ČÁST II
ZKUŠEBNÍ POSTUPY
Ověřování shody
Zkoušky pro látku s nízkou hmotnostní aktivitou skupiny LSA III
Zkoušky pro radioaktivní látku zvláštní formy
Obecné požadavky
Zkušební metody
Metody stanovení vyluhovatelnosti a rychlosti objemového úniku
ZKOUŠKY PRO RADIOAKTIVNÍ LÁTKU S MALOU ROZPTÝLITELNOSTÍ
ZKOUŠKY PRO RADIOAKTIVNÍ ZÁSILKY
Příprava vzorku pro zkoušení
Zkoušení integrity zádržného systému, stínění a oceňování podkritičnosti
Terč pro pádové zkoušky
Zkoušky pro radioaktivní zásilky projektované pro obsah hexafluorid uranu
Zkoušky prokazující schopnost přestát normální podmínky přepravy
Tabulka 3. (XIII.) Výška volného pádu při zkoušení radioaktivních zásilek pro normální podmínky přepravy

Hmotnost obalového souboru s projektovaným obsahem (kg)Výška volného pádu (m)
méně než 5 0001,2
více nebo rovno 5 000 a méně než 10 0000,9
více nebo rovno 10 000 a méně než 15 0000,6
více než 15 0000,3

Dodatečné zkoušky pro radioaktivní zásilky typu A projektované pro kapaliny a plyny
Zkoušky prokazující schopnost přestát podmínky nehody při přepravě
Rozšířená zkouška ponořením do vody pro radioaktivní zásilky typ B(U), typ B(M) obsahujícím více než 105 A2 a pro radioaktivní zásilky typ C
Zkouška ponořením do vody pro radioaktivní zásilky obsahující štěpné materiály
Zkoušky pro radioaktivní zásilky typ C

1. (701.) Průkaz shody s požadavky stanovenými v části I. přílohy č. 1 musí být proveden kteroukoliv metodou uvedenou níže nebo kombinací těchto metod:

(a) zkoušky se vzorky reprezentujícími radioaktivní látku s nízkou hmotnostní aktivitou skupiny LSA III, nebo radioaktivní látku zvláštní formy, nebo málo rozptýlitelnou radioaktivní látku nebo s prototypy či vzorky obalových souborů, kde obsah vzorku nebo obalového souboru pro zkoušku musí co nejvěrněji simulovat předpokládaný rozsah radioaktivního obsahu. Vzorky nebo obalové soubory, jež mají být zkoušeny musí být připraveny tak, jak budou předávány k přepravě.

(b) reference na předchozí úspěšné průkazy shody podle odstavců a), c), a d) dostatečně podobné povahy.

(c) zkoušky s modely vhodného měřítka mající takové vlastnosti, které jsou významné vzhledem ke zkoumaným položkám když inženýrská praxe prokázala, že výsledky takových zkoušek jsou vhodné pro účely konstrukčního typu. Když je použit zmenšený model, musí být vzata do úvahy nezbytnost přestavení určitých zkušebních parametrů, jako například průměr průrazné tyče nebo komplexní zatížení.

(d) výpočet nebo podložený argument, kdy jsou výpočetní postupy a parametry obecně považovány za spolehlivé nebo konzervativní.

2. (702.) Pro vyhodnocení zkoušek musí být použity odpovídající nebo určené metody hodnocení, k prokázání, že požadavky části II. přílohy č. 1 byly naplněny ve shodě s normami přijatelnosti předepsanými v části I. přílohy č. 1.

3. (703.) Vzorek pevné látky představující úplný obsah radioaktivní zásilky (ne méně) musí být na sedm dní ponořený do vody (ke stanovení vyluhovatelnosti) při pokojové teplotě. Objem vody použité ke zkoušce musí být takový, aby na konci sedmidenního zkušebního období zaručoval, že volný objem neabsorbované a nezreagované vody bude přinejmenším dosahovat 10% objemu samotného vzorku pevné látky. Voda musí mít počáteční pH 6 - 8 a maximální měrnou vodivost 10-3S/m při 20 C. Celková aktivita volného objemu vody musí být měřena po skončení sedmidenní zkoušky.

