(1) Zdravotnické prostředky předepisují podle své odbornosti lékaři poskytující zdravotní služby vystavením lékařského předpisu, kterým je pro zdravotnické prostředky poukaz nebo objednávka. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem

c) poskytování informací o vydávaných zdravotnických prostředcích,

a) způsob předepisování zdravotnických prostředků,

b) údaje uváděné na lékařském předpisu, jeho náležitosti, dobu jeho platnosti,

d) bližší podmínky o zacházení se zdravotnickými prostředky.

(2) Vláda může stanovit nařízením zdravotnické prostředky, které mohou přímo nebo nepřímo ohrozit zdraví člověka, a to i při dodržení určeného účelu jejich použití, jestliže se používají bez dozoru lékaře, nebo jejichž použití předpokládá poradu s lékařem, stanovení diagnózy lékařem, popřípadě léčbu podle pokynů a dohledu lékaře anebo jsou často používány ve značném rozsahu v rozporu s určeným účelem jejich použití; tyto prostředky se předepisují na tiskopise poukazu na zdravotnický prostředek¹⁷) (dále jen „poukaz“) nebo na objednávku.

a) zdravotnické zařízení lékárenské péče⁷), nebo

(3) Zdravotnické prostředky předepsané na poukaz vydává

b) osoby oprávněné k tomuto na základě smluvního vztahu se zdravotní pojišťovnou¹⁸).