C. (S)-(6-methoxychinolin-4-yl)[(2R,4S,5R)-5-ethylchinuklidin-2-yl]methanol (dihydrochinidin)
Quinini hydrochloridum dihydricum
Dihydrát chininiumchloridu
Synonyma. Chinini hydrochloridum, Chininium chloratum, Quinini hydrochloridum
| C20H25CIN2O2 . 2H2O | Mr 396,91 | CAS 6119-47-7 |
| Mr bezvodého 360,88 |
Je to dihydrát 2-[(R)-(6-methoxychinolin-4-yl)hydroxymethyl]-(2S,4S,5R)-5-vinylchinuklidiniumchloridu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C20H25CIN2O2.
Vlastnosti
Jemné bezbarvé lesklé jehličkovité krystalky, často ve shlucích. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prostě oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 50 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž6 (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 6,8; měří se roztok připravený zředěním 10 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). -245° až -258°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Jiné chinové alkaloidy. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 20 mg chininiumsulfatu CRL se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 20 mg chinidiniumsulfatu CRL se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (c). K 1 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 1 ml porovnávacího roztoku (b).
Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (e). 10 mg thiomočoviny R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m až 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm nebo 10 μm),
- mobilní fáze, která je připravená následujícím způsobem: 6,8 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 3,0 g hexylaminu R se rozpustí v 700 ml vody R, pH se upraví kyselinou fosforečnou zředěnou RS na hodnotu 2,8, přidá se 60 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 1000 ml; průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru nastaveného na 250 nm pro záznam chromatogramu porovnávacího roztoku (e) a na 316 nm pro ostatní roztoky.
Odděleně se nastříkne 10 μl porovnávacího roztoku (b) a 10 μl porovnávacího roztoku (e). Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi tak, aby na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byl kapacitní poměr píku chinidinu 3,5 až 4,5, přičemž se tř vypočítá z píku thiomočoviny na chromatogramu porovnávacího roztoku (e).
Pak se odděleně nastříkne po 10 pl porovnávacích roztoků (a), (b), (c) a (d). Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je hlavní pík odpovídající chininu a pík odpovídající dihydrochininu, jehož retenční čas vztažený k chininu je asi 1,4. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je hlavní pík odpovídající chinidinu a pík odpovídající dihydrochinidinu, jehož retenční čas vztažený k chinidinu je asi 1,2. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou 4 píky odpovídající chinidinu, chininu, dihydrochinidinu a dihydrochininu, které se identifikují porovnáním retenčních časů s retenčními časy odpovídajících píku na chromatogramech porovnávacích roztoků (a) a (b).
Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) není rozlišení mezi píky chininu a chinidinu menší než 3,0 a rozlišení mezi píky dihydrochinidinu a chininu není menší než 2,0 a na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) není poměr signálu hlavního píku k šumu menší než 4.
Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Pak se vypočte obsah příbuzných látek v procentech z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku obvyklým postupem (metoda normalizace), nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d). Obsah dihydrochininu není vyšší než 10 %; obsah žádné příbuzné látky eluované před chininem není vyšší než 5 % a obsah žádné další příbuzné látky není vyšší než 2,5 %.
Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 μg/g).
Baryum. K 15 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS. Nejméně po 15 min není opalescence roztoku intenzivnější než opalescence směsi 15 ml roztoku S a 1 ml vody destilované R.
Ztráta sušením (2.2.32). 6,0 % až 10,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,250 g se rozpustí v 50 ml lihu 96% R, přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 36,09 mg C20H25CIN2O2.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Nečistoty
Quinini sulfas dihydricus
Dihydrát chininiumsulfatu
Synonyma. Chinini sulfas, Chininium sulfuricum, Quinini sulfas
| C40H50N4O8S . 2H2O | Mr 782,95 | CAS 6119-70-6 |
| Mr bezvodého 746,92 |
Je to dihydrát bis{2-[(R)-(6-methoxychinolin-4-yl)hydroxymethyl]-[(2S,4S,5R)-5-vinylchinuklidinium]} sulfatu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C40H50N4O8S.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo jemné bezbarvé jehličko vité krystalky. Je těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný ve vroucí vodě a v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 0,500 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než barevný porovnávací roztok ZŽ6 (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 5,7 až 6,6; měří se suspenze ve vodě R (10 g/l).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). -237° až-245°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.
Jiné chinové alkaloidy. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 20 mg chininiumsulfatu CRL se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 20 mg chinidiniumsulfatu CRL se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 5 ml mobilní fáze a zředí se jí na 10 ml.
Porovnávací roztok (c). K 1 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 1 ml porovnávacího roztoku (b).
Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (e). 10 mg thiomočoviny R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10 ml.
Chromatografický postup se provádí obvykle za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m až 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 um nebo 10 μm),
- mobilní fáze, která je připravená následujícím způsobem: 6,8 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 3,0 g hexylaminu R se rozpustí v 700 ml vody R, pH se upraví kyselinou fosforečnou zředěnou RS na hodnotu 2,8, přidá se 60 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 1000 ml; průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru nastaveného na 250 nm pro záznam chromatogramu porovnávacího roztoku (e) a na 316 nm pro ostatní roztoky.
Odděleně se nastříkne 10 μl porovnávacího roztoku (b) a 10 μl porovnávacího roztoku (e). Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi tak, aby na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byl kapacitní poměr píku chinidinu 3,5 až 4,5, přičemž se tŔ vypočítá z píku thiomočoviny na chromatogramu porovnávacího roztoku (e).
Pak se odděleně nastříkne po 10 μl porovnávacích roztoků (a), (b), (c) a (d). Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je hlavní pík odpovídající chininu a pík odpovídající dihydrochininu, jehož retenční čas vztažený k chininu je asi 1,4. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je hlavní pík odpovídající chinidinu a pík odpovídající dihydrochinidinu, jehož retenční čas vztažený k chinidinu je asi 1,2. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou 4 píky odpovídající chinidinu, chininu, dihydrochinidinu a dihydrochininu, které se identifikují porovnáním retenčních časů s retenčními časy odpovídajících píků na chromatogramech porovnávacích roztoků (a) a (b).
Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) rozlišení mezi píky chininu a chinidinu není menší než 3,0 a rozlišení mezi píky dihydrochinidinu a chininu není menší než 2,0 a na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) není poměr signálu hlavního píku k signálu šumu menší než 4.
Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Pak se vypočte obsah příbuzných látek v procentech z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku obvyklým postupem (metoda normalizace). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d). Obsah dihydrochininu není vyšší než 10 %; obsah žádné příbuzné látky eluované před chininem není vyšší než 5 % a obsah žádné další příbuzné látky není vyšší než 2,5 %.
Ztráta sušením (2.2.32). 3,0 % až 5,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,300 g se rozpustí ve směsi 10 ml chloroformu R a 20 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 24,90 mg C40H50N4O8S.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Nečistoty
† Ramiprilum
Ramipril
| C23H32N2O5 | Mr 416,52 | CAS 87333-19-5 |
Je to kyselina (2S,3aS,6aS)-1-{(S)-2-[[(S)-l-(ethoxykarbonyl)-3-fenylpropyl]amino]propionyl}oktahydrocyklopenta[b]pyrrol-2-karboxylová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0% až 101,0 % sloučeniny C23H32N2O5.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 0,1 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +32,0° až +38,0°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové RS a methanolu R (14 + 86) a zředěním stejnou směsí rozpouštědel na 25,0 ml.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (a). Po 5 mg ramiprilu nečistoty A CRL, ramiprilu nečistoty B CRL, ramiprilu nečistoty C CRL a ramiprilu nečistoty D CRL se rozpustí v 5 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází B na 10 ml.
Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází B na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází B na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí mobilní fází B na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min,
- gradientového programu:
| Čas (min) | Mobilní fáze A % (V/V) | Mobilní fáze B % (V/V) | Poznámky |
|---|---|---|---|
| 0 - 6 | 90 | 10 | izokraticky |
| 6 - 7 | 90 → 75 | 10 → 25 | lineární gradient |
| 7 - 20 | 75 → 65 | 25 → 35 | lineární gradient |
| 20 - 30 | 65 → 25 | 35 → 75 | lineární gradient |
| 30 - 40 | 25 | 75 | izokraticky |
| 40 - 45 | 25 → 90 | 75 → 10 | lineární gradient |
| 45 - 55 | 90 | 10 | ustalování |
- mobilní fáze A - 2,0 g chloristanu sodného R se rozpustí ve směsi 0,5 ml triethylaminu R a 800 ml vody R, pH se upraví kyselinou fosforečnou R na hodnotu 3,6 a přidá se 200 ml acetonitrilu R,
- mobilní fáze B - 2,0 g chloristanu sodného R se rozpustí ve směsi 0,5 ml triethylaminu R a 300 ml vody R, pH se upraví kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,6 a přidá se 700 ml acetonitrilu R,
- spektrofotometrického detektoru, 210 nm.
Teplota kolony se udržuje při 65 °C. Kolona se ustavuje po dobu nejméně 35 min směsí obsahující 90 % mobilní fáze A a 10 % mobilní fáze B. Pokud není dosaženo uspokojivé základní linie, použije se triethylamin jiného stupně čistoty.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (c). Nastaví se citlivost systému tak, aby na chromatogramu byl viditelný pík. Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a), 10 μl porovnávacího roztoku (b) a 10 μl zkoušeného roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je rozlišení mezi píky ramiprilu nečistoty A a ramiprilu nejméně 3,0; na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je poměr signálu k šumu hlavního píku nejméně tři a na chromatogramu zkoušeného roztoku je faktor symetrie hlavního píku 0,8 až 2,0.
Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy ramiprilu nečistoty A asi 14 min, ramiprilu asi 18 min, ramiprilu nečistoty B asi 22 min, toluenu asi 24 min, ramiprilu nečistoty C asi 26 min a ramiprilu nečistoty D asi 28 min.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku se násobí plocha píku odpovídajícího ramiprilu nečistotě C korekčním faktorem 2,4.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha píků odpovídajících ramiprilu nečistotě A, ramiprilu nečistotě B, ramiprilu nečistotě C a ramiprilu nečistotě D není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píků odpovídajících nečistotám ramiprilu A, B, C a D, není větší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).
Paladium. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. 0,200 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny dusičné R a vody R (0,3 + 99,7) a zředí se jí na 100,0 ml.
Porovnávací roztoky. Použijí se roztoky obsahující 0,02 μg, 0,03 μg a 0,05 μg paladia v mililitru, čerstvě připravené zředěním základního roztoku paladia (0,5 μg Pd/ml) směsí kyseliny dusičné R a vody R (0,3 + 99,7).
Roztok modifikátoru. 0,150 g dusičnanu hořečnatého R se rozpustí ve směsi kyseliny dusičné R a vody R (0,3 + 99,7) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml.
Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku a 10 μl roztoku modifikátoru. Změří se absorbance při 247,6 nm za použití paladiové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, transmisního svazku o šířce nejlépe 1 nm a grafitové kyvety.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,2 %; 1,000 g se zahřívá 4 h ve vakuové sušárně při 60 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,300 g se rozpustí v 25 ml methanolu R, přidá se 25 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 41,65 mg C23H32N2O5.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty
Stanovované nečistoty
Rapae oleum raffinatum
Řepkový olej čištěný
Je to mastný olej získaný ze semen druhu Brassica napus L. a Brassica campestris L. lisováním nebo extrakcí a následným čištěním. Může být přidána vhodná antioxidační přísada.
Vlastnosti
Čirá, světle žlutá tekutina. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%, mísitelný s etherem petrolejovým (TV: 40 °C až 60 °C).
Relativní hustota je asi 0,917 a index lomu asi 1,473.
Zkouška totožnosti
Provede se zkouška Totožnost mastných olejů tenkovrstvou chromatografií (2.3.2). Chromatogram zkoušené látky se shoduje s charakteristickým chromatogramem řepkového oleje.
Zkoušky na čistotu
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,5; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky.
Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10,0.
Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.
Zásaditě reagující látky (2.4.19). Vyhovuje zkoušce Zásaditě reagující látky v mastných olejích.
Podíl mastných kyselin. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22). Podíl mastných kyselin oleje má následující složení:
- kyselina palmitová: 2,5 % až 6,0 %,
- kyselina stearová: nejvýše 3,0 %,
- kyselina olejová: 50,0 % až 67,0 %,
- kyselina linolová:16,0 % až 30,0 %,
- kyselina linolenová: 6,0 % až 14,0 %,
- kyselina ikosenová: nejvýše 5,0 %,
- kyselina eruková: nejvýše 2,0 %.
Uchovávání
Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- zda byla látka připravena mechanickým lisováním nebo extrakcí,
- název a množství přidaného antioxidantu.
† Roxithromycinum
Roxithromycin
| C41H76N2O15 | Mr 837,06 | CAS 80214-83-1 |
Je to (3R,4S,5S,6R,7R,9R,11S,12R,13S,14R)-4-[(2,6-dideoxy-3-C-methyl-3-O-methyl-a-l-α-L-ribohexopyranosyl)oxy]-14-ethyl-7,12,13-trihydroxy-10-{(E)-[(2-methoxyethoxy)methoxy]imino}-3,5,7,9,11,13-hexamethyl-6-{[3,4,6-trideoxy-3-dimethylamino-β-D-xylo-hexopyranosyl]oxy} ]oxacyklotetradekan-2-on. Počítáno na bezvodou látku prostou rozpouštědla, obsahuje 97,0% až 101,0% sloučeniny C41H76N2O15.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v lihu 96% a v dichlormethanu. Je těžce rozpustný ve zředěné kyselině chlorovodíkové.
Vykazuje polymorfismus.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). –93° až –96°, počítáno na bezvodou látku prostou rozpouštědel; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g v acetonu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu za použití:
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min za použití následujících podmínek:
- mobilní fáze A - k 510 ml vody R se přidá 200 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (170 g/l), pH se upraví na hodnotu 5,3 hydroxidem sodným zředěným RS a přidá se 315 ml acetonitrilu R,
- mobilní fáze B - směs objemových dílů vody R a acetonitrilu R (300 + 700), s elučním programem:
| Čas (min) | Mobilní fáze A % (V/V) | Mobilní fáze B % (V/V) | Poznámky |
|---|---|---|---|
| 100 | 0 | ustalování | |
| 0 - 38 | 100 | 0 | izokraticky |
| 38 - 39 | 100 → 90 | 0 → 10 | lineární gradient |
| 39 - 80 | 90 | 10 | izokraticky |
Před každou analýzou se kolona promývá do ustavení rovnováhy mobilní fází A nejméně 20 min. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy: N-demethylroxithromycinu (roxithromycinu nečistoty F) 15 min až 17 min a roxithromycinu 20 min až 22 min. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem N-demethylroxithromycinu a píkem roxithromycinu je nejméně 6,0 a faktor symetrie píku roxithromycinu je nejvýše 1,5. Je-li třeba, upraví se průtok mobilní fáze.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramů zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než šestinásobek plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (3,0%). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b).
