14. Za § 33 se vkládají nové § 33a až 33d, které znějí:
㤠33a
(1) Kdo provozuje na území států Evropského společenství, z území členského státu Evropského společenství (dále jen „členský stát“) do státu, který není součástí Evropského společenství (dále jen „třetí stát“), nebo naopak pro část cesty na území členského státu
a) silniční motorovou dopravu nákladní mezinárodní vozidly, jejichž celková hmotnost přesahuje 6 tun nebo jejich užitečná hmotnost přesahuje 3,5 tuny, nebo
b) silniční motorovou dopravu osobní mezinárodní autobusy, musí mít licenci Evropského společenství v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 881/1992 o přístupu na trh silniční přepravy zboží uvnitř Společenství na území nebo z území členského státu nebo procházející územím jednoho nebo více členských států, ve znění nařízení Rady Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 484/2002 nebo v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 684/1992 o společných pravidlech pro mezinárodní autobusovou přepravu cestujících, ve znění nařízení Rady č. 11/1998 (dále jen „eurolicence“).
(1) Podnikatel v silniční mezinárodní dopravě podává žádost o eurolicenci u dopravního úřadu příslušného pro vydání stanoviska ke koncesi.
(2) Dopravní úřad na základě žádosti ověří, zda jsou splněny podmínky pro provozování mezinárodní silniční dopravy a příslušného počtu vozidel a pokud nezjistí skutečnosti, které jsou s těmito podmínkami v rozporu, vydá podnikateli v silniční mezinárodní dopravě nejpozději ve lhůtě do 15 pracovních dnů ode dne doručení žádosti originál eurolicence znějící na jméno dopravce. Na toto vydání se nevztahuje správní řád. Kromě prvopisu eurolicence vydá dopravní úřad podnikateli v silniční mezinárodní dopravě tolik číslovaných opisů eurolicence, kolik vozidel podnikatel v silniční dopravě pro provozování mezinárodní silniční dopravy nahlásil u dopravního úřadu podle § 9 odst. 3 písm. d) a pro které prokázal podmínku finanční způsobilosti.
(3) Nesplňuje-li podnikatel v silniční dopravě podmínky pro provozování mezinárodní dopravy stanovené tímto zákonem, dopravní úřad zahájí správní řízení a vydá rozhodnutí o nevydání eurolicence.
(4) Náklady spojené s vydáním eurolicence hradí dopravce.
Dopravní úřady jsou povinny nejpozději do 15. ledna každého roku poskytnout Ministerstvu dopravy údaje o počtu držitelů eurolicencí k 31. prosinci předchozího roku a o počtu jimi vydaných ověřených opisů eurolicencí.
(1) Pokud podnikatel v silniční dopravě k provozování mezinárodní nákladní dopravy v členských státech užívá jako řidiče občany třetího státu, musí být tito řidiči držiteli osvědčení řidiče podle nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 484/2002 ze dne 1. března 2002, kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 881/1992 a (EHS) č. 3118/1993 pro účely zavedení osvědčení řidiče (dále jen „osvědčení řidiče“).
(2) Osvědčení řidiče vydává dopravní úřad příslušný k vydání eurolicence každému podnikateli v silniční mezinárodní dopravě, který je držitelem eurolicence a o vydání osvědčení řidiče požádá z důvodu, že zaměstnává řidiče ze třetích států nebo jsou mu takoví řidiči k dispozici. Spolu s originálem obdrží podnikatel v silniční dopravě jeden opis osvědčení řidiče. Na vydání osvědčení se nevztahuje správní řád. Náklady na vydání osvědčení hradí dopravce.
(3) Při změně podmínek, které vedly k vydání osvědčení, je podnikatel v silniční dopravě povinen osvědčení řidiče vrátit.“.