C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (500) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 10 min pod zpětným chladičem na vodní lázni. Po ochlazení se zfiltruje.
Porovnávací roztok. 1,0 mg kyseliny kávové R, 1,0 mg kyseliny chlorogenové R a 2,5 mg rutinu R se rozpustí v 10 ml methanolu R.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 20 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R a ethylacetatu R (10 + 10 + 80) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C a ještě teplá se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10g/l) v methanolu R a pak roztokem makrogolu 400 R (50 g/l) v methanolu R. Vrstva se suší 30 min na vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní části skvrna se žlutohnědou fluorescencí (rutin), ve střední části skvrna se světle modrou fluorescencí (kyselina chlorogenová) a v horní části skvrna se světle modrou fluorescencí (kyselina kávová). Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny odpovídající polohou a zbarvením fluorescence skvrnám rutinu a kyseliny chlorogenové na chromatogramu porovnávacího roztoku, pod i nad skvrnou odpovídající rutinu je skvrna se žlutozelenou fluorescencí. Nad skvrnou odpovídající kyselině kávové je další skvrna se žlutozelenou fluorescencí. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna se světle modrou fluorescencí v poloze nižší než skvrna odpovídající kyselině kávové na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další skvrny.