IX.1.6.4 Provedení zkoušky. Zařízení vybavené snímačem tlaku a topným systémem (bez odlehčovací pojistky s průtržným diskem), se vloží do stojanu zapalovací svíčkou směrem dolů. Ve skleněné kádince se pomocí skleněné tyčinky smíchá 2,5 g zkoušené kapaliny s 2,5 g vysušené celulosy. Se směsí oxidovadla a celulosy se musí zacházet s patřičnou opatrností (nebezpečí výbuchu).
V praxi se připravují směsi zkoušené kapaliny a celulosy v hmotnostním poměru 1:1 v množství větším, než je potřebné pro zkoušku. Z ní se následně do nádoby vpraví (5±0,1) g.
Obsluha připravuje směs za použití ochranného štítu. Pokud se směs při mísení nebo plnění vznítí, není třeba ve zkoušce pokračovat. Směs se přidává do tlakové nádobky po malých částech a za pěchování poklepem, přičemž je třeba zajistit, aby směs obklopovala zapalovací cívku a byla s ní v těsném kontaktu. Je důležité, aby při plnění nedošlo k deformaci cívky a aby se sousední závity nedotýkaly. Do tlakové nádoby se vloží průtržný disk a zašroubuje se odlehčovací pojistka. Naplněná nádoba se vloží do zkušebního stojanu průtržným diskem nahoru a celá sestava se umístí do vhodné opancéřované digestoře nebo do výbuchové komory. Vnější svorky zapalovací svíčky se připojí k elektrickému zdroji 10 A proudu. Od zahájení mísení a připojení na zdroj proudu nesmí uplynout více než 10 minut.
Signál snímače tlaku se zaznamenává systémem, který umožňuje jak hodnocení, tak trvalé zaznamenání časového průběhu tlaku (např. zapisovač přechodových dějů se záznamem na papír). Směs se zahřívá do doby, než se roztrhne průtržný disk, nebo po dobu 60 s. Pokud se průtržný disk neroztrhne, dříve než se zařízení rozebere nechá se směs vychladnout a opatrně se odtlakuje. Provede se pět pokusů se zkoušenou látkou a referenční látkou (referenčními látkami). Zaznamenají se doby, za kterých dojde k nárůstu tlaku z 690 kPa na 2 070 kPa nad atmosférický tlak a vypočte se z nich průměr.
V některých případech látky mohou generovat tlakové nárůsty příliš velké nebo příliš malé v důsledku chemických reakcí, které necharakterizují oxidační vlastnosti látky. Potom je nezbytné zkoušku opakovat s inertní látkou, např. s křemelinou (infuzoriovou hlinkou) namísto celulosy, aby se vyjasnila povaha této reakce.