§ 1
Předmět úpravy
Touto vyhláškou se stanoví
a) konkrétní veterinární požadavky na prostředí, v němž jsou zvířata chována, na jejich ošetřování a ochranu před nákazami a nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka,
b) náležitosti žádosti o vydání veterinárního osvědčení k přemístění zvířete a náležitosti žádosti o vydání zdravotního potvrzení, náležitosti, dobu platnosti, způsob a postup vydávání veterinárního osvědčení k přemístění zvířete a zdravotního potvrzení podle § 6 odst. 1 až 7 zákona a příslušné lhůty pro podání těchto žádostí a pro vydání osvědčení k přemístění zvířete a zdravotního potvrzení, podrobnosti vydávání veterinárního osvědčení k přemístění včelích matek, laboratorních zvířat a zvířat cirkusů, podrobnější veterinární podmínky a požadavky na přepravu zvířat a na péči o ně v průběhu přepravy,
c) podrobnosti umísťování a držení zvířat v izolaci, včetně stanovení odborných veterinárních úkonů, které se provádějí v souvislosti s umísťováním a držením zvířat v izolaci a v průběhu izolace,
d) uspořádání, materiální a personální vybavení shromažďovacího střediska, veterinární požadavky na zvířata přijímaná do shromažďovacího střediska, náležitosti žádosti o schválení shromažďovacího střediska a údaje zaznamenávané provozovatelem shromažďovacího střediska,
e) veterinární požadavky, kterým musí odpovídat budovy, popřípadě jiná zařízení používaná obchodníkem k držení nakoupených zvířat, náležitosti žádosti o schválení obchodníka, způsob ověřování základních znalostí uvedených v § 9b odst. 1 písm. d) zákona,
f) podrobnosti pro zařazování stád, hospodářství a osob za ně odpovědných do sítě sledování, podrobnosti schvalování veterinárních lékařů pro hospodářství, opatření k zajištění zdraví zvířat a zabránění šíření nákazy v případě, že nebyly dodrženy podmínky sítě sledování,
g) organizace, obsah a podmínky odborných kurzů pro odchyt toulavých a opuštěných zvířat a zacházení s nimi včetně péče o ně v útulcích pro zvířata, a pro sběr a neškodné odstraňování kadáverů zvířat v zájmovém chovu, jakož i organizace a obsah závěrečné zkoušky,
h) náležitosti žádosti o vydání povolení podle § 50 odst. 1 zákona a žádosti o vydání povolení podle § 51 odst. 1 zákona,
i) vzor služebního průkazu veterinárního inspektora a úředního veterinárního asistenta,
j) studijní předměty, které musí být zahrnuty v magisterském studijním programu v oblasti veterinárního lékařství a hygieny, a studijní obory, ze kterých musí být získány přiměřené znalosti a dovednosti, uvedené v § 59 odst. 1 zákona, diplomy, vysvědčení a jiné doklady o požadovaném vzdělání, uvedené v § 59 odst. 2 písm. a) zákona, formy, obsah a organizaci atestačního studia úředních veterinárních lékařů, způsob a organizaci ověřování znalostí a vydávání osvědčení,
k) náležitosti žádosti o registraci podle § 64 odst. 1 zákona, podrobnosti výkonu odborných veterinárních úkonů soukromými veterinárními techniky a
l) podrobnější postup při uplatňování náhrady podle § 67 zákona a náležitosti žádosti o její poskytnutí,
m) obsah, rozsah a organizaci specializovaného školení se zaměřením na vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře, způsob a organizaci ověřování získaných znalostí, vydávání osvědčení a vedení seznamu proškolených osob.
§ 2
(1) Chovatelé v souladu s § 4 zákona vytvářejí příznivé podmínky pro zvířata, jejich zdraví a pohodu z hlediska prostředí, v němž zvířata žijí, jejich ošetřování, výživy, plemenitby, hospodářského a jiného využívání zejména tím, že
a) chovají zvířata ve stájích, jiných prostorech a zařízeních, jejichž uspořádání, vybavení a kapacita odpovídají veterinárním požadavkům na chov zvířat příslušného druhu a kategorie, a udržují v nich vhodné hygienické a mikroklimatické podmínky,2) zejména odpovídající větrání, teplotu, vlhkost vzduchu, úroveň hluku a osvětlení,
b) chovají zvířata ve stájích, jiných prostorech a zařízeních, v nichž zvířata přicházejí do styku pouze s materiály, které nemohou poškodit jejich zdraví, popřípadě nepříznivě ovlivnit zdravotní nezávadnost jejich produktů a které je možno v případě potřeby řádně vyčistit a dezinfikovat. Elektrická instalace a zařízení musí být udržovány v takovém stavu, aby zvířata nebyla vystavena účinkům bloudivého napětí,
c) ošetřují a využívají zvířata způsobem, který odpovídá jejich druhu, kategorii a zdravotnímu stavu a při kterém nedochází k poraněním zvířat a zvířata nejsou vystavována zbytečnému fyzickému nebo psychickému utrpení,
d) provádějí nejméně jednou denně kontrolu zdravotního stavu zvířat a v případě zjištění poranění nebo poruch zdravotního stavu poskytují zvířatům neprodleně odpovídající ošetření, a je-li to nutné, zajišťují jim oddělené ustájení a veterinární ošetření,
e) poskytují zvířatům dostatečné množství vody a krmiv odpovídajících jejich fyziologickým potřebám a umožňují jim přiměřený pohyb,
f) chrání zvířata před nákazami, nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka, jinými onemocněními a škodlivými vlivy a činí opatření k ochraně chovu před zavlečením nákaz zvířaty, lidmi, předměty a materiály, které mohou být nositeli původců nákaz,
g) činí opatření k ochraně napájecí vody a krmiv před znečištěním a kontaminací nežádoucími mikroorganizmy a látkami, které mohou vodu a krmiva znehodnocovat nebo v nich vytvářet produkty škodlivé zdraví zvířat a lidí.
(2) Jde-li o pastevní chov, musí chovatel v případě potřeby zajistit shromáždění zvířat na vhodně vybaveném místě k provedení zdravotních zkoušek anebo odborných veterinárních úkonů k předcházení a zdolávání nákaz (např. ochranné očkování, klinické vyšetření zvířat, odběr krve, utracení zvířat).
§ 3
(1) Chovatelé, kteří jako podnikatelé chovají hospodářská zvířata pro účely podnikání v souladu s § 5 zákona
a) chrání chovy před nebezpečnými nákazami zvířat
1. umístěním vhodných zařízení, která zabraňují průniku volně žijících zvířat (např. zasíťováním otvorů, umístěním sítí, plašičů),
3. vytvářením vhodných podmínek pro nakládání zvířat k přepravě a k jejich vykládání a pro zabezpečení skladů krmiv před zvířaty,
4. při výstavbě staveb, určených k chovu zvířat, zřízením oplocení a dobře přístupného hnojného a kejdového hospodářství v souladu se zvláštním právním předpisem,4)
5. při změnách staveb, určených k chovu zvířat, pokud při nich dochází též ke změnám hnojného a kejdového hospodářství, zřízením oplocení a dobře přístupného kejdového a hnojného hospodářství; tím nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů o podmínkách povolování staveb,
6. při výskytu nebezpečné nákazy anebo při podezření z jejího výskytu vstupními a vjezdovými dezinfekčními prostředky,
7. podáváním vody a krmiva drůbeži a ptákům chovaným v zajetí uvnitř zařízení, hal nebo pod přístřešky,
8. odděleným chovem vodní drůbeže od ostatní drůbeže a ptáků chovaných v zajetí,
b) dbají o to, aby o zvířata pečovaly osoby, které k tomu mají potřebné znalosti a zkušenosti.
(2) Pro provozovatele chovných a dodavatelských zařízení,5) pro chovatele, kteří chovají podnikatelským způsobem zvířata pro prodej do zájmových chovů, a pro provozovatele zoologických zahrad a cirkusů platí ustanovení odstavce 1 přiměřeně se zřetelem na druh zvířat, na účel a způsob jejich chovu a na nákazovou situaci.
