Zákon o dani z přidané hodnoty

(2) Obchodníkem se pro účely odstavce 1 rozumí osoba povinná k dani, která nakupuje plyn, elektřinu, teplo nebo chlad zejména za účelem jejich dalšího prodeje a jejíž vlastní spotřeba tohoto zboží je zanedbatelná.

(1) Místem plnění při dodání zboží soustavami nebo sítěmi obchodníkovi je místo, kde má tento obchodník sídlo nebo kde má provozovnu, které je toto zboží dodáno.

(3) Místem plnění při dodání zboží soustavami nebo sítěmi jiné osobě než osobě uvedené v odstavci 1 je místo, kde osoba, které je zboží dodáno, toto zboží spotřebuje. Pokud osoba, které je takto zboží dodáno, nespotřebuje všechno dodané zboží, považuje se za místo plnění pro toto nespotřebované zboží místo, kde má tato osoba sídlo nebo kde má provozovnu, které je toto zboží dodáno.

(1) Místem plnění při dodání zboží, pokud je dodání zboží uskutečněno bez odeslání nebo přepravy, je místo, kde se zboží nachází v době, kdy se dodání uskutečňuje.

(2) Místem plnění při dodání zboží, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno osobou, která uskutečňuje dodání zboží, nebo osobou, pro kterou se uskutečňuje dodání zboží, nebo zmocněnou třetí osobou, je místo, kde se zboží nachází v době, kdy odeslání nebo přeprava zboží začíná. Pokud však odeslání nebo přeprava zboží začíná ve třetí zemi, za místo plnění při dovozu zboží a následného dodání zboží osobou, která dovoz zboží uskutečnila, se považuje členský stát, ve kterém vznikla povinnost přiznat nebo zaplatit daň při dovozu zboží.

(3) Pokud je totéž zboží předmětem po sobě jdoucích dodání v řetězci, v rámci kterých je toto zboží odesláno nebo přepraveno z členského státu do členského státu od něj odlišného, a to od prvního dodavatele přímo poslední osobě v tomto řetězci, pro kterou se dodání tohoto zboží uskutečňuje, platí, že k odeslání nebo přepravě tohoto zboží došlo pouze při jeho dodání

(4) Pro účely odstavce 3 se prostředníkem rozumí dodavatel v rámci po sobě jdoucích dodání v řetězci, který

(5) Odstavec 3 se nepoužije na dodání zboží podle § 13a.

(6) Při dodání zboží s instalací nebo montáží se za místo plnění považuje místo, kde je zboží instalováno nebo smontováno.

(7) Při dodání zboží na palubě lodě, letadla nebo vlaku během přepravy osob uskutečněné na území Evropské unie se za místo plnění považuje místo zahájení přepravy osob. Zpáteční přeprava se považuje za samostatnou přepravu.

(8) Pro účely odstavce 7 se rozumí

(9) Při dodání nemovité věci je místem plnění místo, kde se nemovitá věc nachází; v případě práva stavby je tímto místem místo, kde se nachází pozemek zatížený právem stavby.

(1) Místem plnění při prodeji zboží na dálku je místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy.

(3) Místem plnění při prodeji zboží na dálku, kterým celková hodnota příslušných plnění bez daně překročila částku 10 000 EUR nebo její ekvivalent v jiné měně, je místo plnění podle odstavce 1.

(4) Osoba, která prodává zboží na dálku podle odstavce 2, se může rozhodnout, že místo plnění se určí podle odstavce 1. V takovém případě je povinna tak postupovat alespoň do konce druhého kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém se takto rozhodla.

(5) Rozhodnutí podle odstavce 4 se považuje rovněž za rozhodnutí o určení místa plnění podle § 10i odst. 5.

(2) Místem plnění při prodeji zboží na dálku je místo, kde se zboží nachází v době, kdy jeho odeslání nebo přeprava začíná, pokud

(3) Pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí služby se za osobu povinnou k dani, která jedná jako taková, považuje

(1) Místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani, která jedná jako taková, je místo, kde má tato osoba sídlo. Pokud je však tato služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. Za tuto provozovnu se považuje organizační složka této osoby povinné k dani, která může přijímat a využívat služby, které jsou poskytovány pro potřebu této provozovny, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a technické zdroje.

(4) Základní pravidlo pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby podle odstavců 1 a 2 se použije, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místo, kde má osoba poskytující službu sídlo. Pokud je však tato služba poskytnuta prostřednictvím provozovny osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.

(1) Místem plnění při poskytnutí stravovací služby je místo, kde je tato služba skutečně poskytnuta.

(2) Pokud je však poskytnuta stravovací služba na palubě lodi nebo letadla anebo ve vlaku během úseku přepravy osob uskutečněného na území Evropské unie, je místem plnění místo zahájení přepravy osob.

(3) Pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí stravovací služby podle odstavce 2 se rozumí

(4) V případě zpáteční cesty se přeprava zpět považuje za samostatnou přepravu.

(1) Místem plnění při poskytnutí služby nebo vedlejší služby vztahující se ke kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, vzdělávací, zábavní nebo podobné akci, včetně poskytnutí služby organizátorem této akce, osobě nepovinné k dani je místo, kde se tato akce skutečně koná.

(2) Místem plnění při poskytnutí služby podle odstavce 1, která je přenášena nebo jinak zpřístupňována virtuálně, je místo, kde má osoba nepovinná k dani

(1) Místem plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovité věci, včetně služby znalce, odhadce a realitní kanceláře, služby ubytovací, udělení práv na užívání nemovité věci a služby při přípravě a koordinaci stavebních prací, jako jsou zejména služby architekta a stavebního dozoru, je místo, kde se nemovitá věc nachází.

(2) Službou vztahující se k nemovité věci se pro účely stanovení místa plnění rozumí služba, která má dostatečnou přímou souvislost s danou nemovitou věcí podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o společném systému daně z přidané hodnoty^7e).

(3) Místem plnění při poskytnutí služby vztahující se k právu stavby je místo, kde se nachází pozemek zatížený právem stavby.

(1) Místem plnění při poskytnutí služby spočívající v oprávnění ke vstupu na kulturní, uměleckou, sportovní, vědeckou, vzdělávací, zábavní nebo podobnou akci nebo služby přímo související s tímto vstupem osobě povinné k dani je místo, kde se tato akce skutečně koná.

(2) Odstavec 1 se nepoužije na oprávnění ke vstupu na akci v případě virtuální účasti osoby povinné k dani.

(2) Je-li místo plnění při poskytnutí služby podle odstavce 1 písm. c), d) nebo f) stanovené podle odstavce 1 ve třetí zemi a ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází v tuzemsku, za místo plnění se považuje tuzemsko.

(1) Místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místo příjemce služby určené podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o společném systému daně z přidané hodnoty^7e), pokud je toto místo ve třetí zemi a jde o

(3) Pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné k dani se rozumí

(2) Pokud je však poskytnuta služba přepravy zboží mezi členskými státy osobě nepovinné k dani, je místem plnění místo zahájení přepravy.

(1) Místem plnění při poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné k dani je místo, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje.

(4) Je-li místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku stanoveno podle odstavců 1 až 3

(2) Místem plnění při poskytnutí jiného než krátkodobého nájmu dopravního prostředku osobě nepovinné k dani je místo příjemce služby určené podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o společném systému daně z přidané hodnoty^7e).

(3) Místem plnění při poskytnutí jiného než krátkodobého nájmu rekreační lodi osobě nepovinné k dani je místo, kde tato osoba loď skutečně fyzicky přebírá za podmínky, že osoba, která službu poskytuje, má v tomto místě sídlo nebo provozovnu, je-li služba poskytnuta prostřednictvím provozovny.

(1) Místem plnění při poskytnutí krátkodobého nájmu dopravního prostředku je místo, kde osoba, které je služba poskytnuta, dopravní prostředek skutečně fyzicky přebírá. Krátkodobým nájmem dopravního prostředku se pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku rozumí nepřetržité držení nebo užívání dopravního prostředku po dobu nepřesahující 30 dní a u lodí nepřesahující 90 dní.

(6) Rozhodnutí podle odstavce 5 se považuje rovněž za rozhodnutí o určení místa plnění podle § 8 odst. 4.

(5) Osoba poskytující službu podle odstavce 3 se může rozhodnout, že místo plnění se určí podle odstavce 1. V takovém případě je povinna tak postupovat alespoň do konce druhého kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém se takto rozhodla.

(4) Místem plnění při poskytnutí služby, kterým celková hodnota příslušných plnění bez daně překročila částku 10 000 EUR nebo její ekvivalent v jiné měně, osobě nepovinné k dani, je místo plnění podle odstavce 1.

(3) Odstavec 1 se nepoužije na poskytnutí služby, pokud

(2) Pro účely daně z přidané hodnoty se rozumí

(1) Místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místo příjemce služby určené podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o společném systému daně z přidané hodnoty^7e), pokud jde o

(1) Za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy pořizovateli.

(2) Za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje členský stát, který vydal daňové identifikační číslo, pod nímž pořizovatel zboží pořídil, pokud ukončení odeslání nebo přepravy zboží je v členském státě odlišném od členského státu, který vydal toto daňové identifikační číslo, a jestliže pořizovatel neprokáže, že u tohoto pořízení, které bylo předmětem daně v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, splnil v tomto členském státě povinnost přiznat daň nebo přiznat plnění; obdobně se postupuje v případě, že nevznikla povinnost přiznat plnění. Je-li místo plnění stanoveno podle věty první v tuzemsku, pořizovatel nemá nárok na odpočet daně uplatněné při tomto pořízení zboží z jiného členského státu. Tímto ustanovením není dotčeno ustanovení odstavce 1.

(3) Pokud je však pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně podle odstavce 1 v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží následně potom, co byla z tohoto pořízení v tuzemsku přiznána daň nebo přiznáno plnění podle odstavce 2, je pořizovatel oprávněn snížit základ daně v tuzemsku o základ daně, z kterého byla zaplacena daň, nebo o hodnotu přiznaného plnění v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží; obdobně se postupuje v případě, že nevznikla povinnost přiznat plnění. Pro snížení základu daně platí obdobně § 42 odst. 11.

(4) Je-li však dodáno zboží při třístranném obchodu, za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje místo stanovené podle odstavce 1, pokud

(2) Místem plnění při dovozu zboží je členský stát, ve kterém se na toto zboží přestanou vztahovat příslušná celní opatření, pokud je toto zboží při vstupu na území Evropské unie

(1) Místem plnění při dovozu zboží je členský stát, na jehož území se zboží nachází v době, kdy vstupuje ze třetí země na území Evropské unie.

(3) Za dodání zboží se pro účely tohoto zákona považuje

(1) Dodáním zboží se pro účely tohoto zákona rozumí převod práva nakládat se zbožím jako vlastník.