Pro účel zkoušky na příbuzné látky se nepřihlíží k píkům, které eluují při použití mobilní fáze B s relativním retenčním časem 3 (vztaženo k píku roxithromycinu) a odpovídají toluenu.
Ethanol a toluen (2.4.24). Nejvýše 0,2% ethanolu a 0,1 % toluenu; provede se zkouška na zbytková rozpouštědla.
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití porovnávacího roztoku olova (1 pg/ml) získaného zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85).
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok (a). 40,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 10,0 ml.
Zkoušený roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 20,0 mg roxithromycinu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (c). 5,0 mg roxithromycinu CRL a 5,0 mg N-demethylroxithromycinu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R, roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (170 g/l), jehož hodnota pH se upraví na 5,3 hydroxidem sodným zředěným RS, a acetonitrilu R (510 + 200 + 315); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 205 nm.
Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy: N-demethylroxithromycinu 7 min až 10 min a roxithromycinu 10 min až 13 min. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramů porovnávacího roztoku (c) je rozlišení mezi píkem N-demethylroxithromycinu a píkem roxithromycinu nejméně 6,0 a faktor symetrie píku roxithromycinu je nejvýše 1,5.
Je-li třeba, upraví se průtok mobilní fáze. Nastříkne se odděleně zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (a).
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
Separandum.
Nečistoty
Salviae officinalis folium
Šalvějový list
Synonymum. Folium salviae
Je to celý nebo řezaný usušený list druhu Salvia officinalis L. Neřezaná droga obsahuje nejméně 15 ml silice v 1 kilogramu drogy. Řezaná droga obsahuje nejméně 10 ml silice v 1 kilogramu drogy, obojí počítáno na sušinu.
Vlastnosti
Silice druhu Salvia officinalis L. obsahuje velké množství thujonu.
Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3 % stonků a nejvýše 2 % ostatních cizích příměsí.
Voda, stanovení destilací (2.2.13). Nejvýše 10,0 %; stanoví se s 20,0 g práškované drogy (355).
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %.
Stanovení obsahu
Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 20,0 g čerstvě řezané drogy se destiluje 2 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v 500ml baňce s 250 ml vody R jako destilační kapaliny; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
† Selegilini hydrochloridum
Selegiliniumchlorid
| C13H18CIN | Mr 223,74 | CAS 14611-52-0 |
Je to methyl-(2-propin-1-yl)[(2R)-1-fenyl-2-propyl]amoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C13H18ClN.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, těžce rozpustný v acetonu.
Taje při asi 143 °C.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,20 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg selegiliniumchloridu CRL a 2 mg nortriptyliniumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 20,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí rozpouštědel na 50,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která se připraví následujícím způsobem: směs 250 ml methanolu R a 250 ml acetonitrilu R se zředí butylamoniumacetatovým tlumivým roztokem o pH 6,5 na 1000,0 ml; tlumivý roztok se připraví rozpuštěním 4 ml butylaminu R v 900 ml vody R (pH se upraví kyselinou octovou R na hodnotu 6,5) a zředěním vodou R na 1000,0 ml; průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 215 nm.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je rozlišení mezi píky selegilinu a nortriptylinu větší než 3. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 1,7násobku retenčního času selegilinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a součet ploch těchto píku není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědel a chloridů a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
(S)-Selegilin. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí ve směsi 1 ml 2-propanolu R a 10 μl butylaminu R a zředí se mobilní fází na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 8,0 mg (RS)-selegiliniumchloridu CRL se rozpustí ve směsi 1 ml 2-propanolu R a 10 μl butylaminu R a zředí se mobilní fází na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 0,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 20,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem OD pro chirální separaci R,
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů 2-propanolu R a cyklohexanu R (0,2 + 99,8); průtoková rychlost je 1 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 220 nm.
Nastříkne se po 20 μl každého roztoku. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenční čas (S)-selegilinu asi 10 min. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla asi 10 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je rozlišení mezi píky (S)-selegilinu a (R)-selegilinu nejméně 1,5. V případě potřeby se upraví obsah 2-propanolu v mobilní fázi. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího (S)-selegilinu větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší ve vakuové sušárně při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,5 kPa.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,180 g se rozpustí v 50 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 01 mol/l VS odpovídá 22,37 mg C13H18CIN.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty
Serinum1)
Serin
| C3H7NO3 | Mr 105,09 | CAS 56-45-1 |
Je to kyselina (S)-2-amino-3-hydroxypropionová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C3H7NO3.
Výroba
Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 50 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ6 (2.2.2, Metoda II).
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +14,0° až +16,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg serinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 50 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg methioninu CRL a 10 mg serinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 25 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).
Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).
Amonium. Připraví se dvě hodinová sklíčka o průměru 60 mm a umístí se těsně vedle sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o velikosti strany 5 mm a navlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg upráškované zkoušené látky se umístí na spodní sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a rychle se promíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se překlopí na sklíčko se zkoušenou látkou a vzniklá komůrka se zahřívá 15 min při 40 °C. Lakmusový papír není zbarven intenzivněji modře než lakmusový papír u porovnávacího vzorku připraveného současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH4/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (200 μg/g).
Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isohutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,100 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru do změny hnědožlutého zbarvení na zelené.
1 ml kyseliny chloristé OJ mol/l VS odpovídá 10,51 mg C3H7NO3.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Serpylli herba
Nať mateřídoušky
Synonymum. Herba serpylli
Je to usušená kvetoucí nať druhu Thymus serpyllum L. sensu lato. Obsahuje nejméně 2 ml silice v 1 kilogramu drogy a nejméně 1 ml těkavých fenolů v 1 kilogramu silice, počítáno jako thymol (C10H14O, Mr 150,2), vztaženo na vysušenou drogu.
Popis a vlastnosti
Droga aromatického pachu, kořenité chuti.
Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3,0 %. Nejsou přítomny čárkovité nebo čárkovitě kopinaté listy se silně podvinutým okrajem. Čepel naspodu s hlavní žilkou zřetelně vyniklou, okraj čepele, zejména na bázi s dlouhými bílými chlupy. Při hodnocení v chloralhydrátu RS nejsou přítomny krycí chlupy s bradavčitými stěnami a zašpičatělou koncovou buňkou a přímé nebo lehce zahnuté dvoubuněčné až tříbuněčné, často kolenovitě zahnuté nebo víceméně přímé chlupy (Thymus vulgaris, Thymus zygis).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %, 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %.
Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,0 %.
Stanovení obsahu
Silice. Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 50,0 g rozdrobněné drogy (355) se destiluje 2 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min v baňce na 1000 ml s 500 ml vody R, bez přídavku xylenu R do dělené trubice.
Fenoly. Silice ze zkoušky Stanovení obsahu se převede opatrně malými dávkami lihu R 90% (V/V) do odměrné baňky na 25 ml tak, aby obsahovala nejmenší možné množství vody, dělená trubice se propláchne malými dávkami lihu R 90% (V/V) a odměrná baňka se doplní lihem R 90% (V/V) po značku. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá se 40 ml lihuR 90% (V/V) a zředí se vodou R na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se převedou do dělicí nálevky, smíchají se s 20 ml vody R, 0,25 ml amoniaku zředěného RS2 a 1 ml roztoku aminopyrazolonu R (10 g/l). Po protřepání se smíchá se 2 ml čerstvě připraveného roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (20 g/l) a znovu se protřepe. Po 5 min se protřepává 10 ml dichlormethanu R. Dichlormethanová vrstva se zfiltruje chomáčkem vaty povlhčeným dichlormethanem R do odměmé baňky na 50,0 ml. Vodná vrstva se protřepe třikrát 10 ml dichlormethanu R. Dichlormethanové vrstvy se zfiltrují přes chomáček vaty. Vata se promyje dichlormethanem R a obsah odměmé baňky se jím zředí na 50,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 450 nm za použití dichlormethanu R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se obsah fenolů v procentech, počítáno jako thymol (C10H14O.
Specifická absorbance je 805.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
† Silymarinum
Silymarin
CAS 65666-07-1
Je to směs látek flavolignanového typu získaná extrakcí plodu ostropestřce mariánského Silybum marianum (L) GAERTN. Hlavní podíl obsahových látek tvoří silybininA , silybinin B, isosilybinin A, isosilybinin B, silychristin, silydianin, taxifolin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje nejméně 80 % silymarinu vyjádřeného jako silybinin.
Vlastnosti
Hnědožlutý amorfní prášek slabého charakteristického pachu.
Zkouška totožnosti
Na chromatogramu zkoušeného roztoku ze zkoušky Obsah silybinu jako součet silybininu a isosilybininu, viz Zkoušky na čistotu, retenční časy píků silybininu A a silybininu B odpovídají retenčním píkům silybininu A a silybininu B na chromatogramu porovnávacího roztoku.
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. Rozpouštění lze urychlit zahřátím na 40 °C. Roztok je čirý (2.2.1).
Látky rozpustné v pentanu. Nejvýše 1,0 %. 2,000 g se v kuželové baňce se zabroušenou zátkou smíchají s 50 ml pentanu R, baňka se uzavře a 10 min se míchá pomocí ultrazvuku. Potom se zfiltruje přes skleněný filtr S4 a filtr i baňka se propláchnou pětkrát 5 ml pentanu R a nakonec se filtr propláchne ještě 10 ml pentanu R. Ve zvážené kuželové baňce předem 30 min sušené při 100 °C až 105 °C se filtrát a promývací tekutiny shromažďují a pentan se oddestiluje. Baňka se zbytkem se suší 30 min až 45 min při 100 °C až 105 °C a po ochlazení v exsikátoru se zváží.
Chromatografický profil. Podíl obsahových látek vyjádřený jako součet silybininu a isosilybininu (silybin) je nejméně 30,0 % a obsahové látky celkově, vyjádřeno jako součet silybininu A, silybininu B, isosilybininu A, isosilybininu B, silychristinu, silydianinu ataxifolinu, je nejméně 60,0 %, vzorce viz odstavec Obsahové látky.
Obsah silybinu jako součet silybininu a isosilybininu. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a methanolu R (1 + 3 + 6) a zředí se stejnou směsí na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se stejnou směsí zředí na 25,0 ml.
Porovnávací roztok. 50,0 mg silybininu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a methanolu R (1+3 + 6) a zředí se stejnou směsí na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 25,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů dimethylformamidu R, methanolu R a vody R (5 + 40 + 55). 1 litr mobilní fáze obsahuje 0,34 g tetrabutylamoniumhydrogensíranu R; průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 290 nm.
Při průtoku mobilní fáze 1,0 ml/min se kolona temperovaná na 35 °C promývá do ustálení rovnováhy po dobu asi 60 min. Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenční čas píku silybininu A asi 19,0 min a relativní retenční čas píku silybininu B 1,10, vztaženo k retenčnímu času píku silybininu A. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky silybininu A a silybininu B není menší než 1,30.
Nastříkne se šestkrát 10 μl porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku odpovídajícího silybininu A není větší než 1,0%. Střídavě se nastřikuje 10 μl porovnávacího roztoku a 10 μl zkoušeného roztoku. Procentuální obsah silybinu jako součet silybininu a isosilybininu se vypočítá metodou externího standardu z ploch píků silybininu A, silybininu B, isosylibininu A (pík s relativním retenčním časem 1,50) a isosylibininu B (pík s relativním retenčním časem 1,60) na chromatogramu zkoušeného roztoku a z ploch píků silybininu A a silybininu B na chromatogramu porovnávacího roztoku.
Obsahové látky celkově. Použijí se chromatogramy zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku získané ve zkoušce Obsah silybinu jako součet silybininu a isosylibininu a vypočítá se celkový procentuální obsah obsahových látek metodou externího standardu z ploch těchto píků na chromatogramu zkoušeného roztoku:
taxifolinu, relativní retenční čas 0,32,
silychristinu, relativní retenční čas 0,42,
silydianinu, relativní retenční čas 0,49,
silybininu A, relativní retenční čas 1,00,
silybininu B, relativní retenční čas 1,10,
isosylibininu A, relativní retenční čas 1,50,
isosilybininu B, relativní retenční čas 1,60 a z ploch píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (silybininu A a silybininu B).
Organická zbytková rozpouštědla. Celkový obsah organických rozpouštědel je nejvýše 1,0 %, obsah acetonu je nejvýše 0,5 %, obsah ethanolu je nejvýše 0,5 % a obsah ostatních rozpouštědel celkem není větší než 0,1 %. Stanoví se plynovou chromatografií se statickým head-space nástřikem (22.28).
Zkoušený roztok.(a). 0,100 g se ve vhodné lahvičce rozpustí v 1 ml dimethylformamidu R a přidá se 0,5 ml vody R. Lahvička se uzavře pryžovou zátkou pokrytou polytetrafluorethylenovou fólií a zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem. Obsah lahvičky se protřepe.
Roztok rozpouštědel. Rozpustí se po 60 mg acetonu R, etheru R, ethanolu R, methanolu R, ethylacetatu R a hexanu R v 15 ml dimethylformamidu R a zředí se jím na 25,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se přidají k 15 ml dimethylformamidu R a zředí se jím na 25,0 ml.
Porovnávací roztok. 1,0 ml roztoku rozpouštědel se ve vhodné lahvičce smíchá s 0,5 ml vody R. Lahvička se uzavře pryžovou zátkou pokrytou polytetrafluorethylenovou fólií a zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem. Obsah lahvičky se protřepe.
Dále se postupuje podle stati Zbytková rozpouštědla (2.4.24) za použití systému A.
Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (100μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (10 μg Pb/ml).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 4,0 %. 0,200 g se zahřívá 2 hodiny v sušárně při 130 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %. Stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Mikrobiální znečištění. Z celkového počtu živých mikroorganismů (2.6.12) je nejvýše 103 aerobních bakterií v 1 g a nejvýše 102hub v 1 g. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli (2.6.13).
