B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (a). 20 mg mepivakainiumchloridu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (b). 20 mg mepivakainiumchloridu CRL a 20 mg lidokainiumchloridu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 5 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a etheru R (1 + 5 + 100) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.