(2) Dodáním zboží do jiného členského státu se pro účely tohoto zákona rozumí dodání zboží, které je skutečně odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu.

(4) Za dodání zboží za úplatu se také považuje

(5) Použitím zboží pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomické činnosti plátce se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí

(6) Za dodání zboží za úplatu se pro účely tohoto zákona považuje také přemístění zboží plátcem z tuzemska do jiného členského státu.

(7) Za dodání zboží se však pro účely tohoto zákona nepovažuje

(1) Prodej dovezeného zboží na dálku, jehož vlastní hodnota nepřesahuje 150 EUR, který usnadňuje provozovatel elektronického rozhraní, se považuje za

(2) Dodání zboží zahraniční osobou osobě nepovinné k dani na území Evropské unie, které usnadňuje provozovatel elektronického rozhraní, se považuje za

(5) Za poskytnutí služby se však pro účely tohoto zákona nepovažuje

(1) Poskytnutím služby se pro účely tohoto zákona rozumí všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží. Poskytnutím služby se pro účely tohoto zákona rozumí také

(2) Za poskytnutí služby se pro účely tohoto zákona považuje

(3) Za poskytnutí služby za úplatu se pro účely tohoto zákona také považuje

(4) Poskytnutím služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomické činnosti plátce se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí

(1) Převod jednoúčelového poukazu se pro účely daně z přidané hodnoty považuje za dodání zboží nebo poskytnutí služby, na něž se poukaz vztahuje, uskutečněné osobou povinnou k dani, jejímž jménem je převod proveden.

(2) Skutečné předání zboží nebo skutečné poskytnutí služby na základě jednoúčelového poukazu uskutečněná osobou povinnou k dani, která tento poukaz vlastním jménem

(3) Přijme-li osoba povinná k dani jednoúčelový poukaz jako část úplaty za skutečné předání zboží nebo skutečné poskytnutí služby na základě tohoto poukazu, platí odstavec 2 pro skutečné předání zboží nebo skutečné poskytnutí služby v části odpovídající této části úplaty.

(1) Poukazem se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí listina,

(3) Víceúčelovým poukazem se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí poukaz jiný než jednoúčelový poukaz.

(4) Poukaz je vydán okamžikem, kdy se převede na prvého nabyvatele.

(2) Jednoúčelovým poukazem se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí poukaz, u kterého jsou v okamžiku jeho vydání o dodání zboží nebo poskytnutí služby, na které se vztahuje, známy alespoň tyto údaje:

(3) Je-li v přímé souvislosti s převodem víceúčelového poukazu osobou povinnou k dani jinou než osobou, která má povinnost tento poukaz přijmout jako úplatu nebo část úplaty, poskytnuta samostatná služba, odstavec 1 se na poskytnutí této služby nepoužije.

(1) Převod víceúčelového poukazu se pro účely daně z přidané hodnoty nepovažuje za dodání zboží nebo poskytnutí služby, na něž se poukaz vztahuje.

(2) Skutečné předání zboží nebo skutečné poskytnutí služby na základě víceúčelového poukazu uskutečněná osobou povinnou k dani, která tento poukaz přijme jako úplatu nebo část úplaty, se pro účely daně z přidané hodnoty považuje za dodání zboží nebo poskytnutí služby, na něž se poukaz vztahuje.

(5) Za pořízení zboží z jiného členského státu se pro účely tohoto zákona nepovažuje nabytí

(1) Pořízením zboží z jiného členského státu se pro účely tohoto zákona rozumí nabytí práva nakládat jako vlastník se zbožím od osoby, která uskutečňuje dodání zboží, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do členského státu od něj odlišného

(2) Osobou, která uskutečňuje dodání zboží, se pro účely odstavce 1 rozumí osoba registrovaná k dani v jiném členském státě nebo osoba, které vznikla nejpozději dnem dodání tohoto zboží registrační povinnost v jiném členském státě s výjimkou osoby, která je v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží osobou registrovanou do režimu pro malé podniky pro tento stát.

(3) Pokud je zboží pořízeno právnickou osobou nepovinnou k dani, pro kterou je pořízení zboží předmětem daně, odesláno nebo přepraveno ze třetí země a dovoz zboží je uskutečněn touto osobou do členského státu odlišného od členského státu ukončení odeslání nebo přepravy zboží, považuje se pro účely tohoto zákona zboží za odeslané nebo přepravené z členského státu, do kterého je dovoz zboží uskutečněn. Pokud je dovoz zboží uskutečněn právnickou osobou nepovinnou k dani, pro kterou je pořízení zboží předmětem daně, do tuzemska, má tato osoba nárok na vrácení zaplacené daně při dovozu zboží, pokud prokáže, že pořízení tohoto zboží bylo předmětem daně v členském státě, ve kterém je ukončeno odeslání nebo přeprava tohoto zboží. Při vracení daně se postupuje přiměřeně podle § 82 až 82b.

(4) Za pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu se pro účely tohoto zákona považuje

(4) Prostřední osobou se pro účely třístranného obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v členském státě odlišném od členského státu prodávajícího a členského státu kupujícího, která

(5) Pořízení zboží z jiného členského státu, které je uskutečněno prostřední osobou s místem plnění v tuzemsku, při třístranném obchodu je osvobozeno od daně za těchto podmínek:

(3) Kupujícím se pro účely třístranného obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, která kupuje zboží od prostřední osoby.

(1) Třístranným obchodem je obchod, který uzavřou tři osoby registrované k dani ve třech různých členských státech a předmětem obchodu je dodání téhož zboží mezi těmito třemi osobami s tím, že zboží je přímo odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do členského státu kupujícího.

(2) Prodávajícím se pro účely třístranného obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží, která v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží nevyužívá režim pro malé podniky.

(3) Přemístění zboží v režimu skladu se nepovažuje za dodání zboží za úplatu a za pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu.

(4) Pokud ve lhůtě 12 měsíců ode dne ukončení odeslání nebo přepravy zboží (dále jen „lhůta pro dodání“) dojde k následnému převodu práva nakládat s tímto zbožím jako vlastník prodávajícím na kupujícího a podmínky pro přemístění zboží v režimu skladu podle odstavců 1 a 2 jsou stále splněny, považuje se tento převod práva za

(6) Pokud před uplynutím lhůty pro dodání dojde k vrácení zboží, které bylo přemístěno v režimu skladu, do členského státu, ze kterého bylo odesláno nebo přepraveno, aniž by došlo k převodu práva nakládat s tímto zbožím jako vlastník podle odstavce 4 nebo 5, a prodávající uvede toto vrácení zboží v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty, nepovažuje se toto vrácení zboží za přemístění zboží.

(5) Pokud ve lhůtě pro dodání dojde k převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník prodávajícím na jinou osobu povinnou k dani než kupujícího, která je registrovaná k dani v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy přemisťovaného zboží, považuje se tento převod práva za dodání zboží do jiného členského státu a pořízení zboží z jiného členského státu podle odstavce 4, pokud jsou stále splněny ostatní podmínky pro přemístění zboží v režimu skladu podle odstavců 1 a 2 a prodávající zaznamená změnu pořizovatele v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty.

(7) Pokud před uplynutím lhůty pro dodání přestane být plněna některá z podmínek pro přemístění zboží v režimu skladu podle odstavce 1 nebo 2, aniž by došlo k převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník podle odstavce 4 nebo 5, nebo k vrácení zboží podle odstavce 6, považuje se přemístění zboží v režimu skladu za dodání zboží za úplatu a za pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu v okamžiku, ve kterém daná podmínka přestane být plněna; okamžikem, ve kterém daná podmínka přestane být plněna, je v případě

(8) Pokud se na přemístění zboží v režimu skladu nepoužijí odstavce 4 až 7, dnem následujícím po dni uplynutí lhůty pro dodání se považuje toto přemístění zboží za dodání zboží za úplatu a za pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu.

(1) Přemístěním zboží v režimu skladu se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí přemístění zboží prodávajícím za účelem následného dodání tohoto zboží kupujícímu v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy tohoto zboží, pokud

(2) Pro účely dodání a pořízení zboží s použitím přemístění zboží v režimu skladu uvnitř území Evropské unie se rozumí

(4) Pro účely dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu za úplatu se na osobu, která dodá nový dopravní prostředek podle odstavce 1, hledí jako na osobu povinnou k dani, která jedná jako taková.

(5) Osoba, která dodá nový dopravní prostředek podle odstavce 1, je oprávněna uplatnit nárok na odpočet daně, kterou v tuzemsku zaplatila při nabytí nového dopravního prostředku, a to nejvýše ve výši daně, kterou by byl povinen přiznat plátce, pokud by dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu touto osobou bylo zdanitelným plněním v tuzemsku. Úplata, kterou osoba, která dodá nový dopravní prostředek podle odstavce 1, obdržela nebo má obdržet za uskutečněné osvobozené plnění, představuje pro účely zjištění nejvyšší výše daně, kterou by byl povinen přiznat plátce, základ daně; výše daně se stanoví podle § 37 písm. a).

(6) Osoba, která dodá nový dopravní prostředek podle odstavce 1, může nárok na odpočet daně uplatnit v daňovém přiznání, které podá do 10 dnů ode dne dodání nového dopravního prostředku; nárok na odpočet daně zaniká, pokud nebyl v této lhůtě uplatněn. K daňovému přiznání je tato osoba povinna přiložit hlášení o dodání nového dopravního prostředku a kopii

(1) Dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu za úplatu osobou, která není plátcem, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je tento dopravní prostředek odeslán nebo přepraven do jiného členského státu

(2) Osoba, která dodá nový dopravní prostředek podle odstavce 1 a není identifikovanou osobou, je povinna do 10 dnů ode dne dodání nového dopravního prostředku podat hlášení o dodání nového dopravního prostředku a kopii dokladu o prodeji nového dopravního prostředku.

(3) Osoba, která dodá nový dopravní prostředek podle odstavce 1 a je identifikovanou osobou, je povinna do 10 dnů ode dne dodání nového dopravního prostředku podat daňové přiznání, ve kterém uvede toto plnění. K daňovému přiznání tato osoba přiloží hlášení o dodání nového dopravního prostředku a kopii dokladu o prodeji nového dopravního prostředku.

(5) Pro účely vydání potvrzení o zaplacení daně v případě pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu se záloha podle odstavce 4 považuje za zaplacenou plátcem, pokud

(4) Osoba, která pořizuje za úplatu nový dopravní prostředek z jiného členského státu, který bude zapsán v registru silničních vozidel, může před podáním daňového přiznání podat hlášení o pořízení nového dopravního prostředku a zaplatit zálohu ve výši daně z pořízení nového dopravního prostředku. K hlášení o pořízení nového dopravního prostředku je povinna přiložit kopii daňového dokladu nebo dokladu o prodeji nového dopravního prostředku. Zaplacení zálohy správce daně na žádost pořizovatele potvrdí.

