27. (727.) Mechanická zkouška se skládá ze tří různých pádových zkoušek. Každý vzorek je zkoumán podle požadavků odstavců 56. nebo 82. části I. přílohy č. 1. Pořadí zkoušek musí být takové, aby po ukončení mechanické zkoušky bylo poškození vzorku při následné tepelné zkoušce co největší, přitom:

(a) při pádové zkoušce I. musí vzorek padat na terč tak, aby došlo k jeho co největšímu poškození, výška pádu měřená od nejnižšího části vzorku k hornímu povrchu terče musí být 9 m. Terč musí odpovídat definici uvedené v odstavci 17. části II. přílohy č. 1;

(b) při pádové zkoušce II. musí vzorek padat tak, aby došlo k jeho co největšímu poškození nárazem na tyč upevněnou kolmo na terč. Výška pádu měřená od očekávaného části nárazu na vzorek k hornímu povrchu tyče musí být 1 m. Tyč musí být z pevné měkké oceli kruhovitého průřezu o průměru 15,0 cm + 0,5 cm a 20 cm dlouhá, v případě, že delší tyč nezpůsobí větší poškození. V takovém případě musí být použita tyč takové délky, aby způsobila co největší poškození. Horní konec tyče musí být plochý a vodorovný se zaoblenými hranami o poloměru ne větším než 6 mm. Terč, ke kterému je tyč připevněna musí odpovídat definici uvedené v odstavci 17. části II. přílohy č. 1;

(c) Při zkoušce III je vzorek umístěný na terči podroben dynamickému drcení pádem tělesa o hmotnosti 500 kg z výšky 9 m tak, aby došlo k jeho co největšímu poškození. Padající těleso musí být pevná, středně tvrdá ocelová plotna o rozměrech 1 m x 1 m a musí padat ve vodorovném směru. Výška pádu musí být měřena od spodní strany plotny k hornímu okraji vzorku. Terč, na kterému vzorek leží musí odpovídat definici uvedené v odstavci 17. části II. přílohy č. 1.