36. Ministerstvo dále uvedlo, že se rovněž nelze ztotožnit s názorem, že napadená právní úprava odnímá žalovaným právo na spravedlivý proces. Ustanovení § 133a odst. 2 o. s. ř. (obdobně ale i ustanovení § 133a odst. 1 o. s. ř.) se nijak nedotýká primární zásady volného hodnocení důkazů explicitně vyjádřené v ustanovení § 132 o. s. ř., podle které soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Soud při hodnocení skutkového stavu věci v procesu dokazování není vázán při hodnocení stupně věrohodnosti, respektive důkazní síly jednotlivých důkazních prostředků; a tedy i v případě presumované „prokázanosti“ tvrzených skutečností dle ustanovení § 133a odst. 2 o. s. ř. (obdobně ale i ustanovení § 133a odst. 1 o. s. ř.) je zcela na uvážení soudu, jakou důkazní sílu v souvislosti a při srovnání s ostatními předloženými důkazy těmto „prokázaným“ tvrzeným skutečnostem přizná. Zároveň může být v řízení prokázán opak, a to případně i podle ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř., tj. postupem, kdy soud může v řízení sporném provést i jiné než účastníky navržené důkazy.