§ 4
(K § 6 odst. 9 zákona)
(1) Lhůta pro podání žádosti o vydání veterinárního osvědčení k přemístění zvířete činí alespoň
a) 2 pracovní dny přede dnem předpokládaného přemístění zvířete, jde-li o zvíře, u kterého byly provedeny zdravotní zkoušky nezbytné pro vydání veterinárního osvědčení. Jejich rozsah určí Státní veterinární správa v souladu se stanovenými povinnými preventivními a diagnostickými úkony [§ 44 odst. 1 písm. d) zákona] k předcházení vzniku a šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, jakož i k jejich zdolávání, prováděných v příslušném kalendářním roce (dále jen „povinné preventivní a diagnostické úkony“),
b) 14 dnů přede dnem předpokládaného přemístění zvířete v ostatních případech.
(2) Zdravotní potvrzení obsahuje údaje, které se týkají označení (totožnosti) zvířete, jeho zdravotního stavu a nákazové situace v místě původu. Jestliže byly zvířeti podány doplňkové látky nebo léčivé přípravky, obsahuje zdravotní potvrzení též údaje rozhodné pro posuzování ochranných lhůt.
(3) Veterinární osvědčení k přemístění zvířete, jehož součástí je zdravotní potvrzení, osvědčuje navíc údaje o nákazové situaci v kraji, v němž je místo původu zvířete.
(4) Vztahuje-li se na osvědčované zvíře povinnost označování a evidence podle zvláštního právního předpisu6), uvede se ve veterinárním osvědčení, popřípadě ve zdravotním potvrzení identifikační číslo zvířete a registrační číslo hospodářství6) místa původu nebo odeslání a místa určení shodné s ústřední evidencí, popřípadě veterinární schvalovací číslo místa původu nebo odeslání a místa určení. Jde-li o přemístění více zvířat, která se označují přidělenými identifikačními prostředky, je seznam jejich identifikačních čísel součástí veterinárního osvědčení nebo se k němu připojí.
(5) Není-li stanoveno jinak, činí doba platnosti veterinárního osvědčení nebo zdravotního potvrzení 72 hodin od jeho vystavení. Krajská veterinární správa nebo Městská veterinární správa v Praze (dále jen „krajská veterinární správa“) však může v odůvodněných případech stanovit jinou dobu platnosti veterinárního osvědčení a vyznačit ji v něm.
(6) Chovatel, popřípadě jiná osoba, která přemísťuje zvíře, předá veterinární osvědčení vystavené k přemístění zvířete novému chovateli, k němuž je zvíře přemísťováno.
(7) Vzor veterinárního osvědčení k přemístění zvířete je přílohou č. 1. Součástí veterinárního osvědčení, popřípadě zdravotního potvrzení k přemístění koně jsou základní údaje o koni a jeho slovní a grafický popis odpovídající požadavkům zvláštního právního předpisu.7)
§ 5
Při vystavování veterinárního osvědčení k přemístění včelí matky vychází krajská veterinární správa z výsledků laboratorního vyšetření včelstva na nosemovou nákazu včel, roztočíkovou nákazu včel a varroázu.
§ 6
(1) Veterinární lékaři vystavující veterinární osvědčení, popřípadě zdravotní potvrzení musí mít dostatečné znalosti platných veterinárních právních předpisů týkajících se osvědčování zvířat. Musí být obecně informováni o pravidlech, která mají být dodržována při vystavování veterinárních osvědčení, popřípadě zdravotních potvrzení, a pokud je to součástí požadavků na veterinární osvědčení, také o druhu a rozsahu šetření, zdravotních zkoušek a vyšetření, jež by měly být provedeny před vystavením veterinárního osvědčení, popřípadě zdravotního potvrzení.
(2) Veterinární lékaři vystavující veterinární osvědčení, popřípadě zdravotní potvrzení nesmí podepisovat nevyplněné nebo neúplně vyplněné formuláře těchto dokladů a nesmí vystavit veterinární osvědčení, popřípadě zdravotní potvrzení týkající se zvířat, která neprohlédli.
(3) Veterinární lékař, který vystavuje veterinární osvědčení, popřípadě zdravotní potvrzení může osvědčit údaje, které byly
a) ověřeny jinou osobou k tomu zmocněnou příslušnou krajskou veterinární správou, nebo
b) získány v rámci výkonu státního veterinárního dozoru nebo prostřednictvím epizootologického sledování.
§ 7
Veterinární podmínky a požadavky na přepravu zvířat
(K § 8 odst. 5 zákona)
(1) K nakládání, překládání a vykládání zvířat lze používat jen taková zařízení, při jejichž použití nedochází k poškození zdraví zvířat a není jim způsobována bolest či utrpení.
(2) Při přepravě zvířat je třeba brát zřetel na požadavky plynoucí zejména ze způsobu přepravy a druhu dopravního prostředku, z velikosti, uspořádání a vybavení přepravního prostoru, jakož i z druhu a kategorie přepravovaných zvířat, jejich vlastností, počtu, hmotnosti a aktuálního zdravotního stavu.
(3) K přepravě zvířat mohou být použity dopravní prostředky,
a) které jsou dobře čistitelné, dezinfikovatelné a větratelné,
b) které mají nekluzkou podlahu a vnitřní stěny konstruovány z vhodného, zdravotně nezávadného a odolného materiálu a které jsou uspořádány a vybaveny tak, aby nedocházelo k poranění zvířat a aby zvířata různých druhů a kategorií mohla být v případě přepravy jedním dopravním prostředkem držena odděleně,
c) ve kterých mají zvířata dostatečný prostor, aby mohla být přepravována ve své přirozené poloze, a ve kterých mohou být podle potřeby vhodně fixována anebo jinak chráněna před otřesy a nárazy, způsobenými pohybem dopravního prostředku.
(4) Dopravní prostředky se zvířaty se označují symbolem upozorňujícím na přítomnost zvířat v nich a nesmí být vystavovány nepřiměřeným otřesům a nárazům.
(5) V přepravním prostoru, v němž se přepravují zvířata, nelze ukládat a přepravovat zboží, které by mohlo poškodit zdraví zvířat nebo nepříznivě ovlivňovat zdravotní nezávadnost jejich produktů.
§ 8
(1) Do izolace se v případech uvedených v zákoně umísťují zvířata, která jsou
a) předmětem obchodování s členskými státy Evropské unie (dále jen „členský stát“),
b) dovážena ze zemí, které nejsou členskými státy (dále jen „třetí země“),
c) přemísťována ze svodu zvířat,
d) přemísťována do stáda, v němž je lepší nákazová situace než v původním stádě.
(2) Zvířata jsou držena v izolaci nejméně po dobu nezbytně nutnou k provedení zdravotních zkoušek v souladu se stanovenými povinnými preventivními a diagnostickými úkony.
§ 9
(1) Zvířata, která jsou předmětem obchodování s členskými státy, a zvířata, která jsou dovážena z třetích zemí, mohou být v hospodářstvích držena v izolaci ve stájích spolu se zvířaty v těchto stájích již chovanými. V takovém případě se za izolaci považuje celé hospodářství.
(2) V ostatních případech jsou zvířata držena v izolaci odděleně za podmínek stanovených krajskou veterinární správou ve stájích, jiných prostorech a zařízeních, které jsou
a) dostatečně vzdálené a provozně oddělené od jiných staveb a zařízení sloužících chovu zvířat, jež jsou vnímavá na stejné nákazy jako zvířata v izolaci,
b) technicky způsobilé pro chov zvířat a technologicky vybavené pro ustájení zvířat příslušného druhu a kategorie,
c) vybavené účinnými prostředky pro dezinfekci dopravních prostředků a osob, jakož i vhodným zařízením pro ukládání vedlejších živočišných produktů,
d) chráněné před vniknutím jiných zvířat a zabezpečené před vstupem nepovolaných osob,
e) vybavené k provádění zdravotních zkoušek a k odběru vzorků pro diagnostické účely.
(3) Izolace začíná umístěním posledního ze zvířat, která mají být držena v izolaci; umísťování celé skupiny zvířat do izolace se provádí ve lhůtě nepřesahující 5 dnů.
(4) V průběhu izolace
a) nesmí být ve stájích, jiných prostorech a zařízeních, v nichž jsou umístěna izolovaná zvířata, umísťována další zvířata,
b) se provádějí podle pokynů krajské veterinární správy vyšetření zvířat, odběry vzorků k laboratornímu vyšetření, zdravotní zkoušky, ochranná očkování a veterinární léčebné, popřípadě i jiné veterinární odborné úkony.
