženo na vysušenou drogu.
Vlastnosti
Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 5 % stonků o průměru více než 4 mm a nejvýše 2 % ostatních cizích příměsí.
Číslo hořkosti. Nejméně 10 000. Provádí se srovnáním s chininiumchloridem, jehož číslo hořkosti je 200 000. Číslo hořkosti je definováno jako reciproká hodnota zředění, které chutná ještě hořce.
Základní roztok chininiumchloridu. 0,100 g chininiumchloridu R se rozpustí ve 100,0 ml vody R. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.
Zkoušený roztok. 1,00 g práškované drogy (710) se přelije 1000 ml vroucí vody R a za nepřetržitého míchání se zahřívá 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se zředí vodou R na 1000 ml. Důkladně se promíchá, pak se zfiltruje a prvních 20 ml filtrátu se odstraní.
Připraví se řada porovnávacích roztoků tak, že v první zkumavce jsou 4,2 ml základního roztoku chininiumchloridu a v každé následující zkumavce se zředí vodou R na 10,0 ml a určí se roztok s nejnižší koncentrací, který chutná ještě hořce. 10,0 ml roztoku nejnižší koncentrace se převaluje v ústech 30 s tak, aby roztok přišel do styku s kořenem jazyka. Jestliže roztok nechutná hořce, vyplivne se a po 1 min se ústa vypláchnou vodou R. Po 10 min se zkouší stejným způsobem roztok následující vyšší koncentrace.
Korekční faktor k se vypočítá ze vztahu:
$\frac{5,00}{n},$
v němž značí:
n - počet ml základního roztoku chininiumchloridu, který chutnal ještě hořce.
10/k ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku chutná hořce.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.
Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 1,0 %.
Stanovení obsahu
Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12) v 1000ml baňce s 50,0 g řezané drogy a 500 ml vody R jako destilační tekutiny, do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R. Destiluje se 3 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.
†Aceclofenacum
Aceklofenak

C₁₆H₁₃CI₂NO₄

M_r 354,19

CAS 89796-99-6

Je to kyselina 2-[2-(2,6-dichloranilino)fenylacetoxy]octová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₆H₁₃Cl₂NO₄.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a dimethylformamidu, dobře rozpustný v methanolu a lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (a). Množství sodné soli diklofenaku CRL odpovídající 5 mg diklofenaku se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 2,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (c). K 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 0,25 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 50,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem butylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze o průtokové rychlosti 1 ml/min, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R, tetrahydrofuranu R a roztoku kyseliny octové ledové R (1,2 g/l) (225 + 225 + 550), jejíž hodnota pH byla upravena na 3,5 roztokem hydroxidu sodného R (40 g/l),
- spektrofotometrického detektoru, 275 nm.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (c). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: aceklofenaku asi 4 min, diklofenaku asi 7 min. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška dvou hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem aceklofenaku a pikem diklofenaku je nejméně 8,0.
Nastříkne se odděleně 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 10násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); součet ploch všech píků, kromě plochy hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g v křemenném kelímku se navlhčí 2 ml kyseliny sírové R a postupně se zahřívá do spálení látky a dále, dokud zbytek v kelímku není téměř bílý nebo nejvýše našedlý. Vyžíhá se za teploty nepřevyšující 800 °C a nechá se ochladit. Přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové R a 1 ml kyseliny dusičné R, zahřeje se a pomalu se odpaří do sucha. Po vychladnutí se přidá 1 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (100 g/l), 10,0 ml vody destilované R a zneutralizuje se roztokem amoniaku 17,5% RS (1,0 g/l) za použití 0,1 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru. Přidají se 2,0 ml roztoku kyseliny octové bezvodé R (60 g/l) a zředí se vodou destilovanou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,300 g se rozpustí ve 40 ml methanolu R. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 35,42 mg C₁₆H₁₃CL₂NO₄.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

Acesulfamum kalicum
Draselná sůl acesulfamu

C₄H₄KNO₄S

M_r 201,24

CAS 55589-62-3

Je to draselná sůl 6-methyl-4-oxo-(3H)-1,2,3-oxathiazin-2,2-dioxidu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₄H₄KNO₄S.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v acetonu a v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a C.
Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 20 ml roztoku S se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.
Acetylacetamid. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. 0,80 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 50 mg acetylacetamidu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 45 ml vody R a zředí se methanolem R na 100 ml.
Porovnávací roztok (b). K 10 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 1 ml zkoušeného roztoku a zředí se methanolem R na 20 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, lihu 96% R a ethylacetatu R (2 + 15 + 74) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel. Vrstva se postříká zkoumadlem vanilinovým s kyselinou fosforečnou RS, asi 10 min se zahřívá při 120 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající acetylacetamidu není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,125 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je zřetelně oddělená skvrna a na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně oddělené skvrny.
Nečistota B a příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 20,0 mg draselné soli acesulfamu nečistoty B CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 10,0 mg draselné soli acesulfamu nečistoty B CRL a 10,0 mg draselné soli acesulfamu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (3,3 g/l) (40 + 60) s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 234 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška dvou hlavních píků byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem draselné soli acesulfamu a píkem draselné soli acesulfamu nečistoty B je nejméně 3.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající nejméně 3násobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (20 μg/g).
Fluoridy. Nejvýše 3 μg F/g; stanoví se potenciometricky (2.2.36 Metoda I) za použití indikační fluorido-selektivní elektrody a argentchloridové srovnávací elektrody.
Zkoušený roztok. 3,000 g se rozpustí ve vodě destilované R, přidá se 15,0 ml tlumivého roztoku k úpravě celkové iontové síly (1) a zředí se vodou destilovanou R na 50,0 ml.
Porovnávací roztoky. K 0,5 ml, 1,0 ml, 1,5 ml a 3,0 ml základního roztoku fluoridů (10 μg F/ml) se přidá 15,0 ml tlumivého roztoku k úpravě celkové iontové síly (1) a zředí se vodou destilovanou R na 50,0 ml.
Provede se měření všech roztoků.
Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (5 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Stanovení obsahu
0,150 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 20,12 mg C₄H₄KNO₄S.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Nečistoty

Acetonum
Aceton

C₃H₆O

M_r 58,08

CAS 67-64-1

Je to 2-propanon.
Vlastnosti
Těkavá čirá bezbarvá kapalina. Je mísitelný s vodou, s lihem 96% a s etherem. Jeho páry jsou zápalné.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. K 10 ml se přidá 10 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5 ml se přidá 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 0,15 ml fenolftaleinu RS a 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je růžový. Přidá se 0,7 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 0,05 ml červeně methylové RS; roztok je červený nebo oranžový.
Relativní hustota (2.2.5). 0,790 až 0,793.
Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).
Zkoušený roztok. Zkoušená látka.
Porovnávací roztok. K 0,5 ml methanolu R se přidá 0,5 ml 2-propanolu R a zředí se zkoušeným roztokem na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kolony délky 50 m a vnitřního průměru 0,3 mm se stěnou pokrytou vrstvou (0,5 μm) makrogolu 20 000 R,
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu při dělicím poměru asi 50 : 1 a lineární průtokové rychlosti 21 cm/s,
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se udržuje na 45 °C do nástřiku a pak se zvyšuje rychlostí 5 °C/min do 100 °C. Teplota nástřikového prostoru je 150 °C a teplota detektoru 250 °C.
Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.
Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek eluují se látky v tomto pořadí: aceton, methanol, 2-propanol.
Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času acetonu, který je asi 5,3 min.
Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky methanolu a 2-propanolu nejméně 1,0.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku odpovídajícího methanolu nebo 2-propanolu není větší než rozdíl mezi plochami odpovídajících píků na chromatogramu porovnávacího roztoku a plochami odpovídajících píků na chromatogramu zkoušeného roztoku (0,05 % V/V pro každou nečistotu); plocha žádného píku, kromě hlavního píku, píku odpovídajícího methanolu a píku odpovídajícího 2-propanolu, není větší než rozdíl mezi plochou píku methanolu na chromatogramu porovnávacího roztoku a plochou odpovídajícího píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (0,05 % V/V pro každou další nečistotu).
Látky nerozpustné ve vodě. K 1 ml se přidá 19 ml vody R; roztok je čirý (2.2.1).
Redukující látky. K 30 ml se přidá 0,1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a nechá se stát 2 h ve tmě; směs se zcela neodbarví.
Zbytek po odpaření. 20,0 g se odpaří na vodní lázni do sucha a potom se suší při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 1 mg (50 μg/g).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3 g/l. Stanoví se s 10,0 ml zkoušené látky za použití 20 ml pyridinu bezvodého R jako rozpouštědla.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Nečistoty
Acidum alginicum
Kyselina alginová
CAS 9005-32-7
Je to směs polyuronových kyselin [(C₆H₈O₆)_n] tvořená zbytky kyseliny D-mannuronové a kyseliny L-guluronové. Získává se především z řas rodu Phaeophyceae. Malý podíl karboxylových skupin může být neutralizován. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 19,0 % až 25,0 % karboxylových skupin (COOH).
Vlastnosti
Bílý až slabě žlutohnědý krystalický nebo amorfní prášek. Je velmi těžce rozpustná nebo prakticky nerozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v organických rozpouštědlech. Ve vodě bobtná, ale nerozpouští se; rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Chloridy. Nejvýše 1,0 %. K 2,50 g se přidá 50 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 1 h se protřepává, zředí se kyselinou dusičnou zředěnou RS na 100,0 ml a zfiltruje se. K 50,0 ml filtrátu se přidá 10,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS, 5 ml toluenu R a titruje se za intenzivního protřepávání thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,545 mg Cl.
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce F na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 0,1000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 8,0%, počítáno na vysušenou látku; stanoví se s 0,100 g zkoušené látky.
Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10² živých aerobních mikroorganismů v gramu. Stanoví se počítáním na pevných půdách. Vyhovuje zkoušce (2.6.13) na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella.
Stanovení obsahu
K 0,2500 g se přidá 25 ml vody R, 25,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a 0,2 ml fenolftaleinu RS. Titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,502 mg karboxylových skupin (COOH).
† Acidum amidotrizoicum dihydricum
Dihydrát kyseliny amidotrizoové