4. (704.) Vzorky, které obsahují nebo simulují radioaktivní látku zvláštní formy musí být podrobeny pádové zkoušce, zkoušce nárazem, ohýbací zkoušce a tepelné zkoušce podle odstavců 5. - 9. části II. přílohy č. 1. Pro každou z těchto zkoušek může být použit jiný vzorek. Po každé zkoušce musí být provedeno stanovení vyluhovatelnosti nebo test rychlosti objemového úniku daného vzorku pomocí metody, která nesmí být méně citlivá než metody specifikované v odstavci 10. části II. přílohy č. 1 pro nerozptýlitelnou pevnou látku nebo podle odstavce 11. části II. přílohy č. 1 pro zapouzdřenou látku.

5. (705.) Při pádové zkoušce vzorek musí padnout na podložku (terč) z výšky 9 m. Podložka musí odpovídat definici v odstavci 17. části II. přílohy č. 1.

6. (706.) Při zkoušce průrazem musí být vzorek umístěn na plátu olova, podepřeném hladkou pevnou plochou a musí do něj narazit plochou přední stranou tyč z měkké oceli tak, aby způsobila náraz odpovídající důsledku nárazu hmoty 1,4 kg padající volným pádem z 1 m. Spodní část tyče musí mít průměr 25 mm s hranami zaoblenými na poloměr 3,0 ± 0,3 mm. Olovo o tvrdosti 3,5 - 4,5 podle Vickersovy stupnice a o tloušťce maximálně 25 mm musí překrývat plochu větší než činí plocha vzorku. Pro každý náraz musí být použit nový olověný povrch. Tyč musí na vzorek narazit v místě předpokládaného největšího poškození.

7. (707.) Zkouška ohybem se musí provádět pouze pro dlouhé a tenké zdroje, které mají minimální délku 10 cm a současně poměr délky k minimální šířce činí alespoň 10. Vzorek musí být pevně uchycen tak, aby jedna jeho polovina vyčnívala přes okraj uchycení. Orientace vzorku musí být taková, aby došlo k jeho maximálnímu poškození, když na jeho volný konec narazí přední plocha ocelové tyče. Ocelová tyč musí na vzorek narazit tak, aby způsobila náraz odpovídající důsledku nárazu hmoty 1,4 kg padající volným pádem z 1 m. Spodní část tyče musí mít průměr 25 mm s hranami zaoblenými na poloměr 3,0 ± 0,3 mm.

8. (708.) Při tepelné zkoušce vzorek musí být ohříván na vzduchu na teplotu 800 °C, na této teplotě musí být udržován 10 minut a po té se musí nechat vychladnout.

9. (709.) Vzorky, které obsahují nebo simulují štěpný materiál nebo radioaktivní látku uzavřenou v hermetickém pouzdru nemusí být prověřovány:

(a) zkouškami předepsaným v odstavcích 5. a 6. části II. přílohy č. 1, za předpokladu, že hmota radioaktivní látky zvláštní formy je menší než 200 g a alternativně jsou vystaveny zkoušce nárazem třídy IV, předepsané v publikaci Mezinárodní organizace pro standardizaci: „Uzavřené radioaktivní zářiče - klasifikace, ISO 2919:1980 E, ISO, Geneva, 1980“.

(b) zkouškou, předepsanou v odstavci 8. části II. přílohy č. 1, za předpokladu, že alternativně jsou vystaveny teplotní zkoušce třídy VI, předepsané v publikaci Mezinárodní organizace pro standardizaci: „Uzavřené radioaktivní zářiče - klasifikace, ISO 2919:1980 E, ISO, Geneva, 1980“.

10. (710.) Pro vzorky obsahující nebo simulující nerozptýlitelnou pevnou látku, musí být stanovení vyluhovatelnosti prováděno následovně:

(a) vzorek musí být na sedm dní ponořený do vody (ke stanovení vyluhovatelnosti) při pokojové teplotě. Objem vody použité ke zkoušce musí být takový, aby na konci sedmidenního zkušebního období zaručoval, že volný objem neabsorbované a nezreagované vody bude při nejmenším dosahovat 10 % objemu samotného vzorku pevné látky. Voda musí mít počáteční pH 6 - 8 a maximální vodivost 1 mS/m při 20 °C. Celková aktivita volného objemu vody musí být měřena po skončení sedmidenní zkoušky;

(b) voda se vzorkem se musí poté ohřát na teplotu 50 ± 5 °C a tato teplota musí být udržována po dobu 4 hodin;

(c) potom musí být stanovena aktivita vody;

(d) nato musí být vzorek ponechán v klidném ovzduší po dobu sedmi dnů při minimální teplotě 30 °C a minimální relativní vlhkosti 90 %;

(e) následně musí být vzorek ponořen do vody o stejné specifikaci jako v bodě (a) výše a tato voda se musí poté ohřát na teplotu 50 ± 5 °C, tato teplota musí být udržována po dobu 4 hodin;

(f) nakonec musí být stanovena aktivita vody.