(5) Provozovatel stájí, jiných prostorů a zařízení, určených k držení zvířat v izolaci, vede deník izolace zvířat (dále jen „deník izolace“), který obsahuje
a) údaje
1. o zahájení a ukončení umísťování zvířat v izolaci a o zahájení izolace,
2. o prováděných veterinárních odborných úkonech, týkajících se zvířat v izolaci, a o jejich výsledcích,
3. o přemísťování zvířat ze stájí, jiných prostorů a zařízení, v nichž jsou držena v izolaci, na jatky, popřípadě o neškodném odstraňování jejich kadáverů,
4. o provedených veterinárních kontrolách v průběhu izolace a o jejich výsledcích,
5. o ukončení izolace a přemístění zvířat z izolace do chovu,
6. o čištění a dezinfekci stájí, jiných prostorů a zařízení, v nichž byla držena zvířata v průběhu izolace,
b) soupis zvířat v izolaci podle identifikačních čísel, popřípadě způsobem podle zvláštního právního předpisu,
c) jméno, příjmení a místo trvalého pobytu, pobytu nebo bydliště osoby odpovědné za vedení deníku izolace.
(6) Přílohou deníku izolace jsou veterinární osvědčení a zdravotní potvrzení provázející zvířata umísťovaná v izolaci.
§ 10
O ukončení izolace zvířat rozhodne krajská veterinární správa na základě výsledků vyšetření, zdravotních zkoušek a laboratorních vyšetření u všech společně ustájených zvířat.
§ 11
Veterinární požadavky na shromažďovací středisko
(K § 9a odst. 5 zákona)
(1) Shromažďovací středisko musí být
a) provozně odděleno od jiných staveb a zařízení sloužících chovu zvířat,
b) vybaveno
1. v rozsahu odpovídajícím stanovené kapacitě zvířat pro nakládání, vykládání a vhodné ustájení, napájení, krmení a nezbytné ošetření zvířat. Toto vybavení musí být snadno čistitelné a dezinfikovatelné,
2. zařízením pro izolaci zvířat a vhodným prostorem pro skladování krmiva a steliva,
3. odpovídajícími prostředky pro čištění a dezinfekci místností a jejich prostorů, jakož i dopravních prostředků,
4. přiměřeným systémem pro odvádění odpadních vod a prostorem na ukládání hnoje,
5. vhodně vybavenou místností pro výkon státního veterinárního dozoru,
6. vhodně vybavenými prostory pro vyšetřování zvířat,
c) zabezpečeno před vniknutím jiných zvířat a vstupem nepovolaných osob,
d) pravidelně kontrolováno z hlediska dodržování stanovených veterinárních požadavků.
(2) Zvířata ve shromažďovacím středisku musí
a) být zdravá, přepravovaná způsobem a za podmínek odpovídajících jejich zdraví a pohodě. V době mezi opuštěním hospodářství původu a příchodem do shromažďovacího střediska nesmí tato zvířata přijít do styku s jinými zvířaty, pokud tato zvířata nemají stejný zdravotní status,
b) pocházet z oblastí, v nichž není z veterinárních důvodů omezeno přemísťování (přeprava) zvířat příslušného druhu.
(3) Žádost o schválení shromažďovacího střediska obsahuje
a) adresu shromažďovacího střediska,
b) údaje o majiteli nebo provozovateli shromažďovacího střediska (dále jen „provozovatel“) (jméno, popřípadě jména, příjmení a místo trvalého pobytu, pobytu8) nebo bydliště, jde-li o fyzickou osobu, nebo obchodní firmu nebo název a sídlo, popřípadě adresu organizační složky na území České republiky, jde-li o právnickou osobu),
c) stanovení maximální kapacity pro jednotlivé druhy zvířat, pro něž bude shromažďovací středisko užíváno,
d) zařízení, budovy a prostředky používané k činnosti a doklad o jejich způsobilosti k této činnosti.
(4) Provozovatel shromažďovacího střediska zaznamenává následující údaje:
a) údaje o chovateli (jméno, popřípadě jména, příjmení a místo trvalého pobytu, pobytu8) nebo bydliště, jde-li o fyzickou osobu, nebo obchodní firmu nebo název a sídlo, popřípadě adresu organizační složky na území České republiky, jde-li o právnickou osobu), datum příchodu zvířat, jejich počet a kategorii, označení zvířat, jde-li o zvířata individuálně označovaná podle zvláštního právního předpisu,6) anebo registrační číslo hospodářství6) původu, a registrační číslo dopravce a registrační značku vozidla přivážejícího zvířata do shromažďovacího střediska,
b) údaje o kupujícím (jméno, popřípadě jména, příjmení a místo trvalého pobytu, pobytu8) nebo bydliště, jde-li o fyzickou osobu, nebo obchodní firmu nebo název a sídlo, popřípadě adresu organizační složky na území České republiky, jde-li o právnickou osobu), datum odchodu zvířat, jejich počet a kategorii, označení zvířat, jde-li o zvířata individuálně označovaná podle zvláštního právního předpisu,6) anebo registrační číslo hospodářství6) původu, místo určení zvířat a registrační číslo dopravce a registrační značku vozidla odvážejícího zvířata ze shromažďovacího střediska,
c) průběh pobytu zvířat ve shromažďovacím středisku (vyšetření, ošetření, úhyn, úraz),
d) opisy plánů cesty, veterinárních osvědčení a záznamů o kontrolách,
e) datum provedení dezinfekce po odchodu zvířat ze shromažďovacího střediska.
(5) Žádost podle odstavce 3 se podává na formuláři odpovídajícím vzoru vydanému prostřednictvím metodického návodu Státní veterinární správy a uveřejněnému ve Věstníku Ministerstva zemědělství České republiky.
(6) Krajská veterinární správa vyhotoví zápis o výsledcích kontroly na místě, týkající se splnění požadavků na schválení shromažďovacího střediska.
§ 12
Veterinární požadavky na osoby obchodující se skotem nebo prasaty
(K § 9b odst. 3 zákona)
(1) Osoba, která obchoduje se skotem nebo prasaty (dále jen „obchodník“), musí v souladu s § 9b zákona používat pro tato zvířata stáje, jiné prostory a zařízení, jež
a) se nacházejí v oblasti, která nepodléhá omezujícím či zakazujícím veterinárním opatřením,
b) mají
1. stanovenou maximální kapacitu pro jednotlivé druhy zvířat, pro něž budou budovy užívány,
2. vhodná zařízení pro nakládání a vykládání zvířat, a je-li to třeba, pro ustájení, napájení, krmení a nezbytné ošetření zvířat. Tato zařízení musí být dobře čistitelná a dezinfikovatelná,
3. vhodný prostor pro skladování krmiva a steliva,
4. odpovídající prostředky pro čištění a dezinfekci,
5. zařízení pro izolaci zvířat dostatečné kapacity, aby v případě výskytu nákazy, nemoci přenosné ze zvířat na člověka nebo jiného onemocnění mohla být všechna zvířata izolována,
6. přiměřený systém pro odvádění odpadních vod a prostor na ukládání hnoje,
7. vhodně vybavené prostory pro vyšetřování zvířat,
c) jsou před použitím vyčištěny a dezinfikovány podle pokynů úředního veterinárního lékaře,
d) jsou pravidelně kontrolovány krajskou veterinární správou z hlediska dodržování stanovených veterinárních požadavků [§ 49 odst. 1 písm. g) zákona].
(2) Žádost o schválení obchodníka obsahuje
a) údaje o obchodníkovi (jméno, popřípadě jména, příjmení a místo trvalého pobytu, pobytu8) nebo bydliště, jde-li o fyzickou osobu, nebo obchodní firmu nebo název a sídlo, popřípadě adresu organizační složky na území České republiky, jde-li o právnickou osobu), identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a oprávnění, na jehož základě vykonává svou činnost,
b) výčet, popis a umístění stájí, jiných prostorů a zařízení, jakož i prostředků používaných k činnosti a doklad o jejich způsobilosti k této činnosti.
(3) Obchodník zaznamenává následující údaje:
a) údaje o chovateli (jméno, popřípadě jména, příjmení a místo trvalého pobytu, pobytu8) nebo bydliště, jde-li o fyzickou osobu, nebo obchodní firmu nebo název a sídlo, popřípadě adresu organizační složky na území České republiky, jde-li o právnickou osobu), datum nákupu zvířat, jejich počet a kategorii, označení zvířat, jde-li o skot, anebo registrační číslo hospodářství původu, jde-li o prasata, registrační číslo dopravce nebo registrační značku vozidla přivážejícího zvířata,
b) údaje o kupujícím (jméno, popřípadě jména, příjmení a místo trvalého pobytu, pobytu8) nebo bydliště, jde-li o fyzickou osobu, nebo obchodní firmu nebo název a sídlo, popřípadě adresu organizační složky na území České republiky, jde-li o právnickou osobu), datum prodeje zvířat, jejich počet a kategorii, označení zvířat, jde-li o skot, anebo registrační číslo hospodářství původu, jde-li o prasata, místo určení zvířat, registrační číslo dopravce nebo registrační značku vozidla odvážejícího zvířata,
c) průběh obchodního případu (vyšetření, ošetření, úhyn, úraz),
d) opisy plánů cesty, veterinárních osvědčení a záznamů o kontrolách,
e) datum provedení dezinfekce budov, datum provedení dezinfekce vozidla po poslední přepravě zvířat, provedené kontroly orgánů vykonávajících státní veterinární dozor.