(3) Osoba nepovinná k dani, která pořizuje v tuzemsku za úplatu nový dopravní prostředek z jiného členského státu, je povinna podat daňové přiznání do 10 dnů ode dne uskutečnění tohoto pořízení; toto pořízení zboží z jiného členského státu se považuje za uskutečněné dnem, ke kterému by bylo uskutečněno zdanitelné plnění při dodání zboží podle § 21. K daňovému přiznání je tato osoba povinna přiložit hlášení o pořízení nového dopravního prostředku a kopii daňového dokladu nebo dokladu o prodeji nového dopravního prostředku. Daň je splatná dvacátý pátý den následující po dni, kdy byla vyměřena.

(2) Plátce nebo identifikovaná osoba, kteří pořizují za úplatu nový dopravní prostředek z jiného členského státu od jiné osoby než osoby podle § 16 odst. 2, jsou k daňovému přiznání povinni přiložit hlášení o pořízení nového dopravního prostředku a kopii daňového dokladu nebo dokladu o prodeji nového dopravního prostředku. Toto pořízení zboží z jiného členského státu se považuje za uskutečněné dnem, ke kterému by bylo uskutečněno zdanitelné plnění při dodání zboží podle § 21.

(1) Pořízením zboží z jiného členského státu se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí také nabytí práva nakládat s novým dopravním prostředkem jako vlastník od jiné osoby než osoby podle § 16 odst. 2, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do členského státu od něj odlišného

(1) Dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu za úplatu plátcem osobě, která mu nesdělila své daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud

(2) V případě dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu podle odstavce 1 je plátce povinen přiložit k daňovému přiznání hlášení o dodání nového dopravního prostředku a kopii daňového dokladu.

(1) Novým dopravním prostředkem se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí zboží, které je

(2) Pro účely odstavce 1 se za den prvního uvedení do provozu u motorového pozemního vozidla považuje

(3) Pro účely odstavce 1 se za den prvního uvedení do provozu u lodě nebo letadla považuje den, kdy

(2) Za dovoz zboží se pro účely tohoto zákona považuje také vstup zboží na území Evropské unie z území podle § 3 odst. 2. U dovozu tohoto zboží postupuje celní úřad tak, jako by se jednalo o dovoz zboží ze třetí země.

(1) Dovozem zboží se pro účely tohoto zákona rozumí vstup zboží z třetí země na území Evropské unie.

(2) Daňový doklad může mít listinnou nebo elektronickou podobu.

(3) Daňový doklad má elektronickou podobu tehdy, pokud je vystaven a obdržen elektronicky. S použitím daňového dokladu v elektronické podobě musí souhlasit osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje.

(4) Za správnost údajů na daňovém dokladu a za jeho vystavení ve stanovené lhůtě odpovídá vždy osoba, která plnění uskutečňuje.

(1) Daňovým dokladem je písemnost, která splňuje podmínky stanovené v tomto zákoně.

(2) Vystavování daňových dokladů podléhá pravidlům členského státu, ve kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, pokud je místo plnění

(1) Vystavování daňových dokladů při dodání zboží nebo poskytnutí služby podléhá pravidlům členského státu, ve kterém je místo plnění.

(3) Vystavování daňových dokladů podléhá pravidlům členského státu, ve kterém je osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, registrovaná k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa.

(3) Osoba povinná k dani je povinna vystavit daňový doklad v případě

(2) Plátce je povinen v případě uskutečnění plnění podle § 13 odst. 4 písm. a) a d) nebo podle § 14 odst. 3 písm. a) vystavit doklad o použití.

(11) Osoba povinná k dani je povinna ve lhůtě pro vystavení daňového dokladu vynaložit úsilí, které po ní lze rozumně požadovat, k tomu, aby se tento daňový doklad dostal do dispozice příjemce plnění; to neplatí pro doklad o použití.

(9) Daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém

(8) Daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň, nebo přiznat plnění.

(7) Dochází-li k nucenému prodeji obchodního majetku plátce takovým způsobem, že se jej účastní více osob podle odstavce 6, má povinnost vystavit doklad o tomto prodeji a poskytnout jej plátci ta osoba, jejímž prostřednictvím osoba podle odstavce 6 odpovědná za provedení nuceného prodeje obchodního majetku plátce tento prodej zabezpečuje.

(10) Vystavit daňový doklad může namísto osoby povinné k dani jiná osoba, a to na základě jejich ujednání; v tomto rozsahu má tato jiná osoba stejná práva a povinnosti jako tato osoba povinná k dani. Správce daně může tuto jinou osobu vyzvat k prokázání existence takového ujednání.

(1) Plátce je povinen vystavit daňový doklad v případě

(6) Nuceným prodejem obchodního majetku se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí prodej obchodního majetku

(5) Osoba určená k uskutečnění nuceného prodeje obchodního majetku plátce je povinna namísto plátce vystavit daňový doklad při prodeji tohoto majetku, a to obdobně podle odstavce 1 písm. a), a poskytnout daňový doklad tomuto plátci.

(4) Zahraniční osoba nebo osoba povinná k dani se sídlem ve třetí zemi, pokud se její provozovna na území Evropské unie neúčastní daného plnění, jsou povinny vystavit daňový doklad v případě

(2) Pokud je daňový doklad vystaven v případě plnění uskutečněného pro skupinu, uvede se na daňovém dokladu namísto označení skupiny, pro kterou se uskutečňuje plnění, označení člena skupiny, pro kterého se uskutečňuje plnění.

(1) Pokud je daňový doklad vystaven v případě plnění uskutečněného skupinou, uvede se na daňovém dokladu namísto označení skupiny, která uskutečňuje plnění, označení člena skupiny, který uskutečňuje plnění.

(4) Označením se pro účely daňových dokladů rozumí

(2) Daňový doklad musí obsahovat rovněž tyto údaje:

(1) Daňový doklad musí obsahovat tyto údaje:

(3) Daňový doklad nemusí obsahovat tyto údaje:

(1) Daňový doklad lze vystavit jako zjednodušený daňový doklad, pokud celková částka za plnění na daňovém dokladu není vyšší než 10 000 Kč.

(2) Daňový doklad nelze vystavit jako zjednodušený daňový doklad v případě

(2) Neobsahuje-li zjednodušený daňový doklad výši daně, musí obsahovat částku, kterou osoba, která plnění uskutečňuje, získala nebo má získat za uskutečňované plnění celkem.

(1) Zjednodušený daňový doklad nemusí obsahovat

(2) Platební kalendář nemusí obsahovat den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty.

(1) Platební kalendář je daňovým dokladem, pokud

(1) Doklad o použití je daňový doklad vystavený v případě plnění podle § 13 odst. 4 písm. a) a d) nebo podle § 14 odst. 3 písm. a).

(2) Doklad o použití neobsahuje tyto údaje:

(3) V dokladu o použití se rovněž uvede sdělení o účelu použití.

(3) Údaje společné pro všechna samostatná zdanitelná plnění nebo úplaty mohou být na souhrnném daňovém dokladu uvedeny pouze jednou.

(2) Souhrnný daňový doklad se vystavuje do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém

(1) Souhrnný daňový doklad lze vystavit za

(4) Souhrnný daňový doklad musí vždy obsahovat tyto údaje, a to samostatně pro

(1) Za daňový doklad při dovozu zboží do tuzemska se považuje

(2) Za daňový doklad při vrácení zboží zpět do tuzemska se považuje rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním úřadem, pokud je daň zaplacena.

(4) Věrohodnost původu daňového dokladu v elektronické podobě a neporušenost jeho obsahu lze vedle kontrolních mechanismů procesů zajistit také

(2) Pro účely tohoto zákona se rozumí

(1) U daňového dokladu musí být od okamžiku jeho vystavení do konce doby stanovené pro jeho uchovávání zajištěna

(3) Zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu a jeho čitelnosti lze dosáhnout prostřednictvím kontrolních mechanismů procesů vytvářejících spolehlivou vazbu mezi daňovým dokladem a daným plněním.

(2) Daňové doklady se uchovávají po dobu 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se plnění uskutečnilo.

(3) Uchovatel se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku je povinen uchovávat daňové doklady v tuzemsku. To neplatí, pokud je uchovává způsobem umožňujícím nepřetržitý dálkový přístup.

(4) Pokud má uchovatel sídlo nebo provozovnu v tuzemsku, je povinen předem oznámit správci daně místo uchovávání daňových dokladů v případě, že toto místo není v tuzemsku.

(5) Uchovatel je povinen na žádost správce daně zajistit český překlad daňového dokladu vystaveného v cizím jazyce.

(1) Povinnost uchovávat daňové doklady má uchovatel, kterým je osoba povinná k dani, která

(1) Daňový doklad lze převést z listinné podoby do elektronické a naopak.

(3) Při uchovávání daňových dokladů prostřednictvím elektronických prostředků musí být rovněž elektronicky uchovávána data zaručující věrohodnost původu daňových dokladů a neporušenost jejich obsahu.

(2) Daňový doklad lze uchovávat elektronicky prostřednictvím elektronických prostředků pro zpracování a uchovávání dat.

(4) Pokud uchovatel uchovává daňové doklady prostřednictvím elektronických prostředků zaručujících nepřetržitý dálkový přístup k uchovávaným datům, je povinen zajistit pro správce daně bezodkladně přístup k těmto dokladům, možnost stahovat je a používat je, pokud jde o

(3) Osobami, na které se vztahují odstavce 1 a 2, jsou

(2) Hodnotou plnění osvobozeného od daně bez nároku na odpočet daně je obvyklá cena určená ke dni jeho uskutečnění, je-li plnění uskutečněno pro osobu uvedenou v odstavci 3 a je-li úplata nižší než obvyklá cena a plátce, který uskutečnil plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně, je povinen krátit nárok na odpočet daně podle § 76 odst. 1.

(1) Základem daně je obvyklá cena bez daně, určená ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, je-li zdanitelné plnění uskutečněno pro osobu uvedenou v odstavci 3 a je-li úplata za zdanitelné plnění

(13) U zdanitelného plnění podle § 13 odst. 4 písm. d) je základem daně peněžní částka, za kterou plátce vratný obal, který je dodáván spolu se zbožím, dodává, bez daně. Základem daně je tato peněžní částka i v případě, že vratný obal je dodán plátcem spolu se zbožím bezúplatně, pokud zákon dále nestanoví jinak. Jestliže plátce dodává v tuzemsku vratné obaly stejného druhu spolu se zbožím všem svým odběratelům bezúplatně, je základem daně peněžní částka, za kterou je obal stejného druhu plátcem pořízen, snížená o daň. V případě, že peněžní částka není známa, je základem daně cena vratného obalu stejného druhu určená podle právních předpisů upravujících oceňování majetku. Celkový základ daně u vratných obalů stejného druhu, z kterého se zjistí daň, se vypočte jako rozdíl mezi celkovým počtem vratných obalů stejného druhu dodaných plátcem všem svým odběratelům během příslušného účetního období nebo příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, a celkovým počtem vratných obalů stejného druhu, které byly tomuto plátci vráceny během příslušného účetního období nebo během příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, přičemž tento rozdíl je vynásoben částkou platnou pro vratný obal stejného druhu dodávaný v tuzemsku společně se zbožím, zjištěnou podle tohoto ustanovení. V případě, že celkový počet vratných obalů stejného druhu dodaných plátcem všem svým odběratelům během příslušného účetního období nebo příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, je nižší než celkový počet vratných obalů stejného druhu, které byly tomuto plátci vráceny během příslušného účetního období nebo během příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, jsou základ daně a příslušná daň uváděné na dokladu o použití se záporným znaménkem. Stejným způsobem se záporný základ daně a daň zohlední i v daňovém přiznání podle § 101.

