ČÁST B
Standardy
Protokoly příručky OIE stanoví pro vezikulární virové choroby referenční postupy pro izolaci viru, zjištění antigenů a protilátek.

1. Slintavka a kulhavka

1.1. Zjištění antigenu
Standardy zjišťování antigenu viru slintavky a kulhavky se stanoví rozhodnutím orgánů Evropské unie po konzultaci s referenční laboratoří Evropské unie.
Standardní inaktivované antigeny všech 7 sérotypů jsou k dispozici ve světové referenční laboratoři OIE/FAO pro slintavku a kulhavku (WRL).
Národní referenční laboratoře zajistí, aby jejich systém zjišťování antigenu odpovídal těmto minimálním standardům. Referenční laboratoř Evropské unie jim může případně doporučit ředění těchto antigenů za účelem získání výsledků silně nebo slabě pozitivních.

1.2. Izolace viru
Standardy pro zjišťování viru slintavky a kulhavky se stanoví rozhodnutím orgánů Evropské unie po konzultaci s referenční laboratoří Evropské unie.
Izoláty kmenů viru slintavky a kulhavky jsou k dispozici ve světové referenční laboratoři OIE/FAO pro slintavku a kulhavku (WRL).
Národní referenční laboratoře zajistí, aby systémy tkáňových kultur používané pro izolaci viru slintavky a kulhavky byly citlivé na všechny sérotypy a kmeny, pro které má laboratoř diagnostickou kapacitu.

1.3. Metody zjišťování nukleové kyseliny
Standardy pro zjišťování RNA viru slintavky a kulhavky se stanoví rozhodnutím orgánů Evropské unie po konzultaci s referenční laboratoří Evropské unie.
Pro účely budoucí normalizace může Komise nařídit provádění srovnávacích testů citlivosti metod zjišťování RNA mezi národními referenčními laboratořemi.
Komise může s ohledem na praktické obtíže dlouhodobějšího skladování nukleových kyselin ustanovit, aby normalizovaná činidla pro zajištění jakosti při zjišťování virové RNA byla k dispozici v referenční laboratoři Evropské unie.

1.4. Zjištění protilátek (strukturální bílkoviny)
Standardy pro zjišťování protilátek proti viru slintavky a kulhavky se stanoví rozhodnutím orgánů Evropské unie po konzultaci s referenční laboratoří Evropské unie.
V rámci „FAO Phase XV Standardisation Exercise in Foot-and-Mouth Disease Antibody Detection“ byla v roce 1998 definována normalizovaná antiséra proti kmenům 01-Manisa, A22-Iraq a C-Noville viru slintavky a kulhavky.
Komise může stanovit, aby normalizovaná referenční séra pro hlavní varianty antigenů viru slintavky a kulhavky byla přijata jako výsledek normalizačních cvičení mezi referenční laboratoří Evropské unie a národními referenčními laboratořemi. Tato referenční séra používají národní referenční laboratoře v Evropské unii jako standardy.

1.5. Zjištění protilátek (nestrukturální bílkoviny)
Standardy pro zjišťování protilátek proti viru slintavky a kulhavky se stanoví rozhodnutím orgánů Evropské unie po konzultaci s referenční laboratoří Evropské unie.
Komise může stanovit, aby normalizovaná referenční séra byla přijata jako výsledek normalizačních cvičení mezi referenční laboratoří Evropské unie a národními referenčními laboratořemi. Tato referenční séra používají národní referenční laboratoře v Evropské unii jako standardy.

2. Vezikulární choroba prasat
Diagnostika vezikulární choroby prasat se provádí v souladu s rozhodnutím 2000/428/ES a diagnostickou příručkou.

3. Jiné vezikulární virové choroby
V případě potřeby může Komise rozhodnout, že standardy laboratorní diagnostiky vezikulární stomatitidy nebo vezikulárního exantému prasat se stanoví rozhodnutím orgánů Evropské unie.
Členské státy mohou udržovat laboratorní kapacitu pro diagnostiku jiných vezikulárních virových chorob než slintavka a kulhavka a vezikulární choroba prasat, tj. vezikulární stomatitidy a vezikulárního exantému prasat.
Národní referenční laboratoře, které hodlají udržovat diagnostickou kapacitu pro tyto viry, mohou získávat referenční činidla od světové referenční laboratoře OIE/FAO pro slintavku a kulhavku (WRL), Pirbright nebo od příslušné referenční laboratoře OIE.