(1) Účastník řízení ve věci mezinárodní ochrany má právo jednat v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět. Písemnosti vyhotovené v cizím jazyce je účastník řízení povinen předkládat v originálním znění a současně v překladu do jazyka českého; to neplatí, jde-li o písemnost vyhotovenou v jazyce, v němž jedná účastník podle věty první, nebo pokud ministerstvo takový překlad nevyžaduje.

(2) Ministerstvo účastníku řízení ve věci mezinárodní ochrany poskytne bezplatně tlumočníka na úkony, ke kterým byl ministerstvem předvolán nebo vyzván.

(3) Účastník řízení je oprávněn přizvat si na své náklady tlumočníka podle své volby.

(4) K tlumočení úkonu v řízení může ministerstvo použít namísto tlumočníka technické zařízení. Technické zařízení musí umožňovat automatické tlumočení mluveného cizího jazyka do českého jazyka a zpět do cizího jazyka v reálném čase. Přesnost a rychlost tlumočení musí být srovnatelná s tlumočnickým úkonem provedeným tlumočníkem.

(5) Dovolují-li to technické možnosti a je-li to nezbytné, může být tlumočení provedeno prostřednictvím videokonferenčního hovoru.

(6) Nejsou-li listina nebo podklad pro vydání rozhodnutí opatřeny úředním překladem do českého jazyka, může ministerstvo opatřit pouze strojový překlad, kterým se rozumí překlad pomocí elektronických nástrojů. Ministerstvo může strojový překlad využít i pro překlad informací, písemností a výzev, popřípadě jiných dokumentů zasílaných účastníku řízení nebo podkladů pro vydání rozhodnutí. V případě podání opakované nebo další opakované žádosti se postupuje podle § 16 odst. 2 správního řádu.