(14) Do základu daně se nezahrnuje částka, kterou plátce obdržel od jiné osoby na úhradu částky vynaložené jménem a na účet této jiné osoby. Podmínkou je, že přijatá částka nepřevýší uhrazené částky za jinou osobu a plátce si u plnění uhrazeného za jinou osobu neuplatní nárok na odpočet daně.

(15) Obvyklou cenou se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí celá částka, kterou by za účelem pořízení zboží nebo přijetí služby musela osoba, pro kterou se plnění uskutečnilo, nacházející se na stejném obchodním stupni, na jakém se dodání zboží nebo poskytnutí služby uskutečňuje, zaplatit v podmínkách volné hospodářské soutěže nezávislému dodavateli nebo poskytovateli v tuzemsku, aby v daném okamžiku toto zboží pořídila nebo tuto službu přijala; pokud nelze srovnatelné dodání zboží nebo poskytnutí služby zjistit, rozumí se obvyklou cenou

(2) Základem daně v případě přijetí úplaty před uskutečněním zdanitelného plnění je částka přijaté úplaty snížená o daň.

(3) Základ daně také zahrnuje

(4) Za vedlejší výdaje se pro účely základu daně považují zejména náklady na balení, přepravu, pojištění a provize.

(5) Základ daně se sníží o slevu z ceny bez daně, pokud je poskytnuta ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Do základu daně se nezahrnuje částka vzniklá zaokrouhlením celkové výše úplaty při dodání zboží nebo poskytnutí služby na celou korunu.

(7) Základem daně při dodání zboží nebo poskytnutí služby na základě víceúčelového poukazu je vše, co jako úplatu za víceúčelový poukaz uhradila nebo má uhradit osoba, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo třetí osoba, a to bez daně za toto zdanitelné plnění. Není-li tato úplata známa, je základem daně částka uvedená na víceúčelovém poukazu nebo v související dokumentaci snížená o daň.

(6) Základem daně je v případě, že se jedná o

(8) Je-li víceúčelový poukaz přijat jako část úplaty za uskutečněné zdanitelné plnění, stanoví se základ daně za toto plnění jako součet částky stanovené podle odstavce 7 pro část úplaty odpovídající víceúčelovému poukazu a částky stanovené podle odstavce 1 pro zbývající část úplaty.

(9) Pokud se za uskutečněná plnění stanoví celková cena nebo hodnota, která zahrnuje dodání zboží nebo poskytnutí služby s různými sazbami daně, popřípadě osvobozená od daně, základ daně se pro jednotlivá zdanitelná plnění stanoví v poměrné výši odpovídající poměru cen určených podle právních předpisů upravujících oceňování majetku jednotlivých plnění k celkovému součtu těchto určených cen. Tato celková cena nebo hodnota se považuje za částku obsahující daň.

(1) Základem daně je vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění, včetně částky na úhradu spotřební daně od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, a to bez daně za toto zdanitelné plnění.

(10) Pokud je při oceňování majetku vyžadován posudek více znalců, použije se pro zjištění poměru cen cena z posudku, v němž je cena nejvyšší, která se považuje za cenu obsahující daň.

(11) U zdanitelného plnění podle § 21 odst. 8 nebo § 24 odst. 4 se základ daně připadající na příslušný kalendářní rok stanoví kvalifikovaným odhadem.

(12) Základem daně při dodání platných bankovek, státovek a mincí, které jsou pro sběratelské účely prodávány za cenu vyšší, než je jejich nominální hodnota, nebo za cenu vyšší, než je přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu, je rozdíl mezi cenou, za kterou jsou prodávány, a jejich nominální hodnotou. Tento rozdíl se považuje za částku obsahující daň. Pokud jsou prodávány za cenu nižší, než je jejich nominální hodnota, nebo za cenu nižší, než je přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu, základem daně je nula.

(2) Při opravě hodnoty uskutečněného plnění s místem plnění mimo tuzemsko nebo hodnoty úplaty podle odstavce 1 se postupuje podle § 42 a 42a obdobně.

(1) Při stanovení hodnoty uskutečněného plnění s místem plnění mimo tuzemsko nebo hodnoty úplaty přijaté před uskutečněním takového plnění, pokud je toto plnění ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě, se postupuje podle § 36 a § 37a odst. 1 obdobně.

(4) U zboží, které se nachází v režimu podmíněného osvobození od spotřební dně, a plátce uskutečňuje jeho dodání podle § 13 při uvedení zboží do volného daňového oběhu, se základ daně stanoví podle § 36.

(3) U zboží, které se nachází v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, a plátce uskutečňuje jeho dodání podle § 13, aniž by zboží bylo uvedeno do volného daňového oběhu, se základ daně stanoví podle § 36.

(2) U zboží, které je při pořízení z jiného členského státu v tuzemsku umístěno do režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, se základ daně stanoví obdobně podle § 36 bez zahrnutí spotřební daně.

(1) Základ daně při dovozu zboží, které je propuštěno do celního režimu volného oběhu s následným umístěním do režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, se stanoví podle § 38 bez zahrnutí spotřební daně.

(3) V případě, že základ daně podle odstavce 1 je záporný a pro výpočet daně při přijetí úplat přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění byly uplatněny různé sazby daně, uplatní se při uskutečnění zdanitelného plnění tytéž sazby daně, a to pro tu část z přijaté úplaty, kterou vznikl nebo byl navýšen kladný rozdíl mezi souhrnem základů daně podle § 36 odst. 2 a základem daně podle § 36 odst. 1; obdobně se postupuje, byly-li uplatněny různé kurzy pro přepočet cizí měny na českou měnu.

(2) Je-li základ daně vypočtený podle odstavce 1

(1) Základem daně při uskutečnění zdanitelného plnění v případě, že vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním tohoto zdanitelného plnění, je rozdíl mezi základem daně podle § 36 odst. 1 a souhrnem základů daně podle § 36 odst. 2.

(3) Plátce je povinen si sám daň vypočítat podle § 37 písm. a).

(2) Pokud je pořizovateli vrácena spotřební daň zaplacená v členském státě, ze kterého bylo zboží odesláno nebo přepraveno, dodatečně po pořízení zboží z tohoto členského státu, provede se oprava základu daně.

(1) Základ daně při pořízení zboží z jiného členského státu se stanoví obdobně podle § 36.

(1) Základ daně při poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku se stanoví obdobně podle § 36.

(2) Plátce je povinen si sám daň vypočítat podle § 37 písm. a).

(4) Pro účely stanovení základu daně při dovozu zboží se pro přepočet cizí měny na českou měnu použije kurz stanovený podle přímo použitelných předpisů Evropské unie upravujících clo.

(3) U propuštění zboží do celního režimu volného oběhu, dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla nebo vrácení zboží se daň vypočte podle § 37 písm. a). U zboží propuštěného do celního režimu volného oběhu z celního režimu pasivního zušlechťovacího styku se základ daně vypočte podle odstavce 1 bez zahrnutí hodnoty služby poskytnuté osobou neusazenou v tuzemsku s místem plnění v tuzemsku podle § 9 odst. 1.

(2) Prvním místem určení se pro účely odstavce 1 rozumí místo uvedené v přepravním dokladu, na jehož základě je zboží dováženo do dovážejícího členského státu. Pokud není první místo určení uvedeno na přepravním dokladu, považuje se za první místo určení místo prvního přeložení dováženého zboží v dovážejícím členském státě.

(1) Základem daně při dovozu zboží podle § 20 je součet

(7) Opravu výše daně nemůže provést osoba, která uskutečnila plnění v rozsahu, ve kterém byla daň vrácena příjemci plnění jako bezdůvodně zaplacená daň.

(6) Při poskytnutí úplaty, z níž vznikla povinnost přiznat daň, platí odstavce 1 až 4 obdobně.

(5) Osoba, která není plátcem a jíž vznikla povinnost přiznat daň, kterou uvedla na vystaveném dokladu, je oprávněna při opravě daně postupovat přiměřeně podle odstavců 1 až 4.

(4) Opravu výše daně nelze provést po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň u původního plnění.

(3) U opravy výše daně se uplatní sazba daně platná ke dni povinnosti přiznat daň u původního plnění. Pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurz uplatněný osobou provádějící přepočet ke dni povinnosti přiznat daň u původního plnění.

(2) V případě opravy výše daně podle odstavce 1 plátce nebo identifikovaná osoba

(1) V případě, kdy plátce nebo identifikovaná osoba přiznala daň jinak, než stanoví tento zákon, a tím zvýšila daň na výstupu, je oprávněna provést opravu v dodatečném daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla nesprávně uplatněna daň. Opravu lze provést nejdříve ke dni, ve kterém plátce nebo identifikovaná osoba, pro kterou se plnění uskutečnilo, obdržela opravný daňový doklad, nebo ve kterém byla provedena oprava v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty.

(11) Při pořízení zboží z jiného členského státu nebo při dovozu zboží provede plátce nebo identifikovaná osoba opravu základu daně podle odstavců 1 až 8 obdobně.

(10) V případě opravy základu daně, pokud nedojde k převedení vlastnického práva na uživatele podle § 13 odst. 3 písm. c), plátce sníží výši daně o částku daně vypočítanou podle § 37 písm. a) ze základu daně stanoveného jako rozdíl mezi úplatou bez daně, která plátci náleží za plnění podle § 13 odst. 3 písm. c), a částkou bez daně, která plátci náleží do dne zániku závazku převést vlastnické právo k užívanému zboží jiným způsobem než splněním.

(1) Plátce opraví základ daně, pokud

(9) Oprava základu daně se provede rovněž do uplynutí sedmého kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém

(8) Opravu základu daně nelze provést, pokud den uvedený v odstavci 3 nastane po konci sedmého kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň u původního uskutečněného zdanitelného plnění, nebo po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém došlo k přijetí úplaty, ze které vznikla povinnost přiznat daň, pokud se zdanitelné plnění ještě neuskutečnilo. V případě přenechání zboží k užití na základě smlouvy podle § 13 odst. 3 písm. c) lze opravu základu daně provést po celou dobu tohoto přenechání zboží.