C₁₁H₉I₃N₂O₄ . 2H₂O

M_r 649,95

CAS 50978-11-5

Je to dihydrát kyseliny 3,5-diacetamido-2,4,6-trijodbenzoové. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₁H₉I₃N₂O₄.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A.
Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v hydroxidu sodném zředěném RS a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.
Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 17,5% RS a methanolu R (3 + 97) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 17,5% RS a methanolu R (3 + 97) na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 17,5% RS a methanolu R (3 + 97) na 50 ml.
Porovnávací roztok (b). 50 mg dihydrátu kyseliny amidotrizoové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 17,5% RS a methanolu R (3 + 97) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí kyseliny mravenčí bezvodé R, 2-butanonu R a toluenu R (20 + 25 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se suší do vytékání rozpouštědel a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %).
Halogenidy. 0,55 g se rozpustí ve směsi 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 15 ml vody R, potom se přidá 6 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (2.4.4) (150 μg/g, vyjádřeno jako chloridy).
Volné aromatické aminy. Roztoky a zkoumadla se udržují ve vodě s ledem a chrání se před přímým světlem. 0,50 g se naváží do 50ml odměrné baňky, přidá se 15 ml vody R, protřepe se, přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a ochladí se ve vodě s ledem. K ochlazené směsi se přidá 5 ml čerstvě připraveného roztoku dusitanu sodného R (5 g/l) a 12 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Opatrně se protřepe a nechá se stát přesně 2 min po přidání kyseliny chlorovodíkové. Potom se přidá 10 ml roztoku amidosíranu amonného R (20 g/l). Nechá se 5 min stát za občasného protřepání, pak se přidá 0,15 ml roztoku 1-naftolu R (100 g/l) v lihu 96% R, protřepe se a nechá se stát dalších 5 min. Potom se přidá 3,5 ml tlumivého roztoku o pH 10,9, promíchá se a zředí se vodou R na 50 ml. Absorbance roztoku (2.2.25) při 485 nm měřená do 20 min po přípravě proti kontrolní tekutině připravené současně za stejných podmínek bez zkoušené látky je nejvýše 0,30.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). 4,5 % až 7,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
K 0,150 g ve 250ml varné baňce se přidá 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 20 ml vody R, 1 g zinku práškového R a několik varných kuliček. Směs se vaří 30 min pod zpětným chladičem, pak se ochladí a chladič se promyje 20 ml vody R, které se přidají do baňky. Obsah baňky se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla, filtr se několikrát promyje vodou R. Ke spojenému filtrátu s promývací tekutinou se přidá 40 ml kyseliny sírové zředěné RS a ihned se titruje dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) a za použití vhodného systému elektrod, např. stříbrné-merkurosulfatové elektrody.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,47 mg C₁₁H₉I₃N₂O₄.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

Acidum ascorbicum
Kyselina askorbová
Synonymum. Vitamin C

C₆H₈O₆

M_r 176,13

CAS 50-81-7

Je to (R)-5-[(S)-1,2-dihydroxyethyl]-3,4-dihydroxy-5H-fiiran-2-on. Obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C₆H₈O₆.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Působením vzduchu a vlhkosti mění barvu. Je snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96% a prakticky nerozpustná v etheru.
Taje při asi 190 °C, za rozkladu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B a C.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +20,5° až +21,5°; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g ve vodě R a zředěný stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Kyselina šťavelová. Nejvýše 0,2 %.
Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v 5 ml vody R. Tento roztok se neutralizuje na papír lakmusový červený R za použití hydroxidu sodného zředěného RS a poté se přidá 1 ml kyseliny octové zředěné RS a 0,5 ml chloridu vápenatého RS.
Porovnávací roztok. 70 mg kyseliny šťavelové R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml kyseliny octové zředěné RS a 0,5 ml chloridu vápenatého RS.
Oba roztoky se nechají stát 1 h. Opalescence zkoušeného roztoku není intenzivnější než opalescence porovnávacího roztoku.
Měď. Nejvýše 5 μg/g; stanoví se absorpční atomovou spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí v kyselině dusičné 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.
Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky obsahující 0,2 μg Cu/ml, 0,4 μg Cu/ml a 0,6 μg Cu/ml zředěním základního roztoku mědi (10 μg Cu/ml) kyselinou dusičnou 0,1 mol/l RS.
Měří se absorbance při 324,8 nm za použití měděné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Nula na přístroji se nastaví za použití kyseliny dusičné 0,1 mol/l RS.
Železo. Nejvýše 2 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. 5,0 g se rozpustí v kyselině dusičné 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.
Porovnávací roztoky. Připraví se porovnávací roztoky obsahující 0,2 μg Fe/ml, 0,4 μg Fe/ml a 0,6 μg Fe/ml zředěním základního roztoku železa (20 μg Fe/ml) kyselinou dusičnou 0,1 mol/l RS.
Měří se absorbance při 248,3 nm za použití železné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Nula na přístroji se nastaví za použití kyseliny dusičné 0,1 mol/l RS.
Těžké kovy (2.4.8). 1,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,150 g se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a 80 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 1 ml škrobu RS a titruje se jodem 0,05 mol/l VS do vzniku trvalého fialově modrého zbarvení.
1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 8,81 mg C₆H₈O₆.
Uchovávání
V dobře uzavřených nekovových obalech, chráněna před světlem.
Acidum asparticum¹)
Kyselina asparagová

C₄H₇NO₄

M_r 133,10

CAS 56-84-8

Je to kyselina (S)-2-aminobutandiová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C₄H₇NO₄.
Výroba
Je-li vyráběna fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je těžce rozpustná ve vodě, prakticky nerozpustná v lihu 96% a v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a ve zředěných roztocích minerálních kyselin.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a C.
Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml.
Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +24,0° až +26,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,000 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.
Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve 2 ml amoniaku 17,5% RS a zředí se vodou R na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg kyseliny asparagové CRL se rozpustí ve 2 ml amoniaku zředěného RS1 a zředí se vodou R na 50 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg kyseliny asparagové CRL a 10 mg kyseliny glutamové CRL se rozpustí ve 2 ml amoniaku zředěného RS1 a zředí se vodou R na 25 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku, nechá se na vzduchu vysušit a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká ninhydrinem RS a potom se zahřívá 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g), bez dalšího přidání kyseliny dusičné zředěné RS.
Sírany (2.4.13). 0,50 g se rozpustí ve 4 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok po 30 min vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).
Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a umístí se těsně vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm zvlhčeného několika kapkami vody R. 50 mg jemně upráškované zkoušené látky se umístí na spodní hodinové sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K suspenzi se přidá 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R a rychle se promíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se ihned překlopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není zbarven intenzivněji modře než lakmusový papír u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH₄/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (200 μg/g).
Železo (2.4.9). V dělicí nálevce se rozpustí 1,0 g v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy 10 ml isobutylmeihylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a 3 min se třepe. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,100 g se rozpustí mírným zahřátím v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Po ochlazení se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1 a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do změny žlutého zbarvení na modré.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 13,31 mg C₄H₇NO₄.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.
† Acidum chenodeoxycholicum
Kyselina chenodeoxycholová

C₂₄H₄₀O₄

M_r 392,56

CAS 474-25-9

Je to kyselina 3α,7α-dihydroxy-5β-cholan-24-ová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₄H₄O₄.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96%, dobře rozpustná v acetonu a těžce rozpustná v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A.
Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +11,0° až +13,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g v methanolu R a zředěním na 25,0 ml stejným rozpouštědlem.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografle (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok (a). 0,40 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1+9) a zředí se jí na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 40 mg kyseliny chenodeoxycholové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 20 mg kyseliny lithocholové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) a zředí se jí na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100 ml.
Porovnávací roztok (c). 20 mg kyseliny ursodeoxycholové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) a zředí se jí na 50 ml.
Porovnávací roztok (d). 20 mg kyseliny cholové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) a zředí se jí na 100 ml.
Porovnávací roztok (e). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a acetonu R (1+9) na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) na 10 ml.
Porovnávací roztok (f). 10 mg kyseliny chenodeoxycholové CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (c) a zředí se jím na 25 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonu R a dichlormethanu R (1 + 30 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min při 120 °C. Pak se ihned postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (47,6 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny sírové R a kyseliny octové ledové R (1 +20) a znovu se zahřívá při 120 °C do objevení modrých skvrn na světlejším pozadí. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a): žádná skvrna odpovídající kyselině lithocholové není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); žádná skvrna odpovídající kyselině ursodeoxycholové není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1 %); žádná skvrna odpovídající kyselině cholové není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících kyselině lithocholové, kyselině ursodeoxycholové a kyselině cholové, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) jsou patrny dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μgPb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,350 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R, předem zneutralizovaného na 0,2 ml fenolftaleinu RS, přidá se 50 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do vzniku růžového zbarvení.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 39,26 mg C₂₄H₄₀O₄.
Uchovávání
Separandum.
Nečistoty

Acidum glutamicum¹)
Kyselina glutamová

C₅H₉NO₄

M_r 147,13

CAS 56-86-0

Je to kyselina (S)-2-aminopentan-1,5-diová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 100,5 % sloučeniny C₅H₉NO₄.
Výroba
Je-li vyráběna fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustná ve vroucí vodě, těžce rozpustná ve studené vodě, prakticky nerozpustná v kyselině octové, v acetonu, v lihu 96% a v etheru.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 5,00 g se rozpustí mírným zahřátím v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 50,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +30,5° až +32,5°, počítáno na vysušenou látku; stanoví se s roztokem S.
Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v 5 ml amoniaku zředěného RS2 a zředí se vodou R na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg kyseliny glutamové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg kyseliny glutamové CRL a 10 mg kyseliny asparagové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně 5 μl každého roztoku. Vrstva se suší v proudu vzduchu 15 min a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí v kyselině dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g) bez dalšího přidání kyseliny dusičné.
Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).
Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a umístí se těsně vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg jemně upráškované zkoušené látky se umístí na spodní hodinové sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K suspenzi se přidá 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R a rychle se promíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se ihned překlopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není zbarven intenzivněji modře než lakmusový papír u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH₄/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (200 μg/g).
Železo (2.4.9). V dělicí nálevce se rozpustí 1,0 g v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,130 g se rozpustí mírným zahřátím v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a po ochlazení se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití modři bromthymolové RS1 jako indikátoru do změny žlutého zbarvení na modré.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 14,71 mg C₅H₉NO₄.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.
† Acidum iopanoicum
Kyselina jopanoová

C₁₁H₁₂I₃NO₂

M_r 570,93

CAS 96-83-3

Je to kyselina (RS)-2-(3-amino-2,4,6-trijodbenzyl)máselná. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₁H₁₂I₃NO₂.
Vlastnosti
Bílý nebo nažloutlý prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v ethanolu, v etheru a v methanolu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₃ (2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.
Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 17,5% RS a methanolu R (3 + 97) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 17,5% RS a methanolu R (3 + 97) na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 50 mg kyseliny jopanoové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 17,5% RS a. methanolu R (3 + 97) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.
Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 17,5% RS a methanolu R (3 + 97) na 50 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R, toluenu R a dioxanu R (10 + 20 + 20 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %).
Halogenidy. K 0,46 g se přidá 10 ml kyseliny dusičně R a 15 ml vody R, třepe se 5 min a pak se zfiltruje. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (2.4.4) (180 μg/g, vyjádřeno jako chloridy).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Do 250ml varné baňky se k 0,150 g přidá 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 20 ml vody R, 1 g zinku práškového R a několik varných kuliček. Vaří se 60 min pod zpětným chladičem, pak se ochladí a chladič se promyje 20 ml vody R, které se přidají do varné baňky. Obsah baňky se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla a filtr se promyje několikrát vodou R. K spojenému filtrátu s promývací tekutinou se přidá 40 ml kyseliny sírové zředěné RS a ihned se titruje dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití vhodného systému elektrod, např. stříbrné-merkurosulfatové.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 19,03 mg C₁₁H₁₂I₃NO₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.
Separandum.
† Acidum iotalamicum
Kyselina jotalamová