(4) Krajská veterinární správa ověřuje základní znalosti osob zaměstnávaných obchodníkem o péči o zvířata [§ 9b odst. 1 písm. d) zákona] z dokladů o jejich odbornosti a dosavadní praxi.
(5) Pro žádost podle odstavce 2 a její schvalování platí obdobně § 11 odst. 5 a 6.
§ 12a
Veterinární požadavky na osoby obchodující s ovcemi nebo kozami
(K § 9b odst. 3 zákona)
(1) Žádost o schválení osoby obchodující s ovcemi nebo kozami, které splňují požadavky stanovené zvláštním právním předpisem8a), obsahuje
a) údaje o osobě obchodující s ovcemi nebo kozami (jméno, popřípadě jména, příjmení a místo trvalého pobytu nebo pobytu8), jde-li o fyzickou osobu, nebo obchodní firmu nebo název a sídlo, popřípadě adresu organizační složky na území České republiky, jde-li o právnickou osobu), identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a oprávnění, na jehož základě vykonává svou činnost,
b) výčet, popis a umístění stájí, jiných prostorů a zařízení, jakož i prostředků používaných k činnosti a doklad o jejich způsobilosti k této činnosti.
(2) Krajská veterinární správa ověřuje základní znalosti osob zaměstnávaných osobou obchodující s ovcemi nebo kozami o péči o zvířata [§ 9b odst. 1 písm. d) zákona] z dokladů o jejich odbornosti a dosavadní praxi.
§ 13
Síť epizootologického sledování
(K § 17a odst. 10 zákona)
(1) Je-li zavedena síť epizootologického sledování skotu nebo prasat (dále jen „síť sledování“) na celém území České republiky, zařazují se do ní všechna hospodářství se zvířaty příslušného druhu. Je-li zavedena síť sledování jen na části území České republiky, představované jedním nebo více sousedními regiony (§ 3 odst. 4 zákona), zařazují se do ní všechna hospodářství se zvířaty příslušného druhu v tomto regionu, popřípadě v těchto regionech; přichází-li zvíře do regionu, v němž je zavedena síť sledování, z regionu, v němž tato síť zavedena není, musí splňovat požadavky kladené na zvířata v hospodářstvích zařazených do sítě sledování.
(2) Účastníci sítě sledování musí důsledným dodržováním stanovených podmínek a požadavků napomáhat správnému fungování této sítě. Zjistí-li krajská veterinární správa, že některým z účastníků sítě nejsou tyto podmínky a požadavky dodržovány, učiní odpovídající opatření jak z hlediska účelu a dalšího fungování sítě sledování, tak i se zřetelem na zajištění zdraví zvířat a zdravotní nezávadnosti jejich produktů.
§ 14
Žádost o poskytnutí náhrady nákladů a ztrát
(K § 70 odst. 3 zákona)
(1) Žádost o poskytnutí náhrady nákladů a ztrát, vzniklých v souvislosti s nebezpečnou nákazou, se podává u Ministerstva zemědělství.
(2) Žádost podle odstavce 1 obsahuje údaje o žadateli (jméno, popřípadě jména, příjmení, trvalý pobyt, pobyt8) nebo bydliště, datum narození a číslo účtu, jde-li o fyzickou osobu, nebo obchodní firmu nebo název, sídlo, popřípadě adresu organizační složky na území České republiky, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, daňové číslo a číslo účtu, jde-li o právnickou osobu), registrační číslo hospodářství, nebo jde-li o chovatele včel, registrační číslo chovatele včel.
(3) Žadatel přiloží k žádosti zejména
a) potvrzení krajské veterinární správy o tom, že náklady a ztráty vznikly, popřípadě že zvířata byla utracena nebo nutně poražena za okolností, které zakládají nárok na náhradu nákladů a ztrát, a že náklady byly účelně vynaloženy,
b) doklady o výši účelně vynaložených nákladů a o výši způsobených ztrát, jakož i o tom, co mu bylo poskytnuto za zužitkovatelné části těla zvířete utraceného, nutně poraženého nebo nutně poraženého k diagnostickým účelům.
(4) Jde-li o žádost o náhradu ušlého výdělku nebo ušlého zisku, anebo o náhradu zvýšených nákladů na přechodné ubytování a stravování, přiloží žadatel doklady o výši ztráty na výdělku nebo zisku, anebo o výši vynaložených nákladů na ubytování a stravování.
§ 15
(1) Žádost o vydání povolení k provádění laboratorní, popřípadě jiné veterinární diagnostické činnosti anebo k provozování podniku, jehož předmětem činnosti je sběr, svoz, neškodné odstraňování a další zpracovávání vedlejších živočišných produktů (dále jen „asanační podnik“), obsahuje
a) jméno, popřípadě jména, příjmení, místo trvalého pobytu, pobytu8) nebo bydliště a datum narození žadatele, jde-li o fyzickou osobu, nebo obchodní firmu, sídlo, popřípadě adresu organizační složky na území České republiky a identifikační číslo žadatele, bylo-li přiděleno, jde-li o právnickou osobu, jakož i jména, příjmení, trvalý pobyt, pobyt8) nebo bydliště a data narození osob, které jsou jejím statutárním orgánem a odborným zástupcem,
b) požadovaný druh a rozsah činnosti,
c) místo výkonu činnosti včetně jeho prostorového uspořádání, technického a hygienického vybavení,
d) jde-li o provozování asanačního podniku, také územní obvod (svozovou oblast) a místo, kde budou vedlejší živočišné produkty neškodně odstraňovány nebo dále zpracovávány.
(2) Pro žádost o vydání povolení k výkonu veterinární asanační činnosti, nejde-li o povolení k provozování asanačního podniku, platí obdobně ustanovení odstavce 1.
§ 16
(1) Fyzická osoba přiloží k žádosti podle § 15 odst. 1 výpis z evidence Rejstříku trestů,9) který nesmí být starší 6 měsíců, nebo odpovídající doklady vydané státem, jehož je občanem, a státy, ve kterých se více než 3 měsíce nepřetržitě zdržoval v posledních 3 letech, které nesmí být starší 6 měsíců, doklady o své odborné způsobilosti a vyjádření příslušné krajské veterinární správy podle § 50 odst. 1 zákona.
(2) Právnická osoba přiloží k žádosti podle § 15 odst. 1 výpisy z evidence Rejstříku trestů9) osob, které jsou jejím statutárním orgánem a odborným zástupcem, nebo odpovídající doklady vydané státem, jehož je statutární orgán nebo odborný zástupce občanem, a státy, ve kterých se více než 3 měsíce nepřetržitě zdržoval v posledních 3 letech, které nesmí být starší 3 měsíců, doklady o odborné způsobilosti odborného zástupce a vyjádření příslušné krajské veterinární správy podle § 50 odst. 1 zákona. Výpisy z evidence Rejstříku trestů9) nesmí být starší 6 měsíců.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí pro žádost podle § 15 odst. 2 přiměřeně.
§ 17
(1) Žádost o registraci soukromého veterinárního technika obsahuje
a) jméno, popřípadě jména, příjmení, místo trvalého pobytu, pobytu8) nebo bydliště a datum narození žadatele,
b) druh, rozsah a předpokládané místo výkonu činnosti.
(2) Žadatel přiloží k žádosti
a) doklady o své odborné způsobilosti,
b) výpis z evidence Rejstříku trestů,9) který nesmí být starší 6 měsíců, nebo odpovídající doklady vydané státem, jehož je občanem, a státy, ve kterých se více než 3 měsíce nepřetržitě zdržoval v posledních 3 letech, které nesmí být starší 6 měsíců,
c) základní údaje o tom, kde a v jakých podmínkách bude svou činnost vykonávat.