(7) V případě opravy základu daně je plátce povinen provést opravu výše daně. Pro opravu základu daně a související opravu výše daně se použije v případě opravy podle

(6) Oprava základu daně jako samostatné zdanitelné plnění se uvede v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se tato oprava považuje za uskutečněnou. Pokud je snižován základ daně a plátce má povinnost vystavit opravný daňový doklad, oprava základu daně jako samostatné zdanitelné plnění se uvede v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém plátce vynaložil úsilí, které po něm lze rozumně požadovat, k tomu, aby se tento daňový doklad dostal do dispozice příjemce plnění; to neplatí pro samostatné zdanitelné plnění uskutečněné podle odstavce 3 písm. b) až f).

(5) Plátce je povinen vystavit opravný daňový doklad a vynaložit úsilí, které po něm lze rozumně požadovat, k tomu, aby se tento daňový doklad dostal do dispozice příjemce plnění do 15 dnů ode dne uvedeného v odstavci 3.

(4) Při opravě základu daně plátce

(3) Oprava základu daně se považuje za samostatné zdanitelné plnění uskutečněné

(2) Opravu základu daně z důvodu reorganizace nebo preventivní restrukturalizace nelze provést u plnění, které není jako pohledávka zahrnuto do schváleného

(12) Při dovozu zboží, kdy vyměří daň celní úřad a je nesprávně uplatněn základ daně nebo sazba daně, plátce tuto skutečnost oznámí celnímu úřadu, který daň původně vyměřil.

(6) Pokud osoba povinná k dani provede opravu základu daně podle odstavce 1, je ve lhůtě podle odstavce 2 povinna podat kontrolní hlášení za poslední období, do kterého spadá poslední zdaňovací období registrace.

(5) Oprava základu daně podle odstavce 1 se nezahrne do výpočtu koeficientu podle § 76 odst. 2.

(4) V případě opravy základu daně podle odstavce 1 lze daň stanovit ve lhůtě 2 let, která začne běžet dnem, kdy uplynula lhůta pro podání dodatečného daňového přiznání podle odstavce 2, bez ohledu na to, zda již uplynula lhůta pro stanovení daně.

(3) V případě opravy základu daně podle odstavce 1 nevzniká povinnost uhradit úrok z prodlení ode dne uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání za poslední zdaňovací období registrace do posledního dne lhůty podle odstavce 2.

(1) Osoba povinná k dani má po dobu běhu lhůty pro opravu základu daně práva a povinnosti související s opravou základu daně i v případě, že přestala být plátcem nebo identifikovanou osobou. Tato oprava se nepovažuje za samostatné zdanitelné plnění.

(2) Oprava základu daně podle odstavce 1 se uvede v dodatečném daňovém přiznání za poslední zdaňovací období registrace, a to do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém v případě

(3) Při opravě základu daně podle § 42 odst. 11 nemusí opravný daňový doklad obsahovat náležitosti podle odstavce 1 písm. i) a j).

(5) Opravný daňový doklad lze vystavit i v případě, že je opravou zvyšována výše daně, pokud plátce přiznal daň jinak, než stanoví tento zákon, a tím snížil daň na výstupu.

(4) Pokud se oprava základu daně nebo oprava výše daně týká více zdanitelných plnění, ke kterým byly vystaveny samostatné daňové doklady, mohou být údaje, které jsou společné pro všechny opravy, uvedeny na opravném daňovém dokladu pouze jednou. V případě, že na opravném daňovém dokladu nejsou uvedena evidenční čísla původních daňových dokladů, musí být na opravném daňovém dokladu ve vazbě na původní uskutečněná zdanitelná plnění uvedeno takové vymezení těchto plnění, aby souvislost mezi původním a opraveným zdanitelným plněním byla jednoznačně určitelná. Dále plátce na opravném daňovém dokladu uvede souhrnně rozdíly mezi opravenými a původními základy daně a tomu odpovídající částky daně za veškerá opravovaná zdanitelná plnění.

(2) Pokud byl původní daňový doklad vystaven jako zjednodušený daňový doklad a osoba, pro kterou se plnění uskutečnilo, není plátci dostatečně známa, nemusí opravný daňový doklad obsahovat náležitosti podle odstavce 1 písm. c), d), h) a i).

(1) Opravný daňový doklad je daňový doklad, který se vystavuje při opravě základu nebo výše daně; tento doklad musí obsahovat tyto údaje:

(9) Věřitel opraví základ daně u pohledávky podle odstavce 1 písm. i) v posledním zdaňovacím období kalendářního roku, ve kterém dojde ke splnění podmínek této opravy.

(1) Věřitel je oprávněn provést opravu základu daně v případě nedobytné pohledávky, pokud

(2) Věřitel je povinen provést opravu základu daně v případě nedobytné pohledávky, pokud po provedení opravy základu daně v případě nedobytné pohledávky nastanou skutečnosti podle odstavce 1 zakládající provedení další opravy základu daně v případě nedobytné pohledávky; podmínky pro provedení takové opravy základu daně v případě nedobytné pohledávky jsou splněny i v případě, že podle zprávy pro oddlužení nebo podle výsledků skončeného řízení o pozůstalosti bude pohledávka ze zdanitelného plnění plně uspokojena.

(3) Opravu základu daně nelze provést, pokud

(4) Má se za to, že podmínky podle odstavce 3 písm. c) jsou splněny, pokud

(5) Opravu základu daně nelze provést po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění.

(6) Lhůta pro opravu základu daně podle odstavce 5 neběží

(7) Věřitelem se pro účely opravy základu daně v případě nedobytné pohledávky a oblasti související s touto opravou rozumí osoba,

(8) Dlužníkem se pro účely opravy základu daně v případě nedobytné pohledávky a oblasti související s touto opravou rozumí osoba, která přijala od věřitele zdanitelné plnění, za které nebyla poskytnuta úplata nebo její část, a jejíž povinnost poskytnout úplatu za toto zdanitelné plnění nezanikla.

(1) Oprava základu daně v případě nedobytné pohledávky se provede ve výši základu daně stanoveného z

(3) Pokud po provedení opravy základu daně v případě nedobytné pohledávky došlo ke skutečnostem zakládajícím provedení další opravy základu daně v případě nedobytné pohledávky, věřitel při stanovení výše této další opravy zohlední všechny změny základu daně provedené předešlou opravou základu daně v případě nedobytné pohledávky a opravami nebo změnami s ní souvisejícími.

(2) Při stanovení výše základu daně podle odstavce 1 se neobdržená úplata sníží o částku v peněžních prostředcích nebo hodnotu nepeněžitého plnění, které věřitel obdržel v souvislosti s pojištěním nebo zajištěním pohledávky.

(6) Pokud je úplata za zdanitelné plnění bez ekonomického opodstatnění zcela zjevně odchylná od obvyklé ceny určené ke dni jeho uskutečnění, je věřitel oprávněn provést opravu základu daně v případě nedobytné pohledávky pouze do výše základu daně stanoveného z této obvyklé ceny.

(7) Byl-li u původního zdanitelného plnění stanoven základ daně v nesprávné výši, může věřitel provést opravu základu daně v případě nedobytné pohledávky pouze do výše odpovídající správně stanovenému základu daně.

(4) Pokud nebyla pohledávka v insolvenčním řízení v rámci přezkoumání přihlášených pohledávek zjištěna v hodnotě, kterou měla v době svého vzniku, vychází se při opravě základu daně v případě nedobytné pohledávky z hodnoty pohledávky zjištěné na přezkumném jednání nebo při přezkumu provedeném insolvenčním správcem v oddlužení.

(8) Dojde-li před provedením opravy základu daně v případě nedobytné pohledávky k opravě základu daně, opravě základu daně v případě nedobytné pohledávky nebo opravě výše daně, vychází se při opravě základu daně v případě nedobytné pohledávky z opraveného základu daně nebo opravené výše daně.

(5) Pokud byla pohledávka přezkoumávána v rámci likvidace pozůstalosti, vychází se při opravě základu daně v případě nedobytné pohledávky z hodnoty pohledávky, v jaké je pohledávka v řízení o pozůstalosti považována za zjištěnou.

(3) Povinnost podle odstavce 2 nevzniká věřiteli, který neměl povinnost vystavit a nevystavil daňový doklad za zdanitelné plnění, u kterého provedl opravu základu daně v případě nedobytné pohledávky. Tento věřitel je povinen předložit jako přílohu k daňovému přiznání přehled zdanitelných plnění, u kterých provedl opravu základu daně v případě nedobytné pohledávky, s uvedením náležitostí, které by byl povinen uvést na daňovém dokladu, pokud by měl povinnost jej vystavit, a které jsou mu známé.

(2) Věřitel, který provedl opravu základu daně v případě nedobytné pohledávky, je povinen předložit jako přílohu k daňovému přiznání

(1) Oprava základu daně se považuje za samostatné zdanitelné plnění uskutečněné

(8) Pokud se oprava základu daně v případě nedobytné pohledávky, změna výše opravy základu daně určená kvalifikovaným odhadem, dodatečná oprava základu daně v případě nedobytné pohledávky nebo zrušení opravy základu daně v případě nedobytné pohledávky týká více zdanitelných plnění uskutečněných pro stejnou osobu, ke kterým byly vystaveny samostatné daňové doklady, mohou být údaje, které jsou společné pro všechny opravy, uvedeny na opravném daňovém dokladu pouze jednou.

(7) Povinnost podle odstavce 1 nebo 2 nevzniká věřiteli, který neměl povinnost vystavit a nevystavil daňový doklad za zdanitelné plnění, u kterého provedl opravu základu daně v případě nedobytné pohledávky. V takovém případě věřitel provede opravu základu daně v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty.

(6) Opravný daňový doklad při zrušení opravy základu daně obsahuje tyto údaje:

(5) Opravný daňový doklad v případě dodatečné opravy základu daně obsahuje tyto údaje:

(4) Opravný daňový doklad v případě změny výše opravy základu daně určené kvalifikovaným odhadem obsahuje tyto údaje:

(3) Základní opravný daňový doklad musí obsahovat tyto údaje:

(2) Věřitel je povinen vystavit opravný daňový doklad

(1) Rozhodne-li se věřitel opravit základ daně v případě nedobytné pohledávky, je povinen vystavit základní opravný daňový doklad do 30 dnů ode dne zjištění skutečností, na základě kterých se rozhodl tuto opravu provést.

(2) Zrušení opravy základu daně podle odstavce 1 provede věřitel ve výši poslední známé neobdržené úplaty.

(1) Věřitel je povinen provést zrušení opravy základu daně v případě nedobytné pohledávky, pokud provedl opravu základu daně v případě nedobytné pohledávky z důvodu prohlášení konkursu na majetek dlužníka a insolvenční soud zrušil konkurs z důvodu

(6) Dodatečnou opravu základu daně nelze provést po uplynutí 5 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se oprava základu daně považuje jako samostatné zdanitelné plnění za uskutečněné. Pro počítání této lhůty se použije § 46 odst. 6 obdobně.