11. (711.) Pro vzorky obsahující nebo simulující štěpný materiál nebo radioaktivní látku uzavřenou v hermetickém pouzdru, musí být provedeno buď stanovení vyluhovatelnosti nebo rychlosti objemového úniku, a to následujícím způsobem:

(a) Vyluhovací zkouška musí sestávat z následujících kroků:

(i) vzorek musí být ponořený do vody při pokojové teplotě. Voda musí mít počáteční pH 6 - 8 a maximální vodivost 1 mS/m při 20 °C;

(ii) voda se vzorkem se musí poté ohřát na teplotu 50 ± 5 °C a tato teplota musí být udržována po dobu 4 hodin;

(iii) potom musí být stanovena aktivita vody;

(iv) nato musí být vzorek ponechán v klidném ovzduší po dobu sedmi dnů při minimální teplotě 30 °C a minimální relativní vlhkosti 90 %;

(v) postup podle bodů (i), (ii) a (iii) musí být opakován.

(b) Alternativní stanovení rychlosti objemového úniku musí zahrnovat kteroukoliv ze zkoušek, předepsaných v publikaci Mezinárodní organizace pro standardizaci: „Radiační ochrana - uzavřené radioaktivní zářiče - metody zkoušek netěsnosti, ISO 9987:1992 E, ISO, Geneva, 1992“, které jsou přijatelné pro Úřad.

12. (712.) Vzorek obsahující nebo simulující radioaktivní látku s malou rozptýlitelností musí být podroben rozšířené tepelné zkoušce specifikované v odstavci 36. a nárazové zkoušce specifikované v odstavci 37. části II. přílohy č. 1. Pro každou ze zkoušek může být použit jiný vzorek. Po každé zkoušce musí být vzorek podroben vyluhovací zkoušce specifikované v odstavci 3. části II. přílohy č. 1. Po každé zkoušce musí být stanoveno, zda jsou naplněny aplikovatelné požadavky uvedené v odstavci 8. části I. přílohy č. 1.

13. (713.) Všechny vzorky musí být před zkoušením kontrolovány, s cílem identifikovat a zaznamenat vady nebo poškození, včetně:

(a) odchylek od konstrukčního typu,

(b) výrobních vady,

(c) koroze nebo jiného poškození,

(d) deformace.

14. (714.) Musí být jasně specifikován zádržný systém radioaktivní zásilky.

15. (715.) Vnější znaky vzorku musí být jasně identifikovány tak, aby bylo možno provést jednoduchý a jasný odkaz na každou část vzorku.

16. (716.) Po provedené odpovídající zkoušce nebo zkouškám specifikovaným v odstavcích 18. - 37. části II. přílohy č. 1, musí být:

(a) identifikovány a zaznamenány vady nebo poškození,

(b) zjištěno, zda je zachována integrita zádržného systému a stínění v rozsahu vyžadovaném v části I. přílohy č. 1 u zkoušené radioaktivní zásilky a

(c) zjištěno, u radioaktivní zásilky obsahující štěpné materiály, zda jsou splněny předpoklady a podmínky užité při oceňování vyžadovaném v odstavcích 77. - 88. části I. přílohy č. 1 pro jednu nebo více radioaktivních zásilek.

17. (717.) Terč pro pádové zkoušky specifikované v odstavcích 5., 22., 25. (a), 27., 35. a 37. části II. přílohy č. 1 musí mít plochý, vodorovný povrch takové povahy, aby jakékoliv zvýšení jeho odporu k posunutí nebo deformaci po nárazu vzorku dodatečně nezvýšilo poškození vzorku.

