5 ANALYTICKÉ METODY
Úvod
Ustanovení této části se vztahují pouze na analytické metody, které jsou požadované pro účely kontroly, postregistrační kontroly a monitorování.
V případě analytických metod použitých pro získání dat požadovaných podle Směrnice 91/414/EHS, nebo pro jiné účely, zdůvodní se oprávněnost použitých metod; kde to bude zapotřebí, budou zpracovány nezbytné jednotlivé pokyny pro tyto metody založené na stejných požadavcích, jak jsou uvedeny u metod pro účely postregistrační kontroly a monitorování.
Předkládá se popis metod, který obsahuje podrobné údaje o použitém zařízení, materiálech a podmínkách.
V této části se používají následující definice:
| Nečistoty | - každá sloučenina, vyjma čisté účinné látky, která je přítomna v technické účinné látce (včetně neúčinných izomerů), vznikající při výrobě nebo při degradaci během skladování; |
| Relevantní nečistoty | - nečistoty významné z hlediska toxikologie, ekotoxikologie nebo životního prostředí; |
| Metabolity | - metabolity, včetně produktů vznikajících při degradaci nebo reakci účinné látky; |
| Relevantní metabolity | - metabolity, významné z hlediska toxikologie, ekotoxikologie, nebo životního prostředí. |
Na vyžádání se poskytnou následující vzorky:
Definice jsou rovněž uvedeny v příloze č.1, oddíl 4 body 4.1 a 4.2.
a) vzorky přípravku,
b) analytické standardy čisté účinné látky,
c) vzorky technické účinné látky,
d) analytické standardy příslušných metabolitů a všech dalších sloučenin, spadajících do definice reziduí,
e) vzorky referenčních látek relevantních nečistot, pokud jsou k dispozici.
5.1 Analytické metody pro přípravek
5.1.1 Předkládají se metody, které popisují stanovení účinné látky v přípravku. V případě, že přípravek obsahuje více účinných látek, musí být předložena metoda, která je schopna stanovit každou z přítomných účinných látek. Není-li předložena společná metoda, je nutno uvést technické zdůvodnění. Použití metody CIPAC musí být uvedeno.
Předkládají se metody pro stanovení příslušných nečistot v přípravku, jestliže je složení přípravku takové, že k tvorbě těchto nečistot může dojít ve výrobním procesu, nebo degradací při skladování.
Na požádání se předkládají rovněž metody pro stanovení formulačních příměsí nebo jejich jednotlivých složek.
5.1.3 Specifičnost, linearita, správnost a opakovatelnost
5.1.3.1 Dokládá se a uvádí specifičnost předložené metody. Kromě toho se stanoví rozsah interferencí jiných látek, přítomných v přípravku.
Jestliže interference, způsobené jinými sloučeninami, lze při hodnocení přesnosti předložených metod identifikovat jako systematické chyby, musí být uvedeno vysvětlení u každé vzniklé interference, jejíž příspěvek je větší než ± 3 % celkového stanovovaného množství.
5.1.3.2 Stanovuje se a uvádí linearita předložených metod v příslušném rozsahu. Rozsah kalibrace musí přesahovat (nejméně o 20 %) nejvyšší a nejnižší nominální obsah stanovované složky v příslušných analytických roztocích přípravku. Dvě souběžná kalibrační stanovení se provádí nejméně u třech koncentrací. Případně je přijatelné stanovení pěti koncentrací, každé provedené jako samostatné měření. V předložené dokumentaci se uvádí rovnice kalibrační křivky, její korelační koeficient a typická a správně označená ukázka analýzy, např. chromatogram.
5.1.3.3 Správnost se vyžaduje u metod pro stanovení účinné látky a relevantních nečistot v přípravku.
5.1.3.4 Pro stanovení opakovatelnosti při stanovení účinné látky je zpravidla zapotřebí provést minimálně pět stanovení. Musí být uvedena relativní směrodatná odchylka v %. Odlehlé hodnoty identifikované vhodnou metodou (např. Dean-Dixonův nebo Grubbův test) lze opominout, tato skutečnost musí být zřetelně vyznačena. Je třeba se pokusit zdůvodnit vznik odlehlých hodnot.
5.2 Analytické metody pro stanovení reziduí
Metody se předkládají v případech, kdy nelze prokázat, že lze použít metody, již předložené podle přílohy č.1 část 4 bod 4.2.
Platí stejná ustanovení, jako jsou uvedena v příloze č.1 část 4 bod 4.2.