C₁₁H₉I₃N₂O₄

M_r 613,92

CAS 2276-90-6

Je to kyselina 3-acetamido-2,4,6-trijod-5-[(methylamino)karbonyl]benzoová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₁H₉I₃N₂O₄.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustná ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A.
Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.
Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 17,5% RS z methanolu R (3 + 97) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 50 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 1 mg 5-amino-2,4,6-trijod-N-methylisoftalamové kyseliny CRL se rozpustí v 5 ml porovnávacího roztoku (a).
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R, etheru R a dichlormethanu R (1 + 1 + 1+ 5+10) po dráze 10 cm. Potom se vrstva suší do vytékání rozpouštědel a pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Halogenidy. 0,55 g se rozpustí ve směsi 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 15 ml vody R, přidá se 6 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (2.4.4) (150 μg/g, vyjádřeno jako chloridy).
Volné aromatické aminy. Roztoky a zkoumadla se udržují vévodě s ledem žehrání se před přímým světlem. K 0,50 g v 50ml odměrné baňce se přidá 15 ml vody R, protřepe se, přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a ochladí se ve vodě s ledem. K ochlazené směsi se přidá 5 ml čerstvě připraveného roztoku dusitanu sodného R (5 g/l) a 12 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Opatrně se protřepe a nechá se stát přesně 2 min od přidání kyseliny chlorovodíkové. Potom se přidá 10 ml roztoku amidosíranu amonného R (20 g/l), nechá se 5 min stát za občasného protřepání, přidá se 0,15 ml roztoku 1-naftolu R (100 g/l) v lihu 96% R, protřepe se a nechá se stát dalších 5 min. Potom se přidá 3,5 ml tlumivého roztoku o pH 10,9, promíchá se a zředí se vodou R na 50,0 ml.
Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 485 nm do 20 min po přípravě proti kontrolnímu roztoku připravenému současně stejným způsobem bez zkoušené látky. Absorbance není vyšší než 0,30.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,300 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Do 250ml varné baňky se odváží 0,150 g, přidá se 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 20 ml vody R, 1 g zinku práškového R a několik varných kuliček. Vaří se 30 min pod zpětným chladičem, ochladí se a chladič se promyje 20 ml vody R, které se přidají do varné baňky. Obsah baňky se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla, filtr se promyje několikrát vodou R. Ke spojenému filtrátu s promývací tekutinou se přidá 40 ml kyseliny sírové zředěné RS a ihned se titruje dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití vhodného systému elektrod, např. stříbmé-merkurosulfatové.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,47 mg C₁₁H₉I₃N₂O₄.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.
Separandum.
† Acidum mefenamicum
Kyselina mefenamová

C₁₅H₁₅NO₂

M_r 241,28

CAS 61-68-7

Je to kyselina 2-[(2,3-xylyl)amino]benzoová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 100,5 % sloučeniny C₁₅H₁₅NO₂.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý mikrokrystalický prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě, těžce rozpustná v lihu 96% a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů. Vykazuje polymorfismus.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu GF₂₅₄pro TLC R.
Zkoušený roztok. 0,125 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.
Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) na 50 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 mg kyseliny flufenamové R a 5 mg kyseliny mefenamové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, dioxanu R a toluenu R (1 +25 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a vystaví se na 5 min působení par jodu. Potom se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
2,3-Dimethylanilin.
Roztok (a). 0,250 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Tento roztok se použije na přípravu zkoušeného roztoku.
Roztok (b). 50 mg 2,3-dimethylanilinu R se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) a zředí se stejnou směsí na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1+3) na 100 ml. Tento roztok se použije na přípravu porovnávacího roztoku.
Použijí se tři zkumavky s plochým dnem, do první se přenesou 2 ml roztoku (a), do druhé 1 ml roztoku (b) a 1 ml směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 3) a do třetí 2 ml směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1+3) (slepá zkouška). Do každé zkumavky se přidá 1 ml čerstvě připraveného roztoku dimethylaminobenzaldehydu R (10g/l) v methanolu R a 2 ml kyseliny octové ledové R a nechá se stát při pokojové teplotě 10 min. Intenzita žlutého zbarvení zkoušeného roztoku je mezi intenzitou zbarvení roztoku získaného při slepé zkoušce a intenzitou zbarvení porovnávacího roztoku (100 μg/g).
Měď. Nejvýše 10 μg/g. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23 Metoda I).
Zkoušený roztok. 1,00 g se naváží do kelímku z křemičitého skla, zvlhčí se kyselinou sirovou R, 30 min se opatrně zahřívá nad plamenem a potom se žíhá při 650 °C. V žíhání se pokračuje do vymizení všech černých částic. Potom se ochladí, zbytek se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku mědi (0,1 % Cu), který se zředí podle potřeby kyselinou dusičnou 0,1 mol/l RS.
Měří se absorbance při 324,8 nm za použití měděné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,200 g se rozpustí pomocí ultrazvukové lázně ve 100 ml teplého ethanolu R předem zneutralizovaného na červeň fenolovou RS, přidá se 0,1 ml červeně fenolové RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 24,13 mg C₁₅H₁₅NO₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Separandum.
Nečistoty

