Oddíl II
Ustanovení o osobním stavu

1. Způsobilost fyzické osoby k právům a právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.

2. Způsobilost právnické osoby k právům a právním úkonům (tj. způsobilost vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti) se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území má tato osoba sídlo.

1. Případy omezení nebo zbavení způsobilosti osob k právním úkonům, dále zrušení těchto opatření nebo obnovení způsobilosti se řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba, kromě případů uvedených v odstavci 4 tohoto článku.

2. Při projednání věci o uznání osoby nezpůsobilou anebo omezeně způsobilou stejně tak i o zrušení omezení způsobilosti k právním úkonům nebo obnovení způsobilosti k právním úkonům, kromě případů uvedených v odstavci 4 tohoto článku, je dána pravomoc soudu smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.

3. Jestliže soud jedné smluvní strany zjistí, že jsou dány důvody pro omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům osoby, která má bydliště na jejím území a je občanem druhé smluvní strany, uvědomí o tom soud smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.

4. Pokud soud smluvní strany, který byl uvědoměn o důvodech pro omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům, nezahájí do tří měsíců řízení o omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům, nebo nesdělí svoje stanovisko, zahájí řízení o omezení nebo zbavení způsobilosti fyzické osoby k právním úkonům soud té smluvní strany, na jejímž území má tento občan bydliště. V takovém případě může být vysloveno rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům jen z důvodů, které jsou stanoveny právními řády obou smluvních stran. Rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům se zasílá příslušnému soudu smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.

5. V případech, které nesnesou odkladu, může justiční orgán smluvní strany, na jejímž území občan druhé smluvní strany, který má být uznán nezpůsobilým nebo omezeně způsobilým k právním úkonům, bydlí nebo pobývá, učinit opatření k ochraně práv a zájmů dotyčné osoby podle svého právního řádu, ale je povinen neprodleně informovat justiční orgán druhé smluvní strany a zaslat mu zároveň kopie dokladů o přijatých opatřeních. Opatření zůstávají v platnosti do doby, než příslušný orgán druhé smluvní strany vydá jiné rozhodnutí.

1. Podmínky pro vznik nebo zánik poručenství nebo opatrovnictví jsou stanoveny právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, jíž má být ustanoven poručník nebo opatrovník.

2. Pokud jde o povinnost přijmout poručenství nebo opatrovnictví, uplatňuje se právní řád té smluvní strany, jejímž občanem je osoba, která se má stát poručníkem či opatrovníkem.

3. Právní vztahy mezi opatrovníkem, popřípadě poručníkem a osobou, které byl ustanoven opatrovník, popřípadě poručník, se řídí právními předpisy té smluvní strany, jejíž orgán opatrovníka, popřípadě poručníka ustanovil.

4. Občan jedné smluvní strany může být ustanoven opatrovníkem, případně poručníkem občana druhé smluvní strany, pokud má bydliště na území té smluvní strany, kde má vykonávat tuto funkci, a pokud jeho ustanovení nejlépe odpovídá zájmům osoby, jíž má být ustanoven.

1. V případech určení poručenství či opatrovnictví, týkajících se občanů smluvních stran, mají pravomoc justiční orgány té smluvní strany, jejímž občanem je osoba, jíž má být ustanoven poručník nebo opatrovník, za předpokladu, že tato smlouva nestanoví jinak.

2. V případě, kdy je nutno učinit opatření v zájmu osoby, která je občanem jedné smluvní strany a jíž má být ustanoven poručník nebo opatrovník, jehož bydliště, pobyt nebo majetek je na území druhé smluvní strany, justiční orgán této smluvní strany vyrozumí neprodleně orgán příslušný podle odstavce 1 tohoto článku.

3. V případech, které nesnesou odkladu, justiční orgán jedné smluvní strany může sám učinit předběžná nezbytná opatření podle svého právního řádu; je však současně povinen neprodleně informovat orgán druhé smluvní strany příslušný podle odstavce 1 tohoto článku a zaslat mu zároveň kopie dokladů o přijatých opatřeních. Tato opatření zůstávají v platnosti do doby, než příslušný justiční orgán druhé smluvní strany přijme jiné rozhodnutí.

1. Justiční orgán, jehož pravomoc je dána podle článku 25 odst. 1 této smlouvy, může předat projednání poručenství nebo opatrovnictví justičnímu orgánu druhé smluvní strany, jestliže osoba, jíž má být ustanoven poručník nebo opatrovník, má bydliště, pobyt nebo majetek na území této smluvní strany. Předání opatrovnictví či poručenství se stane účinným, jestliže dožádaný justiční orgán řízení ve věci poručenství či opatrovnictví převzal a vyrozuměl o tom dožadující justiční orgán.

2. Justiční orgán, který podle odstavce 1 tohoto článku řízení ve věci poručenství nebo opatrovnictví převzal, jej vykonává podle právních předpisů svého státu. Tento justiční orgán však nemá pravomoc rozhodovat ve věcech týkajících se osobního stavu osoby, které byl ustanoven poručník nebo opatrovník.

1. K prohlášení osoby za nezvěstnou nebo za mrtvou soudním rozhodnutím a pro stanovení právního faktu smrti nebo dne úmrtí mají pravomoc justiční orgány té smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba ke dni, kdy podle posledních zpráv byla ještě naživu.

2. Justiční orgány jedné smluvní strany mají pravomoc na žádost zainteresované osoby, která bydlí na jejím území, prohlásit za nezvěstného nebo za mrtvého občana druhé smluvní strany anebo stanovit den jeho úmrtí (fakt smrti), pokud podle právního řádu státu justičního orgánu, u něhož byla žádost podána, má tato osoba právo takovou žádost podat.

3. Ve věcech uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku použijí justiční orgány právní řád svého státu.

4. Rozhodnutí vydaná podle odstavce 2 tohoto článku mají právní účinky pouze na území smluvní strany, jejíž justiční orgán toto rozhodnutí vydal.