1.3 Princip metody
Látka je testována v níže popsané sekvenci postupných kroků. Pokud v některém kroku vznícení nastane, další zkoušky nejsou potřebné. Pokud je známo, že látka s vodou prudce nereaguje, postupuje se podle 1.3.4.

1.3.1 Krok 1
Zkoušená látka je vnesena do obdélníkové nádoby (vaničky) s destilovanou vodou o teplotě 20 °C a sleduje se, zda uvolňovaný plyn se vznítí, či nikoliv.

1.3.2 Krok 2
Zkoušená látka se položí na filtrační papír plovoucí na povrchu misky s destilovanou vodou o teplotě 20 °C a sleduje se, zda uvolňovaný plyn se vznítí, či nikoliv. Aby se zvýšila možnost vznícení, látka se pokládá pouze na 1 místo filtračního papíru.

1.3.3 Krok 3
Zkoušená tuhá látka se natvaruje do formy válečku o výšce přibližně 2 cm a průměru 3 cm. Přidá se do něho několik kapek vody a sleduje se, zda uvolňovaný plyn se vznítí, či ne.

1.3.4 Krok 4
Zkoušená látka se smíchá s destilovanou vodou o teplotě 20 °C a měří se rychlost vývinu plynu po dobu 7 hodin v jednohodinových intervalech. Pokud je rychlost vývinu plynu nepravidelná nebo narůstá po 7 hodinách, doba měření se prodlouží na maximálně 5 dnů. Zkoušku lze přerušit, jestliže rychlost vývinu plynu v průběhu měření převýší 1 dm³ z 1 kg látky za 1 hodinu.