Stanovení obsahu
50 mg se rozpustí v methanolu R zahříváním na vodní lázni při 80 °C. Po ochlazení se zředí methanolemR na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolemR na 50,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) výsledného roztoku při 288 nm proti methanolu R jako kontrolní tekutině.
Vypočítá se obsah silymarinu vyjádřený jako silybinin za použití specifické absorbance silybininu, která má hodnotu 503. Výsledek se přepočítá na vysušenou látku.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, při teplotě nepřevyšující 25 °C. Separandum.
Obsahové látky
Silybinin A. (2R,3R)-3,5,7-trihydroxy-2-[(2R,3R)-3-(4-hydroxy-3-methoxyfenyl)-2-hydroxymethyl-1,4-benzodioxan-6-yl]-4-chromanon,
Silybinin B. (2R,3R)-3,5,7-trihydroxy-2-[(2S,3S)-3-(4-hydroxy-3-methoxyfenyl)-2-hydroxymethyl-1,4-benzodioxan-6-yl]-4-chromanon,
Isosilybinin A. (2R,3R)-3,5,7-trihydroxy-2-[(2R,3R)-3-(4-hydroxy-3-methoxyfenyl)-3-hydroxy-methyl-1,4-benzodioxan-6-yl]-4-chromanon,
Isosilybinin B. (2R,3R)-3,5,7-trihydroxy-2-[(2S,3S)-2-(4-hydroxy-3-methoxyfenyl)-3-hydroxy-methyl-1,4-benzodioxan-6-yl]-4-chromanon,
Silydianin. (2R,3R)-3,5,7-trihydroxy-2-[7a-hydroxy-8-(4-hydroxy-3-methoxyfenyl)-7-oxo-2,3,3a,6,7,7a-hexahydro-3,6-methanobenzo[b]furan-4-yl]-4-chromanon,
Silychristin. (2R,3R)-3,5,7-trihydroxy-2-[(2R,3S)-7-hydroxy-2-(4-hydroxy-3-methoxyfenyl)-3-hydroxymethyl-2,3-dihydrobenzo[b]furan-5-yl]-4-chromanon,
Taxifolin. (2R,3S)-3,5,7-trihydrosy-2-(3,4-dihydrosyfenyl)-4-chromanon.
Sojae oleum hydrogenatum
Hydrogenovaný sójový olej
Je to produkt připravený z oleje získaného ze semen druhu Glycine sója SIEB. a ZUCC. a Glycine max (L.) MERR. [G. hispida (MOENCH) MAXIM.] čištěním, bělením, hydrogenací a zbavením zápachu. Obsahuje hlavně triacylglyceroly kyseliny palmitové a stearové.
Vlastnosti
Bílá hmota nebo prášek, které zahřátím tají na čirou, světle žlutou kapalinu. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu a po zahřátí v etheru petrolejovém (TV: 65 °C až 70 °C) a v toluenu, velmi těžce rozpustný v lihu 96%.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Teplota tání (2.2.15). 66 °C až 72 °C.
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,5; titruje se ještě horký roztok připravený rozpuštěním 10,0 g v 50 ml horké směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a toluenu R, předem zneutralizované hydroxidem draselným 0,1 mol/l VS za použití fenoIftaleinu RS1 jako indikátoru.
Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 5,0.
Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 1,0 %, stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.
Zásaditě reagující látky v mastných olejích (2.4.19). 2,0 g se rozpustí mírným zahřátím ve směsi obsahující 1,5 ml lihu 96% R a 3 ml toluenu R. Přidá se 0,05 ml roztoku modři bromfenolové R (0,4 g/l) v lihu 96% R. Ke změně zbarvení na žluté se spotřebuje nejvýše 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.
Cizí mastné oleje. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22).
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kapilární kolony délky 25 m a vnitřního průměru 0,25 mm s vnitřní stěnou pokrytou poly(kyanopropyl)siloxanem R (tloušťka vrstvy 0,2 um),
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 0,65 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru,
- injektoru s děličem (1 : 100).
Teplota kolony se udržuje 20 min na 180 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 250 °C. Podíl mastných kyselin má následující složení:
- nasycené mastné kyseliny s délkou řetězce menší než Q4: nejvýše 0,1 %,
- kyselina myristová: nejvýše 0,5 %,
- kyselina palmitová: 9,0 % až 16,0 %,
- kyselina stearová: 79,0 % až 89,0 %,
- kyselina olejová aizomery (C18 : 1; odpovídá délkou řetězce poly(kyanopropyl)siloxanu 18,5 až 18,8): nejvýše 4,0 %,
- kyselina linolová aizomery (C18 : 2; odpovídá délkou řetězce poly(kyanopropyl)siloxanu 19,4 až 19,8): nejvýše 1,0 %,
- kyselina linolenová a izomery (Ci8.3; odpovídá délkou řetězce poly(kyanopropyl)siloxanu 20,3 až 20,7): nejvýše 0,2 %,
- kyselina arachidová: nejvýše 1,0 %,
- kyselina behenová: nejvýše 1,0 %.
Nikl. Nejvýše 1 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).
Zkoušený roztok. 5,0 g se opatrně zahřeje v předem zváženém vyžíhaném platinovém nebo křemenném kelímku a do zkoušené látky se vloží knot ze stočeného bezpopelného filtračního papíru, který se zapálí. Po spálení zkoušené látky se zahřívání ukončí a žíhá se v muflové peci při asi 600 °C do získání bílého popele. Po ochlazení se zbytek převede dvakrát 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do 25ml odměmé baňky, přidá se 0,3 ml kyseliny dusičné R a zředí se vodou R na 25,0 ml.
Porovnávací roztoky. Připraví se tři roztoky přidáním 1,0 ml, 2,0 ml a 4,0 ml základního roztoku niklu (0,2 μg Ni/ml) ke 2,0 ml zkoušeného roztoku a zředěním vodou R na 10,0 ml.
Změří se absorbance při 232 nm za použití niklové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, grafitové pece jako atomového generátoru a argonu R jako nosného plynu.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,3 %, stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
† Somatropini solutio ad praeparationem
Koncentrovaný roztok somatropinu
Je to roztok obsahující bílkovinu se strukturou (191 aminokyselinových zbytků) hlavní složky růstového hormonu produkovaného lidskou hypofýzou. Může obsahovat tlumivé soli a jiné pomocné látky. Obsahuje 91,0 % až 105,0 % deklarovaného obsahu somatropinu (C990H1528N262O300S7). Vyhovuje požadavkům článku Producta ab ADN recombinante.
1 mg bezvodého somatropinu (C990H1528N262O300S7) odpovídá 3,0 m.j. biologické účinnosti.
Výroba
Připravuje se metodou založenou na rekombinaci DNK (rDNK). Při vývoji přípravku se prokáže vhodnou validovanou metodou stanovení biologické účinnosti, založenou na stimulaci růstu a schválenou oprávněnou autoritou, že výrobní postup dává látku, jejíž biologická účinnost je nejméně 2,5 m.j. v miligramu.
Zkoušený roztok vyhovuje následujícím dodatečným požadavkům.
Bílkoviny hostitelské buňky. Požadavek schválí oprávněná autorita.
DNK hostitelské buňky a vektoru. Požadavek schválí oprávněná autorita.
Vlastnosti
Čirý nebo slabě opalizující, bezbarvý roztok.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Příbuzné bílkoviny. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. Připraví se roztok zkoušeného výrobku v tlumivém roztoku trometamolovém o pH 7,5 (0,05 mol/l) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu nebo méně, potom se podle toho upraví objem injekce.
Porovnávací roztok. Připraví se roztok somatropinu CRL v tlumivém roztoku trometamolovém o pH 7,5 (0,05 mol/l) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu.
Roztok pro rozlišení (validační směs somatropinu a desamidosomatropinu). Připraví se roztok somatropinu CRL v tlumivém roztoku trometamolovém o pH 7,5 (0,05 mol/l) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg. Zfiltruje se přes sterilní filtr nebo se přidá azid sodný R do koncentrace 0,1 mg v mililitru roztoku a nechá se 24 h stát při pokojové teplotě.
Roztoky se uchovávají při teplotě 2 °C až 8 °C a použijí se do 24 h Pokud se používá automatický dávkovač, je nutno jej udržovat při 2 °C až 8 °C.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem butylsilanizovaným pro chromatografii R (velikost částic 5 μm a velikost pórů 30 nm), která je umístěna mezi pumpu a nástřikový ventil,
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů propanolu R a tlumivého roztoku trometamolového o pH 7,5 (0,05 mol/l) (29 + 71); průtoková rychlost je 0,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 220 nm.
Teplota kolony se udržuje na 45 °C.
Před použitím se kolona promývá 200 ml až 500 ml 0,1 % (V/V) roztokem kyseliny trifluoroctové R v 50% (V/V) acetonitrilu R. Je-li třeba, promývání se opakuje do ustálení kolony.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku. Je-li třeba, upraví se koncentrace propanolu R v mobilní fázi tak, aby retenční čas hlavního píku byl asi 33 min.
Nastříkne se 20 μl roztoku pro rozlišení. Na chromatogramu se objeví malý pík (desamidosomatropin) s relativním retenčním časem k hlavnímu píku asi 0,85. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky somatropinu a desamidosomatropinu je nejméně 1,0 a hodnota faktoru symetrie píku somatropinu je 0,9 až 1,8.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 6,0 % celkové plochy píků. Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel.
Dimer a příbuzné látky s vyšší molekulovou hmotností. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30), jak je popsána ve zkoušce Stanovení obsahu.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píků s retenčním časem kratším, než je retenční čas hlavního píku, není větší než 4,0 % celkové plochy píků. Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel.
Distribuce izoforem. Provede se izoelektrická fokusace.
Zkoušený roztok (a). Zkoušený roztok se zředí tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 7,0 (0,025 mol/l) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu.
Zkoušený roztok (b). K 0,1 ml zkoušeného roztoku (a) se přidá 1,9 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,025 mol/l).
Porovnávací roztok (a). Připraví se roztok somatropinu CRL v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,0 (0,025 mol/l) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu.
Porovnávací roztok (b). Použije se roztok pro kalibraci izoelektrického bodu o rozmezí pH 2,5 až 6,5, připravený podle návodu výrobce.
Se zařízením se pracuje podle návodu výrobce. Izoelektrická fokusace se provádí na hotových deskách s vrstvou gelu o rozměrech 245 mm x 110 mm x 1 mm a pH v rozmezí 4,0 až 6,5. Na vrstvu gelu se nanese odděleně po 15 μl každého roztoku. Jako anodický roztok se použije roztok kyseliny glutamové R (14,7 g/l) v roztoku kyseliny fosforečné R (50 g H3PO4/I) a jako katodický roztok se použije roztok fialaninu R (89,1 g/l). Pracovní podmínky se nastaví na 2000 V a 25 mA. Fokusace se nechá probíhat 2,5 h při konstantním napětí a výkonu nepřevyšujícím 25 W. Potom se vrstva gelu ponoří na 30 min do roztoku obsahujícího kyselinu trichloroctovou R (115 g/l) a kyselinu sulfosalicylovou R (34,5 g/l) a pak na 5 min do směsi objemových dílů kyseliny octové R, ethanolu R a deionizované vody R (8 + 25 + 67) (odbarvovací roztok). Vrstva gelu se zbarví ponořením na 10 min do 60 °C teplého roztoku modři kyselé 83 R (1,15 g/l) v odbarvovacím roztoku a potom se ponoří do odbarvovacího roztoku do odstranění nadbytku barviva.
Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozdělení zón na elektroforeogramu porovnávacího roztoku (b) odpovídá pokynům výrobce. Na elektroforeogramu porovnávacího roztoku (a) je viditelná hlavní zóna s izoelektrickým bodem při asi 5 a kyselejší menší zóna při asi 4,8. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (a) žádná zóna, kromě hlavní zóny, nepřevyšuje svou intenzitou hlavní zónu na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (b) (5 %).
Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li v miligramu nejvýše 5 m.j. endotoxinu.
Stanovení obsahu
Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30).
Zkoušený roztok. Připraví se roztok zkoušeného roztoku v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,0 (0,025 mol/l) tak, aby v mililitru obsahoval 1,0 mg somatropinu.
Porovnávací roztok. Obsah lahvičky somatropinu CRL se zředí tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 7,0 (0,025 mol/l) na koncentraci 1,0 mg/ml.
Roztok pro rozlišení. Lahvička somatropinu CRL se nechá v sušárně při 50 °C po dobu (obvykle 12 h až 24 h) dostačující k vytvoření 1 % až 5 % dimeru. Obsah lahvičky se zředí tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 7,0 (0,025 mol/l) na koncentraci 1,0 mg/ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,30 m a vnitřního průměru 7,8 mm naplněné silikagelem hydrofilním pro chromatografii R jakosti vhodné pro dělení globulárních bílkovin v rozmezí molekulové hmotnosti 5000 až 150 000,
- mobilní fáze, kterou je zfiltrovaná a odplyněná směs objemových dílů 2-propanolu R a tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,063 mol/l) (3 + 97); průtoková rychlost je 0,6 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 214 nm.
Nastříkne se 20 μl roztoku pro rozlišení. Na získaném chromatogramu je retenční čas hlavního píku asi 12 min až 17 min a relativní retenční časy dimeru somatropinu a proteinů s vyšší molekulovou hmotností jsou 0,90 a 0,65, vztaženo k hlavnímu píku. Rozlišení dané poměrem výšky minima nad základní linií mezi píky monomeru a dimeru k výšce píku dimeru je nejvýše 0,4.
Nastřikuje se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku.
Obsah somatropinu se vypočítá z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku a na chromatogramu porovnávacího roztoku a z deklarovaného obsahu látky C990H1528N262O300S7 v somatropinu CRL.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě –20 °C. Je třeba vyhnout se opakovanému zmrazení a rozmražení roztoku. Je-li roztok sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Separandum.
Označování
V označení na obalu se uvede:
- obsah somatropinu v miligramech v mililitru roztoku,
- název a množství jakýchkoliv pomocných látek,
- zda je roztok sterilní,
- zda je roztok prostý bakteriálních endotoxinů.
† Somatropinum
Somatropin
| C990H1528N262O300S7 | Mr 22 124,88 | CAS 12629-01-5 |
Je to bílkovina se strukturou (191 aminokyselinových zbytků) hlavní složky růstového hormonu produkovaného lidskou hypofýzou. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 91,0% až 105,0% somatropinu (C990H1528N262O300S7). Vyhovuje požadavkům článku Producta ab ADN recombinante.
