9. Odběr vzorků pro zkoušku heterogenity

(1) Při zkouškách heterogenity se vychází z toho, že partii osiva je nutno považovat za směs z hlediska kterékoliv zkoušené vlastnosti. Jde-li např. o klíčivost, považuje se partie za směs klíčivých a neklíčivých semen. Obdobně je tomu, jde-li o čistotu (směs čistých semen a nečistot) nebo o příměs jiných druhů (jejich směs se základním druhem).

(2) Za homogenní celek se považuje taková partie osiva, v níž důkladným promícháním jsou všechny složky rozptýleny náhodně a stejnoměrně do různých částí partie.

9.1 Postup práce
Vzorky pro zkoušku heterogenity se odebírají ve zvláštních případech, kdy vznikne pochybnost o homogenitě vzorkované partie.

(1) U osiva v pytlích se odebere nejméně tolik samostatných vzorků z jednotlivých, náhodně zvolených pytlů, kolik je předepsáno v tabulce 8. Dílčí vzorky z jednotlivých pytlů se odebírají z horní, střední a dolní části přímo do sáčků, v nichž se odesílají k rozboru. Hmotnost každého takto odebraného vzorku z jednoho pytle nemá být menší než polovina předepsané hmotnosti laboratorního vzorku pro daný druh.

(2) U osiva baleného jinak než v pytlích se volí obdobný postup. Zásadně se však odebírá vždy jen jeden vzorek z každého obalu, aby se ve vzorcích neprojevila i heterogenita uvnitř jednoho obalu. K zaslaným vzorkům se přikládá popis zvoleného postupu.

(3) Velikost zkušebních vzorků pro příslušné laboratorní zkoušky stanoví tabulka 7. Před přípravou zkušebních vzorků se pro orientaci zváží 100 semen a podle toho se upraví hmotnost zkušebních vzorků tak, aby každý z nich obsahoval požadovaný přibližný počet semen.
Tab. 7

Vzorek je určen pro zkoušku	Přibližný počet semen ve vzorku
klíčivosti v %	z každého dílčího vzorku 100 semen
čistoty v %	1 000 semen nebo 2 000 semen
obsahu příměsí (počet kusů)	10 000 semen

9.2 Výpočet hodnoty heterogenity

(1) Při výpočtu hodnoty heterogenity se používá těchto symbolů:

H	hodnota heterogenity,
Vs	variabilita (proměnlivost) skutečná, zjištěná mezi vzorky ve vztahu ke zkoušenému znaku,
Vt	variabilita teoretická (očekávaná), vypočítaná ve vztahu ke zkoušenému znaku,
N	počet odebraných a zkoušených vzorků,
n	počet semen v každém zkoušeném vzorku (např. 1 000 nebo 2 000 pro čistotu, 100 pro klíčivost),
X	hodnota zkoušené vlastnosti u každého dílčího vzorku (např. % čistoty, počet semen jiných druhů apod.),
$\overline{X}$	průměr všech hodnot X, tj. součet hodnot X dělený N.

Je-li N menší než 10, počítá se hodnota $\overline{X}$ na dvě desetinná místa, v ostatních případech na tři desetinná místa.
Je-li hodnota $\overline{X}$ u komponentů čistoty nižší než 0,2% nebo vyšší než 1,0% a u příměsí méně než 2 zjištěná semena, hodnota H se nevypočítává a neoznamuje.

(2) Hodnota H pro kteroukoliv osivovou hodnotu zjišťovanou v procentech se vypočítá podle vzorce
$H=\frac{Vs}{Vt}-1$
Kde
$Vs=\frac{N\sum X^2-{\sum X}^2}{NN-1}Vt=\frac{\overline{X}100-\overline{X}}{n}$

(3) Hodnota H pro osivové hodnoty, zjišťované počtem kusů,
$H=\frac{Vs}{Vt}-1$
Kde
$Vs=\frac{N\sum X^2-{\sum X}^2}{NN-1}Vt=\overline{X}$

(4) Ve zprávě o výsledku zkoušky heterogenity se uvádí tyto údaje:

a) označení partie,

b) celková hmotnost a počet pytlů (obalů),

c) počet odebraných vzorků,

d) hodnoty zkoušené vlastnosti u každého vzorku, tj. všechny hodnoty heterogenity H.

(5) V posudku se na základě srovnání zjištěné hodnoty H s přípustnými hodnotami H v Tab. 8 uvede
Příklad výpočtu hodnoty H pro klíčivost:
Z partie o 10 pytlích odebráno 10 pytlových vzorků, tj. N = 10

hodnoty X (%)	hodnoty X2
80	6400
82	6724
84	7056
86	7396
88	7744
80	6400
78	6084
76	5776
74	5476
72	5184
∑X = 800	∑X2 = 64240
(∑X)2 = 640 000

Proměnlivost skutečná Vs u zkoušených vzorků:
$Vs=\frac{10x64240-640000}{10x9}=\mathrm{26,66}$
Proměnlivost teoretická Vt:
$Vt=\frac{80x20}{100}=16$
Heterogenita H:
$H=\frac{\mathrm{26,66}}{16}-1=\mathrm{0,66}$
Četnost vzorkování a přípustné hodnoty H (při P = 0,01)
Tab. 8

Počet pytlů v partii	Počet odebraných vzorků N	Přípustná (kritická) hodnota H
5	5	2,58
6	6	2,02
7	7	1,80
8	8	1,64
9	9	1,51
10	10	1,41
11-15	11	1,31
16-25	15	1,08
26-35	17	1,00
36-49	18	0,97
50 a více	20	0,90

a) je-li hodnota H rovná nule (popř. je-li záporná): „Výsledná hodnota heterogenity prokazuje, že partie je homogenní.“,

b) je-li hodnota H vyšší než nula, avšak nižší než pro příslušný počet vzorků připouští tabulka 7: „Hodnota heterogenity (např. 0,67) není průkazná k tomu, aby partie byla považována za heterogenní. Přípustná hodnota H je ....“,

c) je-li hodnota H vyšší než pro příslušný počet vzorků připouští tabulka 8.:“Hodnota heterogenity (např.2,62) je průkazná k prohlášení partie za heterogenní. Přípustná hodnota je ....“,

d) nebyla-li hodnota H vypočtena v případech podle 3.2. Průměrná hodnota (čistoty, klíčivosti apod.) neumožňuje provedení výpočtu hodnoty heterogenity. Partie se tudíž považuje za homogenní.