(1) Nárok na vrácení bezdůvodně zaplacené daně může uplatnit příjemce plnění za těchto podmínek:

(2) Nárok na vrácení daně vzniká ve výši bezdůvodně zaplacené částky daně, která je bezdůvodným obohacením.

(3) Nárok na vrácení daně uplatňuje příjemce plnění podáním daňového přiznání pro vrácení daně ve lhůtě do konce čtvrtého kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém nastal den uskutečnění plnění. Pokud v této lhůtě nebyl nárok na vrácení daně uplatněn, zaniká; u této lhůty nelze povolit navrácení v předešlý stav.

(4) Lhůta podle odstavce 3 neběží po dobu

(5) K daňovému přiznání pro vrácení daně je příjemce plnění povinen přiložit kopii dokladu podle odstavce 1 písm. a) a kopii rozhodnutí soudu podle odstavce 1 písm. f).

(6) Příjemce plnění je povinen vynaložit úsilí, které po něm lze rozumně požadovat, k tomu, aby o vrácení bezdůvodně zaplacené daně osobu, která plnění uskutečnila, bez zbytečného odkladu informoval.

(7) Odstavce 1 až 6 se v případě poskytnutí úplaty, ze které byla přiznána daň, použijí obdobně s tím, že lhůta podle odstavce 3 počíná běžet dnem, kdy byla úplata přijata.

a) osoba, která uskutečnila plnění, byla ke dni uskutečnění plnění plátcem a uvedla na dokladu daň

b) osoba, která uskutečnila plnění, u tohoto plnění neprovedla opravu výše daně,

c) daň za toto plnění je pravomocně stanovena a uhrazena a není předmětem kontrolního postupu ani předmětem řízení o opravném nebo dozorčím prostředku,

d) bezdůvodně zaplacená částka daně za toto plnění nebyla příjemci zcela vrácena osobou, která uskutečnila plnění,

e) příjemce plnění

f) v soudním řízení bylo pravomocně rozhodnuto o povinnosti osoby, která uskutečnila plnění, vydat příjemci plnění bezdůvodné obohacení vzniklé z bezdůvodně zaplacené daně za toto plnění.

a) soudního řízení podle odstavce 1 písm. f),

b) správního, soudního nebo rozhodčího řízení vedeného za účelem vrácení bezdůvodně zaplacené daně podle odstavce 1 písm. e) bodu 3.

1. ve vyšší výši, než měla být uvedena,

2. v případě plnění, které není zdanitelným plněním, nebo

3. v případě plnění, u kterého měl povinnost přiznat daň příjemce plnění,

1. zaplatil osobě, která uskutečnila plnění, částku uvedenou na dokladu včetně daně za toto plnění a pokud příjemce plnění uplatnil za toto plnění odpočet daně, je tento odpočet daně pravomocně stanoven a není předmětem kontrolního postupu ani předmětem řízení o opravném nebo dozorčím prostředku,

2. v dodatečném daňovém přiznání přiznal daň u tohoto plnění, provedl opravu odpočtu daně na správnou výši anebo došlo ke stanovení této daně nebo odpočtu daně ve správné výši z moci úřední a tato daň nebo odpočet daně byly pravomocně stanoveny a uhrazeny; to platí pouze v případě, že příjemce plnění nepřiznal daň za toto plnění ve správné výši, uplatnil odpočet daně za toto plnění ve vyšší výši nebo jej uplatnil za pozdější zdaňovací období, než ve kterém jej mohl v souladu s § 73 odst. 4 uplatnit, a

3. vynaložil úsilí, které po něm lze rozumně požadovat, aby mu osoba, která uskutečnila plnění, bezdůvodné obohacení vzniklé z bezdůvodně zaplacené daně vydala a