1 mg bezvodého somatropinu (C990H1528N262O300S7) odpovídá 3,0 m.j. biologické účinnosti.
Výroba
Připravuje se metodou založenou na rekombinaci DNK (rDNK). Při vývoji přípravku se vhodnou validovanou metodou stanovení biologické účinnosti založenou na stimulaci růstu a schválenou oprávněnou autoritou prokáže, že výrobní postup dává látku, jejíž biologická účinnost je nejméně 2,5 m.j. v miligramu.
Zkoušená látka vyhovuje následujícím dodatečným požadavkům.
Bílkoviny hostitelské buňky. Požadavek schválí oprávněná autorita.
DNK hostitelské buňky a vektoru. Požadavek schválí oprávněná autorita.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Příbuzné bílkoviny. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. Připraví se roztok zkoušené látky v tlumivém roztoku trometamolovém o pH 7,5 (0,05 mol/l) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu.
Porovnávací roztok. Připraví se roztok somatropinu CRL v tlumivém roztoku trometamolovém o pH 7,5 (0,05 mol/l) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu.
Roztok pro rozlišení (validační směs somatropinu a desamidosomatropinu). Připraví se roztok somatropinu CRL v tlumivém roztoku trometamolovém o pH 7,5 (0,05 mol/l) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg. Zfiltruje se přes sterilní filtr nebo se přidá azid sodný R do koncentrace 0,1 mg v mililitru roztoku a nechá se 24 h stát při pokojové teplotě.
Roztoky se uchovávají při teplotě 2 °C až 8 °C a použijí se do 24 h. Pokud se používá automatický dávkovač, je nutno jej udržovat při 2 °C až 8 °C.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem butylsilanizovaným pro chromatografii R (velikost částic 5 pm a velikost pórů 30 nm), která se umístí mezi pumpu a nástřikový ventil,
- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů propanolu R a tlumivého roztoku trometamolového o pH 7,5 (0,05 mol/l) (29 + 71); průtoková rychlost je 0,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 220 nm.
Teplota kolony se udržuje na 45 °C.
Před použitím se kolona promývá 200 ml až 500 ml 0,1% (V/V) roztoku kyseliny trifluoroctové R v 50% (V/V) roztoku acetonitrilu R. Je-li třeba, promývání se opakuje do ustálení kolony.
Nastříkne se 20 jíl porovnávacího roztoku. Je-li třeba, upraví se koncentrace propanolu R v mobilní fázi tak, aby retenční čas hlavního píku byl asi 33 min.
Nastříkne se 20 μl roztoku pro rozlišení. Na chromatogramu se objeví malý pík (desamidosomatropin) s relativním retenčním časem k hlavnímu píku asi 0,85. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky somatropinu a desamidosomatropinu je nejméně 1,0 a hodnota faktoru symetrie píku somatropinu je 0,9 až 1,8.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 6,0 % celkové plochy píků. Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel.
Dimer a příbuzné látky s vyšší molekulovou hmotností. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30), jak je popsána ve zkoušce Stanovení obsahu.
Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píků s retenčním časem kratším, než je retenční čas hlavního píku, není větší než 4,0 % celkové plochy píků. Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel.
Distribuce izoforem. Provede se izoelektrická fokusace.
Zkoušený roztok (a). Připraví se roztok zkoušené látky v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,0 (0,025 mol/l) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu.
Zkoušený roztok (b). K 0,1 ml zkoušeného roztoku (a) se přidá 1,9 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,025 mol/l).
Porovnávací roztok (a). Připraví se roztok somatropinu CRL v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,0 (0,025 mol/l) tak, aby v mililitru obsahoval 2,0 mg somatropinu.
Porovnávací roztok (b). Použije se roztok pro kalibraci izoelektrického bodu o rozmezí pH 2,5 až 6,5, připravený podle návodu výrobce.
Se zařízením se pracuje podle návodu výrobce. Izoelektrická fokusace se provádí na hotových deskách s vrstvou gelu o rozměrech 245 mm x 110 mm x 1 mm a pH v rozmezí 4,0 až 6,5. Na vrstvu gelu se nanese odděleně po 15 μl každého roztoku. Jako anodický roztok se použije roztok kyseliny glutamové R (14,7 g/l) v roztoku kyseliny fosforečné R (50 g H3PO4/I) a jako katodický roztok se použije roztok fialaninu R (89,1 g/l). Pracovní podmínky se nastaví na 2000 V a 25 mA. Fokusace se nechá probíhat 2,5 h při konstantním napětí a příkonu nepřevyšujícím 25 W. Potom se vrstva gelu ponoří na 30 min do roztoku obsahujícího kyselinu trichloroctovou R (115 g/l) a kyselinu sulfosalicylovou R (34,5 g/l) a pak na 5 min do směsi objemových dílů kyseliny octové R, ethanolu R a deionizované vody R (8 + 25 + 67) (odbarvovací roztok). Vrstva gelu se zbarví ponořením na 10 min do 60 °C teplého roztoku modři kyselé 83 R (1,15 g/l) v odbarvovacím roztoku a potom se ponoří do odbarvovacího roztoku do odstranění nadbytku barviva.
Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozdělení zón na elektroforeogramu porovnávacího roztoku (b) odpovídá pokynům výrobce. Na elektroforeogramu porovnávacího roztoku (a) je viditelná hlavní zóna s izoelektrickým bodem asi 5 a kyselejší menší zóna při asi 4,8. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (a) žádná zóna, kromě hlavní zóny, nepřevyšuje svou intenzitou hlavní zónu na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (b) (5 %).
Voda, mikrostanovení (2.5.32). Nejvýše 10,0 %.
Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li v miligramu nejvýše 5 m.j. endotoxinu.
Stanovení obsahu
Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30).
Zkoušený roztok. Připraví se roztok zkoušené látky v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,0 (0,025 mol/l) tak, aby v mililitru obsahoval 1,0 mg somatropinu.
Porovnávací roztok Obsah lahvičky somatropinu CRL se rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,0 (0,025 mol/l) a zředí se stejným rozpouštědlem na koncentraci 1,0 mg/ml.
Roztok pro rozlišení. Lahvička somatropinu CRL se nechá v sušárně při 50 °C po dobu (obvykle 12 h až 24 h) dostačující k vytvoření 1 % až 5 % dimeru. Obsah lahvičky se rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,0 (0,025 mol/l) a zředí se stejným rozpouštědlem na koncentraci 1,0 mg/ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,30 m a vnitřního průměru 7,8 mm naplněné silikagelem hydrofilním pro chromatografii R jakosti vhodné pro dělení globulárních bílkovin v rozmezí molekulové hmotnosti 5000 až 150 000,
- mobilní fáze, kterou je zfiltrovaná a odplyněná směs objemových dílů 2-propanolu R a tlumivé- ho roztoku fosforečnanového o pH 7,0 (0,063 mol/l) (3 + 97); průtoková rychlost je 0,6 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 214 nm.
Nastříkne se 20 μl roztoku pro rozlišení. Na získaném chromatogramu je retenční čas hlavního píku asi 12 min až 17 min a relativní retenční časy dimeru somatropinu a proteinů s vyšší molekulovou hmotností jsou 0,90 a 0,65, vztaženo k hlavnímu píku. Rozlišení dané poměrem výšky minima nad základní linií mezi píky monomeru a dimeru k výšce píku dimeru je nejvýše 0,4.
Nastřikuje se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku.
Obsah somatropinu se vypočítá z ploch píku na chromatogramu zkoušeného roztoku a na chromatogramu porovnávacího roztoku a z deklarovaného obsahu látky C990H1528N262O300S7 v somatropinu CRL.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.
Separandum.
Označování
V označení na obalu se uvede, zda je látka:
- sterilní,
- prostá bakteriálních endotoxinů.
† Stannosi chloridum dihydricum
Dihydrát chloridu cínatého
| SnCI2 . 2H2O | Mr 225,63 | CAS 10025-69-1 |
Obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny SnCl2 . 2H2O.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly, zvětrávající na vzduchu. Je snadno rozpustný ve vodě (roztoky se stáním nebo ředěním kalí) a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěné kyselině chlorovodíkové.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S1. K 0,40 g se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 20 ml.
Roztok S2. 1,0 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS, zředí se jí na 30 ml a zahřeje se k varu. Přidá se 30 ml thioacetamidu RS a 15 min se vaří (roztok A). 5 ml tohoto roztoku se zfiltruje a filtrát se zahřeje k varu. Přidá se 5 ml thioacetamidu RS a 15 min se vaří. Pokud se tvoří sraženina, přidá se ke směsi zbytek roztoku A (roztok A'). Přidá se 10 ml thioacetamidu RS a vaří se. Opakuje se série operací počínaje “5 ml tohoto roztoku...“, dokud již delší dobu po přidání 5 ml thioacetamidu RS k filtrátu získanému z 5 ml roztoku A (resp. roztoku A’, roztoku A“...) nevzniká sraženina. Jestliže sraženina nevznikla nebo již nevzniká, spojí se získaný roztok se zbytkem roztoku A (resp. roztoku A', roztoku A“...), zfiltruje se a sraženina se promyje 10 ml vody R. Filtrát se zahřívá tak dlouho, dokud unikající páry nepřestanou barvit navlhčený kousek papíru s octanem olovnatým R černošedě. Nechá se vychladnout a zředí se vodou R na 50 ml.
Vzhled roztoku. 10,0 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Látky nesrážející se thioacetamidem. 25 ml roztoku S2 se odpaří do sucha avyžíhá se při 600 °C. Zbytek váží nejvýše 1 mg (0,2 %).
Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S1 vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 μg/g).
Těžké kovy. 1,0 g se rozpustí ve 2 ml směsi objemových dílů kyseliny dusičné R a kyseliny chlorovodíkové R (1+3). Roztok se zahřívá na vodní lázni, dokud se nepřestanou vyvíjet páry oxidů dusíku. Zbytek se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidají 3 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 2 ml vody R. Zahřívá se do získání čirého roztoku, ochladí se a přidá se 0,5 ml zkoumadla thioacetamidového R. Zbarvení roztoku není po 2 min intenzivnější než zbarvení směsi obsahující 1,0 ml základního roztoku olova (10 jug Pb/ml), 6 ml vody R, 3 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 0,5 ml zkoumadla thioacetamidového R (50 μg/g).
Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S2 se zředí vodou R na 10 ml; roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (100 μg/g).
Stanovení obsahu
0,100 g se rozpustí v 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zředí se vodou R na 50 ml. Přidá se 5 g vínanu draselno-sodného R, 10 g hydrogenuhličitanu sodného R a 1 ml škrobu RS a ihned se titruje jodem 0,05 mol/l VS. Provede se slepá zkouška.
1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 11,28 mg SnCl2 . 2H2O.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
Separandum.
Stearinum
Stearin
Synonymum. Acidum stearicum
CAS 57-11-4
Je to směs obsahující hlavně kyselinu stearovou (C18H36O2, Mr 284,48) a palmitovou (C16H32O2,Mr 256,43).
Výroba
Je-li stearin vyráběn z tkání savců nebo z jiných materiálů získaných z teplokrevných živočichů, musí tato zvířata splňovat požadavky oprávněné autority na zdravá zvířata určená pro humánní konzumaci. Kromě toho tkáně nemají obsahovat žádné riziko definované odpovídajícími mezinárodními předpisy, nebo kde je to vhodné, národními předpisy.
Vlastnosti
Bílé voskovité vločky, bílá tvrdá hmota, na omak mastná, lomu zrnitě krystalického, nebo bílý nebo nažloutle bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a etheru petrolejovém (50 °C až 70 °C).
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: D.
Alternativní sestava zkoušek: A, B a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž5 (2.2.2, Metoda II).
Teplota tuhnutí (2.2.18). Nejméně 53 °C.
Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 3.
Tuk a parafiny. K 1,0 g se přidá 30 ml roztoku obsahujícího 0,5 g uhličitanu sodného bezvodého R a zahřeje se k varu. Ještě horká směs neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Tato směs se použije ke zkoušce totožnosti C.
Kyseliny rozpustné ve vodě. 0,5 g se 2 min třepe s 10 ml horké vody prosté oxidu uhličitého R a po ochlazení se zfiltruje. Filtrát se po přidání 0,1 ml fenolftaleinu RS a 0,05 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS zbarví červeně.
Podíl mastných kyselin. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).
Zkoušený roztok. 0,100 g se zahřívá pod zpětným chladičem s 5,0 ml roztoku fluoridu boritého R (140 g/l) v methanolu R 15 min nebo do úplného rozpuštění. Po ochlazení se směs převede do dělicí nálevky pomocí 10 ml hexanu R. Roztok se protřepe s10 ml vody R a 10 ml chloridu sodného nasyceného RS. Po oddělení fází se spodní fáze odstraní. Horní fáze se vysuší síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se. Filtrát se použije jako zkoušený roztok.
Porovnávací roztok. 25,0 mg methylpalmitatu R a 25,0 mg methylstearatu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii R (např. Chromosorb W, 80/100 mesh) impregnovanou 10 % vhodného dimethylsilikonu pro plynovou chromatografii (např. SE-30®),
- dusíku pro chromatografii R s průtokovou rychlostí 50 ml/min,
- plamenoionizačního detektoru.
Teplota kolony se udržuje na 215 °C, teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 260 °C. Nastříkne se odděleně po 1 μl až 2 μl porovnávacího roztoku a zkoušeného roztoku.
Na chromatogramu zkoušeného roztoku se identifikují píky methylpalmitatu a methylstearatu pomocí chromatogramu porovnávacího roztoku (methylstearat má delší retenční čas než methylpalmitat).
Součet ploch všech píků, kromě píku rozpouštědla, na chromatogramu zkoušeného roztoku je 100%. Podíl methylstearatu je nejméně 40,0% a celkové množství methylstearatu a methylpalmitatu je nejméně 90,0 %.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.
Uchovávání
V dobře uzavřeném obalu.
Stearomacrogolum
Stearomakrogol
Synonymum. Macrogoli aetherum stearylicum
CAS 9005-00-9
Je to směs etherů získaná ethoxylací oktadekanolu (stearylalkoholu). Může obsahovat nějaké volné makrogoly a různá množství volného stearylalkoholu. Množství ethylenoxidu zreagovaného se stearylalkoholem je dvě ku dvaceti jednotkám na molekulu (nominální hodnota).
