D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.
Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 0,10 g laktosy nebo mannitolu se třepe s 10 ml vody R. V případě potřeby se zfiltruje.
Porovnávací roztok (a). 0,10 g laktosy R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (b). 0,10 g mannitolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Porovnávací roztok (c). Smíchají se stejná objemová množství porovnávacích roztoků (a) a (b).
Na vrstvu se odděleně nanese po 1 pl každého roztoku a body po nanášení se pečlivě vysuší. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a ethylenchloridu R (10 + 15 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Poměry jednotlivých složek je třeba dodržet, i malý nadbytek vody způsobí zákal. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a vyvíjení se ihned opakuje za použití nově připravené směsi. Pak se vrstva usuší v proudu teplého vzduchu a postříká se kyselinou-4-aminobenzoovou RS. Vrstva se suší v proudu studeného vzduchu do odstranění pachu acetonu a pak se zahřívá 15 min při 100 °C. Po ochlazení se postříká roztokem jodistanu sodného R (2 g/l), usuší se v proudu studeného vzduchu a zahřívá se 15 min při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a), jedná-li se o trituraci s laktosou, nebo hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b), jedná-li se o trituraci s mannitolem. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.