SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

(1) Účast na jednání dozorčí rady se u jejích členů považuje za jiný úkon v obecném zájmu¹⁶), při němž náleží náhrada mzdy. Členům dozorčí rady rovněž náleží náhrada prokázaných jízdních výdajů.

(2) Osobám uvedeným v odstavci 1, které nejsou v pracovněprávním nebo jiném obdobném vztahu, avšak jsou výdělečně činné, náleží za dobu účasti na jednání dozorčí rady náhrada ušlého výdělku v prokázané výši, nejvýše však ve výši trojnásobku průměrné mzdy v příslušném veřejném zdravotnickém zařízení v předchozím kalendářním roce.

(3) Členům dozorčí rady může být za výkon funkce poskytnuta zřizovatelem odměna s přihlédnutím k výsledkům hospodaření a kvalitě poskytované zdravotní péče v příslušném veřejném zdravotnickém zařízení.

(4) Náhrady poskytované členům dozorčí rady podle odstavců 1 a 2 jsou hrazeny z prostředků veřejného zdravotnického zařízení; odměny poskytované členům dozorčí rady podle odstavce 3 jsou hrazeny z prostředků zřizovatele.

(1) Ministerstvo zdravotnictví po předchozím projednání s krajem, zdravotními pojišťovnami a příslušnými Komorami stanoví rozhodnutím každému veřejnému zdravotnickému zařízení zařazenému do sítě veřejných zdravotnických zařízení rozsah povinnosti poskytovat zdravotní péči a spádové území pro jednotlivé druhy zdravotní péče (dále jen „spádové území“).

c) počet lůžek následné péče v jednotlivých oborech,

a) obory poskytované zdravotní péče,

(2) V rozhodnutí podle odstavce 1 stanoví Ministerstvo zdravotnictví

b) počet akutních lůžek v jednotlivých oborech,

f) spádové území.

e) rozsah péče, kterou je veřejné zdravotnické zařízení povinno poskytovat,

d) druhy a počty léčebných a diagnostických přístrojů stanovených vyhláškou Ministerstva zdravotnictví,

(3) Spádovým územím je území obcí, které jsou rozhodnutím podle odstavce 1 do tohoto spádového území zařazeny, a na němž veřejné zdravotnické zařízení plní povinnosti podle odstavce 5.

(4) Na řízení podle odstavce 1 se nevztahuje správní řád.

e) podílet se v rozsahu stanoveném rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví podle odstavce 1 na zajišťování pohotovostní lékařské, lékárenské a stomatologické péče, případně záchranné služby,

(5) Pro stanovené spádové území je veřejné zdravotnické zařízení povinno

a) zajistit poskytování zdravotní péče pacientům v rozsahu stanoveném rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví podle odstavce 1,

b) zajistit poskytování zdravotní péče osobám, které mají trvalý pobyt ve stanoveném spádovém území,

c) poskytnout zdravotní péči státním občanům členských států Evropské unie,

d) poskytnout neodkladnou zdravotní péči jiným cizím státním občanům, osobám bez státního občanství, osobám, u nichž nelze zjistit příslušnost ke zdravotní pojišťovně; pokud tato péče není uhrazena jinak, uhradí ji Ministerstvo zdravotnictví ze státního rozpočtu,

f) podílet se v rozsahu stanoveném krajem na zajišťování výkonů, lékařských prohlídek a protiepidemických opatření nařízených orgánem ochrany veřejného zdraví,

g) podílet se v rozsahu stanoveném krajem nebo Ministerstvem zdravotnictví na poskytování zdravotní péče při hromadných neštěstích, otravách a přírodních katastrofách,

h) podílet se v rozsahu stanoveném krajem nebo Ministerstvem zdravotnictví na zajišťování prohlídek zemřelých a dopravy zemřelých k pitvě a zpět,

i) udržovat kapacity izolačních lůžek.

(6) Plnění povinností podle odstavce 5 je veřejnou službou poskytovanou ve veřejném zájmu.

(1) Veřejná zdravotnická zařízení, jimž byla Ministerstvem zdravotnictví uložena povinnost poskytovat zdravotní péči podle § 33, jsou uspořádána do sítě veřejných zdravotnických zařízení.

(2) Síť veřejných zdravotnických zařízení musí být uspořádána tak, aby spádová území veřejných zdravotnických zařízení v kraji na sebe účelně navazovala a byla zajištěna dostupnost jimi zajišťované zdravotní péče.

b) veřejná zdravotnická zařízení zřízená podle tohoto zákona.