§ 18
Odborné veterinární úkony vykonávané soukromými veterinárními techniky
Soukromý veterinární technik je oprávněn provádět
a) kastraci samců mladších 7 dnů u prasat a mladších 8 týdnů u skotu, ovcí, koz nebo králíků, kteří netrpí anatomickou vadou pohlavních orgánů,
b) krácení ocasů u selat mladších 7 dnů, jehňat a štěňat mladších 8 dnů,
c) odrohování nebo tlumení růstu rohů u telat a kůzlat ve věku do 4 týdnů provedenou chemickou kauterizací, tepelnou kauterizací přístrojem, který vyvíjí potřebné teplo po dobu nejméně 10 sekund,
d) ošetření a úpravu zdravých kopyt a paznehtů zvířat,
e) odstraňování ostruh, hřebenů, posledních článků křídel, krácení zobáků, drápů, nastřihování meziprstních blan během prvního dne života drůbeže, odstraňování drápů a zkrácení horní části zobáku u pižmových kachen do 21 dní věku,
f) úpravu zubů savých selat,
g) kauterizaci zobáků hrabavé drůbeže mladší 10 dnů, která je určena k produkci konzumních vajec,
h) jednoduché chirurgické zákroky nevyžadující celkové znecitlivění zvířete,
i) označování zvířat,
j) přípravu, vedení a pomoc při porodech zvířat s normálním průběhem,
k) aplikaci koupelí a postřiků, které nejsou vázány na předpis veterinárního lékaře anebo byly pro takto ošetřovaná zvířata veterinárním lékařem předepsány,
l) podávání veterinárních léčivých přípravků zvířatům, pokud tyto přípravky nejsou vázány na předpis veterinárního lékaře anebo byly pro tato zvířata veterinárním lékařem předepsány,
m) seřizování a obsluhu veterinárních přístrojů,
n) fyzioterapii zvířat.
§ 19
(1) Státní veterinární správa organizuje atestační studium úředních veterinárních lékařů (dále jen „atestační studium“) ve spolupráci s Veterinární a farmaceutickou univerzitou v Brně.
(2) Na základě žádosti lze zařadit
a) do základní části atestačního studia (atestace I. stupně) veterinárního lékaře, který pracuje nebo hodlá pracovat jako úřední veterinární lékař a má nejméně 1 rok praxe v oboru,
b) do specializační části atestačního studia (atestace II. stupně) veterinárního lékaře, který získal atestaci I. stupně.
§ 20
(1) Základní část atestačního studia je společná pro všechny účastníky tohoto studia a je organizována formou týdenních soustředění ke 3 odborným blokům: veřejné veterinářství a ekologie, hygiena potravin a laboratorní diagnostika v hygieně potravin, epizootologie a laboratorní diagnostika v epizootologii.
(2) Specializační část atestačního studia se uskutečňuje ve 4 specializovaných oborech: hygiena potravin, epizootologie, ekologie a laboratorní diagnostika. Zahrnuje výuku v rozsahu týdenního soustředění a vypracování atestační práce. Atestační práce má charakter odborné kvalifikační práce, kterou účastník specializační části atestačního studia prokazuje svou odbornou úroveň ve zvoleném oboru.
(3) Na závěr každé části atestačního studia se jeho účastníci podrobí závěrečné atestační zkoušce (dále jen „atestační zkouška“) před zkušební komisí. Předseda a další členové zkušební komise jsou jmenováni ústředním ředitelem Státní veterinární správy (dále jen „ústřední ředitel“) z odborníků orgánů veterinární správy a Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně. Předseda zkušební komise organizuje její práci a průběh atestační zkoušky a dbá na její úroveň. Součástí atestační zkoušky k získání atestace II. stupně je obhajoba atestační práce.
(4) Ústřední ředitel může vypracování atestační práce a její obhajobu prominout účastníkovi specializační části atestačního studia, který prokáže, že absolvoval studium v doktorském studijním programu nebo obdobné studium a že mu byl udělen akademický titul „doktor“ (ve zkratce „Ph. D.“ uváděné za jménem) anebo titul obdobný.
§ 21
(1) Ústřední ředitel určuje termín a místo konání atestační zkoušky.
(2) Výsledek atestační zkoušky, o němž rozhoduje zkušební komise hlasováním, se hodnotí: zkouška složena nebo zkouška nesložena.
(3) Předseda zkušební komise vyhotoví o průběhu atestační zkoušky protokol, který podepisují všichni členové komise a ve kterém uvede:
a) datum a místo konání atestační zkoušky,
b) jména a příjmení předsedy a ostatních členů komise,
c) výsledek atestační zkoušky.
(4) Na základě úspěšně složené atestační zkoušky k získání atestace I. stupně je základní část atestačního studia ukončena a Státní veterinární správa vydá účastníkovi tohoto studia osvědčení o získání atestace I. stupně, na základě úspěšně složené atestační zkoušky k získání atestace II. stupně je specializační část atestačního studia ukončena a Státní veterinární správa vydá účastníkovi tohoto studia osvědčení o získání atestace II. stupně.
(5) Účastník atestačního studia, který atestační zkoušku nesložil, může požádat o její opakování, a to nejdříve po 3 měsících ode dne, kdy mu bylo oznámeno, že tuto zkoušku nesložil. Opakování atestační zkoušky lze povolit pouze jednou.
(6) Účastník atestačního studia, který atestační zkoušku nesložil a nepožádal o její opakování nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy mu bylo oznámeno, že tuto zkoušku nesložil, a účastník atestačního studia, který nesložil ani opakovanou atestační zkoušku, absolvuje před další atestační zkouškou znovu atestační studium.
§ 23
(1) Státní veterinární správa organizuje specializovanou odbornou průpravu veterinárních asistentů (dále jen „specializovaná průprava“) ve spolupráci s Veterinární a farmaceutickou univerzitou v Brně.
(2) Na základě žádosti se zařadí do specializované odborné průpravy osoba s úplným středním vzděláním, která hodlá vykonávat činnost veterinárního asistenta.
§ 24
(1) Specializovaná průprava se uskutečňuje v následujících oborech:
a) veterinární kontrola hygieny chovu hospodářských zvířat, zacházení s nimi a veterinární prevence,
b) veterinární kontrola dodržování hygienických podmínek výroby a zpracovávání živočišných produktů a jejich uvádění do oběhu,
c) pohraniční veterinární kontrola.
(2) Specializovaná průprava se organizuje v rozsahu nejméně 400 hodin teoretické výuky a nejméně 200 hodin praktické výuky pod dohledem úředního veterinárního lékaře. Teoretická výuka včetně výuky v laboratořích probíhá v zařízeních určených Státní veterinární správou, praktická výuka zejména v hospodářstvích, na jatkách a bourárnách (porcovnách), v podnicích vyrábějících a zpracovávajících živočišné produkty, chladírnách, mrazírnách a na dalších místech výkonu státního veterinárního dozoru a zahrnuje i předávání praktických zkušeností z oblasti veterinárního dozoru.
(3) Ústřední ředitel může účastníkovi specializované průpravy, který získal úplné střední vzdělání studiem na střední odborné škole veterinárního oboru nebo je absolventem pomaturitního studia veterinárního oboru, prominout odpovídající počet hodin výuky, kterou tento účastník absolvoval v předchozím studiu.