Acidum methacrylicum et ethylis acrylas polymerisatum 1 : 1 dispersio 30%
Disperze kopolymera kyseliny methakrylové a ethylakiylatu 1 :1 30%
Je to disperze kopolymeru kyseliny methakrylové a ethylakrylatu se střední molekulovou hmotností asi 250 000 ve vodě. Poměr karboxylových skupin k esterovým skupinám je asi 1 : 1. Může obsahovat vhodné povrchově aktivní látky, jako je dodecylsíran sodný a polysorbat 80. Počítáno na zbytek po odpaření, obsahuje 46,0 % až 50,6 % jednotek kyseliny methakrylové.
Vlastnosti
Bílá opalizující velmi viskózní tekutina. Je mísitelná s vodou a s roztokem hydroxidu sodného (40 g/l). Přidáním rozpouštědel, jako je aceton, ethanol nebo 2-propanol, vzniká sraženina, rozpustná v nadbytku rozpouštědla.
Snadno dochází k mikrobiálnímu znečištění.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Zjevná viskozita. Nejvýše 15 mPa.s; stanoví se viskozita (2.2.10) za použití rotačního viskozimetru a při smykové rychlosti 50 s^-1.
Vzhled filmu. 1 ml se nalije na skleněnou destičku a vysuší se. Vznikne průsvitný křehký film.
Velikost částic. 100,0 g se zfiltruje přes předem zvážené síto (90) z nerezové oceli, síto se promývá vodou R, až je filtrát čirý, a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 1,00 g.
Ethylakrylat a kyselina methakrylová. Celkový obsah nejvýše 0,1 %, počítáno na vysušenou látku. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v 50,0 ml methanolu R a přidá se 25,0 ml vody R.
Kontrolní roztok. K 50,0 ml methanolu R se přidá 25,0 ml vody R.
Porovnávací roztok. 10 mg ethylakrylatu R a 10 mg kyseliny methakrylové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml a potom se přidá 25,0 ml vody R.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm ),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 2,0 (30 + 70), s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 202 nm.
Nastříkne se odděleně po 50 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky ethylakrylatu a kyseliny methakrylové nejméně 2,0. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu kontrolního roztoku nejsou žádné píky s retenčními časy odpovídajícími pikům ethylakrylatu a kyseliny methakrylové. Obsah monomerů v procentech se vypočítá z plochy píků na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku a z obsahu monomerů v porovnávacím roztoku.
Zbytek po odpaření. 0,285 g až 0,315 g; 1,000 g se suší 5 h při 110 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10³ živých aerobních mikroorganismů v gramu. Stanoví se počítáním na pevných půdách.
Stanovení obsahu
1,500 g se rozpustí ve směsi 40 ml vody R a 60 ml 2-propanolu R. Pomalu se titruje za stálého míchání hydroxidem sodným 0,5 mol VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátoru.
1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS odpovídá 43,05 mg C₄H₆O₂ (jednotky kyseliny methakrylové).
Uchovávání
Chráněna před mrazem. S látkou je třeba zacházet tak, aby se minimalizovalo mikrobiální znečištění.
Označování
V označení na obalu se uvede název a koncentrace povrchově aktivních látek, pokud byly přidány.
Acidum methacrylicum et ethylis acrylas polymerisatum 1 : 1
Kopolymer kyseliny methakrylové a ethylakrylatu 1 : 1
Je to kopolymer kyseliny methakrylové a ethylakrylatu se střední relativní molekulovou hmotností asi 250 000. Poměr karboxylových skupin k esterovým skupinám je asi 1 : 1. Může obsahovat vhodné povrchově aktivní látky, jako dodecylsíran sodný a polysorbat 80. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 46,0 % až 50,6 % jednotek kyseliny methakrylové.
Vlastnosti
Bílý sypký prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a v 2-propanolu a prakticky nerozpustný v ethylacetatu. Je snadno rozpustný v roztoku hydroxidu sodného (40 g/l).
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Zjevná viskozita. 100 mPa.s až 200 mPa.s. Rozpustí se množství zkoušené látky odpovídající 37,5 g vysušené látky ve směsi 7,9 g vody R a 254,6 g 2-propanolu R a stanoví se viskozita (2.2.10) za použití rotačního viskozimetru a smykové rychlosti 10 s^-1.
Vzhled filmu. 1 ml roztoku připraveného pro zkoušku Zjevná viskozita se nalije na skleněnou destičku a vysuší se. Vznikne průsvitný křehký film.
Ethylakrylat a kyselina methakrylová. Celkový obsah nejvýše 0,1%. Stanoví se metodou kapalinové chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v 50,0 ml methanolu R a přidá se 25,0 ml vody R.
Kontrolní roztok. K 50,0 ml methanolu R se přidá 25,0 ml vody R.
Porovnávací roztok. 10 mg ethylakrylatu R a 10 mg kyseliny methakrylové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml a potom se přidá 25,0 ml vody R.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 2,0 (30 + 70), s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 202 nm.
Nastříkne se odděleně po 50 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky ethylakrylatu a kyseliny methakrylové nejméně 2,0. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogram kontrolního roztoku nevykazuje žádné píky s retenčními časy odpovídajícími pikům ethylakrylatu a kyseliny methakrylové. Obsah monomerů v procentech se vypočítá z plochy píků na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku a z obsahu monomerů v porovnávacím roztoku.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 6 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,4 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
1,000 g se rozpustí ve směsi 40 ml vody R a 60 ml 2-propanolu R. Pomalu se titruje za stálého míchání hydroxidem sodným 0,5 mol/l VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátoru.
1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS odpovídá 43,05 mg G₄H₆O₂ (jednotky kyseliny methakrylové).
Označování
V označení na obalu se uvede název a koncentrace povrchově aktivních látek, pokud byly přidány.
Acidum methacrylicum et methylis methacrylas polymerisatum 1 : 1
Kopolymer kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu 1 : 1
Je to kopolymer kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu o průměrné relativní molekulové hmotnosti asi 135 000. Poměr karboxylových a esterových skupin je asi 1 : 1. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 46,0 % až 50,6 % jednotek kyseliny methakrylové.
Vlastnosti
Bílý sypký prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a 2-propanolu a prakticky nerozpustný v ethylacetatu. Je snadno rozpustný v roztoku hydroxidu sodného (40 g/l).
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Zjevná viskozita. 50 mPa.s až 200 mPa.s. Množství zkoušené látky odpovídající 37,5 g vysušené látky se rozpustí ve směsi 7,9 g vody R a 254,6 g 2-propanolu R a stanoví se viskozita (2.2.10) za použití rotačního viskozimetru a při smykové rychlosti 10 s^-1.
Vzhled filmu. 1 ml roztoku připraveného pro zkoušku Zjevná viskozita se nalije na skleněnou destičku a vysuší se. Vznikne průsvitný křehký film.
Methylmethakrylat a kyselina methakrylová. Celkový obsah nejvýše 0,1%. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v 50,0 ml methanolu R a přidá se 25,0 ml vody R.
Kontrolní roztok. K 50,0 ml methanolu R se přidá 25,0 ml vody R.
Porovnávací roztok. 10 mg methylmethakrylatu R a 10 mg kyseliny methakrylové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml a přidá se 25,0 ml vody R.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 2,0 (30 + 70), s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektom, 202 nm.
Nastříkne se odděleně po 50 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky methylmethakrylatu a kyseliny methakrylové nejméně 2,0. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogram kontrolního roztoku nevykazuje žádné píky s retenčními časy odpovídajícími pikům methylmethakrylatu a kyseliny methakrylové. Vypočítá se obsah monomerů v procentech z plochy píků na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku a z obsahu monomerů v porovnávacím roztoku.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 6 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
1,000 g se rozpustí ve směsi 40 ml vody R a 60 ml 2-propanolu R a pomalu se titruje za stálého míchání hydroxidem sodným 0,5 mol/l VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátora.
1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS odpovídá 43,05 mg C₄H₆O₂ (jednotky kyseliny methakrylové).
Acidum methacrylicum et methylis methacrylas polymerisatum 1 : 2
Kopolymer kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu 1 : 2
Je to kopolymer kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu se střední relativní molekulovou hmotností asi 135 000. Poměr karboxylových skupin k esterovým skupinám je asi 1 : 2. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 27,6 % až 30,7 % jednotek kyseliny methakrylové.
Vlastnosti
Bílý sypký prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a 2-propanolu a prakticky nerozpustný v ethylacetatu. Je snadno rozpustný v roztoku hydroxidu sodného (40 g/l).
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Zjevná viskozita. 50 mPa.s až 200 mPa.s. Množství zkoušené látky odpovídající 37,5 g vysušené látky se rozpustí ve směsi 7,9 g vody R a 254,6 g 2-propanolu R a stanoví se viskozita (2.2.10) za použití rotačního viskozimetru a smykové rychlosti 10 s^-1.
Vzhled filmu. 1 ml roztoku připraveného pro zkoušku Zjevná viskozita se nalije na skleněnou destičku a vysuší se. Vznikne průsvitný křehký film.
Methylmethakrylat a kyselina methakrylová. Celkový obsah nejvýše 0,1 %. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v 50,0 ml methanolu R a přidá se 25,0 ml vody R.
Kontrolní roztok. K 50,0 ml methanolu 9 se přidá 25,0 ml vody R.
Porovnávací roztok. 10 mg methylmethakrylatu R a 10 mg kyseliny methakrylové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml a potom se přidá 25,0 ml vody R.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 2,0 (30 + 70), s průtokovou rychlostí 2,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 202 nm
Nastříkne se odděleně po 50 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky methylmethakrylatu a kyseliny methakrylové nejméně 2,0. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogram kontrolního roztoku nevykazuje žádné píky s retenčními časy odpovídajícími pikům methylmethakrylatu a kyseliny methakrylové. Obsah monomerů v procentech se vypočítá z plochy píků na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku a z obsahu monomerů v porovnávacím roztoku.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 6 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
1,000 g se rozpustí ve směsi 40 ml vody R a 60 ml 2-propanolu R. Pomalu se titruje za stálého míchání hydroxidem sodným 0,5 mol/l VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátoru.
1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS odpovídá 43,05 mg C₄H₆O₂ (jednotky kyseliny methakrylové).
† Acidum oxolinicum
Kyselina oxolinová

C₁₃H₁₁NO₅

M_r 261,23

CAS 14698-29-4

Je to kyselina 5-ethyl-8-oxo-5,8-dihydro-1,3-dioxolo[4,5-g]chinolin-7-karboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₁₃H₁₁NO₅.
Vlastnosti
Téměř bílý nebo nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v dichlormethanu, prakticky nerozpustná v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se lihem 96% R na 20 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg kyseliny oxolinové CRL se rozpustí ve 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se lihem 96% R na 20 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 mg ciprofloxaciniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 2 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku. Na dno chromatografické komory se umístí odpařovací miska obsahující 50 ml amoniaku 26% R. Komora se uzavře a vrstva se vystaví na 15 min působení par amoniaku. Pak se přenese do druhé chromatografické komory a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonitrilu R, amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (10 + 20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, fluorescencí a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 0,6 g se rozpustí ve 20 ml roztoku hydroxidu sodného R (40 g/l).
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₇ (2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodné celulosy s úzkou distribucí velikosti částic.
Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se lihem 96% R na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 5,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 2 mg kyseliny oxolinové nečistoty B CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 10 ml.
Porovnávací roztok (c). 5 mg zkoušené látky a 5 mg kyseliny oxolinové nečistoty A CRL se rozpustí ve 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se lihem 96% R na 40 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku po vhodně malých dávkách tak, aby se získaly malé skvrny. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 17,5% R, vody R a 1-propanolu R (15 + 30 + 55) po dráze 6 cm (odpovídající dvěma třetinám výšky desky). Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: skvrna odpovídající kyselině oxolinové nečistotě B není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající kyselině oxolinové nečistotě B, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,4 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μgPb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,200 g se rozpustí ve 150 ml dimethylformamidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Použije se skleněná indikační elektroda a kalomelová referenční elektroda, obsahující jako elektrolyt nasycený roztok chloridu draselného R v methanolu R. Provede se slepá zkouška.
1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 26,12 mg C₁₃H₁₁NO₅.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.
Separandum.
Nečistoty

Acidum undecylenicum¹)
Kyselina undecylenová

C₁₁H₂₀O₂

M_r 184,28

CAS 112-38-9

Je to kyselina 10-undecenová. Obsahuje 97,0 % až 102,0 % sloučeniny C₁₁H₂₀O₂.
Vlastnosti
Bílá nebo velmi světle žlutá krystalická hmota nebo bezbarvá nebo světle žlutá kapalina. Je prakticky nerozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96%, v etheru, v tucích a v silicích.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10.
Vázané a minerální oleje. K 1,0 g se přidá 5 ml uhličitanu sodného RS a 25 ml vody R a 3 min se vaří. Horký roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).
Kyseliny rozpustné ve vodě. K 1,0 g se přidá 20 ml vody R zahřáté na 35 °C až 45 °C a 2 min se třepe. Po ochlazení se vodná vrstva zfiltruje přes navlhčený filtr. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.
Stupeň nenasycenosti. 85,0 mg se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 30 ml kyseliny octové ledové R. Titruje se bromičnanem draselným 0,0167 mol/l s bromidem draselným VS do změny modrého zbarvení na žluté za použití 0,05 ml indigokarmínu RS1 jako indikátoru přidaného na konci titrace. Spotřeba bromičnanu draselného 0,0167 mol/l s bromidem draselným VS je 8,9 ml až.9,4 ml. Provede se slepá zkouška.
Stanovení obsahu
0,750 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,5 mol/l VS za použití 0,1 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru do vzniku růžového zbarvení.
1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS odpovídá 92,14 mg C₁₁H₂₀O₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených nekovových obalech, chráněna před světlem, na chladném místě.
† Acidum ursodeoxycholicum
Kyselia ursodeoxycholová

C₂₄H₄₀O₄

M_r 392,58

CAS 128-13-2

Je to kyselina 3α,7β-dihydroxy-5β-cholan-24-ová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₄H₄₀O₄.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96%, těžce rozpustná v acetonu a v dichlormethanu.
Taje při asi 202 °C.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A.
Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecně zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Specifická optická otáčivost (2.2.7)+ 58,0° až+62,0°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g v ethanolu R a zředěním na 25,0 ml stejným rozpouštědlem.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok (a). 0,40 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1+9) a zředí se jí na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 40 mg kyseliny ursodeoxycholové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 20 mg kyseliny lithocholové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) a zředí se jí na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100 ml.
Porovnávací roztok (c). 20 mg kyseliny chenodeoxycholové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) a zředí se jí na 50 ml.
Porovnávací roztok (d). 20 mg kyseliny cholové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) a zředí se jí na 100 ml.
Porovnávací roztok (e). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml.
Porovnávací roztok (f). 10 mg kyseliny ursodeoxycholové CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (c) a zředí se jím na 25 ml.
Na vrstvu se nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů kyseliny octově ledové R, acetonu R a dichlormethanu R (1 + 30 + 60) po dráze 15 cm Vrstva se suší 10 min při 120 °C a ihned se postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (47,6 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny sírové R a. kyseliny octové ledové R (1 + 20) a zahřívá se při 120 °C do objevení modrých skvrn na světlejším pozadí. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a): žádná skvrna odpovídající kyselině lithocholové není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); žádná skvrna odpovídající kyselině chenodeoxycholové není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1 %); žádná skvrna odpovídající kyselině cholové není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících kyselině lithocholové, kyselině chenodeoxycholové a kyselině cholové, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) jsou patrny dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,350 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R, předem zneutralizovaného na 0,2 ml fenolftaleinu RS, přidá se 50 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do růžového zbarvení.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 39,26 mg C₂₄H₄₀O₄.
Uchovávání
Separandum.
Nečistoty