(5) Je-li hodnota rozdílu mezi základem daně stanoveným z poslední známé neobdržené úplaty a základem daně stanoveným z neobdržené úplaty po změně poslední známé neobdržené úplaty podle odstavce 1, 2 nebo 4

(4) Věřitel je oprávněn provést dodatečnou opravu základu daně v případě nedobytné pohledávky, pokud se po provedení opravy základu daně podle § 46 nebo po změně výše opravy základu daně podle § 46b zvýší poslední známá neobdržená úplata.

(3) Do snížení poslední známé neobdržené úplaty podle odstavce 1 nebo 2 se započte rovněž částka v peněžních prostředcích nebo hodnota nepeněžitého plnění, které věřitel obdržel v souvislosti s postoupením pohledávky nebo v souvislosti s pojištěním nebo zajištěním pohledávky.

(2) První dodatečnou opravu podle odstavce 1 v případě oddlužení je věřitel povinen provést poté, co skutečná výše uspokojení přesáhla výši předpokládanou schválenou zprávou pro oddlužení po schválení oddlužení.

(1) Věřitel je povinen provést dodatečnou opravu základu daně v případě nedobytné pohledávky, pokud se po provedení opravy základu daně podle § 46 nebo po změně výše opravy základu daně podle § 46b sníží poslední známá neobdržená úplata.

(3) Je-li hodnota rozdílu mezi skutečnou výší opravy základu daně a výší opravy určenou kvalifikovaným odhadem

(2) Změnit výši opravy základu daně podle odstavce 1 nelze, pokud je absolutní hodnota rozdílu mezi skutečnou výší opravy základu daně a výší opravy určenou kvalifikovaným odhadem nižší než 1 000 Kč.

(1) Věřitel je povinen změnit výši opravy základu daně určenou kvalifikovaným odhadem, pokud

(1) Osoba povinná k dani má po dobu běhu lhůty pro opravu základu daně práva a povinnosti věřitele související s opravou základu daně v případě nedobytné pohledávky i v případě, že přestala být plátcem.

(2) Pokud věřitel provede opravu základu daně v případě nedobytné pohledávky, změnu výše opravy základu daně určené kvalifikovaným odhadem, dodatečnou opravu základu daně v případě nedobytné pohledávky nebo zrušení opravy základu daně v případě nedobytné pohledávky a není plátcem ke dni jejich uskutečnění, uvede zvýšení nebo snížení základu daně v dodatečném daňovém přiznání za poslední zdaňovací období registrace, a to do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém se tato oprava, změna výše opravy nebo zrušení opravy považují za uskutečněné.

(3) Věřiteli podle odstavce 2 nevzniká povinnost uhradit úrok z prodlení ode dne uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání za poslední zdaňovací období registrace do posledního dne lhůty podle odstavce 2.

(4) Oprava základu daně podle odstavce 2 se nezahrne do výpočtu koeficientu podle § 76 odst. 2.

(5) Pokud osoba povinná k dani provede opravu základu daně podle odstavce 1, je ve lhůtě podle odstavce 2 povinna podat kontrolní hlášení za poslední období, do kterého spadá poslední zdaňovací období registrace.

(1) V tuzemsku je v režimu pro malé podniky od daně osvobozeno plnění uskutečněné osobou registrovanou do režimu pro malé podniky pro tuzemsko, která může tento režim využívat, nebo osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem, které by bylo zdanitelným plněním, pokud by jej uskutečnil plátce.

(2) Je-li stanovena povinnost přiznat plnění podle odstavce 1, vzniká tato povinnost ke dni jeho uskutečnění. Pro určení dne uskutečnění plnění podle odstavce 1 se díl 4 této hlavy použije obdobně.

(3) Při stanovení hodnoty plnění podle odstavce 1 se § 36 použije obdobně.

(1) Základní poštovní službou se pro účely tohoto zákona rozumí základní služba podle zákona upravujícího poštovní služby poskytovaná držitelem poštovní licence obsažená v této licenci.

(2) Dodáním poštovních známek se pro účely tohoto zákona rozumí dodání poštovních známek platných pro použití v rámci poštovních služeb v tuzemsku nebo dodání dalších obdobných cenin s tím, že částka za tato dodání nepřevyšuje nominální hodnotu nebo částku podle poštovních ceníků.

(1) Při splnění podmínek stanovených v § 52 až 62 jsou od daně bez nároku na odpočet daně osvobozena tato plnění:

(2) U plnění, které je osvobozeno od daně bez nároku na odpočet daně, vzniká povinnost jej přiznat ke dni jeho uskutečnění. Je-li před uskutečněním plnění osvobozeného od daně bez nároku na odpočet daně přijata úplata, vzniká povinnost přiznat tuto přijatou úplatu ke dni jejího přijetí; to neplatí, není-li plnění osvobozené od daně ke dni přijetí úplaty známo dostatečně určitě. Při stanovení hodnoty plnění osvobozeného od daně podle odstavce 1 nebo hodnoty úplaty za takové plnění, u které vznikla povinnost ji přiznat, se postupuje podle § 36 a 37a odst. 1 obdobně. Při opravě hodnoty plnění osvobozeného od daně podle odstavce 1 nebo hodnoty úplaty za takové plnění, u které vznikla povinnost ji přiznat, se postupuje podle § 42 obdobně.

(1) Nájem nemovité věci je osvobozen od daně s výjimkou

(2) Krátkodobým nájmem nemovité věci se pro účely odstavce 1 písm. a) rozumí nájem pozemku, jehož součástí je stavba, stavby nebo jednotky, popřípadě spolu s vnitřním movitým vybavením nebo dodáním plynu, elektřiny, tepla, chladu nebo vody, který trvá nepřetržitě nejvýše 48 hodin.

(3) Plátce se může rozhodnout, že se jedná o zdanitelné plnění, pokud jde o nájem nemovité věci jinému plátci nebo osobě registrované k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku a není osobou registrovanou do režimu pro malé podniky pro tuzemsko, která může tento režim využívat, pro účely uskutečňování jejich ekonomické činnosti.

(4) Osoba neusazená v tuzemsku, která není osobou registrovanou do režimu pro malé podniky pro tuzemsko, která může tento režim využívat, se může rozhodnout, že se u nájmu nemovité věci plátci pro účely uskutečňování jeho ekonomické činnosti jedná o zdanitelné plnění.

(5) Odstavce 3 a 4 se nepoužijí pro nájem

(1) Dodání dokončené vybrané nemovité věci je osvobozeno od daně s výjimkou prvního dodání této nemovité věci uskutečněného do konce dvacátého třetího kalendářního měsíce bezprostředně následujícího po kalendářním měsíci, v němž se vybraná nemovitá věc považuje za dokončenou nebo v němž nastala skutečnost podle odstavce 3; pro účely určení počátku této doby je rozhodná skutečnost, která nastala později.

(2) Vybraná nemovitá věc se pro účely daně z přidané hodnoty považuje za dokončenou dnem

(3) Za první dodání dokončené vybrané nemovité věci se pro účely daně z přidané hodnoty považuje také první dodání této nemovité věci uskutečněné po

(4) Vybraná nemovitá věc se pro účely daně z přidané hodnoty nepovažuje za dokončenou, byla-li dokončena pouze její část.

(5) Podstatnou změnou dokončené vybrané nemovité věci se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí změna dokončené vybrané nemovité věci, jejímž cílem je změna jejího využití nebo podmínek jejího obývání, pokud skutečné náklady vynaložené na tuto změnu bez daně osobou, která uskutečňuje bezprostředně následující dodání této nemovité věci, přesáhnou 30 % základu daně při tomto bezprostředně následujícím dodání.

(6) Skutečnosti rozhodné pro počátek běhu doby podle odstavce 1 se v případě pozemku, který tvoří funkční celek se stavbou pevně spojenou se zemí, nebo práva stavby, jehož součástí je stavba pevně spojená se zemí, odvíjí od stavby pevně spojené se zemí, s níž pozemek tvoří funkční celek nebo která je součástí práva stavby.

(7) Vybranou nemovitou věcí se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí

(8) Plátce nebo osoba neusazená v tuzemsku, která není registrována jako plátce a není osobou registrovanou do režimu pro malé podniky pro tuzemsko, která může tento režim využívat, se mohou rozhodnout, že se u dodání dokončené vybrané nemovité věci jedná o zdanitelné plnění, i pokud má být podle odstavce 1 osvobozeno od daně. Pokud je příjemce tohoto plnění plátcem nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku a není osobou registrovanou do režimu pro malé podniky pro tuzemsko, která může tento režim využívat, lze tak učinit pouze po jeho předchozím souhlasu. Pokud plátce nebo osoba neusazená v tuzemsku, která není registrována jako plátce a není osobou registrovanou do režimu pro malé podniky pro tuzemsko, která může tento režim využívat, přijali před uskutečněním zdanitelného plnění úplatu, ze které jim nevznikla povinnost přiznat daň, stanoví se při uskutečnění zdanitelného plnění základ daně podle § 36.

(1) Od daně je osvobozeno dodání pozemku, který

(2) Stavebním pozemkem se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí pozemek,

(3) Pro účely odstavců 1 a 2 se za stavbu pevně spojenou se zemí nepovažuje stavba, která se na pozemku nachází a jejíž význam pro obvyklé užití takového pozemku je zanedbatelný.

(4) Plátce nebo osoba neusazená v tuzemsku, která není registrována jako plátce a není osobou registrovanou do režimu pro malé podniky pro tuzemsko, která může tento režim využívat, se mohou rozhodnout, že se i u dodání pozemku podle odstavce 1 jedná o zdanitelné plnění. Pokud je příjemce tohoto plnění plátcem nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku a není osobou registrovanou do režimu pro malé podniky pro tuzemsko, která může tento režim využívat, lze tak učinit pouze po jeho předchozím souhlasu. Pokud plátce nebo osoba neusazená v tuzemsku, která není registrována jako plátce a není osobou registrovanou do režimu pro malé podniky pro tuzemsko, která může tento režim využívat, přijali před uskutečněním zdanitelného plnění úplatu, ze které jim nevznikla povinnost přiznat daň, stanoví se při uskutečnění zdanitelného plnění základ daně podle § 36.

(1) Finančními činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí

(2) Osvobození podle odstavce 1 písm. c) v případě operací souvisejících se správou úvěru nebo peněžní zápůjčky může uplatnit pouze osoba poskytující úvěr nebo peněžní zápůjčku.

(3) Osvobození podle odstavce 1 písm. e) v případě operací souvisejících s vydáváním platebních karet, zejména správy nebo blokace platební karty, může uplatnit pouze vydavatel tohoto platebního prostředku.