Výroba
Je-li stearomakrogol získáván z tkání savců nebo jiných materiálů teplokrevných zvířat, musí tato zvířata splňovat požadavky oprávněné autority, které se kladou na zvířata určená pro humánní konzumaci. Navíc tyto tkáně nesmí obsahovat specifický rizikový materiál, který je definován odpovídajícími mezinárodními, nebo kde je to vhodné, národními požadavky.
Vlastnosti
Bílá až žlutobílá voskovitá mastná hmota, tablety, mikrokuličky nebo vločky.
Stearomakrogol se dvěma jednotkami ethylenoxidu na molekulu je prakticky nerozpustný ve vodě, rozpustný v lihu 96% po zahřátí a v dichlormethanu. Stearomakrogol s deseti jednotkami ethylenoxidu na molekulu je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%. Stearomakrogol s dvaceti jednotkami ethylenoxidu na molekulu je dobře rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v dichlormethanu.
Po roztavení tuhne při asi 45 °C.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 5,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50 ml. Roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ5 (2.2.2, Metoda II).
Zásaditě reagující látky. 2,0 g se rozpustí v horké směsi 10 ml lihu 96% R a 10 ml vody R. Přidá se 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru do žlutá se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS.
Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.
Hydroxylové číslo (2.5.3, Metoda A). Viz níže uvedená tabulka.
| Ethylenoxidové jednotky na molekulu (nominální hodnota) | Číslo hydroxylové |
|---|---|
| 2 | 150 až 180 |
| 10 | 75 až 90 |
| 20 | 40 až 60 |
Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 2,0.
Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 3,0; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky.
Zbytkový ethylenoxid a dioxan (2.4.25). Nejvýše 1 μg/g zbytkového ethylenoxidu a nejvýše 10 μg/g zbytkového dioxanu. Při stanovení obsahu dioxanu se použije při výpočtu korekční faktor 1/5.
Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Uchovávání
Ve vzduchotěsných obalech.
Označování
V označení na obalu se uvede počet ethylenoxidových jednotek zreagováných se stearylalkoholem (nominální hodnota).
§§ Sufentanili dihydrogenocitras
Sufentaniliumdihydrogencitrat
Synonymum. Sufentanili citras
| C26H38N2O9S | Mr 578,68 | CAS 60561-17-3 |
Je to 4-[(N-fenyl)propanamido]-4-methoxymethyl-1-[2-(2-thienyl)ethyl]piperidinium-dihydrogencitrat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C28H38N2O9S.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, snadno rozpustný v methanolu.
Taje při asi 140 °C, za rozkladu.
Zkouška totožnosti
Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. sufentaniliumdihydrogencitratu.
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). Pro přípravu in šitu degradační sloučeniny (sufentanil nečistota E) se rozpustí 10 mg v 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 4 h se zahřívá na vodní lázni pod zpětným chladičem. Pak se zneutralizuje 10,0 ml hydroxidu sodného zředěného RS a odpaří se do sucha na vodní lázni. Po ochlazení se zbytek rozpustí v 10 ml methanolu R a zfiltruje se. Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min:
- mobilní fáze A - roztok uhličitanu amonného R (5 g/l) ve směsi objemových dílů tetrahydrofuranu R a vody R (10 + 90),
- mobilní fáze B - acetonitril R,
- gradientového programu za použití následujících podmínek:
| Čas (min) | Mobilní fáze A % (V/V) | Mobilní fáze B % (V/V) | Poznámky |
|---|---|---|---|
| 0 - 15 | 90 → 40 | 10 → 60 | lineární gradient izokraticky |
| 15 - 20 | 40 | 60 | přepnutí na původní |
| podmínky | |||
| 20 - 25 | 90 | 10 | začátek nového |
| 25 = 0 | 90 | 10 | gradientu |
- spektrofotometrického detektoru, 220 nm.
Kolona se promývá do ustavení rovnováhy nejméně 30 min acetonitrilem R a pak nejméně 5 min mobilní fází o počátečním složení. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) při nástřiku 10 μl byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: sufentanilu nečistoty E asi 12 min asufentanilu asi 13 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky sufentanilu a sufentanilu nečistoty E je nejméně 4,0. Pokud je to nutné, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo program lineárního gradientu.
Nastříkne se odděleně 10 μl methanolu R jako slepá zkouška, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0%). Nepřihlíží se k žádnému píku získanému ve slepé zkoušce, k žádnému píku, jehož relativní retenční čas vztažený k hlavnímu píku je 0,05 nebo méně, a k žádnému píku s plochou menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší ve vakuové sušárně při 60 °C.
Stanovení obsahu
0,400 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butano- nu R (1 + 7). Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 57,87 mg C28H38N2O9S.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Omamná látka.
Nečistoty
Talcum
Mastek
| Mg3Si4O10(OH)2 | Mr 379,27 | CAS 14807-96-6 |
Je to práškovaný vybraný přírodní hydratovaný křemičitan hořečnatý. Může obsahovat proměnlivá množství doprovodných minerálů, mezi kterými převažují chlority (hydrátované křemičitany hlinito-hořečnaté), magnézií (uhličitan hořečnatý), kalcit (uhličitan vápenatý) a dolomit (uhličitan vápenato-hořečnatý).
Výroba
Mastek získaný z ložisek známých obsahem azbestu není vhodný pro farmaceutické použití. Provede se zkouška na amfiboly a na serpentiny; výrobce je zodpovědný za prohlášení, že výrobek neobsahuje azbest. Přítomnost amfibolů a serpentinů se určí rentgenovou difrakcí nebo infračervenou spektrofotometru (viz A a B). Pokud jsou tyto látky detegovány, sledují se specifická morfologická kritéria azbestu vhodnou metodou optické mikroskopie, aby se zjistilo, zda se jedná o tremolitový azbest nebo chryzolit, jak je níže popsáno.
Vlastnosti
Lehký homogenní bílý nebo téměř bílý prášek, mastný na dotek (neabrazivní). Je prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96% a ve zředěných roztocích kyselin a alkalických hydroxidů.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A.
Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S1. 10,0 g se naváží do kuželové baňky opatřené zpětným chladičem, postupně se přidává 50 ml kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l RS za stálého míchání a zahřívání na vodní lázni po dobu 30 min. Po ochlazení se směs přenese do kádinky a nerozpuštěná látka se nechá sedimentovat. Supernatantní tekutina se zfiltruje přes středně rychlý filtrační papír do 100ml odměrné baňky tak, aby co nejvíce nerozpuštěné látky zůstalo v kádince. Zbytek a kádinka se třikrát promyjí 10 ml horké vody R, pak se promyje filtr 15 ml horké vody R, filtrát se ochladí a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.
Roztok S2. 0,5 g se naváží do 100ml polytetrafluorethylenové misky, přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové R, 5 ml kyseliny dusičné prosté olova R, 5 ml kyseliny chloristé R, opatrně se zamíchá, pak se přidá 35 ml kyseliny fluorovodíkové R a pomalu se odpařuje do sucha na horké desce. Ke zbytku se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové R, přikryje se hodinovým sklíčkem, zahřeje se k varu a nechá se ochladit. Hodinové sklíčko i miska se vypláchnou vodou R do odměrné baňky obsahující 5 ml roztoku chloridu česného R (25,34 g/l), miska se znovu vypláchne vodou R a obsah baňky se zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml.
Hodnota pH (2.2.3). 7,0 až 9,0; měří se filtrát získaný ve zkoušce Látky rozpustné ve vodě. Hodnota se odečte 1 min po vložení elektrody.
Látky rozpustné ve vodě. K 10,0 g se přidá 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R, zahřeje se k varu a 30 min se vaří pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje přes středně rychlý filtrační papír a zředí se vodou prostou oxidu uhličitého R na 50,0 ml. 25,0 ml tohoto filtrátu se odpaří do sucha a 1 h se zahřívá při 105 °C. Zbytek váží nejvýše 10 mg (0,2 %).
Hliník. Nejvýše 2,0 %; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. K 5,0 ml roztoku S2 se přidá 10 ml roztoku chloridu česného R (25,34 g/l), 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou R na 100,0 ml.
Porovnávací roztoky. Do čtyř stejných odměrných baněk obsahujících po 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové R a po 10 ml roztoku chloridu česného R (25,34 g/l), se převede 5,0 ml, 10,0 ml, 15,0 ml a 20,0 ml základního roztoku hliníku (100 μg Al/ml) a všechny roztoky se zředí vodou R na 100,0 ml.
Změří se absorbance při 309,3 nm za použití hliníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene oxid dusný-acetylen.
Vápník. Nejvýše 0,9 %; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. K 5,0 ml roztoku S2 se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové R, 10 ml chloridu lanthanitého RS a zředí se vodou R na 100,0 ml.
Porovnávací roztoky. Do čtyř stejných odměrných baněk obsahujících po 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové R a po 10 ml chloridu lanthanitého RS se převede 1,0 ml, 2,0 ml, 3,0 ml a 4,0 ml základního roztoku vápníku (100 μg Ca/ml)(l) a všechny roztoky se zředí vodou R na 100,0 ml.
Změří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene oxid dusný-acetylen.
Železo. Nejvýše 0,25 %; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. K 2,5 ml roztoku S1 se přidá 50,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l RS a zředí se vodou R na 100,0 ml.
Porovnávací roztoky. Do čtyř stejných odměrných baněk obsahujících po 50,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l RS se převedou 2,0 ml, 2,5 ml, 3,0 ml a 4,0 ml základního roztoku železa (250 μg Fe/ml) a všechny roztoky se zředí vodou R na 100,0 ml.
Změří se absorbance při 248,3 nm za použití železné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Provede se korekce za použití deuteriové lampy.
Hořčík. 17,0 % až 19,5 %; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. 0,5 ml roztoku S2 se zředí vodou R na 100,0 ml. K 4,0 ml tohoto roztoku se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové R, 10 ml chloridu lanthanitého RS a zředí se vodou R na 100,0 ml.
Porovnávací roztoky. Do čtyř stejných odměrných baněk obsahujících po 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové R a po 10 ml chloridu lanthanitého RS se převedou 2,5 ml, 3,0 ml, 4,0 ml a 5,0 ml základního roztoku hořčíku (10 μg Mg/ml)(l) a všechny roztoky se zředí vodou R na 100,0 ml.
Změří se absorbance při 285,2 nm za použití hořčíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.
Olovo. Nejvýše 10 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Roztok S1.
Porovnávací roztoky. Do čtyř stejných odměrných baněk obsahujících po 50,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l RS se převede 5,0 ml, 7,5 ml, 10,0 ml a 12,5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml)(l) a všechny roztoky se zředí vodou R na 100,0 ml.
Změří se absorbance při 217,0 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen.
Ztráta žíháním. Nejvýše 7,0 %; 1,000 g se žíhá při 1050 °C až 1100 °C do konstantní hmotnosti.
Mikrobiální znečištění. Pokud je látka určena pro lokální podání, celkový počet živých mikroorganismů (2.6.12) je nejvýše 102 aerobních bakterií a hub v gramu.
Pokud je látka určena pro perorální podání, celkový počet živých mikroorganismů (2.6.12) je nejvýše 103 aerobních bakterií v gramu a nejvýše 102 hub v gramu.
Označování
V označení na obalu se uvede, zda je látka vhodná pro lokální nebo perorální podání.
† Terbutalini sulfas
Terbutaliniumsulfat
| C24H40N2O10S | Mr 548,65 | CAS 23031-32-5 |
Je to bis {N-terc.butyl-[(2RS)-2-(3,5-dihydroxyfenyl)-2-hydroxyethyl]amonium} sulfát. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C24H40N2O10S.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.
Vykazuje polymorfismus.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Absorbance roztoku S (2.2.25) měřená při 400 nm v 2cm kyvetě je nejvýše 0,11.
Kysele reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Ke změně indikátoru na žluté zbarvení se spotřebuje nejvýše 1,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.
Optická otáčivost (2.2.7). –0,10° až +0,10°. Měří se roztok S.
Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).
Zkoušený roztok. 75,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 7,5 mg terbutalinu nečistoty C CRL a 22,5 mg terbutaliniumsulfatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je roztok 4,23 g hexansulfonanu sodného R v 770 ml roztoku mravenčanu amonného R (0,050 mol/l), který se připraví následovně: 3,15 g mravenčanu amonného R se rozpustí v 980 ml vody R, pH se upraví přidáním asi 8 ml kyseliny mravenčí bezvodé R na hodnotu 3,0 a zředí se vodou R na 1000 ml; potom se přidá 230 ml methanolu R; průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 276 nm.
Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: terbutaliniumsulfatu nečistoty C asi 9 min a terbutaliniumsulfatu asi 11 min.
Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem terbutalinu nečistoty C a pikem terbutaliniumsulfatu je nejméně 2,0. Je-li třeba, upraví se složení mobilní fáze. Zvýšením koncentrace methanolu se zvýší retenční čas.
Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času terbutaliniumsulfatu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, odpovídajícího píku terbutalinu nečistotě C, větší než dvojnásobek plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %); plocha žádného jiného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího terbutalinu nečistotě C, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %). Nepřihlíží se k píkům mobilní fáze a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Stanovení obsahu
0,400 g se zahřátím rozpustí v 70 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 54,87 mg C24H40N2O10S.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech.
Separandum.
Nečistoty
† Terconazolum
Terkonazol
| C26H31CI2N5O3 | Mr 532,47 | CAS 67915-31-5 |
Je to 1-{4-{[(2RS,4SR)-2-(2,4-dichlorfenyl)-2-[(1H-1,2,4-triazol-1-yl)methyl]-1,3-dioxolan-4-yl]methoxy}fenyl}-4-isopropylpiperazin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C26H31CI2N5O3.
Vlastnosti
Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v acetonu, mírně rozpustný v lihu 96%.
Vykazuje polymorfismus.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A.
Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Optická otáčivost. –0,10° až +0,10°; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g v dichlormethanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.
Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 2,5 mg terkonazolu CRL a 2,0 mg ketokonazolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml.
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 20,0 ml.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (3 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2,0 ml/min:
- mobilní fáze A - roztok tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (3,4 g/l),
- mobilní fáze B - acetonitril R,
- gradientového programu za použití následujících podmínek:
| Čas (min) | Mobilní fáze A % (V/V) | Mobilní fáze B % (V/V) | Poznámky |
|---|---|---|---|
| 0 - 10 | 95 → 50 | 5 → 50 | lineární gradient |
| 10 - 15 | 50 | 50 | izokraticky |
| 15 - 20 | 95 | 5 | přepnutí na původní |
| podmínky | |||
| 20 = 0 | 95 | 5 | začátek dalšího |
| gradientu |
- spektrofotometrického detektoru, 220 nm.