† Acidum valproicum
Kyselina valproová

C₈H₁₆O₂

M_r 144,21

CAS 99-66-1

Je to kyselina 2-propylpentanová. Obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₈H₁₆O₂.
Vlastnosti
Bezbarvá nebo velmi slabě žlutá čirá kapalina, mírně viskózní. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96% a s dichlormethanem. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v hydroxidu sodném zředěném RS a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₅ (2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití kyseliny máselné R jako vnitřního standardu.
Roztok vnitřního standardu. 10 mg kyseliny máselné R se rozpustí v heptanu R a zředí se jím na 200 ml.
Zkoušený roztok. 0,250 g se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 5,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí heptanem R na 10,0 ml.
Porovnávací roztok. 20 mg zkoušené látky a 20 mg kyseliny 2-(1-ethylmethyl)-pentanové CRL se rozpustí v heptanu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí heptanem R na 10 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,53 mm s vnitřní stěnou pokrytou vrstvou makrogolu 20 000 2-nitrotereftalatu R (tloušťka filmu 0,5 μm),
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 8 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru,
s následujícím teplotním programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
Kolona	0-10	130	-	izotermicky
	10-30	130→190	3	lineární gradient
Nástřikový		220
prostor
Detektor		220

Nastříkne se po 1 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku rozlišení mezi píky kyseliny 2-(1-ethylmethyl)-pentanové a kyseliny valproové je nejméně 3,0. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než trojnásobek plochy píku vnitřního standardu (0,3 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku vnitřního standardu (0,1 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,1 násobek plochy píku vnitřního standardu.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí v lihu R 80% (V/V) a zředí se jím na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok (2 μg Pb/ml) se připraví zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) lihem R 80% (V/V).
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,100 g se rozpustí ve 25 ml lihu 96% R, přidají se 2 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 14,42 mg C₈H₁₆O₂
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
Separandum.
Nečistoty

Alaninum¹)
Alanin

C₃H₇NO₂

M_r 89,09

CAS 56-41-7

Je to kyselina (S)-2-aminopropionová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₃H₇NO₂.
Výroba
Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml.
Vzhled roztoku. 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HZ₆ (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +13,5° až +15,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejnou kyselinou na 25,0 ml.
Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg alaninu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg alaninu CRL a 10 mg glycinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.
Na vrstvu se nanese po 5 jíl každého roztoku, vysuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).
Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).
Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a položí se vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o velikosti strany 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní hodinové sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se přiklopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není zbarven intenzivněji modře než lakmusový papír u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (200 μg/g).
Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
80,0 mg se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru do změny hnědožlutého zbarvení na zelené.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 8,91 mg C₃H₇NO₂.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Alcohol cetylstearylicus emulsificans A
Emulgující cetylstearylalkohol (typ A)
Synonymum. Alcohol cetylicus et stearylicus emulsifícans A
Je to směs, která obsahuje nejméně 80,0 % cetylstearylalkoholu a nejméně 7,0 % cetylstearylsíranu sodného, oba počítány na bezvodou látku. Může být přidána vhodná tlumivá přísada.
Vlastnosti
Bílá nebo světle žlutá voskovitá hmota, plátky, vločky nebo granule. Je dobře rozpustný v horké vodě za vzniku opalizujícího roztoku, prakticky nerozpustný ve studené vodě a těžce rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B, C a D.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0.
Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky rozpuštěné ve 25 ml dichlormethanu R.
Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 2,500 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Cetylstearylalkohol. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).
Roztok vnitřního standardu. 0,60 g heptadekanolu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 150 ml.
Zkoušený roztok (a). 0,300 g se rozpustí v 50 ml roztoku vnitřního standardu, přidá se 50 ml vody R a čtyřikrát se vytřepává 25 ml pentanu R. V případě potřeby se přidá chlorid sodný R k usnadnění oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se dvakrát promyjí 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se.
Zkoušený roztok (b). 0,300 g se rozpustí v 50 ml ethanolu R, přidá se 50 ml vody R a čtyřikrát se vytřepává se 25 ml pentanu R. V případě potřeby se přidá chlorid sodný R k usnadnění oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se dvakrát promyjí 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se.
Porovnávací roztok. 50 mg cetylalkoholu CRL a 50 mg stearylalkoholu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony z křemenného skla délky 25 m a vnitřního průměru 0,25 mm, jejíž vnitřní povrch je pokryt vrstvou polydimethylsiloxanu R,
- dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru,
- dělicího poměru 1 : 100,
s následujícím teplotním programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
Kolona	0-20	150 → 250	5	lineární gradient
Nástřikový		250
prostor
Detektor		250

Látky jsou eluovány v pořadí: cetylalkohol, heptadekanol (vnitřní standard) a stearylalkohol. Odděleně se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku (a) a 1 μl zkoušeného roztoku (b). Jestliže chromatogram zkoušeného roztoku (b) vykazuje pík se stejným retenčním časem jako pík odpovídající vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), vypočítá se poměr (r) podle vzorce:

r = \frac{S_{c i}}{S_{i}},

v němž značí:
S_ci - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (b),
S_i - plochu píku se stejným retenčním časem, jako má pík odpovídající vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).
Jestliže r je menší než 300, vypočítá se korigovaná plocha S_Ha(kor) píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) podle vzorce:

S_{H a (k o r)} = {S ˊ}_{H a} - \frac{S_{i} \cdot S_{C}}{S_{C i}},

v němž značí:
Sˊ_Ha- plochu píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
S_c - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).
Za stejných podmínek se nastříknou odděleně stejné objemy porovnávacího roztoku a zkoušeného roztoku (a). Určí se totožnost píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) porovnáním jejich retenčních časů s píky na chromatogramu porovnávacího roztoku a stanoví se plocha každého píku. Obsah cetylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce:

S_{A} \frac{100 \cdot m_{H}}{S_{H a (k o r)} \cdot m},

v němž značí:
S_A - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
S_Ha(kcor) - korigovanou plochu píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
m_H - hmotnost vnitřního standardu ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech,
m - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech.
Obsah stearylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce:

S_{B} \frac{100 \cdot m_{H}}{S_{H a (k o r)} \cdot m},

v němž značí:
S_B - plochu píku odpovídajícího stearylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).
Obsah cetylstearylalkoholu v procentech odpovídá součtu procentuálního obsahu cetylalkoholu a stearylalkoholu.
Cetylstearylsíran sodný. 0,300 g se disperguje ve 25 ml dichlormethanu R, přidá se 50 ml vody R a 10 ml dimidiumbromidu s modří sulfanovou RS. Titruje se benzetoniumchloridem 0,004 mol/l VS za použití ultrazvukové vibrace a zahřívání. Před každým přidáním odměmého roztoku se nechají vrstvy oddělit a titruje se do změny barvy spodní vrstvy z růžové na šedou.
1 ml benzetoniumchloridu 0,004 mol/l VS odpovídá 1,434 mg cetylstearylsíranu sodného.
Označování
V označení na obalu se uvede, kde je to vhodné, název a koncentrace přidané tlumivé přísady.
Alcohol cetylstearylicus emulsificans B
Emulgující cetylstearylalkohol (typ B)
Synonymum. Alcohol cetylicus et stearylicus emulsificans B
Je to směs, která obsahuje nejméně 80,0 % cetylstearylalkoholu a nejméně 7,0 % laurylsíranu sodného, oba počítány na bezvodou látku. Může být přidána vhodná tlumivá přísada.
Vlastnosti
Bílá nebo světle žlutá voskovitá hmota, plátky, vločky nebo granule. Je dobře rozpustný v horké vodě za vzniku opalizujícího roztoku, je prakticky nerozpustný ve studené vodě a těžce rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B, C a D.
Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0.
Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3,0; stanoví se s 2,00 g rozpuštěnými v 25 ml dichlormethanu R.
Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 2,500 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Cetylstearylalkohol. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).
Roztok vnitřního standardu. 0,60 g heptadekanolu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 150 ml.
Zkoušený roztok (a). 0,300 g se rozpustí v 50 ml roztoku vnitřního standardu, přidá se 50 ml vody R a čtyřikrát se vytřepává s 25 ml pentanu R. V případě potřeby se přidá chlorid sodný R k usnadnění oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se dvakrát promyjí 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se.
Zkoušený roztok (b). 0,300 g se rozpustí v 50 ml ethanolu R, přidá se 50 ml vody R a čtyřikrát se vytřepává s 25 ml pentanu R. V případě potřeby se přidá chlorid sodný R k usnadnění oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se dvakrát promyjí 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltrují se.
Porovnávací roztok. 50 mg cetylalkoholu CRL a 50 mg stearylalkoholu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony z křemenného skla délky 25 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřním povrchem pokrytým vrstvou polydimethylsiloxanu R,
- dusíku pro chromatograjíi R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru,
- dělicího poměru 1 : 100,
s následujícím teplotním programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
Kolona	0-20	150 → 250	5	lineární gradient
Nástřikový		250
prostor
Detektor		250

Látky jsou eluovány v pořadí: cetylalkohol, heptadekanol (vnitřní standard) a stearylalkohol.
Odděleně se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku (a) a 1 μl zkoušeného roztoku (b). Jestliže chromatogram zkoušeného roztoku (b) vykazuje pík se stejným retenčním časem jako pík odpovídající vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), vypočítá se poměr (r) podle vzorce:

r = \frac{S_{C i}}{S_{i}},

S_{H a (k o r)} = {S ˊ}_{H a} - \frac{S_{i} \cdot S_{C}}{S_{C i}},

v němž značí:
Sˊ_Ha' - plochu píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
S_c - plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).
Za stejných podmínek se nastříknou odděleně stejné objemy porovnávacího roztoku a zkoušeného roztoku (a). Určí se totožnost píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) porovnáním jejich referenčních časů s píky na chromatogramu porovnávacího roztoku a stanoví se plocha každého píku. Obsah cetylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce:

S_{A} \frac{100 \cdot m_{H}}{S_{H a (k o r)} \cdot m}

v němž značí:
S_Ha- plochu píku odpovídajícího cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
S_Ha(kor) - korigovanou plochu píku odpovídajícího vnitřnímu standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
m_H - hmotnost vnitřního standardu ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech,
m - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech.
Obsah stearylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce:

