k vyhlášce č. 474/2002 Sb.
Seznam vysoce rizikových biologických agens a toxinů
[K § 6 odst. 4 zákona]
I. Lidské a živočišné patogeny
I.I Viry
I.II Bakterie
II. Patogeny rostlin
II.I Viry
II.II Houby
III. Toxiny a jejich podjednotky
IV. Genetické elementy a geneticky modifikované organismy
Jakýkoli geneticky modifikovaný organismus, který obsahuje, nebo genetický element, který kóduje, kteroukoli z následujících variant:
IV.I jakýkoli gen, geny, translační produkt nebo translační produkty specifické pro jakýkoli virus uvedený v bodech I.I a II.I;
IV.II jakýkoli gen nebo geny specifické pro jakoukoli bakterii uvedenou v bodě I.II nebo houbu uvedenou v bodě II.II, který má některou z těchto vlastností:
a. sám o sobě nebo prostřednictvím svých transkripčních nebo translačních produktů představuje významné nebezpečí pro zdraví člověka, zvířat či rostlin; nebo
b. mohl by propůjčovat nebo zvyšovat patogenitu; nebo
IV.III jakýkoli z toxinů uvedených v bodě III nebo jakoukoli podjednotku toxinů uvedených v bodě III;
Doplňující informace:
1) Mezi mikroorganismy s vysokou patogenitou uvedené v bodě I.I 27 patří:
2) Mezi mikroorganismy uvedené v bodě I.II. 12. Escherichia coli produkující Shiga toxin (STEC) patří zejména enterohemoragická E. coli (EHEC), verotoxin produkující E. coli (VTEC) nebo verocytotoxin produkující E. coli (VTEC).
3) Pravidla pro nakládání s toxiny se nevztahují na botulinové toxiny (bod III. 3.) nebo conotoxiny (bod III. 5.) obsažené v léčivých přípravcích registrovaných podle zákona o léčivech.
4) Geneticky modifikované organismy zahrnují organismy, jejichž řetězce nukleových kyselin byly vytvořeny či změněny záměrnou molekulární manipulací.
5) Genetické elementy zahrnují chromozomy, genomy, plazmidy, transpozony, vektory a inaktivované organismy obsahující obnovitelné fragmenty nukleové kyseliny, ať již geneticky modifikované nebo nikoliv, nebo chemicky syntetizované zcela nebo zčásti. Pro účely kontroly genetických elementů se nukleové kyseliny z inaktivovaného organismu, viru nebo vzorku považují za obnovitelné, pokud je inaktivace a příprava materiálu určena k usnadnění izolace, čištění, amplifikace, detekce nebo identifikace nukleových kyselin nebo je známo, že tyto procesy usnadňuje.
6) Propůjčování nebo zvyšování patogenity je definováno jako situace, kdy vložení nebo začlenění sekvence nebo sekvencí nukleové kyseliny pravděpodobně umožní nebo zvýší schopnost organismu, který je příjemcem, být využíván k úmyslnému způsobení onemocnění nebo úmrtí. Může zahrnovat zejména změny: virulence, přenosnosti, stability, způsobu infekce, spektra hostitelů, reprodukovatelnosti, schopnosti uniknout imunitě hostitele nebo ji potlačit, rezistence na lékařská protiopatření nebo zjistitelnosti.
7) U mikroorganismů uvedených v bodě I.II 12 se „genetické elementy a geneticky modifikované organismy“ podle bodu IV vztahují pouze na sekvence nukleové kyseliny, které kódují shiga toxiny (verotoxiny), nebo jejich podjednotky.

a) viry typu A, které mají IVPI (index intravenózní patogenity) u šestitýdenních kuřat vyšší než 1,2 a

b) viry typu A, podtypu H5 nebo H7 s genovými sekvencemi, které kódují mnohočetné bazické aminokyseliny v oblasti štěpení hemaglutininu podobně jako u jiných virů vysoce patogenní ptačí chřipky (HPAI), což značí, že hemaglutinin může být štěpen hostitelskou buněčnou proteázou.

1. virus afrického moru koní (African horse sickness virus);

1. Bacillus anthracis;

1. andský latentní tymovir bramboru (Andean potato latent virus);

1. Bipolaris oryzae (Cochliobolus miyabeanus, Helminthosporium oryzae);

1. abrin;

2. virus afrického moru prasat (African swine fever virus);

2. Brucella abortus;

2. viroid vřetenovitosti hlíz bramboru (Potato spindle tuber viroid).

