bod 3:3 · 6/2002 Sb.

2.3.3 Zkoušky hořlavých kapalných látek třídy 3,6.1 a 8

2.3.3.1 Zkouška pro stanovení bodu vzplanutí

2.3.3.1.1 Bod vzplanutí se určuje některým z těchto přístrojů:

(a) Abel;

(b) Abel-Pensky;

(d) Pensky-Martens;

(e) Přístroje podle ISO 3679:1983 nebo ISO 3680:1983.

2.3.3.1.2 Pro stanovení bodu vzplanutí nátěrových hmot, lepidel a podobných viskózních výrobků obsahující ředidla, smí být použito jen přístrojů a zkušebních metod, které jsou vhodné ke stanovení bodu vzplanutí viskózních kapalin a odpovídají následujícím normám:

(a) Mezinárodní norma ISO 3679:1983;

(b) Mezinárodní norma ISO 3680:1983;

(d) Německá norma DIN 53213:1978 část 1.

2.3.3.1.3 Postup zkoušky musí odpovídat buď metodě rovnovážné nebo metodě nerovnovážné.

2.3.3.1.4 Při postupu podle metody rovnovážné viz:

(a) Mezinárodní norma ISO 1516:1981

(b) Mezinárodní norma ISO 3680:1983

(d) Mezinárodní norma ISO 3679:1983.

2.3.3.1.5 Postup podle metody nerovnovážné je:

(a) Pro přístroj Abel viz:

(i) Britská norma BS 2000:1995 část 170;

(ii) Francouzská norma NF MO7-011:1988;

(iii) Francouzská norma NF T66-009:1969;

(b) Pro přístroj Abel-Pensky viz:

(i) Německá norma DIN 51775:1974 část 1 (pro teplotu od 5° C do 65° C);

(ii) Německá norma DIN 51755:1978 část 2 (pro teplotu pod 5° C);

(iii) Francouzská norma NF MO7-036:1984;

(d) Pro přístroj Pensky-Martens viz:

(i) Mezinárodní norma ISO 2719:1988;

(ii) Evropská norma EN 22719:1994 v jejím současném národním vydání (např. BS 2000, část 404/EN 22719);

(iii) Americká norma ASTM D 93:1994;

(iv) Norma petrolejářského institutu IP 34:1988.

2.3.3.1.6 V oddílech 2.3.3.1.4 a 2.3.3.1.5 uvedené zkušební postupy se používají jen pro rozsahy vzplanutí uvedené u jednotlivých metod. Při výběru použití metody je třeba dbát na možnost chemické reakce mezi látkou a zkušební nádobou. Přístroj je třeba, pokud to vyžaduje bezpečnost, umístit na místě, kde je omezeno proudění vzduchu. Z bezpečnostních důvodů smí být, pro organické peroxidy a látky samovolně se rozkládající (známé též jako “energetické” látky) nebo pro jedovaté látky, použity pouze zkušební postupy, při nichž se používají jen malé zkušební vzorky o velikosti cca 2 ml.

2.3.3.1.7 Jestliže podle nerovnovážné metody podle oddílu 2.3.3.1.5 je stanoven bod vzplanutí 23° C ± 2° C nebo 61° C ± 2° C, je třeba tento výsledek potvrdit pro každý teplotní rozsah jednou z metod rovnovážných uvedených v oddílu 2.3.3.1.4.

2.3.3.1.8 Je-li zařazení hořlavé kapalné látky sporné, pak je směrodatné zařazení, které navrhl odesílatel, jestliže se výsledek znovu provedeného stanovení bodu vzplanutí u dotyčné kapaliny neliší více než o 2° C od mezních hodnot (23° C popř. 61° C). Liší-li se výsledek opakovaného stanovení více než 2° C, je nutné provést druhé přezkoušení a platí za rozhodující nejnižší ze zjištěných hodnot při přezkoušení.

2.3.3.2 Zkouška pro stanovení obsahu peroxidu
Obsah peroxidu v kapalné látce se určuje následovně:
Vylije se množství p (asi 5 g s přesností vážení na 0,01 g) zkoušené kapaliny do Erlenmeyerkovy baňky přidá se 20 cm³ anhydridu kyseliny octové a smíchá se asi s 1 g pevného jodidu draselného rozetřeného na prášek. Po 10 minutách se kapalina ohřeje během 3 minut na 60° C; nechá se chladnout 5 minut a přidá se 25 cm³ vody. Po půl hodině se uvolněný jód titruje desetinou normálního roztoku simatanu sodného bez přidání indikátoru. Dokonalé odbarvení označuje konec reakce. Označíme-li potřebný počet cm³ roztoku simatanu písmenem n, vypočítá se procentuální obsah peroxidu ve vzorku (počítána na H₂O₂) podle vzorce:
$\frac{17 n}{100 p}$