U plynných přípravků se bere v úvahu:
7.1 Plynné přípravky (plynné směsi)

7.1.1 Hodnocení fyzikálně-chemických vlastností

a) hodnocení fyzikálně-chemických vlastností,

b) hodnocení nebezpečnosti pro zdraví,

c) hodnocení nebezpečnosti pro životní prostředí.

${\sum }_{\mathrm{i}}{\mathrm{A}´}_{\mathrm{i}}/\mathrm{T}\mathrm{c}\mathrm{i}\le 1$
Použitím hodnoty maximálního obsahu hořlavého plynu, který ve směsi s dusíkem dává složení, jež není hořlavé na vzduchu (Tci), lze získat následující výraz:
Poznámka: Pro ostatní nehořlavé a neoxidující plyny, jejichž molekuly jsou složeny ze tří nebo více atomů, se používá koeficient ekvivalence K_i = 1,5.

Plyn	N2	CO2	He	Ar	Ne	Kr	Xe	SO2	SF6	CF4	C3F8
Ki	1,0	1,5	0,5	0,5	0,5	0,5	0,5	1,5	1,5	1,5	1,5

Tabulka č. 1: Koeficienty ekvivalence, Ki, mezi inertními plyny a dusíkem
– Výše uvedený vzorec dává spolehlivé výsledky pouze v případě, že se hořlavé plyny vzájemně neovlivňují, pokud jde o jejich hořlavost. To musí být vzato do úvahy např. u halogenovaných uhlovodíků.
– Navíc tento výraz neposkytuje informace o tom, zda lze bezpečně připravit směs obsahující oxidační plyny. Při odhadu hořlavosti podle výše uvedeného vzorce nejsou oxidační plyny brány v úvahu.
Koeficienty ekvivalence (K_i)
F_i je hořlavý plyn,
Plynná směs je hořlavá, je-li hodnota výše uvedeného výrazu větší než jedna. Přípravek se klasifikuje jako extrémně hořlavý a přiřadí se věta R 12.
I_i je inertní plyn,
n je počet hořlavých plynů,
p je počet inertních plynů,
lze převést do tvaru, ve kterém všechna I_i (inertní plyny) jsou vyjádřena ekvivalentem dusíku za použití koeficientu K_i a kde ekvivalentní obsah nehořlavého plynu A´_i je vyjádřen následujícím vzorcem:
${\mathrm{A}´}_{\mathrm{i}}={\mathrm{A}}_{\mathrm{i}}\mathrm{}\mathrm{x}\mathrm{}\left(\frac{100}{\left({\mathrm{A}}_{\mathrm{i}}+{\mathrm{K}}_{\mathrm{i}}{\mathrm{B}}_{\mathrm{i}}\right)}\right).$

plyn	Tci (% obj.)	plyn	Tci (% obj.)
vodík	5,7	vinylbromid	6,8
oxid uhelnatý	20,0	1-chlor-1,1-difluorethan (R 142b)	5,5
methan	14,3	vinylfluorid	3.2
ethan	7,6	R 143a	5,6
ethylen	6,0	1,1-difluorethan	4,6
butany	5,7	R 152a	1,0
propan	6,0	chlorethan	4,3
propeny	6,5	propadien	2,1
buteny	5,5	vinylmethylether	2,7
isobuten	6,0	cyklobutan	2,0
butadien	4,5	1-methylbut-3-en	1,8
acetylen	4,0	fluorethan	4,3
2,2-dimethylpropan (neopentan,		vinylchlorid	4,5
tetramethylmethan)	4,0	dikyan	7,0
n-pentan a isopentan	4,0	arsin, arsenovodík	5,6
n-hexan	3,5	diboran	1,0
n-heptan	2,0	kyanovodík	6,7
n-oktan	1,8	karbonylsulfid	14,0
isooctan (2,2,4-trimethylpentan)	1,8	karbonyl niklu	1,1
n-nonan	1,5	fosfin, fosfan	1,2
N-dekan	1,1	monoethylamin	4,8
N-dodekan	1,0	dimethylamin	3,5
cyklopropan	6,8	trimethylamin	2,5
cyklohexan	2,5	methylenchlorid, dichlormethan	10,0
benzen	4,2	methylmerkaptan	4,7
toluen	2,1	R 1113	10,0
methanol	11,0	tetrafluorethylen	13,7
ethanol	5,8	brommethan	16,0
aceton	4,5	ethylmethylether	2,5
diethylether	3,4	tetraethylolovo,
dimethylether	3,7	tetraethylplumban	2,2
2,2-dimethylbutan	2,4	trifluorethylen	13,1
methylamin	6,8	selenovodík, selan	1,0
methylformiat, mravenčan		methylsilan	1,4
methylnatý	7,0	silan	1,0
methylacetat, octan methylnatý	4,3	monochlorsilan	1,0
ethylformiat mravenčan ethylnatý	3,9	dichlorsilan	4,5
ethylacetat, octan ethylnatý	4,3	german, GeH4	1,0
methylethylketon	2,0	ethylenoxid	3,1
sirovodík	5,2	propylenoxid	2,0
sirouhlík	1,5	ethylacetylen	1,8
fluormethan	3,7	methylacetylen	1,4
1,1-difluorethylen (R1132a)	6,8

