(1) Zahraniční osoba, která není plátcem a která pořídila z jiného členského státu nebo dovezla zboží s místem plnění v tuzemsku, má nárok na vrácení daně na vstupu z tohoto zdanitelného plnění, pokud jej v rámci své ekonomické činnosti použila pro uskutečnění zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku, u kterého má podle § 108 odst. 3 povinnost přiznat daň osoba, která toto plnění přijala.

(2) Zahraniční osoba nemá nárok na vrácení daně podle odstavce 1, pokud se jedná o daň, kterou lze vrátit podle § 82a nebo 83.

(3) Nárok na vrácení daně vzniká okamžikem, kdy zahraniční osoba uskutečnila následné zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, u kterého má povinnost přiznat daň osoba, která toto plnění přijala.

(4) Zahraniční osoba je oprávněna uplatnit nárok na vrácení daně, pokud

(5) Lhůta pro uplatnění nároku na vrácení daně začne běžet prvním dnem druhého kalendářního měsíce bezprostředně následujícího po kalendářním čtvrtletí, ve kterém došlo k uskutečnění následného zdanitelného plnění, u kterého má povinnost přiznat daň osoba, která toto plnění přijala, a skončí posledním dnem kalendářního roku, který následuje po kalendářním roce, ve kterém došlo k uskutečnění pořízení zboží z jiného členského státu nebo dovozu zboží.

(6) K daňovému přiznání pro vrácení daně je zahraniční osoba povinna přiložit

a) přiznala daň z pořízení zboží z jiného členského státu nebo zaplatila daň z dovozu zboží, o jejíž vrácení žádá, a

b) vystavila daňový doklad při uskutečnění následného zdanitelného plnění, u kterého má povinnost přiznat daň osoba, která toto plnění přijala.

a) kopii daňového dokladu, který obdržela při pořízení zboží z jiného členského státu, nebo daňový doklad při dovozu zboží a

b) kopii daňového dokladu, který vystavila při uskutečnění následného zdanitelného plnění, u kterého má povinnost přiznat daň osoba, která toto plnění přijala.