2. V projednávané věci podal žalobce Ing. M. Ř. dne 12. 9. 2001 proti žalované Š., a. s., u Okresního soudu v Mladé Boleslavi žalobu o určení, že je výhradním vlastníkem osobního automobilu Škoda Octavia Combi, který zakoupil dne 13. 10. 1999 za 460 000 Kč na základě kupní smlouvy uzavřené s prodávajícím M. L., a to podle obchodního zákoníku. Dne 1. 11. 2000 vyzvala Policie České republiky, kriminální služba Správy hlavního města Prahy, manželku žalobce, aby vozidlo vydala pro důvodné podezření, že pochází z trestné činnosti; vozidlo bylo Policii České republiky vydáno. Žádosti žalobce o vydání automobilu Policie České republiky nevyhověla, neboť se jednalo o automobil, který byl dne 13. 8. 1999 žalované odcizen a číslo jeho karosérie bylo amatérsky přeraženo. Žalobce svůj nárok opíral o ustanovení § 446 obchodního zákoníku, které dovoluje nabytí vlastnického práva od nevlastníka. Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 4. 12. 2001 č. j. 9 C 210/2001-44 žalobu zamítl s odůvodněním, že ustanovení § 446 obchodního zákoníku se váže k ryze obchodním vztahům, tedy je použitelné např. v případě, že je nabyto zboží, které kupující dále prodává, přičemž z živnostenského listu žalobce vyplývá, že předmětem jeho podnikání je výkon zeměměřických činností, a vozidlo tak není předmětem dalšího prodeje. Ustanovení § 446 obchodního zákoníku na uvedenou kupní smlouvu nedopadá; pokud by tomu tak bylo, legalizovala by se jím trestná činnost. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 5. 2002 č. j. 29 Co 159/2002-59 prvostupňový rozsudek potvrdil, když dospěl ke stejnému právnímu závěru. Protože ustanovení § 446 obchodního zákoníku je výjimkou proti obecnému principu ochrany vlastnictví, nemůže být vykládáno nad rámec, který měl zákonodárce na mysli, když předmět takové kupní smlouvy charakterizuje jako zboží; zde s ohledem na předmět podnikání o prodej zboží nešlo. Respektováním ujednání o aplikaci obchodního zákoníku by došlo k obcházení zákona a k legalizaci trestného činu. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 7. 2003 č. j. 32 Odo 964/2002-98 rozsudky obou soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť závěr, že ustanovení § 446 obchodního zákoníku nelze aplikovat na vztah mezi žalobcem a prodávajícím, shledal nesprávným. Podle ustanovení § 262 odst. 1 obchodního zákoníku si strany mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v ustanovení § 261 obchodního zákoníku, se řídí tímto zákonem; není rozhodné, zda se jedná o podnikatele a zda se závazkový vztah týká jejich podnikatelské činnosti. V případech aplikace ustanovení § 262 odst. 1 obchodního zákoníku se pojmem zboží rozumí i movitá věc, kterou kupující dále neprodává, protože jinak by byla eliminována možnost dohody předvídané tímto ustanovením. Dovolací soud uložil soudu nalézacímu, aby se v další fázi řízení zabýval otázkou platnosti kupní smlouvy, dále zda byla uzavřena v režimu obchodního zákoníku; bude-li odpověď na obě otázky kladná, má zvážit, zda jsou splněny podmínky ustanovení § 446 obchodního zákoníku pro nabytí vlastnického práva žalobcem. Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 30. 1. 2004 č. j. 9 C 304/2003-113 určil, že žalobce je vlastníkem předmětného automobilu, jelikož kupní smlouva byla platně uzavřena, prodej vozidla se uskutečnil v režimu obchodního zákoníku a žalobce vozidlo koupil v dobré víře, že jej kupuje od vlastníka, neboť v době uzavření smlouvy nic nenasvědčovalo opaku. Žalovaný se odvolal proti rozsudku, žalobce toliko do výroku o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 29 Co 494/2004 odvolací řízení přerušil a podal návrh k Ústavnímu soudu na zrušení ustanovení § 446 obchodního zákoníku, v platném znění.