1.6 Popis metody
Zkouška je podrobně popsána v NF T 20-040 Chemické výrobky pro průmyslové použití - Stanovení hořlavosti plynů vznikajících hydrolýzou tuhých nebo kapalných výrobků.

1.6.1 Krok 1

1.6.1.1 Zkušební podmínky
Zkouška se provádí při pokojové teplotě (přibližně 20 °C).

1.6.1.2 Provedení zkoušky
Malé množství zkoušené látky (přibližně 4 mm³) se vnese do misky s destilovanou vodou a sleduje se, zda se uvolňuje nějaký plyn a zda se tento vznítí. Nastane-li vznícení, další zkoušky již nejsou potřebné a látka je považována za nebezpečnou.

1.6.2 Krok 2

1.6.2.1 Zkušební zařízení
Zkušební zařízení tvoří vhodná nádoba, např. odpařovací miska o průměru přibližně 100 mm s destilovanou vodou a filtračním papírem na hladině.

1.6.2.2 Zkušební podmínky
Zkouška se provádí při pokojové teplotě (přibližně 20 °C).

1.6.2.3 Provedení zkoušky
Malé množství zkoušené látky (přibližně 4 mm³) se vnese do středu filtračního papíru a sleduje se, zda se uvolňuje nějaký plyn a zda se tento vznítí. Nastane-li vznícení, další zkoušky již nejsou potřebné a látka je považována za nebezpečnou.

1.6.3 Krok 3

1.6.3.1 Zkušební podmínky
Zkouška se provádí při pokojové teplotě (přibližně 20 °C).

1.6.3.2 Provedení zkoušky
Zkoušená tuhá látka se upraví do tvaru válečku o výšce přibližně 2 cm a průměru přibližně 3 cm s prolisem v horní části. Do prolisu zkušebního vzorku se přidá několik kapek vody a současně se sleduje, zda dochází k vývinu plynu a jeho vznícení. Nastane-li vznícení, další zkoušky již nejsou potřebné a látka je považována za nebezpečnou.

1.6.4 Krok 4

1.6.4.1 Zkušební zařízení
Sestavení zkušebního zařízení je znázorněno na obrázku č. 2.

1.6.4.2 Zkušební podmínky
Nádoba se zkoušenou látkou se překontroluje, zda neobsahuje prach s velikostí částic pod 500 mm. Pokud tento prach tvoří více než 1 % obsahu nebo když se vzorek drolí, veškerá látka se před zkouškou rozemele na prach, aby se zohlednilo zmenšování velikosti částic při dopravě a manipulaci. V opačném případě se látka zkouší v původní, dodané formě. Zkouška se provádí při pokojové teplotě (přibližně 20 °C) a atmosférickém tlaku.

1.6.4.3 Provedení zkoušky
Přikapávací nálevka zkušebního zařízení se naplní 10 cm³ až 20 cm³ vody a kuželovitá baňka 10 g látky. Objem uvolňovaného plynu se měří jakýmkoliv vhodným způsobem. Kohout přikapávací nálevky se otevře, voda proteče do kuželovité baňky a současně se začne měřit čas (např. stopkami). Objem vzniklého plynu se měří každou hodinu po dobu 7 hodin. Je-li v průběhu této doby vývin plynu nestálý nebo se rychlost jeho vývinu zvýší na konci zkoušky, s měřením se pokračuje po dobu 5 dnů. Překročí-li v průběhu měření rychlost vývinu plynu 1 dm³ z 1 kg látky za 1 hodinu, lze zkoušku přerušit. Zkouška se provádí třikrát.
Není-li chemická identita plynu známa, provede se jeho chemická analýza. Obsahuje-li plyn vysoce hořlavé složky a není-li známo, zda je tato směs vysoce hořlavá, připraví se směs stejného složení a provede se zkouška podle metody A. 11.