(1) Pro potřeby vymezení předmětu daňového řízení se vracená daň posuzuje ve vztahu k jednotlivému nároku na vrácení daně s tím, že předmětem daňového řízení jsou všechny nároky na vrácení daně uplatněné v jednom daňovém přiznání pro vrácení daně.

(2) Vracenou daň lze vyměřit pouze na základě daňového přiznání pro vrácení daně.

(3) Neoznamuje-li správce daně výsledek vyměření nebo doměření, považuje se za den doručení platebního výměru nebo dodatečného platebního výměru den podání daňového přiznání nebo dodatečného daňového přiznání pro vrácení daně.

(4) Lhůta pro stanovení daně začne běžet dnem, v němž bylo podáno daňové přiznání pro vrácení daně.