4. Navrhovatel dále tvrdí, že aplikace ustanovení § 446 obchodního zákoníku vedla k excesům, jež však nebyly odstraněny ani jeho novelou provedenou zákonem č. 370/2000 Sb., která zpřísnila požadavky na existenci dobré víry kupujícího formulací „věděl nebo vědět měl a mohl“. Důkazem toho, že škodlivá praxe přetrvává, je skutečnost, že Ústavní soud se musel výkladem tohoto ustanovení zabývat v nálezech sp. zn. IV. ÚS 112/01 a sp. zn. I. ÚS 437/02 (pozn. red.: pod sp. zn. IV. ÚS 112/01 nebyl vydán nález Ústavního soudu, nýbrž usnesení – viz dále). Ústavní soud zde zdůraznil, že je obzvláště nutné velmi přísně posuzovat otázku dobré víry nabyvatele, zvláště v případech, kdy dochází k aplikaci ustanovení obchodního zákoníku na základě dohody smluvních stran podle jeho § 262. Již samotná existence takové dohody může v určitých jednotlivých případech vyvolávat pochybnosti o jejím účelu a důvodech jejího uzavření a nesmí sloužit k jakémusi „jištění“ kupujícího, že by prodávající nebyl oprávněn vlastnické právo k předmětné věci převést, neboť již tato skutečnost by sama o sobě vylučovala existenci dobré víry na straně kupujícího a tím i aplikaci ustanovení § 446 obchodního zákoníku. Navrhovatel však podotýká, že časové umístění nálezů a následná praxe ukazují, že ani korekce nálezy provedená nevedla k výkladu obecnými soudy tak, aby nebyl v rozporu s ochranou základních práv. Další existence ustanovení § 446 obchodního zákoníku ve spojení s trvající praxí ohrožuje ochranu základních práv zakotvených v čl. 4 odst. 4 a v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Ústava a Listina chrání právo všech vlastníků bez rozdílu, avšak napadené ustanovení stanovící možnost nabytí od nevlastníka tuto zásadu porušuje, a to z důvodu ochrany jiného zájmu – ochrany dobré víry nabyvatele, která je zájmem menším. Nadto dobrá víra kupujícího je a může být chráněna jiným způsobem - regresem za předpokladu řádného fungování justice a policie. Na podporu svého tvrzení navrhovatel cituje komentované vydání obchodního zákoníku podle stavu k 1. 1. 1999, v němž doc. Dr. JUDr. Karel Eliáš konstatuje, že rozdílnost řešení otázky nabytí vlastnického práva od nevlastníka v občanském a obchodním zákoníku je ve zřejmém rozporu s Listinou a Ústavou, protože popírá jednak ústavní princip rovnosti, jednak zásadu stejnosti ochrany vlastnického práva.