18. (718.) Vzorky, které obsahují, nebo simulují radioaktivní zásilky projektované na obsah 0,1 kg nebo více hexafluoridu uranu musí být zkoušeny hydraulicky na vnitřní tlak přinejmenším 1,38 MPa, ale pokud je zkušební tlak nižší než 2,76 MPa, daný konstrukční typ podléhá typovému schválení příslušnými orgány zemí využití. Pro stanovené periodické zkoušení obalových souborů může být použito jakékoliv ekvivalentní nedestruktivní zkoušení, schválené příslušnými orgány zemí využití.

19. (719.) Jedná se o zkoušky postřikem vodou, volným pádem, tlakovým zatížením a průrazem. Vzorky radioaktivní zásilky musí být podrobeny všem zkouškám, jako první se provádí zkouška postřikem vodou. Za předpokladu, že jsou naplněny požadavky odstavce 20. části II. přílohy č. 1, může být pro všechny zkoušky použit jeden vzorek.

20. (720.) Časový interval mezi koncem zkoušky postřikem vodou a následující zkouškou musí být takový, aby voda v maximální míře vsákla bez značnějšího sušení vnějšího povrchu vzorku. Jestliže je postřik aplikován současně ze čtyř stran, musí být tato přestávka brána jako dvouhodinová, pokud nelze prokázat, že konzervativnější je interval jiný. Nesmí však být dělána žádná přestávka, pokud je používán postupný postřik vodou v každém ze čtyř směrů.

21. (721.) Při zkoušce postřikem vodou musí být vzorek vystaven postřikování, která simuluje déšť o srážkové intenzitě odpovídající hodnotě 5 cm za hodinu po dobu alespoň jedné hodiny.

22. (722.) Při zkoušce volným pádem musí vzorek padat na terč tak, aby vzhledem ke zkoušeným bezpečnostním vlastnostem utrpěl maximální poškození, při tom:

(a) výška pádu, měřená od nejnižšího části vzorku k hornímu povrchu terče nesmí být menší než vzdálenost specifikovaná pro příslušnou hmotnost v tabulce 3. (XIII.) Terč musí odpovídat definici uvedené v odstavci 17. části II. přílohy č. 1;

(b) pro radioaktivní zásilky pravoúhlých tvarů z vláknité lepenky či ze dřeva, nepřekračující hmotnost 50 kg, musí být zvláštní vzorek zkoušen volným pádem z výšky 0,3 m na každý roh;

(c) pro radioaktivní zásilky válcového tvaru z vláknité lepenky, nepřekračující hmotnost 100 kg, musí být zvláštní vzorek zkoušen volným pádem z výšky 0,3 m na každou čtvrtinu hrany obou základen válce.

23. (723.) Pokud při zkoušce tlakem tvar obalového souboru efektivně nezabraňuje stlačení, musí být vzorek vystaven po dobu 24 hodin tlakovému zatížení, které musí být rovnoměrně rozloženo na dvě protilehlé strany vzorku, z nichž jedna musí být základnou, na níž radioaktivní zásilka normálně spočívá, a to o větší hodnotě než je:

(a) pětinásobek hmotnosti skutečné radioaktivní zásilky nebo

(b) součin plochy svisle promítnutého průřezu radioaktivní zásilky a tlaku 13 kPa.

24. (724.) Při zkoušce průrazem musí být vzorek umístěn na neúhybný plochý vodorovný povrch, přitom:

(a) tyč o průměru 32 mm s polokulovým koncem a o hmotnosti 6 kg musí dopadnout ve směru svislé osy na střed nejslabší části vzorku tak, že při dostatečně hlubokém proniknutí narazí na zádržný systém. Tyč se nesmí při zkoušce podstatně zdeformovat.

(b) výška pádu tyče měřená od jejího nejspodnějšího konce k zamýšlenému části nárazu na horní okraj vzorku musí být 1 m.

25. (725.) Vzorek musí být prověřen každou ze zkoušek uvedenou v tomto odstavci, pokud však je možné prokázat, že jedna ze zkoušek je pro daný vzorek náročnější než druhá, v takovém případě musí být vzorek prověřen náročnější zkouškou:

(a) zkouška volným pádem, vzorek musí na terč padat tak, aby došlo k jeho co největšímu poškození vzhledem k zádržnému systému. Výška volného pádu měřená od nejnižší části vzorku k horní ploše terče musí být 9 m. Terč musí odpovídat definici uvedené v odstavci 17. části II. přílohy č. 1;

(b) zkouška průrazem, vzorek je zkoušen na průraz podle odstavce 24. části II. přílohy č. 1, avšak výška pádu tyče musí být 1,7 m oproti 1 m specifikovanému v odstavci 24. (b) části II. přílohy č. 1.

