(1) V účetních knihách a v účetní závěrce lze za podmínky podle § 7 odst. 6 zákona vzájemně zúčtovávat případy:

(2) V účetní závěrce lze dále vzájemně zúčtovávat pohledávky a dluhy, s výjimkou přijatých záloh a závdavků nebo poskytnutých záloh a závdavků, vůči téže fyzické nebo právnické osobě, které mají dobu splatnosti do jednoho roku a jsou vedeny ve stejných měnách, a emitované a vlastní dluhopisy nebo jiné dluhové cenné papíry.

(3) Ustanovení odstavce 1 písm. a) a b) a odstavce 2 neplatí pro pohledávky a dluhy a náklady a výnosy, které se vztahují k pojištění a zajištění.

(4) Za vzájemné zúčtování se nepovažuje započtení podle občanského zákoníku.

a) dobropisů nebo refundací týkajících se konkrétní nákladové, popřípadě výnosové položky a vztahujících se k účetnímu období, ve kterém byl náklad, popřípadě výnos zúčtován,

b) doměrků a vratek daní z příjmů, nepřímých daní a poplatků, včetně odložené daně (§ 36),

c) transakcí podle § 7 odst. 3.