(3) Síť veřejných zdravotnických zařízení tvoří

(4) O zařazení veřejného zdravotnického zařízení uvedeného v odstavci 3 písm. b) do sítě veřejných zdravotnických zařízení rozhoduje Ministerstvo zdravotnictví po dohodě s příslušnou Komorou, krajem, na jehož území je veřejné zdravotnické zařízení umístěno, a po předchozím projednání se zdravotními pojišťovnami. Při rozhodování se bere v úvahu zejména zajištění dostupnosti zdravotní péče a možnosti systému veřejného zdravotního pojištění. Veřejné zdravotnické zařízení, které hospodaří s majetkem, s nímž hospodařilo zdravotnické zařízení, které do doby jeho zrušení poskytovalo ústavní zdravotní péči a ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona mělo uzavřenu smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče podle zvláštního právního předpisu¹⁷), musí být do sítě veřejných zdravotnických zařízení zařazeno.

(5) O vyřazení veřejného zdravotnického zařízení uvedeného v odstavci 3 písm. b) ze sítě veřejných zdravotnických zařízení rozhodne Ministerstvo zdravotnictví na návrh zřizovatele nebo jakmile toto veřejné zdravotnické zařízení přestane splňovat podmínky stanovené tímto zákonem pro jeho vznik a provozování, a zároveň provede výmaz tohoto veřejného zdravotnického zařízení z rejstříku veřejných zdravotnických zařízení; jedná-li se o nesplnění požadavků na personální vybavení veřejného zdravotnického zařízení, vydá Ministerstvo zdravotnictví rozhodnutí podle tohoto ustanovení na návrh příslušné Komory.

(1) Ve veřejném zdravotnickém zařízení musí být zdravotní péče poskytována prostřednictvím fyzických osob, které jsou způsobilé k výkonu zdravotnického povolání (dále jen „zdravotnický pracovník“) a splňují další podmínky pro výkon zdravotnického povolání stanovené zvláštními právními předpisy¹⁸).

(2) Veřejné zdravotnické zařízení zajistí specializační vzdělávání lékařů, zubních lékařů, farmaceutů a dalších zdravotnických pracovníků podle zvláštního právního předpisu¹⁸).

(3) Veřejné zdravotnické zařízení poskytuje zdravotní péči v rozsahu stanoveném rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví, kterým se veřejnému zdravotnickému zařízení stanoví povinnost poskytovat zdravotní péči.

(4) Veřejné zdravotnické zařízení musí být personálně, věcně a technicky vybaveno pro druh a rozsah jím poskytované zdravotní péče. Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou kapacitu izolačních lůžek a požadavky na věcné a technické vybavení veřejného zdravotnického zařízení. Ministerstvo zdravotnictví stanoví po dohodě s příslušnou Komorou vyhláškou požadavky na personální vybavení veřejného zdravotnického zařízení.

(5) Splnění stanovených požadavků na personální vybavení veřejného zdravotnického zařízení kontroluje Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s příslušnou Komorou.

(6) Splnění stanovených požadavků věcného a technického vybavení veřejného zdravotnického zařízení kontroluje Ministerstvo zdravotnictví.

(8) Veřejné zdravotnické zařízení je povinno plánovat opatření pro krizové situace podle zvláštního právního předpisu¹⁹).

(7) Veřejné zdravotnické zařízení je povinno mít uzavřenu pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s poskytováním zdravotní péče ve veřejném zdravotnickém zařízení. Toto pojištění musí trvat po celou dobu, po kterou je veřejné zdravotnické zařízení provozováno.

(1) Veřejné zdravotnické zařízení je povinno při kontrole kvality zdravotní péče a při kontrole splnění stanovených požadavků na personální, věcné nebo technické vybavení veřejného zdravotnického zařízení poskytnout součinnost, zejména předložit požadované doklady a podat potřebná vysvětlení.

(2) Za nesplnění povinnosti podle odstavce 1 může Ministerstvo zdravotnictví uložit pořádkovou pokutu do 100 000 Kč, a to i opakovaně. Celková výše takto uložených pořádkových pokut nesmí přesáhnout částku 500 000 Kč. Jde-li o kontrolu splnění stanovených požadavků na personální vybavení veřejného zdravotnického zařízení, ukládá Ministerstvo zdravotnictví pokutu na návrh příslušné Komory.

(3) Pořádkovou pokutu lze uložit do 6 měsíců ode dne nesplnění povinnosti.

(4) Příjem z pořádkových pokut je příjmem státního rozpočtu.