§ 25
(1) Ve specializované průpravě v oboru
a) veterinární kontrola hygieny chovu hospodářských zvířat, zacházení s nimi a veterinární prevence získá účastník specializované průpravy zejména základní znalosti anatomie, fyziologie, patologie a patologické anatomie hospodářských zvířat, základní znalosti požadavků na ošetřování, výživu, označování a evidenci, ochranu zdraví a pohody hospodářských zvířat, včetně příznaků nákaz a jiných onemocnění těchto zvířat, zásady podávání veterinárních léčivých přípravků a zjišťování jejich reziduí, znalosti metod a postupů hygienické kontroly chovů hospodářských zvířat, jmenovitě jejich ošetřování, výživy, prostředí, v němž tato zvířata žijí a produkují, a jejich přepravy, provádění některých veterinárních preventivních úkonů a odběru vzorků k laboratornímu vyšetření a základy laboratorní diagnostiky;
b) veterinární kontrola dodržování hygienických podmínek výroby a zpracovávání živočišných produktů a jejich uvádění do oběhu získá účastník specializované průpravy zejména základní znalosti anatomie, fyziologie, patologie a patologické anatomie hospodářských zvířat, základní znalosti požadavků na ošetřování, výživu, označování a evidenci, ochranu zdraví a pohody hospodářských zvířat, včetně příznaků nákaz a jiných onemocnění těchto zvířat, zásady podávání veterinárních léčivých přípravků a zjišťování jejich reziduí, znalosti metod a postupů zacházení s jatečnými zvířaty, jejich porážení, prohlídky před poražením, prohlídky po poražení, posuzování poražených jatečných zvířat a jejich částí včetně určování a popisu těch, které jsou změněné, určení druhu zvířete prostřednictvím vyšetření typické části jeho těla, hygienické kontroly dodržování podmínek schválení podniků a jiných zařízení a podmínek jejich provozu, jakož i požadavků na balení živočišných produktů, označování jejich zdravotní nezávadnosti a jejich skladování, hygienické kontroly stavu dopravních prostředků a jejich nákladů a odběru vzorků k laboratornímu vyšetření;
c) pohraniční veterinární kontrola získá účastník specializované průpravy zejména základní znalosti anatomie, fyziologie, patologie a patologické anatomie hospodářských zvířat, základní znalosti požadavků na ošetřování, výživu, označování a evidenci, ochranu zdraví a pohody hospodářských zvířat, včetně příznaků nákaz a jiných onemocnění těchto zvířat, zásady podávání veterinárních léčivých přípravků a zjišťování jejich reziduí, hygieny a technologie výroby a zpracovávání živočišných produktů, jakož i požadavků na balení živočišných produktů, označování jejich zdravotní nezávadnosti a jejich skladování, znalosti dovozních a tranzitních podmínek, provádění kontroly dokladů a totožnosti dovážených, popřípadě provážených zvířat a živočišných produktů, provádění fyzické kontroly dovážených, popřípadě provážených zvířat a živočišných produktů, hygienické kontroly dopravních prostředků a jejich nákladů, opatření v případech nesplnění dovozních nebo tranzitních podmínek a odběru vzorků k laboratornímu vyšetření.
(2) Účastníci specializované průpravy ve všech oborech získají také potřebné znalosti hygieny práce, právních předpisů a administrativních úkonů, které se vztahují k činnosti veterinárních asistentů.
§ 26
(1) Na závěr specializované průpravy se její účastníci podrobí závěrečné zkoušce (dále jen „zkouška“), která má teoretickou a praktickou část. Zkouška probíhá před zkušební komisí; předseda a další členové zkušební komise jsou jmenováni ústředním ředitelem z odborníků orgánů veterinární správy a Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně. Předseda zkušební komise organizuje její práci a průběh zkoušky a dbá na její odbornou úroveň.
(2) Ústřední ředitel určuje termín a místo konání zkoušky.
(3) Výsledek zkoušky, o němž rozhoduje zkušební komise hlasováním, se hodnotí: zkouška složena nebo zkouška nesložena.
(4) Předseda zkušební komise vyhotoví o průběhu zkoušky protokol, který podepisují všichni členové komise a ve kterém uvede:
a) datum a místo konání zkoušky,
b) jména a příjmení předsedy a ostatních členů komise,
c) výsledek zkoušky,
d) důležité okolnosti, které nastaly v průběhu zkoušky.
(5) Na základě úspěšně složené zkoušky vydá Státní veterinární správa účastníkovi specializované průpravy osvědčení o získání odborné způsobilosti veterinárního asistenta.
(6) Účastník specializované průpravy, který zkoušku nesložil, může požádat o její opakování, a to nejdříve po 3 měsících, kdy mu bylo oznámeno, že tuto zkoušku nesložil. Opakování zkoušky lze povolit pouze jednou.
(7) Účastník specializované průpravy, který zkoušku nesložil a nepožádal o její opakování nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy mu bylo oznámeno, že tuto zkoušku nesložil, a účastník specializované průpravy, který nesložil ani opakovanou zkoušku, absolvuje před další zkouškou znovu specializovanou průpravu.
§ 27
(1) Výčet diplomů, vysvědčení (osvědčení) a jiných dokladů o požadovaném vzdělání občanů členských států, kteří se podle zákona považují za veterinární lékaře, jsou uvedeny v příloze č. 4.
(2) Studijní předměty, které musí být zahrnuty v magisterském studijním programu v oblasti veterinárního lékařství a hygieny, a studijní obory, ze kterých musí být získány přiměřené znalosti a dovednosti, jsou uvedeny v příloze č. 5.
§ 28
Odborný kurz pro odchyt toulavých a opuštěných zvířat a zacházení s nimi včetně péče o ně v útulcích pro zvířata se organizuje v rozsahu 30 hodin teoretické výuky a 5 hodin praktického cvičení. Účastník odborného kurzu získá základní znalosti anatomie a fyziologie psů a koček, etologie zvířat, onemocnění psů a koček, zejména se zřetelem na onemocnění přenosná ze zvířat na člověka, znalosti techniky odchytu psů a koček, používaných metod a pomůcek, zdravotních rizik a bezpečnosti práce při odchytu psů a koček, regulace populace psů a koček, zásad zřizování, provozu a kontrol útulků pro odchycená a opuštěná zvířata, jakož i právních předpisů, které se vztahují k odchytu toulavých zvířat a zacházení s nimi.
§ 28a
Odborný kurz pro sběr a neškodné odstraňování kadáverů zvířat v zájmovém chovu se organizuje v rozsahu 30 hodin teoretické výuky. Účastník odborného kurzu získá základní znalosti používaných metod a pomůcek nezbytných pro sběr a neškodné odstraňování kadáverů zvířat v zájmovém chovu, dále znalosti zdravotních rizik a bezpečnosti práce při sběru a neškodném odstraňování kadáverů zvířat, jakož i právních předpisů, které se vztahují ke sběru a neškodnému odstraňování kadáverů zvířat.
§ 29
(1) Na závěr odborného kurzu podle § 28 se jeho účastníci podrobí teoretické a praktické zkoušce před zkušební komisí krajské veterinární správy, která je tříčlenná. Předsedu a další členy zkušební komise jmenuje ředitel krajské veterinární správy z odborníků orgánů veterinární správy a Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně.
(2) Zkouška podle odstavce 1 zahrnuje zkušební test, ústní pohovor a praktickou část.
(3) Na závěr odborného kurzu podle § 28a se jeho účastníci podrobí teoretické zkoušce před zkušební komisí krajské veterinární správy, která je tříčlenná. Předsedu a další členy zkušební komise jmenuje ředitel krajské veterinární správy v dohodě s ústředním ředitelem Státní veterinární správy z odborníků orgánů veterinární správy a Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně.
(4) Zkouška podle odstavce 3 probíhá formou písemného zkušebního testu. V případě nesplnění písemného zkušebního testu se uchazeč podrobí ústnímu pohovoru před zkušební komisí.
(5) Výsledek zkoušky podle odstavců 1 a 3, o němž rozhoduje zkušební komise hlasováním, se hodnotí stupni: zkouška složena, zkouška nesložena.
(6) O výsledku zkoušky podle odstavců 1 a 3 vyhotoví předseda zkušební komise protokol. Na základě úspěšně složené zkoušky podle odstavců 1 a 3 získá účastník odborného kurzu osvědčení.
§ 29a
(1) Specializované školení se zaměřením na vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře v souladu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství v oblasti zvláštních hygienických pravidel pro potraviny živočišného původu11) vztahující se k vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře proškolenou osobou organizuje vysoká škola s veterinárním studijním programem (dále jen „organizátor“) v rozsahu 17 hodin teoretické výuky.
(2) Pro absolventy vysoké školy, kteří dosáhli vzdělání během nejméně pětiletého denního teoretického a praktického studia v magisterském studijním programu v oblasti veterinárního lékařství12), organizuje organizátor specializované školení se zaměřením na vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti zvláštních hygienických pravidel pro potraviny živočišného původu13) vztahující se k vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře proškolenou osobou v rozsahu 5 hodin teoretické výuky.
§ 29b
(1) Na závěr specializovaného školení podle § 29a, nejpozději však do 3 týdnů od skončení specializovaného školení, se jeho účastníci podrobí zkoušce před zkušební komisí, která je tříčlenná. Předsedu a další členy zkušební komise jmenuje a odvolává organizátor ze zástupců orgánů veterinární správy, organizátora a mysliveckých sdružení. Organizátor určuje termín a místo konání zkoušky.