S_{B} \frac{100 \cdot m_{H}}{S_{H a (k o r)} \cdot m}

C₃H₈O

M_r 60,10

CAS 67-63-0

Je to 2-propanol.
Vlastnosti
Čirá bezbarvá kapalina. Je mísitelný s vodou, s lihem 96% a s etherem.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a bezbarvá (2.2.2, Metoda II). 1 ml se zředí vodou R na 20 ml. Po 5 min je roztok čirý (2.2.1).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. 25 ml se 5 min mírně vaří. Přidá se 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R a nechá se ochladit za chránění před oxidem uhličitým ze vzduchu. Přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru na světle růžové se spotřebuje nejvýše 0,6 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.
Benzen a příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).
Zkoušený roztok (a). Zkoušená látka.
Zkoušený roztok (b). 1,0 ml 2-butanolu R1 se zředí zkoušeným roztokem (a) na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (a) na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 0,5 ml 2-butanolu R1 a 0,5 ml 1-propanolu R se zředí zkoušeným roztokem (a) na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (a) na 50,0 ml. Porovnávací roztok (b). 0,10 ml benzenu R se zředí zkoušeným roztokem (a) na 100,0 ml. 0,20 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (a) na 100,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm, jejíž vnitřní povrch je pokryt poly[(fenyl)(kyanopropyl)][dimethyl]siloxanem R (tloušťka filmu 1,8 μm),
- helia pro chromatografií R jako nosného plynu, s dělicím poměrem 1 : 5, s lineární rychlostí 35 cm/s, s průtokovou rychlostí 1,4 ml/min,
- dusíku pro chromatografií R nebo helia pro chromatografií R jako pomocného plynu,
- plamenoionizačního detektoru,
s následujícím teplotním programem:

	Čas (min)	Teplota (°C)	Rychlost (°C/min)	Poznámka
Kolona	0-12	40		izotermicky
	12-32	40 → 240	10	lineární gradient
	32-42	240		izotermicky
Nástřikový		280	-
prostor
Detektor		280	-

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku (a). Citlivost systému se nastaví tak, aby výšky dvou píků následujících hlavní pík byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (1-propanol) a druhým píkem (2-butanol) je nejméně 10. Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku (b). Na získaném chromatogramu plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího 2-butanolu, není větší než plocha píku 2-butanolu (0,1 % V/V) a součet ploch píků nepřekračuje trojnásobek plochy píku 2-butanolu (0,3 % V/V).
Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku následujícího hlavního píku s retenčním časem asi 10 min byla nejméně 10% celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku (a). Plocha žádného píku benzenu není větší než polovina plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 μl/ml).
Peroxidy. Do 12ml zkumavky se zabroušenou zátkou o průměru asi 15 mm se převede 8 ml škrobu s jodidem draselným RS a zcela se doplní zkoušenou látkou. Intenzivně se třepe a nechá se 30 min stát za chránění před světlem; nevznikne žádné zabarvení.
Netěkavé látky. Zkouška se provede až po ověření, že zkoušená látka vyhovuje zkoušce Peroxidy. 100 g se odpaří do sucha na vodní lázni a suší se v sušárně při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 2 mg (20 μg/g).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %, stanoví se s 5,000 g zkoušené látky.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Nečistoty
† Alcuronii chloridum
Alkuroniumchlorid

C₄₄H₅₀Cl₂N₂O₂

M_r 737,81

CAS 15180-03-7

Je to (23E,26E)-(1R,3aS, 10S,11 aS,12R,14aS,19aS,20bS,21S,22aS)-23,26-bis(2-hydroxyethyli- den)-1,12-diprop-2-enyl-2,3,11,11 a,13,14,22,22a-oktahydro-10H-1,21:10,12-diethano-19aH,20bH-[1,5]diazocino[1,2,3-lm:5,6,7-l'm']dipyrrolo[2,3-d:2',3'-d'] dikarbazoliumdichlorid (4,4'-dideme- thyl-4,4^,-diallyltoxiferinium-I-dichlorid). Počítáno na bezvodou a 2-propanolu prostou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₄₄H₅₀Cl₂N₄O₂.
Vlastnosti
Bílý nebo slabě šedobílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, dobře rozpustný v lihu 96 %, prakticky nerozpustný v cyklohexanu.
Zkoušky totožnosti, zkoušky na čistotu a stanovení obsahu se provádějí co nejrychleji a za ochrany před aktinickým světlem.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A, C.
Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 0,250 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆, HŽ₆nebo H₆ (2.2.2, Metoda I).
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok se zbarví červeně. Přidá se 0,04 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS, roztok se zbarví žlutě.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). –430° až –451°; počítáno na bezvodou a 2-propanolu prostou látku. Měří se roztok S.
2-Propanol. Nejvýše 1,0 % (2.4.24, Systém A).
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 20 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg alkuroniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (c). 2 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí methanolem R na 5 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku chloridu sodného R (58,4 g/l), amoniaku zředěného RS2 a methanolu R (15 + 35 + 50) po dráze 15-cm. Vrstva se suší na vzduchu 10 min a pozoruje se v utrafialovém světle při 254 nm. Potom se vrstva postříká hexanitratoceričitanem amonným 0,1 mol/l RS. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle před a po postříkání. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,0 %, stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,300 g se rozpouští l min mícháním v 70 ml acetanhydridu R. Přidá se 0,1 ml violeti krystalově RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS, až se barva změní z fialovomodré na zelenomodrou.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 36,9 mg C₄₄H₅₀Cl₂N₄O₂.
Uchovávání
Ve vzduchotěsném obalu pod dusíkem, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

†† Alfacalcidolum
Alfakalcidol

C₂₇H₄₄O₂

M_r 400,64

CAS 41294-56-8

Je to (5Z,7E)-9,10-sekocholesta-5,7,10(19)-trien-1α,3β-diol. Obsahuje 97,0% až 102,0 % sloučeniny C₂₇H₄₄O₂.
Vlastnosti
Bílé nebo téměř bílé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96 %, dobře rozpustný v mastných olejích. Je citlivý na vzduch, teplo a světlo.
V roztoku může dojít k reverzibilní izomerizaci na pre-alfakalcidol v závislosti na teplotě a času.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29), popsaná v odstavci Stanovení obsahu.
Z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku se metodou vnitřní normalizace vypočítá procentuální obsah příbuzných látek, kromě pre-alfakalcidolu, které jsou eluovány po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času alfakalcidolu. Obsah jednotlivých příbuzných látek je nejvýše 0,5 % a součet všech příbuzných látek je nejvýše 1,0 %; nepřihlíží se k pikům menším než 0,1 %.
Stanovení obsahu
Provede se co nejrychleji, za ochrany před aktinickým světlem a vzduchem.
Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 1,0 mg se rozpustí bez zahřátí v 10,0 ml mobilní fáze.
Porovnávací roztok (a). 1,0 mg alfakalcidolu CRL se rozpustí bez zahřátí v 10,0 ml mobilní fáze.
Porovnávací roztok (b). Porovnávací roztok (a) se zředí l00násobně mobilní fází.
Porovnávací roztok (c). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zahřívají 2 h ve vodní lázni při 80 °C pod zpětným chladičem a potom se ochladí.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R2 (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů amoniaku 17,5% RS, vody R a acetonitrilu R (1 + 200 + 800), s průtokovou rychlostí 2,0 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 265 nm,
- injektorové smyčky.
Nastříkne se 100 μl porovnávacího roztoku (c) a zaznamená se chromatogram, celkem šestkrát. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je relativní retenční čas pre-alfakalcidolu, vztaženo k alfakalcidolu, asi 1,3. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka odezvy alfakalcidolu je nejvýše 1 % a rozlišení mezi píky pre-alfakalcidolu a alfakalcidolu je nejméně 4,0. V případě potřeby se upraví poměry složek v mobilní fázi tak, aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení.
Nastříkne se 100 μl porovnávacího roztoku (a) a 100 μl porovnávacího roztoku (b) a zaznamenají se chromatogramy. Nastříkne se 100 μl zkoušeného rozteku a zaznamenává se chromatogram za stejných podmínek po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, pod dusíkem, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Obsah otevřeného obalu se ihned spotřebuje.
Venenum.
Nečistoty

† Alfuzosini hydrochloridum
Alfuzosiniumchlorid

C₁₉H₂₈CIN₅O₄

M_r 425,92

CAS 81403-68-1

Je to (RS)-N-(4-amino-6,7-dimethoxychinazolin-2-yl)-N-methyl-N- {3-[(2-tetrahydrofuroyl) amino]propyl}amoniumchlorid. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₉H₂₈CIN₅O₄.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek, slabě hygroskopický. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96 %, prakticky nerozpustný v dichlormethanu.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 0,500 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.
Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 6,0. Měří se čerstvě připravený roztok S.
Optická otáčivost (2.2.7). –0,10° až +0,10°; měří se roztok S.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 mg alfuzosin nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25 ml. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 100 ml.
Chromatograflcký postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm, naplněné mikročásticemi silikagelu oktadecylsilanizovaného pro chromatografii R (5 μm), s uhlíkovým zatížením 18,5 %, specifickou povrchovou plochou 320 m²/g, velikostí pórů 15 nm a se zakončením hexamethyldisilanu,
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů tetrahydrofuranu R, acetonitrilu R a roztoku chloristanu sodného (1 + 20 + 80) připraveného následujícím způsobem: 5,0 ml kyseliny chloristé R se zředí vodou R na 900 ml, pH se upraví hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 3,5 a doplní se na 1000 ml vodou R; průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 254 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška dvou píků byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma píky odpovídajícími alfuzosinu a alfuzosinu nečistotě A není menší než 3,0.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,6násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,300 g se rozpustí ve směsi 40 ml kyseliny octové bezvodé R a 40 ml acetanhydridu R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 42,59 mg C₁₉H₂₈CIN₅O₄.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty

A. kyselina 5-acetamido-3-amino-2,4,6-trijodbenzoová.

A. 0,10 g se rozpustí ve vodě R a ihned se jí zředí na 100,0 ml. K 10 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS se přidá 1,0 ml tohoto roztoku a zředí se vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku ihned po zředění v maximu při 243 nm. Specifická absorbance v maximu je 545 až 585.

A. Zkouška Optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny chenodeoxycholové CRL. Měří se tablety s bromidem draselným R.

A. R = H, R¹= OH, R² = H, R³ = H: kyselina ursodeoxycholová,

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. Teplota tání (2.2.14). Asi 155 °C, za rozkladu.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny jotalámové CRL.

A. 20 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) a zředí se stejnou směsí na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) na 50 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 250 nm až 380 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 279 nm a 350 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 279 nm k absorbanci naměřené v maximu při 350 nm je 1,1 až 1,3.

A. 2,3-dimethylanilin,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro disperzi kopolymeru kyseliny methakrylové a ethylakrylatu 1 : 1 30%.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro kopolymer kyseliny methakrylové a ethylakrylatu 1:1.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro kopolymer kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu 1 : 1.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro kopolymer kyseliny methakrylové a methylmethakrylatu 1 : 2.

