9. Odběr vzorků pro zkoušku heterogenity
(1) Při zkouškách heterogenity se vychází z toho, že partii osiva je nutno považovat za směs z hlediska kterékoliv zkoušené vlastnosti. Jde-li např. o klíčivost, považuje se partie za směs klíčivých a neklíčivých semen. Obdobně je tomu, jde-li o čistotu (směs čistých semen a nečistot) nebo o příměs jiných druhů (jejich směs se základním druhem).
(2) Za homogenní celek se považuje taková partie osiva, v níž důkladným promícháním jsou všechny složky rozptýleny náhodně a stejnoměrně do různých částí partie.
9.1 Postup práce
Vzorky pro zkoušku heterogenity se odebírají ve zvláštních případech, kdy vznikne pochybnost o homogenitě vzorkované partie.
(1) U osiva v pytlích se odebere nejméně tolik samostatných vzorků z jednotlivých, náhodně zvolených pytlů, kolik je předepsáno v tabulce 8. Dílčí vzorky z jednotlivých pytlů se odebírají z horní, střední a dolní části přímo do sáčků, v nichž se odesílají k rozboru. Hmotnost každého takto odebraného vzorku z jednoho pytle nemá být menší než polovina předepsané hmotnosti laboratorního vzorku pro daný druh.
(2) U osiva baleného jinak než v pytlích se volí obdobný postup. Zásadně se však odebírá vždy jen jeden vzorek z každého obalu, aby se ve vzorcích neprojevila i heterogenita uvnitř jednoho obalu. K zaslaným vzorkům se přikládá popis zvoleného postupu.
(3) Velikost zkušebních vzorků pro příslušné laboratorní zkoušky stanoví tabulka 7. Před přípravou zkušebních vzorků se pro orientaci zváží 100 semen a podle toho se upraví hmotnost zkušebních vzorků tak, aby každý z nich obsahoval požadovaný přibližný počet semen.
Tab. 7
| Vzorek je určen pro zkoušku | Přibližný počet semen ve vzorku |
|---|---|
| klíčivosti v % | z každého dílčího vzorku 100 semen |
| čistoty v % | 1 000 semen nebo 2 000 semen |
| obsahu příměsí (počet kusů) | 10 000 semen |
9.2 Výpočet hodnoty heterogenity
(1) Při výpočtu hodnoty heterogenity se používá těchto symbolů:
| H | hodnota heterogenity, |
| Vs | variabilita (proměnlivost) skutečná, zjištěná mezi vzorky ve vztahu ke zkoušenému znaku, |
| Vt | variabilita teoretická (očekávaná), vypočítaná ve vztahu ke zkoušenému znaku, |
| N | počet odebraných a zkoušených vzorků, |
| n | počet semen v každém zkoušeném vzorku (např. 1 000 nebo 2 000 pro čistotu, 100 pro klíčivost), |
| X | hodnota zkoušené vlastnosti u každého dílčího vzorku (např. % čistoty, počet semen jiných druhů apod.), |
| průměr všech hodnot X, tj. součet hodnot X dělený N. |
Je-li N menší než 10, počítá se hodnota na dvě desetinná místa, v ostatních případech na tři desetinná místa.
Je-li hodnota u komponentů čistoty nižší než 0,2% nebo vyšší než 1,0% a u příměsí méně než 2 zjištěná semena, hodnota H se nevypočítává a neoznamuje.
(2) Hodnota H pro kteroukoliv osivovou hodnotu zjišťovanou v procentech se vypočítá podle vzorce
Kde
(3) Hodnota H pro osivové hodnoty, zjišťované počtem kusů,
Kde
(4) Ve zprávě o výsledku zkoušky heterogenity se uvádí tyto údaje:
a) označení partie,
b) celková hmotnost a počet pytlů (obalů),
c) počet odebraných vzorků,
d) hodnoty zkoušené vlastnosti u každého vzorku, tj. všechny hodnoty heterogenity H.
(5) V posudku se na základě srovnání zjištěné hodnoty H s přípustnými hodnotami H v Tab. 8 uvede
Příklad výpočtu hodnoty H pro klíčivost:
Z partie o 10 pytlích odebráno 10 pytlových vzorků, tj. N = 10
| hodnoty X (%) | hodnoty X2 |
|---|---|
| 80 | 6400 |
| 82 | 6724 |
| 84 | 7056 |
| 86 | 7396 |
| 88 | 7744 |
| 80 | 6400 |
| 78 | 6084 |
| 76 | 5776 |
| 74 | 5476 |
| 72 | 5184 |
| ∑X = 800 | ∑X2 = 64240 |
| (∑X)2 = 640 000 | |
Proměnlivost skutečná Vs u zkoušených vzorků:
Proměnlivost teoretická Vt:
Heterogenita H:
Četnost vzorkování a přípustné hodnoty H (při P = 0,01)
Tab. 8
| Počet pytlů v partii | Počet odebraných vzorků N | Přípustná (kritická) hodnota H |
|---|---|---|
| 5 | 5 | 2,58 |
| 6 | 6 | 2,02 |
| 7 | 7 | 1,80 |
| 8 | 8 | 1,64 |
| 9 | 9 | 1,51 |
| 10 | 10 | 1,41 |
| 11-15 | 11 | 1,31 |
| 16-25 | 15 | 1,08 |
| 26-35 | 17 | 1,00 |
| 36-49 | 18 | 0,97 |
| 50 a více | 20 | 0,90 |
a) je-li hodnota H rovná nule (popř. je-li záporná): „Výsledná hodnota heterogenity prokazuje, že partie je homogenní.“,
b) je-li hodnota H vyšší než nula, avšak nižší než pro příslušný počet vzorků připouští tabulka 7: „Hodnota heterogenity (např. 0,67) není průkazná k tomu, aby partie byla považována za heterogenní. Přípustná hodnota H je ....“,
c) je-li hodnota H vyšší než pro příslušný počet vzorků připouští tabulka 8.:“Hodnota heterogenity (např.2,62) je průkazná k prohlášení partie za heterogenní. Přípustná hodnota je ....“,
d) nebyla-li hodnota H vypočtena v případech podle 3.2. Průměrná hodnota (čistoty, klíčivosti apod.) neumožňuje provedení výpočtu hodnoty heterogenity. Partie se tudíž považuje za homogenní.