(2) Zkouška podle odstavce 1 probíhá formou písemného testu. Test je sestavován náhodným výběrem jednotlivých zkušebních otázek vypracovaných organizátorem z oblasti specializovaného školení podle § 29a. Ke každé otázce jsou přiřazeny 3 možné odpovědi, z nichž více odpovědí může být správných. Každá správná odpověď je hodnocena 1 bodem. Výsledek zkoušky, o němž rozhoduje zkušební komise na základě dosažených bodů z písemného testu, se hodnotí stupni: zkouška složena, zkouška nesložena. K hodnocení stupněm zkouška složena je třeba nejméně 75 % správných odpovědí. O výsledku zkoušky vyhotoví předseda zkušební komise protokol. Test ze specializovaného školení podle
a) § 29a odst. 1 obsahuje celkem 60 otázek a na vykonání zkoušky se stanoví doba 60 minut,
b) § 29a odst. 2 obsahuje celkem 40 otázek a na vykonání zkoušky se stanoví doba 40 minut.
(3) Účastníku specializovaného školení je po vyhodnocení zkoušky zkušební komisí předáno písemné sdělení o výsledku zkoušky.
(4) Na základě složené zkoušky získá účastník specializovaného školení osvědčení o způsobilosti k vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře (dále jen „osvědčení“) a je oprávněn provádět vyšetření těl ulovené volně žijící zvěře jako proškolená osoba. Vzor osvědčení je uveden v příloze č. 6.
(5) Účastník specializovaného školení, který zkoušku nesložil, může písemně požádat organizátora o její opakování, a to nejdříve po 3 měsících následujících po dni, kdy mu bylo oznámeno, že zkoušku nesložil. Zkoušku lze opakovat pouze jednou.
(6) Účastník specializovaného školení, který zkoušku nesložil nebo nepožádal o její opakování nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy mu bylo oznámeno, že tuto zkoušku nesložil, absolvuje před další zkouškou znovu specializované školení.
§ 29c
(1) Organizátor k ověření znalostí proškolené osoby získaných specializovaným školením podle § 29a odst. 1 organizuje další školení v rozsahu 8 hodin teoretické výuky v oblasti zvláštních hygienických pravidel pro potraviny živočišného původu11) vztahujících se k vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře proškolenou osobou, které proškolená osoba absolvuje vždy ve lhůtě do 5 let od předchozí zkoušky. Organizátor určuje termín a místo konání zkoušky.
(2) Organizátor k ověření znalostí proškolené osoby získaných specializovaným školením podle § 29a odst. 2 organizuje další školení v rozsahu 4 hodin teoretické výuky v oblasti zvláštních hygienických pravidel pro potraviny živočišného původu13) vztahujících se k vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře proškolenou osobou, které proškolená osoba absolvuje vždy ve lhůtě do 5 let od předchozí zkoušky. Organizátor určuje termín a místo konání zkoušky.
(3) Na závěr školení podle odstavce 1 a 2, nejpozději však do 3 týdnů od skončení školení, se účastník podrobí teoretické zkoušce před zkušební komisí, která je tříčlenná. Předsedu a další členy zkušební komise jmenuje a odvolává organizátor ze zástupců orgánů veterinární správy, organizátora a mysliveckých sdružení.
(4) Zkouška podle odstavce 3 probíhá formou písemného testu. Test je sestavován náhodným výběrem jednotlivých zkušebních otázek vypracovaných organizátorem z oblasti specializovaného školení podle odstavců 1 a 2. Ke každé otázce jsou přiřazeny 3 možné odpovědi, z nichž více odpovědí může být správných. Každá správná odpověď je hodnocena 1 bodem. Výsledek zkoušky, o němž rozhoduje zkušební komise na základě dosažených bodů z písemného testu, se hodnotí stupni: zkouška složena, zkouška nesložena. K hodnocení stupněm zkouška složena je třeba nejméně 75 % správných odpovědí. O výsledku zkoušky vyhotoví předseda zkušební komise protokol. Test ze specializovaného školení podle
a) odstavce 1 obsahuje celkem 45 otázek a na vykonání zkoušky se stanoví doba 45 minut,
b) odstavce 2 obsahuje celkem 30 otázek a na vykonání zkoušky se stanoví doba 30 minut.
(5) Účastníku specializovaného školení je po vyhodnocení zkoušky zkušební komisí předáno písemné sdělení o výsledku zkoušky.
(6) Účastník specializovaného školení, který zkoušku nesložil, může písemně požádat organizátora o její opakování, a to nejdříve po 3 měsících následujících po dni, kdy mu bylo oznámeno, že zkoušku nesložil. Zkoušku lze opakovat pouze jednou.
(7) Účastník specializovaného školení, který zkoušku nesložil nebo nepožádal o její opakování nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy mu bylo oznámeno, že tuto zkoušku nesložil, není oprávněn provádět vyšetření těl ulovené volně žijící zvěře jako proškolená osoba a před další zkouškou absolvuje znovu specializované školení podle § 29a.
§ 29d
(1) Organizátor vede seznam proškolených osob v elektronické podobě (dále jen „seznam“).
(2) Seznam tvoří údaje o
a) jménu, popřípadě jménech, a příjmení proškolené osoby, datu a místu narození a adrese bydliště proškolené osoby,
(3) Zápis do seznamu provede organizátor bez zbytečného odkladu po vyhodnocení zkoušky zkušební komisí podle § 29b nebo 29c, nejpozději však do 5 dnů ode dne vyhodnocení zkoušky zkušební komisí.
(4) Systém vedení seznamu zabezpečuje uchování všech údajů uvedených v odstavci 2. Organizátor při vedení seznamu zajistí pravidelné zálohování dat, ze kterých je možné údaje vedené v seznamu rekonstruovat. Zálohování dat se provádí bez zbytečného odkladu po zápisu údajů uvedených v odstavci 2 do seznamu.
§ 30
Služební průkaz veterinárního inspektora a úředního veterinárního asistenta
[K § 53 odst. 6 písm. b) zákona]
(1) Vzor služebního průkazu veterinárního inspektora je uveden v příloze č. 2.
(2) Vzor služebního průkazu úředního veterinárního asistenta je uveden v příloze č. 3.
§ 31
Zrušují se:
1. Vyhláška č. 286/1999 Sb., kterou se provádějí ustanovení zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), o zdraví zvířat a jeho ochraně, o veterinárních podmínkách dovozu, vývozu a tranzitu veterinárního zboží, o veterinární asanaci a o atestačním studiu, ve znění vyhlášky č. 399/2001 Sb., s výjimkou § 10 až 16.
2. § 29, § 70 odst. 1 písm. b) bod 3, § 74 odst. 1 písm. b) bod 3, § 81 odst. 3 a v příloze č. 5 částech IV. a V. – způsob posouzení masa a orgánů podmíněně poživatelné méněhodnotné (PPM) vyhlášky č. 287/1999 Sb., o veterinárních požadavcích na živočišné produkty, ve znění vyhlášky č. 400/2001 Sb., vyhlášky č. 441/2001 Sb. a vyhlášky č. 269/2002 Sb.
§ 32
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení, s výjimkou § 13, který nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.
k vyhlášce č. 296/2003 Sb.
VETERINÁRNÍ OSVĚDČENÍ A ZDRAVOTNÍ POTVRZENÍ K PŘEMÍSTĚNÍ ZVÍŘETE
VETERINÁRNÍ OSVĚDČENÍ A ZDRAVOTNÍ POTVRZENÍ K PŘEMÍSTĚNÍ ZVÍŘETE
k vyhlášce č. 296/2003 Sb.
Služební průkaz veterinárního inspektora
Služební průkaz veterinárního inspektora
k vyhlášce č. 296/2003 Sb.
Služební průkaz úředního veterinárního asistenta
Služební průkaz úředního veterinárního asistenta
k vyhlášce č. 296/2003 Sb.