Kolona se promývá do ustavení rovnováhy nejméně 30 min acetonitrilem R při průtokové rychlosti 2 ml/min a pak nejméně 5 min mobilní fází o počátečním složení.
Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) při nástřiku 10 μl byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.
Nastříkne se 10 (0,1 porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: ketokonazolu asi 6 min a terkonazolu asi 7,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky ketokonazolu a terkonazolu je nejméně 13,0. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo program lineárního gradientu.
Nastříkne se odděleně 10 μl methanolu R jako slepá zkouška, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k žádnému píku získanému ve slepé zkoušce a k žádnému píku s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %, 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,150 g se rozpustí v 70 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1 + 7). Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence do druhého inflexního bodu (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 17,75 mg C26H31Cl2N5O3.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty
† Testosteronum
Testosteron
| C19H28O2 | Mr 288,41 | CAS 58-22-0 |
Je to 17β-hydroxy-4-androsten-3-on. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C19H28O2.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé nebo nažloutle bílé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v mastných olejích.
Taje při asi 155 °C.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Specifická optická otáčivost (2.2.7). +106° až +114°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v ethanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F254 pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.
Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 100 ml.
Porovnávací roztok (b). 12,5 mg testosteronu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg testosteronu nečistoty A CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (a) na 5 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí stejných objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Ztráta sušením (2.2.22). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Stanovení obsahu
50,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 241 nm.
Vypočítá se obsah C19H28O2 za použití specifické absorbance, která má hodnotu 569.
Uchovávání
Chráněn před světlem.
Separandum.
Nečistoty
†† Thiomersalum
Thiomersal
| C9H9HgNaO2S | Mr 404,81 | CAS 54-64-8 |
Je to natrium-2-(ethylhydrargyriothio)benzoat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 97,0 % až 101,0 % sloučeniny C9H9HgNaO2S.
Vlastnosti
Bílý až slabě nažloutlý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a prakticky nerozpustný v etheru.
Zkoušky totožnosti
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 7,4. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,1 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.
Cizí snadno zuhelnitelné organické látky. 20 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové R. Roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ1 (2.2.2, Metoda I).
Anorganické sloučeniny rtuti. Nejvýše 0,70 %.
Jodidové zkoumadlo. 33,2 g jodidu draselného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Roztok se uchovává nejvýše 1 den dobře uzavřen a chráněn před světlem.
Zkoušený roztok (a). 0,500 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.
Zkoušený roztok (b). 10,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50,0 ml.
Zkoušený roztok (c). K 10,0 ml zkoušeného roztoku (a) se přidá 5 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se vodou R na 50,0 ml.
Porovnávací roztok (a). 0,1900 g chloridu rtuťnatého R se zředí vodou R na 200,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml (asi 95 μg chloridu rtuťnatého v mililitru).
Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se smíchá s 5 ml jodidového zkoumadla a zředí se vodou R na 10,0 ml.
Během stanovení absorbance musí být všechny roztoky chráněny před světlem.
Pět odměrných baněk o objemu 10 ml se označí A, B, C, D a E. Do baněk A a B se převede po 5,0 ml zkoušeného roztoku (b), do baněk C a D se převede po 5,0 ml zkoušeného roztoku (c) a do baňky E se převede 5,0 ml vody R. Baňky A a C se doplní vodou R a baňky B, D a E jodidovým zkoumadlem po značku.
Měří se absorpční maximum porovnávacího roztoku (b) (2.2.25) při vlnové délce asi 323 nm proti vodě R. Nakonec se změří absorbance roztoků ve zkumavkách A, B, C, D a E proti vodě R při stejné vlnové délce (AA, AB, AC, AD a AE).
Obsah anorganických sloučenin rtuti v procentech se vypočítá podle vztahu:
v němž značí:
| 0,739 | - přepočítávací faktor získaný z relativní atomové hmotnosti rtuti a relativní molekulové hmotnosti chloridu rtuťnatého, |
| Au | - AB —AE — AA, |
| As | - AU — Ae — AC — AU, |
| c | - koncentraci chloridu rtuťnatého v mikrogramech na mililitr porovnávacího roztoku (a), |
| m | - navážku zkoušené látky v miligramech. |
Látky rozpustné v etheru. 0,5 g se protřepává 10 min s 20 ml etheru R. Směs se zfiltruje a filtr s nerozpuštěnou látkou se promyje 5 ml etheru R a spojené filtráty se odpaří v předem vysušené a zvážené odpařovací misce do sucha. Zbytek se usuší nad oxidem fosforečným R za sníženého tlaku nepřevyšujícího 2,7 kPa; váží nejvýše 3 mg.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně 2 h při 105 °C.
Stanovení obsahu
Asi 0,500 g se ve spalovací Kjeldahlově baňce s vloženou nálevkou zahřívá s 5 ml kyseliny sírové R až do počínajícího uhelnatění. Pak se v zahřívání pokračuje a zároveň se opatrně přidává po kapkách peroxid vodíku koncentrovaný R do vzniku čirého roztoku. Po přidání 10 ml vody R se roztok zahřívá do vzniku bílého dýmu. Potom se přidá 10 ml vody R, nechá se ochladit a po přidání 2 ml síranu amonno-železitého RS2 se titruje thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do červenohnědého zbarvení.
1 ml thiokyanatanu amonného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,24 mg C9H9HgNaO2S.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Venenum.
Threoninum 1)
Threonin
| C4H9NO3 | Mr 119,12 | CAS 72-19-5 |
Je to kyselina (2S,3R)-2-amino-3-hydroxybutanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C4H9NO3.
Výroba
Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.
Vlastnosti
Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: A a B.
Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.
Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a. bezbarvý (2.2.2, Metoda II).
Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 6,5; měří se roztok S.
Specifická optická otáčivost (2.2.7). –27,6° až –29,0°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,50 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.
Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml.
Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.
Porovnávací roztok (a). 10 mg threoninu CRL se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R 1% (V/V) a zředí se jím na 50 ml.
Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.
Porovnávací roztok (c). 10 mg threoninu CRL a 10 mg prolinu CRL se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R 1% (V/V) a zředí se jím na 25 ml.
Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku, usuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).
Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).
Amonium (2.4.1). 0,10 g vyhovuje limitní zkoušce B na amonium (200 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 0,2 ml základního roztoku amonia (100 μg NH/ml).
Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).
Železo (2.4.9). 1,0 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.
Stanovení obsahu
0,100 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 11,91 mg C4H9NO3.
Uchovávání
V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.
Thymi etheroleum
Tymiánová silice
Synonyma. Oleum thymi, Thymi aetheroleum
CAS 8007-46-3
Je to silice získaná z čerstvé kvetoucí natě druhu Thymus vulgaris L., Thymus zygis LOEFL. ex L. nebo směsi obou druhů destilací s vodní párou.
Vlastnosti
Čirá žlutá nebo velmi tmavá červenohnědá těkavá kapalina, charakteristického aromatického kořeněného pachu, připomínajícího thymol, mísitelná s ethanolem, etherem a etherem petrolejovým.
Zkoušky totožnosti
Základní sestava zkoušek: B.
Alternativní sestava zkoušek: A, viz Obecné zásady (1.2).
Zkoušky na čistotu
Relativní hustota (2.2.5). 0,915 až 0,935.
Index lomu (2.2.6). 1,490 až 1,505.
Chromatografický profil. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).
Zkoušený roztok. Zkoušená látka.
Porovnávací roztok 0,15 g β-myrcenu R, 0,1 g γ-terpinenu R, 0,1 g p-cymenu R, 0,1 g linalolu R, 0,2 g terpinen-4-olu R, 0,2 g thymolu R a 0,05 g karvakrolu R se rozpustí v 5 ml hexanu R.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- křemenné kapilární kolony délky 25 m až 60 m a vnitřního průměru asi 0,3 mm s vnitřní stěnou pokrytou makrogolem 20 000 R,
- helia pro chromatografii R jako nosného plynu,
- plamenoionizačního detektoru,
- dělicího poměru 1/100.
Teplota kolony se udržuje 15 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 3 °C za min až na 180 °C, při níž se udržuje; teplota nástřikového prostoru je 200°C a detektoru 220°C.
Nastříkne se 0,2 μl porovnávacího roztoku. Při dodržení předepsaných podmínek eluují jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční časy těchto látek.
Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že počet teoretických pater je nejméně 30 000, počítáno pro pík p-cymenu při 80 °C, a je-li rozlišení píků thymolu a karvakrolu nejméně 1,5. Nastříkne se 0,2 μl zkoušeného roztoku. Porovnáním retenčních časů píků na chromatogramu zkoušeného roztoku s retenčními časy píků na chromatogramu porovnávacího roztoku se identifikují látky, které jsou přítomny ve zkoušeném roztoku (nepřihlíží se k píku odpovídajícímu hexanu). Obsah jednotlivých látek v procentech se stanoví obvyklým postupem (metoda normalizace). Obsah látek v procentech se pohybuje v rozmezí:
| β-myrcen | 1,0% až 3,0% |
| γ-terpinen | 5,0 % až 10,0 % |
| p-cymen | 15,0 % až 28,0 % |
| linalol | 4,0 % až 6,5 % |
| terpinen-4-ol | 0,2 % až 2,5 % |
| thymol | 36,0 % až 55,0 % |
| karvakrol | 1,0% až 4,0% |
Uchovávání
Ve zcela naplněných, vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem a teplem.
Následující vzor chromatogramu je pouze pro informaci a tato část není součástí požadavků článku.
Obr. 1. Vzorový chromatogram tymiánové silice pro zkoušku Chromatografický profil
| 1. β-myrcen | 5. terpinen-4-ol |
| 2. γ-terpinen | 6. thymol |
| 3. p-cymen | 7. karvakrol |
| 4. linalol |
† Tinzaparinum natricum
Sodná sůl tinzaparinu
n = 1 až 25, R = H nebo SO3Na, R1 = H nebo SO3Na nebo COCH3
R2 = H a R3= COONa nebo R2 = COONa a R3 = H
Je to sodná sůl nízkomolekulárního heparinu, která se získává enzymatickou depolymerizací heparinu z prasečí střevní sliznice heparinasou z Flavobacterium heparinum. Většina složek má na neredukujícím konci řetězce strukturu kyseliny 2-0-sulfo-4-enpyranosuronové a na redukujícím konci řetězce strukturu 2-N,6-0-disulfo-D-ghikosaminu.
Sodná sůl tinzaparinu vyhovuje požadavkům článku Heparina massae molecularis minoris s následujícími změnami a doplňky.
Průměrná molekulová hmotnost je v rozmezí 5500 až 7500 s charakteristickou hodnotou asi 6500.
Stupeň sulfatace je 1,8 až 2,5 na disacharidovou jednotku.
Účinnost je 70 m.j. až 120 m.j. účinnosti protifaktoru Xa v miligramu, počítáno na vysušenou látku. Poměr účinnosti protifaktoru Xa k účinnosti protifaktoru IIa je v rozmezí 1,5 až 2,5.
Zkouška totožnosti
Provede se zkouška totožnosti C uvedená v článku Heparina massae molecularis minoris s následujícími požadavky:
Průměrná molekulová hmotnost je v rozmezí 5500 až 7500. Podíl řetězců s molekulovou hmotností nižší než 2000 je nejvýše 10,0%. Podíl řetězců s molekulovou hmotností v rozmezí 2000 až 8000 je 60,0 % až 72,0 %. Podíl řetězců s molekulovou hmotností nad 8000 je v rozmezí 22,0 % až 36,0 %.
Zkoušky na čistotu
Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než stupeň 5 nejpodobnějšího porovnávacího barevného roztoku (2.2.2, Metoda II)
Absorbance (2.2.25) 50,0 mg se rozpustí v 100 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS. Měří se absorbance při 231 nm; specifická absorbance je 8,0 až 12,5, počítáno na vysušenou látku.
Uchovávání
Separandum.
A. Čepel listu je asi 2 cm až 10 cm dlouhá a 1 cm až 5 cm široká, obvejčitá až oválná, s okrajem jemně vroubkovaným až celokrajným, na horním konci je zaokrouhlená nebo zašpičatělá, na bázi sbíhavá, zaokrouhlená nebo téměř srdčitá. List je na svrchní straně zelenošedý, jemně zrnitý, na spodní straně bílý, pýřitý, s hustou sítí vyniklých žilek.
A. 2,000 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20,0 ml. Specifická optická otáčivost (2.2.7) je –10,0° až –12,0°, počítáno na vysušenou látku.
A. (2RS)-N-methyl-1-fenyl-2-propylamin [(±)-metamfetamin],
A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
A. Polokeřík. Lodyha plazivá nebo vystoupavá, na bázi obvykle dřevnatějící, nezřetelně čtyřhranná až téměř oblá, o průměru asi 1,5 mm, jen na hranách nebo na celé ploše chlupatá, listnatá většinou s koncovým květenstvím. Jednotlivé lístky 3 mm až 12 mm dlouhé a až 7 mm široké, přisedlé nebo kratičce řapíkaté, okrouhle vejčité až úzce kopinaté, tenké, celokrajné, mírně podvinuté, lysé, na bázi zpravidla brvité, zvláště na spodní straně žláznatě tečkované. Postranní žilky tenké, jen na spodní straně listu občas vyniklé. Drobné kvítky uspořádány v hlavaté, klasovité nebo hlávkovité květenství, alespoň na bázi přetrhované. Kalich trubkovitý, se dvěma pysky, z nichž horní má tři a spodní dva ušty, v ústí s věncem tuhých chlupů. Koruna růžově nachová, červenofialová, dvoupyská, horní pysk mělce dvoulaločný, dolní trojlaločný. Dvoumocné tyčinky jsou čtyři.
A. Zkouška Teplota tání, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
A. Hodnotí se elektroforeogramy ze zkoušky Distribuce izoforem, viz Zkoušky na čistotu. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídá hlavní zóna polohou hlavní zóně na elektroforeogramu porovnávacího roztoku (a).
A. Hodnotí se elektroforeogramy ze zkoušky Distribuce izoforem, viz Zkoušky na čistotu. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídá hlavní zóna polohou hlavní zóně na elektroforeogramu porovnávacího roztoku (a).
A. K 1 ml roztoku S1, viz Zkoušky na čistotu, se přidá směs obsahující 5 ml vody R a 0,05 ml chloridu rtuťnatého RS; vznikne černošedá sraženina.
