Hlava II
Právo přednosti

(1) Každý, kdo řádně podal v některém státě nebo pro některý stát, který je členem Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, přihlášku vynálezu s žádostí o patent nebo o zápis užitného vzoru nebo osvědčení o užitečnosti nebo o autorské osvědčení, nebo jeho právní nástupce, požívá pro účely podání evropské patentové přihlášky na tentýž vynález práva přednosti, a to po dobu dvanácti měsíců ode dne podání první přihlášky.

(2) Za přihlášku, která zakládá právo přednosti, se uznává každá řádná národní přihláška podle národního práva státu, kde byla podána, nebo podle dvoustranných či mnohostranných smluv, včetně této úmluvy.

(3) Za řádnou národní přihlášku se považuje každá přihláška, která postačuje ke zjištění dne, kdy byla podána, bez ohledu na její další osud.

(4) Za první přihlášku, od jejíhož dne podání běží prioritní lhůta, se považuje pozdější přihláška, která má stejný předmět jako dřívější první přihláška podaná ve stejném státě nebo pro stejný stát, pokud tato dřívější přihláška byla ke dni podání pozdější přihlášky vzata zpět, opuštěna nebo zamítnuta, aniž byla předložena k veřejnému nahlédnutí a aniž z ní přetrvala nějaká práva, a pokud nebyla podkladem k uplatnění práva přednosti. Tuto dřívější přihlášku nelze pak již použít jako podklad pro uplatnění práva přednosti.

(5) Došlo-li k prvnímu podání ve státě, který není členem Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, použijí se ustanovení odstavců 1 až 4 pouze tehdy, jestliže podle sdělení zveřejněného správní radou přiznává tento stát na základě prvního podání učiněného u Evropského patentového úřadu, jakož i na základě prvního podání učiněného v některém smluvním státě nebo pro tento stát, právo přednosti za podmínek a s účinky, které jsou rovnocenné podmínkám a účinkům stanoveným Pařížskou úmluvou.

(1) Přihlašovatel, který chce uplatnit právo přednosti z dřívější přihlášky, musí předložit prohlášení o právu přednosti a kopii dřívější přihlášky spolu s jejím překladem do některého z úředních jazyků Evropského patentového úřadu, není-li dřívější přihláška v některém z úředních jazyků úřadu. Postup při použití těchto ustanovení stanoví prováděcí předpis.

(2) Pro evropskou patentovou přihlášku lze uplatnit několik práv přednosti, i když pocházejí z různých států. Několik práv přednosti lze případně uplatnit i pro každý nárok. Je-li uplatněno několik práv přednosti, pak se lhůty, které počínají běžet ode dne vzniku práva přednosti, počítají od nejstaršího data.

(3) Uplatňuje-li se pro evropskou patentovou přihlášku jedno nebo několik práv přednosti, pokrývá právo přednosti pouze ty prvky evropské patentové přihlášky, které jsou obsaženy v přihlášce nebo v přihláškách, z nichž se právo přednosti uplatňuje.

(4) Nejsou-li některé prvky vynálezu, pro něž se uplatňuje právo přednosti, obsaženy v nárocích uvedených v dřívější přihlášce, může být právo přednosti i přesto přiznáno, pokud jsou tyto prvky z podloh dřívější přihlášky jako celku výslovně patrné.