26. (726.) Vzorek musí být prověřen souhrnnými účinky zkoušek uvedeným v odstavcích 27. a 28. části II. přílohy č. 1 v daném pořadí. Následně po těchto zkouškách musí být tento vzorek nebo zvláštní vzorek zkoušen ponořením do vody podle odstavce 29. a pokud je to aplikovatelné podle odstavce 30. části II. přílohy č. 1.

27. (727.) Mechanická zkouška se skládá ze tří různých pádových zkoušek. Každý vzorek je zkoumán podle požadavků odstavců 56. nebo 82. části I. přílohy č. 1. Pořadí zkoušek musí být takové, aby po ukončení mechanické zkoušky bylo poškození vzorku při následné tepelné zkoušce co největší, přitom:

(a) při pádové zkoušce I. musí vzorek padat na terč tak, aby došlo k jeho co největšímu poškození, výška pádu měřená od nejnižšího části vzorku k hornímu povrchu terče musí být 9 m. Terč musí odpovídat definici uvedené v odstavci 17. části II. přílohy č. 1;

(b) při pádové zkoušce II. musí vzorek padat tak, aby došlo k jeho co největšímu poškození nárazem na tyč upevněnou kolmo na terč. Výška pádu měřená od očekávaného části nárazu na vzorek k hornímu povrchu tyče musí být 1 m. Tyč musí být z pevné měkké oceli kruhovitého průřezu o průměru 15,0 cm + 0,5 cm a 20 cm dlouhá, v případě, že delší tyč nezpůsobí větší poškození. V takovém případě musí být použita tyč takové délky, aby způsobila co největší poškození. Horní konec tyče musí být plochý a vodorovný se zaoblenými hranami o poloměru ne větším než 6 mm. Terč, ke kterému je tyč připevněna musí odpovídat definici uvedené v odstavci 17. části II. přílohy č. 1;

(c) Při zkoušce III je vzorek umístěný na terči podroben dynamickému drcení pádem tělesa o hmotnosti 500 kg z výšky 9 m tak, aby došlo k jeho co největšímu poškození. Padající těleso musí být pevná, středně tvrdá ocelová plotna o rozměrech 1 m x 1 m a musí padat ve vodorovném směru. Výška pádu musí být měřena od spodní strany plotny k hornímu okraji vzorku. Terč, na kterému vzorek leží musí odpovídat definici uvedené v odstavci 17. části II. přílohy č. 1.

28. (728.) Před tepelnou zkouškou musí být vzorek v tepelné rovnováze při okolní teplotě 38 °C, za podmínek ozáření sluncem podle tabulky 1. (XI.) a současně při vystavení maximálnímu vývinu vnitřního tepla daného radioaktivním obsahem radioaktivní zásilky. Alternativně může mít jakýkoliv z uvedených parametrů před a v průběhu zkoušky jinou hodnotu, za předpokladu že jsou brány do úvahy při oceňování následné odezvy radioaktivní zásilky. Tepelná zkouška, při níž nesmí být vzorek uměle chlazen a jakékoliv hoření materiálů vzorku musí být ponecháno přirozenému průběhu, se musí sestávat z:

(a) vystavení vzorku po dobu 30 minut takovému tepelnému prostředí, které přinejmenším odpovídá tepelnému toku ekvivalentnímu ohni ze směsi uhlovodíkového paliva a vzduchu za dostatečně stabilních okolních podmínek pro dosažení průměrného koeficientu emise alespoň 0,9 při průměrné teplotě plamene nejméně 800° C, plně obklopujícím vzorek, mající koeficient povrchové absorpce 0,8 nebo takový, jehož hodnotu bude prokazatelně při vystavení ohni radioaktivní zásilka mít,

(b) následnému vystavení vzorku okolní teplotě 38° C s vlivem ozáření sluncem podle tabulky 1. (XI.) a současně s maximálním vývinem vnitřního tepla daného radioaktivním obsahem radioaktivní zásilky na dostatečně dlouhou dobu, která zajistí, aby se teploty kdekoliv ve vzorku snížily a blížily se počátečním rovnovážným podmínkám. Alternativně může mít po přerušení vnějšího přívodu tepla jakýkoliv z uvedených parametrů jinou hodnotu, za předpokladu že jsou brány do úvahy při oceňování následné odezvy radioaktivní zásilky.