A. Teplota tání (2.2.14). 53 °C až 62 °C.
A. Zkouška Číslo hydroxylové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
A. N-fenyl-N-(4-methoxymethyl-4-piperidyl)propanamid,
A. Provede se absorpční spektrofotometrie v infračervené oblasti (2.2.24) v rozmezí 740 cm-1 až 760 cm-1 za použití rozšířené stupnice; absorpční pás při (758 ±1) cm-1 může ukazovat přítomnost tremolitu nebo chloritu. Pokud se absorpční pás objeví i po vyžíhání při 850 °C (nejméně 30 min), je přítomen tremolit. V rozmezí 600 cm-1 až 650 cm-1 za použití rozšířené stupnice může absorpční pás nebo prodleva ukazovat přítomnost serpentinů. Měří se tablety zkoušené látky připravené za použití bromidu draselného R.
A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky vykazuje absorpční pásy při (3677 ± 2) cm-1, při (1018 ± 2) cm-1 a při (669 ± 2) cm-1. Tablety se připraví za použití bromidu draselného R.
A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem terbutaliniumsulfatu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v methanolu prostém aldehydů R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
A. kyselina 3,5-dihydroxybenzoová (kyselina α-resorcylová),
A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem terkonazolu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v minimálním množství acetonu R, odpaří se do sucha v proudu vzduchu a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
A. 1-{4-{[(2RS,4RS)-2-(2,4-dichlorfenyl)-2-[(1H-1,2,4-triazol-1-yl)methyl]-1,3-dioxolan-4-yl [methoxy} fenyl}-4-isopropylpiperazin,
A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem testosteronu CRL.
A. 4-androsten-3,17-dion (androstendion),
A. chinidin,
A. 0,5 g se rozpustí v 10 ml vody a přidá se 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS. Vyloučená bílá sraženina se odfiltruje, promyje se malým množstvím vody R a překrystalizuje se z lihu 96% R. Vzniklé krystaly se odfiltrují a usuší se nad oxidem fosforečným R za sníženého tlaku nepřevyšujícího 2,7 kPa; taje (2.2.14) při 107 °C až 115 °C (za rozkladu).
A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodné vrstvy silikagelu.
Zkoušený roztok. 0,2 g zkoušené látky se rozpustí v pentanu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok. 0,15 g thymolu R, 25 μl terpinen-4-olu R a 40 μl linalolu R se rozpustí v pentanu R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 20 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v denním světle. Tři skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku: fialová skvrna odpovídá terpinen-4-olu, další fialová skvrna odpovídá linalolu a hnědorůžová skvrna odpovídá thymolu. Bezprostředně pod těmito skvrnami je bleděfialová skvrna odpovídající karvakrolu. Velká fialová skvrna v čele chromatogramu odpovídá uhlovodíkům.
A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.
Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok. 0,10 g chininiumsulfatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, etheru R a toluenu R (10 + 24 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu vzduchu a vyvíjení se opakuje. Pak se vrstva 30 min suší při 105 °C v sušárně a po ochlazení se postříká zkoumadlem jodoplatičitým R. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.
A. chinidin,
A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
A. kyselina (25,3aS,6aS)-1-{(S)-2-[[(S)-1-(methoxykarbonyl)-3-fenylpropyl]amino]propionyl} oktahydrocyklopenta[fc]pyrrol-2-karboxylová (methylester ramiprilu),
A. chromatogram zkoušeného roztoku s přidanými nečistotami
A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem roxithromycinu CRL. Pokud se získaná spektra liší, zaznamenají se nová spektra roztoků zkoušené látky a referenční látky (90 g/l) v dichlormethanu R.
A. erythromycin A,
A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu G pro TLC R.
Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Porovnávací roztok. 0,10 g chininiumsulfatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, etheru R a toluenu R (10 + 24 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu vzduchu a vyvíjení se opakuje. Pak se vrstva 30 min suší při 105 °C v sušárně a po ochlazení se postříká zkoumadlem jodoplatičitým R. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.
B. Droga se upráškuje (355). Prášek je světle šedý až hnědozelený. Pozoruje se v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: velmi četné svazčité krycí chlupy nebo jejich úlomky s výrazně ztlustlou bazální buňkou a ostatními buňkami tenkostěnnými, protáhlými, s úzkým luminem; úlomky svrchní pokožky s tečkovanými, nevýrazně mnohohrannými buňkami; úlomky spodní pokožky s buňkami se stěnami vlnitě zprohýbanými a s četnými diacytickými průduchy (2.8.3); zřídka jednotlivé žláznaté chlupy s jednobuněčnou až čtyřbuněčnou nohou a jednobuněčnou nebo dvoubuněčnou hlavičkou; četné žláznaté chlupy s jednobuněčnou nohou a hlavičkou složenou z osmi paprsčitě uspořádaných buněk překrytých společnou kutikulou.
B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety selegiliniumchloridu CRL. Tablety se připraví za použití chloridu draselného R.
B. (2R)-1-fenyl-2-propylamin (amfetamin),
B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety serinu CRL.
B. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelený až zelenohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky listů s jemně zvrásněnou kutikulou, pokožkové buňky se zvlněnými stěnami, často uzlíčkovitě ztlustlými. Průduchy diacytického typu (2.8.3), na spodní straně četnější, žláznaté chlupy s dvanácti sekrečními buňkami, jejichž kutikula je většinou kulovitě až měchýřovitě vychlípena vylučovaným sekretem na obou stranách listu. Zvláště na okraji čepele zubovité chlupy se silnou stěnou, na bázi listu dvoubuněčné až osmibuněčné krycí chlupy, některé v blízkosti vnitřních stěn se skupinkami velmi malých jehličkovitých krystalů šťavelanu vápenatého. Úlomky koruny s podobnými chlupy jako list, v ústí s krátkými, kuželovitými chlupy. Pylová zrna okrouhle vejčitá, 30 jim až 40 μm v průměru, s velmi jemně zrnitou exinou a šesti štěrbinovitými klíčními póry. Úlomky stonku nesou čtyři typy chlupů: jednobuněčné, krátké až delší krycí chlupy s podélně zvrásněnou kutikulou, dvoubuněčné až pětibuněčné chlupy, přímé, na bázi silně ohnuté, s kutikulou podélně vrásčitou, hlavičkovité chlupy s jednobuněčnou nohou a jednobuněčnou hlavičkou, ojediněle žláznaté chlupy s dvanácti sekrečními buňkami, jejichž kutikula je většinou kulovitě až měchýřovitě vychlípena vylučovaným sekretem, cévy jednotlivě nebo ve svazcích, jsou provázeny sklerenchymatickými vlákny.
B. Zkouška Cizí mastné oleje, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné bílkoviny, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.
B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné bílkoviny, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.
B. 1,0 g se rozpustí ve 3,0 ml vody R a k mírně zakalenému roztoku se přidá 0,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vznikne nažloutlá vločkovitá sraženina. Přidá se 6,5 ml vody R. K 1,0 ml předem protřepané suspenze se přidá 1,0 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS; sraženina se rozpustí a vzniklý roztok je čirý a bezbarvý.
B. Číslo kyselosti (2.5.1). 198 až 210; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.
B. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
B. cis-4-[(N-fenyl) propionylamino]-4-methosymethyl-1-[2-(2-thieny)ethyl]piperidin-1-oxid,
B. Provede se rentgenová difrakce za následujících podmínek:
- Cu Ka monochromatické 40 kV záření, 24 mA až 30 mA,
- vstupní štěrbina 1°,
- výstupní štěrbina 0,2°,
- rychlost goniometru: l/lO°20/min,
- snímací rozmezí: 10° až 13° 20 a 24° až 26° 20,
- vzorek není orientován.
Vzorek se umístí do držáku; přikryje se vyleštěným mikroskopickým sklíčkem a zaznamenají se difraktogramy.
Přítomnost amfibolů je dokázána difrakčním píkem při (10,5 ± 0,1)° 20 a přítomnost serpentinů je dokázána difrakčními píky při (24,3 ± 0,1)° 20 až (12,1 ± 0,1)° 20.
Pokud byla jednou z těchto metod prokázána přítomnost amfibolů a/nebo serpentinů, zkouší se dále vhodnou metodou optické mikroskopie charakter azbestu.
Přítomnost azbestu se prokáže za použití optické mikroskopie, pokud jsou splněna následující kritéria:
- poměr délky a šířky se pohybuje v rozmezí 20 : 1 až 100 : 1 nebo je vyšší u vláken delších než 5 μm,
- schopnost štěpení do velmi tenkých vláken, a pokud jsou splněna dvě nebo více z následujících čtyř kritérií:
- rovnoběžná vlákna se vyskytují ve svazcích,
- svazky vláken mají roztřepené konce,
- vlákna jsou ve formě tenkých jehliček,
- propletená jednotlivá vlákna a/nebo vlákna vykazují zakřivení.
B. Směs obsahující 0,2 g uhličitanu sodného bezvodého R a 2,0 g uhličitanu draselného R se taví v platinovém kelímku. K roztavené hmotě se přidá 0,1 g zkoušené látky a zahřívá se do úplného roztavení směsi. Po ochlazení se roztavená hmota přenese s 50 ml horké vody R do odpařovací misky a přidává se kyselina chlorovodíková R, dokud směs nepřestane šumět. Pak se přidá 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a odpaří se do sucha na vodní lázni. Po ochlazení se přidá 20 ml vody R, zahřeje se k varu a zfiltruje se (zbytek se použije ve zkoušce totožnosti C). K 5 ml filtrátu se přidá 1 ml amoniaku 17,5% RS a 1 ml chloridu amonného RS a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 1 ml hydrogenfosforečnanu sodného RS; vznikne bílá krystalická sraženina.
B. 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).
B. (4RS)-2-terc.butyl-1,2,3,4-tetrahydroisochinolin-4,6,8-triol,
B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu.
Zkoušený roztok. 30 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (a). 30 mg terkonazolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.
Porovnávací roztok (b). 30 mg terkonazolu CRL a 30 mg ketokonazolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se v nenasycené komoře mobilní fází, která je směsí objemových dílů octanu amonného RS, dioxanu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu horkého vzduchu a pak se vystaví působení jodových par do objevení skvrn. Pozoruje se v denním světle; hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.
B. 1-{4-{[(2RS,4SR)-2-(2,4-dichlorfenyl)-2-[(4H-1,2,4-triazol-4-yl)methyl]-1,3-dioxolan-4-yl]methoxy} fenyl}-4-isopropylpiperazin.
B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
B. 3-ethoxy-3,5-androstadien-17-on (enolether androstendionu).
B. (R)-(4-chinolyl)[(2S,4S,5R)-5-vinylchinuklidin-2-yl]methanol (cinchonidin),
B. Asi 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R a přidají se 2 ml dusičnanu stříbrného RS2; vzniká nažloutlá sraženina.
B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety threoninu CRL.
B. Hodnotí se chromatogramy ve zkoušce Chromatografický profil, viz Zkoušky na čistotu. Retenční časy hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají retenčním časům hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku.
B. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 0,2 ml vody bromové RS a 1 ml amoniaku zředěného RS2; vzniká zelené zbarvení.
B. (R)-(4-chinolyl)[(2S,4S,5R)-5-vinylchinuklidin-2-yl]methanol (cinchonidin),
B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ramiprilu CRL.
B. kyselina (2S,3aS,6aS)-1-{(S)-2-[[(S)-1-(isopropoxykarbonyl)-3-fenylpropyl]amino]propionyl }oktahydrocyklopenta[b]pyrrol-2-karboxylová (isopropylester ramiprilu),
B. chromatogram kontrolního roztoku retenční čas (min)
| 1. ramipril nečistota E | 6,01 | 5. ramipril nečistota B | 22,32 | |
| 2. ramipril nečistota F | 6,90 | 6. toluen (nečistota G) | 24,34 | |
| 3. amipril nečistota A | 14,44 | 7. ramipril nečistota C | 26,37 | |
| 4. ramipril | 17,50 | 8. ramipril nečistota D | 27,70 |
B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) přibližně odpovídají retenčnímu času a velikosti hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
B. 4-O-de(2,6-dideoxy-3-C-methyl-3-O-methyl-α-ribo-hexopyranosyl)erythromycin-1O-(E)-{O-[(2-methoxyethoxy)methyl]oxim},
B. Asi 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml bromové vody RS a 1 ml amoniaku zředěného RS2; vzniká zelené zbarvení.
C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenční přísadou pro detekci při 254 nm.
Zkoušený roztok. 1,0 g práškované drogy (355) se protřepává 5 min 5 ml dichlormethanu R a pak se zfiltruje.
Porovnávací roztok. 5 mg thymolu R a 10 μl karvakrolu R se rozpustí v dichlormethanu R a doplní se jím na 10 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 20 μl obou roztoků. Vyvíjí se dvakrát dichlormethanem R po dráze 12 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Skvrny se označí. Na chromatogramech porovnávacího a zkoušeného roztoku je ve střední části patrna skvrna thymolu. Vrstva se postříká anisaldehydem RS a suší se 10 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední části hnědorůžová skvrna odpovídající thymolu a těsně pod ní světle fialová skvrna odpovídající karvakrolu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny odpovídající polohou a zabarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další skvrny.
C. Provede se peptidové mapování.
Zkoušený roztok. Zkoušený roztok se zředí tlumivým roztokem trometamolovým o pH 7,5 (0,05 mol/l) tak, aby obsahoval 2,0 mg somatropinu v mililitru. Asi 1,0 ml takto připraveného roztoku se převede do zkumavky z vhodného materiálu, např. polypropylenu, a přidá se 30 μl čerstvě připraveného roztoku trypsinu pro peptidové mapování R (1 mg/ml) v tlumivém roztoku trometamolovém o pH 7,5 (0,05 mol/l). Zkumavka se uzavře a vloží se na 4 h do vodní lázně 37 °C teplé. Potom se zkumavka vyjme z vodní lázně a ihned se probíhající reakce přeruší, např. zmrazením. Je-li okamžitě použit automatický dávkovač, udržuje se teplota na 2 °C až 8 °C.
Poznámka. Stejný vzájemný poměr (mikrogram trypsinu na miligram somatropinu) se použije, jestliže nelze získat koncentrace 2 mg somatropinu v mililitru.
