19. Krajský soud v Praze jakožto navrhovatel není oprávněn podat návrh na zrušení ustanovení § 446 obchodního zákoníku, v platném znění, ve smyslu čl. 95 odst. 2 Ústavy, neboť toto ustanovení není zákonem, jehož má být při řešení věci jím rozhodované použito. Jak Ústavní soud ze spisu Okresního soudu v Mladé Boleslavi zjistil, kupní smlouva, o niž ve sporu jde, byla uzavřena dne 13. 10. 1999, tedy ustanovení § 446 obchodního zákoníku na ni dopadá ve znění účinném do 31. 12. 2000, a toto znění tedy bude pro řešení předmětného sporu rozhodné. Ústavní soud proto návrh Krajského soudu v Praze na zrušení ustanovení § 446 obchodního zákoníku, v platném znění, kvalifikoval jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
20. Za takto nastalé procesní situace není Ústavní soud oprávněn autoritativně se vyjadřovat k ústavní konformitě ustanovení § 446 obchodního zákoníku, ve znění před novelou učiněnou zákonem č. 370/2000 Sb., a to ani z pohledu názorů vyjádřených Ústavním soudem v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/2000 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen „Sbírka rozhodnutí“), svazek 21, nález č. 5, str. 29; vyhlášen pod č. 78/2001 Sb.], eventuálně názorů k tomuto nálezu prezentovaných v odlišných stanoviscích šesti soudců Ústavního soudu.
21. Ústavní soud si je vědom skutečnosti, že soudy nižších instancí jsou vázány právním názorem soudu instance vyšší, v konkrétním případě pak že je povinností Krajského soudu v Praze respektovat právní názor obsažený v rozsudku Nejvyššího soudu, současně však připomíná, že všechny obecné soudy bez rozdílu jsou povinny interpretovat obyčejné právo ústavně konformním způsobem, tedy tak, že plně zohlední dopad ústavně zaručených lidských práv a svobod do sféry obyčejného práva. Vodítko mj. poskytuje navrhovatelem zmiňovaný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 437/02 (Sbírka rozhodnutí, svazek 31, nález č. 110) či usnesení sp. zn. IV. ÚS 112/01 (Sbírka rozhodnutí, svazek 23, usn. č. 30), přičemž je nutno dodat, že vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány a osoby (srov. nález sp. zn. III. ÚS 561/04 ze dne 10. 3. 2005, Sbírka rozhodnutí, svazek 36, nález č. 54, publikovaný rovněž na www.usoud.cz) a že závazný není jen výrok nálezu, ale i odůvodnění v části objasňující nosné důvody takového rozhodnutí (srov. sp. zn. Pl. ÚS 2/03, Sbírka rozhodnutí, svazek 29, nález č. 41; vyhlášen pod č. 84/2003 Sb.). Povinnost respektovat právní názor Nejvyššího soudu není pobídkou k mechanické aplikaci příslušného zákonného ustanovení, ale předpokládá citlivé a pečlivé zhodnocení konkrétních okolností případu, jež umožní posoudit, do jaké míry je předmětné ustanovení aplikovatelné na daný případ. Proto je Ústavní soud přesvědčen, že nejen navrhovatelem citovaná judikatura Ústavního soudu, ale i dále obsažené závěry při posuzování věci řešené nyní v odvolacím řízení dovolí obecnému soudu spolehlivě nalézt spravedlivou rovnováhu mezi ochranou vlastnického práva a ochranou dobré víry osoby nabývající vlastnictví od nevlastníka.
22. Ústavní soud rovněž posoudil aktivní legitimaci Okresního soudu v Břeclavi k podání návrhu na zrušení ustanovení § 446 obchodního zákoníku, v platném znění. Poněvadž kupní smlouva, jež je jádrem sporu, byla uzavřena dne 12. 6. 2002, tedy v době účinnosti novelizovaného a dosud platného znění, je vedlejší účastník oprávněn k podání takového návrhu, neboť bude uvedené zákonné ustanovení (o němž má za to, že je protiústavní) v řízení povinen použít. Návrh je též přípustný, a to i z pohledu ustanovení § 66 zákona o Ústavním soudu.
18. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou podle čl. 95 odst. 2 Ústavy a ustanovení § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu navrhovatel a vedlejší účastník oprávněni podat návrh na zrušení ustanovení § 446 obchodního zákoníku, v platném znění.