III.2 DATA A HODNOCENÍ
Naměřené hustoty buněk ve zkušební kultuře a v kontrolách se spolu s koncentracemi zkušební látky a dobami měření shrnou do tabulky. Střední hodnota hustoty buněk pro každou zkušební koncentraci a pro kontroly se vynese proti času (0 – 72 h) a sestrojí se růstová křivka.
Vztah koncentrace/účinek se stanoví dvěma následujícími postupy. Některé látky mohou růst při nízkých koncentracích stimulovat. V úvahu by měla být vzata pouze data udávající potlačení růstu mezi 0 a 100 %.

III.2.1 POROVNÁNÍ PLOCH POD RŮSTOVÝMI KŘIVKAMI
Plocha mezi růstovou křivkou a vodorovnou linií N = N₀ se vypočte podle následujícího vzorce:
$A=\frac{N_1-N_2}{2}.t_1+\frac{N_1+N_2-2N_0}{2}.t_2-t_1+\dots +\frac{N_{n-1}+N_n-2N_0}{2}.t_n-t_{n-1}$
kde
A = plocha,
N₀ = počet buněk v ml v čase t₀ (na počátku zkoušky),
N₁ = naměřený počet buněk v 1 ml v čase t₁,
N_n = naměřený počet buněk v 1 ml v čase t_n,
t₁ = doba prvního měření od počátku zkoušky,
t_n = doba n-tého měření od počátku zkoušky,
n = počet měření od počátku zkoušky.
Potlačení růstu vyjádřené v % (I_A) se pro každou koncentraci zkušební látky vypočte podle vzorce:
$I_A=\frac{A_c-A_t}{A_c}\times 100$
kde
A_c = plocha mezi růstovou křivkou kontrolní zkoušky a horizontální linií N = N₀,
A_t = plocha mezi růstovou křivkou při koncentraci t a horizontální linií N = N₀.
Hodnoty I_A se nanesou na semilogaritmický nebo na pravděpodobnostní semilogaritmický papír proti odpovídajícím koncentracím. Vynesou-li se body na pravděpodobnostní papír, proloží se body přímka, a to ručně nebo regresním výpočtem.
Hodnota EC₅₀ se odhadne odečtením z regresní přímky jako koncentrace odpovídající 50% snížení růstu (I_A ⁼ 50 %). Pro jednoznačné označení této hodnoty v rámci této metody výpočtu se doporučuje použít symbol E_bC_50. Je důležité, aby byla s hodnotou E_bC₅₀ uvedena příslušná expoziční doba, např. E_bC₅₀ (0 − 72 h).

III.2.2 POROVNÁNÍ RŮSTOVÝCH RYCHLOSTÍ
Průměrnou specifickou růstovou rychlost (μ) pro exponenciálně rostoucí kultury lze vypočítat jako:
$\mu =\frac{\ln N_n-\ln N_0}{t_n-t_0}$
kde t₀ je čas začátku zkoušky.
Průměrnou specifickou růstovou rychlost lze také odvodit ze sklonu regresní přímky v závislosti ln N na čase.
Snížení specifické růstové rychlosti vyjádřené v procentech pro každou koncentraci zkušební látky (I_μt) se vypočte podle vzorce:
$I_{\mu t}=\frac{{\mu }_{c-}{\mu }_t}{{\mu }_c}\times 100$
kde
μ_c = střední specifická růstová rychlost v kontrole,
μ_t = střední specifická růstová rychlost pro zkušební koncentraci t.
Snížení střední specifické růstové rychlosti v procentech při všech koncentracích zkušební látky ve srovnání s kontrolní hodnotou se vynese proti logaritmu koncentrace. Hodnotu EC₅₀ lze odečíst z výsledného grafu. Pro jednoznačné označení EC₅₀ odvozené touto metodou se doporučuje použít symbol E_rC₅₀. Musí být uvedeny okamžiky měření, např. vztahuje-li se hodnota k času 0 a k 72 h, označí se symbolem E_rC₅₀ (0 – 72 h):
Poznámka: Ve výrazu pro specifickou růstovou rychlost vystupují logaritmy, tzn. malé změny růstové rychlosti mohou odpovídat velkým změnám biomasy. Hodnoty E_bC a E_rC tedy nejsou číselně srovnatelné.

III.2.3 VÝPOČET NOEC
Hodnota koncentrace nezpůsobující žádné pozorovatelné účinky (NOEC) se stanoví vhodnou statistickou metodou pro srovnávání více vzorků (např. analýza rozptylu a Dunnettův test) s využitím jednotlivých hodnot ploch pod růstovými křivkami A (viz bod 2.1) nebo specifických růstových rychlostí μ (viz bod 2.2).