2.3.2 Zkoušky týkající se směsí nitrované celulózy třídy 4.1

2.3.2.1 Nitrocelulóza nesmí vylučovat žádné viditelné žlutohnědé nitrózní páry (nitrózní plyny) v průběhu půlhodinového zahřívání při teplotě 132° C. Zápalná teplota musí být vyšší než 180° C. Viz 2.3.2.3 až 2.3.2.8, 2.3.2.9a) a 2.3.2.10.

2.3.2.2 3 g zvláčněné nitrocelulózy nesmí vylučovat žádné viditelné žlutohnědé nitrózní páry (nitrózní plyny) v průběhu půlhodinového zahřívání při teplotě 132° C. Zápalná teplota musí být vyšší než 170° C. Viz pododdíly 2.3.2.3 až 2.3.2.8, 2.3.2.9 b) a 2.3.2.10.

2.3.2.3 Nutno použít následovně uvedených zkušebních postupů, pokud vzniknou názorové rozdíly o přípustnosti přepravy látek v silniční dopravě.

2.3.2.4 Pokud se zvolí jiné zkušební postupy ke zkoušce podmínek stálosti, musí tyto postupy vést postupy ke stejným závěrům k jakým vedou v následujícím uvedené postupy.

2.3.2.5 Při následně popsané zkoušce tepelné stálosti nesmí teplota v sušárně, ve které se zkoušený vzorek nachází odchylovat více než o 2° C od předepsané teploty; doba zkoušky musí být dodržena s odchylkou nejvýše 2 minut při jejím trvání 30 nebo 60 minut. Sušárna musí být uzpůsobena tak, aby po vložení vzorku dosáhla teplota požadované výše, nejdéle do 5 minut.

2.3.2.6 Zkušební vzorky se musí před zkouškami podle pododdílů 2.3.2.9 a 2.3.2.10 sušit na vakuovém exsikátoru opatřeným roztaveným a zrnovitě změněným chloridem vápenatým při pokojové teplotě po dobu nejméně 15 hodin, přičemž musí být zkušební vzorek rozprostřen v tenkou vrstvu; k tomuto účelu musí být vzorky, které nejsou ani práškovité, ani vláknité, buď rozlámány, rozstrouhány nebo rozřezány na malé části. Tlak v exsikátoru se musí udržovat pod 6.6 kPa (0,066 bar).

2.3.2.7 Před sušením látek za podmínek v pododdílů 2.3.2.6 musí být látky předsušeny podle pododdílů 2.3.2.2 v sušárně s dobrým provzdušněním, při teplotě udržované na 70° C tak dlouho, dokud úbytek hmotnosti za 15 minut není menší než 93 % navážky.

2.3.2.8 Slabě nitrovaná nitrocelulóza podle pododdílů 2.3.2.1 je nejdříve podrobena předsušení podle podmínek v pododdílů 2.3.2.7; sušení se ukončí pobytem po dobu nejméně 15 hodin v exsikátoru opatřeném koncentrovanou kyselinou sírovou.

2.3.2.9 Zkouška chemické stálosti vůči teplu

(a) Zkouška látek jmenovaných v pododdílu 2.3.2.1.

(i) Do každé z obou skleněných zkumavek, které mají

délku	350 mm
vnitřní průměr	16 mm
tloušťku stěny	1,5 mm

se vloží 1 g látky vysušené chloridem vápenatým (látka pro sušení se musí zmenšit v potřebném případě na kusy, jejichž hmotnost nepřesahuje 0,05 g).
Obě zkumavky se přikryjí těsně tak, aby byly uzavřeny volně, vloží se do sušárny tak, aby bylo vidět alespoň 4/5 jejich délky a ponechají se po dobu 30 minut při teplotě 132° C. Po tuto dobu se zjišťuje, zda se během této doby vyvíjí nitrózní plyny ve formě žlutohnědých par, které jsou zvlášť dobře viditelné na bílém pozadí.

(ii) Látka se považuje za stálou, jestliže se neuvolní tyto páry.

(b) Zkouška zvláčněné nitrocelulózy (viz pododstavec 2.3.2.2)

(i) 3 g zvláčněné nitrocelulózy se vloží do stejných skleněných zkumavek jako pod a) které se pak naplněné vloží do sušárny s konstantní teplotou 132° C.

(ii) Zkumavky se zvláčněnou nitrocelulózou zůstanou v sušárně jednu hodinu. Po tuto dobu nesmějí být viditelné žádné žlutohnědé nitrózní páry (nitrózní plyny). Porovnání a zhodnocení jako pod (a).

2.3.2.10 Zápalná teplota (viz pododdíly 2.3.2.1 a 2.3.2.2)

(a) K určení zápalné teploty se zahřeje 0,2 g látky vložené do skleněné zkumavky, která je ponořena do lázně z Wodovy slitiny (kovové lázně). Zkumavka se vloží do lázně, když tato dosáhla teploty 100° C. Teplota lázně se pak zvyšuje každou minutu o 5° C.

(b) Zkumavky musí mít:

délku	125 mm
vnitřní průměr	15 mm
tloušťku stěny	0,5 mm
a musí být ponořeny do hloubky 20 mm;

(c) Zkouška se musí opakovat třikrát a pokaždé se musí zjistit teplota, při níž došlo k zapálení/vznícení látky, t.j. k pomalému nebo rychlému shoření, zapouzdření nebo výbuchu;

(d) Největší teplota zjištěná při těchto zkouškách je teplota zapálení/vznětu.