Názvy diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci ve veterinárním lékařství
Názvy diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci ve veterinárním lékařství
| Země | Název kvalifikace | Subjekt vydávající doklad o dosažené kvalifikaci | Osvědčení doplňující doklad |
|---|---|---|---|
| Belgique/ België/Belgien (Belgie) | - Diploma van dierenarts | 1. De universiteiten/les universités | |
| - Diplôme de docteur en médecine vétérinaire | 2. De bevoegde Examencommissie van de Vlaamse Gemeenschap/le Jury compétent d'enseignement de la Communauté française | ||
| БЪлrapия (Bulharsko) | Диплoмa зa висшe нa обpaзoвaтлнo-квaлификaциoннa cтeпeн мarиcтъp пo cпeциaлнocт Вeтepинapнa мeдицинa c пpoфecиoнaлнa квaлификaция Beтepинapeн лeкap | 1. Лecoтexничecки yнивepcитeт–фaкyлтet пo вeтepинapнa Мeдицинa | |
| 2. Tpaкийcки yнивepcитeт–фaкyлтet пo вeтepинapнa Мeдицинa | |||
| Česká republika | 1. Diplom o ukončení studia ve studijním programu veterinární lékařství (doktor veterinární medicíny, MVDr.) | Veterinární fakulta univerzity v České republice | |
| 2. Diplom o ukončení studia ve studijním programu veterinární hygiena a ekologie (doktor veterinární medicíny, MVDr.) | |||
| Danmark (Dánsko) | Bevis for bestået kandidateksamen i veterinærvidenskab | Kongelige Veterinær- og Landbohøjskole | |
| Deutschland (Německo) | Zeugnis über das Ergebnis des Dritten Abscnitts der Tierärztlichen Prüfung und das Gesamtergebnis der Tierärztlichen Prüfung | Der Vorsitzende des Prüfungsausschusses für die Tierärztliche Prüfung einer Universität oder Hochschule | |
| Eesti (Estonsko) | Diplom: täitnud veterinaarmeditsiini õppekava | Eesti Põllumajandusülikool | |
| Eλλάς (Řecko) | Птυχίo Kтηνiαтριкής | Πανεттισтήμιo Θεσσαλoνίкης και Θεσσαλίας | |
| España (Španělsko) | Titulo de Licenciado en Veterinaria | Ministerio de Educación y Cultura / El rector de una Universidad | |
| France (Francie) | Diplôme d' État de docteur vétérinaire | ||
| Ireland (Irsko) | 1. Diploma of Bachelor in/of Veterinary Medicine (MVB) | ||
| 2. Diploma of Membership of the Royal College of Veterinary Surgeons (MRCVS) | |||
| Italia (Itálie) | Diploma di laurea in medicína veterinaria | Università | Diploma di abilitazione all´esercizio della medicina veterinaria |
| Kύттρoς (Kypr) | Пισтoттoιηтιкό Eγγραφής Κтηνιάтρoυ | Kтηνιαтρικό Συμβoύλιo | |
| Latvija (Lotyšsko) | Veterinārārsta diploms | Latvijas Lauksaimniecības Universitāte | |
| Lietuva (Litva) | Aukštojo mokslo diplomas (veterinarijos gydytojo (DVM)) | Lietuvos Veterinarijos Akademija | |
| Luxembourg (Lucembursko) | Diplôme d' État de docteur en médecine vétérinaire | Jury d'examen d´État | |
| Magyarország (Maďarsko) | Állatorvos doktor oklevél – dr.med.vet. | Szent István Egyetem Állatorvos-tudományi Kar | |
| Malta (Malta) | Liċenzja ta' Kirurgu Veterinarju | Kunsill tal-Kirurġi Veterinarji | |
| Nederland (Nizozemí) | Getuigschrift van met goed gevolg afgelegd diergeneeskundig/veeartsenijkundig examen | ||
| Österreich (Rakousko) | 1. Diplom-Tierarzt | Universität | 1. Doktor der Veterinärmedizin |
| 2. Doctor medicinae veterinariae | |||
| 2. Magister medicinae veterinariae | 3. Fachtierarzt | ||
| Polska (Polsko) | Dyplom lekarza weterynarii | 1. Szkoła Główna Gospodarstwa Wiejskiego w Warszawie | |
| 2. Akademia Rolnicza we Wrocławiu | |||
| 3. Akademia Rolnicza w Lublinie | |||
| 4. Uniwersytet Warmińsko-Mazurski w Olsztynie | |||
| Portugal (Portugalsko) | Carta de curso de licenciatura em medicina veterinária | Universidade | |
| România (Rumunsko) | Diplomă de licență de doctor medic veterinar | Universițăti | |
| Slovenija (Slovinsko) | Diploma, s katero se podeljuje strokovni naslov „doktor veterinarske medicine / doktorica veterinarske medicine“ | Univerza | Spričevalo o opravljenem državnem izpitu s področja veterinarstva |
| Slovensko (Slovensko) | Vysokoškolský diplom o udelení akademického titulu „doktor veterinárskej medicíny“ („MVDr.") | Univerzita veterinárskeho lekárstva | |
| Suomi/Finland (Finsko) | Eläinlääketieteen lisensiaatin tutkinto / veterinärmedicine licentiatexamen | Helsingin yliopisto / Helsingfors universitet | |
| Sverige (Švédsko) | Veterinärexamen | Sveriges Landbruksuniversitet | |
| United Kingdom (Spojené království) | 1. Bachelor of Veterinary Science (BVSc) | 1. University of Bristol | |
| 2. Bachelor of Veterinary Science (BVSc) | 2. University of Liverpool | ||
| 3. Bachelor of Veterinary Medicine (BvetMB) | 3. University of Cambridge | ||
| 4. Bachelor of Veterinary Medicine and Surgery (BVM&S) | 4. University of Edinburgh | ||
| 5. Bachelor of Veterinary Medicine and Surgery (BVM&S) | 5. University of Glasgow | ||
| 6. Bachelor of Veterinary Medicine (BvetMed) | 6. University of London |
k vyhlášce č. 296/2003 Sb.
STUDIJNÍ PŘEDMĚTY V MAGISTERSKÉM STUDIJNÍM PROGRAMU V OBLASTI VETERINÁRNÍHO LÉKAŘSTVÍ A HYGIENY A STUDIJNÍ OBORY, ZE KTERÝCH MUSÍ BÝT ZÍSKÁNY PŘIMĚŘENÉ ZNALOSTI A DOVEDNOSTI
STUDIJNÍ PŘEDMĚTY V MAGISTERSKÉM STUDIJNÍM PROGRAMU V OBLASTI VETERINÁRNÍHO LÉKAŘSTVÍ A HYGIENY A STUDIJNÍ OBORY, ZE KTERÝCH MUSÍ BÝT ZÍSKÁNY PŘIMĚŘENÉ ZNALOSTI A DOVEDNOSTI
ČÁST A
II. Speciální předměty
Skupina 1: Základní vědy
Skupina 2: Klinické vědy
Skupina 3: Živočišná výroba
Skupina 4: Hygiena potravin
Skupina 1: Základní vědy
Skupina 2: Klinické vědy
Skupina 3: Živočišná výroba
Skupina 4: Hygiena potravin
a) porodnictví
a) živočišná výroba
a) prohlídka a kontrola potravin živočišného původu
a) anatomie včetně histologie a embryologie
b) patologie včetně patologické anatomie
b) výživa zvířat
b) hygiena a technologie potravin
b) fyziologie
c) parazitologie
c) agronomie
c) praktická výuka zahrnující praktickou výuku na místech, kde probíhá porážka zvířat a výroba potravin
c) biochemie
d) klinická medicína a chirurgie včetně anesteziologie
d) ekonomika zemědělství
d) genetika
e) klinické přednášky o různých domácích zvířatech, drůbeži a jiných druzích zvířat
e) chov a zdraví zvířat
e) farmakologie
f) preventivní lékařství
f) veterinární hygiena
f) farmacie
g) radiologie
g) etologie a ochrana zvířat
g) toxikologie
h) reprodukce a poruchy reprodukce
h) mikrobiologie
i) hygienické předpisy
i) imunologie
j) veterinární legislativa a soudní lékařství
j) epizootologie
k) terapeutika
k) profesní etika
l) propedeutika
ČÁST B
a) z oborů věd, na nichž je založena činnost veterinárního lékaře,
b) o anatomii a fyziologii zdravých zvířat, jejich chovu a reprodukci a hygieně obecně, jakož i o jejich krmení včetně technologie výroby a konzervace krmiv odpovídající jejich potřebám,
c) o chování a ochraně zvířat,
d) o příčinách, charakteru, průběhu, důsledcích, diagnostice a léčbě nemocí zvířat jednotlivě i skupinově, včetně zvláštních znalostí o nemocech přenosných ze zvířat na člověka,
e) preventivního lékařství,
f) hygieny a technologie produkce, zpracování a uvádění do oběhu potravin živočišného původu,
g) právních předpisů týkajících se oblastí uvedených pod písmeny a) až f),
h) klinické a jiné praktické zkušenosti získané pod náležitým dohledem.
k vyhlášce č. 296/2003 Sb.
VZOR OSVĚDČENÍ
VZOR OSVĚDČENÍ