(1) Výrobek vyrobený v jiném členském státě Evropské unie, jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor nebo v Turecku se považuje v jednotlivých případech za odpovídající požadavkům tohoto nařízení, pokud vyhovuje zkouškám a zjištěním, které podle metod platných v České republice nebo uznaných za rovnocenné provedl subjekt k tomu schválený ve státě výrobce.