C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ pro TLCR.
Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 20 ml methanolu R a zahřívá se 10 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje.
Porovnávací roztok. 10 mg rutinu R se rozpustí v 10 ml methanolu R.
Na vrstvu se nanese do pruhů 30 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, vody R a ethylacetatu R (16 + 16 + 68) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a vyvíjí se stejným způsobem ještě jednou. Usuší se v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 mm. Hlavní skvrna (swertiamarin) na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou skvrně rutinu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být i další slabě zbarvené skvrny. Vrstva se postříká anisaldehydem RS, suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je žlutohnědá skvrna (rutin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna swertiamarinu zbarvena fialovohnědě, těsně nad ní je slabá, žlutohnědá skvrna, mezi touto skvrnou a čelem chromatogramu je několik většinou šedých, velmi slabě zbarvených skvrn, na čele chromatogramu je červenofialová skvrna. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrna swertiamarinu na chromatogramu zkoušeného roztoku vykazuje intenzivně hnědou až hnědožlutou fluorescenci, těsně nad ni je skvrna s modrou až žlutozelenou fluorescencí, mezi touto skvrnou a čelem chromatogramu je několik skvrn s namodralou nebo nažloutlou fluorescencí, na čele chromatogramu je skvrna se slabě červenofialovou fluorescencí. Pod skvrnou swertiamarinu jsou intenzivní skvrny se světle zelenou až žlutozelenou fluorescencí a skvrny se slabě hnědou fluorescencí.