29. (729.) Při zkoušce ponořením do vody musí být vzorek ponořen minimálně 15 m pod hladinou po dobu nejméně 8 hodin, aby došlo k jeho co největšímu poškození. Podmínky zkoušky stanoví hodnotu vnějšího přetlaku minimálně 150 kPa.

30. (730.) Při rozšířené zkoušce ponořením do vody musí být vzorek pod hladinou minimálně 200 m po dobu nejméně 1 hodiny. Podmínky zkoušky stanoví hodnotu vnějšího přetlaku minimálně 2 MPa.

31. (731.) Radioaktivní zásilky, pro které bylo provedeno vyhodnocení pro vniknutí a unikání vody v rozsahu, který vede k nejvyšší reaktivitě pro účely hodnocení podle odstavců 83. - 88. části I. přílohy č. 1, jsou z této zkoušky vyjmuty.

32. (732.) Předtím, než je vzorek zkoušen ponořením do vody, musí být zkoušen podle odstavce 27. (b) nebo 27. (a) nebo 27.(c) části II. přílohy č. 1, jak jsou vyžadovány v odstavci 88. části I. přílohy č. 1 a specifikovány v odstavci 28. části II. přílohy č. 1.

33. (733.) Vzorek musí být ponořen pod hladinu vody alespoň 0,9 m po dobu nejméně 8 hodin, v poloze, v jaké se očekává maximální průsak.

34. (734.) Vzorky musí být v uvedeném pořadí podrobeny účinkům každé z následujících zkoušek:
Poznámka
Pro posloupnost zkoušek podle(a) a (b) je povoleno používat zvláštní vzorky.

(a) zkoušky specifikované v odstavcích 27. (a), 27. (c), 35. a 36. části II. přílohy č. 1 a

(b) zkouška specifikovaná v odstavci 37. části II. přílohy č. 1.

35. (735.) Při zkoušce průrazem musí být vzorek vystaven ničivému účinku sondy ze středně tvrdé oceli. Orientace sondy vůči povrchu vzorku musí být taková, aby po zkušebních postupech specifikovaných v odstavci 34. (a) části II. přílohy č. 1 způsobila maximální poškození vzorku.

(a) vzorek reprezentující radioaktivní zásilku o hmotnosti menší než 250 kg, musí být umístěn na terč a vystaven pádu sondy o hmotnosti 250 kg, padající z výše 3 m nad zamýšleným bodem dopadu. Sonda pro tuto zkoušku musí válcová tyč o průměru 20 cm s koncem (který bude narážet na vzorek) ve tvaru komolého kužele s následujícími rozměry: 30 cm výška a 2,5 cm průměr koncové části. Terč, ke kterému je vzorek připevněn musí odpovídat definici uvedené v odstavci 17. části II. přílohy č. 1.

(b) pro radioaktivní zásilky o hmotnosti větší než 250 kg musí být umístěna na terč sonda a vzorek padá na sondu. Výška pádu, měřená od části dopadu k vnějšímu povrchu sondy musí činit 3 m. Pro tuto zkoušku musí mít sonda stejný tvar a rozměry jako je specifikováno v (a) výše, s výjimkou toho, když by větší délka a hmotnost sondy mohla přivodit větší poškození vzorku. Terč, ke kterému je tyč připevněna musí odpovídat definici uvedené v odstavci 17. části II. přílohy č. 1.

36. (736.) Podmínky rozšířené tepelné zkoušky musí být stejné jako podmínky specifikované v odstavci 28. části II. přílohy č. 1, s výjimkou toho, že vystavení teplu musí trvat 60 minut.

37. (737.) Při nárazové zkoušce musí být vzorek podroben nárazu na terč rychlostí ne menší než 90 m/s, a to orientován tak, aby utrpěl maximální poškození. Terč musí odpovídat definici uvedené v odstavci 17. části II. přílohy č. 1.