(1) Výchovou a vzděláváním se pro účely tohoto zákona rozumí

(2) Od daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby uskutečňované v rámci výchovy a vzdělávání osobou uvedenou v odstavci 1.

(1) Plněním osvobozeným od daně je dodání zboží použitého plátcem výlučně k uskutečnění plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně; to neplatí pro dodání stavebního pozemku nebo dodání dokončené vybrané nemovité věci, které není osvobozeno od daně podle § 56 odst. 1.

(2) Plněním osvobozeným od daně je dodání zboží, při jehož pořízení nebo použití neměl plátce nárok na odpočet daně podle § 72 odst. 6.

(3) Plátce nebo osoba neusazená v tuzemsku, která není registrována jako plátce a není osobou registrovanou do režimu pro malé podniky pro tuzemsko, která může tento režim využívat, se mohou rozhodnout, že se i u dodání pozemku podle § 55a odst. 1 nebo u dodání dokončené vybrané nemovité věci, která jsou osvobozena od daně podle odstavce 1, jedná o zdanitelné plnění; § 55a odst. 4 a § 56 odst. 8 se použijí obdobně.

(1) Zdravotní službou se pro účely tohoto zákona rozumí zdravotní služba podle zákona upravujícího zdravotní služby poskytovaná poskytovatelem zdravotních služeb uvedená v oprávnění k poskytování zdravotních služeb, pokud se jedná o činnost s léčebným cílem nebo chránící lidské zdraví, a služba s ní úzce související.

(2) Dodáním zdravotního zboží se pro účely tohoto zákona rozumí dodání

(3) Dodáním zdravotního zboží pro účely tohoto zákona není výdej nebo prodej

(4) Od daně je osvobozeno zdravotní pojištění podle zákona o veřejném zdravotním pojištění⁴⁶).

(1) Při vývozu zboží je osvobozeno od daně poskytnutí služby přímo vázané na vývoz zboží.

(2) Při dovozu zboží je osvobozeno od daně poskytnutí služby

(3) Osvobození od daně při uskutečňování přepravy při dovozu zboží nebo vývozu zboží je plátce, který uskutečňuje přepravu při dovozu zboží nebo vývozu zboží, povinen doložit

(1) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží pro zásobení lodí

(10) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby ozbrojeným silám jiného státu

(11) Nárok na osvobození od daně podle odstavce 10 v případě ozbrojených sil, které vyslal jiný členský stát, se prokazuje osvědčením o osvobození od daně podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o společném systému daně z přidané hodnoty^7e). Toto osvědčení potvrzuje pro účely osvobození od daně

(12) Nárok na osvobození od daně podle odstavce 10 se v případě ozbrojených sil, které vyslal jiný než členský stát, prokazuje čestným prohlášením potvrzeným příslušným orgánem státu, který ozbrojené síly vyslal, nebo jinou písemností, stanoví-li tak mezinárodní smlouva, která je součástí českého právního řádu.

(13) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zlata centrálním bankám jiných států.

(14) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží humanitárním a dobročinným organizacím, které je v rámci své humanitární, dobročinné nebo vzdělávací činnosti mimo území Evropské unie odešlou nebo přepraví do třetí země.

(15) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby, která spočívá v zajištění plnění osvobozeného od daně podle § 66 až 69, s výjimkou odstavce 16, nebo plnění uskutečněného ve třetí zemi.

(16) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozena přeprava zboží mezi členskými státy, pokud se jedná o přepravu nebo odeslání zboží na ostrovy tvořící autonomní oblasti Azory a Madeira, z těchto ostrovů nebo mezi těmito ostrovy.

(17) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby agentuře nebo subjektu, které byly založeny podle práva Evropské unie, nebo Evropské komisi, pokud je toto plnění pořízeno nebo přijato v rámci plnění úkolů, které jim byly svěřeny právem Evropské unie za účelem reakce na vznik a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného koronavirem označovaným jako SARS CoV-2, s výjimkou případů, kdy je toto plnění použito touto agenturou, tímto subjektem nebo Evropskou komisí pro účely dalšího dodání zboží nebo poskytnutí služby za úplatu.

(18) Nárok na osvobození od daně podle odstavce 17 se prokazuje osvědčením o osvobození od daně podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o společném systému daně z přidané hodnoty^7e). Toto osvědčení potvrzuje pro účely osvobození od daně příslušný orgán jiného členského státu, v němž se nachází sídlo, zastoupení nebo umístění Evropské komise, agentury nebo subjektu, pro které je plnění uskutečněno; to neplatí, pokud se jedná o dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku Evropské komisi, agentuře nebo subjektu, které mají v tuzemsku sídlo, zastoupení nebo umístění.

(19) Zjistí-li plátce, že u dodání zboží nebo poskytnutí služby, na které se uplatnilo osvobození od daně podle odstavce 17, již nejsou splněny podmínky pro uplatnění tohoto osvobození, vzniká mu povinnost vystavit opravný daňový doklad; pro vystavení opravného daňového dokladu se § 45 použije obdobně. Plátce použije u zdanitelného plnění sazbu daně platnou ke dni, kdy přestaly platit podmínky pro uplatnění tohoto osvobození.

(2) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno

(20) Z daně stanovené na základě zjištění, že již nejsou splněny podmínky pro uplatnění osvobození od daně podle odstavce 17, nevzniká úrok z prodlení do dne splatnosti daně za zdaňovací období, v němž plátce zjistil tuto skutečnost.

(3) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno

(4) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží pro zásobení letadel uvedených v odstavci 3.

(5) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby, s výjimkou služeb uvedených v odstavci 2, která bezprostředně souvisí s námořními loděmi uvedenými v odstavci 2 nebo bezprostředně souvisí s přepravovaným nákladem.

(6) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby, s výjimkou služeb uvedených v odstavci 3, která bezprostředně souvisí s letadly uvedenými v odstavci 3 nebo bezprostředně souvisí s přepravovaným nákladem. Za takové poskytnutí služby, se nepovažuje zejména ubytování cestujících z důvodu zpoždění v letecké dopravě, nájem salónku a kancelářských prostor na letišti nebo odbavení cestujících.

(7) Subjektem Evropské unie se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí:

(8) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby diplomatické misi, konzulárnímu úřadu, mezinárodní organizaci, zastoupení mezinárodní organizace a jejich členům a úředníkům, a to v mezích a za podmínek upravených v mezinárodních smlouvách zakládajících tyto mise, úřady nebo organizace, v dohodách o umístění jejich sídla nebo zastoupení nebo v jiných právních předpisech, pokud mají tyto mise, úřady, organizace nebo zastoupení sídlo nebo umístění v jiném členském státě. Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby subjektům Evropské unie se sídlem v jiném členském státě, a to v mezích a za podmínek upravených v protokolu, v dohodách o jeho provádění nebo v dohodách o umístění sídla nebo zastoupení těchto subjektů, pokud tím není narušena hospodářská soutěž. Osvobození od daně se uplatní, pouze pokud plátce uskutečňující tato dodání nebo poskytnutí prokáže nárok na osvobození těchto dodání nebo poskytnutí osvědčením o osvobození od daně potvrzeným příslušným orgánem členského státu, na jehož území je sídlo nebo umístění těchto misí, úřadů, organizací, zastoupení anebo subjektů.

(9) Správce daně na žádost osoby požívající výsad a imunit podle § 80 odst. 1 nebo 2 potvrdí osvědčení o osvobození od daně, pokud

(1) Poskytnutí služby do třetí země osobě, která nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, s místem plnění v tuzemsku, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně.

(2) Službou podle odstavce 1 jsou práce na movitém majetku, který je pořízen nebo dovezen za účelem provedení těchto prací v tuzemsku a následně je odeslán nebo přepraven do třetí země osobou, která tyto služby poskytla, nebo osobou, pro kterou jsou tyto služby poskytnuty, nebo zmocněnou třetí osobou.

(1) Vývozem zboží se pro účely tohoto zákona rozumí výstup zboží z území Evropské unie na území třetí země.

(2) Vývoz zboží je osvobozen od daně, pokud jde o dodání zboží, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska do třetí země

(3) Vývoz zboží, které se nachází v osobním zavazadle cestujícího, je podle odstavce 2 písm. b) osvobozen od daně, pokud

(4) V případě dodání zboží uskutečněného v tuzemsku lze podle odstavce 3 osvobodit pouze vývoz zboží, jehož cena včetně daně uvedená na jednom dokladu o prodeji podle § 84 odst. 1 vystaveném jednomu cestujícímu je vyšší než 2 000 Kč.

(5) Celní úřad pro účely osvobození od daně podle odstavce 3 potvrdí na žádost cestujícího výstup zboží, které se nachází v jeho osobním zavazadle, z území Evropské unie. V případě, že celní úřad zjistí, že nejsou splněny podmínky podle odstavce 3 nebo 4, výstup tohoto zboží nepotvrdí.

(6) Na dodání zboží uskutečněné v tuzemsku, jehož vývoz bude osvobozen podle odstavce 3, se hledí jako na zdanitelné plnění do dne, kdy dojde ke splnění podmínek pro toto osvobození a uplatnění nároku na vrácení daně podle § 84 odst. 9; to neplatí pro dodání zboží osvobozené od daně podle jiného ustanovení tohoto zákona.

(7) Při vývozu zboží, který je osvobozen od daně, se pro účely tohoto zákona za den uskutečnění plnění považuje den výstupu zboží z území Evropské unie.

(8) Výstup zboží z území Evropské unie je plátce povinen prokázat

(9) Výstup zboží, které se nachází v osobním zavazadle cestujícího, z území Evropské unie je plátce povinen prokázat potvrzením celního úřadu nebo obdobného orgánu podle právních předpisů jiného členského státu o jeho výstupu.

(1) Dodání zboží do jiného členského státu plátcem osobě registrované k dani v jiném členském státě, pro kterou je pořízení tohoto zboží v jiném členském státě předmětem daně, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud

(2) Dodání zboží, které je předmětem spotřební daně, do jiného členského státu plátcem osobě povinné k dani, která není osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, nebo právnické osobě, která není osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska plátcem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud odeslání nebo přeprava zboží je uskutečněna podle zákona upravujícího spotřební daně, a povinnost platit spotřební daň vzniká pořizovateli v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží.

(3) Dodání zboží za úplatu, které je přemístěním zboží plátcem z tuzemska do jiného členského státu, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud by takové dodání zboží bylo osvobozeno od daně podle odstavců 1 a 2 v případě, že by se uskutečnilo pro jinou osobu registrovanou k dani v jiném členském státě.

(4) Pro účely uplatňování osvobození od daně podle odstavců 1 až 3 se má za to, že zboží bylo odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu, stanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropské unie, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o společném systému daně z přidané hodnoty^7e).

