3. Na úvod navrhovatel vysvětluje, že zejména u Okresního soudu v Mladé Boleslavi se podobné případy množí a že napadené ustanovení § 446 obchodního zákoníku na výše popsaný případ neaplikoval v důvěře, že zákon neposkytuje ochranu právním vztahům vzniklým po trestném činu. Je přesvědčen, že je třeba rozlišovat mezi zbožím a ostatními předměty koupě a v rámci zboží činit rozdíl mezi věcmi individuálně a druhově určenými, neboť u věcí druhově určených není ochrana vlastníka tak významná, když se poškozenému dostane náhrady jinými věcmi téhož druhu. Svůj názor opírá o judikát Nejvyššího soudu ČSR č. 10784 z roku 1931 (Vážný), podle něhož kupující nabývá ke zboží vlastnické právo, bylo-li nabyto bezelstně a za úplatu od obchodníka oprávněného s ním obchodovat nebo od toho, komu je vlastník svěřil; dosavadní vlastník zboží se může hojit jen na tom, kdo je mu odpovědný, přičemž nárok na vrácení toho, co bylo plněno bez právního důvodu, musí ustoupit.