Porovnávací roztok. Připraví se roztok somatropinu CRL v tlumivém roztoku trometamolovém o pH 7,5 (0,05 mol/l) a zpracuje se současně stejným způsobem jako zkoušený roztok.
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R(5 μm až 10 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min:
- mobilní fáze A - 1 ml kyseliny trifluoroctové R se zředí vodou R na 1000 ml,
- mobilní fáze B - ke 100 ml vody R se přidá 1 ml kyseliny trifluoroctové R a zředí se acetonitrilem pro chromatografii R na 1000 ml,
- následujícího gradientu (je-li třeba, gradient nebo teplota kolony se nastaví tak, aby se dosáhlo požadovaného rozdělení produktů enzymatického štěpení):
| Čas (min) | Mobilní fáze A % (V/V) | Mobilní fáze B % (V/V) |
|---|---|---|
| 0 - 20 | 100 → 80 | 0 → 20 |
| 20 - 40 | 80 → 75 | 20 → 25 |
| 40 - 65 | 75 → 50 | 25 → 50 |
| 65 - 70 | 50 → 20 | 50 → 80 |
| 70- 71 | 20 → 100 | 80 → 0 |
| 71 - 85 | 100 | 0 |
- spektrofotometrického detektoru, 214 nm.
Teplota kolony se udržuje na 30 °C.
Kolona se nejméně 15 min ustaluje mobilní fází A. Provede se slepá zkouška za použití výše uvedeného gradientu.
Nastříkne se 100 μl zkoušeného roztoku a 100 jal porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogramy obou roztoků kvalitativně odpovídají referenčnímu chromatogramu Ph. Eur. enzymaticky štěpeného somatropinu. Chromatografický profil zkoušeného roztoku odpovídá chromatogramu porovnávacího roztoku.
C. Provede se peptidové mapování.
Zkoušený roztok. Připraví se roztok zkoušené látky v tlumivém roztoku trometamolovém o pH7,5 (0,05 mol/l) tak, aby obsahoval 2,0 mg somatropinu v mililitru. Asi 1,0 ml takto připraveného roztoku se přenese do zkumavky z vhodného materiálu, např. polypropylenu. Připraví se čerstvý roztok trypsinu pro peptidové mapování R (1 mg/ml) v tlumivém roztoku trometamolovém o pH 7,5 (0,05 mol/l) a 30 μl tohoto roztoku se přidá k roztoku zkoušené látky. Zkumavka se uzavře a vloží se na 4 h do vodní lázně 37 °C teplé. Potom se zkumavka vyjme z vodní lázně a ihned se probíhající reakce přeruší, např. zmrazením. Je-li okamžitě použit automatický dávkovač, udržuje se teplota na 2 °C až 8 °C.
Porovnávací roztok. Současně se za stejných podmínek připraví porovnávací roztok s tím rozdílem, že se zkoušená látka nahradí somatropinem CRL.
Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),
- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min:
- mobilní fáze A - 1 ml kyseliny trifluoroctové R se zředí vodou R na 1000 ml,
- mobilní fáze B - ke 100 ml vody R se přidá 1 ml kyseliny trifluoroctové R a zředí se acetonitrilem pro chromatografii R na 1000 ml,
- následujícího gradientu (je-li třeba, gradient nebo teplota kolony se nastaví tak, aby se dosáhlo požadovaného rozdělení produktů enzymatického štěpení):
| Čas (min) | Mobilní fáze A % (V/V) | Mobilní fáze B % (V/V) |
|---|---|---|
| 0 - 20 | 100 → 80 | 0 → 20 |
| 20 - 40 | 80 → 75 | 20 → 25 |
| 40 - 65 | 75 → 50 | 25 → 50 |
| 65 - 70 | 50→ 20 | 50 → 80 |
| 70 - 71 | 20 → 100 | 80 → 0 |
| 71 - 85 | 100 | 0 |
- spektrofotometrického detektoru, 214 nm.
Teplota kolony se udržuje na 30 °C.
Kolona se nejméně 15 min ustaluje mobilní fází A. Provede se slepá zkouška za použití výše uvedeného gradientu.
Nastříkne se 100 μl zkoušeného roztoku a 100 μl porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže chromatogramy obou roztoků kvalitativně odpovídají referenčnímu chromatogramu Ph. Eur. enzymaticky štěpeného somatropinu. Chromatografický profil zkoušeného roztoku odpovídá chromatogramu porovnávacího roztoku.
C. 10 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).
C. Směs ze zkoušky Tuk a parafiny, viz Zkoušky na čistotu, po ochlazení ztuhne v bílou hmotu.
C. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
C. {4-fenylamino-1-[2-(2-thienyl)ethyl]-4-piperidyl} methanol,
C. Zbytek získaný ve zkoušce totožnosti B vyhovuje zkoušce na křemičitany (2.3.1).
C. (3,5-dihydroxyfenyl)-terc.butylaminomethylketon.
C. K 30,0 mg v porcelánovém kelímku se přidá 0,3 g uhličitanu sodného bezvodého R, 10 min se zahřívá nad otevřeným plamenem a nechá se zchladnout. Zbytek se rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R; roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).
C. 50 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny sírové R. Zelenožlutý roztok se zahřeje na vodní lázni; do 2 min vznikne sytě červené zbarvení.
C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
C. (R)-(6-methoxychinolin-4-yl)[(2S,4S,5R)-5-ethylchinuklidin-2-yl]methanol (dihydrochinin).
C. 0,1 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny sírové zředěné RS, zředí se vodou R na 100 ml a pozoruje se v ultrafialovém světle při 366 nm; vznikne intenzivně modrá fluorescence, která téměř zmizí po přidání 1 ml kyseliny chlorovodíkové R.
C. (R)-(6-methoxychinolin-4-yl)[(2S,4S,5R)-5-ethylchinuklidin-2-yl]methanol (dihydrochinin).
C. kyselina (2S,3aS,6aS)-1-{(S)-2-[[(S)-1-(ethoxykarbonyl)-3-cyklohexylpropyl]amino]propionyl} oktahydrocyklopenta[b]pyrrol-2-karboxylová (hexahydroramipril),
C. erythromycin-10-(E)-oxim,
C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.
Zkoušený roztok. 0,30 g čerstvě upráškované drogy (355) se 5 min protřepává s 5,0 ml etheru R a pak se zfiltruje přes 2 g síranu sodného bezvodého R.
Porovnávací roztok. 5 μl thujonu R a 25 μl cineolu R a se rozpustí ve 20,0 ml etheru R.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v důlní třetině jasně fluoreskující skvrna (cineol) a ve střední třetině červeně fluoreskující skvrna (thujon). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je jasně fluoreskující skvrna odpovídající cineolu a červeně fluoreskující skvrna odpovídající thujonu o stejné nebo větší velikosti a intenzitě než odpovídající skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku.
C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).
C. (1RS,2SR)-2-amino-1-fenyl-1-propanol (fenylpropanolamin),
C. 0,1 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny sírové zředěné RS, zředí se vodou R na 100 ml a pozoruje se v ultrafialové světle při 366 nm; vznikne intenzivně modrá fluorescence, která téměř zmizí po přidání 1 ml kyseliny chlorovodíkové R.
D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu R.
Zkoušený roztok. 10,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R danethanoluR (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 75 ml. Přidá se 60 ml heptanu R a protřepává se 3 min. Tvorba pěny může být snížena přídavkem několika kapek lihu 96% R. Horní vrstva se filtruje přes síran sodný bezvodý R, filtr se promyje třikrát 10 ml heptanu R a spojené filtráty se odpaří do sucha. 50 mg vysušených heptanových extraktů se rozpustí v 10 ml methanoluR (roztok může opalizovat).
Porovnávací roztok. 25 mg stearylalkoholu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25 ml.
Na vrstvu se nanese odděleně po 20 μl obou roztoků a vyvíjí se ethylacetatem R po dráze 15 cm. Vrstva se usuší a postříká vanilinem v kyselině sírové (0,5 g vanilinu R se rozpustí v 50 ml lihu 96% R a zředí se kyselinou sírovou R na 100 ml). Vrstva se usuší na vzduchu, zahřívá se 15 min při asi 130 °C a ochladí se na vzduchu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je několik skvrn; jedna z nich odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.
D. N-fenyl-{4-methoxymethyl-1-[2-(2-thienyl)ethyl]-4-piperidyl]}acetamid,
D. 50 mg se spálí v kyslíku (2.5.10), při tom se plyny absorbují do směsi 50 ml vody R a 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R. K získanému roztoku se přidá 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS. 0,1 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce (a) na rtuť (2.3.1). Ke zbytku roztoku se přidá 10 ml kyseliny chlorovodíkově zředěné RS a vzniklá sraženina se zfiltruje. 5 ml filtrátu vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1) (bez přidání kyseliny chlorovodíkové zředěné RS).
D. 1 ml roztoku zkoušené látky (2 g/l) se smíchá s 1 ml roztoku jodistanu sodného R (20 g/l). Přidá se 0,2 ml piperidinu R a 0,1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (25 g/l); vznikne modré zbarvení, které se po několika minutách mění na žluté.
D. Asi 45 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).
D. ethyl-(2S)-2-[(3S,5aS,8aS,9aS)-3-methyl-1,4-dioxodekahydro-1H-cyklopenta[e]pyrrolo-[1,2-a]pyrazin-2-yl]-4-fenylbutanoat (diketopiperazin ramiprilu).
Ostatní zjistitelné nečistoty
D. erythromycin-10-(Z)-{[(2-methoxyethoxy)methyl]oxim}
D. N-(2R)-(1-fenyl-2-propyl)-2-propin-1-ylamin (demethylselegilin),
D. K 1 ml roztoku zkoušené látky (10 g/l) ve zkumavce se přidá 5 ml roztoku jodistanu sodného R (20 g/l), zahřívá se na vodní lázni a páry se zachytávají do skleněné vaty navlhčené vodou R a vložené do otevřené zkumavky. Po 5 min zahřívání se skleněná vata přenese do zkumavky obsahující 1 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (15 g/l) a 3 ml kyseliny sírové R a 10 min se zahřívá na vodní lázni; vznikne fialovočervené zbarvení.
D. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.
D. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.
D. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
D. Vyhovuje zkoušce na chloridy (2.3.1).
E. Zkouška Hodnota pH, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
E. . kyselina (2S,3aS,6aS)-1-{(S)-2-[[(S)-3-fenyl-1-karboxypropyl]amino]propionyl}oktahydrocyklopenta[6]pyrrol-2-karboxylová (dikyselina ramiprilu),
E. 3-O-demethylerythromycin-10-(E)-{O-[(2-methoxyethoxy)methyl]oxim} (roxithromycin C),
E. N-metyl-N-[(2S)-1-fenyl-2-propyl]-2-propin-1-ylamin[(S)-slegilin]
E. 0,1 g se rozpustí nebo disperguje v 5 ml lihu 96% R, přidají se 2 ml vody R, 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 10 ml chloridu barnatého RS1 a 10 ml roztoku kyseliny fosfomolybdenové R (100 g/l); vzniká sraženina.
E. N-fenyl-{4-methoxymethyl-1-[2-(2-thienyl)ethyl]-4-piperidyl}amin,
E. 20 mg se rozpustí v 0,5 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (b) na sodík (2.3.1).
E. Zkouška Hodnota pH, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
F. N-demethylerythromycin-10-(E)-{ [O-(2-methoxyethoxy)methyl]oxim},
F. N-fenyl-N-{4-methoxymethyl-1-[2-(3-thienyl)ethyl-4-piperidyl]}propionamid,
F. kyselina (S)-2-{[(S)-1-(ethoxykarbonyl)-3-fenylpropyl]amino}propanová,
G. erythromycin-10-(E)-{O-[(2-methoxyethoxy)methoxy]methyl]oxim},
G. 4-{[(N-fenyl)propionylamino]-1 -[2-(2-thienyl)ethyl]-4-piperidyl}methylpropionat,
G. toluen,
H. 13-deoxyerytrhromycin-10-(E)-{O-[(2-methoxyethoxy)methyl]oxim} (roxithromycin B),
H. N-fenyl-N-{4-methoxymethyl-1-[2-(2-thienyl)ethyl]-4-piperidyl}butyramid,
H. kyselina (2S,3aS,6aS)-1-{(R)-2-[[(S)-1-(ethoxykarbonyl)-3-fenylpropyl]amino]propionyl}oktahydrocyklopenta[b]pyrrol-2-karboxylová [(R,S-S,S,S) izomer ramiprilu],
I. 2-O-[(2-methoxyethoxy)methyl]erythromycin-10-(E)- {O-[(2-methosyethoxy)methyl]oxim}.
I. trans-4-[(N-fenyl)propylamino]-4-methoxymethyl-1-[2-(2-thienyl)ethyl]piperidin-1-oxid.
I. kyselina (2S,3aS,6aS)-1-{(S)-2-[[(R)-1-(ethoxykarbonyl)-3-fenylpropyl]amino]propionyl}oktahydrocyklopenta[b]pyrrol-2-karboxylová [(S,R-S,S,S) izomer ramiprilu],
J. kyselina (2R,3aR,6aR)-1-{(R)-2-[[(R)-1-(ethoxykarbonyl)-3-fenylpropyl]amino]propionyl}oktahydrocyklopenta[b]pyrrol-2-karboxylová [(R,R-R-R,R) izomer ramiprilu],
K. kyselina (2S)-2-[(3S,5aS,8aS,9aS)-3-methyl-1,4-dioxodekahydro-1H-cyklopenta[e]pyrrolo[1,2-a]pyrazin-2-yl]-4-fenylbutanová (kyselina ramiprildiketopiperazinová),
L. ethyl-(2S)-2-[(3S,5aS,8aS,9aiS')-9a-hydroxy-3-methyl-1,4-dioxodekahydro-1H-cyklopenta[e]pyrrolo[1,2-a]pyrazin-2-yl]-4-fenylbutanoat (ramiprilhydroxydiketopiperazin),
M. kyselina (2R,3R)-2,3-bis(benzoyloxy)butandiová (kyselina dibenzoylvinná),
N. kyselina (2R,3aS,6aR)-1-{(S)-2-[[(S)-1-(ethoxykarbonyl)-3-fenylpropyl]amino]propionyl}oktahydrocyklopenta[b]pyrrol-2-karboxylová [(S,S-R,R,R) izomer ramiprilu].
Vzorový chromatogram je uváděn pouze pro informaci, není nezbytnou součástí článku.
Obr. 1. Vzorový chromatogram ke zkoušce Příbuzné látky