(1) Od daně s nárokem na odpočet daně jsou osvobozena dále uvedená osvobozená plnění za podmínek stanovených v § 64 až 71l:

(2) U plnění, které je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, vzniká povinnost jej přiznat ke dni jeho uskutečnění, pokud zákon nestanoví jinak. Při stanovení hodnoty plnění osvobozeného od daně podle odstavce 1 se postupuje podle § 36 obdobně. Při opravě hodnoty plnění osvobozeného od daně podle odstavce 1 se postupuje podle § 42 a 42a obdobně.

(1) Od daně je osvobozen dovoz zboží, pokud by dodání tohoto zboží plátcem v tuzemsku bylo v každém případě osvobozeno od daně.

(2) Od daně je osvobozen dovoz zboží, jestliže je dováženému zboží přiznáno osvobození od cla podle přímo použitelného předpisu Evropské unie⁴⁹), pokud se jedná o:

(3) Od daně je dále osvobozen dovoz

(4) Od daně je dále osvobozen dovoz zboží

(5) U vráceného zboží je přiznán nárok na osvobození od daně pouze osobě, která předmětné zboží vyvezla, pokud bylo tomuto zboží přiznáno osvobození od cla.

(6) Od daně je osvobozen dovoz zlata Českou národní bankou.

(7) Od daně je osvobozen dovoz zboží, pokud je

(8) Od daně je osvobozen dovoz zboží uskutečněný agenturou nebo subjektem, které byly založeny podle práva Evropské unie, nebo Evropskou komisí, pokud je toto zboží dováženo v rámci plnění úkolů, které jim byly svěřeny právem Evropské unie za účelem reakce na vznik a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného koronavirem označovaným jako SARS CoV-2, s výjimkou případů, kdy je toto zboží použito touto agenturou, tímto subjektem nebo Evropskou komisí pro účely dalšího dodání zboží za úplatu. Zjistí-li plátce, že u dovozu zboží, na který se uplatnilo toto osvobození od daně, již nejsou splněny podmínky pro uplatnění tohoto osvobození, použije u zdanitelného plnění sazbu daně platnou ke dni, kdy přestaly platit podmínky pro uplatnění tohoto osvobození.

(1) Mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem a která nemá v tuzemsku sídlo ani zastoupení, má nárok na vrácení daně z přijatého zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku v rozsahu uvedeném v příslušné mezinárodní smlouvě, pokud je využije výlučně pro výkon činností v této smlouvě uvedených.

(4) K daňovému přiznání pro vrácení daně je osoba podle odstavce 1 povinna přiložit kopii daňového dokladu nebo dokladu o dodání zboží nebo poskytnutí služby.

(3) Lhůta pro uplatnění nároku na vrácení daně začne běžet dnem uskutečnění zdanitelného plnění a skončí uplynutím prvního kalendářního měsíce kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém začala běžet.

(2) Osobě uvedené v odstavci 1 se vrací daň zaplacená v cenách zboží a služeb, pokud cena za zdanitelné plnění včetně daně zaplacená jednomu prodávajícímu v jednom dni uvedená na jednom daňovém dokladu nebo dokladu o dodání zboží nebo poskytnutí služby je vyšší než 4 000 Kč, s výjimkou pořízení pohonných hmot pro osobní automobil.

(11) Hodlá-li osoba požívající výsad a imunit podle odstavce 1 uplatnit nárok na vrácení daně, je Ministerstvu zahraničních věcí povinna předložit daňové přiznání pro vrácení daně, přehled nakoupeného zboží a přijatých služeb k potvrzení naplnění principu vzájemnosti a seznam členů rodiny, kteří tvoří součást domácnosti této osoby a jsou na dokladu o dodání zboží nebo poskytnutí služby uvedeni jako osoby, pro které se uskutečňuje zdanitelné plnění. Ministerstvo zahraničních věcí potvrdí v tomto daňovém přiznání

(10) Lhůta pro uplatnění nároku na vrácení daně začne běžet dnem uskutečnění zdanitelného plnění a skončí

(9) Osoba požívající výsad a imunit podle odstavce 1 písm. a) nebo c) má nárok na vrácení zaplacené daně za nakoupené zboží a služby za podmínky, že nakoupené zboží a služby použije výlučně za účelem výkonu její funkce. Osoba požívající výsad a imunit podle odstavce 1 písm. b) nebo d) má nárok na vrácení zaplacené daně za nakoupené zboží a služby za podmínky, že nakoupené zboží a služby jsou určeny pro osobní spotřebu této osoby nebo člena její rodiny, který tvoří součást domácnosti této osoby.

(8) Při nákupu osobního automobilu lze daň vrátit osobě požívající výsad a imunit podle odstavce 1 pouze v případě, že je osobnímu automobilu přidělena diplomatická registrační značka podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích.

(7) Osobě požívající výsad a imunit podle odstavce 1 písm. b) nebo d) vznikne nárok na vrácení daně při nákupu osobního automobilu nejvýše za

(6) Osobě požívající výsad a imunit podle odstavce 1 se vrací zaplacená daň, pokud cena zboží nebo služeb včetně daně zaplacená jednomu prodávajícímu v jednom kalendářním dni uvedená na jednom daňovém dokladu nebo dokladu o dodání zboží nebo poskytnutí služby je vyšší než 4 000 Kč. Toto omezení se v případě osoby požívající výsad a imunit podle odstavce 1 nevztahuje na pohonné hmoty pro osobní automobil splňující podmínky podle odstavců 7 a 8, telekomunikační služby, služby spojené se sběrem a odvozem komunálního odpadu, dodání elektřiny, vody, plynu a služby s tím spojené a topné oleje pro výrobu tepla.

(5) Částka omezení podle odstavce 3 písm. a) nebo b) se nevztahuje na nákup nebo přijetí

(4) Pro posouzení splnění částky omezení podle odstavce 3 písm. a) nebo b) a omezení podle odstavce 7 se do výše daně, která se vrací osobě požívající výsad a imunit, započítává také daň, která by v případě nového dopravního prostředku nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, byla vypočtena, pokud by plnění poskytnuté pro tuto osobu nebylo osvobozeno od daně podle § 71 odst. 4 písm. a) nebo § 71l.

(3) Nárok na vrácení daně vzniká osobě požívající výsad a imunit podle

(2) Nárok na vrácení daně z přijatého zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku vzniká na základě mezinárodní smlouvy, která je součástí českého právního řádu, těmto osobám požívajícím výsad a imunit:

(16) O porušení povinnosti mlčenlivosti nejde, poskytne-li správce daně Ministerstvu zahraničních věcí informace získané při správě daně v oblasti vracení daně osobě požívající výsad a imunit.

(15) Osoba požívající výsad a imunit podle odstavce 1 je povinna vrátit vrácenou daň do 30 dnů ode dne zjištění skutečnosti podle odstavce 14. Výše daně, kterou je tato osoba povinna vrátit, se vypočte jako součin

(14) Osoba požívající výsad a imunit podle odstavce 1 je povinna vrátit správci daně vrácenou daň, pokud

(13) Osobě požívající výsad a imunit vzniká nárok na zálohu na vracenou daň ve výši a za podmínek podle daňového řádu pro daňový odpočet.

(12) K daňovému přiznání pro vrácení daně je osoba požívající výsad a imunit povinna přiložit

(1) Nárok na vrácení daně z přijatého zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku vzniká na základě principu vzájemnosti těmto osobám požívajícím výsad a imunit:

(5) Žádost o vrácení daně nebude předána jinému členskému státu, pokud žadatel v období pro vrácení daně uskutečňoval pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně nebo byl osobou povinnou k dani podle § 6 odst. 1 a nebo byl osobou nepovinnou k dani. Oznámení o nepředání žádosti o vrácení daně bude sděleno prostřednictvím elektronického portálu.

(1) Plátce, který má sídlo nebo provozovnu v tuzemsku, má nárok na vrácení daně na vstupu z plnění s místem plnění v jiném členském státě, ve kterém v období pro vrácení daně neměl sídlo ani provozovnu, a to podle pravidel stanovených tímto jiným členským státem. Pokud plátce použije přijaté zdanitelné plnění pro uskutečnění plnění uvedených v § 72 odst. 9, má nárok na vrácení daně v částečné výši.

(2) Podmínkou pro vrácení daně v jiném členském státě je podání žádosti o vrácení daně tomuto jinému členskému státu prostřednictvím elektronického portálu spravovaného Generálním finančním ředitelstvím. Oprávnění k přístupu na elektronický portál přidělí místně příslušný správce daně do 15 dnů ode dne obdržení žádosti o přidělení oprávnění k přístupu podané elektronicky a podepsané uznávaným elektronickým podpisem nebo s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky; žádost o přidělení oprávnění k přístupu je formulářovým podáním.

(3) Žádost o vrácení daně se podává nejpozději do 30. září kalendářního roku následujícího po období pro vrácení daně. Přijetí žádosti o vrácení daně bude žadateli neprodleně potvrzeno prostřednictvím elektronického portálu.

(4) Pokud po podání žádosti o vrácení daně dojde ke změně ve výši koeficientu podle § 72 odst. 9, provede plátce opravu částky daně, o kterou požádal nebo která již byla vrácena. Opravu provede plátce v žádosti o vrácení daně předložené v kalendářním roce následujícím po daném období pro vrácení daně nebo pokud v tomto kalendářním roce žádost o vrácení daně nepodá, předloží opravu v samostatném prohlášení prostřednictvím elektronického portálu.

(6) Okamžikem doručení v případech podle odstavců 1 až 5 se rozumí okamžik odeslání oznámení ve formě datové zprávy na adresu elektronické pošty uvedenou v žádosti o vrácení daně prostřednictvím elektronického portálu.

(5) K daňovému přiznání pro vrácení daně je příjemce plnění povinen přiložit kopii dokladu podle odstavce 1 písm. a) a kopii rozhodnutí soudu podle odstavce 1 písm. f).

(6) Příjemce plnění je povinen vynaložit úsilí, které po něm lze rozumně požadovat, k tomu, aby o vrácení bezdůvodně zaplacené daně osobu, která plnění uskutečnila, bez zbytečného odkladu informoval.

(7) Odstavce 1 až 6 se v případě poskytnutí úplaty, ze které byla přiznána daň, použijí obdobně s tím, že lhůta podle odstavce 3 počíná běžet dnem, kdy byla úplata přijata.

(1) Nárok na vrácení bezdůvodně zaplacené daně může uplatnit příjemce plnění za těchto podmínek:

(2) Nárok na vrácení daně vzniká ve výši bezdůvodně zaplacené částky daně, která je bezdůvodným obohacením.

(3) Nárok na vrácení daně uplatňuje příjemce plnění podáním daňového přiznání pro vrácení daně ve lhůtě do konce čtvrtého kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém nastal den uskutečnění plnění. Pokud v této lhůtě nebyl nárok na vrácení daně uplatněn, zaniká; u této lhůty nelze povolit navrácení v předešlý stav.

(4) Lhůta podle odstavce 3 neběží po dobu