A. 25,0 mg se zahřátím na vodní lázni rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS. Po vychladnutí se zředí methanolem R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm; absorpční maxima jsou při 260 nm, při 322 nm a při 336 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 260 nm k absorbanci naměřené v maximu při 336 nm je 4,9 až 5,2.

A. kyselina 8-hydroxy-1,3-dioxolo[4,5-g]chinolin-7-karboxylová,

A. Index lomu (2.2.6). 1,447 až 1,450; stanoví se při (25 ± 0,5) °C.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny ursodeoxycholové CRL. Měří se tablety s bromidem draselným R.

A. R = H; R¹ = H; R² = OH; R³ = H: kyselina chenodeoxycholová,

A. Index lomu (2.2.5). 1,422 až 1,425.

A. 50,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 220 nm až 370 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 275 nm. Specifická absorbance v maximu je 320 až 350.

A. R = Rˊ = H: kyselina pentanová (kyselina valerová),

A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu silanizovaného pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,1 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 10 ml trimethylpentanu R. Protřepe se s 2 ml lihu R 70% (V/V) a oddělí se. Spodní vrstva se použije jako zkoušený roztok (b). 1 ml horní vrstvy se zředí trimethylpentanem R na 8 ml.
Zkoušený roztok (b). Použije se spodní vrstva získaná při přípravě zkoušeného roztoku (a). Porovnávací roztok (a). 40 mg cetylstearylalkoholu R se rozpustí v 10 ml trimethylpentanu R. Porovnávací roztok (b). 20 mg cetylstearylsíranu sodného R se zahřátím na vodní lázni rozpustí v 10 ml lihu R 70% (V/V).
Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, acetonu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 12 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (50 g/l) v lihu 96% R a zahřívá se při 120 °C do objevení skvrn (asi 3 h). Dvě hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídají polohou a zbarvením hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Dvě skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídají polohou a zbarvením hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu silanizovaného pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,1 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 10 ml trimethylpentanu R. Protřepe se s 2 ml lihu R 70% (V/V) a oddělí se. Spodní vrstva se použije jako zkoušený roztok (b). 1 ml horní vrstvy se zředí trimethylpentanem R na 8 ml.
Zkoušený roztok (b). Použije se spodní vrstva získaná při přípravě zkoušeného roztoku (a). Porovnávací roztok (a). 40 mg cetylstearylalkoholu R se rozpustí v 10 ml trimethylpentanu R. Porovnávací roztok (b). 20 mg laurylsíranu sodného R se zahřátím na vodní lázni rozpustí v 10 ml lihu R 70% (V/V).
Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, acetonu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 12 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (50 g/l) v lihu 96% R a zahřívá se při 120 °C do objevení skvrn (asi 3 h). Dvě hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídají polohou a zbarvením hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Jedna ze skvrn na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a zbarvením hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

A. Relativní hustota (2.2.5). 0,785 až 0,789.

A. aceton,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem alkuroniumchloridu CRL.

A. (1R,3aS,9R,9aR, 10R, 11 aS, 12R, 14aS,19aS,20S,20aR,20bS,21R,22aS)-1,12-diprop-2-enyl-2,3,9a, 11,11a,13,14,19a,20a,20b,22,22a-dodekahydro-10H,21H-1,23:12,27-dimethano-9,10:20,21-bis(epoxyprop [2]eno)-9H,20H-[1,5]diazocino[1,2,3-lm: 5,6,7-l' m']dipyrrolo[2,3-d:2',3'-ď]dikarbazoliumdichlorid(4,4'-diallylkarakurinium-V-dichlorid),

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. alfakalcidolu. Měří se tablety připravené z 2 mg zkoušené látky a 150 mg bromidu draselného R.

A. (6Z)-9,10-sekocholesta-5( 10),6,8-trien-1α,3β-diol (pre-alfakalcidol),

A. R = H: kyselina [2-(2,6-dichloranilino)fenyl]octová (diklofenak),

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety alfuzosiniumchloridu CRL.

A. N- {3-[(4-amino-6, 7-dimethoxychinazolin-2-yl)(methyl)amino]propyl} furan-2-karboxamid,

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety draselné soli acesulfamu CRL.

A. 3-oxobutanamid (acetylacetamid),

A. K 1 ml se přidají 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,3 ml roztoku nitroprussidu sodného R (25 g/l); vznikne intenzivní červené zbarvení, které se po přidání 3,5 ml kyseliny octové R změní na fialové.

A. methanol,

A. K 0,2 g se přidá 20 ml vody R a 0,5 ml uhličitanu sodného RS. Směs se protřepe a zfiltruje. K 5 ml filtrátu se přidá 1 ml chloridu vápenatého RS; vznikne objemná gelovitá hmota.

A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dihydrátu kyseliny amidotrizoové CRL.

A. Listy našedlé až nazelenalé, na obou stranách plstnaté. Přízemní listy dlouze řapíkaté s trojúhelníkovitou až oválnou čepelí, dvakrát až třikrát peřenosečnou, úkrojky listu okrouhlé až kopinaté. Na stonku listy méně dělené, v horní části kopinaté. Stonek v horní části zelenošedý, plstnatý o průměru až 2,5 cm, obvykle s pěti plochými podélnými rýhami. Květenství je uspořádáno v přímé latě. Na bázi každé větvičky jsou kopinaté až slabě peřenodílné listeny. Úbory kulovité až ploše kulovité o průměru 2 mm až 4 mm. Zákrov šedě plstnatý, vnější lístky čárko vité, vnitřní vejčité, na konci suchomázdřité. Lůžko s velmi dlouhými pentlicovitými chlupy až 1 mm nebo i několik mm dlouhými. Četné oboupohlavné žluté terčovité květy jsou asi 2 mm dlouhé, žlutých paprsčitých květů je malý počet.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety obsahující 1 mg zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety obsahující 1 mg kyseliny askorbové CRL.

B. Suspenze 1 g zkoušené látky v 10 ml vody R je silně kyselá (2.2.4).

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

B. R = H, R¹ = H, R² = OH, R³ = OH: kyselina cholová (kyselina 3α,7α,12α-trihydroxy-5β-cholan-24-ová),

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kyseliny glutamové CRL. Jestliže jsou spektra rozdílná, rozpustí se zkoušená látka a referenční látka odděleně v malém množství vody R, odpaří se do sucha při 60 °C a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny jopanoové CRL.

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.
Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 17,5% RS a methanolu R (3 + 97) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.
Porovnávací roztok. 50 mg kyseliny jotalamové CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku 17,5% RS a methanolu R (3 + 97) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, 2-butanonu R a toluenu R (20 + 25 + 60) po dráze 15 cm. Potom se vrstva suší do vytékání rozpouštědel a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kyseliny mefenamové CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v lihu 96% R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.

B. N-(2,3-xylyl)-2-[(2,3-xylyl)amino]benzamid.

B. Zkouška Stanovení obsahu je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Zkouška Stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti.

B. Zkouška Stanovení obsahu je zároveň zkouškou totožnosti.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kyseliny oxolinové CRL.

B. ethyl-5-ethyl-8-oxo-5,8-dihydro-1,3-dioxolo[4,5-g]chinolm-7-karboxylat,

B. Teplota tuhnutí (2.2.18). 21 °C až 24 °C.

B. R = H; R¹ = H; R² = OH; R³ = OH: kyselina cholová (kyselina 3α,7α,12α-trihydroxy-5β-cholan-24-ová),

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny valproové CRL.

B. R = H, Rˊ = CH₂-CH₃: kyselina (2RS)-2-ethylpentanová,

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje se spektrem aceklofenaku CRL.

B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety alaninu CRL.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční časy dvou hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shodují s dvěma hlavními píky na chromatogramu porovnávacího roztoku.

B. Index lomu (2.2.6). 1,376 až 1,379.

B. benzen,

B. (4bS,7R,7aS,8aR,13R,13aR,13bS)-3-hydroxy-7-prop-2-enyl-5,6,7a,8,8a,11,13,13a,13b,14-dekahydro-7,9-methano-7H-oxepmo[3,4-a]pyrrolo[2,3-d]karbazoliumchlorid[(4R,17,K)-4-allyl-17,18-epoxy-17-hydroxy-19,20-didehydrokuraniumchlorid] [(17S)-4-allyl-19,20-didehydro-17-hydroxy-17,18-epoxykuraniumchlorid].

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku se retenčním časem a velikostí shoduje s hlavním píkem na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

B. (5E,7E)-9,10-sekocholesta-5,7,10(19)-trien-1α,3β-diol (trans-alfakalcidol),

B. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml vody R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

B. R = CH₃: methyl-[2-(2,6-dichloranilino)fenyl]acetat (methylester diklofenaku),

B. R-Cl: 2-chlor-6,7-dimethoxychinazolin-4-amin,

B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii R.
Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.
Porovnávací roztok (a). 5 mg draselné soli acesulfamu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 mg draselné soli acesulfamu CRL a 5 mg sodné soli sacharinu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.
Na vrstvu se nanese v proužcích po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se dvakrát směsí objemových dílů amoniaku 26% R, acetonu R a ethylacetatu R (10 + 60 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

B. 5-chlor-6-methyl-4-oxo-(3H)-1,2,3-oxathiazin-2,2-dioxid.

B. K 10 ml roztoku zkoušené látky 0,1 % (V/V) v lihu R 50% (V/V) se přidá 1 ml roztoku nitrobenzaldehydu R (10 g/l) ve stejném rozpouštědle a 0,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS. Nechá se asi 2 min stát a potom se okyselí kyselinou octovou R; vznikne zelenomodré zabarvení.

B. 2-propanol.

B. K 5 ml filtrátu získaného ve zkoušce A se přidá 0,5 ml roztoku síranu horečnatého R (123 g/l); objemná gelovitá hmota se nevytvoří.

B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

B. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelenošedý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: četné krycí chlupy tvaru písmene T, s krátkou jednořadou jednobuněčnou až pětibuněčnou nohou, tvořenou malými buňkami, a na ni kolmo nasazenou velmi dlouhou koncovou buňkou na obou koncích zúženou; úlomky pokožky na obou stranách listu s buňkami se stěnami vlnitými až zprohýbanými, průduchy anomocytické (2.8.3), žláznaté chlupy s krátkou dvouřadou dvoubuněčnou nohou a dvouřadou dvoubuněčnou nebo čtyřbuněčnou hlavičkou; úlomky trubkovitých a paprsčitých květů obsahující malé drúzy šťavelanu vápenatého; četné pentlicovité chlupy s malou bazální buňkou a velmi dlouhou, tenkostěnnou válcovitou buňkou dlouhou asi 1 mm až 1,5 mm; kulovitá pylová zrna o průměru asi 30 μm se třemi klíčními póry a jemně bradavčitou exinou; svazky vláken a malých šroubovitĕ a prstencovitě ztlustlých cév a větších tečkovaně ztlustlých cév; úlomky parenchymatického pletiva stonku s buňkami se stěnami mírně ztlustlými tečkovanými.