2. Magnaporthe oryzae (Pyricularia oryzae);

2. aflatoxiny;

3. virus Andes;

3. Brucella melitensis;

3. Pseudocercospora ulei (Microcyclus ulei, Dothidella ulei).

3. botulinové toxiny;

4. virus Aujeszkyho choroby (Suid herpesvirus 1, Pseudorabies virus);

4. Brucella suis;

4. brevetoxiny;

5. virus Ebola: všechny viry rodu Ebolavirus;

5. Burkholderia mallei (Pseudomonas mallei);

5. conotoxiny;

6. virus Hantaan;

6. Burkholderia pseudomallei (Pseudomonas pseudomallei);

6. gonyautoxiny;

7. virus horečky Rift Valley (Rift Valley fever virus);

7. Clostridium argentinense (dříve známo jako Clostridium botulinum typu G), kmeny produkující botulinový neurotoxin;

7. microcystiny (cyanginosiny);

8. virus Chikungunya;

8. Clostridium baratii, kmeny produkující botulinový neurotoxin;

8. modeccin;

9. virus japonské encefalitidy (Japanese encephalitis virus);

9. Clostridium botulinum;

9. nodulariny;

10. virus Junín;

10. Clostridium butyricum, kmeny produkující botulinový neurotoxin;

10. palytoxin;

11. virus katarální horečky ovcí (Bluetongue virus);

11. Coxiella burnetii;

11. ricin;

12. virus klasického moru prasat (Classical swine fever virus);

12. Escherichia coli produkující shiga toxin (STEC) séroskupin O26, O45, O103, O104, O111, O121, O145, O157, a jiné séroskupiny produkující shiga toxin;

12. saxitoxin a neosaxitoxin;

13. virus krymsko-konžské hemoragické horečky (Crimean-Congo haemorrhagic fever virus);

13. Francisella tularensis;

13. shiga toxin, shiga toxiny 1 a 2 (verotoxiny) a proteiny podobné shiga toxinu, které inaktivují ribozomy;

14. virus Lassa;

14. Chlamydia psittaci (Chlamydophila psittaci);

14. Staphylococcus aureus enterotoxiny, hemolysin alfa toxin, a toxin syndromu toxického šoku (dříve znám jako Staphylococcus enterotoxin F);

15. virus Lujo;

15. Mycoplasma capricolum subsp. capripneumoniae (kmen F38);

15. tetrodotoxin;

16. virus lymfocytární choriomeningitidy;

16. Mycoplasma mycoides subsp. mycoides SC (small colony);

16. toxiny Clostridium perfringens (alfa, beta 1, beta 2, epsilon a jota);

17. virus Machupo;

17. Rickettsia prowazekii;

17. trichothecenové toxiny;

18. virus Marburg: všechny viry rodu Marburgvirus;

18. Salmonella typhi (Salmonella enterica subsp. enterica sérovar Typhi);

18. viscumin (Viscum Album Lectin 1);

19. virus moru malých přežvýkavců (Peste des petits ruminants virus);

19. Shigella dysenteriae;

19. volkensin.

20. virus moru skotu (Rinderpest virus);

20. Vibrio cholerae;

21. virus neštovic koz (Goatpox virus);

21. Yersinia pestis.

22. virus neštovic ovcí (Sheeppox virus);

23. virus newcastleské choroby (Newcastle disease virus);

24. virus nodulární dermatitidy skotu (Lumpy skin disease virus);

25. virus opičích neštovic (Monkeypox virus);

26. virus pravých neštovic (Variola virus);

27. virus ptačí chřipky (Avian influenza virus) – virus definovaný jako virus s vysokou patogenitou;

28. virus Sin Nombre;

29. virus slintavky a kulhavky (Foot-and-mouth disease virus);

30. virus Těšínské choroby (Porcine Teschovirus);

31. virus venezuelské koňské encefalomyelitidy (Venezuelan equine encephalitis virus);

32. virus vezikulární choroby prasat (Swine vesicular disease virus);

33. virus vezikulární stomatitidy (Vesicular stomatitis virus);

34. virus východní koňské encefalomyelitidy (Eastern equine encephalitis virus);

35. virus vztekliny (Lyssavirus rabies) a ostatní členové rodu Lyssavirus;

36. virus západní koňské encefalomyelitidy (Western equine encephalitis virus);

37. virus žluté zimnice (Yellow fever virus);

38. koronavirus z Blízkého východu způsobující respirační syndrom (MERS-CoV);

39. koronavirus způsobující těžký akutní respirační syndrom (SARS-CoV);

40. rekonstruovaný virus chřipky z roku 1918.