– Výše uvedený výraz lze použít pro odpovídající označení plynných přípravků, avšak nelze jej považovat za metodu nahrazující experimentální stanovení technických bezpečnostních parametrů.
Poznámky:
Tabulka č. 2: Maximální obsah hořlavého plynu, Tci, ve směsi s dusíkem, která není na vzduchu hořlavá
Jestliže pro daný hořlavý plyn neexistuje hodnota LEL, stanoví se za hodnotu Tci 1 % objemové.
Pokud hodnota Tci pro hořlavý plyn není uvedena v tabulce č. 2, použije se odpovídající dolní limit výbušnosti (LEL).
Hodnoty maximálních obsahů hořlavého plynu (Tci) jsou uvedeny v tabulce č. 2.
Maximální obsah hořlavého plynu (Tci)
7.1.1.1 Hořlavost
Hodnoty koeficientů ekvivalence K_i mezi inertními plyny a dusíkem jsou uvedeny v tabulce č. 1.
Hořlavé vlastnosti těchto přípravků se stanoví metodami podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství.²)
Tyto přípravky se klasifikují na základě výsledků provedených zkoušek a za použití kritérií uvedených v této příloze.
Avšak v případech, kdy se plynné přípravky vyrábějí na objednávku v malých množstvích, lze provést hodnocení hořlavosti plynných přípravků za použití následující výpočtové metody.
Složení plynné směsi, vyjádřené vzorcem:
${\mathrm{A}}_1{\mathrm{F}}_1+\dots +{\mathrm{A}}_{\mathrm{i}}{\mathrm{F}}_{\mathrm{i}}+\dots {\mathrm{A}}_{\mathrm{n}}{\mathrm{F}}_{\mathrm{n}}+{\mathrm{B}}_1{\mathrm{I}}_1+\dots {\mathrm{B}}_{\mathrm{i}}{\mathrm{I}}_{\mathrm{i}}+\dots {\mathrm{B}}_{\mathrm{p}}{\mathrm{I}}_{\mathrm{p}}$
kde:
A_i a B_i jsou molární zlomky,

7.1.1.2 Oxidační vlastnosti
kde:
x_i je koncentrace plynu v objemových %
C_i je koeficient kyslíkového ekvivalentu.
Koeficienty ekvivalence mezi oxidačními plyny a kyslíkem
Předpokládá se, že plynná směs je stejně velký nebo větší oxidační činidlo než vzduch, je-li splněna následující podmínka:
Principem metody je porovnání oxidačního potenciálu plynů ve směsi s oxidačním potenciálem kyslíku ve vzduchu. Koncentrace plynů ve směsi je dána v % objemových.
${\sum }_{\mathrm{i}}{\mathrm{x}}_{\mathrm{i}}{\mathrm{C}}_{\mathrm{i}}\ge 21$
V případě platnosti výše uvedené nerovnosti se přípravek klasifikuje jako oxidující a přiřadí se mu věta R 8.
Jestliže pro danou látku není uvedena žádná hodnota koeficientu Ci, přiřadí se jí hodnota 40.

O2	1
N2O	0,6.

Koeficienty Ci, používané při výpočtu pro stanovení oxidační kapacity určitých plynů směsi, s ohledem k oxidační kapacitě kyslíku ve vzduchu, jsou následující:
Stanovení oxidačních vlastností plynných směsí se provede podle následující hodnotící metody.