C. R = H, R¹ = H, R² = H, R³ = H: kyselina lithocholová (kyselina 3α-hydroxy-5β-cholan-24-ová),

C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Vrstva se postříká roztokem dimethylaminocinnamaldehydu R (1 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a lihu 96% R (1 + 99). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

C. 50 mg se opatrně zahřívá v malé porcelánové misce nad plamenem; vyvíjí se fialová pára.

C. Asi 25 mg se rozpustí v 15 ml dichlormethanu R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm; roztok vykazuje intenzivní zelenožlutou fluorescenci. Opatrně se po kapkách přidá 0,5 ml nasyceného roztoku kyseliny trichloroctové R a opět se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm; roztok nevykazuje fluorescenci.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

C. kyselina 5-methyl-8-oxo-5,8-dihydro-1,3-dioxolo[4,5-g]chmolm-7-karboxylová.

C. K 2,0 g se přidají 2 ml čerstvě předestilovaného anilinu R a směs se 10 min vaří pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 30 ml etheru R, třikrát se protřepe vždy s 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a potom s 20 ml vody R. Organická vrstva se odpaří do sucha na vodní lázni a zbytek se dvakrát rekrystalizuje lihem R 70% (V/V) a pak se suší 3 h ve vakuu; teplota tání (2.2.14) je 66 °C až 68 °C.

C. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny sírové R, přidá se 0,1 ml formaldehydu RS a nechá se 5 min stát. Pak se přidá 5 ml vody R; vznikne zelenomodrá suspenze.

C. R = H; R¹ = H; R² = H, R³ = H: kyselina lithocholová (kyselina 3α-hydroxy-5β-cholan-24-ová),

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok. 50 mg kyseliny valproové CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí stejných objemových dílů etheru R a dichlormethanu R po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a potom se rovnoměrně postříká zelení bromkresolovou RS. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

C. R = H, Rˊ = CH(CH₃)₂: kyselina (2RS)-2-(isopropyl)pentanová,

C. Barví žlutě nesvítivý plamen.

C. K 1 ml se přidají 2 ml dichromanu draselného RS a 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a směs se vaří. Vyvíjející se páry změní zabarvení kousku filtračního papíru navlhčeného nitrobenzaldehydem RS do zelena. Filtrační papír se zvlhčí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS; zabarvení se změní na modré.

C. diisopropylether,

C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

C. (5Z,7E)-9,10-sekocholesta-5,7,10( 19)-trien-1β,3β-diol (1β-kalcidol),

C. (RS)-N-{3-[(4-amino-6J-dimethoxychinazolin-2-yl)amino]propyl}-N-methyltetrahydrofuran-2-karboxamid,

C. Asi 10 mg se rozpustí v 10 ml lihu 96% R. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml směsi připravené těsně před použitím smícháním stejných objemů roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (6 g/l) a roztoku chloridu železitého R (9 g/l) a nechá se 5 min stát za chránění před světlem. Přidají se 3 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10,0 g/l) a nechá se stát 15 min za chránění před světlem; vznikne modré zbarvení a tvoří se sraženina.

C. R = C₂H₅: ethyl-[2-(2,6-dichloranilino)fenyl]acetat (ethylester diklofenaku),

C. 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (b) na draslík (2.3.1).

C. K 5 mg se přidá 5 ml vody R, 1 ml čerstvě připraveného roztoku dihydroxynaftalenu R (10 g/l) v lihu 96% R a 5 ml kyseliny chlorovodíkové R. Mírně se 3 min vaří, ochladí se, přidá se 5 ml vody R a protřepe se s 15 ml diisopropyletheru R. Současně se provede slepá zkouška. Horní vrstva získaná se zkoušenou látkou je výrazněji modravě červeně zbarvena než horní vrstva u slepé zkoušky.

C. 50 mg se mírně zahřeje v malé porcelánové misce nad otevřeným plamenem; vyvíjejí se fialové páry.

C. Hodnota pH (2.2.3) roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, je 2,1 až 2,6.

C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kyseliny asparagové CRL.

C. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny sírové R, přidá se 0,1 ml formaldehydu R, nechá se 5 min stát a pak se přidá 5 ml vody R; vznikne zelenavě modrá suspenze.

C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.7) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. 2 g práškované drogy (355) se smíchají s 50 ml vroucí vody R a nechají se stát 5 min za občasného protřepávání. Po ochlazení se přidá 5 ml roztoku octanu olovnatého R (100 g/l) a zfiltruje se. Baňka i filtr se promyjí 20 ml vody R. Filtrát se protřepe 50 ml dichlormethanu R, organická vrstva se vysuší síranem sodným bezvodým R, zfiltruje se a na vodní lázni se odpaří do sucha. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml lihu 96% R.
Porovnávací roztok. 2 mg červeně methylové R a 2 mg resorcinolu R se rozpustí v 10,0 ml methanolu R.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, kyseliny octové ledové R, toluenu R a dichlormethanu R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se acetanhydridem v kyselině sírové RS a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je modrá skvrna (artabsin) těsně nad červenou skvrnou (červeň methylová) na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se usuší 5 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední třetině červená skvrna (červeň methylová) a pod ní světle růžová skvrna (resorcinol). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je intenzivní červená až hnědočervená skvrna (absinthin) s hodnotou R_F odpovídající skvrně resorcinolu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou další skvrny, které jsou méně intenzivní než skvrna odpovídající absinthinu.

D. K 1 ml se přidají 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS, 3 ml vody R a 1 ml roztoku dusičnanu kobaltnatého R (100 g/l); vzniká fialová sraženina, která se po odfiltrování rozpouští v dichlormethanu R.

D. R = Rˊ = CH₂-CH₂-CH₃: kyselina 2,2-dipropylpentanová,

D. 0,5 g se rozpustí ve směsi 1 ml vody R, 0,5 ml roztoku dusitanu sodného R (100 g/l) a 0,25 ml kyseliny chlorovodíkové RS a protřepe se; vyvíjí se plyn. Pak se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,25 ml jodu RS. Po asi 30 min se tvoří žlutá sraženina s charakteristickým pachem.

D. K 0,3 g se přidá 20 ml ethanolu R a za protřepávání se zahřívá na vodní lázni. Směs se ihned zfiltruje, filtrát se odpaří do sucha a zbytek se rozpustí v 7 ml vody R. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml roztoku modři methylenové R (1 g/l), 2 ml dichlormethanu R a 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a protřepe se; vzniká modré zbarvení spodní vrstvy.

D. cdiethylether,

D. triazolinový adukt pre-alfakalcidolu.

D. N-(4-ammo-6,7-dimethoxychmazolm-2-yl)-N-methylpropan-1,3-diamin,

D. K 1 ml roztoku S se přidá 0,2 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 0,2 ml dusičnanu stříbrného RS2; vznikne šedá sraženina.

D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

D. R = H, R¹ = OH, R² = H, R³ = OH: kyselina ursocholová (kyselina 3α,7β,12α-trihydroxy-5β-cholan-24-ová),

D. Ke 2,0 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS a 3,0 ml až 3,5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS do změny zbarvení indikátoru na červené. Přidá se směs 3 ml formaldehydu RS, 3 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml fenolftaleinu RS. Potom se přidává hydroxid sodný 1 mol/l VS do vzniku růžového zbarvení. Roztok se odbarví a dále se přidává hydroxid sodný 1 mol/l VS do vzniku červeného zbarvení. Celková spotřeba hydroxidu sodného 1 mol/l KS je 4,0 ml až 4,7 ml.

D. 50 mg se opatrně zahřívá v malé porcelánové misce nad plamenem; vyvíjí se fialová pára.

D. Asi 5 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové R a přidá se 0,05 ml dichromanu draselného RS1; vznikne intenzivní modré zbarvení, které se rychle mění na hnědozelené.

D. 0,1 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 5 ml kyseliny octové ledové R. Potom se přidá po kapkách 0,25 ml manganistanu draselného RS; roztok se odbarví.

D. R = H; R¹ = OH; R² = H; R³ = OH: kyselina ursocholová (kyselina 3α,7β,12α-trihydroxy-5β- -cholan-24-ová),

D. R = CH₃: methyl-{2-[2-(2,6-dichloranilino)fenyl]acetoxy}acetat (methylester aceklofenaku),

E. R = H, R¹ = H, R² = H, R³ = OH: kyselina deoxycholová (kyselina 3α,12α-dihydroxy-5β-cholan-24-ová),

E. R = H; R^l = H; R² = H; R³ = OH: kyselina deoxycholová (kyselina 3<x;12α-dihydroxy-5β-cholan-24-ová),

E. R = Rˊ = H: pentanamid (valeramid),

E. methanol,

E. N- {3-[(4-amino-6,7-dimethoxychinazolin-2-yl)(methyl)amino]propyl}formamid.

E. R = C₂H₅: ethyl-{2-[2-(2,6-dichloranilino)fenyl]acetoxy}acetat (ethylester aceklofenaku),

F. R = H, R¹, R² = =O, R³ = H: kyselina 3α-hydroxy-7-oxo-5β-cholan-24-ová,

F. R = H; R^l,R² = =0; R³ = H: kyselina 3α-hydroxy-7-oxo-5β-cholan-24-ová,

F. R = H, Rˊ = CH₂-CH₂-CH₃: 2-propylpentanamid,

F. propanol.

F. R = CH₂- C₆H₅: benzyl-{2-[2-(2,6-dichloranilino)fenyl]acetoxy}acetat (benzylester aceklofenaku).

G. R = CH₃; R¹ = OH; R² = H; R³ = H: methyl-3α,7β-dihydroxy-5β-cholan-24-at.

G. R = Rˊ = CH₂-CH₂-CH₃: 2,2-dipropylpentanamid,

G. R = CH₃, R¹ = OH, R² = H, R³ = H: methyl-3α,7β-dihydroxy-5β-cholan-24-at.

H. R = Rˊ = H: pentannitril (valeronitril),

I. R = H, Rˊ = CH₂-CH₂-CH₃: 2-propylpentannitril,

J. R = Rˊ = CH₂-CH₂-CH₃: 2,2-dipropylpentannitril.

1. protilátky proti viru lidské imunodeficience typ 1 (anti HIV-1),

2. protilátky proti viru lidské imunodeficience typ 2 (anti HIV-2),

3. povrchového antigenu viru hepatitidy B (HbsAg),

4. protilátky proti viru hepatitidy C (anti-HCV).